KUNÍN: Nově otevřené prostory Velké jídelny a Hudebního a tanečního sálu by měly být největším lákadlem začínající turistické sezony na barokním zámku v Kuníně na Novojičínsku. První návštěvníci si je mohli prohlédnout již sobotu 5. dubna. Zřejmě největší změny doznala právě Velká jídelna, do níž se vrátilo původní vybavení majitelů zámku z 19. a 20. století. Podle starých fotografií se pracovníci zámku snažili vytvořit co nejautentičtější podobu jídelny. V loňském roce se totiž na zámek vrátila řada cenných předmětů z rodinné sbírky rytířského rodu Bauerů. Vybavení jídelny tak bylo obohaceno například o jídelní servisy, ubrusy, prostírání a řadu dalších věcí běžného života.
Předměty z této sbírky najdete také v další místnosti. "Chceme, aby vše vypadalo tak, jakoby majitelé zámek nikdy neopustili. Získané předměty byly zakomponovány do prohlídkové trasy zámku a vytvořily tak dojem zabydleného domu," uvedl kastelán zámku Jaroslav Zezulčík.
Nově získané předměty si návštěvníci už loni mohli prohlédnout na výstavě v půdní galerii, nyní však poprvé uvidí jejich umístění přímo v zámeckých prostorách. "Zámek v Kuníně klade důraz právě na autenticitu původních historických sbírek. To umožňuje spolupráce s rodinami, které v průběhu staletí zámek vlastnily. Tím je tvarování expozice kdysi vybydleného a zdemolovaného zámku naprosto unikátní," míní kastelán.
Do zámku se loni vrátilo více než 500 nejrůznějších předmětů včetně nábytku, obrazů a písemností. Kunínskému zámku je zapůjčil do roku 2012 vnuk posledního majitele sídla Victora Bauera. Zámek, který patří obci Kunín, je jedním z nejcennějších barokních zámků na Moravě. Pro hrabata z Harrachu jej v letech 1726 až 1734 vybudoval rakouský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt. Největšího rozkvětu se dočkal na přelomu 18. a 19. století, kdy v něm osvícená majitelka Marie Walburga vybudovala moderní vzdělávací ústav na evropské úrovni. Jeho nejznámějším žákem byl pozdější Otec národa a velký český historik František Palacký. Na konci druhé světové války zámek poničili sovětští vojáci, po roce 1948 sloužil jako ubytovna a sklad. )
Před lety začala obec zámek opravovat, hlavní část rekonstrukce skončila v roce 2004. S více než šedesátimilionovou investicí pomohla obci také Evropská unie a ministerstvo kultury.
Vstupenka na prohlídkovou trasu dlouhou zhruba 75 minut přijde dospělého na 60 korun, děti na polovinu a důchodce na 40 korun, tedy stejně jako v minulém roce.
Ještě v dubnu se zámek otevře pouze o víkendech, a to vždy od 09:00 do 15:00. Od května už bude v provozu od úterý do neděle od 09:00 do 16:00.
P. Petr Přádka SJ reaguje textem na rozhovor s profesorem Cyrilometodějské teologické fakultyPhDr. Miloslavem Pojslem. Článek "Na Velehradu se nekoncepčně promrhala málem dvě desetiletí" byl na tomto místě zveřejněn dne 13. 3. 2008.
