Co se děje

Ta se uzavřela v září roku 2020 poté, kdy začala realizace projektu „Zefektivnění prezentace a ochrany sbírky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, p.o. – expozice Tragédie na Ploštině“,  připravovaného Zlínským krajem od roku 2017 a podpořeného programem IROP.

Uzavření areálu bylo podle hejtmana Zlínského kraje Radima Holiše nevyhnutelné. „Starý amfiteátr, expozice i samotný památník už dávno přestaly sloužit účelu, pro který byly vytvořeny, tedy být důstojnou připomínkou událostí, které zde – a nejen zde - vyvrcholily před lety násilnou smrtí desítek lidí. Zlínský kraj přišel s vizí změny a jsem rád, že se ji postupně podařilo naplnit. Nyní je naším cílem představit novou expozici všem školám v kraji, abychom žákům přiblížili příběh a historii tohoto místa,“ vysvětlil hejtman.

Projekt byl jednou z velkých investičních akcí v oblasti kultury, které Zlínský kraj v posledních letech realizoval, a na niž získal z evropských dotací 110 miliónů korun. Zbytek z celkové částky 151 miliónů korun financoval přímo Zlínský kraj. Díky tomu byl zcela naplněn původní záměr zbudování důstojné prezentace celého tématu, navíc objekty disponují novými prostory umožňujícími konat kulturně-vzdělávací akce, edukační programy i konference. Ploština se tak stává nejen místem piety, ale i nových aktivit.

„Desítka vypálených domů, osmadvacet mrtvých v jeden osudný dubnový den roku 1945. Lidstvo se nikdy nepoučí z vlastních chyb. Proto si je musíme každý den připomínat. Investice do Ploštiny byla i proto nezbytná. Děti jsou naší pamětí a právě pro ně je zde připravená řada edukačních programů. Věřím, že nabídka bude zajímavá jak pro školy, tak pro širokou veřejnost, protože pamětníci pomalu vymírají, ale my nesmíme zapomenout,“ uvedla radní Zlínského kraje pro kulturu a školství Zuzana Fišerová.

K realizaci byl vybrán návrh architektonické studie firmy Technico Opava, s.r.o., na niž navázala libretem společnost Art Consultanc, s.r.o. Samotnou stavbu pak provedla zlínská stavební firma Navláčil, s.r.o. Na místě bývalého amfiteátru tak vyrostla nová, až futuristická budova návštěvnického centra, proběhla zásadní rekonstrukce jednoho ze zdejších stavení s číslem popisným 23 a obnovy a čištění se dočkal i monument památníku obětem války od Šebestiána Zelinky. Do tohoto „hardwaru“ pak přibyl i „software“, tedy dvě nové expozice TRAGÉDIE NA PLOŠTINĚ a NOVÁ PLOŠTINA, jejichž autorem je historik a etnograf Ondřej Machálek ze zlínského muzea. „Po mnoha nepředpokládaných překážkách od celosvětové epidemie covidu na počátku po obrovskou inflaci v závěru jsme dokázali projekt dotáhnout do konce,“ připomíná Pavel Hrubec, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které objekty na Ploštině spravuje. „Vložili jsme do projektu opravdu hodně sil a jsem v tuto chvíli velice hrdý na všechny své spolupracovníky, kteří k obnově Ploštiny přispěli.“

Ploština uzavírá sérii velkých investic v oblasti kultury spolufinancovaných z IROP. „Společně s hospodářským dvorem v Rymicích, Cyrilometodějským centrem ve Starém Městě a Zámkem Kinských ve Valašském Meziříčí na ně Zlínský kraj získal téměř půlmiliardovou dotaci, čímž se řadí mezi nejúspěšnější žadatele v rámci krajů,“ připomněla Zuzana Fišerová s tím, že v získávání dotačních prostředků v oblasti kultury Zlínský kraj dál pokračuje. „V uplynulých týdnech nám byly přiděleny další finance z Národního plánu obnovy a chystáme projekty do dalších výzev IROP,“ doplnila radní Fišerová.

Národní kulturní památka Ploština se všemi objekty se veřejnosti poprvé otevře o posledním dubnovém víkendu. Od května do září bude kromě pondělků přístupná denně od 10 do 17 hodin, v říjnu opět pouze o víkendech. Jednotlivci, skupiny i školy se mohou více dozvědět na webu MJVM Zlín www.muzeum-zlin.cz/plostina nebo na FB/PamatnikPlostina.

