Co se děje

Kromě několika už zavedených celostátních cen pro knihovníky z různých typů knihoven existují i ocenění regionální, která jsou zacílena na neprofesionální knihovny s dobrovolným knihovníkem, jehož práce je mnohdy nedoceněna a přitom nesmírně záslužná. Ve Středočeském kraji je více než sedm set veřejných knihoven, které působí v obcích a malých městech a lze je zařadit do kategorie neprofesionálních knihoven. Ty nejlepší z nich nejsou pouze tradičními půjčovnami knih, ale stávají se kulturními středisky rozvíjejícími komunitní život v obci.

Právě na knihovnice a knihovníky z takových knihoven je zaměřena cena Středočeský Kramerius. Nominované navrhuje Středočeská vědecká knihovna v Kladně a městské knihovny v Benešově, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi a Příbrami podle celé řady kritérií, mezi které patří například aktivita, pořádání akcí, otevírací doba, stav knihovního fondu a jeho doplňování, aktivní komunikace s pověřenou či krajskou knihovnou, vybavení knihovny aj.

„Účelem ocenění je podpořit aktivní dobrovolné knihovníky v jejich knihovnické práci a zároveň motivovat další, aby je následovali. Rovněž chceme vzbudit zájem vedení obcí k jejich podpoře.“, říká Radek Liška, vedoucí Krajského knihovnického centra.

V letošním roce se slavnostní vyhlášení oceněných knihovníků s ohledem na současně probíhající nouzová opatření uskuteční až 25. listopadu. O své „knihovnické Oscary“ – jak tuto cenu v loňském roce nazvala jedna z oceněných – tedy letošní vítězové nepřijdou.

Více informací o pořádaných akcích naleznete na webu knihovny: www.svkkl.cz.

Slavnostní ceremoniál v pořadí 93. ročníku cen americké Akademie filmového umění a věd se uskuteční 25. dubna 2021 v Los Angeles. Akademici v letošním roce vybírali z 10 českých hraných a dokumentárních filmů, přihlášených jejich producenty. Hlasování probíhalo od 1. do 11. října 2020.

Film Šarlatán vznikl v česko-irsko-polsko-slovenské koprodukci a nabízí strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… „Bylo mi potěšením a ctí po Hořícím keři točit opět v Česku, které je mému srdci nejbližší,“ říká režisérka Agnieszka Holland. Ta po boku Ivana a Josefa Trojanových obsadila například herce Juraje Loje, Jaroslavu Pokornou, Martina Myšičku, Miroslava Hanuše, Jiřího Černého, Tomáše Jeřábka nebo Jana Budaře. Film nese rukopis kameramana Martina Štrby a kostýmní výtvarnice Kataríny Štrbové-Bielikové.

Přední polská režisérka a scenáristka Agnieszka Holland je absolventkou pražské FAMU. V roce 2017 získala na Berlinale Stříbrného medvěda za film Přes kosti mrtvých a v roce 2019 byla nominována se snímkem Pan Jones na Zlatého medvěda za nejlepší film. Je držitelkou Českého lva za drama Hořící keř a na svém kontě má i tři nominace na Oscara. Jako asistentka režie na začátku své filmové dráhy spolupracovala s legendami polské kinematografie Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zanussim. Debutovala psychologickým dramatem Provinční herci (1980), metaforou na tehdejší politickou situaci v Polsku oceněnou na festivalu v Cannes Cenou mezinárodní kritiky. Z její pestré filmografie, kterou Agnieszka Holland natáčí v USA, Polsku, ale i u nás, stojí za pozornost životopisná dramata Úplné zatmění s excelujícím Leonardem DiCapriem (1995) a Ve stínu Beethovena (2006) nebo oceňovaná televizní série Hořící keř (2013).

Ceny americké Akademie filmového umění a věd, které jsou udělovány od roku 1929, jsou považovány za nejprestižnější ocenění v oblasti filmu. Oscarový shortlist bude zveřejněn 9. února 2021 a nominace budou zveřejněny 15. března 2021. Slavnostní ceremoniál pak proběhne 25. dubna 2021 v Los Angeles.

V loňském roce byl do boje na Oscara vyslán film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který se probojoval mezi nejlepších deset filmů. Za téměř stoletou historii „Oscarů“ se podařilo cenu za nejlepší cizojazyčný film získat dvěma československým a jednomu českému filmu. V roce 1965 to byl Obchod na korze Jána Kádára a Elmara Klose. O dva roky později zvítězily Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a v roce 1996 Kolja Jana Svěráka. Šest dalších českých filmů pak postoupilo do neužších nominací: Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana v roce 1966 a Hoří má panenko téhož režiséra o dva roky později. Po druhé šel do boje o Oscara Jiří Menzel roku 1986 s filmem Vesničko má středisková, naopak svoji první nominaci získal Jan Svěrák za Obecnou školu v roce 1991. Roku 2000 vyjel do Los Angeles Jan Hřebejk s nominovaným filmem Musíme si pomáhat a roku 2003 zaujaly akademiky Želary Ondřeje Trojana.

O České filmové a televizní akademii:

Česká filmová a televizní akademie byla založena v roce 1995, v roce 2013 prošla transformací na zapsaný spolek. Jejím hlavním cílem je podporovat a propagovat české kinematografické umění v České republice i v zahraničí a vytvářet podmínky pro rozvoj českého filmu. Uděluje nejprestižnější českou filmovou cenu – Českého lva
a nominuje českého kandidáta na ceny americké Akademie filmového umění a věd. ČFTA má v současné době 325 členů.

„Audiokniha je ve slovenštině a je opatřena také slovensko-českým slovníčkem, kde posluchači najdou překlad diferenčních slov,“ upřesňuje Monika Horsáková, režisérka audioknihy a vedoucí Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty, kde kniha vznikala. Ústav ke spolupráci vyzval brněnské nakladatelství Větrné mlýny. „Každá kniha, a tedy i audiokniha potřebuje distributora. A Větrné mlýny se popularizaci současné slovenské literatury věnují dlouhodobě, takže volba byla jasná. Nakladatelství nám navíc díky svým kontaktům pomáhá také s ošetřením licencí,“ vysvětluje Monika Horsáková.

„Ve Větrných mlýnech vydáváme překlady zásadních děl slovenské literatury už téměř deset let. Máme na to edici ,Česi, čítajte‘, což je trošku ironická výtka, za kterou se skrývá poselství pro tuzemského čtenáře. Když už tvrdíš, že nerozumíš slovensky, tak jsme ti to přeložili, protože literatura od sousedů má co nabídnout. A byl jsem nadšený nápadem Moniky Horsákové ze Slezské univerzity v Opavě, která přišla s pronikavou tezí, že Češi možná nechtějí slovensky číst, vymlouvají se na neznalost, ale možná budou slovenštinu rádi poslouchat. Je to jazyk libozvučný, to přeci dobře víme. A tak se narodila řada audioknih slovenské současné literatury po české uši. Věřím, že se jí bude dařit,“ konstatuje šéfredaktor nakladatelství Větrné mlýny Petr Minařík.

Tvorba Ivany Gibové je charakteristická neotřelým vypravěčským talentem, smyslem pro sarkasmus i citem pro jazyk. To vše jí vyneslo nominaci na různé slovenské literární ceny, včetně Anasoft Litery. Román Bordeline „o tom, jak složité jsou jednoduché věci, o lámání ledů, stereotypů a charakterů, o hraniční poruše a bezhraničních pokusech o nápravu, přitom ještě nebyl do češtiny přeložen, což bylo podle autorů edice jedním z důvodů, proč si právě tuto knihu vybrali. „Tím nejpodstatnějším je samozřejmě to, že jde o text strhující, navíc psaný jako monolog, což ke zvukovému zpracování doslova vyzývá,“ dodává Monika Horsáková. „Já bych za ten nápad chtěla poděkovat a jsem poctěna, že prvním titulem je zrovna moje kniha Bordeline. Nahrávku jsem už slyšela a mám z ní velkou radost. Věřím, že i posluchačům se bude líbit jako mně,“ vzkazuje Ivana Gibová.

Audioknihy z edice Česi, počúvajte budou k dispozici na nosiči CD a také ke stažení on-line z portálu nakladatelství Větrné mlýny. Do konce roku 2020 se můžeme těšit ještě na dva další tituly.

