Instituce a kulturní zařízení

Nápad na založení uměleckého centra vzešel z potřeby rychlé akce oživení města Terezín loni na podzim při společných dialozích Inovačního centra Ústeckého kraje, sdružení
Terezín-město změny a kulturní platformy Adequate stuff. Iniciativa propojuje několik cílů naráz: přivést do Terezína kulturní dění a návštěvníky, rozvíjet umělecká řemesla a design v Ústeckém kraji a v dlouhodobé perspektivě přispívat k vytváření nových pracovních míst a zvyšování profesní odbornosti. Unikátnost konceptu spočívá v symbióze s potřebami historických prostor a zainteresovaných organizací, důsledné filozofie udržitelnosti a recyklace a zaměření na aktuální problémy regionu.

ACT využije stávající prostory v budově Dělostřeleckých kasáren, kde má nejprve vzniknout komunitní dílna zaměřená na šití, háčkování, práci s textilem a jiné drobné práce. Šicí ateliér shromažďuje dary v podobě nevyužitých materiálů, strojů a jiného vybavení, které věnovala např. světově proslulá firma TON či jednotliví dárci z řad veřejnosti. Pro studenty i absolventy uměleckých fakult vznikne místo, kde mohou během svých uměleckých rezidencí s dary volně pracovat, což platí i pro zájemce z řad široké veřejnosti na plánovaných workshopech. “Efektivní, estetické a společensky odpovědné využití toho, co je běžně a zbytečně považováno za odpad, je jednou z hlavních výzev současnosti. Pracovat s tím, co máme k dispozici je tedy nejen tím nejlevnějším, ale také tím nejinovativnějším přístupem. Ty nejzajímavější nápady vznikají právě na základě takových tvůrčích omezení,” vysvětluje zakladatelka Hannah Saleh svou filosofii.

Podobu centra v jeho pilotní fázi do velké míry udávaly i stávající prostory, které se nacházejí v Dělostřeleckých kasárnách: vkusně zrepasované pokoje, doteď využívány jen
příležitostně, a doposud stavebně slepé místo, které se promění na příjemný ateliér. “Naše sdružení je zaměřené nejen na podporu pevnosti z 18. století, ale má představovat i inovativní, moderní směr Terezína kupředu. Velice inspirativní je nejen pro mě, ale i pro velké množství oborů a nadšenců. Za stávajících podmínek je pro nás prioritou co nejvíce samostatný projekt, který ale přináší něco nového, aktivního do již za mě živoucího prostředí, kterým by Terezín rozhodně měl být čím dál více. Spolupráce s umělci je někdy velká výzva, avšak můj tým výzvy přijímá rád. Přítomnost a působení umělců zde vítáme, protože byly vždy nedílnou součástí vývoje společnosti,” zamýšlí se Vendula Bláhová, ředitelka Terezín – město změny.

Klíčovou roli v projektu sehrálo Inovační centrum Ústeckého kraje, které se nápad rozhodlo okamžitě podpořit a supervizovat. “Terezín je významným, avšak zakletým místem, které se na nejvyšších úrovních stále řeší, ale přesto se mu nedostává pomoci tak rychle, jak by potřeboval. Projekt uměleckého centra byl však jiný v tom, že byl schopný se vyvinout velice rychle, a to i za použití minimálních finančních prostředků, které jsme mohli takto narychlo uvolnit a jež byly směřovány výhradně do potenciálu lidí, kteří za centrem stojí. Má být první vlaštovkou toho, že se tvůrčí projekty v Terezíně mohou dít, a to sice tak, že vzejdou z iniciativy odspoda,” chválí si projekt Martin Mata, ředitel ICUK.

“Centrum začíná skutečně skromně a minimalisticky, vzhledem k organické koncepci však v budoucnu plánuje expanzi mnoha směry, které se budou dít podle možností. Chceme rozšířit dílnu tak, aby se stala pracovištěm i pro produktový design, potažmo truhlařinu a čalounění a navázat spolupráci nejen s Fakultou umění a designu UJEP – v úvahu připadají i studijní obory zabývající se kostýmem a scénografií stejně jako jiné umělecké obory, pořádat kurzy pro veřejnost, sympozia a další kulturní akce a v neposlední řadě intervenovat v Informačním centru neboli Íčku, kde bychom časem rádi zřídili otevřenou dílnu pro veřejnost, výstavní prostor a obchod s tím nejzajímavějším, co v Ústeckém kraji vzniká a co přitom zatím nelze najít uceleně na jednom místě.” shrnuje plány zakladatelka. “Vzhledem k nekoncepční a zdlouhavé podpoře kultury, což je bohužel v České republice smutná realita, budou klíčové následující měsíce, během kterých budeme shánět sponzorskou podporu a také zajímavé spolupráce. Cílem je propojit kulturní, sociální, vzdělávací a komerční sféru způsobem, který bude životaschopný a který snad časem vytvoří i tolik potřebná důstojná pracovní místa,” dodává s tím, že úspěšnost projektu je garantována jeho potřebou v kraji.

Slavnostní zahájení pilotní sezóny proběhne v pátek 30. června od 14:00 hodin v prostorách Dělostřeleckých kasáren, Akademická 409, Terezín.
Akce je volně přístupná odborné i široké veřejnosti – více info ZDE

Chrudimskému festivalu loutkového divadla předcházelo deset postupových přehlídek. Z nich vybraly odborné poroty a programová rada do hlavního programu sedmnáct nejzajímavějších amatérských inscenací letošní sezony. Inspirativní část festivalu tvoří další čtyři desítky inscenací českých nezávislých a statutárních profesionálních divadel jako například Divadlo Lampion Kladno, legendární Buchty a loutky, Divadlo DRAK z Hradce Králové, Naivní divadlo z Liberce, brněnské divadlo Líšeň, divadlo D21 z Prahy, soubory studentů KALD DAMU Praha a dalších. Ze zahraniční uvidí diváci španělské, francouzské a slovenské loutkáře.

