Co se děje

Sezónu zahájí 4. září od 19.30 koncert v kostele U Salvátora v Praze. Na něm Ensemble Inégal uvede ve světové premiéře dvě velká, pro posluchače zatím zcela neznámá Zelenkova díla Missa Charitatis ZWV 10 z roku 1727 a Litaniae Xaverianae ZWV 154 z roku 1723. Významnou událostí pro milovníky barokní hudby bude i koncert zahajující 9. ročník mezinárodního Zelenka Festivalu Praha – Drážďany: koncert se uskuteční 12. října od 19.30 v kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně. Na programu bude první ze čtyř Zelenkových cyklů slavnostních nešpor Psalmi Vespertini I., virtuózních skladeb o člověku a Boží přítomnosti dotýkajících se posluchačova srdce. Vedle souboru Ensemble Inégal zde vystoupí i vynikající drážďanské vokální těleso Dresdner Kammerchor. Vstupenky na oba koncerty v cenách 200-400 korun jsou v prodeji přes GoOut.cz

Jak připomíná zakladatel a vedoucí souboru Ensembe Inégal Adam Viktora, skladbami Jana Dismase Zelenky byl nadšen i Johan Sebastian Bach. „Víme, že část Zelenkových nešpor prováděl Bach v chrámu sv. Tomáše v Lipsku. Na chystaném koncertě v Praze však budou moci poslucha0či poznat tuto část Zelenkových nešpor jako ucelený soubor v celé jeho kráse,“ říká Viktora.  Původem českého skladatele, narozeného v roce 1679 v rodině kantora a varhaníka v Louňovicích pod Blaníkem, velebil i jeho současník, německý básník J. G. Kittel. Ten o Zelenkovi psal v tom smyslu, že jeho hudba nám umožňuje již zde na zemi „okusit radost nebeskou“.

„Což rozhodně platí i dnes, Zelenkova hudba je totiž srdcervoucí,“ potvrzuje Adam Viktora. „Jeho dílo má jako celek mimořádnou kvalitu. Posluchačům i nám interpretům imponuje skladatelským uměním i invencí. To, co dokázal Bach na poli protestanském, Zelenka jako bravurní komponista vytvořil a dovršil na poli katolickém. Pro mne je Zelenka nejvýznamnější hudební bytostí barokního nebe,“ uvádí Viktora.

 

Zelenkova hudba: neznámá, bravurní, krásná i náročná

Pro mnoho posluchačů však zůstávají Zelenka i jeho tvorba stále neznámé. „Běžné publikum je zvyklé na neustále se opakující tituly jako Händelův Mesiáš, Vivaldiho Čtvero ročních dob a Bachovy Janovy pašije. Ostatních 99% barokní hudby, včetně té Zelenkovy, zůstává stále neobjeveno. Kdekoli jsme ale Zelenku v zahraničí hráli, ať to bylo v Německu, Belgii, Francii, Španělsku, Švédsku a tak dále, vždy se opakuje podobný scénář. Konsternované publikum, udivení pořadatelé a dotazy typu: jak je možné, že jsme to neznali? A proč se to nehraje častěji?“.

Téměř veškerá dochovaná Zelenkova hudba je přitom dostupná. Pečlivě uložená, z velké části nascanovaná a přístupná online čeká v Drážďanské zemské knihovně, až ji někdo vyhledá a znovu oživí. A právě to Adam Viktora se souborem Ensemble Inégal neúnavně dělá. „Nyní takto – po téměř třech stech letech od jejího vzniku – ve světové premiéře znovu uvedeme Missu Charistatis ZWV 10. Zelenka zde jedinkrát při kompozici slavnostní mše použil místo trubek dvojici lesních rohů. A na témže koncertě 4. září zazní v premiéře i Litanie Xaverianae ZWV 154 z roku 1723. V něm se Zelenka zapsal do dějin hudby svými skladbami v rámci oslav pražské korunovace Karla VI. českým králem,“ říká Adam Viktora.

Jako skladatel, kontrabasista a později i kapelník při drážďanském královském dvoře byl Zelenka v privilegovaném postavení. Mohl si proto dovolit skládat svou hudbu pro ty nejlepší interprety. „Jako komponista měl například k dispozici skupinu italských kastrátů, špičkových zpěváků vyškolených za nemalé náklady, jimž mohl napsat i ty nejnáročnější party.  On sám byl navíc virtuózním hráčem na smyčcové nástroje – provedení jeho skladeb tak vyžaduje od instrumentalistů výjimečnou technickou i výrazovou kvalitu. Znovu uvést jeho hudbu je proto pokaždé velmi náročné,“ vysvětluje Adam Viktora.

 

Obdivovat víc, než jsme si mysleli

Nastudování Zelenkova díla je tak podle Viktory intenzívním a rozhodně i nejdobrodružnějším úkolem celé objevitelské práce. „Nestačí zahrát jen čistě a bez chyb. Doslova u každé noty si musí být všichni zúčastnění vědomi toho, odkud a kam směřuje, jak bude dlouhá i jakou úlohu hraje v místě, kde se nachází. Porozumět je nutné samotnému Zelenkově rukopisu. Jeho notový zápis je totiž někdy nejednoznačný a špatně čitelný,“ líčí Adam Viktora.

„Je třeba vystihnout správná tempa s ohledem na charakter a afekt všech částí. A pomocí artikulace a deklamace usilovat o správné uchopení emocí, jichž je Zelenkova hudba plná. Když se to podaří a všichni instrumentalisté i zpěváci jsou v souladu se zvoleným způsobem ztvárnění, vzniká něco nepopsatelného. V takové chvíli Zelenkova hudba rozšiřuje naše obzory, prohlubuje naše poznání i citlivost. Jako posluchači i interpreti můžeme díky němu obdivovat víc, než jsme si dosud mysleli,“ uzavírá za soubor Ensemble Inégal jeho zakladatel a vedoucí Adam Viktora.

www.inegal.cz

www.zelenkafestival.cz

https://goout.net/cs/ensemble-inegal-2022/szawvwt/

 

Kdo je kdo:

 

Ensemble Inégal

Soubor založený v Praze v roce 2000 pod vedením dirigenta Adama Viktory získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám. Zároveň se stal synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky. I díky Ensemble Inégal se Zelenkova díla dostala na významná evropská pódia a on sám je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších barokních skladatelů vedle J. S. Bacha, G. F. Händela a A. Vivaldiho.

