pondělí
28. října 2024
svátek slaví Den vzniku samostatného československého státu 1918

Lidová kultura

Lidová kultura

Ježíšovy matičky na Olomoucku zapíše hejtmanství na seznam tradiční lidové kultury

Autor článku: 
luk

<p>OLOMOUCKÝ KRAJ: Průvod matiček a procesí s drožkami na Hané zapíše hejtmanství do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Olomouckého kraje.</p> <p>Průvody nebo procesí matiček z Lašťan, Horní Loděnice a Trusovic směřují každoročně na Bílou sobotu a Velikonoční neděli do bohuňovického kostela, naopak matičky z Bělkovic chodí do dolanského kostela. Procesí s drožkami v Samotiškách a Droždíně, které putují na Sv. Kopeček, se stala součástí místních každoročních hodů a konají se pouze v neděli.<br />
„Obyčej byl v minulosti na Hané rozšířen hojně. Mimo výše uvedené obce například také v Nákle, Štěpánově, Těšeticích, Drahanovicích, Slatinicích či Hnojicích. Vyskytoval se pod různými názvy Matičky, Ježíšovy Matičky, Pámbičkovy Matičky, Venášení Pámbička. V současnosti je omezen na vyjmenované obce, ale byly zaznamenány pokusy o znovuoživení této tradice v dalších obcích na Olomoucku,“ uvedl náměstek hejtmana pro kulturu Radovan Rašťák. „Zvyk nemá obdobu jinde v českém prostředí, proto jsme se rozhodli ho zapsat do seznamu nemateriálních statků naší tradiční lidové kultury,“ dodal Rašťák.</p> <p>Na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Olomouckého kraje jsou od 12. února 2015 Tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze a po schválení krajskou radou dne 10. prosince také Ježíšovy matičky.</p> <p>ZDROJ

Divadelníci z Horní Břízy slaví dvacetiny

Autor článku: 
Pavel Mainzer

<p>HORNÍ BŘÍZA: Ochotnický divadelní spolek z Horní Břízy na severním Plzeňsku slaví v těchto dnech jedno významné jubileum. Je to téměř na den přesně, kdy se před dvaceti lety na první valné hromadě spolku (14. prosince 1995) sešli pod vedením Jiřího Vynáhlovského zakládající členové.</p> <p>Bylo jich tehdy celkem dvanáct, z nichž čtyři se stále aktivně na dění spolku podílejí. Celkem Osadou prošlo více než čtyřicet osob a v současné době čítá členská základna 26 aktivních ochotníků.</p> <p>Za těchto dvacet let toho Osada stihla docela dost. Nastudovala celkem 21 divadelních her různých žánrů, od komedií přes pohádky až po kusy vážné či dokonce alternativní. Za svou existenci spolek sehrál přes dvě stovky představení ve více než padesáti obcích nejenom na Plzeňsku. Pravidelně se účastní různých divadelních přehlídek, kde již získal řadu ocenění. Mezi největší dosavadní úspěchy lze zařadit nominaci a doporučení na národní přehlídku ochotnických divadelních souborů do Vysokého nad Jizerou.<br />
Ke své hlavní tvorbě Osada přidala několik zábavných kabaretů a v posledních letech pravidelně pořádá oblíbené noční oživlé prohlídky kláštera v Plasích pod názvem Cisterciácké noci s Osadou.<br />
Spolek se podílí i na dalším kulturním dění ve své obci. Pomáhá při technickém zajištění některých místních akcí a mimo svou vlastní tvorbu v posledních několika letech dokonce sám zprostředkovává pro hornobřízské občany v divadélku umístěném v místní základní škole zájezdová divadelní představení různých žánrů.<br />
Za velký úspěch divadelníci považují to, že si vedle sebe vychovali i mladší generaci hereckých kolegů. Ti nejprve začínali jako dětské divadlo s pohádkami, později si však našli svou vlastní cestu a věnují se více alternativnímu (studentskému) divadlu. Tím se tvorba celého spolku stala pestřejší a má tak do dalších let zajištěnou generační vyváženost.</p> <p>Věříme, že Osada bude diváky bavit minimálně dalších dvacet let a přejeme jí i ostatním divadelníkům hodně spokojených diváků.</p> <p>Divadlo Osada k této příležitosti vydalo Almanach dosud nastudovaných her</p>