„Každoroční důležitou částí festivalu je vzdělávání. Letošní ročník nabízí pod vedením zkušených profesionálů osmnáct odborných šestidenních seminářů pro více než 260 frekventantů. Z toho jeden zahraniční seminář pod vedením španělských loutkářů,“ říká odborný pracovník pro loutkářství Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a programový ředitel festivalu Michal Drtina a dodává: „Letošní ročník přivítá i desítku zahraničních účastníků mezinárodního kolokvia (HE)ART BEATS! FOR PUPPETRY / Srdce bije pro loutkářství z Německa, Francie, Španělska, Holandska, Maďarska, Slovinska a Slovenska“.

Pestrou nabídku několika desítek inscenací festivalu rozšiřuje bohatý doprovodný program, který tvoří loutkářské a výtvarné dílny pro veřejnost, divadelní bojovka, plenérová představení nebo koncerty. „Letošní novinkou je Pouliční loutkářský festival plný divadla a hudby místních i přespolních umělců. Uskuteční se v neděli 2. července v ulicích centra Chrudimi. Začíná v 15 hodin a končí v pozdních nočních hodinách,“ říká Drtina a dodává: „V  programu festivalu si své najdou děti i nároční dospělí diváci, všem bych doporučil navštívit nejen inscenace hlavního programu, ale i divadelní maringotku španělských loutkářů a jejich inscenaci SIE7E, divadelní karavan českých performerek a jejich inscenaci Expedice k domovu, inscenaci divadla D21 Emil čili O Háchovi, zpracování Erbena pro teenagery Kytice vol.2, kterou realizoval Johan & Petr Vydarený, inscenaci Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a Zbojník v koprodukci Divadla Drak, Hradec Králové a Bábkového divadlo Bratislava či představení O Zlatovlásce loutkáře Víti Marčíka.“

 

Aktuální program najdete na internetových stránkách festivalu www.loutkarskachrudim.cz.

 

Celostátní přehlídka amatérského loutkářství se koná pod záštitou ministra kultury Mgr. Martina Baxy a hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, Ph.D. Přehlídku pořádají z pověření Ministerstva kultury České republiky NIPOS-ARTAMA a město Chrudim ve spolupráci se Spolkem pro vydávání časopisu Loutkář. Finančně se vedle Ministerstva kultury České republiky podílí město Chrudim, Pardubický kraj, Státní fond kultury České republiky a sami účastníci festivalu. Místním spolupořadatelem je Chrudimská beseda, kulturní zařízení města.

Následovat budou od 4. 8. do 3. 9. Perspektivy. Perspektiva: Hledisko. Stanovisko. Pohled do dálky. Vyhlídky do budoucnosti. Úhel pohledu. Tím vším a mnohým dalším může perspektiva být. Společná výstava šesti mladých umělkyň (Lenky Krkavcové, Lenky Lormanové, Elišky Astlové, Pavly Šebkové, Veroniky Zívalové a Hany Šmidrkalové), jejichž cesty se protly v ateliéru Art & Design Institutu pod vedením doc. ak. mal. Romana Franty a které každému, kdo by měl chuť se dívat, chtějí nabídnout svou vlastní vizuální perspektivu. Autorky k divákovi promlouvají každá svým vlastním výtvarným jazykem, a ať už mu předkládají pohled na lidské tělo, interiér, vodní hladinu, slunce či krajinu, spojuje je hravá barevnost i hledání nových úhlů pohledu na svět.

Těsně pod ochozem věže v bývalém Bytě věžníka se nachází stálá expozice historii Nového Města, jeho radnice a přilehlého Karlova náměstí tvoří kopie historických rytin z archivu Muzea hl. m. Prahy. Expozice Historie Nového Města a Praha panoramatická představuje i nejstarší pražská panoramata, která zachycují podobu Prahy z vyvýšených míst ohraničujících celou pražskou kotlinu.

A kdo nemá rád schodiště, může si prohlédnout v pokladně věže v přízemí, a navíc zcela zdarma, putovní výstavu Stopy židovské přítomnosti v Praze 2. Představuje málo známou a opomíjenou kapitolu z historie Vinohrad a na Novoměstskou radnici se vrátila po sedmi letech v r. 2021.  Židovská obec na pražských Vinohradech patřila k největším v Československu a je spojena s mnoha významnými a zajímavými osobnostmi. Autorem projektu, je dokumentarista Martin Šmok.

Na Novoměstské radnici se nachází však další galerijní prostory. Ve 2. patře můžete navštívit známou a oblíbenou Neviditelnou výstavu, která se snaží návštěvníkům ukázat svět nevidomých lidí, jaký je život bez smyslu, díky kterému získává člověk nejvíce informací, a to bez zraku. Nezapomenutelná hodina v naprosté tmě s nevidomým průvodcem.

A při vstupu do nádvoří radnice z Vodičkovy ulice se po celý rok konají další výstavy v Galerii v přízemí.

V současné době se tu až do 30. 6. v rámci programu jubilejního 25. ročníku Světového romského festivalu Khamoro, který je jedním z největších a nejuznávanějších profesionálních festivalů romské kultury a umění na celém světě, se letos představuje významný bosenský výtvarník Mersud Selman. „Dítě války“, jak sám o sobě tento mladý umělec říká, vyrůstal v chudé romské čtvrti. I právě proto jsou jeho obrazy a performance emočně velmi působivé a divákům se dostávají až na dřeň. Výstava obsahuje 20 velkoformátových olejových maleb (portrétů) a video projekci s názvem Neplivej mi do tváře / Do not spit in my face, která obsahuje rozhovor autora s lidmi, kteří hrají významnou roli v jeho životě.