Česi, počúvajte: Ivana Gibová – Bordeline

mistr zvuku: Petr Janoš

dramaturgie: Miroslav Zelinský

mluvené slovo: Viktória Pejková

cover: Jan Vlček

grafika: Kristína Pupáková

režie: Monika Horsáková

Projekt vzniká na Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě v rámci projektu SGS/3/2020

www.slu.cz, https://jinak.slu.cz/

První kapitolu svého deníku si Renia napsala 31. ledna 1939, aby v ní coby bystrá, literárně nadaná studentka dívčího gymnázia v Přemyšli trefně a vtipně popsala svou rodinu, kantorky a spolužačky. Do zápisků se ale postupně vkrádá stesk po matce, která po rozdělení země zůstala ve Varšavě, i obavy z blížící se války. Mladá básnířka popisuje napadení Polska, útěk z hořícího města a krátký pobyt ve Lvově. A po návratu domů tíživou realitu, spojenou s nočními raziemi, odvlékáním lidí kamsi na východ a uzavřením Židů do ghetta. Do toho všeho ale proniká Reniin nový zájem: láska a kluci, zejména zelenooký fešák Zygmunt, který se do ní zamiluje a ona do něj… Jejich vztah plný citu a romantiky uzavírá poslední zápis z 25. července 1942, kdy se Renia obrací k matce a Bohu s prosbou o záchranu – jedinou útěchou je jí maminčina fotografie zaslaná v posledním dopise. O pět dní později je už dívka mrtvá.

„Než sestřin přítel Zygmund počátkem 50. let předal tento deník mojí mámě, neměla jsem tušení, že si ho Renia vedla,“ líčí v knize Reniina mladší sestra Ariana, která se pokusila vzpomínky na válku vytěsnit a deník zaklapla na desítky let do bankovního sejfu nedaleko svého newyorského bytu. „Nedokázala jsem si ho přečíst, bylo by to pro mě příliš emotivní,“ přiznává Ariana, jíž se podařilo válku přečkat a začít žít pod novou identitou. Právě její líčení v druhé části knihy tvoří neméně silnou část celého vyprávění. Osud Renii tak doplňují příběhy jejích nejbližších, včetně těch, kteří pro záchranu ostatních nasadili vlastní život.

K těm patřil i Zygmund Schwarzer (1922-1992), Reniina osudová láska, jehož srdcervoucím výkřikem její zápisky končí. Mnohem později, už jako starý muž, si pak na jaře roku 1989 poznamenal: „Je tu další máj, měsíc lásky… Je to 47 let, co jsem ztratil Renusii. Když na ni myslím, připadám si tak malý a nedůležitý. Vděčím jí za tolik věcí. Díky Renii jsem se poprvé v životě zamiloval, hluboce a upřímně. A ona milovala mne neobyčejným, nadpřirozeným, neuvěřitelně vášnivým způsobem. Byl to úžasný, křehký cit. Díky ní naše láska rostla a rozvíjela se. Neumím vyjádřit, jak moc jsem ji miloval. A to se nezmění až do konce…“

„Minulost není pryč tak dlouho; je přítomna v našich srdcích, našich činech i v tom, co učíme naše děti,“ je přesvědčena Ariana Spiegel, jejíž dcera, Alexandra Bellak, nakonec sedm set stran zápisků připravila k publikování. „Čelit tomu, o čemž jste si mysleli, že už jste nechali za sebou, může být bolestivé, ale učit se a poučit se z toho je jediný způsob, jak teď mohu žít. Doufám, že deník mé sestry vás naučí dělat to také tak,“ uzavírá Ariana Spiegel.

Reniin deník. Renia Spiegel, 352 stran, cena 398 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

www.knihyzed.cz

Renia Spiegel se narodila ve východním Polsku v roce 1924. V lednu 1939 si začala psát deník. Když vypukla válka, žila i se svou mladší sestrou v Přemyšli u babičky s dědečkem. Válka ji oddělila od matky. Město nejprve obsadili Sověti a dospívající dívka pocítila komunistickou brutalitu. Když Německo rozpoutalo válku se Sovětským svazem, obsadili nacisté i Přemyšl. Pro Židy nastala doba temna. Bylo vytvořeno ghetto. V létě 1942 byla Renia nucena se začít ukrývat, aby se vyhnula likvidaci ghetta – deportacím do vyhlazovacích táborů. Jen o pár dní později nacisti její úkryt objevili a zastřelili ji, bylo ji čerstvě osmnáct let.