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

www.divadlox10.cz

Facebook Divadla X10

Instagram Divadla X10

Revizi RVP ZV, jejichž součástí je oblast Umění a kultura, připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho organizace Národní pedagogický institut. Široká koncepce oblasti Umění a kultura, která byla v uplynulých týdnech zveřejněna a je nyní diskutována, je předpokladem pro kvalitní budoucí podobu výuky kultury na základních školách, která bude odpovídat situaci v 21. století a dokáže reagovat na aktuální trendy a na potřeby žáků a jejich individuální rozvoj. 

„Revize Rámcových vzdělávacích programů je unikátní příležitostí pro budoucnost českého školství a zejména pro budoucí generace. Kvalitní a moderní vzdělávání je klíčem k budoucnosti. Ministerstvo kultury se diskuse aktivně účastní v oblasti Umění a kultura. Považujeme za mimořádné důležité, aby se kvalitně rozvíjely nově doplněné kulturní klíčové kompetence. V tuto chvíli je naším cílem ve spolupráci s MŠMT, aby se důležité věci z pohledu kulturního vzdělávání promítly do revidovaného programu v potřebné šíři a aby kultura v budoucích rámcových vzdělávacích programech měla své jasné a nezpochybnitelné místo. Domnívám se, že je velmi užitečné, aby se celá pětice uměleckých oborů: hudební, výtvarná, dramatická, filmová/audiovizuální a taneční a pohybová výchova stala plnohodnotnou součástí výuky,“ říká Martin Baxa, ministr kultury.

„V posledních dnech jsme svědky takové malé bouře ve sklenici vody, kterou vyvolala mylná informace, že ministerstvo školství chce zrušit hudební a výtvarnou výchovu. Znovu opakuji, není to pravda. Od počátku tvrdíme, že proces revize bude transparentní, tedy vše se děje veřejně, a tato otevřenost zákonitě podobné diskuse přináší. Je potřeba uvést, že ani dnes ministerstvo školám nenařizuje, které předměty se mají učit. Zda to bude hudební a výtvarná výchova či umění obecně, to je na rozhodnutí školy. MŠMT chce podpořit integraci předmětů, což by konkrétně v umění spojovalo různé obory tak, aby žáci z takové výuky měly maximum poznatků a vjemů,“ vysvětluje Vladimír Balaš, ministr školství, mládeže a tělovýchovy.

Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze doplňuje, že vzdělávací oblast má pro navrhované změny požadované základy. „Umění se vyvíjí, umělecké druhy se propojují, na změny přirozeně konstantně reagujeme. AMU již nyní připravuje studující na pedagogické působení v oblastech dramatického umění, hudby i tance v rámci svých stávajících studijních programů. Existují vypracované metodiky a publikace v rámci vzdělávaní pedagogů a pedagožek. Jsou reálně využívány v praxi a je možné je sdílet s pedagogickými fakultami, které je mohou při přípravě pedagogů také využít. Je z čeho čerpat.“

Nové, kompetenčně pojaté kurikulum, jehož platnou součástí jsou i kulturní kompetence, směřuje k moderní podobě, která je v souladu s aktuálními evropskými trendy. Navazuje na Evropský referenční rámec klíčových kompetencí a sleduje záměry Strategie 2030+, klíčového dokumentu ČR pro rozvoj vzdělávací soustavy.

„Máme nyní příležitost ke změně, ale máme i možnosti, jak novou vizi naplnit. Jsme připraveni se i nadále na přípravě prostřednictvím našich expertů a expertů z oblasti kultury podílet. Věřím, že široce pojatá kulturní výchova je nezastupitelná a mimořádně důležitá pro rozvoj lidské osobnosti a kreativity v moderním světě a děkuji panu ministrovi Balašovi za to, jakou pozornost tématu věnuje,“ dodává ministr kultury Martin Baxa.

Z hlediska § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky je Ministerstvo kultury ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro kulturně výchovnou činnost. Resort kultury dlouhodobě vzdělává kulturou a uměním, má zkušenosti podpořené historickou kontinuitou ve všech uměleckých oborech a nabízí pohled z širšího úhlu. Zástupci resortu kultury se problematice intenzivně věnují a aktivně se na přípravách revize podílejí.   

V široké, inovativní koncepci pro oblast Umění a kultura v RVP, kterou MK podporuje, se nejedná o revoluci, ale evoluci. Kulturní sektor může nabídnout školám masivní infrastrukturu a kvalitní spolupráci kulturních a paměťových institucí a organizací, které napomohou naplnit potřebný vzdělávací obsah a je schopen reagovat na rostoucí význam kulturních a kreativních odvětví a měnící se potřeby trhu práce.

Ten byl také jedním z vystupujících. V rámci slavnostního večera, kterým provázel herec Kryštof Bartoš, zazpíval v doprovodu kapely Mira Žbirky píseň Nejsi sám, jenž se stala Skladbou roku. Za Posledné veci Česká hudební akademie Žbirkovi dále udělila ocenění v kategoriích Album, Sólový interpret a Slovenské album.