Jako farář farnosti Velehrad, člen Tovaryšstva Ježíšova a Matice Velehradské se cítím oprávněn vyslovit se k některým nepravdám v článku uvedeným. Pan profesor znal možná dobře situaci na Velehradě do roku 1989, ohledně současného stavu se však v mnohém silně mýlí. Důkazem je třeba toto jeho vyjádření: Vlastníkem baziliky a přilehlého kláštera je Arcibiskupství olomoucké. Od roku 1890 (18. prosince) má bývalý velehradský klášter, kostel a farnost ve správě řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). V roce 1990 bylo toto pověření prodlouženo na dalších sto let a řád – tedy správně jezuitská kolej, která sídlí na Velehradě, která je právnickou osobou - má právní subjektivitu ke všem stavebním, finančním, správním a dalším úkonům. Pravda je tato: Vlastníkem baziliky není AO, ale farnost Velehrad. Velehradský klášter nespravuje Tovaryšstvo, ale arcibiskupství (v současné době budovu užívá arcibiskupské gymnázium s názvem Stojanovo gymnázium Velehrad). Další údaje o stoletém pověření a jezuitské koleji jsou zcela liché. Žádná jezuitská kolej neexistuje a tedy nemůže být ani právnickou osobou – stačí se podívat na rejstřík právnických osob. Jezuité na Velehradě nevlastní vůbec nic, nemají tady žádný majetek. Je jim však otcem arcibiskupem svěřena péče o toto poutní místo a farnost. Z této pozice pak jezuita k tomu určený nese zodpovědnost za stavební, finanční a právní úkony – jako farář farnosti. Pan profesor žije v hlubokém omylu. Dá se opravdu říci, že je nejrenomovanějším znalcem reálií na Velehradě?! Na každé přihlášce do Matice Velehradské se zájemce o členství dočte, proč toto sdružení vzniklo a co je jeho cílem: sdružuje občany, kteří chtějí „uchovat křesťanský ráz Velehradu, který charakterizuje úcta k sv. Cyrilu a Metodějovi, zachovávat toto významné poutní místo pro další generace a spolupracovat na jeho dotváření v evropské duchovní centrum.“ Proto „spolupracuje s duchovní správou Řím. kat. farnosti Velehrad …“ (plný text viz www.maticevelehradska.cz). Matice, jak z textu vyplývá, nedělá na Velehradě vlastní „nepřehlednou politiku“, jak píše pan profesor, nýbrž podpírá dílo, které na Velehradě tvoří farnost a arcibiskupství. Matice Velehradská nevznikla z podnětu jezuitů, ale z podnětu arcibiskupa olomouckého, který je jejím protektorem a podporovatelem a z iniciativy lidí, kteří chtějí Velehradu pomáhat. Je na jezuitech zcela nezávislá (má vlastní řídící výbor), je společností otevřenou a každý se do ní může přihlásit sám. Útok v této věci na jezuity nemá žádné racionální opodstatnění a je zcela iracionální. Vypovídá více o stavu pisatele, než o realitě. Co se týká vzniku Matice, nejedná se o znovuobnovení toho, co zde bylo. Jde o zcela nové uskupení, které, bylo potvrzené Ministerstvem vnitra ČR 29.11.2006 a které, jak je řečeno ve Stanovách, pouze ideově navazuje na úsilí minulých sdružení. Velmi nevkusné a urážející je vyjádření pana profesora ohledně restitucí a P. J. Hladiše. Podsouvat jezuitům zištné úmysly při vznášení restitučních nároků jménem farnosti, kterou spravovali, je nehorázné nactiutrhání a důrazně je odmítáme. Útok na P. Hladiše považujme za silně neomalený; zpochybňování jeho profesionálních a lidských vlastností za urážlivé.
S pozdravem P. Petr Přádka SJ farář
Redakční poznámka:
Autorka článku Mgr. Mária Uhrinová se při přípravě článku o Velehradě obracela na řadu subjektů a osob s cílem zjistit pravý stav věci. Pan farář Přádka byl první, na koho směřovala svoje dotazy. Ten však ani na opakované maily pí Uhrinové nereagoval. Na otázky, které jsem mu mailovou poštou poslala 9. 4. 2008 já, neodpověděl rovněž. Takže z našeho pohledu některé podstatné aspekty, jako je záměr vybudovat důstojný poutní areál a případné čerpání veřejných prostředků za tímto účelem, prosba o stanovisko k údajně havarijnímu stavu velehradského podzemí, dotaz na dotace z tzv. Norských fondů a další zůstaly ze strany nejkompetentnější osoby, tedy pana faráře Přádky, nezodpovězeny.
PRÁŠILY: Víte, že v archeoparku Prášily, vzniká největší rekonstrukce keltské vstupní brány ve střední Evropě? Jedná se o rekonstrukci části opevnění a brány našeho nejmenšího oppida u Nevězic, které zaujímá ostroh nad Vltavou, mezi Zvíkovem a Orlíkem.
Prášily jsou malá obec pod horou Ždánidla na Šumavě, ležící 9 km jihozápadně od Hartmanic, 11 km jihovýchodně od Železné Rudy, v blízkosti se nacházejí Prášilské jezero, jezero Laka a vrchol s rozhlednou Poledník.
OLOMOUC: Nestihli jste navštívit výstavu Emila Filly v olomouckém Muzeu moderního umění v řádném termínu? Nevadí, ještě to můžete napravit. Muzeum totiž retrospektivu významného umělce vzhledem k velkému zájmu prodloužilo o dva týdny, do neděle 27. dubna. Výstavu dosud navštívilo více než 19 tisíc lidí.
Výstava v Muzeu moderního umění nabízí divákům průřez dílem malíře, grafika a sochaře Emila Filly (1882-1953). Poskytuje přehled proměn Fillovy tvorby od expresionismu přes kubismus, s nímž bývá nejčastěji spojován, až po pozdní dílo vzniklé po roce 1945.
Rodáka z Chropyně na Hané expozice představuje prostřednictvím více než šesti desítek exponátů jako jednu z nejvýznamnějších osobností nejen české, nýbrž evropské kultury první poloviny 20. století. „Základy jeho výjimečnosti spočívají jak v hodnotě jeho přínosu modernímu malířství, kresbě, koláži a plastice, tak i ve spojování těchto jednotlivých oblastí výtvarné tvorby s teorií umění a uměleckým školstvím a organizací uměleckého života,“ uvedl Tomáš Vlček, autor koncepce výstavy a ředitel Sbírky moderního a současného umění NG.
Olomoucká retrospektiva Emila Filly měla původně skončit již v neděli 13. dubna. Díky vstřícnému postoji vlastníků vystavených děl však bude prodloužena o dva týdny. Důvod je jednoduchý: Muzeum chce vyjít vstříc divákům, kteří výstavu dosud nestihli navštívit. Zájem je přitom obrovský. Od listopadu loňského roku si Fillovu retrospektivu prohlédlo 19 452 lidí.
ČEKÝ KRUMLOV: Sdružení válečných veteránů ČR si Vás dovoluje pozvat na výstavu velkoformátových barevných fotografií fotoreportéra Lidových novin Michala Novotného "Armáda České republiky v misích".
Výstava přibližuje současnou armádu veřejnosti a její působení v zahraničních misích po celém světě. Je malou pozvánkou na festival vojenských historických a dokumentárních filmů, která se bude konat v listopadu 2008.
Vernisáž se uskuteční v sobotu 12. 4. od 11:00 v rámci programu již tradičního setkání "Modrých baretů" při příležitosti 16. výročí vyslání prvních jednotek ČR do mírových misí OSN, které byly připravované v Českém Krumlově.
Výstava se koná v Mincovně, II. nádvoří zámku Český Krumlov Další informace:
Již několik dní probíhá ojedinělá výstava „Projekt vagón“, která putuje po kolejích a železničních nádražích ČR. Projekt, který organizuje Múzeum Slovenského národného povstania v Banskej Bystrici (SR) a Slovensko-český klub v Praze (ČR) je zaměřen na problematiku holokaustu a připomenutí 66.výročí začátku deportací slovenských židů.
Výstava je situovaná do 2 železničních vozů, používaných pro deportace. V prvním expozičním voze je výstava s lektorským výkladem. V druhém pocitovém voze se promítá film s autentickými výpovědmi svědků, kteří přežili. Projekt vagón navštíví 12 měst České republiky. V každém městě se bude slavnostně otvírat vždy v pondělí v 10:00 hod. za přítomnosti hlavních představitelů místní a regionální správy a samosprávy, zástupců Českého svazu bojovníků za svobodu, přímých účastníků – zástupců Židovských obcí, pracovníků Muzea Slovenského národního povstání a školní mládeže.
O víkendu se bude přesouvat mezi jednotlivými městy. Výstava probíhá od 26.3.2008 do 27.6.2008 a její „jízdní řád“ si můžete prohlédnout na připojené mapě.
Národní galerie jako investor celkem čtyři roky prováděla rekonstrukční práce, které stály 260 milionů korun, aby se jedna z nejkrásnějších pražských renesančních staveb – Schwarzenberský palác – mohla 25. března 2008 opět otevřít návštěvníkům. NG v roce 2002 budovu získala bezúplatně od státu a dnes v ní sídlí nová stálá expozice starého umění nazvaná Baroko v Čechách.
