úterý
21. března 2023
svátek slaví Radek
Kutná Hora 2022, ZUŠ Sedlec-Prčice, Na jedné lodi
© Foto: Ivo Mičkal



Dětský scénický tanec má Národní fond

ČR: „Scénický tanec je ryze české hnutí. Nemá ve světě obdobu. Zejména jeho dětská část je ojedinělá a unikátní. Svou koncepcí, svou tradicí, počtem lidí, kteří se jí věnují. Měli bychom ji tedy chránit, pečovat o ni jako o rodinné stříbro,“ citujeme úvodní část z webu Dítě v tanci, který vzniká pod hlavičkou Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu, NIPOS. Jak říká Doc. Jiří Lössl, který je iniciátorem a garantem projektu, cílem je shromáždit zdařilé kompozice dětských souborů scénického tance a nabídnout je všem, kteří se této činnosti věnují nebo se o ni zajímají. A protože má web také anglickou verzi, chce být inspirací i v širším zahraničním měřítku. V následujícím rozhovoru jsme si tuto menšinovou taneční disciplínu, které se ale na amatérské úrovni u nás věnují stovky dětí, představili podrobněji.

 

Autor článku: 
Irena Koušková

Co je to scénický tanec

Scénický tanec je obor amatérského tanečního umění, který se postupně konstituoval od 60. let jako svébytný obor v oblasti původně vymezené pojmem „nefolklorní tanec“. Svým obsahem a formami navazuje scénický tanec v tomto pojetí dílem na tradice českého novodobého tance, dílem čerpá ze světových moderních a soudobých tanečních směrů a jsou i soubory a skupiny, jejichž tvorbu lze v tomto směru považovat za osobitě autorskou. Výrazně se profiluje oblast autorského pojetí a experimentálního tanečního a pohybového divadla, které hledá syntézu divadelních prostředků. Inspirační zdroje souborů a skupin scénického tance lze vysledovat v člověku samotném a v životě kolem něj, v současném světě, v lidských vztazích, ale i v přírodě, a především v hudbě. Tento zdroj je velmi rozmanitý: od lidové hudby české, evropské i jiných kontinentů, hudby českých i světových klasiků, přes moderní a soudobou vážnou hudbu, populární žánry, jazz a další směry, po písňovou tvorbu českých i světových autorů. Scénický tanec využívá ve svých kompozicích i slovo, zvuky a pohyb v tichu. Amatérskému scénickému tanci se věnují vedle skupin mládeže a dospělých ve specifické podobě i skupiny dětské, kde vedle uměleckého principu vstupuje i princip pedagogický. (Bohumíra Cveklová, In: pam pam 2-06, s. 1.)

 

Scénický tanec není vnímán jako taneční směr, ale hnutí, které zastřešuje různé taneční styly, metody, školy. Vítán je každý, kdo se k hnutí hlásí. Nejedná se o taneční sport, který je organizován pod hlavičkou CDO (pozn. red. Czech Dance Organization), jako je např. street dance, show dance atp., kde je hlavním kritériem výkon, nýbrž o uměleckou disciplínu, stejně jako současný moderní tanec, balet, folklorní tanec atp. Určujícím hlediskem je zde umělecká výpověď.

 

Scénický tanec má svůj webový portál

Na začátku všeho byla iniciativa dvou osobností, jež se oboru dlouhodobě věnují − Bohumíry Cveklové a Jiřího Lössla, kteří hledali cesty, jak dětský scénický tanec dále rozvíjet a více popularizovat. Výsledkem těchto snah je metodický nástroj pro nové pedagogy, shromažďující po vzoru zlatých fondů literatury a kinematografie relevantní materiál. Jedná se o obrazové záznamy zdařilých vystoupení prezentovaných na celostátní přehlídce, včetně textové analýzy, aby bylo jasné, v čem je dílo hodnotné, a proč patří do národního fondu. Pracovat na novém webu Dítě v tanci začali již v roce 2015.