Nahrávku začal Miro Žbirka připravovat během svého života, dokončením alba potom pověřil svého syna Davida. Ten ho společně se svým spolupracovníkem Patrickem Jamesem Fitzroyem natáčel ve slavných londýnských studiích Konk. „V kontextu českého a slovenského popu jsou Posledné veci opravdu mimořádná nahrávka. David Žbirka svým odvážným přístupem k produkci ukázal pravdivost motta, kterým se jeho táta řídil. Že v populární hudbě se staří učí od mladších. Mekyho klasicky psané písně tu totiž zní povědomě, a přesto úplně jinak,“ uvádí k výsledkům hlasování předseda České hudební akademie Honza Vedral.

Mezi speciální okamžiky slavnostního večera patřilo také přivítání nového člena andělské Síně slávy. Tím se letos stal Zdeněk Svěrák, tedy vůbec poprvé specializovaný autor písňových textů. Do Síně slávy ho uvedl nečekaný host večera, prezident Petr Pavel. „Každý rok se snažíme o to, abychom legendy vstupující do Síně slávy potěšili nejen jejich uvedením, ale i osobou předávajícího. Bylo nám ctí na andělském podiu přivítat pana Zdeňka Svěráka i pana prezidenta, který se této role zhostil. Je příjemná změna, že je ve vrcholné politice po letech znovu někdo se zájmem o kulturu,“ uvádí producentka Lucka Hájková z pořádající agentury.

Kromě Mira Žbirky patřila k favoritům letošního ročníku kapela Vypsaná fiXa, která se svými Kusy radosti získala Anděla v kategorii Skupina a v rámci předávání živě zahrála. Na jejich úspěšný singl Buvol navázala kapela úryvkem písně Špinavý záda od Hudby Praha, kterou symbolicky uctila památku v loňském roce zesnulého kytaristy a zpěváka Michala Ambrože.  Cenu za Objev si převzal Calin, kterému Evropa 2, mediální partner Cen Anděl a patron této kategorie, věnovala mediální kampaň v hodnotě půl milionu korun.  Sólovou interpretkou se stala Lenny, sošku za nejlepší videoklip získal Lazer Viking za klip k písni Yr Body režisérky Jay Walker. V kategorii Alternativa a elektronika získali sošku Kalle s albem Under The Black Moss, v kategorii Folk Robert Křesťan & Druhá tráva s deskou Díl druhý. Nejlepší jazzovou nahrávkou je Štěstí od Štěpánky Balcarové, rockovou Grrrotesky od skupiny Insania a rapovou City Park od formace 58G. V kategorii Klasika pak uspělo album Mysterium času symfonika Miloslava Kabeláče, kterou natočil Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Marko Ivanovićem.

Předávání doprovodila živá vystoupení nominovaných interpretů – Lenny, Vypsané fiXy, Prago Union a 58G, prostor dostaly také zpěvačky Pam Rabbit a Rozálie nebo zpěvák 7krát3, který si přichystal speciální číslo s Unique Orchestra. „Snažili jsme se představit divákům České televize pestrost české hudební tvorby a s ohledem na daný žánr, který jednotliví vystupující reprezentovali, ladit také vizuální formu. To, jak se nám to podařilo, můžete posoudit na našem YouTube kanálu, kde jsou jednotlivá vystoupení ke zhlédnutí,“ uvádí artdirector Cen Anděl Matyáš Vorda. „Věříme, že se nám podařilo připravit večer, který byl výjimečným zážitkem nejen pro hosty v sále, ale také pro diváky u obrazovek. Máme radost z toho, že se Ceny Anděl těší přízni diváků, akademiků i umělců, kterým je tento večer věnován především,“ doplňuje Hájková.

„O vítězích letos pod dohledem notáře rozhodovalo 493 akademiků,“ uvedla Petra Žikovská, ředitelka ČNS IFPI, která Anděly vyhlašuje. Jedinou kategorií, ve které nehlasují akademici, ale veřejnost, je multižánrová Cena fanoušků, kterou tradičně vyhlašuje titulární partner Cen Anděl, společnost Coca-Cola. V letošním roce získali největší počet hlasů od fanoušků 58G. „Coca-Cola dlouhodobě podporuje moderní hudbu a hudební talenty. Máme radost, že můžeme ve spolupráci s Cenami Anděl tuto podporu ještě více rozšířit a obdarovat vítěze Ceny fanoušků částkou 100.000,-Kč a nápoji na celý rok do zkušebny. Pitný režim od nás získává také vítěz v kategorii Videoklip,“ uvádí Veronika Němcová, ředitelka komunikace a vnějších vztahů společnosti Coca-Cola ČR.