Historie domu s psaníčkovými sgrafity
Rozlehlý hradčanský palác, stojící přímo proti hlavnímu vstupu do pražského hradu, dal v letech 1545 až 1563 vystavět Jan z Lobkovic podle projektu Agostina Vlacha. Stavba opatřena fasádou se štíty a vysunutou lunetovou římsou je po celé ploše zdobena sgrafity, vytvořenými podle severoitalských, zejména benátských grafických předloh.
Udržela si svojí původní podobu jak zevně, tak uvnitř a jedinou větší stavební úpravou byla v roce 1871 oprava štítu nasměrovaného do Hradčanského náměstí, který tenkrát zničila vichřice. Obnovu realizovat architekt Josef Schulz, později proslulý stavbou Národního divadla, Národního muzea a Rudolfina. Schwarzenberský palác, jež je reprezentační ukázkou pražské renesanční palácové architektury, slouží výstavní činnosti již od roku 1910, kdy tam umístilo své sbírky tehdejší Technické muzeum. Po roce 1948 přešel palác do majetku Čsl. státních lesů a v letech 1950 – 1951 byl převeden na ministerstvo národní obrany, které do něj umístilo Vojenské historické muzeum. Palác je součástí památkové rezervace UNESCO – Historické centrum a od konce letošního března v ní sídlí další stálá expozice Národní galerie.
Rekonstrukce zachovala původní a přinesla nové prvky
Po mnoho let byl tento veliký hradčanský palác zdevastován a opuštěn, ale jak památkáři zjistili, „vojáci" v předchozí éře naštěstí nepřistoupili k žádným zásadním a nevratným přestavbám. Díky tomu se mnoho původních stavebních prvků podařilo zachránit. Byl rekonstruován např. ojedinělý barokní krov, který tvoří součást expozice, a také se zachovaly původní dřevěné podlahy, keramické dlaždice i cihly. Dochovaly se i fragmenty nástropních renesančních maleb se zvířecími motivy a náměty z antické mytologie a další unikátní výzdoba stropů čtyř sálů ve druhém patře. Možná pro málo obvyklou použitou techniku – místo běžných nástěnných maleb byly tyto stropy opatřeny dřevěnými rošty s osazenými manýristickými plátny – dnes máme co obdivovat. Autor architektonické rekonstrukce objektu architekt Tomáš Šantavý o rekonstrukčních pracích řekl: "Veškerý materiál, který se během rekonstrukce ze stavby vyjímal, se do ní opět vracel. Dokonce se prosévala i suť, abychom nic nevyhodili. Když jsme objevili zcela zachovanou prevétovou (prevét=záchod) šachtu, kterou až do 17. století odtékaly splašky do Nerudovy ulice, rozhodli jsme se do ní vložit výtah pro invalidy.“ Přicházející návštěvníci se mohou na každém kroku přesvědčit, že v paláci se podařilo netradičně spojit moderní technologii s barokním uměním. Nové technické zázemí je naprosto viditelné, aby kontrastovalo s dobovou architekturou a barokním uměním a aby v budoucnosti šlo bez problémů vyměnit.
4000 m² pro české baroko
Rekonstrukce paláce byla ukončena v létě 2007 a slavnostnímu otevření předcházel půlroční zkušební provoz, kdy se testovalo klimatizační a bezpečnostní zařízení, a to bez přítomnosti exponátů. Ty se sem začaly stěhovat na konci listopadu minulého roku. Ve třech podlažích vzniklo 4000 m² výstavních ploch pro české barokní umění. V nové stálé expozici divák najde na 160 sochařských a 280 malířských děl, vytvořených od konce 16. století do konce století 18. na území českého království. Našla zde místo i slavná rudolfinská sbírka, která byla donedávna vystavena v Jiřském klášteře. Grafiku a kresby v NG uchovávaná Kabinet grafiky, který sídlí v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Otevřením Schwarzenberského paláce se otevřela možnost pořádat malé grafické výstavy také zde. Pracovníci Kabinetu grafiky připravili krátký výstavní cyklus, v němž chtějí vystavit mistrovská grafická a kresební díla od nejstarších prací až po konec 18. století. Stejně jako v jiných expozicích NG i ve Schwarzenberském paláci nabízí lektorské oddělení mnohostranné doprovodné programy pro návštěvníky. Dospělé čeká večerní cyklus přednášek, školní mládež rozmanité výukové programy pro konkrétní věkové skupiny. Je zde k dispozici ateliér, sloužící zároveň jako přednáškový sál. Koncem roku 2008 se má v suterénu zpřístupnit hmatová expozice Doteky baroka, určená především pro návštěvníky se zrakovým postižením. Vedení NG odhaduje, že provoz nové expozice ve Schwarzenberském paláci bude ročně stát 10 až 12 milionů korun.