Od 3.  8. do 1. 9. se přijďte podívat na společnou výstavu Nového sdružení pražských umělců, spolku založeného v roce 1992 Jiřím Načeradským, v obrazech, grafikách, fotografiích i plastikách, nabízí díla zastupující řadu stylů moderního, klasického i poněkud netradičního umění. Cílem expozice SPOLU II je, jako vždy, kromě seznámení odborné i laické veřejnosti s tvorbou členů sdružení, i obohacení kulturní nabídky v Praze.

Po prázdninách se s létem Novoměstská radnice rozloučí výstavou Libora Kalába – Dosud neprozkoumané. Konat se bude od 6. do 20. 9. Malíř a pedagog L. Kaláb je dlouholetým členem boxerského spolku Palaestra, který v průřezu generací sdružuje mnoho osobností současné výtvarné scény. Jeho výstava obrazů a kreseb je projekcí malířské tvorby odkazující na symbolistické a mystické tendence v umění a je zároveň hledáním adekvátního vyjádření faustovské cesty k ukrytým pravdám a pramenům. Autor se snaží vést diváka pomocí skrytých a záhadných symbolů ke svému pochopení hermetismu v současné době. Zároveň je logicky ovlivněn nejen dramatickými ději kolem nás a svojí pedagogickou činností na VŠUP, ale i dlouholetým působením ve spolku Palaestra. Autorova pozoruhodná tvorba je odrazem prolnutí jeho osobního rozvoje v umění a ve sportu.

Výstavy na Novoměstské radnici jsou otevřeny denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin a během zářijových Dnů evropského dědictví v pondělí a až do osmi večer. Navíc si během EHD užijete i slevu na vstupném.

Informace o dalších výstavách a všech ostatních kulturních akcích, které se v prostorách této překrásné pražské národní kulturní památky konají, naleznete na https://www.nrpraha.cz/program/

 

 

V obrazech Ivany Lomové se objevuje vážnost, nostalgie a krása každodennosti. Jde o silné emocionální setkání s okolní realitou, často zpracovávanou až po letech, kdy jako skici slouží konvolut fotografií a kdy je jako vzácné koření přimíchávána fantazie umělkyně. Přes užití realistické malby jsou její obrazy zvláštně snové a svojí láskou k městu (ale i chybějícími obyvateli města) připomínají Schieleho malby Krumlova.

Kurátoři: Hana Jirmusová Lazarowitz, Ingeborg Habereder, Ivana Lomová

 

Egon Schiele Art Centrum,Široká 71,Český Krumlov
www.esac.cz

Nový směr nabrala Vize tance už dvěma roky, kdy byla do jejího vedení zvolena ředitelka Centra choreografického rozvoje Se.s.ta a festivalu KoresponDance, Marie Kinsky. V první etapě dala Vize tance prostor vlastním členům, kteří zformulovali některé problémy nebo podněty v rámci pracovních skupin. Z nich vzešlo několik dokumentů, které mají za cíl především udržet povědomí o rozmanitosti problémů, které se současného pohybového umění týkají.

„Pracovní skupiny jsou stále otevřené. Tak jako Vize tance vítá další členy – protože čím více nás bude, tím silnější budeme mít hlas – tak vítá i umělce i teoretiky, kteří se chtějí zapojit do debat, které v uplynulém období vynesly napovrch nová témata,“ říká současná předsedkyně Vize tance Markéta Málková. „Chceme spojovat praktiky i teoretiky. Někdy skutečně stačí jen setkání tváří v tvář, abychom zjistili, že vlastně řešíme úplně stejný problém, jen z trochu jiného úhlu pohledu,“ zdůrazňuje.

Na konci roku 2022 byl dokončen souhrnný dokument Oborová strategie nezávislého tanečního a pohybového umění. Ten je příspěvkem k diskuzi o postavení tanečních umělců v současné společnosti u nás, jeho jednotlivé části odrážejí rozdílný přístup i rozdílné druhy aktivit jednotlivých pracovních skupin.

 

Výstupy k další diskusi

Činnost Vize tance v uplynulých dvou letech přinesla i další praktické výstupy: Studii Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí, která byla podpořena prostřednictvím Národního plánu obnovy. V rámci diskusí vznikl pracovní materiál, který Vize nazvala Návrhem finančního ohodnocení nezávislého profesionála v tanečním oboru. Jedná se o výstup pracovní skupiny, která se snažila reagovat na současné podfinancování profesionálů v oboru. Tento výstup má také sloužit jako materiál k další diskuzi. Pracovní skupina byla složena z kulturních manažerů a tanečních profesionálů, kteří vnímají, že jsou dlouhodobě podfinancováni, a při formulování doporučení čerpala a srovnávala odměny profesionálů v oboru v ČR a v zahraničí. Skupina přitom myslela nejen na výkonné umělce, ale i na přidružené profese, jejichž postavení, jak se ukázalo za doby protipandemických restrikcí, je stejně nestabilní jako postavení umělců.

