Co se děje

Připravovaná výstava Podhoráckého muzea představí výběr pověstí českých, moravských i místních – z oblasti Tišnovska. Účastníci soutěže mohou ilustrovat například tyto pověsti: O praotci Čechovi, Libušin soud, Dívčí válka, Svatoplukovy pruty, O Ječmínkovi, Hrad Děvičky, Pasáček v hoře Květnici, O zlaté kačence či O svaté Anežce.

Meze se však nekladou ani vlastní fantazii: „Pro výtvarné i literární zpracování se nabízejí témata z putování Slovanů, Velkomoravské říši, o bojích a láskách, vzniku různých osad, o prostých nebo známých lidech z historie a podobně. Velmi bychom přivítali zpracování děje pověsti třeba formou komiksu, případně u malých dětí vkreslováním obrázků mezi řádky textu,“ přiblížila autorka výstavy etnoložka Irena Ochrymčuková.

Práce budou rozděleny do čtyř soutěžních kategorií podle věku: předškolní věk, mladší školní věk (I. stupeň ZŠ), starší školní věk (II. stupeň ZŠ), studenti středních škol. Do Podhoráckého muzea odesílejte tvorbu elektronicky na e-mail i.ochrymcukova@mbrn.cz. Do předmětu zprávy uveďte „Soutěž – pověsti“ a nezapomeňte připsat jméno a rok narození autora. Vybrané práce budou prezentovány na výstavě, nejlepší a nejnápaditější pak muzeum odmění.

Pořadatel: Muzeum Brněnska, příspěvková organizace

Místo konání: Podhorácké muzeum, Porta coeli 1001, 666 02 Předklášteří

Termín konání: 20. dubna – 20. října 2020

Emanuel Moravec patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava. Prostřednictvím této postavy divák poznává politické dění v naší zemi a zároveň z historického odstupu sleduje proměnu člověka prosazujícího ideály T. G. Masaryka a bojujícího za svou vlast ve „zrádce národa“. Příběh Emanuela Moravce je tragickým příběhem ambiciózního člověka. „Při přípravě projektu se scenáristy Lucií a Josefem Konášovými jsme řešili to, jak vykreslit zápornou postavu, která je zároveň hlavním hrdinou, takže divák prochází celým příběhem spolu s ním. Moravec nebyl původně negativní postavou, bojoval v legiích, byl milujícím otcem tří synů, psal dobré analytické články. Myslím, že ve filmu se podařilo vystihnout právě ten přerod, kdy se ze slušného člověka stane souhrou okolností, slabosti charakteru, ambicím a touze po penězích někdo, kdo se podílí na strašlivém zlu, namlouvaje si, že jedná ve jménu svého národa,“ říká kreativní producentka Alena Müllerová.

Hlavní roli ztvárnil Marian Labuda mladší. O jeho obsazení tvůrci stáli ještě před první verzí scénáře. „Chtěl jsem, aby Moravec nepůsobil jednobarevně. Takový nebyl. Byl především studovaný a obratný řečník, analytik, a později obávaný politik. Byť tak může z dobových fotografií působit – nebyl to žádný neohrožený voják. Hledal jsem někoho, kdo naplní postavu jako milujícího otce, jako vlastence a současně ji uvěříme tu obrovskou změnu a oddanost v to, co bude dělat dál. Nechtěl jsem, aby působila hrubě, ale přitom v nás od určité chvíle vyvolávala nepříjemné pocity,“ říká režisér Biser A. Arichtev a Marián Labuda mladší jej doplňuje: „Až jsem se lekl, jak jsme si fyzicky podobní. On byl ale vyšší, což se vyřešilo speciální obuví nebo podstavcem. Zajímavé pro mě bylo zamyslet se, jak bych se v tu chvíli sám zachoval, kdybych měl existenciální problémy a Němci mi nabídli spolupráci. Ale jedno vím určitě. Nikdy v životě bych neposlal vlastního syna bojovat za fašistické Německo a tím ho vlastně odsoudil na jistou smrt.“