Snaha o magický trigon
Vyhlídky NG na Hradčanském náměstí jsou velmi perspektivní. Na podzim 2007 ji stát přiřknul i Salmovský palác, stojící hned vedle Schwarzenberského a tak logicky vznikla ambice oba historické objekty architektonicky propojit. (Adaptace obou paláců by měla podle odhadů NG stát kolem 500 milionů korun a momentálně probíhají výběrová řízení na dodavatele stavby.) „Rekonstruovat bychom mohli už příští rok, záleží na tom, kdy a kolik peněz uvolní parlament,“ řekl generální ředitel NG Milan Knížák a dodal: „V Salmovském paláci by později mohla najít prostor sbírka umění 19. století, zejména jeho první poloviny." Společně s protějším Šternberským palácem, kde sídlí expozice starého evropského umění od antiky po konec baroka, by měl vzniknout na Hradčanském náměstí magický galerijní trojúhelník. „Pokud se ovšem toto propojení zadaří, tak to bude naprosto unikátní až magický trigon, který ku Praze bezesporu patří,“ vyslovil své přání Knížák. Otevřením Schwarzenberského paláce nastaly v rámci NG přesuny jednotlivých sbírek. Ze 4. patra Veletržního paláce se stěhuje do kláštera sv. Jiří na Hradě sbírka umění 19. století, která zde bude otevřena 7. května 2008. Později by M. Knížák rád do Jiřského kláštera vrátil i české gotické umění, které je v klášteře sv. Anežky ohroženo povodněmi. Dlouhodobá koncepce NG datovaná do roku 2020 nastiňuje i variantu, že by se poté do uvolněných prostor Anežského kláštera přestěhovala ze zámku Zbraslav plastika 19. a 20. století.
Ilustrační fotografie laskavě poskytl Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby architekta Tomáše Šantavého.
OLOMOUC: Na rostoucí oblibu výstav architektury, především pak na úspěch projektu Slavné vily Olomouckého kraje, chce navázat olomoucké Muzeum umění (MUO) představením tvorby architektonické a manželské dvojice Elly a Oskara Oehlerových. Jejich dramatické osudy, kopírující bouřlivé události první poloviny dvacátého století, a dílo, spjaté zejména s meziválečnou moderní architekturou, muzeum představí od 10. dubna do 22. června.
Osudy Ohelerových by podle ředitele MUO Pavla Zatloukala mohly posloužit jako modelový příběh nesnadného života špičkových umělců v provinciálním prostředí, fatálně ovlivněného historickými událostmi - nástupem fašismu a komunismu. „Dílo Elly a Oskara Oehlerových jsou dnes známá jen úzkému kroužku zasvěcených. A to přesto, že představuje jednu z nejkvalitnějších a nejosobitějších poloh v rámci jak předválečné, tak poválečné moderní architektury nejen v českých zemích, ale také v širším regionu,“ zdůraznil Zatloukal.
