Děti a mládež

V neděli 26. listopadu od 14 do 18 hodin zve Tvůrčí dům na akci Než přijde Advent. „Půjde o přípravu na adventní období se vstupem zdarma, která je určena pro děti, dospělé, rodiny, studenty i seniory. Lidé si tu budou moci uvázat adventní věnec s asistencí skvělé lektorky floristiky Martiny Šedové, a pokud si přinesou starý vosk z vyhořelých svic, mohou si tu odlít svíčky nové,“ říká Vojtěch Nejedlý, vedoucí Tvůrčího domu. Ti nejmenší si zde vyrobí krásné korálkové vánoční ozdoby nebo originální dopis Ježíškovi a od 16 hodin potěší všechny návštěvníky hudební a divadelní vystoupení dětí, které navštěvují vzdělávací instituce Prahy 5. Od 17 hodin začíná přednáška o adventních zvycích a jejich proměnách v průběhu historie. „V závěru pak pod heslem „Vánoční? Jasan!“ rozsvítíme vánoční osvětlení, které rozzáří strom ve dvoře budovy,“ zve na adventní odpoledne Vojtěch Nejedlý.

V úterý 5. prosince se do Tvůrčího domu dostaví Mikuláš s anděly a čerty. „Událost začne v 17 hodin a děti i rodiče se mohou těšit na originální setkání s mimořádně sympatickým nejštědřejším svatým, který - v případě zájmu - děti rád vyzpovídá, pokárá, pochválí i obdaruje,“ láká na dostaveníčko s Mikulášem Vojtěch Nejedlý. „Více informací a možnost přihlášení malého hříšníka či hříšnice najdou zájemci na našem webu,“ dodává.

V neděli 10. prosince od 12 do 18 hodin v Tvůrčím domě poprvé proběhne Vánoční jarmark, který se sem přesouvá ze svého tradičního dějiště ve Švandově divadle. Příchozím nabídne většinou ručně vyráběné drobnosti, lákavé pochutiny i dobročinné stánky, v nichž lze koupit originální vánoční dárky. „Náš jarmark bude také hostit herecký oděvní bazárek, jehož výtěžek bude věnován na podporu seniorů v rámci projektu Ježíškova vnoučata,“ uvádí Nejedlý.

Divadlo, workshopy i premiéra inscenace Honzlová

To však není zdaleka všechno. „Diváci k nám mohou zajít na hořkou autorskou komedii o kdysi slavné herečce, která musí soupeřit o své místo s vlastní studentkou. Inscenace Pešková vypráví o naší patronce, herecké hvězdě 19. století a pedagožce Elišce Peškové a jejím pádu z českého divadelního výsluní. Titul je na programu 22. listopadu, 18. prosince, 22. ledna a uvidíme v něm Miroslavu Pleštilovou s její studentkou Ivetou Hlubučkovou,“ říká Vojtěch Nejedlý.  

Tvůrčí dům nabízí také rozmanité kreativní workshopy. Ten první, věnovaný Slam poetry a vedený Anatolem Svahilcem, mistrem republiky v této moderní básnické disciplíně, proběhne v neděli 3. prosince od 14 hodin. Poslední místa nabízí pěvecký workshop pro začátečníky s vyhledávanou lektorkou Pavlou Fendrichovou: odehraje se 9. prosince. „Událostí svého druhu bude celodenní čalounický workshop pod vedením herečky a čalounice v jedné osobě Marie Štípkové, který se uskuteční 14. ledna 2024,“ říká Nejedlý a upozorňuje i na workshop scénické fotografie určený pro mírně pokročilé, jenž je naplánován na 20. a 21. ledna. 

„V neděli 21. ledna 2024 proběhne další divadelní premiéra v rámci naší první sezóny, která vyzdvihuje ženu a její energii a sílu coby hybné elementy napříč historií. Novinku Honzlová, román Zdeny Salivarové v dramatizaci režiséra Josefa Kačmarčíka, uvidíme v podání Hereckého studia Švandova divadla,“ říká Nejedlý.

„Do konce letošního roku vybavíme sdílené dílny – krejčovskou a truhlářskou – a začneme je nabízet veřejnosti, v únoru 2024 vypíšeme další hlasový a herecký workshop. Každou středu k nám lze zajít na Deskovky, volné hraní deskových her, každý druhý čtvrtek od 10 hodin jsou u nás Pohádky od Elišky. Předčítání pohádek a básniček v podání herečky a začínající spisovatelky Lucie Hrochové je určeno pro děti už od 2 let. A za dobrovolné vstupné je možné zavítat na Text-appeal, literárně-hudební večírek mladých textařů a scenáristů z Konzervatoře Jaroslava Ježka. Ten nejbližší se koná 11. prosince 2023 a 31. ledna 2024,“ uzavírá Nejedlý.

www.tvurcidum.cz

Tvůrčí dům Elišky Peškové je nové kreativní centrum Švandova divadla nacházející se v ulici Elišky Peškové č. 333/7. Vzniklo díky spolupráci s MČ Praha 5, která projekt významným způsobem podpořila a budovu zcela zrekonstruovala. Součástí Tvůrčího domu je například multifunkční sál a suterénní prostory, kde vzniká sdílená truhlářská a krejčovská dílna. Návštěvníkům slouží i klubovna se samoobslužným občerstvením, klidný dvůr s posezením a další prostory vybízející k vlastní tvorbě či sousedskému setkávání.

Pane profesore, jak je to s pojmy tvořivá dramatika a dramatická výchova (DV), jsou zaměnitelné?

Obor jsme pojmenovali dramatická výchova, protože „výchovy“ už u nás byly zaběhnuté. Nestorka oboru, paní Eva Machková, upozorňovala na americký termín creative dramatics, někde se uchytilo, ale u nás zůstal název předmětu dramatická výchova a pojmenování časopisu Tvořivá dramatika.

Jak jste se k zájmu o dramatickou výchovu dostal?

Sám jsem začínal v loutkářském kroužku koncem 50. let, to ještě nebyla možná studia DV, jen zájmové soubory. Setkal jsem se s paní Hanou Budínskou, která pracovala s dětmi jinak, šlo jí o tvořivost, nikoli jen nacvičování. Chtěla, aby se její svěřenci mohli podílet na tvorbě inscenace, vstoupit do ní jako spoluautoři. Časem jsem vedl dětské soubory. Od pol. 70. let vznikly národní přehlídky dětského divadla, na něž jsem začal jezdit. Následovala spolupráce s ÚKVČ – Ústav pro kulturní a výchovnou činnost, vlastně dnešní NIPOS-ARTAMA, konkrétně s Evou Machkovou, kterou jsem zde koncem 80. let vystřídal jako metodik pro dramatickou výchovu. Byla to ona, kdo v ÚDLUT, jak se dříve ÚKVČ jmenoval, vydávala od roku 1964 do roku 1974 časopis Divadelní výchova, což byl vlastně předstupeň Tvořivé dramatiky. Dodnes v něm lze najít výborné věci. Dávala dohromady jak lidi, tak připravovala materiály a v 60. letech začala vytvářet moderní českou dramatickou výchovu. Založila divadelní přehlídku v Kaplici, která trvá dodnes pod názvem Dětská scéna a v současné době se koná ve Svitavách. Dalšími přehlídkami jsou Mladá scéna pro SŠ a Nahlížení v Bechyni, celostátní dílna středoškolského divadla a dramatické výchovy.

Pracoval jsem také v časopise pro děti Ohníček. Paralelně jsem se tak zabýval intenzivně literaturou pro děti, kterou sleduje bedlivě i Tvořivá dramatika. Dnes neexistuje odborný časopis, jenž by pravidelně recenzoval knihy pro děti. Ale k práci vedoucích dětských souborů patří právě dobrá orientace v literatuře pro děti, protože z ní kvalitní dětské divadlo hodně vychází. Zdařilé dramatizace, které vzniknou v dětských nebo středoškolských souborech nebo by pro ně mohly být inspirativní, publikujeme pravidelně v TD. Jsme v současné době jedinou platformou, kde se uveřejňují nové dramatické texty a scénáře pro dětské a středoškolské soubory.

Jaké byly začátky oboru v českých podmínkách a jak se dál vyvíjel?

Jak už jsem se zmínil, moderní česká DV se formovala už v 60. letech především zásluhou Evy Machkové. Až do začátku 90. let měla podobu především divadla hraného dětmi. Ale s letopočtem 1989 se situace radikálně změnila. Hned následující rok vzniklo Sdružení pro tvořivou dramatiku spojující vedoucí dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů, pedagogy a studenty a další zájemce o dramatickou výchovu z celé republiky. Našim cílem bylo, aby DV jako obor vstoupila do školství a stala se regulérní součástí kurikula, aby se s ní mohly setkávat všechny děti od mateřské školy až po SŠ. Chtěli jsme, aby ve shodě se světem, ji bylo možné studovat na vysoké škole. V polovině 90. let jsme se podíleli na vytváření programu Obecná škola, to bylo za ministra školství Petra Piťhy. Dramatická výchova v Obecné škole na 1. stupni měla být jako regulérní samostatný předmět. Jakmile se na přelomu 20. a 21. století začaly připravovat rámcové vzdělávací programy, zapojili jsme se – Sdružení pro tvořivou dramatiku, katedra výchovné dramatiky DAMU a ateliér Divadlo a výchova na JAMU – do jejich koncipování a připravili jsme pro ně části věnované DV. Mně osobně by se líbilo, kdyby si škola mohla vybrat kterékoli dva obory estetické výchovy podle toho, jaké učitele má, a ty učila, třeba dramatickou a výtvarnou výchovu.

Od 90. let se už povědomí veřejnosti o dramatické výchově a nových trendech zvýšilo. Kurzy, semináři, dílnami organizovaných NIPOS-ARTAMA, Sdružením pro tvořivou dramatiku, DAMU, JAMU, pedagogickými fakultami ad. už prošly tisíce lidí. Samozřejmě ne na všech školách DV je, záleží na ředitelích, ale také rodičích. Např. ZŠ v Kunraticích má dramatickou výchovu od 2. do 9. třídy. Jinak se objevuje nejčastěji jako volitelný předmět nebo kroužek. A potom tu jsou samozřejmě literárně-dramatické obory na základních uměleckých školách. DV lze využít i v jiných předmětech – vlastivěda, občanská výchova, prvouka, čeština, dějepis. S jejími principy se operuje i v pomezních disciplínách, jako jsou práce s handicapovanými, dramatoterapie ad.

Důležitou součástí prezentace oboru směrem k veřejnosti jsou přehlídky.

V zahraničí je málokde taková tradice systematického každoročního vzdělávání v rámci přehlídek. Sice existují od 90. let světové festivaly dětského divadla, které se konají jednou za dva roky, ale jedná se spíše o showcase, úroveň všelijaká, doprovodné vzdělávací programy či diskuse nejsou nijak systematické.

Právě na přehlídkách je dobře vidět, jakým vývojem prošlo dětské divadlo od 70. let, kdy jsem do něj vstoupil jako dospělý. Jak se hledala jeho specifika a řešily otázky typu: jak to udělat, aby dítě bylo na jevišti přirozené, aby nešaržírovalo (pozn. red.: šaržírovat – hrát manýrovitě, netvořivě; kopírovat něčí pojetí, dle divadelnického slangu, aby nenapodobovalo dospělé), jak uvolnit jeho tvořivost. Toto se od 70. let do r. 1989 zkvalitňovalo. Po r. 1990 přišly další vlivy – zahraniční lektoři, dílny, nové impulsy. Cizinci ale vždy konstatovali, že naše české divadlo hrané dětmi má velmi dobrou úroveň, je nápadité, tvořivé. Klíč spočívá v oné systematičnosti, není to nárazová práce, hodně pomáhá také promyšlená dramaturgie, vůle hledat kvalitní předlohy, učit se je dramatizovat.

Co má vlastně dětem dramatická výchova do života přinést? Jaké klíčové kompetence si díky ní osvojí?

Dramatická výchova využívá prostředky divadla – rolovou hru, kdy vstoupíte do úlohy někoho jiného, v odlišné situaci, v bezpečí fikce, vyzkoušíte si reagovat v dané situaci a zjistíte, proč se někdo určitým způsobem projevuje. Vede k empatii, uvědomění, že každý vnímá věci jinak. Kultura jednání, chování, pohotovost mluvní, kultivace projevu, ale i třeba, jak zacházet se svými emocemi, to vše tříbí dramatická výchova. A přirozeně se díky ní můžou děti prakticky seznámit s divadlem jako druhem umění, s tím, jak zde vzniká fikce, jak lze hrou "jako" vytvářet fiktivní postavy a situace.

Jak se mohou vzdělávat učitelé, především ti, co už letitou praxi mají, jak principy dramatické výchovy začlenit do vyučování?