Víte, že…?

Adriana Spigel, roztomilá, o šest let mladší Reniina sestra, byla před válkou v Polsku známá jako dětská herečka a jako „polská Shirley Temple“ snila o kariéře filmové hvězdy. Během války se jí povedlo setkat se s matkou ve Varšavě, obě přijaly křest a žily pod jmény svých zachránců. Většinu života prožila pod jménem Elizabeth Bellak Leszczyńská.

Když Renia nedostala pracovní povolení a hrozila jí deportace, pokusil se ji Zygmunt ukrýt. Byli ale prozrazeni. „Moje krásná sestra byla zavražděna 30. července spolu se Zygmuntovými rodiči. Někdo je udal: v podkroví činžovního domu pana Goligera se ukrývají tři Židé a když se gestapo dostalo dovnitř, Reniu a Zygmuntovy rodiče vyvlekli ven a zastřelili,“ vzpomíná Ariana Spiegel, jíž se Zygmuntovi povedlo z ghetta vyvést.

Život Renii se stal námětem divadelní hry, byl o něm natočen dokumentární film Rozbité sny (Broken Dreams) a byl využit ve výuce o šoa.

Reniin deník je unikátním svědectvím o životě během holokaustu, mezi které patří i zápisky Anny Frankové, poprvé vydané už v roce 1947. Známý je příběh židovského chlapce Otty Wolfa, který byl zavražděn nacisty v obci Zákřov. Memoáry popisující dobu před transportem do koncentračního tábora Terezín napsala také dvanáctiletá Češka Věra Kohnová. K dalším „dětským deníkářům“ patří Hana Goldszajdová, Rutka Laskierová, Dawid Rubinowicz nebo český Petr Ginz.

Před svou smrtí se Zygmunt Schwarzer s Reniou naposledy rozloučil. Ze své úspěšné pediatrické praxe na Long Islandu odešel do důchodu a ve svém sklepě si vytvořil prostor pro Reniin deník. Okopíroval si všech jeho sedm set stránek a pečlivě si je rozprostřel, jako kdyby to byl poklad. Každých pár dní nebo nocí se vydal do sklepa a četl si a studoval deník u fotografie Renii, kterou si pověsil na zeď. Jeho syn Mitchell řekl, že čas strávený tam dole byl pro otce takřka duchovním prožitkem, jako by Renia byla jeho múza.

Koncert bude možno zhlédnout v přímém přenosu na YouTube pod tímto odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=td28pe7Wp-E&fbclid=IwAR3iihCB_JmLXlLln44AYagEB2t5-6Kxqx2pzxOQDPlpLzSE_zRkqhqV4bY, kde zůstane i po skončení večera.

Série 4plus vždy obsahuje témata, která se vážou k určitým výročím, hostům, jejichž výkony chtějí hudebníci pražským divákům zprostředkovat nebo která myšlenkově spojují programy všech koncertů každého ročníku. „V roce 2020 především slavíme 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena. Dále jsme zvolili téma Dechy a smyčce, neboť jsme velmi chtěli pozvat některé naše přátele – vynikající hudebníky, a každý koncert jsme pak doplnili malou méně hranou českou skladbou,“ vysvětluje Petr Holman, violista Zemlinského kvarteta, jenž celou sérii organizuje. „Samozřejmě všechna témata volíme i podle toho, jaké skladby bychom mohli nebo chtěli našemu publiku představit. Pro říjnový večer jsme nejprve vybrali vhodný Beethovenův kvartet. Protentokrát to bude živý a posluchačsky velmi vděčný třetí Razumovský kvartet C dur op. 59 č. 3. Nastudovali jsme jej poměrně nedávno, ovšem ihned nás zaujal svou pozitivní energií a celkovým optimistickým laděním. Proto jsme jej do programu naší série 4plus chtěli rozhodně zařadit.“

Coby představitele dechových nástrojů pozvalo Zemlinského kvarteto na tento koncert člena Berlínské filharmonie, fagotistu Václava Vonáška. „Václava známe již z dob studií a jsme si velmi dobře vědomi jeho mistrovství. Bylo nám velkým potěšením, že naši nabídku okamžitě přijal,“ říká Holman. „Výběr skladby, kterou bychom v rámci večera společně zahráli, jsme nechali na něm. Chtěli jsme, aby prezentoval něco, v čem se cítí dobře a co by chtěl s naším kvartetem přednést domácímu publiku. Václav navrhl Mozartův flétnový kvartet D dur v úpravě pro fagot, kterou zná a má ji rád, a na této volbě jsme se velmi rychle shodli.“

E. F. Burian byl umělec, který je veřejnosti více znám jako herec a dramatik. V jeho osobnosti se však skrývaly mnohé další profese, například divadelní a filmový režisér, zpěvák, básník, spisovatel, ale také celkem významný hudební skladatel, který skládal opery, balety, komorní hudbu, a také hudbu k mnoha filmům. Čtvrtý smyčcový kvartet, který mají Zemlinští na repertoáru již delší dobu, je pravděpodobně nejméně hranou skladbou ze všech, jež v letošní sérii zazní. „E. F. Burian byl skutečně komplexní osobností české kultury první poloviny 20. století. Jeho skladatelská činnost patří k těm méně známým, ale posluchači zjistí, že čtvrtý kvartet je v mnohém osvěžující a překvapivý, dokáže přinést mnohá zajímavá témata a naladit se do nejrůznějších hudebních barev,“ uzavírá Holman.

Dříve zakoupené vstupné na koncert 14. října se bude vracet a tato záležitost proběhne v gesci Městské knihovny, která je na tyto situace standardním způsobem připravena - jakým způsobem jste si zakoupili vstupenky, takovým způsobem dostanete peníze zpět. Věříme, že další dva koncerty série, které jsou plánovány na 18. listopadu a 2. prosince, proběhnou již bez dalších obtíží, a že se zase budeme moci v Městské knihovně společně sejít!

Program koncertu:

▪ E. F. Burian: Smyčcový kvartet č. 4 op. 95
▪ W. A. Mozart: Kvartet pro fagot, housle, violu a violoncello G dur (úprava flétnového kvartetu D dur K. 287)
▪ L. van Beethoven: Smyčcový kvartet C dur op. 59/3

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než dvě stě děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

V úvodním dílu série vystoupí historička umění a architektury Jana Kořínková z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. V přednášce, jejíž online přenos bude probíhat ve středu 14. října 2020 od 18 hodin na adrese bit.ly/adolfloos1, přiblíží aktuální poznatky o Loosově tvorbě. Zaměří se na architektovy realizace v jeho rodném Brně a nedalekých Hrušovanech u Brna, a také na společenské kontakty, které Adolf Loos ve svém rodišti udržoval. Součástí přednášky bude i prezentace bohaté vizuální dokumentace získané během hloubkového archivního výzkumu i osobních návštěv staveb. 

Další díl cyklu Adolf Loos 150, připravovaného s podporou Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Státního fondu kultury a Nadace české architektury, se uskuteční ve středu 28. října 2020 od 18 hodin opět na facebookovém profilu a Youtube kanálu Pěstuj prostor. S přednáškou představující celkovou obnovu Semlerovy rezidence vystoupí historik architektury a kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni Petr Domanický.

Mgr. Jana Kořínková, Ph.D.

Brněnská historička umění a architektury, která v současnosti působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, se ve své výzkumné práci věnuje především podmínkám spolupráce umělců s architekty v období socialistického Československa. Od roku 2017 provádí revizi výzkumu tvorby Adolfa Loose pro brněnské stavebníky. Je autorkou publikace Adolf Loos a konfiskované vzpomínky rodiny Viktora rytíře von Bauera-Rohrfelden (2018), spoluatorkou výstavy Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy (Muzeum města Brna, 3. 6. – 31. 12. 2020) a spolu s Pavlou Cenkovou v roce 2020 vytvořila koncepci architektonické stezky Po stopách Adolfa Loose pro Brněnský architektonický manuál. V současné době spolupracuje s Dagmar Černouškovou na výzkumu „brněnských stop“ Adolfa Loose pro chystanou publikaci. Je členkou volného sdružení Vetřelci a volavky, dlouhodobou spolupracovnicí webového magazínu Artalk.cz a editorkou serveru Archiweb.cz.

pestujprostor.plzne.cz

pam.plzne.cz
www.facebook.com/pestujprostor

“Příroda se právě zbarvuje do překrásných tónů. Počkejte si, až alej zahalí mlha, prosvítí slunce nebo listí stromů načechrá vítr a zachyťte nádhernou atmosféru. Těšíme se na vaše úlovky,” říká Karolina Kostićová z Arniky.

Tři nejlepší snímky (1) zvolí patroni ankety Alej roku (2). Arnika pak začátkem ledna 2020 odhalí vítěze, který získá digitální zrcadlovku značky Canon (3).

Patroni Aleje roku:

• malířka a herečka Iva Hüttnerová
• zpěvačky Sestry Havelkova
• muzikálová zpěvačka a herečka Petra Vojtková
• botanik RNDr. Václav Větvička
• fotograf Jan Cága
• doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně
• spisovatelka Marie Hrušková
• spisovatelka Marie Holečková
• ředitelka AUDIT DANĚ CZ Ing. Jana Moučková

Nevíte si rady? Máme pro vás pár rad a triků, jak aleje nafotit: https://www.alejroku.cz/tipy-jak-fotit-aleje

Od listopadu do konce letošního roku bude navíc veřejnost hlasovat o nejkrásnější Aleji roku 2020 (4). Nejoblíbenější alej České republiky a vítězné aleje v jednotlivých krajích Arnika vyhlásí také začátkem ledna 2020.

Cílem ankety Alej roku je přitáhnout pozornost lidí k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Hledejte s námi nejkrásnější vznosná stromořadí, upozorněte na ty, kterým hrozí zánik, a představte nám mladé aleje, které jste vysadili, a o které budete pečovat i v příštích letech. Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu.

Pro více informací prosím kontaktujte Karolinu Kostićovou (koordinátorka ankety Alej roku: karolina.kosticova@arnika.org, +420 607 807 031) nebo Jiřího Kaňu (tiskový mluvčí: jiri.kana@arnika.org, +420 606 727 942).

Generálním sponzorem ankety je AuditDaně CZ.

Poznámky

(1) Pravidla soutěže o nejkrásnější fotografii: https://www.alejroku.cz/pravidla-fotosouteze

(2) Patroni ankety: http://www.alejroku.cz/nasi-patroni

(3) Kompletní seznam výher: https://www.alejroku.cz/hlasovani-vyhry

(4) Pravidla soutěže o nejkrásnější alej: https://www.alejroku.cz/pravidla-ankety

Požadavky:

- vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu

- orientace v oblasti muzejnictví a všeobecný kulturní přehled

- znalost fungování a financování příspěvkových organizací

- minimálně dvouletá zkušenost s vedením a rozvojem lidí

- schopnost motivace, podpory a manažerské kontroly zaměstnanců, schopnost nalézat a probouzet v zaměstnancích jejich vlastní potenciál

- aktivní znalost anglického jazyka

- organizační a řídící schopnosti

- schopnost koncepčního, logického myšlení a schopnost analyzovat, vyhodnocovat analýzy a formulovat řešení

- komunikační a vyjednávací dovednosti, schopnost navázat a udržovat vysokou úroveň intenzivní spolupráce s organizacemi a institucemi působícími na úseku kultury

- vysoká flexibilita a spolehlivost, rozhodnost, odpovědnost

- vysoké pracovní nasazení, schopnost práce v zátěžových situacích

- uživatelská znalost operačního programu MS Windows a souvisejících programů (MS Office)

- občanská a morální bezúhonnost

Výhodou:

- zkušenosti s řízením organizace muzejního typu

- orientace v právní problematice kultury, muzejnictví a památkové péče

- aktivní znalost německého jazyka

Nabízíme:

- pracovní poměr na dobu neurčitou

- platové zařazení dle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů

- možnost nadtarifních a mimořádných složek platu

- možnost pracovní seberealizace a dalšího osobního rozvoje

- nástup nejdříve možný po jmenování Radou Kraje Vysočina (předpokládaný termín únor 2021)

Uchazeč předloží písemnou přihlášku, která musí obsahovat tyto náležitosti:

- jméno a příjmení uchazeče

- místo trvalého pobytu uchazeče

- kontaktní spojení (telefon, e-mail)

- datum a podpis uchazeče

K písemné přihlášce je nutné přiložit:

- strukturovaný profesní životopis

- motivační dopis uchazeče k nabízenému pracovnímu místu

- ověřenou kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání

- doložení minimálně dvouleté praxe s vedením a rozvojem lidí (potvrzení zaměstnavatelů/kopie pracovněprávních dokumentů/čestné prohlášení)

- návrh vlastní koncepce řízení a rozvoje organizace, včetně návrhu odborného směřování a financování organizace s ohledem na ekonomické dopady navrhovaných opatření s výhledem na 3 roky, v max. rozsahu 4 stran formátu A4

- originál výpisu z evidence Rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce

- souhlas s nakládáním s poskytnutými osobními údaji pro účely tohoto výběrového řízení, ve smyslu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů

Přihlášku je třeba zaslat se všemi požadovanými náležitostmi a přílohami. Bez nich není přihláška úplná a nebude zahrnuta mezi přihlášky uchazečů na pozici ředitelky/ředitele Horácké galerie v Novém Městě na Moravě. Přihlášku k výběrovému řízení zašlete na adresu: Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, Žižkova 57, 587 33 Jihlava. Přihlášku je nutné doručit v písemné podobě a tak, aby ji vyhlašovatel obdržel nejpozději dne 8. 12. 2020 do 12.00 hodin. Obálku je třeba zřetelně označit slovy: „Horácká galerie v Novém Městě na Moravě – výběrové řízení ředitelka/ředitel – neotvírat“. Na později doručené nebo neúplné přihlášky nebude brán zřetel. Vyhlašovatel si vyhrazuje v rámci realizace výběrového řízení právo provést psychologické pohovory.

Kontaktní osoba pro případné další informace: Mgr. Lenka Novotná, odd. kultury, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, tel. 564602382, e-mail: novotna.l@kr-vysocina.cz

ZDROJ

Následná odborná debata na téma „závislost na mobilním telefonu“ se uskuteční bez diváků a její záznam bude zveřejněn na internetu. Norské divadelní představení Cult of Busy, které se mělo konat 13. 10., bylo zrušeno z norské strany a filmy, které se měly promítat ve Filmovém klubu v Kině Beseda 20. 10., se organizátorům podařilo přesunout na 8. 12. Další část programu, série workshopů pro školy, by se měla uskutečnit v původním termínu, stejně jako Čítání lidu 3. 11.

V úterý 20. 10. se měl festival Můj život online tradičně propojit s Filmovým klubem v Kině Beseda. Vzhledem k říjnovému uzavření kin přesunují organizátoři oba avizované filmy na termín 8. 12. Od 17 hodin bude uveden německý snímek z roku 2019 Téměř dokonalá tajemství, jehož děj začíná jako nevinná hra. Všichni položí své mobilní telefony na stůl a všechny zprávy, vzkazy a telefonáty budou ten večer sdílet… Ve 20 hodin začne druhý z festivalových filmů, francouzský snímek Kdo si myslíš, že jsem. Je rovněž z roku 2019 a vypráví o tom, že vytvořit si falešný profil na sociální síti, není nic složitého. Ale co když se do vaší falešné identity zamiluje někdo, koho dobře znáte?

V programu festivalu je i další tradiční akce – Čítání lidu Divadla MY, tentokrát na téma „Život online“. Odehrát by se měla 3. 11. od 20 hodin. „Pokud nám situace ohledně covid -19 neumožní sejít se s našimi diváky v Anděl music baru, pokusíme se o uvedení tohoto pořadu online, " prozradila Marcela Mašínová.

Současná opatření zkomplikovala i novinku letošního festivalu, rezidenční pobyt, jehož cílem je upozornit na problém nomofobie a kyberzávislosti. Formou zážitkových workshopů by se studenti druhého stupně základních škol a středoškoláci měli seznámit s problematikou závislosti na mobilním telefonu a naučit se komunikaci i kritickému myšlení. Na základě výsledků série workshopů se školami pak bude uspořádán 13. 11. od 19 hodin v Moving Station workshop pro veřejnost. „Doufáme, že se nám tuto závěrečnou tečku našeho letošního festivalu podaří uskutečnit. O workshopy je mezi pedagogy velký zájem, téma shledávají velmi aktuálním, již nyní jsou všechny termíny zcela obsazeny. Workshopy se měly původně konat v prostoru Moving Station, nyní jsou z důvodu bezpečnosti přesunuty do jednotlivých škol. Záleží ale samozřejmě na vládních opatřeních, jestli se budou moci nakonec uskutečnit,“ upozornila Marcela Mašínová. Workshopy se konají pod názvem NOMOFOBIE – co bych si počal bez svého mobilu? A lektorkami jsou Martina Dobiášová a Aneta Fodorová.

Změna programu je vzhledem k aktuální situaci vyhrazena, informace najdete na www.mujzivots.cz a FB.

Konferenci v Uherském Hradišti uspořádalo etnografické oddělení Slováckého muzea ve dnech 4. a 5. června 2019 pod hlavičkou Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v Karpatech – Subkomise pro lidové obyčeje. „Konference se zúčastnilo na 40 etnografů, lékařů, jazykovědců a přírodovědců, jejichž příspěvky uchopily polaritu pojmů „my a oni“, „domácí a cizí“ z nejrůznějších úhlů pohledu. Konference potvrdila, že etnologické studium způsobů pojímání „cizího“ v tradovaných formách a jejich podíl na formování sociokulturních identit má přesah do současnosti a může přispět k obohacení často zúžených pohledů jiných oborů na toto téma,“ charakterizovala konferenci Gabriela Směřičková, etnografka Slováckého muzea. Z odborných příspěvků z konference vydalo Slovácké muzeum v závěru roku 2019 také stejnojmennou publikaci.

„Vždy je velmi milé a potěšující, že se svými kolegy mohu přebírat takováto ocenění. S pokorou a uznáním práce ostatních muzejních institucí si dovolím připomenout naše dosavadní úspěchy. V posledním desetiletí jsme obdrželi tři tituly Gloria musaealis, obdoba divadelní Thálie, dvě ocenění Muzeum roku vyhlašovatele Asociace muzeí a galerií České republiky a Ministerstva kultury ČR. Nynější ocenění je pro nás dalším v řadě, resp. desátým titulem prvního místa, které Slováckému muzeu udělila Česká národopisná společnost za počiny v oboru, a to publikace, výstavy či konference,“ svěřil své pocity Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea po slavnostním předání a dodal: „Pro veřejnost je to jasným signálem vysokého odborného kreditu v odborných etnografických kruzích a v neposlední řadě je to uznáním za bezmála třicetiletou práci odborných etnografů předchozí i současné generace Slováckého muzea“

Tento rok zástupci etnografického oddělní Slováckého muzea na Národním zahájení dnů evropského kulturního dědictví v Olomouci 12. září 2020 převzali také potvrzení o zápisu Tradičních hodů s právem na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

„Za zpracovatele návrhu k zápisu významného fenoménu tradiční lidové kultury nejen v rámci etnografického regionu Slovácka, ale také v rámci celé České republiky jsem moc ráda. Před podáním žádosti probíhal v letech 2015-2018 ve všech padesáti lokalitách na území bývalého okresu Uherské Hradiště, s přesahem do bývalých okresů Zlín a Hodonín výzkum, foto a video dokumentace,“ ohlédla se v čase zpět Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea.

Pro organizátory a účastníky hodů, obce na Uherskohradišťsku i samotné zpracovatele nominace je zápis na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, ke kterému došlo na konci roku 2019, potvrzením toho, co už dávno vědí: že tato tradice je výjimečná a stojí za to ji udržovat a věnovat jí péči.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum