Instituce a kulturní zařízení

MAŘÍŽ: Pouhé tři kilometry od historického jádra jihočeské renesanční perly Slavonic leží vesnice Maříž, která je dnes již jejich městskou částí. Nejstarší zmínky o vsi nacházíme v roce 1353, kdy je připomínán zdejší šlechtický statek s tvrzí Hoher Stein v držení Děpolta z Maříže. Roku 1372 byl  dán markrabětem Janem v léno bratrům Oldřichovi a Jaškovi z Olešné, předkům pánů z Maříže. Ty nakonec v roce 1494 král Vladislav z lenního vztahu propustil.

V 18. století přestavuje Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku tvrz na barokní zámek a zřizuje kolem něho zahradu s unikátní a ojedinělou modřínovou alejí, která se dochovala dodnes.

Poloha v bývalém pohraničním pásmu se obci Maříž stala málem osudnou v polovině 20. století, kdy hrozila likvidace celé obci. Několikakřídlá patrová budova zámku nepravidelného půdorysu krytá valbovými střechami, k níž majitel nechal přistavět věže, přežila ještě bez úhony německou okupaci. První tvrdé rány začaly padat po roce 1945. Zámek přešel do majetku státu a bývalý národní výbor jej až do roku 1951 využíval jako kulturní zařízení pro tehdy již v podstatě vylidněnou oblast hraničního pásma. V té době byl natolik zpustlý, že ho místní obyvatelé začali rozebírat na stavební materiál, až byl nakonec v 80. letech „zapůjčen“ francouzským filmařům, kteří ho v rámci scénáře nechali odstřelit.

Dnes je torzo zámku a zámecký park v majetku obce, a o jeho stav a využití se již dlouho zajímá občanské sdružení Slavonická renesanční společnost, které ve Slavonicích působí již od podzimu roku 1996. Díky své činnosti se stalo významnou součástí kulturního a společenského života města. S finanční podporou nadace Via (Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe) a ve spolupráci s městem je například autorem projektu „Naše téma pro Slavonice“, který se snaží přizvat spoluobčany k aktivnímu řešení problémů a otázek jejich města.

To, že sami členové sdružení přistupují  k věcem veřejným aktivně, je možné deklarovat mimo jiné na neočekávaném kácení stromů na hrázi rybníka v zámeckém parku. Došlo k němu v roce 2006 a sdružení to značně zneklidnilo. Zejména se obávalo o unikátní modřínovou alej, která se v parku uchovala. Paní Irena Dudíková z odboru životního prostředí městského úřadu sice vysvětlila, že šlo o nutný zákrok, neboť poraženy byly podle ní stromy s mělkými kořeny, na tomto místě naprosto nevyhovující. Pochybnosti slavonických se jí však rozptýlit nepodařilo...     

S jednou ze členek Slavonické renesanční společnosti, Martinou Havlíčkovou se mi podařilo souhrou náhod sejít v Praze. Přijela podat projekt s grantovou žádostí na Nadaci rozvoje občanské společnosti NROS, jehož cílem je  vytvoření podmínek pro zapojení veřejnosti do plánování a ochrany Mařížského parku a jeho revitalici.  Pro svou myšlenku a realizaci projektu Evropský park v Maříži nalezlo sdružení partnera v sousedním Německu, jímž je město Bogen. Jeho radní se na svém území rovněž zabývají myšlenkou veřejného parku.

S cílem získat další peníze na tento projekt zpracovává město Slavonice projektovou žádost o dotaci z fondů EU pro přeshraniční spolupráci Cíl 3 a Slavonická společnost na ní významně participuje. 

Bogen má se Slavonicemi mnoho společného, je to historické město, a šlechtic, jehož rodu je založení města Bogenu připisováno, se oženil s Češkou. „Z partnerské spolupráce by mohl vzniknout zrcadlový projekt," říká Martina Havlíčková a vzápětí dodává: „Je to navíc velmi symbolické, vzhledem k tomu, že krajinotvorbu je možné charakterizovat jako zrcadlo kultury společnosti.“

Ve Slavonicích vznikla pracovní skupina Mařížský park, složená ze zástupců města, občanů Slavonic a Maříže, Slavonické renesanční společnosti a Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). V jeho zastoupení pro region Vysočina jedná Antonín Žampach, který navrhuje vyhlásit Mařížský park významným krajinným prvkem, což by mohlo pomoci při žádosti o dotace.

Alej, která je tvořena 160 stromy, z nichž 110 je modřínů opadavých, považuje za unikátní. Říká, že v potoku, který parkem protéká, žije rak říční a svou skladbou převážně listnatých stromů je park v této oblasti výjimečný.

