Co se děje

Všichni mentoři své třídy uvedou a večerem provede Ondřej Havelka. "Je ohromně povznášející sledovat, co dokážou mladí instrumentalisté a pěvci ze základních uměleckých škol, a jak se jejich talent rozvíjí pod vedením jejich pedagogů a mentorů z projektu MenART. Co je nejdůležitější – čiší z nich mladistvá energie a nadšení. Proto jsme neváhali a zařadili tento koncert jako úvodní v programu našich on-line streamovaných koncertů. Chceme, aby hudba přinášela radost," říká Roman Bělor, ředitel festivalu Pražské jaro.

Hlavními atributy koncertu Salon ZUŠ s mottem Klasika uzdravuje jsou radost a pozitivní energie v podání 17 studentů, kteří ukážou svou roční práci pod pečlivým vedením pedagogů a mentorů. V programu zazní efektní skladby pro sólové housle například od A. Dvořáka. V podání mladých pěvců zazní árie z Mozartových oper Figarova svatba či Don Giovanni nebo výběr z díla skladatelů české a německé písňové tvory 19. a 20. stol. V dramaturgii koncertu se představí taktéž mladí pianisté prostřednictvím sólových skladeb akcentujících virtuositu nejmladší klavírní generace. „Děkujeme Pražskému jaru, že ve svém programu vytvořil prostor i nejmladším talentům, které vyrůstají na zuškách,“ říká ředitelka akademie MenART Dana Syrová a dodává: „velmi si vážíme toho, že velký renomovaný festival tímto dává najevo, že podpora mladých talentů je důležitou součástí uměleckého prostředí.“

Koncert Salon ZUŠ bude streamován od 20 hodin živě z kostela sv. Šimona a Judy na webových stránkách Pražského jara - www.festival.cz a na Facebooku MenART - www.facebook.com/menart.umeleckevzdelavani. Původně měl být koncert součástí jak koncertního programu Pražského jara, tak letošního programu happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open. Nyní zazní pouze online a bude věnován na podporu sbírky pro muzikanty na volné noze, kterou inicioval Radek Baborák společně s MenARTem. Přispět mohu zájemci na www.donio.cz/muzikanti.

Nyní se uzavírají přihlášky do III. ročníku akademie. Zájemci o hudební obory mají šanci přihlásit se do 15. května. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokrčují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. Více na www.menart.cz

MenART je klíčovou součástí činnosti Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Kromě celostátního happeningu ZUŠ Open, ve kterém upozorňuje širokou veřejnost na význam uměleckého vzdělávání, se tak zaměřuje přímo na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci jejich pedagogů. „Cílem MenARTu je otevírat debatu o moderních přístupech k uměleckému vzdělávání v prostředí základních uměleckých škol formou Best practice. ZUŠky jsou výjimečným prostředím pro zachycení talentů a zároveň ovlivňují ve velké míře přístup široké společnosti k umění,“ objasňuje Dana Syrová, zakladatelka tohoto programu a dodává: „Stejně jako podpora mladých talentů je jeho důležitou částí debata a sdílení s pedagogy, kteří ve své každodenní práci vedou mnohé další. Roční délka programu nám umožňuje pracovat v měřítku s hlubším dopadem, než přináší krátkodobá intenzivní setkání a semináře.” MenART tak zdůrazňuje zásadní význam dvou klíčových prvků v životě mladého umělce, kterými jsou možnost inspirativního setkání se silnými tvůrčími osobnostmi a dlouhodobá spolupráce s kvalitním pedagogem.

 Prvního ročníku akademie MenArt se zúčastnilo 140 stipendistů z celé ČR, druhého ročníku 142 stipendistů.

Nadační fond Magdaleny Kožené

Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat," říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená.

Posláním fondu je cílená podpora budování pozice ZUŠ jako prestižního a unikátního systému moderního uměleckého vzdělávání.

Více podrobností o aktivitách fondu na www.nfkozena.cz.