Ti, co už učí, se můžou přihlásit na dálkové studium na DAMU nebo na jinou vysokou školu. A samozřejmě jsou k dispozici každoročně také dlouhodobé – např. třísemestrální – kurzy, které pořádá Sdružení pro tvořivou dramatiku, ARTAMA nebo i jiné organizace, a už zmíněné přehlídky a dílny. Do kurzů se často hlásí učitelé z 1. stupně ZŠ, MŠ, učitelé občanské výchovy, dějepisu, ale i studenti pedagogických fakult… Objevují se i pracovníci muzeí a galerií, kteří metody dramatické výchovy využijí při lektorských programech. Posledních 10–15 let se potkáváme s knihovnicemi. V programech pro děti v knihovnách se DV dobře uplatní. Malí čtenáři mohou např. vstoupit do příběhu knížky na základě lekce vedené lektorkou, projdou několika epizodami z ní a pak jsou navedeni, aby si zbytek sami přečetli v knížce, kterou si můžou přímo půjčit v knihovně.

Tvořivá dramatika se představuje…

TD se věnuje oběma směřováním dramatické výchovy: interní DV, která nemíří k divadelnímu tvaru, ale pracuje s rolí, fiktivní situací a je primárně zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj dětí, i tomu typu DV, který se vztahuje k divadlu, divadelnímu tvaru, práci na inscenacích, recitaci, počítá s tím, že bude výsledek předveden.

V každém čísle TD je také rubrika Úvahy, pojmy, souvislosti, kam dáváme materiály obecnější, např. stati, které se zabývají teoretickými problémy oboru, dějinami dramatické výchovy nebo i sousedními obory. Aby se mohl obor prakticky rozvíjet, je třeba pojmenovávat některé věci a vytvářet souvislosti.

Nepominutelnou součástí časopisu je textová příloha Dětská scéna, sborník dramatických textů (scénářů a divadelních her), které vznikly nebo které se osvědčily v dětských a mladých divadelních, loutkářských a recitačních souborech, doplněných o metodické nebo dramaturgické komentáře. V současné době jde o jedinou edici, v níž se publikují kvalitní divadelní texty a scénáře pro dětské a mladé soubory, a to i texty pro méně zkušené nebo začínající kolektivy, nebo texty, které mohou s úspěchem využít také učitelé dramatické výchovy na základních a středních školách.

TD vychází třikrát za rok, má 54 stran + textovou přílohu, náklad 520 kusů. K dostání jen na objednávku. Na www.drama.cz jsou online všechna čísla TD, která od r. 1990 vyšla. Aktuálně se připravuje speciální webová stránka jen pro Tvořivou dramatiku. Typickým čtenářem je učitel ZUŠ, ZŠ, MŠ, vedoucí souboru, student dramatické výchovy, ale časopis odebírají také ti, kteří hledají informace o kvalitní literatuře a divadle pro děti.

V listopadu vychází už sté číslo TD. Jak tedy bude ono jubilejní vydání časopisu vypadat?

Obsahuje článek Hany Cisovské z Ostravské univerzity o vývoji TD, vzpomínku Evy Machkové na Divadelní výchovu jako předchůdkyni Tvořivé dramatiky v 60. a 70. letech, je tu také text o vzdělávání učitelů a dále studie o dramaturgii dětského divadla od Iriny Ulrychové. Luděk Richter se zamýšlí nad divadlem dospělých pro děti za posledních třicet let. Toto číslo nabídne také velký rozhovor s Ivou Procházkovou, jednou z nejvýraznějších osobností české literatury pro děti a mládež. Nebude chybět ani anketa – ohlédnutí za kvalitními dětskými knihami za posledních třicet let. Ptali jsme se asi padesáti spolupracovníků, učitelů, vedoucích dětských souborů a dalších, jaké zajímavé knížky pro děti a mládež za posledních třicet let je zaujaly a co by doporučili ostatním a proč.

V těchto dnech jste se shodou okolností loučili s klíčovou osobností české dramatické výchovy, paní Evou Machkovou (1931-2023), kterou jste už několikrát zmiňoval…

Paní Machková konstituovala moderní českou dramatickou výchovu. Její stopa je nepominutelná. Pracovala v ÚKVČ (dříve ÚDLUT) a byla metodikem, dnes by se řeklo odborným pracovníkem pro DV a dětské divadlo. Zasadila se o inovativní vzdělávání amatérů, inspirovala se prací anglických a dalších zahraničních kolegů, kteří se věnovali dramatu ve výchově. Dávala dohromady zajímavé osobnosti, odborný tým lidí. Založila časopis, národní přehlídky, dlouhodobé kurzy – tehdy se tomu říkalo „lidová konzervatoř“. Byla v kontaktu s Miloslavem Dismanem, který už od 20. let 20. století dělal tvořivé divadlo, přednes s dětmi – a vedl dnes známý rozhlasový dětský soubor. Z materiálů Miloslava Dismana připravila Receptář dramatické výchovy, který se dodnes používá. A sama napsala spoustu knih o DV. V r. 1989 stála u zrodu Sdružení pro tvořivou dramatiku a v roce 1992 založila katedru výchovné dramatiky, kde učila až do začátku druhého desetiletí 21. století. Ale doslova až do poslední chvíle byla aktivní – redigovala webovou stránku o dramatické výchově, psala články, podílela se na knihách a sbornících…

www.drama.cz

https://www.nipos.cz/artama-dea-ddpdv/

https://www.damu.cz/cs/katedry-programy/katedra-vychovne-dramatiky/

K vidění bude bezpočet exponátů – storyboardů, skic, návrhů scén, loutek a fotografií z nadčasové filmové klasiky, jako je Beetlejuice, Batman, Střihoruký Edward, Karlík a továrna na čokoládu či Mars útočí. Instalace, představující hlubinnou sondu do Burtonovy tvorby, zakotví v příštím roce /od května do září/ v historickém prostoru Obecního domu.

To vše za podpory společnosti Art Movement, jejíž ředitelka Kateřina Riley říká: „…když jsme obdobnou výstavu, přibližující „Burtonův svět“, pořádali v roce 2014, stala se nejúspěšnější akcí roku. Navštívilo ji tehdy přes 100 000 lidí. Podařilo se nám zapojit a nadchnout i mladé diváky. Věříme, že i tentokrát potěšíme celou další generaci, skalní fanoušky Burtona i milovníky filmu a umění, kteří vyrostli třeba na snímcích Dumbo či hororovém seriálu Wednesday. V něm se pojí to nejlepší z dřívější a aktuální Timovy tvorby, což dokazuje postava vyšetřovatelky ztvárňující stejnojmennou postavu z Addamsovy rodiny.“

Více než čtyřicetiletá umělecká dráha tohoto vizuálního pohádkáře, který své temně laděné příběhy dokáže vždy úsměvně zlehčit typickou nadsázkou a humorem, nadchla návštěvníky ve světových metropolích jako MoMA v New Yorku, v Los Angeles County Museum of Art, v melbournském Australian Centre for the Moving Image, Cinémathèque Française v Paříži či v Museum of Art v Soulu.

V Praze se výstava s názvem Tim Burton – Návraty koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody a kulturní atašé Natalie D. Wilkins z Velvyslanectví USA v Praze. Hlavními mediálními partnery jsou Česká televize, ČRo – Radiožurnál, Forbes a Seznam Zprávy.

O předprodej vstupenek a speciálních akcí k výstavě se stará portál Ticketmaster. Kdo chce potěšit své blízké, může již nyní pořídit originální vánoční dárek s bonusem.

Více na www.timburtonprague.cz nebo timburtonpraha.cz

IG – Tim Burton Prague

FB – Tim Burton Prague

Twitter – Tim Burton Prague

„Děkujeme všem malým i velkým divákům, kteří přišli a vytvořili úžasnou atmosféru. Letos nás potěšily plné sály i dílny. Velký zájem byl o soutěžní projekce – pro začínající animátory je skvělé, když mohou vidět reakce diváků,“ řekla ředitelka Festivalu Animánie Lenka Špačková.

Členové poroty ve složení producent Martin Vandas, střihačka, dlouholetá vedoucí Ateliéru animované tvorby Filmové a televizní fakulty VŠMU v Bratislavě Eva Gubčová a tvůrkyně krátkých filmů Magdalena Hejzlarová zhlédli 159 snímků z 21 zemí. Hlavní festivalové ceny Animáničky udělili ve třech věkových kategoriích následujícím devíti snímkům:

Backrooms, příručka přežití, Michal, Lukáš, Martin, Filip (11. ZŠ Plzeň), CZE

Páté patro, Tereza Burianová, UMPRUM, CZE

Through Rose-Colored Glasses, Franciszka Stańczyk, Legnicka akademia filmow, POL

The Magic Pencil, year 3º G1 students of EB de Fernão de Magalhães School, Associação de Ludotecas do Porto / Anilupa, PRT

Little Black Riding Hood in the Land of Emotions, kolektiv dětí, Estrada Poznańska, POL

Dvě babičky, Anežka Havrdová, ZŠ Kairos, CZE

Homonyma, Alžběta Černohlávková        , Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola Brno, CZE

Catastrophe, Mocong Yuan, Royal College of Art, GBR

Potlach, Kristýna Košutová, Střední umělecká škola Ostrava, CZE

Cenu dětské poroty získal film Adil; kolektiv 12 dětí, camera-etc, BEL.