Syny Emanuela Moravce si zahráli Filip Březina a Oskar Hes, jeho třetí manželku Dana Droppová. Němce K. H. Franka a Reinharda Heydricha ztvárnili André Hennicke a Detlef Bothe, který si zastupujícího říšského protektora zahrál již po třetí. Ve vedlejších rolí diváci uvidí Vladimíra Polívku, Ondřeje Vetchého, Viktora Preisse, Pavla Kříže nebo Jiřího Vyorálka. Příprava snímku, který ČT uvede jako připomínku 75. výročí konce 2. světové války, zabrala čtyři roky. Natáčelo se na více než čtyřiceti místech v České republice i v Německu.

scénář: Lucie a Josef Konášovi // režie: Biser A. Arichtev // dramaturgie: Kateřina Krobová, Alena Prokopová // kamera: Karel Fairaisl // architekt: Václav Novák // kostýmní výtvarnice: Šárka Hejnová // střih: Emil Pawinger // hudba: Michal Novinski // zvuk: Petr Provazník, Dan Němec // producent: Vítězslav Jandák – Rolling media s.r.o. // výkonný producent ČT: Jiří Vlach // kreativní producentka ČT:  Alena Müllerová

hrají: Marián Labuda ml., Dana Droppová, Rebeka Poláková, Filip Březina, Oskar Hes, Jakub Barták, Jiří Hána, Karel Hábl, Viktor Preiss, André Hennicke, Ondřej Vetchý, Vladimír Polívka, Jiří Vyorálek, Ondřej Malý, Vítězslav Jandák st., Pavel Kříž, Antonín Procházka, Michal Roneš, Robert Mikluš, Pavel Soukup, Tomáš Havlínek, Kryštof Krhovjak, Jiří Bábek, Evženie Pfeifferová a další

„Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech. Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne jde pouze o související kontinuální prostory.“

Výstava připravovaná ve spolupráci s předními českými i zahraničními institucemi a experty navozuje atmosféru diskuze o tvorbě architektonického prostoru s odkazem na prostorový plán, který formuloval Adolf Loos. A to i s tím rizikem, jak ostatně poznamenal sám Loos, že architektonický prostor je možno vnímat pouze fyzickým prožitkem. Takže i tato online podoba výstavy je pouze latentní náhražkou. Další rovinou výstavy je hledání odezvy či obdoby koncepce Loosova prostorového plánu v současné architektonické tvorbě. V rámci průzkumu jsme zaznamenali, že jeho myšlenky se v různých modifikacích uplatňují velmi často v současné japonské architektuře. Koncepce je však kurátorskou ideou hledání možných souvislostí. Představuje tedy soubor šesti Loosových vil, na nichž můžeme nejlépe pochopit základní principy autorových architektonických struktur. Umožňuje to projekt tokijského profesora architektury Yoshia Sakuraie, který se svými studenty vytvořil modely 28 domů, jež byly v roce 2019 vystaveny ve smíchovské Winternitzově vile. Tím došlo i k dalšímu propojení s japonskou architekturou.

Protože bylo nutné kvůli pandemii covid-19 přesunout výstavu z kamenné instituce do virtuální roviny, proměnili jsme její strukturu a rozšířili jsme ji o další teoretické informace včetně odkazů na zdroje, kde lze získat další podrobné informace. Tím naplňujeme další rovinu projektu – doprovodný program. Ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy se připravovaná debata expertů Marie Szadkowske, Jana Sapáka, Jana Tabora a Jindřicha Vybírala uskuteční snad v druhé polovině roku, stejně jako soubor přednášek (Yoshia Sakuraie, Hermanna Czecha, Adama Štěcha či Zdeňka Lukeše), křest nové publikace Christophera Longa Poslední domy, kterou vydává nakladatelství Kant, a divadelně-literární večer Kabaret Loos ve Winternitzově vile (divadelní spolek Sektor pro hosty).