Stipendijní akademie MenART je realizována díky podpoře společnosti RSJ

Hlavní partner Nadačního fondu: Česká spořitelna

Mecenáš nadačního fondu: Julius Prüger

Za podpory Nadačního fondu AVAST a Nadace Albatros

Partnerské instituce: HAMU, UMPRUM, ZUŠ Kroměříž, Centrum současného umění DOX, Bohemian Heritage Fund

Spolupracující instituce – MHF Pražské jaro, Národní festival Smetanova Litomyšl, Smetanova výtvarná Litomyšl, AZUŠ

www.menart.cz

Výkony sympatického a skromně působícího umělce jsou kritiky po celém světě hodnoceny v superlativech, ostatně bylo tomu tak i na Pražském jaru 2015. Vyznačují se spojením technické dokonalosti s oduševnělostí, vkládanou do každé noty. James Ehnes bude hrát opět na nástroj Stradivari zvaný „Marsick“ z roku 1705. Na programu je Druhá a třetí partita pro sólové housle J. S. Bacha a Druhá sonáta Eugéne Ysaÿe. „Takoví jako on se rodí jednou za sto let.“, řekl o Ehnesovi prominentní Heifetzův žák Erick Friedman. Díky české stopě v Ehnesově mladém vývoji máme však také možnost se dozvědět, co dostal umělec do vínku v době svého formování.   

„Ehnesovo jméno může být spojováno s pojmem zázračného dítěte. Přesto se s ním úplně neztotožňuje. James Ehnes je ve svém osobním vystupování přirozený houslista, hudebník, člověk. Byl svůj už jako desetiletý chlapec, nechtěl hrát jen rychle, chtěl hudbě rozumět. Je mnoho zázračných dětí, na kterých se podepsalo enormní pracovní vypětí, nekonečné cvičení, ztráta dětství pod vlivem rodičovských ambicí,“ říká Jaroslav Šonský.  Tento český houslista žijící ve Švédsku se s Jamesem Ehnesem a jeho otcem (bohužel nedávno zesnulým), vyučujícím trubku, setkával na stejné hudební univerzitě v kanadském Brandonu, kde také vyučoval. Z doby, kdy se Ehnesův dětský talent formoval, mu zůstalo mnoho dojmů a jistota, že vztah otec – syn zde zapůsobil zcela mimořádnou pozitivní silou. Vždy mu také vyvstanou na mysli dvě další jména slavných houslistů.

Slavík – Paganini – Ehnes

Z hudební historie je známé setkání českého houslového génia Josefa Slavíka a superhvězdy Nicoly Paganiniho ve Vídni. Paganini, jak známo, své skladby nepublikoval. Jeden z koncertů navštívil tehdy 23letý Slavík a vyslechl Paganiniho slavnou La Campanellu. Skladbu si po poslechu okamžitě zapsal, nacvičil, během několika dní Paganiniho ve Vídni navštívil a udivenému mistrovi přednesl. Paganini Slavíka objal a pronesl větu, kterou můžeme číst na Slavíkově hrobě na Vyšehradě: „Le monde tremble quand vous jouez“ – „Celý svět se třese, když vy hrajete.“ Ve Vídni se tito dva mistři sblížili, o setkáních píše Slavík rodičům domů do Česka. Paganini si mu stěžoval na své mládí, kdy ho dřel nemilosrdný otec, aby mohl na něm vydělávat peníze. Proto býval celý život Paganini tak často nemocen. Ratibor Budiš v knize Housle v proměnách staletí píše: "Zatímco Paganini ve svém dětství velice trpěl, Slavík byl zahrnut otcovskou láskou", a to Paganini zřejmě rozpoznal.

Když tato příhoda zmíněná Jaroslavem Šonským doputovala nedávno do Ehnesovy mailové schránky, odpověď přišla hned: „Vzpomínky na minulost a vztah s mým otcem jsou pro mne požehnáním“. Ve společném plánu bylo při letošním pražskojarním koncertě zajít na Vyšehrad a navštívit Slavíkův hrobu s Paganiniho citátem. K tomu kvůli zásahu koronavirové pandemie nedojde, ale snad někdy v budoucnu…

Kanadské začátky

Jamesovo hudební zaujetí se už v dětství projevovalo mnoha způsoby, například i touto maličkostí, která mi utkvěla v paměti, vzpomíná Jaroslav Šonský: „Na škole zkoušel a hrál i univerzitní symfonický orchestr, který tehdy vedl Ingemar Ohlsson (švédský violoncellista vystudovaný v Praze na AMU u prof. Miloše Sádla). I James byl už v jedenácti letech členem orchestru. Jednou na zkoušce, kdy hudební pasáže nefungovaly tak jak by měly, přerušil I. Ohlsson zkoušení a požádal malého Jimmyho, aby všem zahrál, jak má pasáž správně vyznít. Starší studenti i dospělí hráči tak od mnohem mladšího Jimmyho dostali lekci, jak má být člen orchestru na zkoušce připraven.“

