Lidová kultura

Bylo o co stát. Paní učitelky si připravily pestrý program, který zahrnoval prohlídku přírodní zahrady i polytechnického zázemí, které se jen tak někde nevidí. V přízemí školky se nachází dílna pro děti. Učí se zde pracovat s kladívky, svěráky, pilkami, ruční i aku vrtačkou. Tím ale nekončíme. Ponk neboli hoblice je k dispozici také přímo ve třídách. K čemu by to ale všechno bylo, kdyby o všechno toto vybavení se zájmem nepečovala paní učitelka Zdeňka Koutná?

„Na práci s nářadím mě těší, jak jsou děti nadšené, soustředěné a mají radost z odvedené práce. Jsou skvělé, když vidí, že jim někdo dá tu důvěru a do rukou jim vloží skutečné nářadí,“ říká sympatická učitelka.

„Ve třídě pracujeme s programem Začít spolu, kde se jedno z center aktivit jmenuje Dílna. Potom už je to jednoduché: 2-3 děti, svěráky, měkké dřevo, pilka, kladívko, hřebíky, kleště a nechat děti ať řežou, zatloukají a vytahují hřebíky. To je základ,“ dodává.

A jak je to s obávanou knihou úrazů? „To už si musíme srovnat každý sám v sobě. Jestliže víme, že jsme udělali vše pro to, abychom úrazu předešli (pravidla dílny, ukázka jak pracovat, rizika atd.), pak už je to na dětech. Co se týká rodičů, tak máme ve školce jen pozitivní reakce. Rodiče nám pomáhali s dovybavením dílny a kdo má možnosti, tak nás zásobuje dřevem,“ shrnuje pozitivní zkušenosti paní učitelka Koutná.

S nápadem otevřít ve školce polytechnicky kroužek přišla ředitelka školy, Bronislava Jurka Karafiátová. „Moc si vážím toho, že naše paní učitelky a asistentky neváhají obětovat svůj osobní čas pro školní aktivity, stále se učí novým věcem a jdou i do rizika, například právě s tím pracovním nářadím,“ chválí své zaměstnance. „Moc si vážím také podpory Města Zábřeh, díky kterému máme, co máme,“ dodává. Polytechnické zázemí ale škola rozšiřuje také na vlastní pěst. Například v prosinci 2022 podala žádost o podporu Inovačního centra Olomouckého kraje a získala 50 tisíc korun na pořízení polytechnického materiálu včetně nového ponku.

hornipomoravi.eu

Naprostým fenoménem, po kterém toužili chlapci, ale i jejich tatínkové, nejen o Vánocích, byla autodráha. Retro muzeum Praha mu vytvořilo speciální expozici. Lidé zde najdou velkou autodráhu Ites složenou ze 100 dílů, doplněnou desítkami dobových autíček československé výroby i s obaly. K vidění jsou Porsche 917 nebo 911, Škoda Favorit, Mirage, McLaren nebo dobové náklaďáky. Cena autodráhy tehdy šplhala k výši poloviny tehdejšího platu. A tak nebylo výjimkou, že jakmile se v partě objevila jedna autodráha, postavila se ve sklepě, kde se všichni scházeli se svými autíčky, aby na vlastní kůži jízdu zkusili, což mohou i čtyři návštěvníci muzea najednou.

Byť byl všeho nedostatek, vánoční kolekce musela být v 70. a 80. letech k dostání. Tuto ryze Československou specialitu je možné vidět i v Retro muzeu, kolekce vyráběly firmy jako Orion Praha, Maryša Rohatec či Zora Olomouc a začaly již v létě, aby uspokojily poptávku. Fondánové salonky, lanýžové figurky nebo želé arabesky byly k dostání v baleních o váze 250–1000 gramů, a ty nejluxusnější, několikapatrové, k zakoupení v Tuzexu.

Stejně jako dnes i v období 70. a 80. let dominoval o Vánocích obývacímu pokoji vánoční smrk či jedle. Doménou naší země byla výroba foukaných skleněných ozdob, které se vyvážely do celého světa díky firmě Jablonex. V expozici Retro muzea Praha můžete zhlédnout hned několik typů zdobení vánočního stromu, které symbolizují rozdílné tradice a zvyky v různých regionech. Zatímco pro severní Čechy byly typické již zmíněné skleněné ozdoby, pro Moravu to byly zase slaměné dekorace, sušené ovoce a oříšky.