Výstava dřevěných loutek

od 01.12.2015 do 01.01.2016

<p>-Od 1. prosince 2015 až do konce ledna 2016 si mohou návštěvníci chomutovské galerie Špejchar prohlédnout unikátní výstavu Příběh loutky-</p> <p>Jejím cílem je představit loutkářské umění v průběhu různých časových období a různých výtvarných stylů.</p> <p>Ve Špejcharu vedle sebe visí loutky z 18. století až po ty z dílen současných autorů. Perličkou výstavy jsou loutky a dekorace tradičního kočovného divadla pana Uwe Dombrowsky z Německa. Za pozornost určitě stojí i historická rodinná loutková divadélka.<br /> „Výroba loutek je založena na obdivuhodné řemeslné zručnosti a výsledek práce loutkářských mistrů probouzí nejen dětskou představivost. Instalace ve Špejcharu vás tak zavede do říše fantazie,“ uvedla Simona Kvasnovská z pořádajícího spolku TerryDance Company a doplnila, že výstava je otevřena každý den od 9:00 do 17:00. Výstava nabízí také doprovodný program, například loutková divadelní představení nebo tvůrčí dílny.</p> <p>Akci podpořila Evropská unie z programu přeshraniční spolupráce INTEREG 5A a dále Statutární město Chomutov a Ústecký kraj.</p> <p>Kontakt:<br />
Simona Kvasnovská, t.: +420 776 76 79 78<br />
facebook: http://bit.ly/loutkychomutov</p>

Chomutovský Špejchar se stal domovem obdivuhodných dřevěných loutek

<p>CHOMUTOV: Od 1. prosince 2015 až do konce ledna 2016 si mohou návštěvníci chomutovské galerie Špejchar prohlédnout unikátní výstavu Příběh loutky.</p> <p>Jejím cílem je představit loutkářské umění v průběhu různých časových období a různých výtvarných stylů.</p> <p>Ve Špejcharu vedle sebe visí loutky z 18. století až po ty z dílen současných autorů. Perličkou výstavy jsou loutky a dekorace tradičního kočovného divadla pana Uwe Dombrowsky z Německa. Za pozornost určitě stojí i historická rodinná loutková divadélka.<br />
„Výroba loutek je založena na obdivuhodné řemeslné zručnosti a výsledek práce loutkářských mistrů probouzí nejen dětskou představivost. Instalace ve Špejcharu vás tak zavede do říše fantazie,“ uvedla Simona Kvasnovská z pořádajícího spolku TerryDance Company a doplnila, že výstava je otevřena každý den od 9:00 do 17:00. Výstava nabízí také doprovodný program, například loutková divadelní představení nebo tvůrčí dílny.</p> <p>Akci podpořila Evropská unie z programu přeshraniční spolupráce INTEREG 5A a dále Statutární město Chomutov a Ústecký kraj.</p> <p>Kontakt:<br />
Simona Kvasnovská, t.: +420 776 76 79 78<br />
facebook: http://bit.ly/loutkychomutov</p> <p>Vyjádření místního divadelníka Josefa Grimla:<br />
Musím kvitovat s velkým potěšením to, co jsem v Chomutově na konci týdne viděl. V galerii Špejchar je úžasná výstava loutek. Zatím sice není oficiálně otevřená, ale pozvala mne paní Kvasnovská a potěšilo mne to. Bude potřeba, aby se o této pěkné výstavě a připravovaných doprovodných akcích dozvěděl CHOMUTOV. Výstava si tu pozornost určitě zaslouží.<br />
Já sám jsem se v Chomutově dlouhé roky věnoval nejen amatérskému divadlu (v býv. ZK železničářů) ale také loutkovému divadlu a proto jsem, samozřejmě, z výstavy nadšený. Slyšel jsem také, že výstava má podporu Statutárního města Chomutova a to mne těší. Uvědomil jsem si také, jaká je to škoda, že Chomutov nemá své loutkové divadlo (jako třeba Louny). Ale to je asi na dlouhou diskusi. Nicméně – PŘÍBĚH LOUTKY ve Špejcharu – s u p e r !
</p>

