Můžete nám svou obec stručně představit?
Horní Dubenky je obec s šesti sty obyvateli – leží kousek od Počátek nebo Horní Cerekve. Do větších měst je to vlastně všude stejně daleko, cca 30 km do Jihlavy, Jindřichova Hradce nebo do Pelhřimova. Najdete tu Chadimův mlýn s dobovou řemeslnou expozicí, možností ubytování a s biochovem krav. Možná znáte pivo z minipivovaru Kozlíček nebo francouzskou restauraci Bistrot de papa. K Horním Dubenkám patří také Janštejn se svými sklárnami a firmou Brokis s designovými svítidly. Jsme vlastně malá vesnice, ale máme tu školu, školku, dům s pečovatelskou službou, poštu, obchody s potravinami, hospodu, lékařské ordinace, nová dětská hřiště.
Obec má dlouholetou reformační tradici – bratrský, později evangelický sbor zde v minulosti měl rozhodující vliv na dění v obci. Po vydání Tolerančního patentu (1781) se zdejší nekatolíci odhodlali a požadovali zřízení vlastního evangelického sboru, což se jim po velkém úsilí podařilo v listopadu 1783, za dva a půl roku začali stavět kostel, za půl roku – v říjnu 1786 byla toleranční modlitebna a. v. dokončena.
Jak aktivní je tu spolkový život?
V obci působí „dobrovolní hasiči“ a ti pořádají několik setkávání během roku – kromě výchovy malých hasičů a tréninku těch velkých je to také spoluorganizování nohejbalového turnaje, dětského dne a karnevalu. Zvou nás rovněž na rybí či vepřové hody a v jejich režii je i každoroční pálení čarodějnic. Obec navíc organizuje setkávání seniorů. Evangelický sbor už přes dvacet let připravuje letní divadelní festival Parrésia – ráj srdce a labyrint světa, festival slova a divadla, kdy se během letních nedělí setkávají evangelické bohoslužby s divadelními představeními nebo výstavou, více zde: http://www.horni-dubenky.cz/parresia.html
Jak vznikl projekt Kultura na vsi? Můžete své kulturní a společenské aktivity přiblížit?
Když jsme s manželem a dětmi na podzim 2016 přišli do Horních Dubenek, vyprávěl nám pan starosta o stěhování obyvatel a o nutnosti dojíždět za prací – doslova řekl, že tu jsou lidi za trest. Máme s manželem dlouholeté zkušenosti právě s organizováním spolkového života a aktivizací občanské společnosti. A tak jsme k již tradiční Parrésii vymysleli projekt Kultura na vsi. Název možná trochu hanlivý, ale každopádně zcela vystihující podstatu – chceme k nám na venkov přivádět kulturu, kvalitní kulturu, která je i cenově dostupná. Máme výhodu zázemí ve sborových prostorách a velkou oporu v samotných členech evangelického sboru, kteří nám dali zelenou.
K divadelnímu festivalu Parrésia (4–5 divadelních představení, výstava, otevřený piknik, setkání u Studánky Páně pod Javořicí) tedy přibyly koncerty – k tradičnímu adventnímu také velikonoční a pak další ještě během května, června, září a října. Zavedené sborové biblické hodiny v postní a adventní době rozšiřujeme o sborové dny a besedy s hosty s přizváním širší veřejnosti. Prostory kostela s využitím volného prostranství mezi sborovými budovami využíváme pro instalace kratších či dlouhodobějších venkovních výstav, které propagují svobodu vyznání, demokracii, upozorňují na zlo totalitních systémů či na znevýhodňující podmínky pro obyvatele mimoevropské lokality (spolupracujeme s organizací PostBellum či Ekumenická akademie).
Od roku 2018 pořádáme jedenkrát za měsíc setkávání žen na faře (setkání napříč generacemi), vždy s nějakou výtvarnou/rukodělnou aktivitou, Přástky na faře (pletení adventních věnců, pletení z proutí či pedigu, háčkování, recyklační dílny, malování na hedvábí, tkaní na různých stavech.) Rádi zveme nejen hornodubenské k účasti na celorepublikových projektech Noc kostelů a Férová snídaně, na komorní koncerty, tematické výstavy, jednoznačný je pro nás důraz na osobní rozhovor a pozvání.
Hledali jsme také, jak vhodně připomenout výročí Listopadu 89 – volba nakonec padla na scénické čtení z knihy Mé dětství v socialismu v rámci cyklu LiStOVáNí. Naslouchali jsme desítkám příběhů známých osobností jejich emocím a vzpomínkám na jejich dětská léta v období před listopadem 89 – vzpomínky na dobu, ve které žila naprostá většina z nás – doba, která byla někdy až absurdní, mrazivá a bolavá, ale i přesto mohou být vzpomínky dojemné a krásné.
Na konci roku, ještě před začátkem Adventu se také zapojujeme do celorepublikového projektu Krabice od bot, kdy zajišťujeme vánoční dárky pro děti v nesnadné životní situaci, pro sociálně potřebné rodiny a seniory. A v rámci sborového adventního a vánočního programu také nabízíme možnost nákupu potravin a rukodělných výrobků s certifikátem Fair Trade nebo prezentujeme nabídku keramiky a drobných dárků od chráněných dílen Diakonie apod.
Jak komunita kolem fary funguje?
Vše, co evangelický sbor v Horních Dubenkách pořádá, je otevřeno pro každého, kdo má chuť, odhodlání a odvahu přijít. Církevní, politickou či jinou příslušnost k organizacím nezkoumáme a nevyžadujeme. Ano, největší část diváků a posluchačů tvoří členové hornodubenského sboru, ale divadelní představení a koncerty lákají návštěvníky převážně z Horních Dubenek a Janštejna a pak z okolních vesnic a měst (Batelov, Jihlávky, Horní Cerekev, Počátky), ale i z větší dálky (Strmilov, Jindřichův Hradec, Jihlava). Akce jsou také hojně navštěvovány chalupáři ze širokého okolí, kteří již s letním festivalem a koncerty v Dubenkách „počítají“. Na Přástky chodí ženy převážně místní a spřátelené. Na besedy, výstavy a třeba Noc kostelů přicházejí také zvídavci zblízka i dáli – díky za ně.
Všechny nabízené aktivity jsou pro příchozí zdarma, resp. rádi přijímáme dobrovolný příspěvek, u Přástek je to úhrada spotřebovaného materiálu. Dobrovolné vstupné bychom chtěli držet už jen z principu "kultury na vsi", tj. dostupné kultury v místě bydliště.
Daří se spolupráce s umělci? Co u vás oceňují?
Kultura na vsi nám přináší také jeden velmi příjemný bonus, je to přátelské osobní sdílení s pozvanými. Vím, že to už si tak široká veřejnost neužije, ale pro nás (rodinu a úzkou část organizátorů) je to „setkání k nezaplacení“. Jako samozřejmé považujeme nabídnutí oběda či večeře před a po koncertu/divadle – o pohoštění se starají ženy ze sboru, pokaždé jiná. Účinkující u nás doma také kolikrát nocují. Nejednou se stalo, že po oficiálním koncertě či představení se rozeběhl také ještě neoficiální „mejdan“ nebo beseda v úzkém kruhu. Takhle nám Trombenici (Prague Klezmer Band) hráli v kuchyni melodie z Vinnetoua, Iveta Dušková vyprávěla o Indiánech a přírodě. Víme, jaké je to hrát s orchestrem v chladicí věži jaderné elektrárny, jak nelehké je v sobotu natáčet v Děčíně a v neděli pak účinkovat v Horních Dubenkách. Vnímáme, že to „spočinutí“ oceňují i divadelníci, hudebníci apod.
Koho byste chtěli pozvat v nejbližší době?
Mám v „oblíbených“ asi šedesátipoložkový seznam, rozjednaných možností je také dost. Trochu nám narostla křídla, a tak jednáme s Janem Potměšilem či Štěpánem Rakem. Pokukujeme po Vladimíru Mertovi či Karlu Plíhalovi nebo po Divadle Ungelt. A sháníme peníze třeba na… Víte co, nechte se pozvat!
Za rozhovor děkujeme Evě Tkadlečkové
Informace o aktivitách Českobratrské církve evangelické v Horních Dubenkách: http://www.horni-dubenky.cz/kalendar-akci.html