Muzeum připomene i ikony své doby, které si přály děti najít pod stromečkem. Mezi nejžádanější dárky patřily lyže, kolo značky Eska, stavebnice Merkur nebo panenky. Ne každý ale všechny tyto dárky pod stromkem našel. Zato většinou nechybělo teplé oblečení, rukavice nebo čepice a svetr pletené na Dopletě. To si lidé mohou prohlédnout v nové expozici, která představuje zimní odívání.

Máte chuť si připomenout každodenní život i střípky Vánoc 70. a 80. let? Možná vás překvapí, co se změnilo a kolik naopak zůstalo stejné. V interaktivní expozici se můžete vrátit v čase zpět před rok 1989 i díky spolupráci s projektem Svoboda není samozřejmost a speciálnímu telefonu, ve kterém na vlastní uši uslyšíte, jak to tenkrát bylo v Československu třeba s volnočasovými aktivitami či svobodou vyznání. Retro muzeum Praha v OD Kotva je otevřeno denně od 9 do 20 hodin v průběhu vánočních svátků i Nového roku, s výjimkou 24. 12., kdy je otevírací doba od 9 do 14 hodin.

Retro muzeum Praha provozuje spolek Art Salon S založený v roce 2014. Pod vedením předsedy Roberta Vůjtka má spolek za sebou realizaci na čtyři desítky úspěšných výstav v Praze i po zbytku republiky. Představil dobové výstavy jako Retro 70. a 80. let, Retro hračky za socíku, Retro zima za socíku nebo Retro biják, organizoval retrospektivu Bořka Šípka, výstavu Memories Roberta Vana i několik výstav Káji Saudka. 

https://www.retromuzeumpraha.cz/

Cesta světla je hudební cyklus, který vypráví příběh narození Ježíše Krista a současně nahlíží do atmosféry lidových Vánoc. Hudebně vychází především z dobře známých českých a moravských koled, které však zazní v nevšedních orchestrálních a vokálních aranžmá v podání Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru VUS Ondráš. Posluchače čeká barvitá cesta ke Kristovu narození, stejně jako k lidskému pochopení této zázračné události. 

Autorem originální hudby je známý multiinstrumentalista a skladatel Jiří Slavík, který s VUS Ondráš dlouhodobě spolupracuje. „Psaní Cesty světla bylo pro mne několikaměsíčním požehnáním, kdy jsem se mohl představivostí vypravit do bájných časů a nechat na sebe působit příběh, který po dvou tisíciletích stále formuje celou naši kulturu a společnost. S vědomím, že pracuji s materiálem, který většina lidí bude dobře znát, jsem se pokoušel najít takové cesty, které by jej mohly představit v novém světle. Klíčem pro mě byl dramatický vývoj v textech jednotlivých písní, což jsem se snažil podpořit i v hudebních aranžmá. Mým cílem bylo přivést posluchače k novému zamyšlení nad důvěrně známými a zažitými písněmi – co vlastně vyjadřují a co pro nás znamenají. Škála pocitů, které předávají, je hluboká a pestrá zároveň – ať už jde o údiv nad zázračnou událostí, přes vřelou mateřskou lásku, ryzí radost nebo uspokojení těch, kteří trpí“, prozradil Jiří Slavík. 

27. 12. | 16.00 | katedrála sv. Petra a Pavla | Brno | vstup zdarma, místa se nerezervují
Na místě bude možné přispět do pokladničky ve prospěch Vojenského fondu solidarity, který poskytuje okamžitou pomoc pro vojáky a jejich blízké, kteří se bez vlastního zavinění ocitli v těžké životní situaci.