Ve svých jedenácti zaujal James okolí svou skromností, vědomím, že je stále co učit, hledáním možností, jak se dál rozvíjet. Na univerzitě v Brandonu byl hned „jako doma“. „Pianistou, s nímž už tehdy koncertně vystupoval, byl Don Henry, profesor klavíru,“ pokračuje Jaroslav Šonský“. „Když spolu zkoušeli, malý James se nesoustředil jen na ´svoje´, ale i na to, co obsahuje part klavírní, i když se svým houslovým partem nebyl zcela ještě seznámen (vlastnost, která není u všech hudebníků běžná). Nešlo tady o to, “doprovázet zázračné dítě“, ale o vzájemnou hudební spolupráci, které si už tehdy profesor Henry velice cenil.“

Aby děti nedupaly

Dnes celosvětově oceňovaný houslista neztratil ve svém osobním vystupování nic ze své chlapecké skromnosti a upřímnosti. Krom dalšího ochotně odpovídá i na naše dotazy, jak probíhají přípravy na speciální přenos z Floridy:

„Pracoval jsem se svým londýnským producentem na získání dobrého technického vybavení. Naštěstí mám doma dost velkou halu, kde tato technika docela dobře funguje. Používám mikrofony Telefunken M60 s všesměrovými kapslemi TK61 – to pro případ, že by někoho zajímaly i tyto technické detaily.

Před přenosem moje žena zapne kameru v místnosti, a pak se odebere nahoru za našimi (třemi) dětmi, které musí nějak zaměstnat, aby během přenosu nerušily. Takto doma to bude pro mne úplně nový zážitek. Je to nový svět, může to i nějakou dobu pokračovat.“

Na otázku, zda nějaký podobný koncert již James Ehnes zažil, odpovídá umělec: „Před několika lety jsem natáčel živě několik vystoupení pro japonskou televizi, takže to bude podobné. Žádné publikum, ale stejná koncentrace a intenzita jako v koncertním sále.

Jsem velice vděčný organizátorům festivalu Pražské jaro, že jsem byl o tento přenos požádán.“

James Ehnes – na Pražském jaru 24. května od 20.00 živě z Floridy na www.festival.cz

Martina Fialková s přispěním Jaroslava Šonského

Markéta Daňková (1992) se ve svých pracích zabývá převážně figurativní malbou. V počátku svých studií malby v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění se zaměřovala na reálné postavy a malovala podle fotografie, postupně se však její tvorba uvolňovala. Dostávala expresivnější charakter a linii. První část výstavy tvoří primárně malby. Využívá jemné pastelové tóny doplněné tmavými plochami nebo intenzivní linií doplňkové barvy.

Další část tvoří intenzivnější, rychlejší a spontánnější kresby a skici. Rudku, tužku a olejové pastely doplňuje akvarelovými lazurami. Kresby autorky se vyznačují nejasnými kompozicemi a figurativními výřezy, znázorňující přesah samotného fyzického těla.

Přesto, že je prostředí maleb neurčité a nekonkrétní, vychází z vlastního života, z toho, co ji ovlivňuje, kde žije, zná a je jí blízké. Zdrojem pro její práce jí byla rodina, sourozenci a ona samotná. Zobrazuje duševní a duchovní stránku svého Já a zkoumá hranice mezi smyslovým tělem a neuchopitelným nitrem. Figury v obrazech se tak dostávají mimo realitu a vznikají abstrakce složené z čistých barevných ploch, které intuitivně klade vedle sebe; stále však v sobě ukrývají figuru.

V prostorách klášterního Lapidária jsou vystavené originály ilustrací k dětským knihám, k pořadu České televize Zpívejte s námi i velkoformátové obrazy hřbetů knih. Výstava v galerii vytváří otevřený prostor plný sladkokyselých překvapení.

„V prolínavé instalaci z ilustrací, koláží i malovaných obrazů se mísí několik vrstev - návštěvník se může stát postavou, která vystoupila z románu, ale stejně tak si třeba zazpívat podle animované písničky. Objevuje při tom nenápadně svět lidové slovesnosti, knih a knihoven. Výstava zároveň upozorňuje na fakt, že v současné technologiemi přesycené době zažívá kniha jako klasické médium nezasloužený odliv pozornosti,“ říká k výstavě její kurátor Radek Wohlmuth.  Výstava bude otevřena do 30. srpna. Autorský workshop se uskuteční v sobotu 20. června od 14 hodin a v ten samý den proběhne i setkání s autorkou a kurátorem, a to od 17 hodin. Zájemci z řad veřejnosti i zástupci školních kolektivů si mohou na emailu ma@klasterbroumov.cz objednat doprovodný program. 