Ceny Anděl uděluje každoročně od roku 1991 hudební akademie, která je složena z odborníků – hudebníků, producentů, dramaturgů, novinářů a dalších osobností české hudební scény. Od roku 1995 je vyhlašovatelem Cen Anděl ČNS IFPI. Pořadatelem je již sedmým rokem společnost LUFF PRODUCTION, titulárním partnerem ročníku byla Coca‐Cola ČR, mediálními partnery Česká televize a Evropa 2. Dalšími partnery ročníku byli kolektivní správci INTERGRAM a OSA.

VÝSLEDKY:

Síň slávy

Zdeněk Svěrák

Album

Miro Žbirka – Posledné veci

Skladba

Miro Žbirka (feat. David Žbirka) – Nejsi sám

Skupina

Vypsaná fiXa – Kusy radosti

Sólová interpretka

Lenny – Heartbreak Culture

Sólový interpret

Miro Žbirka – Posledné veci 

Objev

Calin – Popstar

Videoklip

Lazer Viking – Yr Body (režie J. Walker)

Slovenské album

Miro Žbirka – Posledné veci 

Alternativa a elektronika

Kalle – Under the Black Moss

Folk

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Jazz

Štěpánka Balcarová – Štěstí

Klasika

SOČR, Marko Ivanović – Miloslav Kabeláč: Mysterium času

Rap

58G – City Park

Rock

Insania – Grrrotesky 

Komponovaný komorní pořad s názvem Listy důvěrné představí posluchačům vybrané milostné dopisy Leoše Janáčka Kamile Stösslové a část jeho nesmrtelného klavírního díla. Legendu českého herectví Petra Štěpánka jako stárnoucího Leoše Janáčka a klavíristku Terezii Fialovou jako skladatelovu mladistvou múzu Kamilu dělí podobný věkový rozdíl jako hlavní „protagonisty“. Co je však spojuje, je vášeň projevu, cítění fráze a pokora k textu.

„Uslyšíte nejosobnější tóny skladatelovy duše, jeho pocity a tajná přání. Také jeho obyčejné denní starosti a radosti, které popisuje své milé a těší se na její odpověď. V kontrastu s texty také nádhernou Janáčkovu hudbu plnou poezie a vášně,“ říká k programu Terezie Fialová. Petr Štěpánek dodává: „Myslím, že pro posluchače je až překvapivé dozvědět se o Janáčkovi něco absolutně nového a překvapivého. I pro mne je to nádherné setkání.“

PROGRAM KONCERTU:

Leoš Janáček:
Sonáta Z ulice 1. X. 1905 „Z ulice“
Po zarostlém chodníčku (výběr)
V mlhách (výběr)

Vstupné za 390 Kč (VIP vstupenka s číší vína po koncertě, v první polovině sálu bez specifikace místa) nebo 290 Kč (základní vstupenka ve druhé polovině sálu, bez specifikace místa) je možné zakoupit na festivalovém webu www.zapoklady.cz.

Tématem dramaturgie letošního 18. ročníku festivalu Za poklady Broumovska je „Dech jako fenomén“. „Hlavní těžiště hudebního programu bude spočívat v prezentaci dechových nástrojů, pěveckých souborů i sólových pěvců, „dýchat“ budou i nedávno zrekonstruované varhany v kostele sv. Petra a Pavla. Již zahajovací koncert v kostelích 1. července v Božanově představí dlouho plánované vystoupení amerického pěveckého souboru Jeremy Winston Chorale, který je příkladem špičkového gospelového umění,“ říká ředitelka festivalu Tereza Kramplová a dodává: „Představíme komorní i orchestrální díla rezidenčního skladatele 18. ročníku festivalu Jana Kučery, na objednávku vznikne Halali pro skupinu lesních rohů, Dvojkoncert pro lesní rohy i premiéra písňového cyklu mapující broumovskou tématiku (navazujeme tak na minulé realizace rezidenčních skladatelů Kryštofa Marka – premiéra Krajina paměti a Tomáše Illeho – premiéra Letní nokturna).“ Festival touto cestou generuje nový repertoár, inspiruje vznik nových děl a šíří povědomí o regionu netradiční cestou.

Kromě domácích renomovaných umělců a souborů – Filharmonie Hradec Králové, Barbara Maria Willi, Martin Hroch,  Apollon Quartet, Lukáš a Daniel Klánští, hornisté Zuzana Rzounková a Jan Vobořil, sbor Zvonky Praha a Abbellimento, Terezie Fialová nebo mladého žesťového souboru PBtet - Prague Brass Quintet, vystoupí i zahraniční interpreti – rakouská harfenistka Elisabeth Plank, flétnista a dirigent Kaspar Zehnder, italský hornista Luca Benucci, švýcarský hornista Christian Lampert nebo klarinetista Jakub Bokun a kytarista Jakub Kosciuszko z Polska. V rámci doprovodného programu festival chystá audiovizuální projekt Purgatio, relaxaci a uvolnění při poslechu živé hudby, prezentaci regionálních umělců v rámci prohlídek kláštera nebo koncerty varhaníků, kteří vyhráli letošní soutěž Janáček Brno. V pohraničním regionu, který skýtá velký potenciál, se bude návštěvníkům během 14 koncertů a doprovodného programu jednoduše „tajit dech“.

„Druhý dech“ nabrala v současné době i iniciativa Broumov 2028, která vloni v říjnu postoupila do finále o titul Evropské hlavní město kultury. O tom, zda tento titul pro rok 2028 připadne Broumovu, nebo Českým Budějovicím, rozhodne na konci letošního června mezinárodní porota. Festival Za poklady Broumovska je vlajkovou lodí kandidatury.

Festival se v roce 2023 koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Státního fondu kultury ČR a města Broumov, které je hlavním partnerem. Generálním partnerem je společnost RSJ. Významnými partnery jsou společnosti Hobra-Školník, Kasper, Wikov, Dobrovolný svazek obcí Broumovsko, Z-Trade a Svíčky.cz. Partnery festivalu jsou královéhradecká diecéze a místní farnosti, Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, Agentura pro rozvoj Broumovska, Region Broumovsko, velvyslanectví Polska, Rakouské kulturní forum, společnost Petrof, penzion Jízdárna Hejtmánkovice a místní živnostníci a podnikatelé, kteří přebírají patronát nad koncerty ve svých obcích. Mediálními partnery 18. ročníku festivalu jsou Český rozhlas Hradec Králové, Stanice D-dur, Rádio Černá hora, Classic Praha, KlasikaPlus.cz, Opera+, časopis Harmonie, Naše Broumovsko, PROPAMÁTKY, scéna.cz, Katolický týdeník a Místní kultura.

Festival Za poklady Broumovska je hudební festival s jedinečnou atmosférou. Každé léto otevírá brány unikátní skupiny broumov­ských kostelů, které rozeznívá podvečerními koncerty renomovaných umělců z České republiky i ze zahraničí. Genius loci broumovského regionu, benediktinská his­torie a architektura zasazená do nádherné krajiny, to vše ve spojení s klasickou hudbou vytváří jedinečnou atmosféru festivalu, který se prostřednictvím špičkové hudby dostává do srdcí hudbymilovných posluchačů. Festival udržuje dlouhodobé cíle v podobě podpory mladé nastupující generace umělců, upozorňování na kritický stav kostelů a popularizace klasické hudby ve všech jejích podobách široké veřejnosti. Vstupné na většinu koncertů je dobrovolné a přispívá k péči na záchranu kostelů broumovské skupiny.

Jonatán Pastirčák, známý též pod uměleckým jménem Pjoni, je hudební producent, skladatel i zvukový inženýr. Po studiích na SAE Insitute v Londýně se proslavil jako autor elektronických a elektroakustických hudebních děl, vystupoval doposud v Německu, Polsku, Norsku, Británii či na Ukrajině. Komponovat pro divadelní tvar nebude však poprvé: je autorem hudby k řadě divadelních a tanečních inscenací (Skrakt, Trakt). Spolupodílel se i na několika audiovizuálních instalacích a performancích, mimo jiné Plain, uvedené v rámci Pioneer Works v New Yorku.

Dramaturgyně inscenace Moravský kras Anna Prstková představuje, čím bude hudba v inscenaci specifická: „Režisér Peter Gonda chtěl, aby vznikala hudba v inscenaci naživo, pracujeme proto se zpěvem a jedním starším klavírem, který Jonatán Pastirčák preparoval a podpořil jeho jemné rozladění. Hudba se v inscenaci objevuje v několika podobách: dojde v ní na unikátní coververzi jedné známé písně a například také na zvukové zachycení momentu, kdy padla klenba obrovské jeskyně, po které zůstala propast Macocha.“

Pastirčák je i autorem hudby k řadě oceňovaných dokumentárních filmů Mečiar (2017), V síti (2020) a Čiary (2022). V roce 2022 ve spolupráci s hudebníkem Aid Kidem vytvořil soundtrack k hranému psychologickému snímku Arvéd, za který byli oceněni na Českých lvech 2022.