11.00, 13.00 a 15.00 hodin: "Barokní roráte, aneb Radostné zpěvy adventní" - společné zpívání s Michaelem Pospíšilem a vyprávění o hudbě v adventní době

Po celý den:

• Vyprávění o adventních a vánočních lidových obyčejích
• Obchůzky Lucek a Perchty
• Výroba vonných františků
• Výroba ozdob ze skleněných perel
• Výroba vánočních řetězů ze sněhových hubinek
• Výroba slaměných ozdob
• Výroba máčených svíček ze včelího vosku
• Pečení škvarkového cukroví
• Vaření muziky 

Svým vzhledem a pyramidovým uspořádáním na míse či talíři působí jako nejroztodivnější kytice exotických květů. Opojná chuť těsta láká ke zvýraznění jemnějším suchým vínem a nevadí, zda je bílé či červené. Krása a vůně tak vzhledného pečiva téměř brání před požitím a člověk by snad chuť a vůni obětoval  pro  pohled.

Dokonale vymyšlená požitkářská kompozice v jednoduchosti  však  ve své přípravě  i finální úpravě vyžaduje nejen použití nezvyklých instrumentů, ale i značnou obratnost tvůrce. Samotné nářadí už je uměleckým v detailech i jako soubor. Rádýlko s nejvhodnějším čtyřiadvacetimilimetrovým průměrem a zubem pěti až osmi milimetrů, dále pečicí forma ve tvaru střešní hřebenovky (korýtka) z pozinkovaného nebo černého plechu o síle půl milimetru s dolním průměrem  deset, maximálně dvanáct centimetrů a délkou do třiceti centimetrů, aby mohla stát na dně pekáče. Nakonec  nesmíme zapomenout ani na váleček a peroutku.

Surovinami ke zhotovení jsou pak těsto a posypka. Obojí pak vyžaduje zkušené smíchání  ingrediencí , takže na jednu dávku je nutno vzít nejméně třicet deka vlašských ořechů a stejné množství kostek cukru. Směs tvoří základ zdobenky v podobě nasekaných kousků,  k čemuž  je nutné použít pořádný nůž, aby ořechy i cukr měly nejrůznější  tvary. K oběma substancím  se přidá anýz, který lze nahradit vanilkou. Může se připravit s předstihem. Bílek na potírání pečiva použijeme z vajec na těsto. To vzniká z hladké mouky, jejíž množství volíme podle konečné  vazkosti přibližně k osmdesáti dekům. Pečlivější hospodyňky ji používají ve směsi s polohrubou nebo speciální moukou. Jsou – li vejce menší,  je třeba použít až deset žloutků. Zpravidla  stačí šest až osm žloutků a jedno vejce celé.

Tuku dáme skoro stejné množství jako cukru, dvacet pět až třicet deka. Je vhodné přidat přidat špetku soli. Neuškodí ani lžíce smetany, ale určitě nesmíme zapomenout na celý sáček kypřícího prášku. Dobře propracované těsto tvarem i hebkostí působí v dlaních až přímo smyslně a v dokončení na čtyři menší koule připomíná mužům vzrušující objekty.

Po odležení je pak pečení už jen požitkem procesu tvoření. Pásky z rozváleného těsta svou velikostí dvanáct krát tři až čtyři centimetry, nakrájené rádýlkem, jsou optimální pro pokládání na formu. Těsto nesmí být tekoucí ani křehké. Zkusíme krátce zapéct a neteče – li, pak je čas začít skutečný obřad. Vrchní část pásku se potře bílkem a položí do mísy se zdobenou. Bílek dobře přidrží zdobenku na povrchu pásku, které potom pokládáme na pomaštěnou formu a při vhodné teplotě pečeme  přibližně pět až sedm mimut.

Za tepla se korýtka sundávají z formy, dotvarují se někdy až do kruhu, což je možné při svatbě, pak se jim říká okovy. Po vychladnutí je uložíme někam,  aby nedoznaly úhony nebo aby se nesnížilo jejich množství.

Slavnostní pečení se nikdy ve slováckých Dolních Bojanovicích neobejde bez korýtek. Tvar sejmutý  z hřebene střechy jakoby simuloval pokrm z nebes s předoasijskou vůní, jakoby dovezenou ze země, kde se narodil Ježíš, pokrm jakoby zdobený drahokamy byl  poslem zvěstování. I pracností není běžnou ozdobou rodinného stolu, ale jako by svátost do domácnosti přinášel. Korýtka svou důmyslností a jednoduchostí předčí jakékoliv pečivo na slavnostní tabuli. Hospodyně s úctou a vznešeností předkládá korýtka na závěr svátečního menu.

Originálním překvapením pod vánočním stromečkem se mohou stát tisky kroměřížského rodáka a umělce Jiřího Klabala, které zachycují historické pohledy na starou Kroměříž, a výtvarníka Josefa Ruszeláka, jež námětové čerpají ze stromů a přírody. Letošní novinkou – netradičním dárkem mohou být poukazy na jednorázový vstup do všech objektů Muzea Kroměřížska, tedy do hlavní budovy na Velkém náměstí v Kroměříži, Muzea v přírodě Rymice a Větrného mlýna Velké Těšany. Potěšit své blízké můžete i speciálním pohledem, který odkazuje na letošní vánoční jarmark v Rymicích.

„Nápad, abychom vydali poukazy, které by opravňovaly obdarovaného ke vstupu zdarma, vzešel od našeho návštěvníka. Proto věřím, že obyvatelé Kroměříže i blízkého okolí tuto nabídku uvítají. Všechny zmíněné dárky zakoupí na recepci,“ uvedla ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.

Adventní akce v muzeu startují už 1. 12. 2022. Zájemci si mohou kdykoliv během prosince přijít nazdobit vlastní vánoční baňku. Otevřeno bude každý den mimo pondělí a kromě 24. 12.–26. 12. 2022 a 31. 12. 2022–1. 1. 2023. „Aktivita je vhodná nejen pro rodiny s dětmi. Dílnička se nachází ve vstupních prostorách muzea a je samoobslužná. Rezervace není nutná,“ upřesnila lektorka Ludmila Žákovská. Hned první prosincový den proběhne od 9.30 do 11 hodin také workshop se seniory, kteří si vyzkoušejí tuto aktivitu.

Předvánoční čas návštěvníkům zpestří kostýmovaná komentovaná prohlídka Památníku Maxe Švabinského. Expozicí vás provede samotný Max Švabinský a Ela Vejrychová, jeho múza, jejíž šaty jsou dokonalou kopií ze známého Růžového portrétu. Konat se bude 8. 12. 2022 v 16 hodin.

Letošní novinkou je jarmark v Rymicích. „Zažijte s námi adventní atmosféru v areálu historických budov bývalého panského hospodářského dvora, který jsme letos zpřístupnili po náročné revitalizaci. Regionální výrobci nabídnou zajímavé rukodělné výrobky. Občerstvení je zajištěno. Děti se mohou těšit na vánoční tvoření,“ pozvala ředitelka. Jarmark se uskuteční za každého počasí, a to 10. 12. 2022 od 10 do 14 hodin.

Na prosinec připravilo muzeum také poslední vernisáž letošního roku, která 15. 12. v 16.30 hodin zahájí výstavu Terče kroměřížských ostrostřelců. Zájemci vůbec poprvé jako celek zhlédnou téměř sedmdesát dřevěných malovaných terčů, které jsou součástí sbírkového fondu Muzea Kroměřížska. „K výstavě jsme vydali reprezentativní katalog, který se může stát originálním vánočním dárkem. Navíc v den vernisáže bude ke koupi za zvýhodněnou cenu,“ připomněla ředitelka.

Speciální vánoční dílna se v hlavní budově Muzea Kroměřížska uskuteční 17. 12. 2022. „Vyrobíme si a upleteme vánoční ozdoby a dekorace, a to nejen technikou macramé. Na akci zveme děti i dospělé, konat se bude v hodinových blocích od 9 hodin, poslední začne v 15 hodin. Prosíme o objednání na tel. čísle 731 215 678 nebo na e-mailu edukace@muzeum-km.cz,“ zve lektorka Kateřina Mozgová.

Až do 8. 1. 2023 si lidé už tradičně mohou prohlédnout Bařinkův mechanický betlém. Jako každý rok i letos jej mohou obdivovat z podloubí muzea bez nutnosti zakoupit vstupenku. Byl vyroben v roce 1959 a původně nainstalován v kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích, nyní je součástí muzejních sbírek. Jeho autorem je J. Bařinka a F. Tvrdoň. Konstrukce je dlouhá 3,5 metru a vysoká 1,5 metru. K vidění je betlémské město, okolní krajina, jeskyně, modrá nebesa a celkem 40 figurek. Zařízení uvádí do pohybu některé postavy, větrný a vodní mlýn. Denní a noční cyklus se opakuje v šestiminutových intervalech. V provozu je od 9 do 21 hodin, s přestávkou od 12 do 13 hodin.

https://www.muzeum-km.cz

Ve středu 7. 12. od 17:30 se v centru města potkáme s anděly, ochutnáme vánočku, zahřejeme výborným čajem. Tento čas nám zpříjemní tóny, o které se postarají žáci ze Základní školy Jiráskova. Poté si společně s dětmi z místní základní umělecké školy zazpíváme některé z oblíbených českých koled. Budeme se veselit a při tom můžeme udělat i dobrý skutek…

Rádi bychom společnými silami přispěli ke zlepšení situace lidí, kteří se dostali do hmotné nouze. Ne úplně každý si dobu adventu a Vánoc užije bezstarostně. Právě v tuto chvíli máme kdokoli z nás možnost je podpořit. Plánujeme zrealizovat potravinovou sbírku, jejíž výtěžek bude směřován do regionální potravinové banky, která poskytuje služby na území Pardubického kraje. Advent a Vánoce otevírají srdce všem. Proto pokud chcete předat trvanlivé věci pro méně šťastné lidi, můžete je přinést již v den, kdy budeme na náměstí zpívat koledy. Od 7. 12. do 9. 12. včetně bude možné přinést do Turistického informačního centra trvanlivé potraviny. Všechny vaše dárky se dostanou například k opuštěným seniorům, k matkám samoživitelkám, k lidem v azylových domech a k dalším osobám, které se ocitly v těžké životní situaci.

Kam získané věci poputují?

Potravinová banka Pardubice, z.s. podává pomocnou ruku lidem v nesnázích. Právě s tímto spolkem jsme se zkontaktovali a domluvili se, že darované potraviny převezme a přerozdělí mezi potřebné v našem regionu. Předsedkyně organizace Blanka Vopařilová vysvětluje: „Cílem potravinové banky je především získávání a shromažďování potravinářských a drogistických výrobků od výrobců, obchodníků a dalších dárců. Získané výrobky jsou dále rozdělovány těm, kteří se ocitli v sociální nouzi. Banka přímo nepracuje s klientem, ale zásoby předává sociálním službám na území Pardubického kraje. Tyto organizace garantují předávání potravin potřebným a další sociální práci, která s tím úzce souvisí. Ve Vysokém Mýtě k těmto organizacím patří SKP Centrum a odbor sociálních věcí při městském úřadu“.

Které potraviny pomáhají nejvíce?

Nejvíce pomáhají základní trvanlivé potraviny a drogerie. Těchto produktů je v potravinové bance stále nedostatek. Jedná se například o konzervy, dětské výživy, instantní polévky, luštěniny, rýži, těstoviny či základní a dětskou drogerii.

Kam můžete trvanlivé potraviny a drogerii odnést?       

Turistické informační centrum Vysoké Mýto

Středa 7. 12. 8:30-18:30

Čtvrtek 8 12. 8:30-17:00

Pátek  9. 12. 8:30-17:00

Přijďte si s námi zazpívat a podpořit potravinovou sbírku. I malý dárek může být velkou pomocí…

Bližší informace o činnosti Potravinových bank naleznete zde.

Tradiční a lidová kultura tvoří nedílnou součást kulturního dědictví každé země. Ministr kultury České republiky od roku 2001 každoročně uděluje vynikajícím lidovým výrobcům titul Nositel tradice lidového řemesla, jímž veřejně oceňuje jejich práci. Toto ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo „Žijící lidské poklady“. Jeho cílem je zachovat tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším následovníkům. Projekt zahájilo v roce 2000 Ministerstvo kultury ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici. Titul Nositel tradice lidových řemesel je udělován u příležitosti Národního zahájení Dnů evropského dědictví. V současné době patří mezi jeho držitele téměř devadesát lidových řemeslníků z Čech a Moravy. S udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel je spojeno propůjčení ochranné známky Nositel tradice lid. řem., a to prostřednictvím licenční smlouvy jednotlivým výrobcům. Program má kromě veřejného ocenění i ryze praktické přínosy: možnost finanční podpory, propagaci a prezentaci výrobků, každoroční výstavu, metodickou pomoc a další. Označení výrobků známkou Nositel tradice lidových řemesel je garancí kvality, která podporuje jejich atraktivitu v očích zákazníků a nepochybně přispívá k lepší prodejnosti výrobků, což je důležitá okolnost pro udržení a rozvoj řemeslné výroby.

“Pro Českou republiku jde vůbec o první záznam do Registru osvědčených postupů a vážíme si ho o to více, že je jím na odborné úrovni strvzen záchovný postup, který může být inspirativní i pro ostatní smluvní státy Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví.  Jsem velmi rád, že mezinárodní hodnotitelé naši nominaci pochválili. Podle jejich hodnocení prezentuje dobrý model ochrany, který se dá použít i v jiných zemích. Lidová řemesla patří k nejohroženějším oblastem kulturního dědictví, proto je naší povinností zviditelnit a propagovat tradiční české řemeslo, aby se opět stalo běžnou součástí naší každodenní kultury,“ říká ministr kultury Martin Baxa.  

Záměr zpracovat nominaci programu Nositelé tradice lidových řemesel do Registru osvědčených praktik zrál v myslích předkladatelů již delší dobu. V roce 2017 byla na doporučení oddělení UNESCO při Ministerstvu kultury zahájena intenzivní příprava nominace. Na pravidelném setkání výrobců zapojených do programu v květnu roku 2017, byla avizována snaha zpracovat nominaci, což se setkalo s kladnou odezvou. Všichni tehdy žijící účastníci programu, v počtu 64 osob, byli dopisem ministra kultury informováni o záměru zpracovat nominaci a byli požádáni o součinnost při její přípravě. Na přípravě spolupracovala více než polovina, tj. 38 osob. Hlavními zpracovateli nominace byly Národní ústav lidové kultury a Ministerstvo kultury ČR. Její znění bylo konzultováno s Národní radou pro tradiční lidovou kulturu (poradní orgán ministra kultury), Regionálními pracovišti pro tradiční lidovou kulturu a řemeslnickými spolky.

„Výrobci, kteří byli ocenění titulem jsou nositeli technologií a výrobních postupů, které v řadě případů mají výrazně regionální přesah a můžeme se s nimi setkat i v dalších zemích Evropy. Díky včasné identifikaci, dokumentaci a podpoře těchto výrobců jejich dílny prosperují a doposud se v nich udržují tradiční výrobní technologie i sortiment výrobků,“ říká Zuzana Malcová z Odboru regionální a národnostní kultury MK.     

Konkrétním příkladem takového regionálního přesahu je výroba modrotisku, které se v České republice věnují rodinné dílny Danzingerů v Olešnici na Moravě a Jochů ve Strážnici. Svými výrobky – modrotiskovou metráží a širokým sortimentem výrobků z ní – zásobují nejen domácí výrobce tradičních oděvů, ale též naše sousedy ze Slovenské republiky, kde tradiční výroba modrotisku již zanikla a v současnosti se výrobci věnují především autorské tvorbě.

Podobný regionální přesah jako modrotisk má též výroba a hra na tradiční hudební nástroj – dudy, za níž byly v minulosti ocenění dva výrobci - Miroslav Stecher z Českých Budějovic a Pavel Číp ze Zubří. Na jejich nástroje hraje celá řada sólistů a dudáckých kapel v České republice i zahraničí. Díky tomu se podařilo tuto živou tradici uchovat a v řadě regionů i obnovit.

Nositel tradice - nulk.cz

Nositelé tradice lidových řemesel - mkcr.cz

Nominaci schválil mezivládní Výbor pro ochranu nemateriálního kulturního dědictví na svém 17. zasedání v Maroku. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO bylo předchozí uvedení na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Stejný zápis musely podniknout i ostatní vorařské spolky z jednotlivých zemí, které se podílely na návrhu nominace.  Po něm následovalo zpracování a předložení nadnárodní nominace vorařství pod názvem „Timber rafting“ v roce 2021.  Nadnárodní nominaci společně připravilo šest evropských států: Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko, Španělsko; její zpracování koordinovala polská strana. V České republice se na její přípravě podílel Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků, z.s., sdružující vorařské spolky na řece Vltavě, Národní ústav lidové kultury, Ministerstvo kultury a další partneři.

Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím. Jde nejenom o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, a v neposlední řadě i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu.  

„Na dnešní verdikt jsme netrpělivě čekali a mám velkou radost z toho, že tradice vorařství na řece Vltavě budou i nadále udržovány v povědomí lidí a předávány dalším generacím. Gratuluji nositelům této tradice a všem, kteří se podíleli na přípravě nominační dokumentace k úspěšnému zápisu na prestižní Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a uznání tohoto unikátního projevu živých tradic nejenom u nás, ale i ve světě,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Cesta za přípravou nominace začala zápisem spolku Vltavan v Praze v roce 2015 na krajský seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury hl. m. Prahy. Postupně byly na tyto krajské seznamy zapsány i ostatní vltavanské spolky a v roce 2017 byla „Tradice vorařství na řece Vltavě“ uvedena na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, který v současné době čítá 30 položek. Po zapsání na národní seznam došlo k jednání s ostatními spolky, sdruženými v Mezinárodní vorařské asociaci o přípravě možné nominace na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Zhruba od začátku roku 2018 se začalo pracovat na společném projektu, který vyvrcholil podáním žádosti a dnešním zápisem na tento prestižní seznam.

Vorařství mělo v Čechách dlouholetou tradici a patřilo mezi vážená, uznávaná, ale i nebezpečná povolání. První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Ačkoliv dnes již komerční plavba dřeva s výstavbou přehrad zanikla, tradice spojená s vorařským řemeslem a zejména se stavbou vorových pramenů je stále udržována. Podíl na tom mají vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Jednotlivé vltavanské spolky byly zakládány na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Mohou se tak pyšnit více než stoletou tradicí; Vltavan v Praze oslavil již 150 let své nepřetržité činnosti. V roce 2000 všechny vltavanské spolky založily zapsaný spolek Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků.   V současné době mají velký vliv na udržení znalostí a dovedností řemesel, spojených s vorařstvím.  Předávají tak díky ukázkám stavby vorů i tradiční technologie výroby. Důležitá je rovněž mezinárodní spolupráce například s voraři v Rakousku i v ostatních spolupředkládajících zemích. Vltavan Čechy je členem Mezinárodní vorařské asociace (International Association of Timber- Raftsmen, IATR), jejíž existence dokládá historické využití voroplavby i v dalších evropských zemích.

"Zápis je pro nás velkým úspěchem. Cesta k němu začala už v roce 2015, kdy jsme se rozhodli zintenzivnit činnost vltavanských spolků a usilovat o zápis, abychom mohli tyto tradice předávat dál. Pro dnešní mladé lidi asi nebude zajímavá znalost a dovednost tehdejších plavců, ale více je bude zajímat pokračování plaveckého řemesla, stejně tak jako sběr plaveckého slangu nebo písní, " říká prezident spolku Vltavan Čechy Jaroslav Camplík.

Česká republika má nyní i s fenoménem vorařství celkem osm položek zapsaných na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. V roce 2020 byla zapsána nominace Ruční výroby ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční strom, v roce 2018 pak společná nominace Česka, Slovenska, Německa, Rakouska a Maďarska Modrotisku v Evropě. Na seznamu najdeme rovněž Loutkářství na Slovensku a v Česku, Sokolnictví – žijící lidské dědictví, Jízdy králů na Slovácku, Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Slovácký verbuňk.

Od roku 2020 je Česká republika členem mezivládního Výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Zapojení do práce výboru odpovídá dlouholetému koncepčnímu přístupu vlády ČR a Ministerstva kultury zvláště k zachování a podpoře tradiční lidové kultury a zájmu šířeji implementovat Úmluvu 2003 a zapojit se do mezinárodní spolupráce při zachování nemateriálního kulturního dědictví.

Tradice vorařství na řece Vltavě

Všechny aktuálně projednávané nominace do Reprezentativního seznamu ICH UNESCO

https://www.vltavan.cz/