Vendula Chalánková (*1981) je česká výtvarnice, konceptuální umělkyně a kreslířka komiksových stripů. Vystudovala střední pedagogickou školu v Přerově, v letech 1999 –2006 pak Fakultu výtvarných umění v ateliéru environmentu u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Vyrábí brože, výšivky a hračky pod značkou Zvrhlý vkus. V roce 2006 získala cenu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze či vídeňského Museum für Angewandte Kunst. 

„Knihovny mám ráda, cítím se v nich moc dobře. Knihoven jsem navštěvovala hodně - od malé troubecké, přes přerovskou, kde už mi byli schopní objednat jakoukoli knihu až po Moravskou zemskou, kterou jsem hojně navštěvovala po dobu studií. Tedy až do požáru bytu, kde mi shořely i zapůjčené knihy. Musela jsem tehdy obstarat potvrzení od hasičů a návštěvy knihovny tím skončily. Ovšem jednu ohořelou bez obálky ještě schovávám. Je to Ruská krasavice Viktora Jerofejeva, kterou jsem si stejně chtěla nechat," říká Vendula Chalánková.

Výstava KNIHOVNA vznikla za podpory Ministerstva kultury a Královéhradeckého kraje. Poděkování za zapůjčení vystřihovánek míří do České televize a také do nakladatelství Novela bohemika, které zapůjčilo  ilustrace ke knize Střední Evropa je jako pták s očima vzadu.

Dvacet výstavních panelů, opatřených texty, dobovými dokumenty, fotografiemi mapují krátký život Hany Brady, její rodiny, rodin dalších novoměstských Židů a dokumentují holocaust obecně.

Výstava měla premiéru v roce 2011 v Horácké galerii, letos měla být reprízována i se slavnostním zahájením dne 8. května 2020. Vzhledem k nenadálé situaci bude k dispozici  pouze on-line formou ZDE.

Více informací o projektu.

Sledujte nás také na YouTube nebo FaceBooku.

Lékař bez hranic Tomáš Šebek byl hostem pravidelného cyklu cestovatelských přednášek Diáky již několikrát. Jeho vyprávění o práci lékaře v zemích třetího světa vždy sklidilo ohromný úspěch a několikrát vyprodalo kina. Online přednáška v rámci Moje kino LIVE ale nebude jen o jeho práci v Jemenu, Haiti či Jižním Súdánu, bude hlavně o tom, co se v posledních týdnech dělo u nás. Zjistíme, jak probíhá jeho Mise Česko a jak moc se (ne)podobá tomu, co v souvislosti s epidemiemi ve světě zažil. 
 

Tomáš Šebek (1977) působí jako chirurg v pražské Nemocnici Na Františku. V roce 2010 poprvé vyjel s Lékaři bez hranic na Haiti, zasažené ničivým zemětřesením. O dva roky později misi na Haiti zopakoval a své zápisky, publikované průběžně formou blogů, vydal souborně v úspěšné knize Mise Haiti (2013). S velkým čtenářským ohlasem se setkaly i jeho záznamy ze dvou misí do severního Afghánistánu, které vyšly knižně pod názvem Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků. V roce 2017 se Tomáš Šebek vypravil do Agoku v Jižním Súdánu. Záznamy z této mise publikoval v knize Africká zima. V lednu 2019 byl cílem jeho mise Jemen.

Vstupenky zde bit.ly/MiseCesko
Jak funguje Moje kino LIVE: bit.ly/TomasSebek_MojekinoLIVE

Festival vyrůstal postupně a díky vám se stal tím, čím je dnes: pohodovou akcí v nádherných přírodních kulisách, multižánrovým fesťákem pro všechny generace s příjemnou atmosférou, kde se lidé potkávají a společně sdílí emoce.