Jde o všestranné hudební těleso se záběrem od renesanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt).

Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších.

Nahrál už 20 úspěšných CD a získal za ně mnohá ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.). Objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Deutschlandradio Kultur, aj.)

Od roku 2007 pořádá Ensemble Inégal každoročně vlastní abonentní cyklus, jehož součástí je i „České hudební baroko – objevy a překvapení“. Posluchačům tak zprostředkovává nově objevené, případně znovuobjevené, skladby českých barokních skladatelů a díla dochovaná v českých archivech.

Mottem souboru je „mens agitat molem“ neboli „duch vládne hmotou“.

 

Adam Viktora (nar. 1973 v Praze)   

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice.

Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Českého varhanního festivalu. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a historicky poučenou interpretaci na Akademii múzických umění v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští Barokní Sólisté. S nimi natočil více než 20 mnohokrát oceněných CD a uskutečnil bezpočet koncertních vystoupení na významných evropských festivalech (např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Musica Antiqua Brugge, Lufthansa Festival London, Bachtage Leipzig, Tage alter Musik Regensburg, Stockholm Early Music Festival a další).

Adam Viktora se stal také výrazným představitelem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia Jana Dismase Zelenky. Založil a organizuje Zelenka Festival Praha – Drážďany a pořádá muzikologické kolokvium Zelenka Conference Prague. Se souborem Ensemble Inégal získal již čtyřikrát prestižní francouzské ocenění Diapason d´Or.

Je ženatý, s manželkou G. Eibenovou, renomovanou zpěvačkou specializující se na starou hudbu, která s ním stála u vzniku souboru Ensemble Inégal, mají tři děti. Ve volném čase se zabývá archeologií a historií. Zastává názor, že „ničeho důležitého nelze dosáhnout husím pochodem“.  Rád se pohybuje v lesích a v horách mimo značené cesty.  Kromě varhan hraje také na koncertní harmonium.

 

Víte, že…

český skladatel Jan Dismas Zelenka (1679-1745) se řadí k nejvýznamnějším komponistům období vrcholného baroka? Je považován za jednoho nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů a jeho hudba udivuje i dnes. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, nápadité, vždy překvapující harmonii, dokonalosti umění kontrapunktu a originalitě instrumentace. Jeho hudba je charakteristická objevnou rytmickou a harmonickou představivostí, která je vždy plná života a energie.

o Zelenkově osobním životě víme velmi málo? „Pozoruhodný byl vztah Zelenky a princezny Marie Josefy, budoucí saské kurfiřtky a polské královny, sestřenice Marie Terezie. Hudbymilovná šlechtična si Zelenky nesmírně cenila a on jí věnoval mnohé své skladby. Vycházeje z dobových svědectví i z povahy jeho hudby to byl podle mne společenský a vzdělaný člověk s ušlechtilým charakterem a originálním smyslem pro humor,“ líčí Adam Viktora.

Zelenkovo dílo bylo po jeho smrti uloženo do drážďanského dvorního archivu jako majetek panovníka a po dlouhou dobu nebylo možné je opisovat či vydávat? Jeho hudba byla na více než sto let zapomenuta.

o znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se v 19. století zasloužil František Palacký a také Bedřich Smetana. Ten v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu ze Zelenkových orchestrálních suit.

 

„Jsem nesmírně rád, že v našem kraji žijí nejen šikovní, ale také pracovití a cílevědomí lidé, kteří se s láskou a péči věnují řemeslům. Musím smeknout před úsilím Davida Adamského, který doslova oživil zaniklou tradici vyšívání pavím brkem do kůže. Stejně tak kovář Zdeněk Vítek, který své zkušeností a dovednosti už padesát let předává dalším generacím. Jsem přesvědčen o tom, že i v dobách vyspělých technologií šikovné řemeslníky stále potřebujeme a jako kraj chceme podporovat, aby tradice zůstaly zachovány,“ uvedl hejtman Martin Červíček. 

Nominovat řemeslníka mohl každý. Z návrhů následně komise složená z odborníků v oboru tradiční lidové kultury, zejména muzejních etnografů, doporučila Radě Královéhradeckého kraje ocenit dva nominované.

„Smyslem udílení titulu Mistr tradiční rukodělné výroby je především ocenit dovednosti výrobců a jejich snahu předávat dál. Je to způsob, jak podporovat zachování tradičních technologií a postupů. Děkuji všem řemeslníkům, že se tradiční řemeslné výrobě věnují, a navíc ji vyučují a předávají dalším lidem,“ uvedla náměstkyně Martina Berdychová.

Prvním z nich je David Adamský, který se věnuje vyšívání pavím brkem do kůže. Toto umění se v Čechách rozšířilo v druhé polovině 19. století a uplatnilo se na kožených mužských opascích. David Adamský během snahy o oživení zapomenuté tradice orlickohorského kroje zjistil, že se doplňovaly právě opasky vyšívanými pavími pery. Nebyl však už nikdo, kdo by byl schopen práci starých mistrů napodobit v potřebné kvalitě. Po dlouhém bádání v muzeích a studiu dostupných materiálů se do vyšívání pustil sám s vlastnoručně vyrobenými nástroji. V současné době se v řemesle stále zdokonaluje, snaží se maximálně zachovat historickou autentičnost, ale experimentuje také s vlastními stehy. Vyšívání pavím brkem si však David Adamský nenechává jen pro sebe, ale tuto techniku už naučil svého syna Jindřicha a také přednáší a publikuje texty.

Druhý oceněný mistr Zdeněk Vítek již padesát let působí v Jaroměři na střední škole řemeslné. Po celou dobu se věnuje výchově a předávání odborných znalostí a dovedností budoucím řemeslníkům. Zpočátku se zaměřil na výuku podkovářství včetně podkování koní i oprav zemědělské techniky, později vyučoval umělecké kovářství, zámečnictví nebo pasířství.

Pro žáky třetích ročníků vytvořil pravidla pro ročníkové práce. Výsledkem je galerie na chodbách školy a práce jeho žáků pravidelně získávají ocenění v soutěžích a na výstavách. Pro dospělé řemeslníky podkováře vytvořil Zdeněk Vítek tradici takzvaných podkovářských dnů, kde předváděl ukázkové kování na nejrůznějších setkáních u nás i v zahraničí. Zdeněk Vítek se také podílel na vzniku publikace „Podkovářství“ a elektronické učebnice v oboru kovářství a podle jeho rámcového vzdělávacího programu se dnes učí podkováři a umělečtí kováři.

Oba letošní nositele titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje přijal hejtman Martin Červíček na pracovní schůzce, během níž ocenil nejen jejich práci, ale nechal se zasvětit do historie a problematiky nejen kovářství, ale také vyšívání pavím perem do kůže. Následně spolu diskutovali i možnosti dalšího rozvoje řemesel v regionu.

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje uděluje každým rokem Rada Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury. Každoročně jsou oceňováni tvůrci, řemeslníci v oborech tradičních lidových řemesel, ale také ti, kteří se o jejich rozvoj
a udržování významně zasluhují. Návrh na ocenění Mistra tradiční rukodělné výroby může podat kdokoliv. Výzvu k předložení návrhu na ocenění vyhlašuje každoročně Regionální pracoviště pro lidovou kulturu, specializované pracoviště historického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje.

Emil Viklický je dlouhodobě považován za jednoho z nejlepších jazzových klavíristů a komponistů nejen u nás. Londýnské Timesy jej označily jako jazzového Janáčka a Guardian jeho skvělou hru a melodické a harmonické cítění přirovnal ke Keithu Jarretovi. Na koncertě v úterý 4. října se k Emilu Viklickému připojí přední osobnosti jazzu i vážné hudby: mezzosopranistka Michaela Zajmi, flétnista Jiří Válek, za harfu usedne vynikající Jana Boušková a David Řehoř rozezní marimbu. Liběně Séquardtové budou náležet party hoboje a anglického rohu, Jiří Stivín Jr. usedne za bicí, Jakub Jánský se chopí houslí a kontrabasovou linku bude mít v rukou další legenda našeho jazzu František Uhlíř. „Jsem ráda, že skladba zazní po tak dlouhé době, je to nejen hold Emila Viklického Josipu Plečnikovi, ale i propojení vynikajících umělců a hudby a architektury napříč časem a prostorem,” dodává zakladatelka a ředitelka Dne architektury, Marcela Steinbachová.

Dopisy Plečnikovi byly vydány na albu Pocta Josipu Plečnikovi v roce 1996 u příležitosti výstavy Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii na Pražském hradě na objednávku tehdejšího hradního architekta Bořka Šípka. Emil Viklický na něm potvrdil svoji schopnost úspěšně podnikat hudební výpravy mimo hájemství jazzu. Pěvecké party na nahrávce svěřil tehdy začínající mezzosopranistce Magdaleně Kožené a album bylo kritiky označováno za událost sezony.

Prostor Kostela bude posluchačům koncertu, ale i ostatním návštěvníkům Dne architektury, přístupný díky vlídné spolupráci s Římskokatolickou farností u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně Praha – Vinohrady a faráře Jana Houkala. Cenově zvýhodněné vstupenky za 390 Kč je možné zakoupit v předprodeji v sít GoOut. Více informací na www.denarchitektury.cz.

Den architektury je nejrozsáhlejším festivalem o architektuře u nás a ve dnech 30. září až 6. října nabízí stovky zdarma přístupných akcí ve stovce měst a obcí po celé České republice i na Slovensku. Jedním z hlavních témat letošního ročníku je připomenutí tvorby ale i odkazu Josipa Plečnika. Festivalový program tak upozorní na tvorbu jeho žáků a následovníků Josefa Fuchse, Ludvíka Hilgerta, Karla Řepy nebo Otto Rothmayera. Důležitým tématem letošního Dne architektury jsou rekonstrukce a obnovy, program nabídne příklady zdárných řešení rekonstrukcí či obnov od nejrůznějšího zaměření a rozsahu. Den architektury vzdá také hold první dámě české poválečné architektury Aleně Šrámkové, která zemřela v březnu letošního roku.

Za architekturou známou i neznámou se mohou zájemci vydat pěšky, za běhu nebo na kole, ale i třeba na skatu, a to vždy s odborným výkladem. Pod tradičním názvem Hurá dovnitř! se otevřou veřejnosti i desítky běžně nepřístupných budov. Festival představuje jak současné zajímavé stavby, tak architekturu 20. století, a na některých místech zamíří i hlouběji do historie. Hlavním dějištěm zdarma přístupného festivalu bude Praha, kde se bohatý program tradičně odehraje v samotném centru, ale i na území Prahy 7 nebo Prahy 10 či v okolí Pražského hradu. Rozsáhlý program chystají také Brno, Ostrava ale i další desítky měst. Paralelně se Dnem architektury probíhá letos po desáté i jeho sesterský festival Film a architektura.

 

 

Pořádá:
Kruh z.s.

Pod záštitou:
Česká komora architektů, Svaz měst a obcí České republiky

Za finanční podpory:

Ministerstvo kultury ČR, projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Státní fond kultury České republiky, Statutární město Brno, Nadace české architektury, Městská část Praha 1, Městská část Praha 7, Městská část Praha 10

Základní partner:
KOMA

Oficiální dopravce:
Flixbus

Cyklo partner:
Rekola Bikesharing s.r.o.

Hlavní mediální partner:
Dolce Vita

Mediální partneři:
Český rozhlas Vltava, Radio DAB Praha, Radio Wave, Deník N, Architect+, Archiweb.cz, ArtMap, Czechdesign, ERA21, EARCH, GoOut.cz, iUmění, PROPAMÁTKY, Radio 1, RailReklam, S dětmi v Praze, STAVBA, stavbaweb.cz
 

Mediální partneři Slovensko:
ARCH, archinfo.sk, Projekt, SAB/STAVEBNICTVO a BYVANIE, ročenka TOP TRENDY

Píše se 22. únor 1998 a v japonském Naganu vrcholí slavný olympijský hokejový turnaj století. Češi v roli outsidera k překvapení všech soupeřů vyhrávají. V euforii si bezpočet dětí přeje být jako Jágr nebo Hašek. Touží po tom i desetiletý Dom, který když vidí nájezdy ČR proti Kanadě, usmyslí si, že bude stejně dobrý brankář jako Dominik Hašek.

Přesto, že mu nic nejde a nedokáže si zavázat ani brusle, rozhodne se svůj sen realizovat. Domovi  rodiče, ale do jeho nového snu nechtějí investovat čas ani peníze. Díky podpoře dědečka Dom nakonec po vzoru Haškova domovského klubu v Buffalu zakládá se spolužáky tým “Šavle” A s ním se pouští do velké výzvy. Porazit mnohem silnější a zkušenější soupeře ze sousední vesnice.

“Šavle” si pod svá křídla vezme bývalý extraligový hokejista, kterého hraje Hynek Čermák. „Nagano jsem sledoval. Každý z nás si přesně pamatuje, co dělal, když naši hokejisté vyhráli. Tento film odráží tu náladu a hrdost, která byla v každém z nás po tomto vítězství,“ vzpomíná Čermák, který si ve filmu zahraje s Klárou Issovou, Pavlem Baťkem, Simonou Babčákovou, Taťjanou Medveckou, Otakarem Brouskem mladším, s dětskými herci Tomem Bretonem, Johankou Rackovou či Fabiane Šetlíkem.

„Pro mě je to návrat do mého raného mládí. Je zajímavé vidět kluka, který má boty, co jsem nosil, když mi bylo devatenáct,” dodává Hynek Čermák, se kterým si ve filmu zahraje i hrdina turnaje století Dominik Hašek. „Není to moje první role. V Čechách i v Americe už jsem si několikrát malou roli zahrál. Tohle je pro mě ale srdcová záležitost. Český hokej potřebuje, aby si kluci šli zahrát hokej na plácek s tenisákem před barák nebo s pukem na zamrzlý rybník. I tam se dají objevit nové talenty. A o tom ten film je. Nám tuhle inspiraci přinesla hokejová generace 70. let a já budu moc rád, když ji ta naše „naganská generace“ podobně předá dnešním klukům,“ říká Hašek.

„Film je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám. Předáváme poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevíráme aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana,“ popisuje film věnovaný nejen Dominikovi Haškovi a všem hrdinům z Nagana, ale i legendárnímu trenérovi Ivanu Hlinkovi, režisér Dan Pánek.

 

www.detinagana.cz

Systém hodnocení

Soubory se hodnotí ve vzájemné kolektivní diskuzi a o vítězi přehlídky a dalších cenách rozhodují samotní účastníci prostřednictvím svých delegátů při závěrečném veřejném hlasování. Hlasuje se o nejlepší inscenaci, o mužský a ženský herecký výkon a o nejlepší výtvarné a hudební zpracování. Své ceny navíc uděluje divácká porota a seminaristé z divadelních klubů. Autorem cen je úspěšný sklářský výtvarník a designér František Jungvirt.

Program 51. ročníku

ČTVRTEK 8. 9.

Vernisáž:                               

Karolína Baňková                             17:00

Zahájení festivalu                              19:00–19:25

RAGUENEAU, Plzeň

Martin McDonagh: Pan polštář          19:30–21:50

Semináře                                        22:00–22:50

Beseda v kruhu                                 23:00–00:00

 

PÁTEK 9. 9.

Divadelní společnost Vltavan, Týn nad Vltavou

Zdeněk Jirotka, Daniel Hnát:

Saturnin                                10:00–12:00

Semináře                                13:00–14:00

Beseda v kruhu                        14:15–15:15

Rádobydivadlo Klapý,

Vahé Katcha, Julien Sibre:

Hostina dravců                        16:15–18:00                

Semináře                                18:20–19:10

Beseda v kruhu                        19:20–20:20

Suchdolský divadelní spolek SUD,

Lenka a Vít Chaloupkovi:

Opravdové kouzlo                   20:30–21:50                

Semináře                                 22:00–22:50

Beseda v kruhu                         23:00–00:00

 

SOBOTA 10. 9.

Divadlo Stodola, o.s., Jiříkovice,

James Goldman:

Lev v zimě                          10:00–12:00

Semináře                               12:30–13:20

Beseda v kruhu                        13:30–14:30

Triarius, Česká Třebová,

Ch. Webb, T. Johnson,

C. Willingham, B. Henry:

Absolvent                            15:00–17:30

Semináře                                17:50–18:40

Beseda v kruhu                         18:50–19:50

divadlo NABOSO,

Petr Pazdera Payne:

Zvíře [rodinný portrét]                 20:00–20:50

Semináře                                     21:00–21:50

Beseda v kruhu                              22:00–23:00

VODNÍ INSPIRACE                        23:10–00:10

 

NEDĚLE 11. 9.

Divadlo Exil, Pardubice,

David Košťák:

Lajka aneb Příběh z dob,

kdy se ještě hovna nesbírala    10:00–11:30

Semináře                               12:30–13:20

Beseda v kruhu                        13:30–14:30

Vyhlášení vítězů festivalu        15:30–16:30

Číše vína na rozloučenou            16:30

 

NABÍDKA SEMINÁŘŮ

I. Dramaturgický seminář – Petr Hanák

„Kdyby radši fetovali!” říkával jeden z mých divadelnických mentorů na konto amatérských inscenací, u kterých dramaturgie churavěla nebo zcela chyběla. Jenomže, co to ta dramaturgie vlastně je? Lze se ji vůbec naučit? Dramaturg je člověk, který se ptá neustále. A tak se i my na semináři spolu budeme ptát, co u zhlédnutých inscenací fungovalo, co nefungovalo a hlavně proč! Jistě se sem tam dotkneme i nějaké té teorie, poučky nebo pravidla. Ovšem dramaturgický úsudek se tříbí především na pozorování, v praxi a v dialogu, jež budou hlavní náplní naší činnosti.
„Ale co když jsem zrozený pro jeviště, vyvolený múzou, v žilách mi proudí 100% koncentrát talentu a chci jednat, ne o všem zbytečně dumat?“ ptáte se. Pak říkám z vlastní zkušenosti, že ani herec nemusí být jen nemyslící zombie zcela v moci režiséra. #truestory

II. Herecký seminář – Jiří Hromada

Herectví rozhodně není exhibicí sebe sama, je to přirozená interpretace našeho snění. Aktuálního žití a poselství autorů. K tomu je nezbytné (vedle talentu) herecky myslet a konat, s vášnivou radostí se prodrat technikou mluvy, dýchání, pohybu v rozmanitých prostorech. Herec je lidská bytost – naplněná touhou sdělit prostřednictvím i nelidských rolí něco o smysluplnosti bytí.

III. Význam režie pro současné amatérské divadlo – Věra Kmochová

Postavení režiséra a funkce režiséra v současném amatérském divadle, režisér jako herec a herec jako režisér. Význam složky režisér v současném amatérském divadle a význam složky herce. Jejich propojení a vzájemná služba. Krátký exkurz do historie významu režiséra. Zaměření se na konkrétní představení a otázky jaký význam pro inscenaci měl režisér a herec a jak se tyto složky vzájemně ovlivňují a prolínají. Je herec nový režisér?

IV.  Divácký klub – Ladislav Langr

Cílem klubu je prohloubit vztah diváka k divadlu, oživit besedy v kruhu laickými postřehy. Klub probíhá po zhlédnutém představení. Hlavní snahou je pomoct verbálně formulovat myšlenky.

Klub si neklade za cíl být vzdělávací. Povinností člena diváckého klubu je vidět všechna představení a na konci festivalu ocenit ať už samotnou inscenaci nebo jakýkoliv prvek z viděného.

http://www.femad.cz

 

 

 

 

Fenomén Mozart

Mozartova hudba bude hlavní náplní letošního ročníku festivalu. Skvostné árie Mozartových oper přednesou v pondělí 22. srpna přední čeští interpreti za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice, pod vedením Jiřího Rožně, dirigenta s výrazným mezinárodním renomé. Koncert v exklusivním Fibichově sále v Chrudimi je již vyprodaný, ale zájemci o krásnou hudbu mají ještě šanci zakoupit si vstupenky na koncerty Pěvissimo a Talentissimo, které se budou rovněž konat v akusticky bezkonkurenčním prostředí Fibichova sálu.

 

Zlatá Pecka ve znamení mladých interpretů

Na rozdíl od řady jiných podobných akcí, které sází na dlouholeté stálice klasické hudby, Hudební festival Zlatá Pecka představuje publiku a hudební veřejnosti mladé umělce, kteří kromě svého talentu a vysoké profesionality přináší na pódium nadšení, vřelost a zaujetí pro svůj obor. Dagmar Pecková vytvořila pro začínající umělce s výrazným talentem dva projekty: Tallentisimo pro mimořádně nadané děti ve věku do 16 let a Pěvissimo, sérii koncertů pro pěvce, kteří již jsou profesionálně činní a jejichž ambice oprávněně míří na vrchol české operní scény.

 

Vstupenky - Zlatá Pecka myslí na chrudimské patrioty

Festival má pro zájemce s datem narození v roce 1957 a dříve příjemnou nabídku, vstupenky na všechna chrudimská představení si mohou zakoupit za poloviční cenu v rámci programu Patriot. A kde je možné vstupenky zakoupit? V Cestovní kanceláři Štěpánka v Břetislavově ulici nebo prostřednictvím www.zpfestival.cz.

 

Amadeus - Závěr festivalu ve znamení špičkového divadla

Ještě je možné zakoupit vstupenky na herecky skvěle obsazenou inscenace hry Amadeus, kterou bude chrudimská část festivalu zakončena. V kritikou velmi pozitivně hodnoceném a divácky úspěšném představení Městského divadla Mladá Boleslav, se představí hned tři držitelé Ceny Thalie: Daniel Bambas, Petr Mikeska a Radim Madeja.

 

Program festivalu

V hlavním programu festivalu je celkem 12 představení, která najdou svůj domov v Chrudimi, Holicích, Pardubicích a České Třebové. Detailní informace o všech představeních jsou na www.zpfestival.cz.

Festivalové pódium Hudebního festivalu Zlatá Pecka nabídne hudební produkci návštěvníkům chrudimského Resselova náměstí od úterý 23. srpna do neděle 28. srpna.

Romanticko–moderní repertoár v podání rezidenční umělkyně festivalu Kateřiny Englichové navazuje na úspěšný koncept koncertu při svíčkách z minulého roku. Atmosféru umocní fakt, že do kostela Povýšení sv. Kříže v Adršpachu není obvykle přivedena elektřina, svíčky tak budou při koncertě významným zdrojem světla. Koncert se koná v pátek 19. 8. od 21 hodin. Program je koncipovaný přímo pro festival a uvede i méně známá díla harfového repertoáru. Vstupné na koncert je 290 Kč, vstupenky je možné zakoupit online na festivalovém webu www.zapoklady.cz.

 

Program koncertu:

C. Debussy: Danse sacrée et danse profane (Tanec nábožný a světský)

A. Hasselmans: Feuilles d’automne, “Podzimní listí”, Op.45               

                     La source “Pramen”- Étude de concert, Op.44

Z. Fibich: Nálady, dojmy a upomínky (výběr), (Adaptace pro harfu K. Englichová)

C. Salzedo: Chanson dans la nuit

D. Shpylova: Fantasie na ukrajinskou píseň “Oj u vishnevomu sadu”

(věnováno K.Englichové srpen 2022)

P. Glass: Why does someone have to die?

            Metamorphosis I. & II. (Adaptace pro harfu K. Englichová)

L. S. Caramellino: Suite  (věnováno K. Englichové)

1. Andromeda

2.Marilyn

3.Cassiopeia

 

Druhý koncert tohoto týdne se uskuteční hned v sobotu 20. 8. od 18 hodin v božanovském kostele sv. Máří Magdalény, kde vystoupí špičkový německý klavírista Matthias Kirschnereit.

„Zahraničí umělci tvoří téměř polovinu programové náplně letošního festivalu Za poklady Broumovska. Jejich účast je dokladem toho, že festival je atraktivní pro vytížené zahraniční umělce a že význam festivalu stoupá i v očích zahraničních interpretů. Debut německého pianisty Matthiase Kirschnereita přiveze do božanovského kostela tradiční i méně hraný repertoár, kromě děl Ludwiga van Beethovena zazní i zřídka uváděná sonáta argentinského hudebního skladatele Alberta Ginastery,“ uvedla ředitelka festivalu Tereza Kramplová.

Matthias Kirschnereit patří mezi špičkové německé pianisty, je laureátem řady významných zahraničních soutěží (Géza Anda Competition, Sydney International Piano Competition), a své klavírní umění předává studentům na Hochschule fur Musik und Theater Rostock, kde je profesorem. Je uměleckým ředitelem série "Gezeitenkonzerte". Vstupné dobrovolné, výtěžek putuje na pomoc kostelům.

 

Program koncertu:

Muzio Clementi: Sonáta B Dur op. 24/2 „Kouzelná flétna“

Ludwig van Beethoven: 6 variací F dur op. 34

Ludwig van Beethoven: Polonéza C dur op. 89

Ferrucio Busoni:  Elegie č. 3 „Meine Seele bangt und hofft zu Dir“

Alberto Ginastera: Sonata para piano č. 1 op. 22

 

Ohlédnutí za koncertem v Martínkovicích / 13. 8. 2022

Díla Bohuslava Martinů, Johanna Sebastiana Bacha, Zoltána Kodályho a Arthura Honeggera zněla v sobotu 13. srpna martínkovickým kostelem sv. Jiří a Martina v interpretaci mladých českých talentů: houslisty Kristiana Mráčka a violoncellisty Davida Pěrušky. Oba mladí umělci jsou vítězi komorní kategorie soutěže Concertino Praga 2021. Jejich vystoupení v Martínkovicích si přišlo v sobotním podvečeru vychutnat 126 lidí, kteří na dobrovolném vstupném přispěli částkou 8 739 Kč.

17. ročník festivalu Za poklady Broumovska se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, kardinála Dominika Duky a hejtmana Královéhradeckého kraje Martina Červíčka. 

Festival se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, města Broumov, hlavním partnerem je společnost MND. Významnými partnery jsou Hobra-Školník, Státní fond kultury ČR, Dobrovolný svazek obcí Broumovsko, Raiffeisen Leasing, Z-Trade a Wikov. Partnery festivalu jsou královéhradecká diecéze a místní farnosti, Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, Agentura pro rozvoj Broumovska, Region Broumovsko, velvyslanectví Polska, společnost Petrof, penzion Jízdárna Hejtmánkovice a místní živnostníci a podnikatelé, kteří přebírají patronát nad koncerty ve svých obcích. Mediálními partnery 17. ročníku festivalu jsou Radio Classic, Český rozhlas Hradec Králové, KlasikaPlus.cz, Opera+, časopis Harmonie, PROPAMÁTKY, scéna.cz, Katolický týdeník, Naše Broumovsko a Místní kultura.

 

                                      

 

Inscenace PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO se v Činoherním klubu hraje od roku 1990. Poprvé ji Ladislav Smoček ve svém domovském divadle uvedl v roce 1966, rok poté, co společně s Jaroslavem Vostrým Činoherní klub v ulici Ve Smečkách založili. Hrají Boleslav Polívka, Ondřej Vetchý, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava a Otmar Brancuzský.

Výstavu v Činoherní kavárně a v horním foyeru divadla bude možno shlédnout v hrací dny od 5. září do 22. prosince 2022. Výstavu a publikaci SMOČEK 90 připravili Petra Honsová a Radvan Pácl, spolupracovali Roman Císař a Vladimír Procházka, design a grafické zpracování výstavy Martin Sršeň a Martin Routa, grafické zpracování publikace Martin Sršeň. Publikaci vydává Činoherní klub.

Na herecké osobnosti Činoherního klubu divadlo vzpomene prostřednictvím záznamů z inscenací, ve kterých hrály. Vystoupí Big Band Vyšší odborné školy a Konzervatoře Jaroslava Ježka pod vedením jazzmana Milana Svobody. Vstupenky na vzpomínkový večer jsou již v prodeji.

 

LADISLAV SMOČEK, dramatik a režisér

Ladislav Smoček se narodil v Praze v roce 1932. Od vypuknutí 2. světové války žila jeho rodina v Plzni, kde prožil osvobození americkou armádou v květnu 1945 i únorový převrat 1948. V roce 1952 se stal posluchačem režie na AMU v Praze. Svoji režisérskou cestu zahájil v roce 1956 hrou bratří Čapků Ze života hmyzu v Městském oblastním divadle v Benešově. Od roku 1957 byl režisérem Divadla Julia Fučíka v Brně, kde inscenoval Pavlíčkovu dramatizaci Andersenovy pohádky Slavík, Goldoniho Poprask na laguně, dramatizaci Deníku Anny Frankové a Pavlíčkův Labyrint srdce. V roce 1960 se stal členem Laterny magiky. O tři roky později se – společně se spolužákem z AMU Jaroslavem Vostrým – rozhodl přijmout nabídku ředitele SDS Miloše Hercíka k založení nového divadla.

Činoherní klub vznikl s premiérou Smočkova dramatu Piknik 27. února 1965. Ladislav Smoček tu uvedl své aktovky Bludiště a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Bondovy Spasené a svoji hru Kosmické jaro. Nastupující normalizace znamenala nucený odchod Jaroslava Vostrého z místa uměleckého šéfa a Ladislav Smoček mohl zůstat pouze jako režisér. Navzdory všem překážkám uvedl na přelomu 70. a 80. let vynikající inscenace O´Neillovy Cesty dlouhého dne do noci, Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku, Horváthových Povídek z Vídeňského lesa, Gogolových Hráčů. V roce 1987 představil se Syngovou Drátenickou svatbou i svoji hru Bitva na kopci. Po Sametové revoluci 1989 znovu nastudoval Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Bludiště, poprvé uvedl Smyčku a uskutečnil revival Kosmického jara. Inscenoval Birinského Mumraj, Pirandellovy Nahé odívati, Štolbovo Vodní družstvo, Ibsenovu Hedu Gablerovou, Štechovo Třetí zvonění a Goldoniho Letní byt. Jeho hra Jednou k ránu zahájila v roce 2000 období pod ředitelským vedením Vladimíra Procházky. V této době vznikly inscenace Štechova Deskového statku, Ortonovy hry Jak se bavil pan Sloane, Goldoniho komedie Impresário ze Smyrny, Hamptonových Nebezpečných vztahů, Kunderovy Ptákoviny, Krležovy Lédy, Williamsovy Tramvaje do stanice Touha, Hauptmannova dramatu Před západem slunce a Birinského Tance bláznů.

Ladislav Smoček byl v letech 1991-2011 také režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni, pro které v roce 1995 napsal a režíroval hru Nejlepší den. Hostoval v Národním divadle, v Divadle na Vinohradech a v Divadle Ungelt. Režíroval ve Švýcarsku, na Filipínách, ve Finsku, v Itálii, Rakousku a v Belgii.

Nakladatelství Větrné mlýny vydalo v roce 2002 knihu jeho her a krátkých povídek ČINOHRY A ZÁZNAMY.

V roce 2015 byl jmenován Doctorem Honoris Causa Akademie múzických umění v Praze. Je nositelem Ceny PEN klubu – Ceny Karla Čapka, Ceny ministerstva kultury ČR, Stříbrné pamětní medaile Senátu ČR, Stříbrné medaile Hlavního města Prahy a Medaile Prahy 1.

 

***

 

Nina Divíšková o Činoherním klubu

„Bylo toho hodně o společném názoru na život, na divadlo… Pamatuju si slova Evalda Schorma: ‘Domluvit se můžou jen předem domluvení.’ Asi jsme v jedné chvíli tak nějak ‘předem domluvení’ byli. Věděli jsme, že nesmíme lhát, ani jeden druhému, ani divákům. A diváci to asi z nás cítili. A cítili možná i to, že ‘každý z nás táhne svůj kříž’ stejně jako oni, každý, stejně jako oni, řeší ty obyčejné, lidské pochyby, selhání, radosti i trápení, stres z politiky, stres z obyčejného každodenního života, starost o děti – o obživu, všichni jsme se cítili stejně ohrožení. A stalo se, že ti v hledišti nás začali asi mít za to rádi.“

Nina Divíšková v knize ČINOHERNÍ KLUB 1965-2005

 

O Nině Divíškové

„Groteskně vyhlížející a jednající Svatava není ovšem schválností, je svou nehybností a ustátostí jen dokonalým odrazem nenormálního nitra, které se musí i navenek projevit abnormalitou. Smysl pro vyhmátnutí nenormálního v člověku, pro hyperbolu jeho vnitřních, navenek prosakujících kazů zachycených v přesných tvarech, herce Činoherního klubu rovněž spojuje.“

Helena Suchařípová: Glosy o hereckém kontaktu, časopis Divadlo – září 1966

„Když Čechov poznamenává: vchází Charlotta Ivanovna, tak Charlotta Ivanovna vchází na rukou. Nemůžeme vytknout interpretaci, ani že je snobská, ani že je Čechov znásilněn. Čechovovská melancholie se na pozadí žertování neztrácí, dostává nový groteskně tragický výraz.“

Ritva Särkisilta: Škleb se slzami, Päivän Sanomat, Helsinky 29. 3. 1972

 

Libuše Šafránková o Činoherním klubu

„Činoherní klub je neměnná a ničím nezaměnitelná hodnota, která se nemůže vyprášit z paměti ani z těla. Hodnota, kterou má člověk pod kůží a ať přijde kamkoliv, pokud žije, nese si ji s sebou a na jejím základě je schopen dalšího vývoje a existování.

Když to má člověk shrnout do jedné věty, ona vnitřní svoboda je úhelným bodem, od nějž se odvíjí vše ostatní.“

Libuše Šafránková v knize ČINOHERNÍ KLUB 1965-2005

 

O Libuši Šafránkové

„Z hlediska dané osobnosti (z hlediska člověka Libuše Šafránkové) jde totiž o nezaměnitelně individuální přístup ke světu a k životu, který se může v životě projevovat různě, ale který za předpokladu skutečné herecké příležitosti nás při svém hereckém uplatnění nakonec vždycky potěší; a to také a právě proto, že je to jaksi z principu přístup tvořivý.“

Jaroslav Vostrý v knize „Sláva a bída herectví“

 

„Za svůj dlouhý divadelní život jsem se v Čechách, a všechny drahé kolegyně ať mi prominou, nesetkal s větším divadelním talentem, než jakým je a v mé mysli navždycky zůstane Libuše Šafránková.“

Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu

 

***

Josef Abrhám o Činoherním klubu

„Řadu let se kdekdo pokouší pojmenovat, v čem spočíval ‘styl’ Činoherního klubu, v čem byl ‘odlišný’. Nebylo to v pilnosti, jistě existovala řada divadel pilnějších. Nebylo to v experimentech vyhledávat ‘objevné’ a provokativní výklady, nebylo to divadlo avantgardní... Možná, že klíč k odpovědi je skryt v samotném názvu – Činoherní klub.

V klubu se dobrovolně setkávají lidi, kteří mají o něco zájem, které spojuje podobný nebo společný pohled na něco, co je baví, zajímá a čemu věří. Je to společenství rovnocenných zájemců, kteří se vzájemně respektují, tolerují a inspirují. Jako v jazzklubu zahraje každý své sólo a pak všichni společně na stejné téma, a mají radost, když to druhýmu jde. A protože každý má talent, má také každý svoje sebevědomí a jistotu a necítí tak potřebu na druhého žárlit nebo mu závidět. A taky takoví členové musí mít dobrou povahu a umět být na sebe navzájem hodní... Tohle možná měli zakladatelé na mysli, když zvolili slovo ‘klub’. Seskupení takto vybraných členů klubu bylo předpokladem a zárukou toho pohledu na divadlo, které zakladatelé měli na mysli.“

Josef Abrhám v knize ČINOHERNÍ KLUB 1965-2005

O Josefu Abrhámovi

„‘Kindrštube’, výchova, to září z člověka. On je antiburan.