Aid Kid přitom již také v minulosti s HaDivadlem spolupracoval na scénické hudbě, konkrétně k inscenaci Zeď (režie Kamila Polívková, premiéra 16. října 2021), kterou čeká v sobotu 27. května 2023 derniéra po dvou letech na repertoáru. Multimediální umělec a DJ Aid Kid přitom této jevištní adaptaci kultovního románu Marlen Haushoferové (1920–1970) dodal skrze svůj ambientní elektronický soundtrack novou vrstvu emocionality. 

Ve 48. sezoně HaDivadla s názvem Blízkost se již brněnskému publiku představil v nové inscenací Požár v šťastném Rakousku (režie Eduard Kudláč, premiéra 24. února 2023) další z významných zástupců slovenské hudební scény Peter Machajdík. Machajdík komponuje komorní, filmovou, orchestrální i elektronickou hudbu. Luboš Mareček ve své recenzi Požáru v šťastném Rakousku přitom označuje Majachdíkovu hudbu za výtečnou a náladotvornou, přičemž přispívá k podivné a magické atmosféře jevištního díla. (Lidové noviny, 21. 3. 2023)

Výrazná hudební spolupráce v HaDivadle probíhala i v minulosti s hudebním skladatelem a multiinstrumentalistou Tomášem Vtípilem, například na inscenaci Woyzeck (režie Miroslav Bambušek, premiéra 12. března 2019), za niž Vtípil získal Cenu divadelní kritiky 2020 za Nejlepší hudbu k inscenaci a také byl poctěn jako Osobnost roku festivalem ...příští vlna/next wave… 2019. 

HaDivadlo

Sezona 48: Blízkost

Moravský kras

Existuje ještě vůbec divočina? Autorská inscenace Petera Gondy o nejasné hranici mezi netknutou přírodou a tím, co si do ní lidstvo projektuje. 

Moravský kras je uzákoněný jako chráněná krajinná oblast, ohraničené, vymezené a korigované území. Je také záznamníkem tisíců let lidské činnosti: v jeskyni Kůlna byl doložen pobyt člověka neandrtálského z doby před 120 000 lety, poblíž Stránské skály se postupně rozrůstalo osídlení dnes známé jako Brno. 

Komu patří paměť, kterou jsme uložili do hlubin ponorné řeky Punkvy? Nerostné bohatství poznamenala těžba a průmyslová tradice, z lesů se naopak stalo projekční plátno městských snů o přírodě, do které lze zavítat na oddechovou návštěvu. Adamov a Blansko. Lokální folklór, mýty a příběhy. Scénický experiment, který se pokouší uchopit krajinnou oblast jako námět pro divadlo. Co se stane s Moravským krasem, až z planety zmizí člověk?

Autoři: Peter Gonda a kolektiv

Režie: Peter Gonda

Dramaturgie: Anna Prstková

Scéna: Matěj Sýkora

Kostýmy: Tereza Jančová

Hudba: Jonatán Pastirčák

Video: Michal Kindernay

Asistentka režie: Jana Vaverková

Dramaturgická spolupráce: Matěj Nytra

Rešerše: Martin Tilšar

Obsazení: Cyril Drozda, Radim Chyba, Táňa Malíková, Magdalena Straková

www.hadivadlo.cz

Program na Karlově náměstí bude živě přenášet Český rozhlas Vltava. Stream poběží také na Facebooku Mladí ladí jazz. Festival je přístupný zdarma, akci je ale možné podpořit nákupem dobrovolné vstupenky: https://goout.net/cs/listky/mladi-ladi-jazz-open-air-2023/ybnr/. Více informací na www.mladiladijazz.cz.

Mezinárodní den jazzu, který před 12 lety vyhlásila Generální konference UNESCO, je celosvětová akce jejímž oficiálním ambasadorem je Herbie Hancock – americký pianista, skladatel a držitel mnoha cen Grammy. Open Air v režii Mladí ladí jazz na Karlově náměstí je oficiální akcí International Jazz Day pod patronací UNESCO a je každoročně největší akcí v České republice. „Naším cílem je představovat osobité zahraniční i domácí formace prezentující jazz v celé jeho šíři,“ říká ředitel festivalu Jan Gregar, který si cení zvlášť účasti headlinera přehlídky, britských Molotov Jukebox. „Jsou skutečně světovou kapelou. Jakou taky jinou, když jejich hudba vychází z world music. Nebojí se míchat prvky cikánských melodií se swingem, ale i s dubstepem, blízko mají i k prvkům calypsa, latin-soulu nebo diska,“ přibližuje Jan Gregar hudbu kapely, jejíž frontwomankou je herečka a muzikantka španělského původu Natalia Tena. Filmoví fanoušci ji mohou znát například z fantasy série o Harrym Potterovi, kde ztvárnila postavu bystroložky Nymfadory Tonksové, anebo z kultovní série Hry o trůny, v níž si zahrála Oshu ze svobodného lidu Divokých.