Jeden známý mého známého původem z Českých Budějovic mi před dvěma lety řekl něco, co mě opravdu potěšilo, "jo tak Ty jsi z Frenu? Tam jezdíme v zimě na Martiňák a v létě na Horečky fest". Co na to říci? Že je to super! Nikdy jsme nezapomněli, z čeho jsme vyrostli. Na starém rozbitém pódiu s muzikanty z pěti místních kapel a balónkářem Hansem, kteří v ruinách zpustlého Amfiteátru na Horečkách vystoupili za pivo a párek. A hlavně na zhruba tisícovku prvních návštěvníků. Ano na vás, kteří jste nám věřili a po více jak dvaceti letech chátrání jste opět dali amfiteátru a celým Horečkám svou energii. Z této energie, která na sebe jako sněhová koule nabalovala další a další čerpáme dodnes.

Za svou historii hostil Horečky fest více jak 250 kapel, muzikantů, DJs, divadelníků a dalších performerů. Vedle hvězd, jsme vždy dávali prostor také skvělým lokálním umělcům. Při vší úctě ke všem ostatním akcím a že jich je, je Horečky Fest výjimečný festival. Má osobitou atmosféru. Není komerční rychlokvaškou, ani mega akcí zaplacenou z peněz bůhví koho. Nevyrostl z roku na rok, rostl postupně, pomalu a zdravě se vyvíjel. Jeho dramaturgie má svá specifika, daná znalostí potřeb vás návštěvníků. Střídání dvou hlavních pódií a tří vykrývacích malých scén, Horečky festu neumožňuje neomezený růst ven, ale naopak dovnitř. Zcela vědomě a s největší pokorou jsme se už před lety vydali na společnou cestu na jejímž konci je na prvním místě spokojený festivalový návštěvník

Letos jsme měli připraven nabušený program, který byl oslavou uplynulých festivalových let. Protože jsme přesvědčeni, že byl vymyšlen dobře, chceme vám tento narozeninový program, po dohodě s účinkujícími, nabídnout i příští rok, konkrétně 10. 7. 2021. Na vše, co je v životě dobré, se vyplatí počkat, proto věříme, že do toho opět půjdete společně s námi.

S úctou
Za organizační tým Horečky festu

Marian Žárský
ředitel festivalu Horečky fest
Frenštát pod Radhoštěm

www.kulturafrenstat.cz / www.horeckyfest.cz / Facebook Horečkyfest

Místní kultura je tradičním mediálním partnerem festivalu.

„Středočeský kraj je zřizovatelem 16 muzeí a 2 galerií. Všech 71 objektů ředitelé institucí a zaměstnanci intenzivně připravovali v uplynulém týdnu na obnovení návštěvnického provozu za speciálních hygienických podmínek. Máme přichystáno i několik nových expozic. Pro mnohé je dobrou zprávou možná i to, že úspěšná výstava věnovaná Jiřímu Trnkovi bude v kutnohorském GASKu prodloužena,“ zve návštěvníky hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011).

Kvůli obrovskému návštěvnickému zájmu byla v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře prodloužena výstava věnovaná výtvarníkovi a filmaři Jiřímu Trnkovi až do září. Původně měla výstava skončit na konci března a opatření proti šíření nákazy Covidem-19 předčasně výstavní prostory zavřely v první polovině března. Autoři výstavy odstranili haptické prvky, drobnou úpravou prošla i herna pro děti. „Věřím, že současná opatření nabídnou návštěvníkům klidnější způsob prohlídky,“ říká ředitelka GASK Jana Šorfová.

Na návštěvníky se těší zejména skanzeny lidové architektury v Přerově nad Labem (Polabské muzeum), Kouřimi (Regionální muzeum Kolín) a Vysokém Chlumci u Sedlčan (Hornické muzeum Příbram) i hornický skanzen Mayrau (Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně). Přírodní scenérie ve skanzenech jsou v tomto ročním období nejkrásnější. Kvetou stromy, zahrádky v okolí expozičních objektů. V kontrastu s informacemi, která se na nás hrnou z médií, skýtají místa pohádkový klid a pohodu. Ne nadarmo se v minulosti často staly kulisami filmových a televizních pohádek.

V týdnech, které muzea a galerie prožily bez návštěvníků a pravidelných kontaktních pořadů, zaměřily svou odbornou kapacitu na virtuální svět. Zúročila se dvouletá spolupráce mezi Středočeským inovačním centrem a kreativci. Kurátoři muzeí a galerií připravili výběr předmětů ze sbírek, které mohou být zdrojem inspirace pro restart podnikání v nejrůznějších oborech. Vznikl web kreativnistrednicechy.cz, který bude spuštěn současně s návštěvnickým provozem. Najdete na něm popisy tradičních receptur na barvení oděvů, dílo skladatele Jana Dismase Zelenky, formy na perníkové pány, kabelky s výšivkou skleněnými korálky, historické kuchařské knihy, nebo vzorníky litiny a smaltu. Poučení a inspiraci v minulosti hledáme pravidelně, teď je příležitost najít ji nejen v rovině morální.

