Archeologie nabývá ve společnosti na významu. Čím více se staví a buduje, tím častěji se dostává ke slovu. Na jedné straně se setkáváme s arogancí peněz, proti níž stojí naše legislativa jako David proti Goliáši, na druhé straně sílí ve společnosti snaha chránit artefakty, které nám zůstaly po předcích, byť hluboko pod zemí, mnohdy na územích "nikoho". Svou úlohu co se týče objevů a ochrany vzácných nálezů mají jistě také amatérští archeologové. Jakou konrétně jsme se zeptali Mgr. Petra Nového, stálého zaměstnance Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.
Může se amatérsky zabývat archeologií kdokoli?
Ano, stejně jako mineralogií, sbíráním známek a podobně, má to ale svá omezení v tom smyslu, že se nesmí zaměňovat amatérská a profesionální úroveň, podobně jako když rozumíte „slaboproudu“, ale bez vysvědčení o vyučení si nemůžete přivydělávat zapojováním lustrů na stavbě. Jednoduše řečeno, pokud amatér „nekope“ pod vedením archeologů, tak sám kopat nesmí.
Mají amatérští archeologové nějaké povinnosti vůči státu, musí se např. někde registrovat, či prokázat základní penzum vědomostí?
Nemusí, pokud nezasahují do památek, neprovádí výzkumy apod. Jestli mám správné informace, tak žádná povinná registrace neexistuje. Jak už ale bylo řečeno – amatér se může věnovat získávání informací, třeba i nedestruktivním průzkumem, ale nemůže provádět výzkumy, alespoň ne legálně.
Existuje povinnost nahlásit nález a jeho místo, popřípadě komu?
Pokud je člověk amatérský archeolog, tak si nenechává informace pouze pro sebe. Záleží také na tom, o jaký druh nálezu jde – pokud najde zlomky keramiky na poli, tak nahlašovací povinnost nemá, ale pro uchování informací je to samozřejmě přínosné. Při nálezu neznámé památky nebo jejím porušení např. stavbou je správné, oznámit tuto skutečnost příslušné instituci a odolat pokušení uložit si nalezené předměty do své sbírky. Při takovém počínání by byl porušen zákon, navíc pravěké a středověké nálezy učiněné pod povrchem patří státu a nálezce je povinen je odevzdat. A ještě několik slov k archeologickým výzkumům – bohužel se stává, že proběhnou stavby, které investor nehlásí. V těchto případech jsou nedocenitelné služby amatérských archeologů - často se například jedná o právě zasypávaný výkop - kdy rychlý zásah vede k pořízení alespoň nějaké dokumentace a k záchraně nálezů.
Je potřebné nějaké povolení k průzkumu?
Žádné povolení nepotřebuje, pokud provozuje například povrchový sběr. K destruktivním průzkumům oprávnění nemá. Znovu připomínám, že amatéři často při průzkumech spolupracují s profesionálními archeology.
Je nějak ošetřeno, aby nález, resp. místo nálezu, nebylo znehodnoceno?
Pokud se o něm archeologové dozvědí, tak zajistí ohledání místa nálezu a zdokumentují ho. Nálezy pak putují ke konzervátorům a poté do depozitáře. Ani sami archeologové ve většině případů nemohou zabránit tomu, aby nějaké naleziště nebylo zničeno. Nestojí za nimi stát, který je nakloněn přísunu peněz od investorů a zapomíná, že archeologové jsou jeho prodloužená ruka k tomu, aby památky chránili a zachraňovali.
Přísluší nálezci odměna za předané předměty?
To je velký problém. Samozřejmě že ano, jenže se jedná o nějaké procento z hodnoty kovu předmětu. Například u depotů měděných nebo železných mincí či bronzových hřiven je nálezné mizivé, i když historická cena se počítá v tisících. Bojujeme spolu s veřejností o to, aby se odměna počítala i s přihlédnutím k historické hodnotě.
Je všeobecně známo, že někteří jedinci se prodejem archeologických nálezů živí.