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby obdrží Jaroslav Lakomý

Autor článku: 
luk

<p>OLOMOUCKÝ KRAJ: Narodil se v rodině mistrů pokrývačů, věnuje se opravám střech památkově chráněných objektů a pracuje pouze s tradičními materiály šindelem a břidlicí.</p> <p>Jaroslav Lakomý ze Štítů za svou práci a dodržování tradičních technologických postupů od Olomouckého kraje obdrží titul Mistra tradiční rukodělné výroby.**</p> <p>Jaroslav Lakomý poprvé pokryl šindelem střechu kostela v Brníčku v roce 1966, a od té doby opravil a pokryl střechy zhruba 200 památkově chráněných objektů, zejména na území Olomouckého kraje. Pracoval například i na Katedrále sv. Víta v Praze. Řemeslu vyučil i svého syna Jaroslava Lakomého. V roce 2014 odešel do důchodu a živnost synovi předal. I nadále se však řemeslu věnuje.<br />
„Ocenění je uznáním a podporou těch, kdo se snaží udržet znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních rukodělných technologií, účinně a kvalifikovaně je prezentovat a předat je dalším generacím,“ uvedl náměstek hejtmana pro kulturu Radovan Rašťák.<br />
Titul Mistr tradiční rukodělné výroby se uděluje doživotně a nejvýše třem osobám ročně. Udělení titulu bude provázet přidělení značky Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje a zapíše se na Seznam nositelů titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje.<br />
Vlastní udělení titulu „Mistr“ panu Lakomému se uskuteční v příštím roce na vybrané významné akci v regionu.</p> <p>V únoru 2015 udělila krajská rada poprvé titul třem vybraným osobnostem:<br />
- panu Alfredu Stawaritschovi v oboru tradiční kovářství,<br />
- paní Jarmile Vítoslavské v oblasti výroby hanáckého lidového textilu,<br />
- paní Miloslavě Zatloukalové v oblasti práce z lýka a slámy. </p> <p>Titul byl výše jmenovaným předán v rámci přidělování Cen Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za rok 2014 v dubnu v Prostějově.</p>

Geografický informační systém tradiční lidové kultury

Autor článku: 
luk

<p>BRNO: Masarykova univerzita v Brně vytvořila online informační systém, díky kterému můžete nahlídnout do starých map, časopisů, kronik a fotografií staré Moravy.</p> <p>Ministerstvo kultury podpořilo v uplynulých pěti letech v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI) několik projektů realizovaných různými vědecko-výzkumnými institucemi na území ČR.<br />
Jedním z konkrétních výsledků se v nedávné době stal i webový portál Masarykovy univerzity v Brně s názvem Geografický informační systém tradiční lidové kultury – zkráceně gistralik.<br />
Jedná se o výstup jednoho z projektů aplikovaného výzkumu, který za přispění Ministerstva kultury ČR řeší v letech 2012 – 2015 dvě pracoviště Masarykovy univerzity v Brně (Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty a Ústav výpočetní techniky). Web, který je přístupný na adrese http://gistralik.muni.cz, uživatelům poskytuje v současnosti asi nejobsáhlejší informace o publikovaných i nepublikovaných zdrojích, které pojednávají o tradiční kultuře na Moravě v historickém období mezi lety 1750 až 1900.</p> <p>Nosná myšlenka gistraliku spočívá v soustředění poznatků z rozmanitých zdrojových dokumentů s odlišnou mírou dostupnosti do jednoho uživatelsky přátelského informačního „pointu“, který napomáhá k lepší informovanosti o rozmanitostech, bohatství a významu historických forem tradiční kultury jako jednoho z důležitých faktorů přispívajících k formování lokální, regionální a národní identity a z nich vycházejících kulturních specifik.<br />
Portál je určen nejen pro odbornou veřejnost, ale i širokou škálu uživatelů počínaje studenty a pedagogy na různých stupních škol a laickými zájemci o kulturní dědictví místa či regionu konče. V současnosti je v systému gistralik zpřístupněno 53 tisíc anotovaných záznamů. Uživatel, který na adresu gistralik.muni.cz vstoupí, má možnost hledat ve zdrojích dvěma způsoby – prostřednictvím mapy, nebo zadáním požadavku do databáze. Zobrazené záznamy zpřístupňují informace o zdrojích k důkladnějšímu studiu a poznávání tradiční lidové kultury podle územní příslušnosti či tematické skladby.</p> <p>Díky spolupráci s Moravským zemským muzeem, Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a některými okresními archivy je navíc v databázi asi tisíc skenů historických fotografií a obrazových materiálů dosud jen omezeně přístupných.<br />
Geografický informační systém tradiční lidové kultury (1750 – 1900) můžeme považovat za důležitou výzkumnou infrastrukturu vycházející z oborové jedinečnosti tohoto badatelského nástroje na území ČR i Evropy (ve vazbě na informace etnologické povahy), interdisciplinárního využití a propojení odborných poznatků z oblasti etnologie a kulturního dědictví, geografie a IT technologií.<br />
Portál gistralik je zároveň konkrétním příkladem naplňování Úmluvy o ochraně nehmotného kulturního dědictví UNESCO.</p> <p>Geografický informační systém tradiční lidové kultury (1750 – 1900)<br />
http://gistralik.muni.cz/</p> <p>ZDROJ

Když se loutku povede oživit, což není zdaleka vždycky, tak mám radost...

Autor článku: 
Martina Plátová

<p>MOKRÁ: Řezbář Jan Růžička vyřezává loutky z lipového dřeva, dává jim tvář, barvy i oblečení, učí je pohybu i řeči. Žije v Mokré u Soběslavi a života v Soběslavi se účastní také jako člen sboru ČCE a příležitostný loutkoherec.</p> <p>Jak se člověk stane loutkářem, to povolání má nádech určité exotiky, osobně znám jenom jednoho.</p> <p>Vlastně celkem jednoduše, jako na všechno ostatní na to existují školy. Nebylo to ale moje vysněné povolání, spíš náhoda. Na tu školu jsem chtěl, protože tam chodila holka, která se mi líbila. Přijímačky jsem udělal a vystudoval.</p> <p>Už dlouho máš vlastní živnost. Jako řezbář, který dělá vlastně výhradně loutky, se uživíš?</p> <p>Vlastní živnost jsem si založil velmi krátce po revoluci. Hned po škole jsem dostal místo v loutkovém filmu v Praze. Tam jsem ale ještě nedělal loutky, spíš kulisy. Vlastně tam ale nebylo moc práce, dodnes nechápu, jak ten podnik mohl fungovat. Někteří spolupracovníci si doma vyřezávali loutky, a já jsem to v té době považoval za trochu pokleslé. Ale po revoluci jsem si řekl, že to zkusím. A ono to šlo a jde to pořád. Taky jsem chvíli restauroval, ale tolik mě to nebavilo, protože tam vlastně není žádný osobní tvůrčí vklad, a taky dnes je poměrně obtížné získat zakázku na restaurování.</p> <p>To byl docela velký krok do úplného neznáma…</p> <p>Pár let ze začátku jsem měl strach, pochopitelně. Jestli budu mít dost zakázek, jak je seženu, jestli uživím rodinu. Ale postupně ten strach zmizel. Šlo to tak nějak úplně samo. Že bych skutečně neměl zakázky se stalo za těch dvacet čtyři let asi jenom jednou. Dnes mám práci většinou na několik měsíců dopředu. </p> <p>Pro koho děláš loutky?</p> <p> Je to různé, někdy pro nejrůznější divadelní společnosti tuzemské – jako je Koňmo nebo Víťa Marčík nebo Karromato – ale i pro zahraniční loutkáře. Ze začátku bylo víc zakázek ze zahraničí, v poslední době převládají zakázky z České republiky. Jak Češi bohatnou, trh se tady rozšiřuje. Velká část mojí práce jsou loutky, které fungují jako dárek. Občas proto lidé chtějí udělat loutku s obličejem obdarovaného. K tomu je ideální přímo toho člověka vidět, což je ale obtížné, protože komunikace většinou probíhá po mailu. Pak je dobré mít aspoň krátké video, vidět gesta, pohyby, mimiku. Lépe se samozřejmě dělá obličej, který je nějakým způsobem výrazný a netuctový. Teď mám poměrně velkou zakázku od jednoho velmi bohatého člověka z Hollywoodu, chce mít celé loutkové divadlo s některými konkrétními postavami a taky obličeji. Protože nemusí koukat na peníze, zdobím loutky pro něj pravým zlatem a stříbrem.</p> <p>Jak na tebe takový člověk přišel, zdá se, že tvoje sláva už překonala oceán…</p> <p>To vlastně ani nevím, ale takový člověk má na všechno své lidi.</p> <p>Návrhy loutek si kreslíš, nebo rovnou vyřezáváš?