Děti a mládež

„Svými experimenty v oblasti fotografie byl poměrně populární, vystupoval opakovaně v Československé televizi, včetně legendárního pořadu Miroslava Horníčka Hovory H. Návštěvníci se mohou podívat i na dobový záznam,“ poznamenal k objektu výstavy její kurátor a fotograf muzea Jiří Preclík. V expozici se objeví řada artefaktů dokumentujících jeho tvorbu. Muzeum ve sbírce schraňuje desítky fotografií neobvyklých formátů z jeho produkce, včetně výsledků pokusů s kravským okem a původní výstavy z roku 1970 „99xBednaflex“. Kuriozitou jsou pak unikátní fotoaparáty „bednaflexy“ sestavené Karlem Gottsteinem. „Z jeho strojopisu, rozhovorů i televizních vystoupeních máme zprávu o minimálně 25 exemplářích. Dával jim totiž různá jména např. Nataša, Brněnský drak či ŠúT. Do sbírek jich naši předchůdci získali osm. „Částečně poodhalíme tajemství jejich výroby a ukážeme fotoaparáty jejichž části použil pro své netradiční přístroje,“ doplnil kurátor.   

Karel Gottstein prožil mládí v Pardubicích, kde začal fotografovat nejdříve na malý deskový fotoaparát a později na Rolleicord. Poprvé vystavoval své fotografie v roce 1943 v Pardubicích. Během války byl totálně nasazený. Do Ústí nad Labem přišel v roce 1947 a zdejší krajina ho velmi fascinovala. Do roku 1951 pracoval na ředitelství pošt. V letech 1952–1971 pracoval jako inspektor jeviště v ústeckém divadle. Od mládí se zajímal o fotografování a optiku. Jeho optické experimenty vyvrcholili v roce 1958, kdy sestrojil jednoduchý fotoaparát z brýlové čočky nazvaný „Přemysl“. Vytvořil nespočet fotografií neobvyklých formátů. Jeho hlavními tématy byli městské exteriéry, krajina a architektura. V Pardubicích získal 1. cenu za snímek na korespondenční lístek. Gottstein vydal také dvě knihy „Pohledy na svět 66 x Bednaflex“ a „Staré Pardubice“. Trvalým výstupem dokumentace celoživotního díla Karla Gottsteina pak bude nová kniha, jejíž vydání muzeum plánuje na konec tohoto roku.

V rámci výstavy je promítán i pětidílný filmový cyklus „vzdělávacích grotesek“. Průvodci originálních dokumentů jsou pokrevní bratři Vinnetou a Old Shatterhand, jejichž tvůrce Karel May na Ústecku pobýval a zřejmě se ve své románové tvorbě inspiroval zdejší unikátní přírodní scenérií při popisů krajin Divokého Západu, které navštívil až mnohem později.

Exponáty a filmy doplňuje několik hravých aktivit pro nejmenší návštěvníky.

základní 100 Kč | zlevněné 50 Kč | rodinné 200 Kč

Jedenáctiletý Dominik je u vytržení, když na turnaji století v Naganu naši poráží Kanadu a míří do zápasu o zlato. Přestože sám je trochu outsider, rozhodne se koupit hokejku a s kamarády hrát hokej, jak to jen jde. Hlavně s tenisákem na plácku za domem. Domovým idolem je Dominik Hašek a tým, který s nejlepším kámošem Honzou sestaví, nemohou pojmenovat jinak než Šavle. Hokejku drží spíš jako koště, ale začnou pracovat na velké výzvě – porazit tým Rudých křídel větších kluků z vedlejší vesnice. Po úvodním debaklu přebírá Šavle svérázný trenér a otec Honzy, bývalý extraligový hokejista. Hodně zvláštní a nesourodou skupinu dětí si vezme do parády a za chvíli si začnou věřit na velkolepou odvetu!

Patronem filmu je Dominik Hašek, který se objeví i v jedné z malých rolí.

„Hraju bývalého hokejistu, který má pocit, že mu čas a sny protékají mezi prsty. Pak ale v té partě kamarádů s hokejkama na ulici uvidí sám sebe kdysi, když byl malý. Taky vidí, že jsou vlastně jako hokejisti trochu zoufalí a rozhodne se, že jim pomůže,“ přibližuje svou postavu Hynek Čermák.

Děti Nagana přiblíží atmosféru a dobu 90. let a hokejovou horečku, kdy každý chtěl být jako Hašek nebo Jágr. Film vznikal v 7 lokalitách po celé České republice a štáb během natáčení zlomil 17 hokejek. „Vedle hokeje a plnění snů jsou Děti Nagana o kamarádství, lásce, rodičovství. Kluci řeší trable ve škole i doma, Dominik už tky pokukuje po holce ze sousedství,“ říká k filmu scenárista a režisér Dan Pánek. Představitele hlavní dětské role Toma Brentona objevil na sportovním hereckém kempu. „Tom hraje hokej a nejtěžší pro něj bude zahrát, že ho zas až tolik neumí,“ doplňuje Pánek.

 

Doporučená přístupnost: bez omezení                                                

žánr: rodinný, dobrodružný

Barevný, české znění                                                                                 

internet: www.bontonfilm.cz

2D DCP                                                                                                                                                                               

„Jsme vděčné, že můžeme právě my reprezentovat Českou republiku. Budeme se v našem vystoupení snažit o to, abychom vzdaly hold nejen Ukrajině, které je letošní Eurovize věnovaná, ale i českým tradicím, které mohou být pro svět originální,“ svěřila se bezprostředně po vyhlášení vítěze národního kola frontmanka Vesny Patricie Fuxová.   

Sloganem letošního sedmašedesátého ročníku Eurovision Song Contest je United By Music, v překladu Spojeni hudbou. „Velká Británie převzala pořadatelství od Ukrajiny, které po loňském vítězství jejího zástupce v soutěži hostitelství náleželo, ale během pokračující ruské vojenské invaze na jejím území je pořádání velké kulturní akce nemyslitelné. Britská veřejnoprávní BBC, která Eurovizi v Liverpoolu připravuje, se tak nedávno zveřejněným mottem odkazuje k jedné z původních myšlenek soutěže, která se poprvé konala v roce 1956. Snahou pořadatelů tehdy bylo Evropu v poválečných letech prostřednictvím hudby znovu sjednotit. Po necelých sedmdesáti letech je tedy opět aktuální,“ říká vedoucí české delegace na Eurovizi Kryštof Šámal.  

Naplnit a podpořit letošní eurovizní slogan chce i skupina Vesna. „Jsme slovanská kapela, reprezentujeme pět slovanských národů. Všechny sdílíme myšlenku, že umění je univerzální jazyk, kterému každý porozumí. A jsme přesvědčené, že poselství obsažené v naší hudbě je srozumitelné posluchačům u nás i v zahraničí,“ dodává Patricie Fuxová.

Už po oznámení finálové pětice uchazečů o pozici národního zástupce v soutěži, posunuli bookmakeři Českou republiku mezi pětici pravděpodobných vítězů. Žádný z dosavadních tuzemských reprezentantů se tak daleko v této hudební soutěži nedostal. „Naše zatím nejlepší umístění zajistil zpěvák Mikolas Josef, který před pěti lety dosáhl ve finále na šesté místo. V Liverpoolu se s Vesnou chceme dostat ještě dál. Dosavadní nadšené reakce fanoušků na píseň My Sister’s Crown nám dodávají naději i sebevědomí. Oficiální videoklip k této skladbě si za týden, na youtubovém účtu kapely, připsal zhruba půl milionu přehrání,“ podotýká Kryštof Šámal.

Hlasování v národním kole Eurovize odstartovalo před týdnem živé vystoupení všech pěti finalistů, které v přímém přenosu nabídlo iVysílání ČT a oficiální youtubový kanál soutěže. Tam má záznam více než sto tisíc přehrání. Vedle Vesny se letos o reprezentaci České republiky na Eurovizi ucházely ještě zpěvačky Markéta Irglová, Maella, Pam Rabbit a písničkář RODAN.

 

Co je to scénický tanec

Scénický tanec je obor amatérského tanečního umění, který se postupně konstituoval od 60. let jako svébytný obor v oblasti původně vymezené pojmem „nefolklorní tanec“. Svým obsahem a formami navazuje scénický tanec v tomto pojetí dílem na tradice českého novodobého tance, dílem čerpá ze světových moderních a soudobých tanečních směrů a jsou i soubory a skupiny, jejichž tvorbu lze v tomto směru považovat za osobitě autorskou. Výrazně se profiluje oblast autorského pojetí a experimentálního tanečního a pohybového divadla, které hledá syntézu divadelních prostředků. Inspirační zdroje souborů a skupin scénického tance lze vysledovat v člověku samotném a v životě kolem něj, v současném světě, v lidských vztazích, ale i v přírodě, a především v hudbě. Tento zdroj je velmi rozmanitý: od lidové hudby české, evropské i jiných kontinentů, hudby českých i světových klasiků, přes moderní a soudobou vážnou hudbu, populární žánry, jazz a další směry, po písňovou tvorbu českých i světových autorů. Scénický tanec využívá ve svých kompozicích i slovo, zvuky a pohyb v tichu. Amatérskému scénickému tanci se věnují vedle skupin mládeže a dospělých ve specifické podobě i skupiny dětské, kde vedle uměleckého principu vstupuje i princip pedagogický. (Bohumíra Cveklová, In: pam pam 2-06, s. 1.)

 

Scénický tanec není vnímán jako taneční směr, ale hnutí, které zastřešuje různé taneční styly, metody, školy. Vítán je každý, kdo se k hnutí hlásí. Nejedná se o taneční sport, který je organizován pod hlavičkou CDO (pozn. red. Czech Dance Organization), jako je např. street dance, show dance atp., kde je hlavním kritériem výkon, nýbrž o uměleckou disciplínu, stejně jako současný moderní tanec, balet, folklorní tanec atp. Určujícím hlediskem je zde umělecká výpověď.

 

Scénický tanec má svůj webový portál

Na začátku všeho byla iniciativa dvou osobností, jež se oboru dlouhodobě věnují − Bohumíry Cveklové a Jiřího Lössla, kteří hledali cesty, jak dětský scénický tanec dále rozvíjet a více popularizovat. Výsledkem těchto snah je metodický nástroj pro nové pedagogy, shromažďující po vzoru zlatých fondů literatury a kinematografie relevantní materiál. Jedná se o obrazové záznamy zdařilých vystoupení prezentovaných na celostátní přehlídce, včetně textové analýzy, aby bylo jasné, v čem je dílo hodnotné, a proč patří do národního fondu. Pracovat na novém webu Dítě v tanci začali již v roce 2015.

Fond je bohatě využíván i na akademické půdě jako výukový materiál pro dokladování různosti směrů tvorby a metodiky taneční výchovy na AMU. Velmi se osvědčil zejména během covidu pro intenzivní online výuku. Web funguje ve dvou krocích – v prvním (který je bez nutnosti se registrovat) se uživateli zobrazí všechny základní informace, včetně fotodokumentace, pro zobrazení videoukázek a analýz je nutný druhý krok, tedy jednoduchá registrace. Návštěvnost portálu, který byl znovu spuštěn v březnu 2022, se pohybuje mezi 400–800 zhlédnutí za měsíc. A brzy se rozšíří. Ke stávajícímu webu Dítě v tanci. Národní fond dětského scénického tance přibyde druhý sourozenec – Národní fond choreografií dětských folklorních souborů. Kromě nového portálu najdou zájemci informace o scénickém tanci také v oborovém časopise pam pam.

 

Web Dítě v tanci je jedním z výstupů dlouhodobého výzkumného úkolu NIPOS Živá minulost scénického tance, který trvá sedmým rokem, nejprve jako mimořádný úkol NIPOS (2015–2018), následně jako součást DKRVO (2019–2023). Zachycuje živou historii oboru scénického tance formou vedených rozhovorů jako ojedinělého fenoménu českého amatérského prostředí. V loňském roce se prezentoval dvěma hlavními výstupy:

1) Specializovaná mapa s odborným obsahem si klade za cíl vytvořit v on-line prostředí interaktivní přehled osobností a skupin působících v oblasti scénického tance, a to jak těch současných, aktivních, tak i již neexistujících, ale pro vývoj oboru důležitých.

Podrobně najdete na odkazu: https://scenicky-tanec.cz/ziva-minulost-scenickeho-tance/

2) Specializovaná veřejná databáze: Databáze výpovědí osobností zakladatelského významu a regionálních specifik v oblasti scénického tance. Podrobně najdete na odkazu: https://dbst.cz/o-projektu/

 

Trocha historie českého „scéňáku“

Česká cesta scénického tance navazuje na meziválečné výrazové tanečnice, které čerpaly inspiraci z Isadory Duncanové, Émile Jaquese Dalcroze, Rudolfa Labana ad. V 50. letech komunisté omezili činnost výrazových tanečnic, jmenujme alespoň některé z nich – v Čechách Jarmilu Jeřábkovou a Jarmilu Kröschlovou, Elmaritu Divíškovou na Moravě, ty byly nuceny své umělecké snahy přesměrovat do oblasti taneční výchovy. Obrovské oborové dědictví převedly do výchovy, rozvíjely ho a kultivovaly. V tom je české prostředí unikátní – kdo nesměl, uchýlil se k tvorbě pro děti. Z tohoto vzácného odkazu těžíme a rozvíjíme ho dál. Dětský scénický tanec totiž směřuje zejména k výchově. Scénický tanec mládeže a dospělých klade naproti tomu důraz na uměleckou výpověď.

 

Letem „scéňáckým“ světem

 

Kde se mohou děti scénickému tanci věnovat?

Ve světě se dětskou tvorbou zabývají nejrůznější umělecká centra, často se jedná o tzv. kreativní centra. Nikde na světě ale nejsou takto systematizovaná jako u nás, od r. 1961 v Lidových školách umění (LŠU). Z původně čtyřoborových LŠU máme dnes již pětioborové „ZUŠky“. Základní umělecké školy k oboru tanečnímu, výtvarnému, hudebnímu a dramatickému přijaly i obor filmová výchova. Jejich síť je hustá a nás těší, že téměř polovina tanečních oborů na ZUŠ se věnuje právě scénickému tanci. Kromě něj sem mohou děti a mladiství chodit např. na klasický tanec, mažoretky, street dance atp.

Mimo ZUŠ nabízejí scénický tanec pro děti také soukromá taneční studia (TS), Domy dětí a mládeže (DDM), Střediska volného času (SVČ) a tančit se dá i pod hlavičkou TJ Sokol.

 

Kolik dětí na „scéňák“ chodí a jak svou tvorbu prezentují?

Scénický tanec nikdy nebyl masovou záležitostí, ale spíše svébytným menšinovým žánrem. V posledních patnácti letech už není neobvyklé, že se mu věnují i celé chlapecké skupiny. Dříve byli jednotliví chlapci v souborech spíše výjimkami. Scénický tanec stejně jako každá jiná týmová aktivita má schopnost stmelovat účastníky. Bonusem je rozvoj tvořivosti, vnímavosti, citlivosti k sobě i ostatním. Těší nás, že covidové roky zájmu o obor neuškodily, ba právě naopak. Současný zájem převyšuje mnohde původní stavy.

Statistika, která by nám řekla, kolik dětí se věnuje ve svém volném času tanci, neexistuje. Kvalifikovaný odhad může vycházet z mapování prostředí skrze celostátní přehlídky, ale samozřejmě ne každý, kdo se scénickému tanci věnuje, má potřebu se prezentovat na přehlídce. Celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance se koná od roku 1968. Od roku 1992 ji pravidelně hostí Kutná Hora. Celostátní přehlídka pro mládež a dospělé Tanec, tanec… se koná od roku 1979, a od roku 2003 se odehrává pravidelně v Jablonci nad Nisou.

V letošním roce se uskuteční již 39. celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance v Kutné Hoře. Zvláště v Kutné Hoře tanec často vstupuje do exteriérů, v posledních letech se pravidelně tančí v zahradách GASKu (Galerie Středočeského kraje), a tanec se tak setkává i  s dalšími druhy umění – bubnováním, výtvarným uměním… tamější prostory k tomu přímo vyzývají. A kolik se tu schází tanečnic a tanečníků? Na krajských postupových přehlídkách se loni prezentovalo cca 240 tanců, na kterých se účastnilo téměř 2400 dětí. Z tohoto bohatství programová rada přehlídky přijala všechny krajské nominace. Ve dvou přehlídkových večerech v Kutné Hoře se objevilo 26 choreografií, v nichž účinkovalo 285 tanečnic a tanečníků.

Ze 14 krajů ČR se krajské dětské přehlídky konají v 11 z nich. Výjimkou jsou Kraj Vysočina, Středočeský a Jihomoravský. Najít pořadatele bývá občas problematické. Zajistit vhodné prostory není vůbec jednoduché, potřebujete baletizol, světla, divadelní prostor, bohužel tělocvična a zářivky prostě nestačí. Někde k přehlídce uspořádají výstavu, výchovný koncert, zkrátka ještě něco nad rámec tance. Samozřejmostí jsou semináře pro účastníky. Stále musíme zdůrazňovat, že se jedná o přehlídku – uměleckou událost, ne soutěž. Nejde o výkon, který lze snadno obodovat, ale o uměleckou výpověď.

Jsme toho názoru, že v umění se nedá soutěžit. Hodnocení jednotlivých tanečních kompozic má přesto svá přesně daná kritéria. Odborník v tom komplexním uměleckém výkonu vidí jednotlivé složky a musí si odpovědět na otázky: Je dítě dobře technicky připravené, aby bylo schopno výpovědi? Nepřeceňuje/nepodceňuje se? Je v souladu, jak se pracuje s prostorem, světlem, jevištěm, jak dítě vnímá skupinu, prostor? Vnímá dítě hudbu, nebo je to jen kulisa, na kterou je vykonáván pohyb? Vychází tanec přímo z hudby nebo je hudba inspirací? V lektorském sboru, který hodnotí jednotlivé kompozice, jsou i lidé ze souvisejících oborů – muzikanti, výtvarníci, dramaturgové, aby byl výsledný hlas vyváženější.

 

Dá se podle vás, jako pedagoga a autora choreografií, tancem ztvárnit jakékoli téma?

V oblasti scénického tance nejde o to, aby pedagog s dětmi „secvičil taneček“, ale vychází z pohybových dovedností svých svěřenců a z toho čerpá námět pro zpracování tématu. Mnohdy téma přinesou samy děti. Ve scénickém tanci, v souladu s trendy ve vývojové psychologii, rozlišujeme tři fáze vývoje dítěte: 7–9 let období hravosti, nápodoby, říkadel – náměty jsou pak nejčastěji zvířátka, květiny, zkrátka příroda a děje v ní; 10–12 let cesta k řemeslu – získávání kompetencí technických i tvůrčích; 13–15 let období, kdy již často před sebou máme vyzrálé osobnosti, schopné samostatné tvůrčí výpovědi – pedagog pak zůstává v roli mentora, dítě přichází s vlastním autorským námětem pohybovým a často i hudebním. Na webu Dítě v tanci najdete aktuálně 88 ukázek těchto vystoupení. Častá je inspirace přírodou, živly, počasím, tradiční náměty se opakují, ale určitě si všimnete, že mezi ně vstupují věci nové – literatura, výtvarno, hudba – zdroje jsou různé. Zmíním alespoň choreografii Vertikální plány, která se inspirovala Kupkovými obrazy. Ano, až sem, k velmi abstraktním kompozicím, se dá s dětmi zajít.

 

Jak se děti ke scénickému tanci vlastně dostanou?

K tomuto tématu máme dlouhodobý institucionální výzkum NIPOS, tedy ověřená kvantitativní i kvalitativní data. Kluci a holky se k tanci dostávají jinak. Dívkám jsou často příkladem matky, pro muže jsou zásadní taneční, tedy vztah k tanci často objevují až v 15 letech. Posledních patnáct let však zaznamenáváme posun – kluci si cestu k tančení začínají nacházet už v mladším školním věku. Souvisí to s proměnou společnosti. Nahlížení na genderovou roli podle pohlaví se mění, společenská šablona už není tak přísná. Před patnácti lety by se klukovi smáli, že chodí na tanec, dnes už ne. Bylo to téměř odsouzeníhodné, když se skupinou holek vystupoval jeden kluk, který to ale ustál. Dnes kluci přibývají, protože zjišťují, že tanec není legrace, ale pořádný fyzický zápřah, spočívající také v tom, že je do akce komplexně vtažena celá osobnost – fyzická náročnost se pojí s tou mentální. Nejde jen o stereotypní opakování nějakého pohybu, ale umění interpretovat ho po svém, což je výzva pro každého. A ještě jeden aspekt v této souvislosti zmíním, pro kluky je na rozdíl od holek strašně důležitá prezentace. Holky tančí, protože tančí rády, kluci tančí, protože se rádi předvádějí. Nepitvoří se, ale mají potřebu prezentovat, že v tomhle jsou dobří a že si zaslouží potlesk. Holky tohle mnohdy nepotřebují.

Také pro mě byly taneční tím základním odrazovým můstkem. Má původní profese je technická – technologie obrábění. (úsměv)

 

Kde je mekka scénického tance u nás? Porážejí regiony Prahu? 

Scénickému tanci se daří tam, kde jsou vynikající osobnosti, které ho posouvají vpřed. Ano, tohle byla další část výzkumného úkolu, kdo je ta určující osobnost, od níž se začíná pavučina pedagogů, zájemců a oslovených šířit. Výrazný region s velkým zastoupením choreografií je oblast Východních Čech, Královéhradecký, Pardubický kraj. Silný je i Karlovarský region – paní Kohoutová si vychovala kvalitní následovnice. Pokud jde o Moravu, tam vede Jihomoravský kraj, přehlídka se zde ale koná jako bienále. Největší přehlídky bývaly v Moravskoslezském kraji. Je tu silné hnutí společenského tance, show a street dance, na „scéňáku“ se prezentovaly i tyto taneční formace. Vedla se pak oborová diskuse, co vlastně scénický tanec je – výkony, „provazy“, sestavy, nápodoba…, se scénickému tanci poněkud vymykají. Je to jiný způsob pohybového tvarování dítěte, je to jiný způsob uvažování o pohybu.

 

Máte nějaký profesní nesplněný sen?

Kdyby člověk neměl sny, nemohly by věci, o kterých se právě bavíme, vůbec vznikat. Mám to štěstí, že se mé sny naplňují. Oboru bych přál, aby přízeň vydržela, a to nejen uživatelů a tanečníků, ale i ta politická. Dobře pracovat lze jen tehdy, když jsou k tomu vytvořené příznivé podmínky a já mám radost z toho, že současné vedení NIPOS i AMU je našemu záměru nakloněno. Máme díky našim předchůdcům na co navazovat, a máme co rozvíjet, díky entuziazmu nově nastupující generace tanečních pedagogů.

 

Jiří Lössl - vizitka

Absolvent pedagogiky na katedře tance pražské HAMU. Věnuje se pedagogické, metodické, koncepční, publikační a výzkumné práci v oblasti scénického tance a pohybu vůbec.
Vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka (1992 – 1998), v ateliéru textilní tvorby Univerzity Hradec Králové vedl pohybový ateliér (1997 – 2002), je pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU Praha (od roku 2002) a na katedře tance pražské HAMU (od roku 2007). Je autorem projektů Estetický pohyb jako zdroj dětské radosti (výukový program pro pedagogy rytmické a pohybové výchovy dětí), Tělo v pohybu (výukový program pro studenty katedry tance pražské HAMU), Tělo jako nástroj (výukový program pro Centrum tvořivé dramatiky). Vytvořil více než desítku choreografií, publikuje v odborných časopisech o dětské taneční pedagogice.

 

Dotaci v této výši získalo Planetárium Praha od Magistrátu hlavního města Prahy. Peníze poslouží na modernizaci promítacího systému. Technologie tohoto systému funguje v Praze už od roku 2009 a pro nynější účely je zastaralá. Zároveň kvalita obrazu na promítací kupoli je snížena kvůli staré projekční ploše kupole.

LED Dome technologie

Starý systém bude nahrazen novou LED Dome technologií, která má mít životnost 25 let. Na kupoli budou umístěny desítky milionů diod, které umožní vytvoření špičkového obrazu a kontrastu. „Tento systém umožní promítat s kontrastem a kvalitou, které jsou u klasických projekčních systémů nedosažitelné. Součástí investice je samozřejmě i nová vzduchotechnika, umožňující rekuperaci odpadního tepla, vybavení sálu, který bude mít rozšířený počet míst,“ řekl Jakub Rozehnal, ředitel pražského Planetária.

Modernizace kupole planetária ještě více pozdvihne jeho unikátnost, jelikož nyní bude disponovat nejmodernějším promítacím zařízením – novou technologií LED Dome. Ta patří mezi jedny z nejmodernějších technologií na světě a díky tomu se pražské planetárium stane největší planetárium s touto technologií na světě. Podobnou technologií nyní disponují pouze planetária v Dubaji a Ósace. Mají ale menší kupoli než pražské planetárium, tudíž užívat status toho největšího na světě z touto LED Dome technologií, bude patřit pražskému.

Ačkoliv bude kupole hlavním bodem rekonstrukce, která by měla podle odhadů probíhat od dubna 2023 do jara 2024, nebude to jediná část planetária, která bude modernizována. Rekonstrukce by měla zasáhnout také celý sál či vzduchotechniku a rozvody.

Částečné uzavření Planetária

Rekonstrukce by však neměla uzavřít planetárium pro návštěvníky úplně. Návštěvníkům by měla zůstat možnost alespoň částečného využití prostor. Plánuje se, že výstava a obchod se suvenýry zůstanou otevřeny, dále by také neměly být omezeny některé aktivity, například workshopy a simulatorium.

A co takové simulatorium nabízí? Jde o místo zábavy a oddechu v podzemí planetária, ve kterém se snadno ztratíte v prostoru i čase. Prostor simulatoria návštěvníkům nabízí 4 simulátory: Atlantis, L-39, Eagle a Rover, relaxační zónu s projekcí, můžete se projít efektním světelným tunelem či shlédnout galerii podsvícených obrazů mlhovin.

Planetárium v pražské Stromovce je největším planetáriem v České republice a nezanedbatelné místo si drží také mezi největšími planetárii na světě. Planetárium je součástí platformy Planetum, kam patří také například Hvězdárna Ďáblice nebo Štefánikova hvězdárna na Petříně. Tím nejzajímavějším, co nabízí hvězdárny, jsou bezpochyby veřejná pozorování denní i noční oblohy velkými dalekohledy, která probíhají za jasného počasí po celý rok.

Planetum

Štefánikova hvězdárna, Hvězdárna Ďáblice a Planetárium Praha – tři subjekty, které jsou součástí jediné platformy jménem Planetum, která nabízí chytrou vesmírnou zábavu – sledování planet, hvězd, Slunce, Měsíce a vesmírných objektů, návštěvu výstav, komentovaných prohlídek a filmů, interakci s vesmírem prostřednictvím různých 4D simulátorů, na kterých se návštěvníci mohou plně vžít do kůže astronauta či astronoma. Kopule pražského planetária s průměrem 23,5 metru je největší promítací plochou v ČR a patří k největším planetáriím na světě. Projekci oblohy a unikátní prostorové zobrazení vesmíru lze sledovat v digitálním planetáriu v rozlišení 8 K za každého počasí. Filmy pro děti i dospělé jsou proto neobyčejným zážitkem. www.planetum.cz

 

Že jde o jedinečné zástupce hudebních, sportovních, vědních a mnoha dalších oborů, ocenili i letošní patroni našich nominovaných dětí – primabalerina Baletu Národního divadla Nikola Márová, olympijský akrobatický lyžař a moderátor Aleš Valenta a propagátor vědy a moderátor Vladimír Kořen. Přehled sedmi vítězů Zlatého oříšku 2022 naleznete v příloze.

V průběhu celého ledna jsme pak komunikovali s médii, abychom naplnili jeden z našich důležitých cílů a dětem přinesli nejen nové příležitosti a výzvy, ale také rozvíjeli jejich mediální dovednosti. Dosud publikované články, rozhovory, video reportáže i hlasové nahrávky jsou k dispozici na www.zlatyorisek.cz v sekci Zlatý oříšek v médiích a na ty nejzajímavější Vám přikládáme odkazy zde:

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-cenu-zlaty-orisek-ziskalo-pet-chlapcu-a-tri-divky-40420299
https://region.rozhlas.cz/magdalena-pathova-z-trhoveho-stepanova-napsala-10-knih-je-slusne-cislo-v-cervnu-8904717
https://junior.rozhlas.cz/zlaty-orisek-ziskal-sportovni-lezec-bubenik-i-nadejna-spisovatelka-cim-porotu-8911821
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10265744641-zpravicky/223411000160120/
https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/hudba-skola-soutez-marianske-lazne-as-sebastian-cretan-talent.A230105_701017_vary-zpravy_melu

Letos bychom rádi oslavili 25. narozeniny soutěže Zlatý oříšek nejen hledáním a podporou nových talentů, ale také připomenutím laureátů uplynulých let i bilancí jejich úspěchů. Mnozí už jsou dnes dospělí a dobře známí doma i v zahraničí. A svých úspěchů dosáhli i díky Vaší podpoře. Veřejnost už si je mnohdy ani nespojí se začátky ve Zlatém oříšku. Máme ale také v plánu nové projekty zacílené na podporu nejmladších talentů, které bychom v průběhu roku rádi spustili.

Moc si vážíme všech, kteří nás podporují – mj. NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu) –, jejichž dlouhodobá a pravidelná finanční, materiální, mediální a morální podpora dává naší činnosti smysl zvláště v době, která nadaným tak úplně nepřeje, společnost je většinově přesvědčená, že děti obdarované talentem pomoc nepotřebují a rovněž systém (zejména v oblasti kognitivního nadání) na ně zapomíná. Přitom právě takové děti jsou pro naši společnou budoucnost zásadní, snažíme se těmto dětem přinášet nejen nové příležitosti, ale také řešit jejich velmi specifické problémy.