Můžete blíže popsat, jak to probíhá? Problematika se týká zejména průzkumů prováděných s detektory kovů. Boj s detektoráři nemůžeme vyhrát a vymýtit ty z nich, kteří toto zařízení používají k vlastnímu obohacení. Vytipují např. archeologickou lokalitu, "proluxují" ji, na základě literatury a dalších pramenů ohodnotí a nabídnou kupcům, kteří jsou rovněž dobře informováni. Ti také vytvářejí na tomto trhu poptávku. Jsou to zpravidla sběratelé a neliší se od jiných, např. od těch, kteří shromažďují starožitnosti. Skladba předmětů napovídá, že v prvé řadě jde o nálezy, které lze pojmout jako umělecké památky. Někdy se předměty prodávají přes internet. Častěji ovšem mimo něj, třeba přes známé, podobně jako drogy. Problém ale vyvstává také v případech, kdy „archeolog“ amatér hledá nálezy, aby je odevzdal jako poctivý nálezce do muzea, a žádá odměnu. V podstatě pak na něj sedí popis zlatokopa - hledá památky za účelem jejich zpeněžení, tedy získání nálezného.
Pracují někdy amatéři na zakázku od odborníků či pod jejich přímým vedením?
Ano, už jsem se výše zmínil, že amatérští archeologové stojí o spolupráci s profesionály, takže konzultují průzkumy, zachraňují nálezy z nehlášených výkopů a porušených památek, ale spolupracují i tak, že pracují na archeologických výzkumech. 9) Dochází ke spáchání trestných činů nebo přestupků v souvislosti s amatérskou archeologií, popř. jakých? Beru to tak, že pokud je amatérský archeolog poctivý člověk, tak trestné činy nepáchá.
Mají archeologové amatéři nějaký zastřešující orgán?
Oficiálně existuje jedna zastřešující organizace - Česká archeologická společnost. Sdružuje jak profesionály, tak amatéry a jednotlivé sekce a skupiny jsou různě aktivní. Pozoruhodná je velká aktivita na Moravě, kde jsou v čele právě amatéři. Je totiž vcelku obvyklé, že ti, kteří se vědě věnují jako práci pozapomínají na její společenskou popularizaci, a tak v popředí aktivit jsou právě amatéři, pro které je věda koníčkem a kterému věnují svůj volný čas.
Ptala se a za odpvovědi děkuje
Ludmila Kučerová
P.S. Mgr. Petr Nový zajišťuje mimo jiné provoz portálu www.archeologicke.misto.cz. Tyto webové stránky vznikly na jaře roku 2001 z důvodu absence podobného internetového zdroje informací o archeologii. Jejich hlavním cílem je informovat veřejnost o archeologickém dění v České republice.
pořádají výstavu mladého výtvarníka Petra Dubeckého pod názvem Doteď / By Now
Přátelské setkání u příležitosti slavnostního uvedení faksimile Velislavovy bible se uskuteční v úterý 29. dubna 2008 od 10:00 hodin v prostorách Miele Gallery (Ke Štvanici 3, Praha 8; budova Diamond Point, naproti hotelu Hilton). 
V Rožnově pod Radhoštěm (17,3 tis. obyv., Zlínský kraj) najdeme v půvabné vile stojící na břehu řeky Bečvy Městskou knihovnu (MěK). Od roku 1991 je příspěvkovou organizací zřizovanou městem. Toto kulturní zařízení neomezuje svoji činnost pouze na půjčování knih, ale je také významným organizátorem vzdělávacích a kulturních akcí pro všechny generace i partnerem pro subjekty působící ve městě a regionu. 
Byla umístěna ve škole vedle kostela a jejím vedením byl pověřen páter František Koželuha. Knihovní fond tvořily zřejmě svazky z knihovny Občanské besedy. Na počátku devadesátých let 19. století mohli čtenáři chodit i do sokolské knihovny. Její fond, který Sokol v roce 1920 daroval městu, se stal základem veřejné knihovny Františka Palackého. Šedesátá léta minulého století přinesla zavedení střediskového systému v nově ustaveném okresu Vsetín, v němž pracovalo 81 knihoven. Rožnovská knihovna se stala jedním ze středisek a během let několikrát změnila své působiště. Do současných prostor, tj. do Bergerovy vily postavené na počátku 20. století, se knihovna přestěhovala koncem roku 1993. 
DOLNÍ CHABRY: Mezinárodní den památek a historických sídel pořádá v Dolních Chabrech Občanské sdružení na ochranu památek a MOP Sůvy. Po celý den zde bude zpřístupněn románský kostel Stětí sv. Jana Křtitele a dále kulturní památka – barokní Knorův statek čp. 15. Na jeho dvoře proběhne soutěž pro děti, které pak společně s rodiči mohou obdivovat ukázky ručních prací. Organizátoři také přiblíží historii zdejších statků a domů a chaberskou přírodu na naučné stezce vedoucí po stopách původní obce Chabry. Občerstvení zajistí hostinec U Míšků. Spojení: metro C Kobylisy, autobus č. 162. 