 

Vize roku 2023

„Když Vize tance obnovovala svou činnost v roce 2020, definovali jsme si znovu úlohu tzv. profesní organizace,“ připomíná člen správní rady Florent Golfier. „Profesní organizace sdružuje lidi působící v oboru, zastřešuje spolupráci v rámci oboru, sjednocuje hlasy a komunikaci s jinými obory a s institucemi. Mapuje potřeby, je schopna předložit strategický plán, ale neimplementuje přímo nové projekty. To je iniciativa jejích jednotlivých členů,“ připomíná, co je i co není náplní práce profesních organizací, přestože Vize tance nyní rozvíjí i ryze praktickou a organizační činnost.

V roce 2023 udržuje VT několik linií aktivit:

Jednak jsou to semináře, které se nyní konají pod souhrnným názvem Umění ve Zdraví – Zdraví v Umění. V rámci seminářů sdílejí své praktické zkušenosti jak taneční umělci, výtvarní umělci a hudebníci, tak profese z oblasti fyzioterapie, koučinku ad. Cílem je přinášet praktické příklady využitelné vzájemně – ukazovat potenciál umění jako nástroje ozdravování společnosti, ale také tipy pro aktivní umělce, jak udržovat své vlastní tělesné i duševní zdraví.

Tomuto tématu se bude věnovat na podzim také třídenní konference, která proběhne v Brně. Předběžný termín je 10.–12. října 2023, podrobnosti zveřejní VT v průběhu roku.

Jedním z témat, které bylo od prvopočátku v hledáčku, byla propagace tance a jeho přínosy. Je to dlouhodobý cíl, na který se chce v následujícím období Vize tance také soustředit.

„Vize tance musí kontinuálně realizovat advokacii tance jako takového,“ zdůrazňuje Markéta Málková. „Uvítáme v našich řadách tanečníky i teoretiky, každého, kdo se cítí být součástí komunity současného nezávislého tance a pohybového divadla,“ uzavírá.

 

Profesní organizace Vize tance je oborovou platformou pro rozvoj pohybového umění. Sdružuje a mezinárodně síťuje nezávislé profesionály, ať už jsou to fyzické osoby nebo organizace, které působí na scéně současného tance a pohybového umění v České republice. Soustředí především ty profesionály, jejich způsob práce je převážně projektového charakteru, i když někteří fungují v rámci celoroční činnosti, a v neposlední řadě reprezentují Českou republiku v zahraničí. Vize je platforma pro všechny profese, které jsou pro rozvoj pohybového umění nepostradatelné: pro profesionální umělce, dramaturgy, techniky a další, pro výkonné profese jako jsou produkční, kulturní manažeři, PR manažeři, fundraiseři ad., stejně jako pro teoretiky a kritickou obec. Mezi členy patří i celé soubory a příspěvkové organizace. Oborová platforma se věnuje i výzkumu a advokacii současného pohybového umění. Vize tance realizuje svoji činnost s podporou Fondů EHP a Norska, Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy.

www.vizetance.org

„Mám radost, že můžeme v parku představit doslova Zlín na jednom místě. Kromě úžasných mladých a někdy i malých hudebníků a lokálních matadorů hudební scény se můžete těšit na komunity a organizace, které na čtyřiceti stanovištích připravily aktivity tvořivé, edukační i zábavné. Divadlo, animace, umění, řemeslo, školství i charitativní a osvětové aktivity – to všechno jsou aktéři, kteří tvoří Zlín a zaslouží si pozornost,“ upřesnila Jana Kubáčová, ředitelka kulturního a kreativního centra Živý Zlín.

V parku zahraje například Marie Tichá, Adam Kořán, Tereza Kutrová, Markéta Vodičková s kytaristou Filipem Vítů, kapela Minami nebo talentovaní žáci ze ZUŠ Morava a ZUŠ Zlín. Průřez žánry pak nabídne skupina WIMS.

O velké večerní koncerty nepřijde ani tato rodinná zóna. Vystoupí například rock-crossover Hluchý Dovrat, legendární zlínská kapela Tokyo, uskupení Event Jazz v doprovodu zpěvačky Zuzany Gamboa, pop-rockoví Pro Tebe a Joe Cocker Forever nebo česko-bosenská kapela No Barriers, v jejímž repertoáru má své místo jak vlastní tvorba, tak cover verze světových hitů.  Těšit se můžete také na vystoupení brněnské skupiny Pueblo Flamenco v čele s tanečnicí Ivetou Rivero, která v parku vykouzlí atmosféru Španělska. 

Souběžně s hudebním programem na pódiu se v parku interaktivním způsobem představí nejrůznější komunity – od alternativních školek přes volnočasové aktivity a pouliční kadeřníky až po významné organizace jako Krajská knihovna Františka Bartoše nebo Krajská nemocnice Tomáše Bati. 

Malí návštěvníci festivalu si také přijdou na své. Na více než čtyřiceti stanovištích se mohou těšit například na workshop animace, pozorování včel v úlu, ševcovskou dílnu, hravé dílny, ale naučí se i skautským dovednostem nebo si užijí sportovní stanoviště s trampolínkami a skákacími botami. Chybět nebude ani hrací zóna Fatra plná kultovních nafukovacích hraček nejen z dílny umělkyně Libuše Niklové. Za příznivého počasí bude velkým lákadlem i stanoviště Hvězdárny Valašské Meziříčí, která do Zlína přiveze obří nafukovací planety. 

Ve spolupráci s brněnským studiem multimediálních architektů Visualove v parku vyroste také nepřehlédnutelná čtrnáct metrů široká Fčil out zóna s lehátky. Instalaci složenou ze 1150 kusů látek doplní večerní nasvícení a podkresová hudba. 

Druhý ročník festivalu Zlín žije se koná v krajském městě ve dnech 23. až 25. června. Ve čtyřech zónách nabídne prostor stovkám hudebníků, komunit, artistů, tanečníků a dalším. Přijede také kapela Buty, AG Flek, Mňága a Žďorp, Hrubá hudba, Majk Spirit, Ventolin nebo zlínská rodačka Dasha. Vstup na veškerý program je i letos volný. 