Cenu studentské poroty si z Plzně odváží In the Shadows, Nico Isaque Barrett, Chapman University, USA.

Cenu diváků získal na základě hlasování snímek Světla, Jitka Nemikinsová, CZE.

Cenu za nejhranější hru vyhrála hra Money Hunt, Filip Ouda, Gamezone, Aeroškola, CZE.

Cenu Honzy Příhody, na památku dlouholetého ředitele Festivalu Animánie. získal snímek Tasemnice Zdeňka Matěje Kuděje, kolektivu autorů ze ZUŠ Ledeč nad Sázavou, CZE.

Festival pořádá spolek Animánie, který se filmovou a audiovizuální výchovou zabývá celoročně. V průběhu roku pořádá workshopy, programy a semináře pro děti, studenty, pedagogy i rodiče.

Děti, které animace na festivalu zaujala, tak mohou pokračovat v některém z kroužků po celý rok.

Festival Animánie se uskutečnil díky podpoře města Plzně, Plzeňského kraje, Ministerstva kultury ČR, a dalších partnerů.

Další informace najdete na www.festival-animanie.cz, FB a Instagramu.

Napadlo vás někdy, jak a kdy slaví vánoční svátky v jiných zemích? Co mají společného nebo čím se liší od našeho pojetí Vánoc? Jak zdobí své stromečky a na čem si pochutnávají při štědrovečerní večeři? Kdo jim naděluje dárky a jaké jsou jejich tradice a zvyky? Odpovědi naleznete na vánoční výstavě poličského muzea, která přibližuje, jak prožívají Vánoce v jiných evropských zemích.

Na výstavě na vás čekají tradiční dárkonoši, kteří nosí dárky v sousedních zemích, jako je Father Christmas ve Velké Británii, švédský skřítek Tomte s kozou nebo tradiční holandský Mikuláš Sinterklaas se svým pomocníkem Černým Petrem. Seznámíte se s postavami Tří králů, kteří nadělují dárky ve Španělsku. Zapomenout nesmíme na čarodějnici Befanu, která vhazuje italským dětem dárky komínem. Budete obdivovat různorodé varianty nazdobených vánočních stromečků, propracované vánoční ozdoby himmeli ze severských a pobaltských států nebo se seznámíte s netradičními svátečními pokrmy. Výstava je plná aktivit pro děti, mohou například napsat pozdrav Ježíškovi nebo si nazdobit vánoční stromek podle svého gusta. Připravená bude i dotyková obrazovka s interaktivní mapou Evropy, kde si vyhledají a prohlédnou množství zajímavostí. Určitě by také neměly zapomenout postarat se o vánočního strýčka Tia de Nadal, jako to dělají děti po celou dobu adventu ve španělském Katalánsku. Jak vypadá tento poněkud nezvyklý vánoční dárce? Přijďte se s ním osobně seznámit!

Vernisáž výstavy se uskuteční v neděli 19. listopadu v 16 hodin ve výstavních sálech muzea. O hudební doprovod se postará dívčí pěvecký sbor Juliettes pod vedením Ellen Erbesové, který zazpívá výběr zahraničních vánočních koled. Součástí vernisáže bude tvoření zaměřené na výrobu skandinávských papírových ozdob, jimiž si doma můžete ozdobit vánoční stromek. Výstavu můžete navštívit až do 7. ledna 2024.

Výstava se koná ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, Muzeem Vyškovska a Vlastivědným muzeem v Šumperku.

www.cbmpolicka.cz

„Soubor valašských písní a tanců Vsacan byl založen v roce 1943. V průběhu svého osmdesátiletého působení prezentuje národopisnou oblast Valašsko na folklorních festivalech nejen doma v České republice, ale téměř po celém světě,“ uvedl Pavel Tomeček, předseda Folklorního spolku. V roce 1956 byl Vsacan jako vůbec první amatérský folklorní soubor z Československa vyslán na Mezinárodní folklórní festival do Llangollenu v Anglii, kde získal první a třetí místo.

„Uběhlo již mnoho let od tohoto prvního zahraničního výjezdu a přibyla i řada dalších států, jako jsou Francie, Polsko, Španělsko, Itálie, Německo, Turecko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko, Litva, Řecko, Belgie, Holandsko, Bulharsko, Egypt, Portugalsko, Chile, Čína a další, kde Vsacan reprezentoval naši zemi,“ přidává předseda Pavel Tomeček výčet států, do kterých soubor zavítal. Mezi nejaktuálnější úspěchy, kterých vsetínský folklorní spolek v zahraničí dosáhl, patři 3. místo na Mezinárodní folklorním festivalu v polském Zakopaném v roce 2022.