</p> <p>Většinou si hlavu nejdřív vymodeluju a podle toho pak vyřezávám. Někdy dostanu už návrh loutky vymodelovaný, ale to jen výjimečně. To mě vlastně taky moc nebaví, ale diskuse s autorem návrhu, kdy se snažíme loutku udělat podle představ nás obou, mám docela rád.</p> <p>Má tvoje práce nějaké výhody?</p> <p>To určitě má. Můžu pracovat vlastně kdekoliv, potřebuju jen svoje dláta, která se vejdou do kufříku, a dřevo. Využívám to hlavně v létě, kdy si beru nějakou práci s sebou na cesty, na dovolenou. Jinak pracuju doma, výhoda je v tom, že si práci můžu zorganizovat sám, nikdo mi nepočítá, jestli jsem odseděl svých osm hodin. V létě vyřezávám i venku na dvoře, to mám rád. Taky vstupní náklady nejsou nijak vysoké, nepotřebuju velké stroje, stačí jen sada dlát, která se pořídí za pár tisíc. Nevýhoda je osamělost. Ráno z domova všichni odejdou a vracejí se večer, hodně času tak trávím sám se sebou. Ani komunikace se zákazníky není osobní, až na pár výjimek. Pak se mi občas stane, že když se dostanu do města a mezi lidi, chvíli mi trvá, než si na tu změnu zvyknu.</p> <p>Máš nějakou zpětnou vazbu, ohlasy na tvou práci?</p> <p>Když si někdo přijede pro loutky osobně, vidím tu reakci hned, ale jak říkám, není to moc často. Asi polovina zákazníků mi po mailu děkuje a většinou jsou spokojení. Negativní zpětnou vazbu si ani žádnou nepamatuju. Taky jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál nějakou cenu za loutky. Hlavní zpětná vazba je asi to, že lidi moje loutky pořád chtějí.</p> <p>Jak se loutky do soutěže dostaly, někdo je musel přihlásit …</p> <p>Do soutěže šlo představení, ve kterém byly moje loutky. Já jsem se to dozvěděl až delší dobu potom, kdy to proběhlo.</p> <p>Občas sám hraješ loutkové divadlo, je to jen zpestření tvé práce?</p> <p>Rád bych hrál víc, ale potřeboval bych asi nějakého agenta. S několika kamarádkami máme soubor Drum Bun. Hrajeme pohádky pro děti, třeba O mlsné Kateřině a Strýčkovi vlkovi nebo Jak zajíc přechytračil medvěda. Snažíme se, aby pohádky byly vždy zábavné i pro dospělé. A pak máme soubor Drak N´ Roses s kamarádem Richardem Dračkou, zpracovali jsme příběh o Jonášovi a máme taky loutkového Othella…<br />
Chtěli bychom i něco pro děti, ale vždy se to nějak zvrtne. Například jsme se shodli na krtečkovi, ale nakonec by byl dost šmrncnutý Franzem Kafkou. Takže zase ne. Uvidíme.<br />
To hraní je opravdu spíš příležitostné, ale hodně mě baví. Mám rád i ten proces vzniku představení, kdy můžeme diskutovat a hádat se o to, jak to bude vypadat. Problém je samozřejmě nedostatek času, ale taky to, že tady je loutkové divadlo zaškatulkováno jako záležitost výhradně pro malé děti. Do budoucna se ale hraní loutkového divadla nevzdávám, naopak doufám, že se to trochu víc rozjede.</p> <p>Z literatury i lidové slovesnosti známe příklady loutek, lidských výtvorů, které ožily – Otesánek, Pinokio, Golem. Přemýšlíš někdy o tom, že oživuješ neživé, dáváš jim tvář, pohyb, někdy i řeč?</p> <p>Já se tím spíš živím, než bych o tom nějak hluboce přemýšlel. Ale je pravda, že když se loutku povede skutečně oživit, což není zdaleka vždycky, tak mám radost.</p>

XII. Mezinárodní festival pro děti a mládež “Zimní pohádka”

Autor článku: 
Eva Čechurová

<p>PRAHA: Již po dvanácté se uskuteční mezinárodní soutěžní festival pro děti a mládež „Zimní pohádka“. Festival, který je mezinárodní přehlídkou pěveckých, hudebních a tanečních souborů i letos přivítá spousty účinkujících z různých zemí.</p> <p>Festival se bude konat v Divadle Hybernia, Hybernská 4, Praha 1 v termínu 8. 1. 2016.</p> <p>Záštitu nad festivalem drží Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, primátor hlavního města Prahy a hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček.</p> <p>Program velkolepé show je pečlivě připravován na základě hodnocení mezinárodní poroty. Diváci se mohou těšit na pestrou přehlídku různého umění, jako je zpěv, tanec, hra na hudební nástroje atd., na velmi vysoké a profesionální úrovni, a to i přes nízký věk a amatérský statut vystupujících.<br />
Jednotlivá vystoupení budou hodnocena na soutěžní přehlídce, která se bude konat 8. ledna 2016 v Divadle Hybernia v Praze a jejím vyvrcholením bude večerní gala koncert, který proběhne tamtéž od 17:00.</p> <p>Vstupné: Vstupné: Dospělí 150 / děti 300</p> <p>Ke každé dětské vstupence obdržíte na místě dárek.<br />
Vstupenky je možné zakoupit na místě, nebo v předprodejní síti TicketPortal.</p> <p>Mediálními partnery akce jsou internetový server Informuji.cz a internetové RadioGo.cz</p>

Venkovní vánoční trhy dětských prací

12.12.2015
Zveme Vás na vánoční trhy dětských prací, které letos opět pořádáme venku na dvoře u nového ateliéru sdružení Roztoč v Jungmannově ulici, v Roztokách u Prahy. Těšit se můžete na pravé venkovní tržiště s teplými nápoji, občerstvením, hudbou a lidovými zvyky. Přijďte se podívat, zazpívat si i nakoupit, potěšíte tím sebe a oceníte nemalou snahu malých trhovců. Doprovodným programem letos budou vystoupení hudebních a tanečních kroužků sdružení Roztoč. Od 14 do 15:30 Ateliér Roztoč Jungmannova 092 – za městskou knihovnou 252 63 Roztoky u Prahy Více informací najdete na www.roztoc.cz

Vánoční koncert studentského smíšeného pěveckého sboru GYBON z Hradce Králové

08.12.2015
Pěvecký gymnaziální sbor Gybon byl založený v roce 1998. Za dobu své existence získal mnoho ocenění na pěveckých soutěžích v zahraničí i doma. Výběr ze skladeb: William Boyce: Alleluia, Guiseppe de Marzi: Signore delle cime, Gordon Young: Alleluia, Sholom Sekunda: Dana dana, skotská Loch Lomond, Karl Jenkins: Adiemus, česká lidová (arr. Petr Václav Michna) Čerešničky, spirituál Ride the Chariot, Erling Kullberg: Rejoice, Oh Juda (z oratoria Eversmiling Liberty) a další.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura