Instituce a kulturní zařízení

Akci pořádá Muzeum Novojičínska ve své pobočce Centrum tradičních technologií v Příboře a Město Příbor. 

Setkání se uskuteční v krásné piaristické zahradě náležící k budově bývalého kláštera, ve které CETRAT sídlí.
O hudební doprovod se postarají dvě cimbálové muziky BEČVA a POŠTÁR.
Po celý den si bude možné zakoupit drobné občerstvení a navštívit výstavu v CETRAT Příbor " Pravěké kopřivové šaty".

https://www.muzeumnj.cz/pribor/akce/tvurci-setkani-pradlen-v-cetrat-pribor-2023

Do programu stezky Industry Open se každoročně zapojuje takřka dvacítka míst v Plzni a regionu. Mezi dlouhodobé partnery patří Plzeňský Prazdroj i Bohemia Sekt, které zvou na pravidelné prohlídky i netradiční trasy.

„Své dveře otevírají městské firmy. Pravidelné komentované prohlídky úpravny vody na Homolce a čistírny odpadních vod pořádá plzeňská vodárna. V průběhu celého roku se konají také exkurze ve spalovně odpadu ZEVO Plzeň v Chotíkově. Do programu Industry Open se letos zapojují také Plzeňské městské dopravní podniky, které pro letošní rok připravily prohlídky malé vodní elektrárny a měnírny na Denisově nábřeží,“ vysvětluje náměstkyně primátora Lucie Kantorová.

Největším lákadlem bude v letošní sezoně třetí pilíř plzeňského nápojového průmyslu, likérka Stock v Plzni – Božkově. Návštěvníkům straším 18 let se v programu akcí stezky Industry Open otevře vůbec poprvé. „Na prohlídce uvidí stáčecí linku na lahve i plechovky i dřevěné kádě, ve kterých probíhá staření Fernetu i tuzemáku Božkov Original,“ doplňuje Alena Fialová, manažerka projektu Industry Open z organizace Plzeň – TURISMUS.

K letní sezoně Industry Open patří i výlety za poznáním do okolí Plzně. I letos budou mít zájemci možnost vyrazit na výlet historickým autobusem po stopách těžby kaolinu s návštěvou hlubinného kaolinového dolu v Nevřeni. Na výletě po stopách těžby uhlí zase objeví pozůstatky po těžbě na Nýřansku a prohlédnou si Hornické muzeum ve Zbůchu. Na letní prázdniny se chystá také výlet do Domažlic, kde je nově k vidění bývalý důl na slídu a zrekonstruovaná budova bývalé sladovny pivovaru, která dnes slouží jako kulturní centrum.

Inspiraci na výlety za technickými památkami i kalendář akcí najdou zájemci na webu www.industryopen.cz. Vstupenky na akce je možné zakoupit také v Turistických informačních centrech Visit Plzeň na náměstí Republiky a u hlavního nádraží. Zde je možné si také od 20. května vyzvednout aktualizované vydání tištěného Průvodce Industry Open plného nových tipů na výlety za technickými památkami a zajímavostmi nejen v Plzni, ale v celém Plzeňském kraji. Zájemcům je k dispozici zdarma.

Program akcí stezky Industry Open:

Prohlídky budovy PMDP – malé vodní elektrárny a měnírny

20. 5., 17. 6., 9. 9. a 14. 10., 10:00, 12:00, 14:00, 16:00

30. Hamernický den ve Vodním hamru Dobřív

20. 5., 9:00 – 18:00

Den otevřených dveří Českého rozhlasu

20. 5., 10:00 – 16:00

Architektonická procházka Doudlevce s prohlídkou Škoda Electric

21. 5., 10:00

Prohlídky čistírny odpadních vod Vodárny Plzeň

27. 5., 24. 6., 29. 7., 26. 8., 30. 9. a 21. 10., 14:00

Oslavy 50 let tramvajové trati do Skvrňan

28. 5., 10:00 – 16:00

Prohlídky úpravny vody Vodárny Plzeň

3. 6., 1. 7., 5. 8., 2. 9. a 7. 10., 14:00

Komentované prohlídky „Stopy průmyslové revoluce v Plzni“

10. a 24. 6., 15:30, další termíny budou doplněny

Prohlídky likérky Stock Plzeň – Božkov

10. 6., 8. 7. a 12. 8., 10:00, 12:00, 14:00

Výlet historickým autobusem po stopách těžby kaolinu

11. 6. a 5. 8., 10:00

Architektonická procházka Petrohrad s prohlídkou Papírny

18. 6., 10:00

Architektonická procházka Doudlevecká čtvrť s prohlídkou DEPO2015

25. 6., 10:00

Výlet historickým autobusem po stopách těžby uhlí

23. 7. a 19. 8., 10:00

Výlet historickým autobusem do Domažlic

29. 7., 9:00

Na jaké další akce se můžete těšit?

Mimořádné prohlídky Plzeňského Prazdroje zaměřené na bednářské řemeslo
Termíny budou doplněny, sledujte www.industryopen.cz a www.prazdrojvisit.cz

Pravidelné prohlídky plzeňských pivovarů i vinařského závodu BOHEMIA SEKT
Termíny najdete na www.industryopen.cz

Pravidelné prohlídky expozice Příběhy dvoutaktů v Muzeu Lobzy
Termíny najdete na www.industryopen.cz

Exkurze ve spalovně odpadu ZEVO Plzeň v Chotíkově
Každou sobotu, rezervace na www.zevoplzen.cz/infocentrum.

Výstava Industry Open v Centru Caolinum Nevřeň

Červenec a srpen, dle otevírací doby Centra Caolinum Nevřeň.

Podrobný program akcí stezky Industry Open a další tipy na výlety najdete na webu www.industryopen.cz. Vstupenky jsou v prodeji v Turistických informačních centrech a online na Plzeňské vstupence.

V čem spočívá podstata zázraku, kterému říkáme divadlo? Jak se vůbec může stát, že vznikne „z ničeho něco“? Právě těmito slovy umění označoval E. F. Burian, který byl velkou inspirací významného ostravského režiséra Josefa Janíka. Josef Janík se zas stal velikým inspirátorem, mentorem a „divadelním vychovatelem“ celé řady herců, dramaturgů a režisérů, kteří na svá formativní léta spolupráce s režisérem Janíkem dodnes vzpomínají. „Tato inscenace je panu Janíkovi věnována. Není to inscenace o něm. Je o nás, které dokázal tak duchaplně inspirovat. Je o divadle, které děláme, protože ho už nemůžeme nedělat. Je to janíkovská pocta divadlu, bez něhož si už své životy nedokážeme představit. A to i přesto, že i nás občas přepadne pocit naprosté marnosti z ubohosti světa, ve kterém naše divadlo tvoříme. Ale je to právě to divadlo, které nám ten pocit pomáhá překonat,“ uvádí k Režisérovi autor hry a dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek.

Mají režiséři rádi své herce? A pokud ano, mají herci rádi své režiséry? A koho z nich mají rádi novináři? Nikoho? Všechny? A co si s tím má počít chudák divák? Právě těmito otázkami se připravovaná inscenace bude zabývat, nicméně rozhodně nelze čekat jednoduché odpovědi. Stejně jako nelze určit jednoznačného vítěze v boji vysoké poezie uměleckých snů s pokleslou prózou životní reality, ve který se příprava divadelní inscenace mnohdy proměňuje. O čem tedy hra o stárnoucím režisérovi, kterému ubývají síly, ale on i přesto touží ještě jednou sdělit světu pravdu prostřednictvím zázraku jménem divadlo, bude vypovídat především? „O prchavosti života. O lásce, o tvorbě a o smrti. Takhle jednoduché to je. Divadlo je totiž nejpomíjivější ze všech umění,“ říká režisér inscenace Ivan Krejčí.

Scénografie Marty Rozskopfové je inspirována původní podobou komorní divadelní scény DPB Márnice, která byla vymalována jako chrám. Nejenže tím odkazuje k posvátnosti divadelního obřadu, ale také ke skutečnosti, že na této malé scéně vytvořil Josef Janík řadu pozoruhodných inscenací a mezi nimi i Beckettův Konec hry, u kterého mu Ivan Krejčí režijně asistoval. Právě v Konci hry Samuel Beckett činí ze smrti každodenní záležitost zcela zbavenou patosu, čímž se nás bezprostředně dotýká, proto zkoušení této jeho hry tvoří také jednu z linií Režiséra. Režisér Ivan Krejčí s dramaturgem Tomášem Vůjtkem se tím odkazují nejen k inscenaci u Bezručů, na níž s Janíkem spolupracovala také výtvarnice Marta Roszkopfová a hrál v ní mladý Michal Čapka, ale i k vlastní inscenaci v Aréně z roku 2020, a bezprostředně tak propojují odkaz Josefa Janíka s jejich vlastní tvorbou. V inscenaci tak zazní jak scénická hudba z nedávno derniérovaného Konce hry, tak i písně Jiřího Bulise, který byl dalším z dlouholetých spolupracovníků Josefa Janíka.

Hlavní role urputného režiséra připadla Marku Cisovskému, který touto rolí zároveň oslaví 30 let v Aréně, a jeho divadelní i životní Múzou bude Zuzana Truplová. Televizní redaktorku ztvární Alena Sasínová-Polarczyk, která se tak zároveň po 15 letech v angažmá s Arénou rozloučí. V rolích herců zkoušejících Konec hry se představí Michal Čapka a Vojtěch Lipina a kameramanem bude Jan Lefner.

Tomáš Vůjtek: Režisér

Pravdu, mladej, pravdu!

Režie Ivan Krejčí Dramaturgie Tomáš Vůjtek Výprava Marta Roszkopfová Výběr hudby Ivan Krejčí

Hrají Marek Cisovský, Zuzana Truplová, Alena Sasínová-Polarczyk, Jan Lefner, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

Veřejná generálka 19. května 2023 od 11.00

Premiéra 20. května 2023 od 18.30

Nejbližší reprízy 22. května a 1., 7. a 15. června 2023 od 18.30

divadloarena.cz

Jednání předsedala švédská ministryně kultury Parisa Liljestrand. Za Evropskou komisi byli přítomni místopředseda Evropské komise pro Evropský způsob života Margaritis Schinas a Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost.

Na programu zasedání bylo schválení společného stanoviska k tématu ohrožených a vysídlených umělců a zpráva o pokroku návrhu k Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA, European Media Freedom Act). V návaznosti na zprávu o pokroku následovala politická debata ministrů k tomuto návrhu nařízení.

 „Při představování zprávy o pokroku českého předsednictví jsme loni v listopadu byli v otázce návrhu nařízení k Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků na samém začátku. Nyní je třeba ocenit velké úsilí švédského předsednictví. Za nejdůležitější část současného návrhu ve vztahu k posílení mediálního sektoru považuji zaměření se na transparentnost šířených informací a záruky pro média veřejné služby. Návrh jde dobrým směrem také v otázce posilování přeshraniční spolupráce. V rámci trhu EU je třeba aplikovat regulační opatření při využití znalostí každého jednotlivého národního trhu,“ říká ministr Baxa a dodává: „Zároveň považuji za důležité, abychom do diskuze zapojili i samotné mediální aktéry. Oceňuji, že návrh řeší i poskytování digitálních služeb a podporuje formální ukotvení dialogu mezi poskytovateli velkých online platforem, poskytovateli mediálních služeb a zástupci občanské společnosti,” a dodává: “Je však třeba zabývat se také posouzením a porovnáním kompetencí EU na jedné straně a kompetencí členských států na straně druhé. Zejména v těchto oblastech bude nezbytné zajistit, aby plánovaná regulace vhodně zohledňovala národní specifika.”

Zpráva o pokroku k návrhu nařízení k Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků 

Švédské předsednictví ve zprávě o pokroku navazuje na české. Návrh nařízení se zaměřuje například na snížení rizika neoprávněných veřejných a soukromých zásahů do redakční svobody (záruky proti odposlechům nebo povinnost poskytovatelů služeb zveřejnit informace o své vlastnické struktuře). Rovněž obsahuje záruky proti personálním zásahům do vedení veřejnoprávních médií, včetně postavení generálních ředitelů. Řeší i poskytování digitálních služeb a posiluje rovnováhu mezi tvůrci obsahu a těmi, kteří dávají prostor k jeho zveřejnění. 

V současné době stále probíhá projednávání návrhu nařízení v pracovní skupině Rady EU pro audiovizuální média. Zprávou o pokroku chce švédské předsednictví připravit základ pro dokončení jednání a současně dát ministrům příležitost se vyjádřit k návrhu i jeho možným úpravám. Proto byla v rámci Rady EYCS – část kultura a audiovize – hlavním bodem politická rozprava.

Závěry Rady k ohroženým a vysídleným umělcům

Rada schválila i společný postup všech 27 zemí EU v otázce ohrožených a vysídlených umělců. Tvůrčí a kulturní práva jsou v dokumentu zasazena do mezinárodního kontextu (nástroje Rady Evropy, UNESCO a EU) a je zdůrazněna potřeba zachování kreativity a svobody projevu. Dokument je z větší části věnován situaci na Ukrajině a uvádí, že ruská agrese je také útokem na ukrajinskou kulturní identitu a kulturní rozměr má v podpoře Ukrajiny své místo. Členské státy se shodly na pokračování podpory ve formě poskytování bezpečných útočišť, podpoře síťování ohrožených umělců, nabídce uměleckých pobytů a další pomoci při uplatnění umělců.  

Dalšími tématy byla podpora ukrajinských kulturních a kreativních odvětví, jmenování Évory Evropským hlavním městem kultury 2027, zlepšení ochrany evropského kulturního dědictví, téma veřejných knihoven a ukrajinských uprchlíků či kandidatura Říma na pořádání Světové výstavy Expo 2030. Španělská delegace informovala o pracovním programu svého nastupujícího předsednictví.

„Akce má napomoci především k prohloubení dialogu mezi umělci a širokou veřejností, setkání umělců a v neposlední řadě také k udržitelnému cestovnímu ruchu a tzv. slow turistice. Ateliéry prezentujeme na webu medailonky jednotlivých míst, včetně praktických informací a interaktivní mapy,“ zve na Dny otevřených ateliérů ředitelka Centra uměleckých aktivit Martina Erbsová.

Novým stanovištěm bude kulturní centrum v bývalé německé škole v obci Šediviny, který provozuje spolek Schule. Za zmínku rozhodně stojí Ateliér Mozaika v Hradci Králové nebo Ateliér kreativní recyklace ve Vrchlabí.

Centrum uměleckých aktivit pořádá Dny otevřených ateliérů už od roku 2010. Letos se tedy uskuteční už 11. ročník. Záměrem akce je prezentovat pestrost uměleckých aktivit v Královéhradeckém kraji neformálním způsobem – nakouknutím pod ruce výtvarníkům, sochařům nebo hrnčířům, prohlídkou prostor, ve kterých se tvoří, hněte, maluje, ale i vystavuje. Někteří umělci pro návštěvníky chystají i workshopy, během kterých si mohou dospělí i děti vyzkoušet různé techniky a doslova osahat materiály, z nichž pod rukama kreativců vznikají díla malých i velkých rozměrů.

Vyzkoušet si práci s hlínou mohou návštěvníci třeba v Ateliéru keramiky a dílně U dubu, které nově sídlí v Pilnáčkově továrně. Na různé dílny pro veřejnost včetně prohlídky kovárny láká Bastion XII v Josefově. V Polomu se bude malovat v Galerii SANDALWOOD a pestrý doprovodný program chystá i Fara v Sudslavě.

„Tomu, kdo se chce jen dívat, můžeme doporučit návštěvu muzeí a galerií, ale třeba i virtuálním realitu v herně HOLODECK v Hradci Králové nebo sochaře a řezbáře Rolanda Hantla v Mladých Bucích.,“ doplňuje Martina Erbsová.

Dne otevřených ateliérů se ale účastní i renomované instituce z celého královéhradeckého kraje. Muzeum východních Čech otevře svou restaurátorskou dílnu, otevřena bude i Galerie výtvarného umění v Náchodě, nově zrekonstruované Muzeum krajky ve Vamberku i Dětská galerie Lapidárium v Broumově.

Dny otevřených ateliérů jsou také skvělou příležitostí pro rodinný výlet – třeba na kolech. Vstup je během víkendu zdarma. Kompletní seznam zúčastněných najdete na stránkách: www.doahk.cz

Akce, jejíž organizace se každoročně ujímá Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., ve spolupráci s Ministerstvem kultury a dalšími subjekty, je významnou kulturní událostí. Festival zastřešuje aktivity muzeí a galerií, které svým návštěvníkům kromě prohlídek stálých expozic a aktuálních výstav nabízejí řadu doprovodných programů. Ve spolupráci s muzejními institucemi se jej účastní např. knihovny, památkové nebo církevní objekty, divadla či kulturní domy. Ačkoli je termín konání festivalu přesně stanoven, některá muzea a galerie se k němu připojí před i po jeho oficiálním termínu. Přestože má každá organizace na výběr, zda a jakou částku bude na symbolickém vstupném vybírat, až na výjimky volí tradiční bezplatný vstup, příp. vstupné dobrovolné.

Národní zahájení 19. ročníku Festivalu muzejních nocí proběhne v pátek 19. května 2023 od 14.00 hodin v prostorách Vědecké knihovny v Olomouci – v nově zrekonstruované budově Červeného kostela. Akce se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje Ing. Josefa Suchánka a primátora statutárního města Olomouc Mgr. Miroslava Žbánka, MPA. Partnerství 19. ročníku festivalu a jeho slavnostního zahájení opět přijala i Asociace krajů ČR.

Národního zahájení Festivalu muzejních nocí se zúčastní představitelé Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., Ministerstva kultury, krajů a krajských úřadů a další významní hosté, včetně zástupců muzejních institucí a zejména těch, které jsou nominovány na Ceny Gloria musaealis za rok 2022. Představitelé nominovaných muzeí a galerií si svá ocenění převezmou ve čtvrtek 25. května 2023 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, kde se uskuteční slavnostní vyhlášení výsledků 21. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis.

Na Národní zahájení Festivalu muzejních nocí naváže Olomoucká muzejní noc. Kulturní organizace v Olomouci si pro své návštěvníky připravily od 18.00 hodin pestrou nabídku doprovodných programů.

Festival muzejních nocí i Národní soutěž muzeí Gloria musaealis jsou pořádány u příležitosti Mezinárodního dne muzeí (18. května). Přijďte tento svátek muzeí a galerií oslavit společně s námi!

Více na http://www.muzejninoc.cz

Další informace v přílohách.

Aukce u Hejtmánků nabídne i díla Antonína Slavíčka, Jiřího Johna, Běly Kolářové, Zbyňka Sekala, Ondřeje Sekory, Milady Marešové, Adolfa Borna, Magdaleny Jetelové, Stanislava Kolíbala, Josefa Bolfa a dalších umělců. „Část děl pochází ze sbírky významného kunsthistorika Jiřího Šetlíka. Ten se s umělci osobně znal a získal tak od nich díla špičkové kvality,“ upozorňuje Tomáš Hejtmánek.

V kategorii designového nábytku vynikají kusy od Josefa Danhausera, Josefa Gočára a Adolfa Loose, sklo reprezentují objekty Reného Roubíčka. Dražit se budou i starožitnosti, sochy, plastiky a design z období od 16. do 21. století. Ceny zejména u starého umění a nábytku se ceny nyní drží nízko a doba tak přeje jejich nákupu. „Umění z doby renesance, baroka či biedermeieru se prodává někdy až za třetinu či čtvrtinu ceny, za níž bylo k mání před deseti a více lety,“ potvrzuje Hejtmánek.

Hra slunečních skvrn: příběh znovuobjevené krásy   

Maškův velkoformátový obraz Hra slunečních skvrn zachycuje pět žen tančících ve slunečních odlescích. Dílo pochází podle Tomáše Hejtmánka ze soukromé sbírky po umělcově blízké příbuzné. „Více než sto let starý obraz, který jsem znal jen z obrázku v Maškově knižní monografii, čekal na své znovuobjevení v jedné již neobývané pražské vile. Za léta skladování byl ušpiněn a svrchní laková vrstva zešedla, takže malba skoro nebyla vidět. Jeden víkend jsem tedy obětoval jeho vyčištění a nanesení nového ochranného laku. V průběhu práce jsem s nadšením sledoval, jak z plátna znovu vystupují jeho barvy a skryté detaily,“ vypráví Tomáš Hejtmánek.