Návštěvníci festivalu zažijí exkluzivní premiéru projektu 100 let jazzu/100 let rozhlasu Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma. Ten nabídne nejprve klasické jazzové skladby spojené s historií Českého rozhlasu v přepracování aranžérů Miroslava Hloucala, Jana Jiruchy a Richarda Šandy. Ve druhé části programu se pětice hráčů bigbandu propojí s Aid Kidem v remixech pohrávajících si s fragmenty bigbandové rytmiky, útržky melodií, zvukových ploch a ruchů.

Další ze zahraničních účastníků festivalu, Caleb Kunle, je moderním zhmotněním soulové hudby v její nejčistší možné formě. Inspiraci čerpá ze tří míst, která nazývá svým domovem – nigerijského Lagosu, Londýna a irského hrabství Laois. Při poslechu jeho hudby máme pocit, jako by se Michael Kiwanuka a Lee Fields spojili v jednoho muzikanta.

Pohodovou směs moderního funku, neo-soulu a indie jazzu servíruje na svých nahrávkách kapela Zaska irského kytaristy, skladatele a producenta Maxe Zasky. Jeho písně často interpretují vycházející irské hvězdy, jakou byl třeba Zaskův první zpěvák, dnes již renomovaný irský umělec Hozier. Česko zastoupí na festivalu Mladí ladí jazz hned dvě seskupení. Nové singly představí popové duo Blue Uandi, tvořené zpěvákem a pianistou Martinem Konvičkou a kytaristou a producentem Davidem Machovským.

Tradičně se mohou návštěvníci těšit na stage Českého rozhlasu Vltava a jejich rozhovory se zajímavými hosty a chill out zónu. Letos bude také součástí doprovodného programu jazzová stezka Dvojka ladí jazz, která povede po zajímavých místech Prahy 2 a její součástí budou i soutěže o nejrůznější ceny.

Více informací:

Web: www.mladiladijazz.cz
Facebook: www.facebook.com/mladiladijazz/
Youtube kanál: www.youtube.com/channel/UCNkQH82TDFzveqpxZsW5Mrw
Spotify: https://open.spotify.com/playlist/3eJJFlh7dTYAx0gHaWkjQG?si=018a136d7ea14e76

Za podpory: Magistrát hl. m. Prahy, Ministerstvo kultury České republiky

Hlavní mediální partner: Český rozhlas Vltava

Mediální partner: Český rozhlas Jazz

Jsme součástí: European Jazz Network, International Jazz Day, EFFE, Take a Stand

Divadlo Na zábradlí uvede v dubnu letošního roku adaptaci knihy Dani Horákové O Pavlovi, ve které spisovatelka a disidentka zachycuje vývoj svého vztahu s filmovým scenáristou a režisérem československé nové vlny Pavlem Juráčkem. Postava Juráčka se na jevišti ikonické pražské scény objeví již podruhé – režisérka Anna Klimešová s dramaturgem Petrem Erbesem se svou novou inscenací volně navážou na úspěšný kus Zlatá šedesátá (2013) v režii Jana Mikuláška, který naopak zpracovává Juráčkovy deníky.

Tentokrát budou mít diváci možnost nahlédnout do klaustrofobního prostředí mnichovské garsonky, kam Juráček a Horáková coby novomanželé odešli v roce 1977. „Pro začátek vztahu Juráčka a Horákové hraje velkou roli StB. Aby mohl Juráček odjet do Německa, žádala po něm policie, aby si Daňu vzal a odjel do Mnichova s ní. Celý jejich pobyt v exilu byl zastřešený akcí Asanace, kdy se StB rozhodla vystěhovat množství signatářů Charty 77 do zahraničí. Jejich osobní příběh však vnímáme jako univerzální nehledě na dobu,“ uvádí dramaturg Petr Erbes.

Exilové období Juráčkova života se českým čtenářům odhalilo do velké míry až v roce 2021, kdy pod názvem Deník IV. 1974–1989 vyšla jak poslední část sbírky jeho deníků, tak fascinující výpověď Dani Horákové, ve které autorka systematicky komentuje Juráčkovy deníky z této doby, ale současně vychází ze svých vlastních zápisků a osobního archivu. Vztah nahlíží z širší perspektivy a nabízí mnoho paralel od vztahu Franze Kafky s Dorou Diamantovou po Viktorku s černým myslivcem. „Je to hra o mnoha úrovních samoty a všech nepřítomných, se kterými denně žijeme. O tématu ke zpracování jsme uvažovali v čase covidové pandemie. V té době se mnoho vztahů ocitlo v izolaci. Zajímalo nás téma společného soužití – jak spolu vydržet, žít a komunikovat v takových podmínkách?“ říká režisérka Anna Klimešová. „Daně Horákové bylo v době emigrace 32 let – přijde mi důležité i to, že když jsem knihu četla, skoro jsem si neuvědomila, že Daňa tehdy byla stejně stará jako já teď. O to víc je pro mě téma zajímavé, do určité míry totiž vypovídá i o naší generaci,“ dodává.

Klimešová s Erbesem budou téma zpracovávat s mladým týmem. Hudbu k inscenaci vytvoří skladatel, sound designer a performer Jan Burian ml., o výtvarnou složku se pak postará výtvarnice Tereza Bartůňková. „Zamýšlela jsem vytvořit takový prostor, který by pomohl vystihnout mnohovrstevnatost témat knižní předlohy. Takový prostor, který je natolik abstraktní, že jej můžou navštěvovat i smyšlené postavy z knih a filmů, duchové paměti, z historie či mýtů. Takový prostor, který působí místy zamlženě, nejasně, neurčitě a vystihuje tak mizení toho na co je člověk schopný si vzpomenout,” popisuje Bartůňková své pojetí scénografie k připravované inscenaci, pro kterou ji byla inspirací například výtvarná instalace Blind Light britského umělce Antonyho Gormleyho. Co se hereckého obsazení týče, ústřední dvojici ztvární Anežka Kubátová a Michal Bednář. V rolích různých skutečných i fiktivních návštěvníků stísněného bytu pak diváci uvidí Kateřinu Císařovou, Vojtěcha Vondráčka a Johanu Matouškovou.

Premiéry inscenace O Pavlovi jsou plánované na 28. a 29. dubna 2023 a první reprízy proběhnou již v pátek 12. nebo v pondělí 22. května. Vstupenky jsou již nyní v prodeji v síti GoOut.cz nebo na webových stránkách divadla.

www.nazabradli.cz

„Představení není klasickým divadlem ani historicko-vědeckou přednáškou. Chtěli jsme vytvořit atraktivní scénickou formu, tvar, typický pro divadlo Viola, který dokáže diváka poučit i pobavit. Cítíme se přinejmenším tímto být Ferdinandu Peroutkovi zavázáni,“ podotkl Tomáš Vondrovic. Významným výrazovým prvkem doplňujícím inscenaci je scénický tanec v provedení studentů Taneční konzervatoře Hlavního města Prahy Luisy Brychcínové a Vojtěcha Pilbauera nebo Julie Miadikové a Jana Kaluse pod choreografickým vedením Aleny Drapalíkové.

Název inscenace Oblak, který tančil valčík vychází z Peroutkova románu (a divadelní hry) Oblak a valčík, který vznikl na základě zkušenosti z věznění v koncentračním táboře a jedinečným způsobem zobrazuje projevy války a nacismu v lidské existenci. Peroutka, jenž byl také historikem, dramatikem, a především neochvějným demokratem (mimo jiné i spoluzakladatelem vysílání Rádia Svobodná Evropa) napsal například i známé čtyřsvazkové dílo Budování státu o historii Československa v letech 1918–1922. Do dějin české žurnalistky se pak zapsal zejména působením v týdeníku Přítomnost, v Lidových novinách a publicistickou činností v exilu.

Předprodej vstupenek na představení je v pokladně Divadla Viola (Národní 7, Praha 1) nebo online prostřednictvím webu Divadla Viola.

Divadlo Viola

Viola se na divadelní mapě Prahy těší výlučnému postavení. Někdy bývá trefně označována jako nejmenší velké divadlo v Praze. Nikdy neměla stálý herecký soubor, ale vždy zde vystupovaly velké herecké hvězdy. Útulný prostor nevelkého sálu přímo v centru metropole, na Národní třídě, je už řadu let dějištěm intimních setkávání diváků s uměním. Od roku 1963, kdy se v tehdejší Poetické vinárně Viola konalo první představení, repertoár staví na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na výtečných hudebních a hereckých výkonech, které jsou pro diváky zdrojem intenzivních zážitků. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. Soboty patří rodinám s dětmi – především pohádkovým představením. V předsálí divadla návštěvníci najdou každý měsíc novou výstavu.

Jedinečná atmosféra do Violy přitahuje nejen diváky, ale také velké osobnosti uměleckého světa. K legendám, které se sem rády vracely, patřili Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, později Jan Kačer, Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Boris Rösner či Eliška Balzerová. V současné době na jevišti Divadla Viola excelují Bára Hrzánová, Taťjana Medvecká, David Prachař, Marek Eben, Tereza Kostková, Petr Kostka, Tatiana Vilhelmová a další, včetně členů mladší herecké generace, jako jsou Viktor Dvořák nebo Máša Málková.