Instituce a kulturní zařízení

<p>Klatovy: Královské město Klatovy si letos připomíná výročí 750 let od svého založení. K jeho mnoha zajímavým historickým památkám bezesporu patří barokní lékárna U Bílého jednorožce.</p> <p>Historie lékárny, jejíž interiér byl po osmnáctiměsíčním uzavření v tomto jubilejním roce opět zpřístupněn, sahá do roku 1639, kdy ji v domě na náměstí čp. 149 zřídil jistý lékárník Tobiáš Stilling. Z tohoto období se dochovala pouze zadní lékárenská místnost, tzv. přípravna, kde je možno zhlédnout ruční a mechanické přístroje sloužící k přípravě léčiv, včetně jejich dochovaných zbytků, a dokonce raritu – z vnější chodby vytápěnou třístupňovou pec na sušení bylin. </p> <p>Později se lékárna dostala do vlastnictví jezuitů. Zařízení přední místnosti, tzv. oficiny, pro ně v roce 1733 vyřezal laický řádový bratr Jan Geschwedt. Po zrušení řádu o čtyřicet let později vše odkoupil klatovský lékárník Jan Michal Firbas. V prakticky nezměněném stavu lékárna sloužila až do roku 1966, kdy byla vyhlášena kulturní památkou. Tehdy přešla pod správu Vlastivědného muzea Dr. Hostaše a lékárenský provoz v ní byl ukončen. Po zpřístupnění tohoto „minimuzea“ v roce 1977 sem ročně zavítalo kolem 30 tisíc turistů. </p> <p>Aby si unikátní barokní interiér mohli prohlédnout i další generace, prošel v nedávné době ručně vyřezávaný nábytek z konce 18. století rukama zkušených restaurátorů, kteří opravovali zdobené zásuvky, police a sloupy i jejich zlacené hlavice. U některých částí nábytku doplňovali chybějící nebo poničené části a stejně jako před několika sty lety používali prakticky stejné nástroje a pomůcky. Náklady na opravy, jejichž součástí bylo také odborné vyštukování stropu a oprava lustru, činily 1,3 milionu korun. </p> <p>Vedení klatovského muzea však i po dobu uzavření lékárny myslelo na své příznivce, a tak například lékárenské váhy, hmoždíře, instrumenty na pouštění krve žilou, stroje na výrobu pilulek a čípků i desítky lékárenských nádob přechodně vystavilo ve své hlavní budově. </p> <p>A co tedy můžeme od 19. května v lékárně U Bílého jednorožce obdivovat? Především narvalí zub umístěný poblíž vchodu. Jak zub souvisí s názvem lékárny se dá lehce vysvětlit: narval jednorohý je menší ozubený kytovec – lidově často nazývaný „mořský jednorožec“. Avšak jeho roh je ve skutečnosti zub… Dále je k vidění – kromě již zmíněných dřevených jednoduše až trojnásobně vinutých sloupů s bohatě vyřezávanými hlavicemi tvořících součást repozitoria – bohatý materiál ať již dřevěný, majolikový, cínový, porcelánový nebo skleněný. A pozvedneme-li zrak vzhůru, spatříme ukázkovou klášterní klenbu, v přípravně a v mázhausu pak ještě klenby lunetové. Na závěr prohlídky je třeba si povšimnout romantické fasády domy pocházející z doby kolem roku 1870. Bílý jednorožec je zkrátka unikátem po všech stránkách, a tak není divu, že figuruje na seznamu památek UNESCO.</p>

<p>ČESKÉ BUDĚJOVICE: Přístup do unikátní online hudební databáze Naxos Music Library nabízí od května svým uživatelům hudební oddělení Jihočeské vědecké knihovny, která je zřizovanou organizací Jihočeského kraje.</p> <p>Přístup do databáze Naxos stojí běžně kolem 200 USD ročně, registrovaným čtenářům Jihočeské vědecké knihovny je služba přístupná zdarma na webových stránkách knihovny po přihlášení do elektronického katalogu.<br />
Podle slov vedoucí hudebního oddělení Petry Podroužkové, obsahuje tato databáze více než 40 tisíc CD titulů a téměř 600 tisíc hudebních nahrávek, přičemž každý měsíc přibývá dalších tisíc CD.<br /> „Žánrově je nejvíce zastoupena klasická hudba, moderní jazz, rock a pop. Na své si ale přijdou také obdivovatelé legend jazzu, folku, bluesu nebo gospelové hudby,“ dodává Podroužková s tím, že databáze je určena pouze pro poslech, nikoli pro stahování a kopírování hudby.</p> <p>Na databázi spolupracuje téměř 50 vydavatelství. Základem je vydavatelství Naxos s hudbou převážně druhé poloviny 19. století a Romophone, které přepisuje historické nahrávky nejslavnějších pěvců a pěvkyň z počátků 20. století. Významnou část databáze tvoří textové informace a biografie.</p> <p>Podrobné informace poskytnou zájemcům pracovnice hudebního oddělení Jihočeské vědecké knihovny.<br />
Více na www.cbvk.cz.</p>

<p>Milí přátelé,<br />
píši Vám, abych Vás požádala o podporu a pomoc v následující záležitosti. Jak možná víte, již delší dobu usiluji o vytvoření sochařského parku na Kampě, kde by se měli široké veřejnosti představit nejvýznamnější současní čeští sochaři. Vznikla by tak jedinečná expozice ve veřejném prostoru, která by sloužila k poučení a přispěla ke zkrášlení prostředí našeho hlavního města.</p> <p> Všechna světová muzea mají své sochařské parky umístěné obyčejně o několik bloků dál od své budovy. Neznám vhodnější místo na celém světě, kde by byla taková příležitost vytvořit sochařský park, protože muzeum se nachází přímo v parku.</p> <p>Všechna světová muzea mají své sochařské parky umístěné obyčejně o několik bloků dál od své budovy. Neznám vhodnější místo na celém světě, kde by byla taková příležitost vytvořit sochařský park, protože muzeum se nachází přímo v parku. Máme tak jedinečnou možnost, kterou bych si přála využít a ukázat světu malou skupinu našich nejlepších sochařů.<br />
Myslím, že by to vzbudilo velkou pozornost a zájem. Stačí se podívat na Mimina Davida Černého, která jsou celý den obléhána dospělými a dětmi. Ti si je fotografují, sahají na ně, lezou po nich a tím se přibližují umění. Mnozí z nich poté přijdou do muzea a často se tam vracejí. Děti se tak přirozenou cestou učí estetickému cítění.<br />
Vždy jsem protestovala proti uzavření parku. Park má být zachován ve své podobě, aby tady lidé mohli stále odpočívat, hrát na kytary, bavit se, hrát si se svými psy. To všechno bych si přála zachovat, jen přidat pár soch. Přesné plány, které jsme sestavili s architektem Davidem Vávrou, již dávno leží na úřadu Prahy 1.</p> <p>Nyní máme opět naději, že se nám podaří park uskutečnit a já Vás moc prosím a vyzývám, abyste se dostavili a podpořili tuto moji ideu.</p> <p>Setkání s občany, zástupci města a umělci se uskuteční 22. května 2010 v 15 hod. v parku Kampa.</p> <p>Srdečně Vás zdravím</p> <p>Vaše Meda Mládková</p> <p>V Praze, dne 5. 5. 2010</p>

<p>BUKVICE: Qido (pan galerista Valter) odskočil si do Hradce, ale domácí paní v zastoupení zahájila 8. května sedmou výstavní sezónu v Galeri na špejchaře v Bukvici u Jičína s plnou parádou.</p> <p>Harmonikář zahrál písničku o krásném zámku nedaleko Jičína a hned potom Čechy krásné, Čechy mé. Možná někomu zdálo se to staromilské, ale bylo významné datum. Vůbec není ostuda k naší zemi se hlásit.<br /> Vystavují zde tři dámy:<br />
Jaroslava Velartová vyhledává a sbírá pověsti, pohádky, či jiné příběhy z okolí svého Kostelce rodného. Má za sebou tři knížky, pořízené z gruntu, tedy text i obrázky. Čtvrtouo, skřítku Stulíkovi, ilustrovala Iloně Pluhařové. Teď chystá pátou a právě ukázky z ní přivezla na špejchar. Jde o příběhy přímo z Kostelce a okolí. Shání je, domýšlí, používá místní jména. A hlavně – ty příběhy hned podle své fantazie maluje. Inu, kantorka.<br />
Libuše Jelínková má zajímavé povolání, je „housekeeping“. V jednom pražském hotelu se stará o provoz, a když si chce od práce odpočinout, peče perníky, ale hlavně je nádherně všelijak tvaruje a zdobí. Hlásí se k tomu, že ji perníky naučila maminka, a získanou dovednost rozvíjí. Před Vánocemi pořádá workshop. Její majstrštyk tady na výstavě je Perníková chaloupka a hlavně Betlém.<br />
Jana Hladíková je také kantorkou. Při své kantořině se vyučila krajkářkou a už drahnou dobu předává dál. Za dvacet let vyučila jemnému paličkování a jiným technikám stovku děvčat a jednoho kluka. Pokud se má najít pro její dílo jedno výstižné slovo, tak to bude asi jemnost.<br />
Dobře se v té roubence snášejí tři druhy kumštu. Patří k ní také pečlivě střižený trávník zahrady s výhledem na koně a pohoda, za kterou sem všichni chodí a jezdí.</p>