ČSOP Vysočina podal návrh na vyhlášení parku významným krajinným prvkem již dvakrát. Avšak základem pro další jednání o jeho podobě budou, podle Antonína Žampacha, až výsledky biologického hodnocení. Rada města se zavázala jeho vypracování dokončit v roce 2009, na což bude muset vyčlenit částku cca 120 tisíc korun. Nutno podotknut, že radnice nechala už v roce 2007 provést dendrologický průzkum.

Problematická se zdá i otázka torza zámku. Město se ho v minulých letech pokusilo prodat, ale kupce vždy odradila památková ochrana zříceniny. V současné době tedy zastupitelé požádali Národní památkový ústav v Českým Budějovicích o vyjmutí ze seznamu památkově chráněných objektů. Pod zámkem se však nacházejí středověké sklepy a samotné torzo zámku je významným svědkem historie regionu.

Podle posudku NPÚ v Českých Budějovicích patří mařížský zámek mezi tři  nejhůře postižená šlechtická sídla v jižních Čechách, na kterých se podepsala socialistická devastace. Zatímco dva z nich - zámky ve Slavoňově a Přehořově - byly zcela srovnány se zemí, v Maříži se alespoň zachovala hodnotná část zdiva.

Komise NPÚ pro památkovou ochranu její zrušení nedoporučuje. Navíc vyjadřuje politování nad promarněným časem, kdy mohla být zpracována a podána ždádost o dotaci na záchranu zámku. Konečné slovo padne na ministerstvu kultury, na jehož vyjádření se zatím čeká.

Úplně zlikvidovat Maříž se málem podařilo, přesto nebo možná právě proto je život v obci svým způsobem jedinečný. V roce 2006 se zde k trvalému pobytu hlásili pouze dva lidé a podle I. Dudíkové žije dnes v Maříži jediný stálý obyvatel. Zato v letních měsících ožívá jako útočiště několika významných umělců. Můžeme jmenovat třeba akademického sochaře Martina Ceplechu, který se mimo jiné výtvarně podílel na expozici Mistra Theodorika pro Anežský klášter, asijské sbírky na zbraslavském zámku nebo na reliéfu státního znaku na Vítkově v Praze. Dalšími jsou historička umění Anna Fárová, která se zabývá hlavně fotografickou tvorbou Josefa Sudka a Jaroslava Rősslera, sochařka Isabela Fárová a fotograf Jindřich Přibík. Mezi Maříží a Vídní se také pohybuje grafička Alena Schulz a s touto oblastí  je spojováno rovněž jméno Zdeňky Chadimové. Vlivem výtvarníka Kryštofa Trubáčka, který zde založil originální uměleckou dílnu, se Mařížská keramika stává pojmem i v zahraničí.

V pátek 22. května 2009 od 18.30 hodin proběhne ve slavonickém Městském muzeu tematický večer pod názvem „Mařížský park a zámek“. Pozvání přijali Vlastislav Ouroda z NPÚ v Českých Budějovicích, Antonín Žampach za ČSOP Vysočina a zastupitel města Slavonice.

Kateřina Vedralová

TŘEBÍČ:  Již tradičně pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč veletrh muzeí České republiky, na němž se pravidelně kromě prezentace a výstav muzeí a firem konají i různé semináře. Letošní čtrnáctý ročník se zaměří hlavně na seminární část. V rámci odborných diskusí budou účastníci hledat opovědi na otázky, jak nově pojednat návštěvní prostory v památkových objektech, jak sladit vztah expozice muzea a památkového objektu a dosáhnout hlubším propojením vyššího účinku emotivního, estetického, poznávacího a praktického. Pořadatel opět usiluje, jak sám říká: „o skutečný veletrh muzejních myšlenek." 

Během dvou dnů budou teoretici, scénáristé, architekti a tvůrci muzejních expozic mapovat na pracovních seminářích danou problematiku. Pomohou jim zástupci firem podporujících oblast muzejní činnosti svými výrobky a službami a především široká obec muzejních pracovníků.

Veletrh se koná na zámku Muzea Vysočiny v Třebíči 28. – 29. května 2009.

Účastnický poplatek činí 300 Kč na osobu, náklady na ubytování si hradí každý sám.

Katalog veletrhu s podrobnými informacemi o programu a jednotlivých řečnících, možnostech ubytování, dopravním spojení, kulturních akcí v Třebíči v době konání veletrhu a kontaktními informacemi naleznete v příloze.