K významnému jubileu připravil Vsacan speciální galaprogram nazvaný „Ideme, ideme…“. Vystoupení osmdesáti tanečníků, muzikantů a zpěváků ze všech složek souboru doplní hosté z Nového Hrozenkova i pěvecká skupina Spolek vdolek. „Osmdesáté výročí založení Vsacanu bude příležitostí pro setkání velké Vsacanské rodiny s jejími přáteli příznivci. Na své si přijdou také všichni milovníci Valašska a valašského folklóru,“ dodal závěrem s pozváním předseda souboru Tomeček.

Předprodej vstupenek probíhá na webových stránkách www.dkvsetin.cz a na pokladně v Kině Vatra od 23. října do 18. listopadu do 16.00. Vstupné 290 Kč. Doprodej vstupenek na místě.

Tuto akci pořádá Folklorní spolek Vsacan ve spolupráci s Městem Vsetín a Domem kultury Vsetín.

„Celovečerní filmy jsme letos vybírali tak, aby se v nich odráželo hlavní festivalové téma Ven ze tmy,“ řekla ředitelka Festivalu Animánie Lenka Špačková.

Filmový program nabídne zábavné snímky pro děti, uvede ale i filmy pro dospělé publikum, jako například oceňovaný Zázračný aparát, fascinující koláž videí, která zachycuje lidstvo posedlé obrazem. Fanoušky filmové klasiky jistě potěší digitálně restaurovaný avantgardní snímek Muž s kinoaparátem, který už v roce 1920 natočil Dziga Vertov.

„Jsme také velmi rádi, že se nám pro festival podařilo získat pozoruhodný snímek Tmání režiséra Ondřeje Moravce, který odhaluje pocity člověka žijícího s depresí. Je to interaktivní animovaný film ve virtuální realitě, účastníci projekce si nasadí speciální brýle a svým dotykem či hlasem budou moci ovlivnit to, co uvidí,“ řekla ředitelka Festivalu Animánie Lenka Špačková.

Festival tradičně uvede studentské snímky a představí naděje animovaného filmu, jejich tvorbu nabídne prostřednictvím snímků FAMU Four a Čtyřhlas. Jedinečnou příležitost zhlédnout výběr nejlepších filmů libereckého mezinárodního festivalu přinesou Ozvěny Anifilmu 2023.

Ani letos nebude na závěr festivalu chybět film světově proslulého režiséra Jana Švankmajera. Tentokrát to bude Kunstkamera. Novinka z roku 2022 je procházkou zámkem a bývalou sýpkou v Horním Staňkově, ve kterých je uložena Švankmajerova kunstkamera - sbírka kuriozit.

Vstupenky na festivalové projekce jsou k dostání na GoOut a stojí 120 Kč, zlevněné vstupné je 100 Kč, rodinné 250 Kč a děti do 5 let mají vstup zdarma.

Program Festivalu Animánie bude již brzy zveřejněn. Informace na www.festival-animanie.cz, FB a Instagramu.

Návštěvníci si budou moci naposledy prohlédout expozici PROSTOR ZLÍN | ŘÁDY VIDĚNÍ na netradičním řetězovém provázení, kde kurátoři představí jednotlivé části expozice. Začátek prohlídek je ve 14 a 15 hodin. Pro děti připravuje galerie kreativní dílny, kde mohou tvořit a hlavně si hrát. V 17 hodin večer zahraje kapela Ostrý zub, hudebně-výtvarné sdružení ve složení Jan Krtička, Vladimír Havlík, David Jedlička a Jiří Bartoník, které ve svých projektech mísí elektroniku s post-punkovými postupy.

„Stálou expozici čeká rozsáhlá rekonstrukce, během které bude několik měsíců uzavřena. Součástí nové expozice budou mimo jiné edukační zóny, multimédia a prvky virtuální reality. To si vyžádá související stavební úpravy, například výměnu paneláže, elektrických rozvodů nebo přestavění systému předmětové ochrany,“ informovala radní Zlínského kraje pro oblast kultury Zuzana Fišerová s tím, že investorem akce za 28,5 milionu korun bude Zlínský kraj, přičemž 23,5 milionu pokryje dotace z Integrovaného regionálního operačního programu.