S Muchou Maška podle něj spojují nejen studia v Mnichově a Paříži, kde se oba mladí a tehdy ještě chudí malíři společně protloukali, ale také podobný umělecký styl. Ten se ostatně odráží i v obraze, který se teď znovu vrací na veřejnost.

„Obraz Hra slunečních skvrn vytvořil Mašek v době, kdy byl už šťastným otcem rodiny. Námět pojal s udivující jistotou a lehkostí: nad žlutými a červenými květy oleandrů ladně tančí pět mladých krasavic, jejichž pleť malíř posázel slunečními skvrnami. Zasněné dívčí úsměvy, modré stíny i pentle a sukně roztočené ve vzdušném víru dodávají celému výjevu ráz přeludu. Malíř tu zachytil nejen ryzí půvab a krásu, ale i ducha své doby. A také svou dospívající dceru Zdeňku, jejíž rysy nese tvář dívky zcela vlevo,“ popisuje Hejtmánek.

Vyvolávací cena 3,5 milionu korun podle Tomáše Hejtmánka odráží ojedinělost obrazu: významná část Maškova díla totiž skončila v sutinách domu, který byl zničen při náletu na Prahu v únoru 1945. Vzniklou proluku později zaplnil známý Tančící dům. Za pozapomenutím talentovaného malíře stojí i fakt, že Mašek se po svém jmenování profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1898 rozhodl svá díla už nevystavovat. Studentům se pak věnoval i na soukromé škole, kterou později založil ve svém atelieru.

„Maškovy kvality jsou nesporné. Jeho obraz Libuše z roku 1893 je ve sbírce pařížského Muzeu d´Orsay, známé jsou jím navržené činžovní pražské domy nebo překrásné lunety v Uměleckoprůmyslovém museu. Mistrovsky vyzdobil dvoranu sídla České pošty v Jindřišské ulici, v Bubenči se lidé dodnes chodí dívat na nádhernou secesní vilu, kterou zde nechal postavit pro svou rodinu. Byl malířem a ilustrátorem, architektem i pedagogem. K žákům, které ovlivnil, patřil například Josef Čapek,“ připomíná Hejtmánek.

Slavíček, John, Sekal, Gočár i Loos, Marešová i Kolářová

Ze starého umění bude v Arthouse Hejtmánek nejvýše vyvolávána Madona s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem z období italské renesance z poloviny 15. století (800 000 korun).

Dílo Dvůr ambitu Anežského kláštera Na Františku (1908) od Antonína Slavíčka zachycující dnes již neexistující dvoranu začíná na 950 000 korunách.

Ojedinělou malbu Jiřího Johna s názvem Přezimování (1969) nabídne zahradní aukce od 900 000 korun.

Obraz V casinu (kolem 1907), jehož autorem je Hugo Boetinger, jde do aukce za 240 000 korun. Licitace obrazu Dáma ve žlutém (1930) malířky Milady Marešové začne na 250 000 korunách.

Raritní položkou na českém aukčním trhu je i objekt Madona (1965) od Zbyňka Sekala, jehož dílo nyní vystavuje Muzeum Kampa. Sekalovu Madonu vyskládanou z dřevěných špalíků technikou asambláže nabídne Arthouse od 350 000 korun. Na stejné ceně začíná i plastický objekt v kombinaci dřeva a trávy s názvem Rašení (1974) Stanislava Kolíbala. Objekt Otevřená kniha (kolem 1975) Magdaleny Jetelové bude k mání od 55 000 korun.

Na škále světlé barevné palety dominuje velkoformátový obraz Surrealistická krajina (1977) od Oty Janečka vyvolávaný za 380 000 korun.

Dražba asambláže Josefina (1979) pozoruhodné autorky Běly Kolářové, odkazující ke známému portrétu od Josefa Mánesa, začíná na 300 000 korunách.

Současné umění zastupuje například kvalitní malba Osamělý večer II. (2007) od Josefa Bolfa (280 000 korun).

Své kupce si nejspíš najde i Lékárnice (1991) naivisty Libora Vojkůvky od 380 000 Kč. Ten u Hejtmánků zaznamenal loni autorský rekord ve výši 3 720 000 korun (včetně aukční přirážky).

Unikátní kubistické buffet (1913) navržené Josefem Gočárem jde do aukce od 350 000 korun, slavný čajový stolek (po 1900) od Adolfa Loose startuje na 240 000 korunách. Připomeňme, že podobný stolek téhož autora byl v Arthouse Hejtmánek vydražen v roce 2018 za 520 000 korun (včetně aukční přirážky) v Loosově dosud nepřekonaném autorském rekordu v kategorii nábytku.

Dva skleněné objekty Reného Roubíčka (z let 2008 a 2017) začínají na cenách od 35 000 korun.

V oblasti kresby se očekává zájem dražitelů o originální titulní stranu a čtyři ilustrace z knihy Ferda Mravenec (1936) od Ondřeje Sekory (40 000 a 25 000 korun).

Kupující si nejspíš nenechají ujít ani pastel Osmanský zvěd (2008) Adolfa Borna (220 000 korun) a reliéf Strážkyně pokladu (1990) Olbrama Zoubka (55 000 korun).

www.arthousehejtmanek.cz

Víte, že…

… Karel Vítězslav Mašek a Alfons Mucha tvořili v době studií nerozlučnou dvojici? Společně přicestovali i do Paříže, kde se nechali zapsat na tehdy proslulou Julianovu akademii Gustave Boulangera a Julese Lefebvre. Spolu si chtěli pronajmout i bydlení na rue du Faubourg-Saint-Denis, kde tehdy žili převážně umělci a herci. Mašek však chtěl byt s výtahem, který nakonec našel na levém břehu Seiny v rue de Seine. Mucha v původně vyhlédnutém místě zůstal. Vedle akademie spolu oba malíři chodili do české restaurace manželů Husákových, nacházející se v blízkosti Opery. Přímo na rue de Seine v malé restauraci u Maškova bytu pak s dalšími přáteli založili umělecký spolek Lada. Měl sdružovat slovanské malíře a Mucha byl zvolen jeho předsedou.

… k rozhodnutí Karla Vítězslava Maška nevystavovat své obrazy patrně přispěl i názor dobové kritiky na jeden z jeho obrazů? Například kritik Karel Hlaváček sice umělci přiznal nevšední práci s barvou a světlem, jeho plátna však označil za „prázdná“. Poté, co Mašek získal profesorské místo a tím i finanční zabezpečení, se tedy nejspíš rozhodl, že se už podobným útokům vystavovat nebude. Úspěšně se věnoval urbanismu, architektuře a své malby už veřejně neprezentoval. Obraz Na rozcestí (1896) tak sice tehdejší kritici strhali, dílo však získalo cenu České akademie věd a umění a dnes je ve sbírce Národní galerie v Praze.

BROUMOV: Ve dnech 14. a 15. června se v broumovském klášteře uskuteční premiéra a reprízy jazzové operky „O ztracené vodě“. Unikátní umělecké dílo pro děti i dospělé připravuje Vzdělávací a kulturní centrum Broumov ve spolupráci s oceňovanou skladatelkou a trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou, Matějem Formanem a dalšími osobnostmi. Předprodej vstupenek byl již zahájen.

Premiéra se bude konat 14. června od 18 hodin v klášterním sále Dřevník. Repríza bude následovat 15. června od 18 hodin tamtéž. Vstupenky za 190 korun je možné zakoupit na smsticket.cz. Připraveny jsou také dvě představení pro školní kolektivy: 14. a 15. června od 9:30 v sále Dřevník, vstupné pro děti je 90 Kč, místa je možné rezervovat na emailu vaclav.matejicek@broumovsko.cz.

Nevšední inscenace přiblíží ekologické téma globálního oteplování a úbytku vody. Na vzniku inscenace se už přes rok podílejí jazzoví sólisté Andrea Šulcová, Martin Růža a Barbora Mochowa, desetičlenný orchestr sestavený z místních hudebníků, přední čeští jazzmani klavírista Vítek Křišťan, kontrabasista Jaromír Honzák a bubeník Kamil Slezák, kteří doprovodí děti ze ZUŠ Broumov. Režii i celkový vizuální obraz operky má pod palcem známý český výtvarník a divadelník Matěj Forman s týmem spolupracovníků Divadla bratří Formanů, kteří zajišťují výrobu dekorací, kostýmů i masek.

