Láska, tvorba a smrt v Komorní scéně Aréna

V čem spočívá podstata zázraku, kterému říkáme divadlo? Jak se vůbec může stát, že vznikne „z ničeho něco“? Právě těmito slovy umění označoval E. F. Burian, který byl velkou inspirací významného ostravského režiséra Josefa Janíka. Josef Janík se zas stal velikým inspirátorem, mentorem a „divadelním vychovatelem“ celé řady herců, dramaturgů a režisérů, kteří na svá formativní léta spolupráce s režisérem Janíkem dodnes vzpomínají. „Tato inscenace je panu Janíkovi věnována. Není to inscenace o něm. Je o nás, které dokázal tak duchaplně inspirovat. Je o divadle, které děláme, protože ho už nemůžeme nedělat. Je to janíkovská pocta divadlu, bez něhož si už své životy nedokážeme představit. A to i přesto, že i nás občas přepadne pocit naprosté marnosti z ubohosti světa, ve kterém naše divadlo tvoříme. Ale je to právě to divadlo, které nám ten pocit pomáhá překonat,“ uvádí k Režisérovi autor hry a dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek.

Mají režiséři rádi své herce? A pokud ano, mají herci rádi své režiséry? A koho z nich mají rádi novináři? Nikoho? Všechny? A co si s tím má počít chudák divák? Právě těmito otázkami se připravovaná inscenace bude zabývat, nicméně rozhodně nelze čekat jednoduché odpovědi. Stejně jako nelze určit jednoznačného vítěze v boji vysoké poezie uměleckých snů s pokleslou prózou životní reality, ve který se příprava divadelní inscenace mnohdy proměňuje. O čem tedy hra o stárnoucím režisérovi, kterému ubývají síly, ale on i přesto touží ještě jednou sdělit světu pravdu prostřednictvím zázraku jménem divadlo, bude vypovídat především? „O prchavosti života. O lásce, o tvorbě a o smrti. Takhle jednoduché to je. Divadlo je totiž nejpomíjivější ze všech umění,“ říká režisér inscenace Ivan Krejčí.

Scénografie Marty Rozskopfové je inspirována původní podobou komorní divadelní scény DPB Márnice, která byla vymalována jako chrám. Nejenže tím odkazuje k posvátnosti divadelního obřadu, ale také ke skutečnosti, že na této malé scéně vytvořil Josef Janík řadu pozoruhodných inscenací a mezi nimi i Beckettův Konec hry, u kterého mu Ivan Krejčí režijně asistoval. Právě v Konci hry Samuel Beckett činí ze smrti každodenní záležitost zcela zbavenou patosu, čímž se nás bezprostředně dotýká, proto zkoušení této jeho hry tvoří také jednu z linií Režiséra. Režisér Ivan Krejčí s dramaturgem Tomášem Vůjtkem se tím odkazují nejen k inscenaci u Bezručů, na níž s Janíkem spolupracovala také výtvarnice Marta Roszkopfová a hrál v ní mladý Michal Čapka, ale i k vlastní inscenaci v Aréně z roku 2020, a bezprostředně tak propojují odkaz Josefa Janíka s jejich vlastní tvorbou. V inscenaci tak zazní jak scénická hudba z nedávno derniérovaného Konce hry, tak i písně Jiřího Bulise, který byl dalším z dlouholetých spolupracovníků Josefa Janíka.

Hlavní role urputného režiséra připadla Marku Cisovskému, který touto rolí zároveň oslaví 30 let v Aréně, a jeho divadelní i životní Múzou bude Zuzana Truplová. Televizní redaktorku ztvární Alena Sasínová-Polarczyk, která se tak zároveň po 15 letech v angažmá s Arénou rozloučí. V rolích herců zkoušejících Konec hry se představí Michal Čapka a Vojtěch Lipina a kameramanem bude Jan Lefner.

Tomáš Vůjtek: Režisér

Pravdu, mladej, pravdu!

Režie Ivan Krejčí Dramaturgie Tomáš Vůjtek Výprava Marta Roszkopfová Výběr hudby Ivan Krejčí

Hrají Marek Cisovský, Zuzana Truplová, Alena Sasínová-Polarczyk, Jan Lefner, Michal Čapka a Vojtěch Lipina

Veřejná generálka 19. května 2023 od 11.00

Premiéra 20. května 2023 od 18.30

Nejbližší reprízy 22. května a 1., 7. a 15. června 2023 od 18.30

divadloarena.cz