Novinkou sezony bude otevření objektu fary v Dolní Krupé (Muzeum Mladoboleslavska) na začátku června s expozicí věnovanou architektuře objektu a historii zaniklých horských vesnic. Zámek Nižbor bude otevřen také v pondělí, které je tradičním zavíracím dnem muzeí a galerií, a Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně připravuje speciální prázdninové programy pro dětské návštěvníky.

„Věřím, že nabídka v muzeích a galeriích přispěje k oživení cestovního ruchu v lokálním měřítku,“ zdůrazňuje hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová. Muzea často sloužila jako doplněk výuky ve školách. V období, kdy jsou děti odkázány více na distanční vzdělávání je příležitost doplnit si vědomosti zejména z vlastivědy, přírodovědy a dějepisu v muzeu a rozšířit si znalosti z dějin umění v galerii. Ve všech hlavních expozicích je možné objednat lektora výuky a edukační program vhodný pro určitou věkovou skupinu.

Všechny expoziční objekty jsou napojeny na cyklostezky a cykloturistické i pěší trasy. U všech objektů je možné v menším počtu zaparkovat. Hrady a zámky mají ještě zavřeno, muzea a galerie se na vás těší.

Novinky a zajímavosti z regionu si přečtěte na http://www.stredozeme.cz/

Mobilní hospic Strom života poskytuje služby nevyléčitelně nemocným lidem a jejich rodinám, které se rozhodnou pečovat o své blízké doma. Profesionální a laskaví zdravotníci pomáhají zvládnout péči o jejich blízkého a také jejich zármutek. Obzvlášť v této době mají více pacientů a svou činností ulevují přetíženým nemocnicím, které potřebují lůžka pro lidi se závažnými problémy vyplývající z nakažení virem COVID-19.

Více o tomto hospici na http://www.zivotastrom.cz/ nebo https://www.facebook.com/zivotastrom/

Z našeho bohatého archivu filmů jsme vybrali tři filmy různých žánrů:

S Pavlem Bémem a československou expedicí se můžete prostřednictvím filmu Okno do nebe vydat na Mount Everest. Dovíte se zároveň o náboženských obřadech a duchovním životě místních obyvatel.

Jan Žůrek vás ve svém filmu Zpátky ve výškách seznámí s profesionální českou slacklinerkou Annou Hanuš Kuchařovou, která se po nepříjemném zranění vrací zpět na lajnu. Pro svůj comeback si vybírá Maroko a spolu s partou z Čech vyráží na tři týdny tahat highliny do Todry.

Adrenalin pocítíte také při sledování filmu Canyoning Ticino od Petra Kubáta. Po jeho zhlédnutí dostanete chuť s amatérskou skupinou ING.CANYON slaňovat vysoké vodopády, skákat do hlubokých tůní nebo si sjet divokou vodu. 

Filmy bude možné zhlédnout po zaregistrování na https://www.outdoorfilms.cz/filmy-zdarma/. Je na volbě diváka, jakou částkou bude chtít pomoci přispět, a tu pošle na uvedené číslo účtu přímo mobilnímu hospici. Celý projekt bude probíhat do konce června 2020.

Věříme, že se festival uskuteční beze změn na mnoha místech po celé ČR, na Slovensku, nově i v Polsku a Maďarsku v plánovaném termínu - 9.10. - 5.12.

www.outdoorfilms.cz

Betonový výdech tunelu Blanka, který původně necitlivě zasáhl do architektonického prostoru pražské Letné, pokrylo 176 umělecky opracovaných dílů o rozměrech 130 na 235 centimetrů, z nichž každý je unikátní. Dílo bude finálně dokončeno koncem května, kdy bude dokolorován reliéf. Jako součást díla proběhla i regenerace okolí, díky níž vznikla pro veřejnost zóna oddechu s cvičebními prvky a lavičkami o ploše zhruba 1000 m2. Investorem projektu je Hlavní město Praha.