Fond je bohatě využíván i na akademické půdě jako výukový materiál pro dokladování různosti směrů tvorby a metodiky taneční výchovy na AMU. Velmi se osvědčil zejména během covidu pro intenzivní online výuku. Web funguje ve dvou krocích – v prvním (který je bez nutnosti se registrovat) se uživateli zobrazí všechny základní informace, včetně fotodokumentace, pro zobrazení videoukázek a analýz je nutný druhý krok, tedy jednoduchá registrace. Návštěvnost portálu, který byl znovu spuštěn v březnu 2022, se pohybuje mezi 400–800 zhlédnutí za měsíc. A brzy se rozšíří. Ke stávajícímu webu Dítě v tanci. Národní fond dětského scénického tance přibyde druhý sourozenec – Národní fond choreografií dětských folklorních souborů. Kromě nového portálu najdou zájemci informace o scénickém tanci také v oborovém časopise pam pam.

 

Web Dítě v tanci je jedním z výstupů dlouhodobého výzkumného úkolu NIPOS Živá minulost scénického tance, který trvá sedmým rokem, nejprve jako mimořádný úkol NIPOS (2015–2018), následně jako součást DKRVO (2019–2023). Zachycuje živou historii oboru scénického tance formou vedených rozhovorů jako ojedinělého fenoménu českého amatérského prostředí. V loňském roce se prezentoval dvěma hlavními výstupy:

1) Specializovaná mapa s odborným obsahem si klade za cíl vytvořit v on-line prostředí interaktivní přehled osobností a skupin působících v oblasti scénického tance, a to jak těch současných, aktivních, tak i již neexistujících, ale pro vývoj oboru důležitých.

Podrobně najdete na odkazu: https://scenicky-tanec.cz/ziva-minulost-scenickeho-tance/

2) Specializovaná veřejná databáze: Databáze výpovědí osobností zakladatelského významu a regionálních specifik v oblasti scénického tance. Podrobně najdete na odkazu: https://dbst.cz/o-projektu/

 

Trocha historie českého „scéňáku“

Česká cesta scénického tance navazuje na meziválečné výrazové tanečnice, které čerpaly inspiraci z Isadory Duncanové, Émile Jaquese Dalcroze, Rudolfa Labana ad. V 50. letech komunisté omezili činnost výrazových tanečnic, jmenujme alespoň některé z nich – v Čechách Jarmilu Jeřábkovou a Jarmilu Kröschlovou, Elmaritu Divíškovou na Moravě, ty byly nuceny své umělecké snahy přesměrovat do oblasti taneční výchovy. Obrovské oborové dědictví převedly do výchovy, rozvíjely ho a kultivovaly. V tom je české prostředí unikátní – kdo nesměl, uchýlil se k tvorbě pro děti. Z tohoto vzácného odkazu těžíme a rozvíjíme ho dál. Dětský scénický tanec totiž směřuje zejména k výchově. Scénický tanec mládeže a dospělých klade naproti tomu důraz na uměleckou výpověď.

 

Letem „scéňáckým“ světem

 

Kde se mohou děti scénickému tanci věnovat?

Ve světě se dětskou tvorbou zabývají nejrůznější umělecká centra, často se jedná o tzv. kreativní centra. Nikde na světě ale nejsou takto systematizovaná jako u nás, od r. 1961 v Lidových školách umění (LŠU). Z původně čtyřoborových LŠU máme dnes již pětioborové „ZUŠky“. Základní umělecké školy k oboru tanečnímu, výtvarnému, hudebnímu a dramatickému přijaly i obor filmová výchova. Jejich síť je hustá a nás těší, že téměř polovina tanečních oborů na ZUŠ se věnuje právě scénickému tanci. Kromě něj sem mohou děti a mladiství chodit např. na klasický tanec, mažoretky, street dance atp.

Mimo ZUŠ nabízejí scénický tanec pro děti také soukromá taneční studia (TS), Domy dětí a mládeže (DDM), Střediska volného času (SVČ) a tančit se dá i pod hlavičkou TJ Sokol.

 

Kolik dětí na „scéňák“ chodí a jak svou tvorbu prezentují?

Scénický tanec nikdy nebyl masovou záležitostí, ale spíše svébytným menšinovým žánrem. V posledních patnácti letech už není neobvyklé, že se mu věnují i celé chlapecké skupiny. Dříve byli jednotliví chlapci v souborech spíše výjimkami. Scénický tanec stejně jako každá jiná týmová aktivita má schopnost stmelovat účastníky. Bonusem je rozvoj tvořivosti, vnímavosti, citlivosti k sobě i ostatním. Těší nás, že covidové roky zájmu o obor neuškodily, ba právě naopak. Současný zájem převyšuje mnohde původní stavy.

Statistika, která by nám řekla, kolik dětí se věnuje ve svém volném času tanci, neexistuje. Kvalifikovaný odhad může vycházet z mapování prostředí skrze celostátní přehlídky, ale samozřejmě ne každý, kdo se scénickému tanci věnuje, má potřebu se prezentovat na přehlídce. Celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance se koná od roku 1968. Od roku 1992 ji pravidelně hostí Kutná Hora. Celostátní přehlídka pro mládež a dospělé Tanec, tanec… se koná od roku 1979, a od roku 2003 se odehrává pravidelně v Jablonci nad Nisou.

V letošním roce se uskuteční již 39. celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance v Kutné Hoře. Zvláště v Kutné Hoře tanec často vstupuje do exteriérů, v posledních letech se pravidelně tančí v zahradách GASKu (Galerie Středočeského kraje), a tanec se tak setkává i  s dalšími druhy umění – bubnováním, výtvarným uměním… tamější prostory k tomu přímo vyzývají. A kolik se tu schází tanečnic a tanečníků? Na krajských postupových přehlídkách se loni prezentovalo cca 240 tanců, na kterých se účastnilo téměř 2400 dětí. Z tohoto bohatství programová rada přehlídky přijala všechny krajské nominace. Ve dvou přehlídkových večerech v Kutné Hoře se objevilo 26 choreografií, v nichž účinkovalo 285 tanečnic a tanečníků.

Ze 14 krajů ČR se krajské dětské přehlídky konají v 11 z nich. Výjimkou jsou Kraj Vysočina, Středočeský a Jihomoravský. Najít pořadatele bývá občas problematické. Zajistit vhodné prostory není vůbec jednoduché, potřebujete baletizol, světla, divadelní prostor, bohužel tělocvična a zářivky prostě nestačí. Někde k přehlídce uspořádají výstavu, výchovný koncert, zkrátka ještě něco nad rámec tance. Samozřejmostí jsou semináře pro účastníky. Stále musíme zdůrazňovat, že se jedná o přehlídku – uměleckou událost, ne soutěž. Nejde o výkon, který lze snadno obodovat, ale o uměleckou výpověď.

Jsme toho názoru, že v umění se nedá soutěžit. Hodnocení jednotlivých tanečních kompozic má přesto svá přesně daná kritéria. Odborník v tom komplexním uměleckém výkonu vidí jednotlivé složky a musí si odpovědět na otázky: Je dítě dobře technicky připravené, aby bylo schopno výpovědi? Nepřeceňuje/nepodceňuje se? Je v souladu, jak se pracuje s prostorem, světlem, jevištěm, jak dítě vnímá skupinu, prostor? Vnímá dítě hudbu, nebo je to jen kulisa, na kterou je vykonáván pohyb? Vychází tanec přímo z hudby nebo je hudba inspirací? V lektorském sboru, který hodnotí jednotlivé kompozice, jsou i lidé ze souvisejících oborů – muzikanti, výtvarníci, dramaturgové, aby byl výsledný hlas vyváženější.

 

Dá se podle vás, jako pedagoga a autora choreografií, tancem ztvárnit jakékoli téma?

V oblasti scénického tance nejde o to, aby pedagog s dětmi „secvičil taneček“, ale vychází z pohybových dovedností svých svěřenců a z toho čerpá námět pro zpracování tématu. Mnohdy téma přinesou samy děti. Ve scénickém tanci, v souladu s trendy ve vývojové psychologii, rozlišujeme tři fáze vývoje dítěte: 7–9 let období hravosti, nápodoby, říkadel – náměty jsou pak nejčastěji zvířátka, květiny, zkrátka příroda a děje v ní; 10–12 let cesta k řemeslu – získávání kompetencí technických i tvůrčích; 13–15 let období, kdy již často před sebou máme vyzrálé osobnosti, schopné samostatné tvůrčí výpovědi – pedagog pak zůstává v roli mentora, dítě přichází s vlastním autorským námětem pohybovým a často i hudebním. Na webu Dítě v tanci najdete aktuálně 88 ukázek těchto vystoupení. Častá je inspirace přírodou, živly, počasím, tradiční náměty se opakují, ale určitě si všimnete, že mezi ně vstupují věci nové – literatura, výtvarno, hudba – zdroje jsou různé. Zmíním alespoň choreografii Vertikální plány, která se inspirovala Kupkovými obrazy. Ano, až sem, k velmi abstraktním kompozicím, se dá s dětmi zajít.

 

Jak se děti ke scénickému tanci vlastně dostanou?

K tomuto tématu máme dlouhodobý institucionální výzkum NIPOS, tedy ověřená kvantitativní i kvalitativní data. Kluci a holky se k tanci dostávají jinak. Dívkám jsou často příkladem matky, pro muže jsou zásadní taneční, tedy vztah k tanci často objevují až v 15 letech. Posledních patnáct let však zaznamenáváme posun – kluci si cestu k tančení začínají nacházet už v mladším školním věku. Souvisí to s proměnou společnosti. Nahlížení na genderovou roli podle pohlaví se mění, společenská šablona už není tak přísná. Před patnácti lety by se klukovi smáli, že chodí na tanec, dnes už ne. Bylo to téměř odsouzeníhodné, když se skupinou holek vystupoval jeden kluk, který to ale ustál. Dnes kluci přibývají, protože zjišťují, že tanec není legrace, ale pořádný fyzický zápřah, spočívající také v tom, že je do akce komplexně vtažena celá osobnost – fyzická náročnost se pojí s tou mentální. Nejde jen o stereotypní opakování nějakého pohybu, ale umění interpretovat ho po svém, což je výzva pro každého. A ještě jeden aspekt v této souvislosti zmíním, pro kluky je na rozdíl od holek strašně důležitá prezentace. Holky tančí, protože tančí rády, kluci tančí, protože se rádi předvádějí. Nepitvoří se, ale mají potřebu prezentovat, že v tomhle jsou dobří a že si zaslouží potlesk. Holky tohle mnohdy nepotřebují.

Také pro mě byly taneční tím základním odrazovým můstkem. Má původní profese je technická – technologie obrábění. (úsměv)

 

Kde je mekka scénického tance u nás? Porážejí regiony Prahu? 

Scénickému tanci se daří tam, kde jsou vynikající osobnosti, které ho posouvají vpřed. Ano, tohle byla další část výzkumného úkolu, kdo je ta určující osobnost, od níž se začíná pavučina pedagogů, zájemců a oslovených šířit. Výrazný region s velkým zastoupením choreografií je oblast Východních Čech, Královéhradecký, Pardubický kraj. Silný je i Karlovarský region – paní Kohoutová si vychovala kvalitní následovnice. Pokud jde o Moravu, tam vede Jihomoravský kraj, přehlídka se zde ale koná jako bienále. Největší přehlídky bývaly v Moravskoslezském kraji. Je tu silné hnutí společenského tance, show a street dance, na „scéňáku“ se prezentovaly i tyto taneční formace. Vedla se pak oborová diskuse, co vlastně scénický tanec je – výkony, „provazy“, sestavy, nápodoba…, se scénickému tanci poněkud vymykají. Je to jiný způsob pohybového tvarování dítěte, je to jiný způsob uvažování o pohybu.

 

Máte nějaký profesní nesplněný sen?

Kdyby člověk neměl sny, nemohly by věci, o kterých se právě bavíme, vůbec vznikat. Mám to štěstí, že se mé sny naplňují. Oboru bych přál, aby přízeň vydržela, a to nejen uživatelů a tanečníků, ale i ta politická. Dobře pracovat lze jen tehdy, když jsou k tomu vytvořené příznivé podmínky a já mám radost z toho, že současné vedení NIPOS i AMU je našemu záměru nakloněno. Máme díky našim předchůdcům na co navazovat, a máme co rozvíjet, díky entuziazmu nově nastupující generace tanečních pedagogů.

 

Jiří Lössl - vizitka

Absolvent pedagogiky na katedře tance pražské HAMU. Věnuje se pedagogické, metodické, koncepční, publikační a výzkumné práci v oblasti scénického tance a pohybu vůbec.
Vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka (1992 – 1998), v ateliéru textilní tvorby Univerzity Hradec Králové vedl pohybový ateliér (1997 – 2002), je pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU Praha (od roku 2002) a na katedře tance pražské HAMU (od roku 2007). Je autorem projektů Estetický pohyb jako zdroj dětské radosti (výukový program pro pedagogy rytmické a pohybové výchovy dětí), Tělo v pohybu (výukový program pro studenty katedry tance pražské HAMU), Tělo jako nástroj (výukový program pro Centrum tvořivé dramatiky). Vytvořil více než desítku choreografií, publikuje v odborných časopisech o dětské taneční pedagogice.

 

Mohlo by vás také zajímat...

HRADEC KRÁLOVÉ: Jubilejní pětadvacátý ročník festivalu Jeden svět proběhne tradičně také v Bio Central v Hradci Králové. Zahájí jej nový snímek režiséra Vitalije Manského Východní fronta, v němž tvůrce sleduje každodenní život dobrovolných mediků v prvních šesti měsících války na Ukrajině. Slavnostní zahájení doplní rozsáhlá debata s novinářkou Ivanou Svobodovou, analytikem Andrejem Poleščukem a organizátorem sbírky pro Ukrajinu z asociace Post Bellum Martinem Ocknechtem. Celý večer zakončí raut ukrajinských specialit, u kterého budou diváci mít možnost neformálně pohovořit mezi sebou i s hosty.

Královéhradecký kraj, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly
Co se děje
20.03.2023

STŘEDOČESKÝ KRAJ: Po snímcích Ostře sledované vlaky nebo Kolja převzal sošku filmového Oscara další film, který se natáčel převážně ve středních Čechách. Cenu získal válečný film Na západní frontě klid, který zvítězil v kategorii zahraničních celovečerních filmů. Na natáčení se podílela také Filmová kancelář střední Čechy, která spolupracovala na výběru a obhlídce lokací. Ve filmu se objevila místa jako okolí Milovic, zámek Hořín nebo hrad Točník.

Středočeský kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Menšiny a cizinci
Co se děje
20.03.2023

TEPLICE: Dovolujeme si oslovit širokou veřejnost se žádostí o spolupráci na výstavě výrobků firmy LEINBROCK, které se vyráběly v našem regionu v Sobědruhách u Teplic. Hledáme dokumenty, fotografie exteriéru či interiéru továrny, případně další doklady nebo vzpomínky, které se vztahují k tomuto sobědružskému závodu. Na počátku srpna letošního roku se v saském městě Bad-Gottleuba uskuteční vícedenní akce u příležitosti 175. výročí narození zakladatele firmy Ernsta Oscara Leinbrocka a 155. výročí jejího založení. Součástí oslav bude výstava mlýnků na kávu, setkání bývalých zaměstnanců a pamětníků a také účast potomkyně posledního majitele sobědružské továrny pana Lohseho. Rádi bychom na výstavě prezentovali také podnik v Sobědruhách, bohužel nám chybí podklady.

Ústecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Senioři, Památky
Co se děje
15.03.2023

ÚSTECKÝ KRAJ: Severozápad Čech není jen krajem uhlí a chemie. Do jeho proměny je třeba zapojit širší spektrum oborů, a především místní angažované a tvůrčí obyvatele, shodli se na středečním setkání náměstek ústeckého hejtmana Jiří Řehák, nově zvolený rektor Univerzity J. E. Purkyně (UJEP) Jaroslav Koutský, děkanky dvou univerzitních fakult Michaela Hrubá a Zdena Kolečková nebo zástupci sítě Kreativní.uk.

Ústecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
16.03.2023