Festival Zlín žije pro statutární město Zlín připravuje příspěvková organizace Živý Zlín.

Celý program festivalu a seznam stanovišť v parku Komenského naleznete na www.kulturazlin.cz/festival-zlin-zije/. 

„Cílem přehlídky je podnítit taneční soubory, aby zvyšovaly pozornost současné, domácí tvorbě jejím pravidelným uváděním a usilovaly tak o její rozvoj a vznik nových děl,“ říká předsedkyně Asociace tanečních umělců Linda Svidró. „Inscenační přehlídka je jakousi výstavní skříní českého tance, toho nejlepšího, co jednotlivé soubory mohou ukázat.“

 

„Přehlídka se dříve konala od roku 1992 každé tři roky a nyní ji budeme pořádat jako bienále (poslední se konala v roce 2019, v roce 2021 byla zrušena z důvodu uzavření divadel kvůli covidové pandemii),“ uvádí jeden z organizátorů akce Zdeněk Prokeš. „Inscenace přihlášené k účasti bude od začátku sezóny 2023/2024 až do 15. prosince 2023 hodnotit odborná porota složená z profesionálních tanečních umělců, teoretiků, kritiků, choreografů, případně i umělců dalších profesí.“

 

Nejlepší inscenace bude oceněna hlavní cenou, další ocenění budou udělena za nejlepší choreografii, za nejlepší sólistický výkon a za nejlepší kolektivní výkon. Další pozoruhodné výkony mohou být oceněny čestným uznáním.

 

Další informace o přehlídce najdete zde: https://atucr.cz/soutezni-prehlidka-tanecnich-inscenaci-balet-2023/

 

Manželé Vondruškovi byli nominováni na Cenu hejtmanky Středočeského kraje za rok 2022. Dne 21. 3. 2023 proběhlo ve Slaném vyhlášení výsledků. V kategorii Cena veřejnosti ze všech 70 nominovaných (mezi kterými byla i taková jména jako Barbora Špotáková či Jitka Čvančarová) se dostali mezi finalisty, do TOP 3.

 

Divadelní spolek VOJAN z Libice nad Cidlinou: okres Nymburk, Středočeský kraj, 1 230 obyvatel

Na anketní otázky odpovídají Jaroslav Vondruška a Helena Vondrušková, zakladatelé divadelního souboru

 

Obec je bez nadsázky jedním z center amatérského divadelního života. Zmínky o amatérském divadle v Libici nad Cidlinou jsou již z roku 1883. První historicky doložený záznam je z ustavující schůze ze dne 20. února 1969, kdy byl Divadelní soubor VOJAN Libice n. C. založen jako místní odbor Středočeského sdružení amatérského divadla (SSAD).

 

„Libický soubor je dnes velice známým a uznávaným pojmem nejen mezi ochotníky. V minulosti organizoval čtrnáct ročníků celostátní přehlídky FEMAD a v posledních letech pak pořádá nesoutěžní festival Libický divadelní podzim. Vojan se pravidelně se svými inscenacemi pro dospělé i dětské diváky úspěšně účastní mnoha různých přehlídek. Nechybí mezi nimi taková místa, jako je Vysoké nad Jizerou, Třebíč, Rakovník i Hronov. Soubor skvěle reprezentoval české amatérské divadlo na mezinárodním festivalu v belgickém městě Marche en Famenne. Do historie Vojanu patří i několik divadelních zájezdů ke krajanům v Chorvatsku nebo představení v české krajanské škole ve Vídni,“ uvedla Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS, v rámci slavnostního zahájení 88. ročníku festivalu Jiráskův Hronov, kdy byla souboru udělena Cena Pavla Dostála.

 

Kdy a za jakých okolností vznikl DS Vojan? Byli jste u toho?

Na podzim roku 1968 se začala scházet parta lidí, kteří chtěli hrát divadlo a my jsme byli samozřejmě u toho.

 

Pane Vondruško, vystudoval jste Stavební fakultu ČVUT, získal titul inženýr. Co bylo vaší profesí nebo profesemi? Co vás jako technicky zaměřeného člověka přivedlo k divadlu? Byla v tom rodinná tradice?

Byl jsem a ještě jsem projektantem vzduchotechniky. K divadlu jsem přišel už na základní škole, poté na Gymnáziu v Poděbradech a neminulo mě ani na vojenské základní službě. Otec hrával divadlo v Činěvsi, ale když jsme se přestěhovali do Libice n. C., věnoval jsem se divadlu už jen já.

 

DS Vojan se za více než padesát let své existence vypracoval mezi respektované neprofesionální divadelní scény, čemuž odpovídá také umístění na přehlídkách. Kolikrát jste se probojovali až na Jiráskův Hronov? Kudy vedla podle vás cesta k úspěchu?

Na Jiráskův Hronov jsme se dostali přes několik národních přehlídek: Divadelní Piknik Volyně, Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, Popelka Rakovník, Seniorské divadlo Znojmo. Na Jiráskově Hronovu jsme hráli v hlavním programu celkem osmkrát a v doprovodném programu (na pozvání pořadatelů) dvakrát.

 

Do jaké míry je pro vás inspirativní hledisko poroty (lektorů) na přehlídkách? Jak moc vás stanoviska poroty posouvají vpřed?

O každém hodnocení poroty diskutujeme se souborem. Ne vždy souhlasíme se vším, co nám porotci oznámili. Někdy si naopak řekneme: „Jak to, že jsme si tohle neuvědomili?“ Když je hodnocení poroty pro herce nesrozumitelné, pak je můj úkol, abych to vysvětlil. Slova poroty, ale i dalších diváků, se kterými po představení hovoříme, jsou pro nás jakýmsi zrcadlem, co se nám podařilo či nepodařilo přenést do hlediště.

 

Bez nadšeného a motivovaného souboru by to všechno asi nešlo. V čem spočívá to kouzlo, že na diváky z jeviště během představení doléhá neuvěřitelně radostná energie?

Jsme skvělá parta lidí, táhneme za jeden provaz (mladí i staří) a máme rádi divadlo. Děláme ho s velkou pokorou. Během představení neodcházíme do šatny, ale díváme se na ostatní ze zákulisí jeviště a máme radost, když se jim vše hezky daří. Vzájemně se podporujeme.

 

Stojí za tím i pečlivý výběr dramaturgie? Co jsou vaše repertoárové stálice? Uvedli jste někdy také vlastní autorskou hru? Nasazujete do repertoáru hry, které aktuálně uvádějí profesionální divadla, např. letošní premiéra A do pyžam! Vyplatí se to?

Už při zakládání spolku jsme si řekli, že chceme hrát převážně komedie a pohádky. Téměř pravidelně tyto dva žánry střídáme. Na vlastní autorské hry a pohádky dochází až v posledních letech Vojanu. V repertoáru se nám objevily i hry, které uváděla profesionální divadla. Není to jen komedie A do pyžam!, ale např. Prázdniny snů, Popel a pálenka, Blázinec v prvním poschodí, Dva muži v šachu, Měla babka čtyři jabka a další. Profesionální divadla, která uvádějí stejné tituly, zpravidla nejezdí do míst, kde hrajeme my.

 

Spolupracujete nebo jste spolupracovali s profesionály?

Ano, spolupracujeme s profesionály, ale ne na každé inscenaci. Učili jsme se nejen od režisérů a scénografů, ale i od choreografa.

Prvním režisérem, který nás učil v začátcích Vojanu, byl Jan P. Schmidt (1931–1997) z blízkého kolínského divadla. Pod jeho metodickým vedením se Vojan poprvé probojoval v roce 1977 na národní přehlídku do Vysokého n. J. s komedií Bumerang, podruhé pak v roce 1983 s pohádkou Jak rozesmát princeznu. Naposledy J. Schmidt se souborem spolupracoval při pohádce Tři bílé šípy v roce 1988. Jeho laskavý přístup a hlavně trpělivost se začátečníky si mnozí ještě pamatují. Na několik zkoušek hry Kat a blázen přijel poradit i Miloš Švarc. Jedinou inscenací, kterou celou režíroval profesionální režisér Milan Schejbal, byla komedie Půldruhé hodiny zpoždění. Režisér s námi vždy udělal určitou část, my jsme to potom sami na zkouškách pilovali a tak to šlo až do dokončení inscenace. Byla to skvělá zkušenost, která nám hodně dala (situace, pauzy, tečky atd.) Ke spolupráci s Vojanem přistoupila i Kateřina Baranowská (Lakomec – kostýmy, Slaměný klobouk – scéna i kostýmy). Scénu a kostýmy k poslední inscenaci A do pyžam! navrhl scénograf Miroslav Král. S choreografií ve Slaměném klobouku nám velmi pomohl Martin Pacek.

 

Paní Vondrušková, jak se jako manželská dvojice v divadle doplňujete? Máte nějak rozdělené role? Jak řešíte divadelní neshody, pokud se objeví?

Rádi si spolu na jevišti zahrajeme. Proto jsme přistoupili k profesionální režii komedie Půldruhé hodiny zpoždění, která je pro manželský pár. Není dobré, když režisér sám sebe na jevišti režíruje. Některé role máme rozdělené. Já třeba vůbec nemluvím do technické části inscenace a do režie (jen někdy, trošku). Mně vyhovuje organizování všeho ostatního kolem divadla, dlouhou dobu jsem vedla i hospodaření spolku. Také vybírám a navrhuji nové hry k inscenování. Společně pak o nich diskutujeme, ale poslední slovo má tady režisér. Divadlo nás provází celý život. Shodli jsme se na tom, že mu dáme vše, co je v nás a že chceme dělat dobré divadlo. Pokud nějaké neshody byly, tak byly asi tak malé, že si je nepamatujeme.

 

Kolik premiér do roka připravíte? Kde a jak často vůbec hrajete?

Připravujeme zpravidla jednu premiéru za rok. Hrajeme po celé republice – v krásných divadlech, v kulturních domech či sokolovnách, ale i v plenéru. Navštívili jsme u nás už 201 míst, mnohá opakovaně. V poslední době (cca dvaceti let) odehrajeme za rok v průměru 27 představení. V roce 2009 jsme dokonce odehráli 54 představení. Podrobnější informace o skladbě našeho repertoáru, programu a místech zájezdů je možné najít na našich webových stránkách www.vojanlibice.cz a na facebooku www.facebook.com/vojanlibice.

 

Vrátili se po covidu vaši diváci do divadla? Zaznamenali jste pokles nebo naopak nárůst návštěvnosti?

Jsme šťastní, že se naši diváci vrátili. Mnozí pořadatelé si stěžují, že je divácká účast malá. U nás jsme zaznamenali nárůst návštěvnosti. V letošním roce jsme už třikrát vyprodali sál (vždy cca 200 diváků) na naši novou komedii A do pyžam!. V Libici nad Cidlinou ji znovu opakujeme v sobotu 1. 7. 2023. O rezervaci míst je opět velký zájem. Věříme, že nám diváci zůstanou nakloněni i v podzimních měsících, kdy náš spolek pořádá již 22. ročník přehlídky „Libický divadelní podzim 2023“.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů souboru? Jak se daří získávat nové členy?

Náš spolek má 55 členů ve velkém věkovém rozpětí (16 – 87 let). Většinu tvoří ženy, mužů je pouze 23. Nové členy získáváme hlavně výchovou v dětském divadelním kroužku, který se jmenuje Divadelní spolek Vojan junior.

 

Jak vypadá spolupráce s obcí? Podporují vás i další organizace? Z čeho hradíte výdaje?

Od začátku, tedy od vzniku DS Vojan, máme s obcí Libice nad Cidlinou velmi dobrou spolupráci. Totéž můžeme říci o obci Opolany, odkud jsou někteří členové našeho spolku. Obě obce nám každoročně přispívají na činnost finančními částkami. Další prostředky na činnost získáváme z dotací Středočeského kraje. Neméně významnou pomoc nám poskytuje několik firem v Libici n. C. a blízkém okolí zajištěním výroby dekorací a rekvizit.

 

Na jaký další výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Máte ještě nějaké cíle, kterých jste jako spolek zatím nedosáhli?

Máme radost z toho, že se divadelní spolek Vojan propracoval mezi nejlepší ochotnické spolky, o čemž svědčí i udělená Cena Pavla Dostála v roce 2018. Jsme pyšní na to, že už 16 let rozdáváme radost dětem díky nastudované pohádce Měla babka čtyři jabka (a pořád nás to baví).

 

Máte za sebou řadu mezinárodních úspěchů. Jaký je asi ten největší? Letos mohl přijít další, ale k účasti na mezinárodním festivalu v maďarském Debrecenu nakonec nedojde… Proč?

Největším úspěchem pro náš soubor byla účast na mezinárodním festivalu Estivades v belgickém Marche en Famenne v roce 2000 s inscenací Dva muži v šachu. Na festival do Debrecenu bylo navrženo 40 inscenací a do programu mohli zařadit pouze 12. My jsme byli mezi těmi vyřazenými. Co se dá dělat.

 

Co říkáte úsilí o zápis „amatérského divadla (tedy i ochotnického)“ jako kulturního fenoménu na seznam UNESCO? Jaký přínos kromě prestiže by to mohlo mít přímo pro vaše divadlo?

Pokud se to povede, tak to bude něco úžasného. Budeme pyšní na to, že můžeme být součástí tohoto fenoménu.

 

Nadělili jste si k padesátinám něco mimořádného?

Padesátiny spolku proběhly už v roce 2019 a slavilo se po celý rok. Dvě akce byly mimořádné. První premiéra Vojanu se uskutečnila 10. 4. 1969. My jsme přesně po padesáti letech, tedy 10. 4. 2019, uvedli premiéru komedie Slaměný klobouk, ve které byla zapojena většina členů spolku (celkem 32). Další velkou událostí bylo představení hry Maryša v podání profesionálního divadla A. Dvořáka Příbram.

 

Na čem právě pracujete a jaké nové projekty chystáte? Jak vidíte budoucnost souboru v nejbližších letech a jakou vizi byste pro něj měli za dalších padesát let?

V letošním roce to jsou dvě derniéry. Jedna už proběhla (13. 5. 2023 Slaměný klobouk) a druhá bude 16. 12. 2023 – Vernisáž. Chystáme se s komedií A do pyžam! na postupové přehlídky. Připravujeme premiéru pohádky „Popelka: Bylo nebylo?“ – autor a režisér Tomáš Čivrný – člen DS Vojan. V plném proudu jsou přípravy 22. ročníku přehlídky Libický divadelní podzim 2023.

Budoucnost? Věříme, že se nám všem podařilo rozjet soubor tak dobře, že ho jen tak něco nezastaví. Za dalších padesát let? Zkontrolujeme tu naši současnou mládež z „divadelního nebe“, jestli stále předávají radost z jeviště do hlediště. To by měl být jejich hlavní úkol.

 

https://vojanlibice.cz/

www.facebook.com/vojanlibice

 

Helena Vondrušková – spoluzakladatelka DS VOJAN. Dlouhá léta nepřetržitě vykonávala funkci hospodářky, archivářky a organizátorky kulturních akcí. Od 1981 pomáhala zajišťovat zázemí pro okresní a krajské přehlídky v Libici nad Cidlinou a od 1987 také národní přehlídku FEMAD – do r. 2000. Od 2002 dodnes je organizátorkou divadelní přehlídky Divadelní babí léto, později Libický divadelní podzim. Souběžně s těmito aktivitami se věnuje i herectví, za které získala řadu ocenění. 

Jaroslav Vondruška – vedoucí spolku, režisér a herec DS VOJAN. 14 let stál v čele organizování přehlídek okresních, krajských i národní přehlídky FEMAD. Je dlouholetým funkcionářem nejvyšších orgánů Svazu českých divadelních ochotníků, v současné době je místopředsedou svazu. Pracoval jako člen odborných rad NIPOS ARTAMA nebo také jako tajemník porot národních přehlídek, v současné době je členem odborné rady pro amatérské činoherní a hudební divadlo. Společnou, intenzivní a kontinuální prací vychovali několik generací amatérských divadelníků. 