„Naše stávající expozice byla otevřena na jaře roku 2013, takže v této podobě ji již mnoho lidí zhlédlo. Rádi bychom proto představili jiný výběr z našich sbírek a celkově ukázali, v čem je naše sbírka, potažmo instituce, jedinečná,” vysvětluje Václav Mílek, ředitel Krajské galerie výtvarného umění v Zlíně. „Tématem pro novou expozici je civilizační svár, který se ve vývoji Zlína manifestuje. Na jedné straně racionální pragmatické, modernistické město a na druhé straně, někdy v protikladu, někdy paralelně se projevující tradicionalismus a sentimentální obraz spojený s přírodou a venkovem a jeho vizuální kulturou,” přibližuje koncept připravované expozice ředitel.

„Neznamená to ale, že zavíráme úplně. Nadále připravujeme krátkodobé výstavy v 1. podlaží budovy 14. Do konce roku zde zahájíme třetí výstavu v rámci trienále Dům umění II, Salon L. Š. V příštím roce se pak návštěvníci mohou těšit na výstavy starého umění, retrospektivu Reného Hábla nebo Zlínský salon mladých. A samozřejmě nás čeká slavnostní otevření nové expozice.” dodává Václav Mílek.

Více informací na www.galeriezlin.cz.

Nostalgická výstava představí hračky z převážně 2. poloviny 20. století z rodinné sbírky Věry Dvořáčkové a potěší děti i dospělé návštěvníky, kteří jistě rádi zavzpomínají, s čím si jako malí hráli. Kromě panenek, plyšových zvířátek, vláčků, autíček, deskových her i dětských leporel a knížek budou k vidění i unikátní hračky z 1. poloviny 20. století. „Výstava neukazuje nejstarší plyšovou hračku, nejvzácnější panenku, ale hračky, které byly dříve běžně dostupné, a hrála si s nimi většina z nás. Nechybí samozřejmě ikoničtí igráčci, mončičáci, stavebnice Merkur nebo plechové hračky na klíček.“ říká k výstavě vedoucí výstavního oddělení Stanislav Hrbatý.

Z historie hraček

Nejstarší nálezy předmětů sloužících k hraní a zábavě pochází z pravěkého období. U nich však nelze s jistotou říci, zda se primárně používaly k hraní, nebo plnily i kultovní funkci. Konkrétní typy hraček z různých materiálů dokládají starověké nálezy. Děti si hrály s jednoduchými figurkami zvířat, vojáčky, panenkami, vozíky, znaly hry s míčem nebo jojo.

Od středověku do 18. století se podoba hraček moc nezměnila. Se změnou pohledu na vnímání dětství, respektování potřeb dětí a přijímání jejich vlastností se hračky s hrami diferencovaly a odrážely dobový technický pokrok. Děti z vyšších společenských vrstev si hrály s hračkami z dražších materiálů, přičemž převažoval dovoz převážně z rakouských a německých oblastí. Nejchudší obyvatelstvo však bylo odkázáno na vlastní výrobu hraček z běžně dostupných materiálů. Průmyslová revoluce sebou přinesla masovou produkci hraček za nižší cenu. Hračky se staly dostupnějšími a rozšířila se i jejich nabídka. Vyráběly se miniatury parních strojů, mechanických vláčků, autíček, panenky, kuchyňky, pokojíčky, cínoví vojáčci, děti si hrály s míči, zvířátky, skládaly abecedu, domino, stavěly stavebnice.

Na přelomu 19. a 20. století hračky představovaly zmenšený dospělý svět a měly dětem pomoci ho pochopit a orientovat se v něm. Ve 20. století se výrazně proměnil životní styl a s ním i vnímání dětství ve společnosti, která více reflektovala výchovu, vzdělání, péči i potřeby dětí. Hračky se v tomto období stávají výnosným zbožím. Nabídku ovlivnilo využívání nových materiálů, zejména plastických hmot, a také dovoz hraček ze zahraničí, který byl výrazný hlavně po roce 1989. Trh sice nabízel široký sortiment hraček, ale mnohdy různé kvality. Tradiční čeští výrobci hraček čelili silné konkurenci a byli nuceni hledat jiné možnosti, jak uspět. 

Výstava Kouzlo hraček bude k vidění v Lapidáriu Muzea východních Čech v Hradci Králové od 10. listopadu 2023 do 3. března 2024. Veškeré informace o otevírací době a vstupném naleznete na stránkách www.muzeumhk.cz.