Na opomíjení tvorby Oehlerových se podle něj podílela řada okolností. V první řadě skutečnost, že převážná většina jejich meziválečných staveb vyrostla mimo hlavní centra české moderní architektury Prahy, Brna a Zlína. „I když od počátku třicátých let provozovali svoji pražskou kancelář, těžiště jejich aktivit přece jen leželo především na severní a střední Moravě. A je obecně známé, že reprezentanti hlavních středisek tenkrát mezi sebe neradi pouštěli architekty z regionů,“ sdělil autor koncepce výstavy a ředitel MUO. „Nezanedbatelnou roli jistě sehrála i jejich nezařaditelná národnost – Oskar pocházel z česko-německé rodiny z Přerova, Elly ze zámožné rodiny židovské z Ostravy, kde se mluvilo německy. Oba navíc studovali na německých vysokých školách v Brně a v Praze,“ dodal. Původ se stal Oehlerovým osudným také s nástupem fašismu. V době protektorátu byli nejprve pronásledováni a posléze internováni v Mnichově, Berlíně, později v terezínském koncentračním táboře. „Přežili doslova zázrakem. Zatímco Oskar se hned po válce znovu vrhl do práce, Elly se již z válečných útrap nedokázala vzchopit. Z její pětačtyřicetičlenné rodiny přežily holokaust pouze dvě sestry,“ doplnil Zatloukal.
Po válce - již s počeštěným jménem - se jim jako samostatným projektantům podařil uskutečnit jen zlomek jejich návrhů a pak, když našli zaměstnáni ve státních projekčních ateliérech, museli opustit doménu své tvorby – bydlení v rodinném domě. Elly předčasně zemřela v roce 1953, Oskar emigroval v roce 1971 za dcerou do Rakouska, kde také v roce 1973 zemřel. Dramatické životní osudy se podle autora koncepce výstavy podepsaly na absenci dokumentů o tvorbě architektonické dvojice.
„V důsledku nacistických perzekucí se patrně poztrácela valná část archivních dokladů o jejich meziválečné tvorbě, po Oskarově emigraci následovaly znovu kruté skartace. Jakoby vše, co s nimi souviselo, neustále směřovalo k zapomnění,“ řekl Zatloukal.
Výstava tak vznikala pátráním po archivech několik desetiletí. „Souhrnné publikování díla Oehlerových jsme připravovali s Vladimírem Šlapetou již od poloviny osmdesátých let,“ vzpomněl s tím, že velkou zásluhu na současném zpracování a publikování tvorby manželské dvojice mají také Andrea Jakubcová a Jakub Potůček, historici umění z Muzea umění Olomouc.
Výstavní projekt, který měl na konci loňského roku premiéru v Brně a bude reprizován v létě 2008 v Ostravě, představuje jak vilovou architekturu ze třicátých let, v níž Oehlerovi navazovali na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu, tak poválečné stavby, z níž vynikají především Oskarovy projekty úpravny vody v Klíčavě a Žďákovského mostu. „Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že tvorba Oehlerových by se díky nesporné kvalitě stala pro Moravu z hlediska moderní architektury a vůbec životní kultury zcela určující,“ uzavřel Zatloukal.
Výstava, která potrvá do 22. června, je doprovázena bohatě ilustrovaným dvojjazyčným katalogem.
ROZTOKY U PRAHY: Výstava ze sbírky Jiřího Mládka Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy zahájí už 17. dubna v 17 hodin. Představuje tři fenomény – geniální stavebnici, českou důmyslnost a umanuté sběratelství. Stavebnice Merkur – fenomén děrovaných plíšků, z kterých již několik generací sestavuje téměř cokoliv.
U jejího zrodu stál Jaroslav Vancl se svou firmou Inventor, založenou v roce 1920 v Polici nad Metují, v níž vyráběl stavebnici pod stejným jménem. V roce 1925 přešel na nový systém spojování jednotlivých dílů stavebnice, a to pomocí šroubků a matiček o velikosti M 3,5. Ten se zachoval, stejně jako nový název stavebnice – Merkur, v nezměněné podobě až dodnes.
Merkur baví, poučuje, rozvíjí fantazii, uvádí do základů techniky a mechaniky. Akademiku Ottovi Wichterlemu v roce 1963 dokonce pomohl k sestavení prvního poloprovozního modelu na odstředivé lití kontaktních čoček. V dnešní době stavebnice žije díky Jaromíru Křížovi a jeho synům, kteří založili firmu Merkur Toys, s. r. o., kde pokračuje výroba této české hračky proslavené i v zahraničí, a Muzeum stavebnice Merkur.
Jiří Mládek – největší sběratel kovových stavebnic – si plní své dětské přání, a to koupit si ty největší Merkury a postavit něco velikého. Doposud největším jeho modelem je Ocelové město. Na výstavě v Roztokách představí svoji rozsáhlou sbírku doplněnou několika modely z Muzea Merkuru, poprvé zde vystaví Ruské kolo, které dokončil právě nyní.
Jak se staví ze stavebnice Merkur, to si bude moci na výstavě zkusit každý zájemce.
TEPLICE: Regionální muzeum, Zámecké náměstí 14, zve ve čtvrtek 10. dubna 2008 v 17 hodin na zahájení výstavy Slavné vily Ústeckého kraje spojené se křtem stejnojmenné publikace. Výstava bude otevřena úterý až neděle od 12 do17 hodin. Info na www.slavnevily.cz , www.muzeum-teplice.cz .
KUNÍN: Nově otevřené prostory Velké jídelny a Hudebního a tanečního sálu by měly být největším lákadlem začínající turistické sezony na barokním zámku v Kuníně na Novojičínsku. První návštěvníci si je mohli prohlédnout již sobotu 5. dubna. Zřejmě největší změny doznala právě Velká jídelna, do níž se vrátilo původní vybavení majitelů zámku z 19. a 20. století. Podle starých fotografií se pracovníci zámku snažili vytvořit co nejautentičtější podobu jídelny. V loňském roce se totiž na zámek vrátila řada cenných předmětů z rodinné sbírky rytířského rodu Bauerů. Vybavení jídelny tak bylo obohaceno například o jídelní servisy, ubrusy, prostírání a řadu dalších věcí běžného života.
Národní galerie jako investor celkem čtyři roky prováděla rekonstrukční práce, které stály 260 milionů korun, aby se jedna z nejkrásnějších pražských renesančních staveb – Schwarzenberský palác – mohla 25. března 2008 opět otevřít návštěvníkům. NG v roce 2002 budovu získala bezúplatně od státu a dnes v ní sídlí nová stálá expozice starého umění nazvaná Baroko v Čechách. 
Rekonstrukce paláce byla ukončena v létě 2007 a slavnostnímu otevření předcházel půlroční zkušební provoz, kdy se testovalo klimatizační a bezpečnostní zařízení, a to bez přítomnosti exponátů. Ty se sem začaly stěhovat na konci listopadu minulého roku. Ve třech podlažích vzniklo 4000 m² výstavních ploch pro české barokní umění. V nové stálé expozici divák najde na 160 sochařských a 280 malířských děl, vytvořených od konce 16. století do konce století 18. na území českého království. Našla zde místo i slavná rudolfinská sbírka, která byla donedávna vystavena v Jiřském klášteře. Grafiku a kresby v NG uchovávaná Kabinet grafiky, který sídlí v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Otevřením Schwarzenberského paláce se otevřela možnost pořádat malé grafické výstavy také zde. Pracovníci Kabinetu grafiky připravili krátký výstavní cyklus, v němž chtějí vystavit mistrovská grafická a kresební díla od nejstarších prací až po konec 18. století. Stejně jako v jiných expozicích NG i ve Schwarzenberském paláci nabízí lektorské oddělení mnohostranné doprovodné programy pro návštěvníky. Dospělé čeká večerní cyklus přednášek, školní mládež rozmanité výukové programy pro konkrétní věkové skupiny. Je zde k dispozici ateliér, sloužící zároveň jako přednáškový sál. Koncem roku 2008 se má v suterénu zpřístupnit hmatová expozice Doteky baroka, určená především pro návštěvníky se zrakovým postižením. Vedení NG odhaduje, že provoz nové expozice ve Schwarzenberském paláci bude ročně stát 10 až 12 milionů korun. 
OLOMOUC: Na rostoucí oblibu výstav architektury, především pak na úspěch projektu Slavné vily Olomouckého kraje, chce navázat olomoucké Muzeum umění (MUO) představením tvorby architektonické a manželské dvojice Elly a Oskara Oehlerových. Jejich dramatické osudy, kopírující bouřlivé události první poloviny dvacátého století, a dílo, spjaté zejména s meziválečnou moderní architekturou, muzeum představí od 10. dubna do 22. června. 