 

 

„Po prezentaci záměru a vznikající studie autory celého záměru i samotného projektu jsme s architektem Markem Marovičem za přítomné signatáře představili stručný přehled příkladů dobré praxe u přestaveb obdobných typů staveb z ČR i zahraničí. Přiblížením realizací, jejichž projekty vzešly ze soutěží, jsme chtěli ilustrovat potřebnost architektonické soutěže při vzniku projektu takto významné veřejné stavby. O tomtéž jsme se posléze rovněž snažili vést diskusi. Ostatně i projekt původní budovy lázní vznikl na základě vítězství v soutěži vypsané městem. Vedení kraje však naši obhajobu architektonické soutěže coby adekvátního způsobu pro nalezení nejlepšího řešení zadání, kterou svými stanovisky podpořily jak Česká komora architektů, tak i Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, považuje pouze za náš názor. Zástupci kraje mají názor jiný, podle nich stejně relevantní. Soutěž jsou ochotni uspořádat pouze v případě, kdy ji bude výslovně požadovat legislativa. Nemile nás překvapilo, že kraj ignoruje zmíněná odborná stanoviska obou hlavních profesních komor. Do doby konání panelu například žádný z představitelů kraje neodpověděl na dopis předsedy ČKA Jana Kasla z 20. dubna, adresovaný Plzeňskému kraji. V porovnání například s Královéhradeckým krajem, který zřizuje vlastní Centrum architektury, jež má podporovat trvalý rozvoj kvalitní architektury a urbanismu v regionu, považujeme přístup Plzeňského kraje za velmi krátkozraký,“ komentuje průběh panelu jeden z inicátorů dopisu Petr Klíma.

„Jak komora architektů, tak inženýrská komora se ve svých stanoviscích vyjádřily proti záměru kraje postupovat po vypracování úvodních fází projektu metodou Design & Build, která spojuje realizaci stavby s dodáním výsledného projektu. Takový postup se však používá zejména u liniových staveb, u nichž lze předem velmi dobře definovat požadované parametry, u kulturních staveb a jejich adaptací – a tím spíš u budovy měřítka a významu bývalých městských lázní – však nemá u nás ani v zahraničí precedens. Jsme zklamaní, že představitelé kraje na této metodě stále trvají, aniž by ji byli schopni přesvědčivě obhájit,“ dodávají přítomní signatáři Martin Leška a Aleš Kubalík.

„Od zástupců kraje během panelu otevřeně zaznělo, že zásadní roli v celé věci hraje čas. A že je zapotřebí spěchat, protože nebude-li realizace záměru spuštěna včas, nebude vůbec. Uspořádání soutěže, která by obnášelo přibližně šest měsíců, kraj odmítl s argumentem o hospodárnosti. Při údajné každoroční inflaci ve výši 15 nebo 20 % je podle jednatele Kulturního centra Plzeňského kraje Hynka Glosera zapotřebí se do stavby pustit co nejdřív. Inflace nicméně klesá, stejně jako ceny některých stavebních materiálů. Především však spěch a pochybnou úsporu času v řádů měsíců nelze obhájit u stavby, která bude formovat část nábřeží v centru města desítky let a která se stane jednou z nejvýznamnějších i nejviditelnějších staveb ve městě. A která se má stát vizitkou kulturní vyspělosti celého kraje doma i v zahraničí,“ dodává další ze signatářů dopisu Bohuslav Strejc.

„Během setkání se ukázalo, že vedení kraje už dávno rozhodlo o postupu, který preferuje rychlou realizaci stavby a nehodlá se zdržovat s hledáním nejlepšího architektonického řešení, natož s vážně míněnou diskusí. Apel na vypsání soutěže, která se v tisících případů v Česku i v zahraničí osvědčila coby řešení procesně poctivé, transparentní a v posledku i hospodárné, si vykládá jako osočení z něčeho nezákonného. Vůči našim argumentům kritizujícím dosavadní postup 'napřímo' zaměstnat autorku projektu i s jejím týmem se představitelé kraje hájí tím, že postupují zcela legálně. Jako by nám občanům mělo postačovat, že veřejná instituce pouze dodržuje hranice zákona. Zřeknutím se možnosti nalézt nejlepší řešení kraj naši společnost ochuzuje. Zejména v dnešní době prudkých změn a nejistých ekonomických vyhlídek bychom si však měli být jisti, že to, co stavíme, obstojí ve své celkové kvalitě na desítky let dopředu,“ argumentuje další z inicátorů dopisu Marek Marovič.

„Představitelé kraje zdůrazňovali technologický, ekonomický i ekologický aspekt projektu. Jako přednost zmínili například pozornost, kterou již věnovali koordinaci profesí. Pro způsob přípravy záměru je nicméně příznačné, že způsob vystavování zatím v podstatě neřešili,“ upozorňuje další ze signatářů Marek Sivák.

„Naše pochyby o správnosti postupu kraje a obavy o výsledek záměru diskusní panel nerozptýlil. Vedení Plzeňského kraje si problematické aspekty svého počínání zjevně nepřipouští a ve svém záměru postupuje beze změny dál. Diskutovat konkrétně o představeném projektu nepokládáme ani za náš úkol (nejsme členy poroty soutěže), ani za naši povinnost, a musíme odmítnout tvrzení představitelů kraje, že se nevyjadřováním se k prezentované studii vzdáváme zodpovědnosti. Naopak se cítíme být natolik zodpovědní, že na rizika spojená s postupem kraje důsledně upozorňujeme a za tezemi našeho otevřeného dopisu stojíme i nadále,“ uvádí signatář dopisu Jan Toman.

„Domníváme se, že další diskuse o principech, kterým přikládáme zásadní důležitost, není v této době možná. Velmi si však vážíme účasti asi 20 signatářů na panelu a těší náš, že se v celé věci aktivizovala podstatná část odborné veřejnosti v Plzni. Věříme, že se to ve střednědobém či dlouhodobém horizontu zúročí,“ uzavírá Petr Klíma.