„Projekt Heraldic byl pro náš tým výzva. S roboty pracuji od roku 2008, ale pro reliéf na výdechu jsme vyvinuli novou techniku, která umožnila dílo tak velkého rozsahu. S pomocí robota ABB jsme vytvořili 176 unikátních dílů a ve spolupráci s mnoha dalšími partnery jsme revitalizovali přehlížené zákoutí Letné,“ řekl k dokončení díla jeho autor Federico Díaz a dodal: „Cítil jsem velký závazek, protože se jedná o dílo ve veřejném prostoru, které vzniklo na základě iniciativy občanského sdružení, a doufám, že obyvatelé budou mít z nového místa stejnou radost jako my.“

Historik architektury Zdeněk Lukeš, který byl u zrodu projektu, uvedl: „Když jsme s přáteli, kteří bydlí poblíž betonového výdechu, viděli, že povrch obřího válce, dosahujícího výšky říms okolních domů, je bez jakéhokoli výtvarného ztvárnění, snažili jsme se přesvědčit investora tunelu, aby tento stav změnil, neboť nám bylo jasné, že bude nakonec válec pokryt nahodilými výtvory sprejerů. Doporučili nám tehdy založit občanské sdružení a vypsat soutěž na výtvarné řešení, což se stalo. Federicův vítězný návrh byl ale realizován s mnohaletým odstupem až teď, naštěstí včetně úpravy okolí výdechu. Dobrá věc se tedy nakonec podařila.“

„Propojení umění a technologií posouvá hranice představivosti. Výsledkem může být nejen samotné umělecké dílo, ale i nové směry v technologickém rozvoji. Tento projekt představuje inovativní postupy, které inspirují dále nejen umělce, ale i průmysl,“ uvedl k motivaci společnosti Vítězslav Lukáš, generální ředitel ABB v České republice, a doplnil: „Kromě prvků umělé inteligence, se kterými náš robot pracoval, projekt také prověřil unikátní techniku odlévání, rytí s mimořádnou přesností nebo recyklaci odlévací hmoty.“

Uměleckou tvorbu Čechoargentince Federica Díaze charakterizuje propojování umění s technologiemi dlouhodobě. Experimentovat s nejnovějšími technologickými postupy začal již během studií na pražské Akademii výtvarného umění v 90. letech. Přímo s roboty začal tvořit v roce 2008, a to jako jeden z prvních umělců globálně. Svá díla vystavoval po celém světě, mimo jiné v Londýně, Tokiu, Benátkách či Massachussets.

Pro společnost ABB, která umělci robotické rameno zapůjčila, to není první spolupráce spojující umění a technologie. ABB aktivně podporuje nejen estetické obohacování veřejného prostoru, ale také inovace a nové technologie pro umění i průmysl, což je vidět i na dalším z projektů Studia Federica Díaz. Při tvorbě sochy pro Centrum Bořislavka pracuje umělec unikátní technikou robotické fabrikace s materiálem UHPC (ultra high performance concrete), vyvinutou Kloknerovým ústavem při ČVUT, což se dá považovat za průlom ve stavebnictví.

ABB (ABBN: SIX Swiss Ex) je technologický lídr stojící v čele digitální transformace průmyslových odvětví. Základ jeho činnosti tvoří vedle více než 130leté tradice inovací čtyři obchodní jednotky s vedoucím postavením na světových trzích a s výraznou orientací na zákazníka (Elektrotechnika, Průmyslová automatizace, Pohony, Robotika a automatizace), které využívají společnou digitální platformu ABB Ability™. Stávající jednotka Energetika se v roce 2020 spojí se společností Hitachi. ABB působí ve více než 100 státech světa a má přibližně 147 000 zaměstnanců.

www.abb.com

Studio Federico Díaz je tým umělců a architektů, kteří společně tvoří odvážné a technologicky pokročilé umělecké projekty. Jejich typickou technikou je robotická fabrikace, kterou v současné době aplikují na high performance concrete, inovativní materiál vyvinutý Kloknerovým ústavem při ČVUT. Mimo Díaze kreativní tým SFD zahrnuje Dmitrije Nikitina (hlavní programátor robotů), Lukáše Kalivodu, Daniela Marka, Jakuba Petra a Petra Puflera. Díaz se používáním robotických aplikací intenzivně zabývá již od roku 2008, také o nich přednášel po celém světě, např. na ETH v Curychu. Studio Federcio Díaz sídlí v Praze.

www.federicodiaz.net