„Operka nám začíná kvést pod rukama! Zhruba před dvěma lety, hned po tom, co jsem dopsala poslední notu, jsme šli se zpěvačkou Andreou Šulcovou a pianistou Vítkem Křišťanem do studia a vytvořili tam nahrávku operky. Celý školní rok se děti z dětského sboru ZUŠ v Broumově učily hudbu podle tohoto záznamu. Máme tedy všichni teď v hlavách tuhle instrumentačně „chabější“ verzi zpěvu a klavírního výtahu. A tím, jak postupně zkoušíme, tak se pokaždé přidá nový element – nejdříve to byl dětský sbor, pak sóloví zpěváci, pak jazzová rytmika.  A operka se zhmotňuje, zvukově "bobtná" a nabývá dalších a dalších rozměrů. Jsem z celého procesu a z přístupu všech účinkujících naprosto nadšená,” uvedla Štěpánka Balcarová.

A jaký je příběh operky? Hamižné prase odvede lesním zvířátkům veškerou vodu do svého soukromého aquaparku. Zvířátka bloudí lesem jako těla bez duší a snaží se ztracenou vodu najít. Nejprve si myslí, že voda zmizela kvůli velkým suchům, která všude panují. Nakonec je ale Stará moudrá sova přivede na správnou cestu a zvířátka objevují soukromý prasečí bazén s tobogánem. Vodu svedou zpět do svých potůčků a tůněk a nenasytnému praseti se po svém patřičně pomstí.

Operka je jednou z partnerských akcí Broumova 2028, který je finalistou prestižní soutěže Evropské hlavní město kultury. O vítězi soutěže rozhodne mezinárodní porota na konci letošního června.

Inscenace se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie. Více informací o projektu naleznete na https://bit.ly/oztracenevode.

ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.

Oceněná kniha vzešla z 23 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné sbírky Filipa Klegy Andrstán porota nominovala na Cenu Jiřího Ortena 2023 také básnickou sbírku Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (edice Mlat, nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).

Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení. Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).

Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.

Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022).  Ve své debutové sbírce Andrstán, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat v roce 2022, se představuje Filip Klega jako přední představitel „nového undergroundu“:

„Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“,“ shrnuje odborná porota.

„Mé texty lavírujou mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké „nic“ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv," dodává Filip Klega.

Cena Jiřího Ortena 2023 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.

Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.

Filipa Klegy si vážím. Jde do psaní tělem. Nebojí se být blbý. A při tom riskantním podnikání si dovede před světem i před sebou ubránit to neméně důležité – odstup. Jeho texty jsou chytlavé, reprezentují typ spotřební poezie, vhodné pro veřejná vystoupení. Nejsou ale „jen“ vtipné, používají vtipnost pro svůj účel.

Proč Filip Klega chce, aby byl celý svět v undergroundu? Je underground ještě nebo zase potřeba? Nikdo přece nemusí mýt okna, protože mu někdo zakázal vykonávat povolání. Každý může do Francie přesvědčit se, že pivo stojí dvě stovky. Za své řeči můžeš být i na Ortena nominován. Potíž s kapitalismem je jiná: pokud chceš být básníkem, opravdu básníkem a ničím jiným, nezbude ti nic jiného než mýt okna. A ještě si za to můžeš sám. Obvinění z příživnictví se ve vzduchu vznáší pořád – proto jsou tolik výmluvné Klegovy básně o zahálce.

Před čtyřiceti lety vzdal Magor poctu Egonu Bondymu slovy: „Bez tebe byl bych bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky“. Klega se k Bondymu hlásí obdobně silným způsobem: v městečku Bigbítov, zjevné narážce na někdejší bítovská setkání básníků, se ulice jmenují „samozřejmě po básnících / a náměstí podle Bondyho“. Za to, že prokazuje životnost této tradice, si Filip Klega Cenu Jiřího Ortena nepochybně zaslouží. Pokud by se udělovala v Andrstánu, koupil by si za ni barák v Obřanech.

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než 30 let. Toto prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb či Vojtěch Vacek.

www.cenajirihoortena.cz