Ladislav Smoček ve filmu Josef Abrhám

 

„Velice slušný chlapec. Velmi kultivovaný. Takový, který samozřejmě umí na piano a umí anglicky. Má ‘kindrštube’. Ale ve kterém něco hraje, ve kterém je nějaká energie, která se chce projevit, i když na druhou stranu má tendenci se schovat.“

Jaroslav Vostrý ve filmu Josef Abrhám (ČT – cyklus Neobyčejné životy, 2009)

 

***

Jan Vodňanský o Činoherním klubu

„V dokonalé úctě a s úsměvem idiota se klaní ‘for ever’ – na věčné časy a nikdy jinak“

Jan Vodňanský

O Janu Vodňanském

„Na vizitkách měl pod svým jménem vytištěno povolání showman, ale nikdy nebyl showmanem z profese. To spíš z leknutí.“

Přemysl Rut / Z časů života a díla, posledního programu V+S.

 

„Vodňanský je téma pro uměnovědnou studii či dobrodružný životopisný román – co jen bylo těch zákazů a kotrmelců, co jako signatář Charty 77 prožil. Ode mne tedy trochu pateticky pouze toto: Jan Vodňanský byl darem pro tuto zemi. Sluší se poděkovat.“

Jan Kolář / penzista, bývalý šéfredaktor Divadelních novin

***

Jiří Hálek o Činoherním klubu

„Ahoj, Činoheráku milej, zdravím Tě v roce Tvých čtyřicátých narozenin s radostí a dojetím. V roce 1964 až 65, kdy jsi vznikal a mně bylo dopřáno být při tom, se mi splnil můj ‘herecký sen’. To setkání nadaných, nadšených mladých lidí (Čepek s Hrzánem mně od začátku říkali ‘dědku’), pravda, bylo mi už 34 let, zatímco většině kolegů o deset méně. Ta ochota a samozřejmost věnovat se společné práci od vidím do nevidím, a divadlo na prvním místě. Že jsme měli co říct, pod vedením Ladislava Smočka, Jana Kačera a Jaroslava Vostrého (last but not least) bez velkých programových prohlášení, se ukázalo hned při zahájení naší práce. Vznikalo divadlo, v němž se herec necítil být zaměstnancem plnícím své pracovní povinnosti, ale spolutvůrcem, jehož názor nebyl jen respektován, ale přímo vyžadován a vítán.“

Jiří Hálek v knize ČINOHERNÍ KLUB 1965-2005

O Jiřím Hálkovi

„Celý život vůbec byl Jirka Hálek na jevišti výrazné zjevení. Bystrý jako pstruh ve vodě, osobnost zářivé inteligence, vždy pohotový, přítomný a výrazný. Měly-li mé hry tehdy celkem kladný ohlas, Jirka se na tom výrazně podílel.“

Ladislav Smoček

„Jeho vklad do významu a tvorby Činoherního klubu – byť jaksi skromně tlumený, což ostatně odpovídá Jirkově povaze – je nejen trvalý, ale vpravdě zakladatelský.“

Jan Císař

***

Jiří Menzel o Činoherním klubu

„Byl jsem na tohle divadlo pyšný. Sám jsem mohl poznat tu intimní blízkost jeviště s hledištěm na vlastní kůži z obou stran a prožil tu velice šťastné chvíle.“

Jiří Menzel

 

O Jiřím Menzelovi

„To, co bylo specifické právě pro Mandragoru (1965) a Menzlův režisérský přínos, bylo jakési půvabné uličnictví a gaminská svoboda hry, která souzněla nejenom s obdobnými vlastnostmi herců a scénografa, ale i s tím, co opravdu bylo tehdy v atmosféře.“

Jaroslav Vostrý

„Hraní ho strašně bavilo, ale učil se za pochodu – před diváky. Měl úspěch, měl radost, přál jsem mu to. Že byl Jirka vyučenej režisér a já vyučenej herec, to vůbec neovlivňovalo naše výměny názorů. Mluvil jsem mu do 'režie', on mě mluvil do 'herectví'. V tom byl náš vztah ojedinělý.“

Josef Abrhám

***

 

 

 

Čtvrtý koncert 20. ročníku festivalu hudby nabídne jednoho z nejvyhledávanějších českých houslistů s romskými kořeny. Dojemná melodie v kontrastu s divokými rytmy a strhujícími virtuózními sóly, či schopnost plynule mixovat různé hudební proudy jsou trumfy, s nimiž tento technicky zdatný hráč  fascinuje nadšené posluchače i za hranicemi naší republiky ...

V jízdárna ve Světcích probíhají zásadní a konečné rekonstrukční práce - přesto - koncert zde připravovaný nebude žádným způsobem narušen a divák si bude moci naplno užít připravovaný kulturní příspěvek.

www.mkstc.cz

 

 

 

 

V Kině Nadsklepí zazní ve středu 17. srpna již třetí z řady studentských koncertů. Tentokrát se kromě sólistů na violoncello, klavír nebo housle představí i orchestr sestavený ze studentů akademie. Dirigent a umělecký ředitel LHAK Tomáš Nikl s nimi během konání akademie nacvičil Bartókovi Rumunské lidové tance a dvě části ze skladby Edvarda Griega Z časů Holbergových. „Už po první společné orchestrální zkoušce jsem byl překvapený vysokou úrovní výkonů jednotlivých hráčů orchestru,“ zhodnotil Tomáš Netopil.

Po skončení koncertu připravili organizátoři mimořádný cembalový koncert na chodbách Konzervatoře J. P. Vejvanovského. V romantické atmosféře dokreslené svíčkami zazní skladby J. S. Bacha, G.F. Händela, L. Couperina a J. B. Práč. „Zlatým hřebem večera bude vystoupení lektorů – cembalistky Barbary Marie Willi a houslisty Fedora Rudina,“ pozvala výkonná ředitelka akademie Jana Kubáčová.

Předpokládaný začátek koncertu je ve 21.30 hodin.

Koncertům bude ve středu odpoledne přecházet přednáška o hudebním životě na kroměřížském zámku a o jeho unikátním hudebním archivu Život na zámku, kterou povede Tomáš Netopil. Jeho hosty bude tentokrát cembalistka a děkanka JAMU Barbara Maria Willi, ředitel Muzea umění Olomouc Ondřej Zatloukal a Kateřina Fajtlová, kurátorka a správkyně hudebního archívu Arcidiecézního muzea Kroměříž.

Vstupné na oba koncerty i besedu je dobrovolné.

5. ročník Letní hudební akademie a festival klasické hudby Hudební Kroměříž se koná od 12. do 20. srpna 2022.

Více informací na hudebnikromeriz.cz a  www.academykromeriz.com