Výstavou se pokoušíme znovu otevřít téma tvorby architektonického prostoru, jež i v české architektuře a teoretické rovině rezonuje od konce minulého tisíciletí (např. výstava v GJF Prostorový dům v roce 2000 – historik architektury Rostislav Švácha a architekti Petr Hájek, Jan Šépka, Tomáš Hradečný a Petr Burian; kolokvium Prostor a architektonický prostor v Müllerově vile v roce 2003, konference Prostor v architektuře a Brněnská škola dějin umění na FF MU v Brně v roce 2017).

Díky Muzeu umění v Olomouci můžeme uveřejnit několik fotografií a plánů vily Vladimíra Müllera od absolventa Loosovy stavební školy Paula Engelmanna. Historik umění Christopher Long, přední světový odborník na dílo a život Adolfa Loose, nám umožnil publikovat jeho stať „The House as Path and Place: Spatial Planning in Josef Frank's Villa Beer, 1928–1930” a tím prezentovat vývoj Raumplanu v díle dalšího významného vídeňského architekta, Josefa Franka. Další významná osobnost vídeňské architektury, dosud aktivní architekt Hermann Czech, nám poskytl svůj esej a rovněž prezentujeme jeho House M, který můžeme vnímat i jako odkaz k dílu Adolfa Loose.

V jarních měsících v roce 1991 se v Galerii Jaroslava Fragnera uskutečnila repríza výstavy Raumplan versus Plan Libre, Adolf Loos a Le Corbusier. Stejnojmenná publikace nizozemského architekta a teoretika Maxe Risselady a jeho kolegů byla také jedním z důležitých zdrojů informací pro virtuální koncept výstavy. Adolf Loos se představí návštěvníkům GJF znovu po téměř třiceti letech, pomyslný kruh se uzavírá.

koncepce výstavy/

Filip Šenk, Dan Merta, Klára Pučerová

videoprezentace/

Jan Stolín, Ivo Louda

3D modely/

Ivo Louda

podklady k modelům staveb/

Yoshio Sakurai (Adolf Loos)

Atelier Bow-Wow, Sou Fujimoto Architects, Alberto Campo de Baeza, Pezo von Ellrichshausen

grafika/

Jiří Příhoda

texty/

Adolf Loos (cit. z Navzdory, Řeči do prázdna)

Hermann Czech

Christopher Long

Dan Merta

Yoshio Sakurai

Maria Szadkowska

Filip Šenk

Adam Štěch

Johan van de Beek, Max Risselada (cit. z Raumplan versus Plan Libre)

poděkování/

Hermann Czech, Sou Fujimoto Architects, Atelier Bow-Wow, Pezo von Ellrichshausen, Alberto Campo de Baeza, Christopher Long & JSAH / Journal of the Society of Architectural Historian, Yoshio Sakurai, N. Suzuki, Architekturzentrum Wien, Karel Kerlický, David a Kristina Cysařovi,  Iwan Baan Photography, Javier Callejas, Gabriela Kaiser, Martina Mertová, Markéta Lehečková, Zdeněk Sodoma

www.gjf.cz

Každou středu večer živě zpívá Martin Chodúr pro své fanoušky. Ti se tak v jeho podání dočkali oblíbených písní z repertoáru Karla Kryla, Beatles, Procol Harum, Leonarda Cohena, Engelberta Humperdincka nebo nedávno zesnulého amerického soulového zpěváka Billa Whiterse. A taky písní, které Martin Chodúr napsal pro Hanu Zagorovou a Štefana Margitu.

Ve středu 22. dubna 2020 v 19 hod. se pak Chodúrovi příznivci dočkají na jeho oficiálních facebookových stránkách a na jeho Youtube kanále Martinova hodinového koncertu, při kterém ho doprovodí jeho kapela MACH složená ze špičkových jazzových muzikantů z Ostravy. „Během koncertu zazní mé nejúspěšnější autorské písně z mých čtyř sólových alb“, říká Chodúr. „A dojde taky na ukázky z mého chystaného novinkového alba s pracovním názvem Tisíc a jedna noc, jehož dokončení přerušila pandemie koronaviru. Koncertem chci lidem nabídnout alespoň malé odreagování od problémů, které jsou v posledních týdnech všude kolem nás. Byl bych moc rád, kdyby se nám to podařilo. Koncert je věnuji i na podporu všech těch, kteří jsou v první linii.  Jako poděkování za jejich obětavou práci. Obdivuji všechny, kteří po čtyřiadvacet hodin pracují a pomáhají, aby nám ulehčili situaci, na kterou jsme nebyli absolutně připraveni. Nezbývá nám, než stále dodržovat co nejvíce všechny příkazy, všechna omezení, protože pokud to nebudeme dělat, nic a nikdo nám nepomůže. Snad jen síla mít rád. Myslím na Vás!“.

V nečekaném volnu si Martin Chodúr hodně čte, poslouchá hudbu, zpívá, skládá hudbu, píše texty, nahrává videa, hraje si se synem Martínkem… „A taky všichni společně cvičíme, abychom nevyšli ze cviku, a Martínka pomalu učíme hrát na zobcovou flétnu. Naštěstí také bydlíme v domě se zahradou, takže nemusíme být jen zavření doma. Také hodně vaříme a pečeme - všichni tři, pro radost“, dodává Chodúr.

https://www.facebook.com/martinchodurofficial/

Jak může veřejnost pomoci nyní? Hledáme materiály se vztahem k městu Hradec Králové a také k místním firmám nebo institucím, které ve městě fungovaly ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století.

Zájem máme především o:

• reklamní letáky
• Výrobky místních firem, případně firem z daného období
• tiskoviny
• fotografie

Pomohou i zajímavé fotografie z rodinných archivů, na kterých je, kromě architektury města Hradec Králové, zachycen život jeho obyvatel ve chvílích všednodenních, svátečních i osudových.  

Fotografie budou po zhotovení digitálních kopií vráceny majitelům. Ale vítána je možnost darů do sbírkových fondů.

Pokud, třeba při jarním úklidu, něco objevíte, napište našim kurátorům:  

Pavla Koritenská  p.koritenska@muzeumhk.cz nebo Josef Šrámek - j.sramek@muzeumhk.cz

Meda Mládková. Dcera, tanečnice, sběratelka, kurátorka, manželka, mecenáška, bojovnice, nakladatelka. Především ale také žena. Žena, která již desítky let inspiruje český národ. V jejím životě se odehrála řada významných událostí. Bylo jich tolik, že je až nepředstavitelné je shlédnout ve dvou a půl hodiny trvajícím představení. A přece se to podařilo. V roce 2019 byla uvedena inscenace Meda na Letní scéně Musea Kampa. Tento projekt byl zamýšlený jako jednorázová akce k příležitosti 100. narozenin této významné mecenášky. Ale vzhledem k velkému zájmu veřejnosti a úspěchu představení se organizátoři rozhodli s ním na Letní scéně Musea Kampa pokračovat, a tak budou mít diváci možnost vidět toto představení i letos. A to navíc s řadou skvělých novinek. Tvůrci chápou, že není ideální doba na kulturu. Ale jak říká Jan Mládek: “Přežije-li kultura, přežije národ.”

Pod taktovkou režisérky Adély Stodolové Laštovkové se v letošním roce představí v hlavních rolích Tereza Ramba a Pavla Beretová, které se budou v roli Medy Mládkové alternovat. Do hereckého týmu se nově připojili také Matouš Ruml, Vanda Chaloupková a Rozálie Havelková.  Z loňského roku již známe například Lukáše Příkazského, Danu Batulkovou, Stanislavu Jachnickou, Dana Rouse, Dana Švába či Václava Krátkého.

Výjimečná scéna bude opět postavena na nádvoří Sovových Mlýnů, které k životu Medy Mládkové neodmyslitelně patří. Pro diváky to bude nejen skvělý zážitek, ale čeká je také příjemné prostředí a pohodlí. Organizátoři vylepšili několik detailů. Bude postaveno nové auditorium a revitalizovaná scéna. Pro případ letního deště obdrží návštěvníci pláštěnky zdarma jako dárek.

Hru napsala producentka Daniela Sodomová (Šteruská) na základě knihy pana Ondřeje Kundry Můj úžasný život a je průřezem života Medy Mládkové od jejích 14 let do dnešních dní. “V současné situaci jsme všichni na jedné lodi, která nevíme, kam dopluje. Ale byli bychom moc šťastní, kdyby Meda byla jednou z těch událostí, na které se můžete těšit. Lístky jsou již v prodeji a pokud by se nezačalo v červenci, budeme přesouvat představení na podzim a v tom případě počítáme s krytou variantou. Takže Meda bude!” říká Daniela Sodomová.

Divadelní představení bude inscenováno na letní scéně od 4. července do 9. září 2020.

Místo konání: nádvoří Musea Kampa                                                                               

Délka představení: 2 hodiny 30 minut                                                                                         

Předprodej: síť Ticket Art                                                                                                                                 

Ceny vstupenek: 790Kč, 990Kč, 1 190Kč a 2 990Kč  

Realizační tým:                                      

Režie a choreografie: Adéla Stodolová Laštovková
Scénář: Daniela Sodomová (Šteruská)
Dramaturgie: Magdalena Frydrychová
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Tereza Kopecká
Hudba: Petr Zeman
Choreografie stepu: Kateřina Kraľovská Steinerová, Denny Ratajský
Produkce: Tereza Nyklová, Eva Kralovcová                                                                             
Producent: Daniela Sodomová (Šteruská), Mamon Art s.r.o.
Spolupořadatel: Museum Kampa

František Popelka studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u Jana Racka a Bohumíra Štědroně a studium ukončil diplomovou prací Česká léta Bohuslava Martinů. Po ukončení studia pracoval v Ústředním domě armády v Praze. Od počátku šedesátých let až do odchodu do důchodu byl redaktorem knižní edice Státního hudebního vydavatelství, resp. Supraphonu v Praze.

Ve vlastní muzikologické práci se zabýval především dílem nejslavnějšího poličského rodáka. Již jako čerstvý absolvent hudební vědy koncipoval roku 1957 první velkou expozici o Martinů v poličském muzeu (a pak r. 1973 a 1984 její moderní podobu). V letech 1984–2000 působil jako muzikolog poličského muzea a významným způsobem profiloval a zpracoval bohaté martinůovské sbírky.

„Právě obnova expozice  s názvem Památník Bohuslava Martinů  v roce 1984, jenž byl současně rokem 25. výročí úmrtí skladatele, měla mimořádný význam nejen pro naše muzeum, ale také  pro město Polička,“ uvádí tehdejší ředitel muzea PhDr. David Junek. „Pan František Popelka byl rovněž autorem velkého počtu výstav, článků a publikací, a především knih Bohuslav Martinů; Cesty-Proměny-Návraty, Martinů a Polička a Bohuslav Martinů: Dopisy domů. Z korespondence do Poličky. Iša Popelka stál také v pozadí mnoha martinůovských hudebních akcí. Právě díky němu u nás v roce 1994 zazněla světová premiéra Martinů skladby Podivuhodný let, k níž získal notový materiál ze zahraničí. Byl také iniciátorem a dramaturgem prvních ročníků festivalů Polička *555 a Martinů fest,“ s uznáním dodává.

„Sama jsem měla možnost se s ním setkat jen několikrát v posledních letech jeho života, nadchl mne šíří svých vědomostí a přes svůj věk doslova sloní pamětí!“ vzpomíná doc. Monika Holá, muzikoložka poličského muzea. „Jako jedna z jeho pokračovatelů na místě muzikologa poličského muzea narážím neustále na stopy působení Iši Popelky. Krom práce s výše uvedenými knihami Iši Popelky téměř denně profesně využívám jím vytvořený Soupis autografů, manuskriptů, faksimile a přidružených tisků skladeb Bohuslava Martinů ve fondech Památníku Bohuslava Martinů a hluboce se skláním před precizností jeho zpracování! Iša Popelka zanechal v Poličce nesmazatelnou stopu v propagaci osobnosti a díla Bohuslava Martinů, budiž mu za to navždy neskonalý dík“, dodává.

Ta navazuje na předchozí dvě jubilejní reedice Olympicu a pořídíte ji v obvyklých e-shopech s hudbou jako Bontonland.cz či Supraphonline.cz jak na LP, tak na CD a v digitálních verzích obohacených o deset bonusů z kapelního archivu. Nalaďte se videoteaserem: https://youtu.be/TWqjVn_ifEo

„Bylo to nejúžasnější období, které jsem v Olympicu zažil, i když vztahy v kapele idylické rozhodně nebyly,“ vrací se v paměti Petr Janda do dob vydání alba Prázdniny na Zemi...?, tedy roku 1980, kdy se udál zásadní přelom nejen v hudebním směřování Olympicu...

„Album vzniklo v době, kdy Olympic byla v podstatě popová skupina s repertoárem, který by žádná rocková grupa nehrála ani omylem. Sedmdesátá léta s námi prostě zatočila. V roce ‘79 jsem se ale opět skamarádil se Zdeňkem Rytířem, a jak jsme tak kuli plány, co dál, on na mě vystřelil větu, že už nechce psát jednotlivé písně, ale že chce udělat jedno celé album, jako projekt, tedy desku, koncertní provedení a televizní zpracování. Vrhli jsme se na to naprosto šíleně. Rytíř mi dal devět témat – říkali jsme z legrace, že Beethoven napsal taky jen devět symfonií – a já jsem je opatřil hudbou. Nikdy jsem nic takovýho nedělal. A jak mě to bavilo! Měl jsem ke skládání k dispozici elektrickou kytaru, mikrofon, dva synťáky, krabici, do který jsem kopal, a kazetový magnetofon. Na tento ‚skladatelský stroj‘ jsem to celé složil.  Hrálo to asi šíleně, už to bohužel nemám, ale bylo z toho cítit něco mimořádného, všichni byli nadšeni,“ vzpomíná Janda.

Jeho slova o něčem mimořádném dokládá jak ekologické téma i Rytířovy texty, které u nás byly tehdy lehce provokativní, tak skutečnost, jak výrazným písmem je album zapsáno v paměti fanoušků. Prázdniny na Zemi...? sice nevygenerovaly jasný hit, ale o to je to počin hudebně kompaktnější a posluchačsky intenzivnější. Samostatnou kapitolou pak bylo koncertní provedení nahrávky, které bylo v tehdejších podmínkách něčím naprosto unikátním.

„Scénu jsme si stavěli sami, technika nám to odmítla dělat. Jednou si Milan Broum ošklivě přiskřípnul prst do těch trubek. Hráli jsme Prázdniny v druhé polovině programu.  Když šla opona nahoru, tak na jevišti nebylo nic, jen jeden stojan s mým mikrofonem. Pak se to postupně začalo otevírat. Na konci se opakovala stále stejná melodie, a v jednom momentě jsme přestali hrát a vše zhaslo. Když se rozsvítilo, my jsme stáli na forbíně a čekali jsme na potlesk. Publikum bylo ohromeno...,“ přibližuje Petr Janda koncerty, které Olympic hrál ve složení P. Janda (kytara, zpěv), M. Berka (klávesy), M. Broum (basová kytara) a P. Hejduk (bicí).

Po všech stránkách kultovní dílo, které platí z historického pohledu za nejucelenější olympické propojení muziky a textů; sice méně „singlové“, ale vyzněním velmi silné, se v nové reedici dočkalo remasteringu z původních pásů, včetně původního propojení skladeb a náhlého konce. Opomenout ale nemůžeme ani rekonstruovaný obal ze šťastně nalezených původních diapozitivů A. Pajera, doplněných bohatou dokumentací a desítku studiových i koncertních bonusů, o něž je doplněno CD a digitální verze.

„Novou reedici dával dohromady náš dvorní historik Olda Zámostný. O Olympicu ví víc, než my všichni dohromady. Výběr se mnou konzultoval, a myslím si, že to ani lépe udělat nešlo. Jsou tam nahrávky z doby nedávno minulé, kdy jsme na žádost fanoušků opět Prázdniny udělali, třeba jen na jeden koncert. Je tam třeba báječná nahrávka z Malostranské besedy, či z O2 Arény a mnoho dalších. Pro znalce Prázdnin to bude opravdická lahůdka,“ komentuje výběr bonusového materiálu Janda.

A kdo ví, třeba se alespoň něčeho z „Prázdnin“ dočkáme i v rámci pravidelných Jandových minikoncertů, které vysílá živě každé pondělí v 19:00 ze Studia Propast na Facebookovém profilu kapely. „Kompletní provedení Prázdnin zatím neplánujeme, ale stále cítíme zájem, a tak si myslím, že k tomu jednou opět dojde,“ dává pak frontman legendární kapely na závěr příslib na dny, kdy bude hudba opět znít živě v halách a klubech za přítomnosti publika...

www.supraphon.cz

„Pracovat organizovaně, práci si v týmu rozdělit, snažit se dělat ji dobře, to se člověk učí ve skautu odmala,” uvádí koordinátor Skautského krizového centra Jiří Robenek. Spolu s dalšími čtyřiceti skauty a skautkami ze Zlína a desítkami neskautských dobrovolníků se od počátku nouzového stavu zapojuje do služby společnosti. 

Centrum působí ze Zlína, dosah má ale v celém Zlínském kraji. Zlínská pomoc ale putovala také za hranice Česka: do severoitalské Lombardie totiž Centrum poslalo přes čtyři a půl tisíce roušek, které ušili skauti, dobrovolníci z Otrokovic, příslušníci vietnamské komunity nebo Charita Valašské Meziříčí.

Skautské krizové centrum Zlín má kvůli bezpečnosti dvě působiště, aby při případné nákaze nemuseli svou činnost ukončit všichni dobrovolníci. Jedno z nich je na Univerzitě Tomáše Bati, která skauty a skautky ve službě druhým podporuje. A spolupráce se nedávno rozšířila i do odborné oblasti:
„V médiích jsme zaznamenali, že ČVUT přišlo s nápadem udělat z potápěčských masek celoobličejovou ochranu pro lékaře – znělo to jako skvělý nápad. Nakoupili jsme tedy v místní prodejně pár desítek masek a požádali jsme o pomoc docenta Staňka z Fakulty technologické. Ten se svým kolegou doktorem Šenkeříkem začal rychle připravovat návrh 3D modelu pro připevnění filtru na masku a během pár dní bylo hotovo. 3D tiskáren vhodných k takovému tisku je jen sedm v celém Česku, jedna z nich nám ale filtr vytiskla a darovala. Hotové masky jsme dodali dětským lékařům, protože vzhledem k věkovému průměru patří mezi ohrožené skupiny,” popisuje Robenek.   

Pro více než sto seniorů a seniorek ve Zlíně a okolí zajišťují dobrovolníci Centra nákupy, vyzvedávání léků a testovacích proužků na diabetes nebo venčení psů. Věnují se také šití a distribuci roušek: mladší skauti a skautky stříhají a provlékají tkalouny, starší distribuují – celkem zvládli ušít a rozdat šest a půl tisíce roušek. Další tisíce roušek pak šili jiní a skauti je jen rozváželi či roznášeli, případně distribuovali materiál. Skauti rovněž dali k dispozici jednu ze svých kluboven pro 3D tiskaře, jejich ochranné štíty pak na jednom ze svých kontaktních míst rozdávají zdravotníkům a dalším zájemcům. 

Centrum každý večer zveřejňuje na své facebookové stránce aktualizace, ve kterých shrnuje, co všechno dobrovolníci za daný den zvládli odpracovat: 

„Dnes jsme dokončili revizi institucí pracujících se seniory, znevýhodněnými lidmi či dětmi ve Zlíně, zítra začínáme obvolávat další zařízení z okolí, pokusíme se o postupné pokrytí celého kraje. Za dnešek jsme volali více než 75 lidem ze sociální sféry, lékařům nebo klinikám, abychom zjistili, jestli nepotřebují roušky nebo něco jiného, s čím bychom mohli pomoci,” stojí v jednom z příspěvků. 

Tamtéž jim pak místní lidé i organizace děkují, jako například Charita Zlín: „Vážení skauti, velice děkujeme za vaše nasazení. Jste naprosto úžasní, moc si vaší práce vážíme. Jste pro nás symbolem naděje.”

Podobné dobrovolnické skupiny skautů a skautek fungují v současnosti ve více než stovce obcí Česka (www.skaut.cz/mapapomoci) Spektrum činnosti je většinou podobné: šijí a distribuují roušky a materiál, tisknou ochranné štíty na 3D tiskárnách a doručují je zdravotníkům, zajišťují nákupy nebo vyzvedávání léků seniorům, stáčí a distribuují dezinfekci, roznáší infoletáky nebo městské zpravodaje, malují obrázky pro seniory nebo jim volají. 

Na celorepublikové úrovni se pak skautští dobrovolníci zapojují do systému Skautské pomoci, projektu, na němž Junák – český skaut spolupracuje s organizací Elpida. Elpida na své Lince seniorů sbírá poptávky od seniorů a přidává je do webového rozhraní, kde je registrováno přes sedm set dospělých skautů a skautek. (www.skautskapomoc.cz)

www.skaut.cz

Za měsíc Drak odvysílal deset záznamů inscenací ze stávajícího repertoáru a připravil video četbu na pokračování z knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka? Dvacet pět kapitol načetlo dvacet pět zaměstnanců divadla a od 1. dubna je postupně zveřejňována každý den jedna nová kapitola. Do čtení se zapojili vedle členů hereckého souboru i další zaměstnanci. Od jevištních techniků přes administrativní aparát po uměleckého šéfa a ředitele divadla. Všechny zveřejněné kapitoly jsou přístupné i zpětně na youtube kanálu divadla či v aktualitách na webových stránkách www.draktheatre.cz. Celkově již sledovanost on-line obsahu přesáhla deset tisíc zhlédnutí.

Lektorské oddělení divadla vytvořilo ke všem záznamům inscenací pracovní listy a spolu se scénografkou Terezou Vašíčkovou připravuje tzv. Ateliéry na doma, návody na tvůrčí dílny, např. jak si vyrobit stínové divadlo, draka z přírodních materiálů a mnohé další.

„Velmi mile nás překvapil zájem škol o náš on-line projekt. Pedagogové základnícha středních škol  i dětských dramatických souborů nás kontaktují s prosbou o opětovné sdílení záznamů inscenací, které používají v rámci výuky. S velkým ohlasem se setkávají i naše tvůrčí programy. Sami nyní začínáme aktivně mapovat další potřeby pedagogů. Pod záštitou Královéhradeckého kraje jsme spolu s dalšími kulturními institucemi vytvořili nabídku programů pro dětské domovy a zapojili se do platformy prokreativitu.cz a projektu #pootevřeno, který sdružuje veškerý zajímavý program, který v současné specifické situaci v kraji vzniká.“ uvedl ředitel Divadla Drak Tomáš Jarkovský.

V přípravách jsou nyní další dva on-line projekty. Na konci dubna uvedeme seriál lektorského oddělení Jak se dělá divadlo a na začátku května zveřejníme pro školy virtuální prohlídku výstavy A neříkej to ve škole, která mapuje období totality od pražského jara po sametovou revoluci pohledem jedné obyčejné rodiny.

„Jsme rádi, že projekt Drak na doma má tak velkou a příznivou odezvu u diváků, i když záznamy nemohou plnohodnotně nahradit zážitek z živého umění a věříme, že v dohledné době budeme moci naše diváky opět přivítat v hledišti divadla,“ doplňuje vedoucí marketingu a produkce Barbora Kalinová.