<p>P0DĚBRADY: Na výšku i na šířku má jen patnáct centimetrů. Modré čtvercové obálce dominuje bílý název 150 poděbradských příběhů aneb 45000 slov o Poděbradech. Autorem informacemi nabité a čtivé knížky je poděbradský starosta Ladislav Langr. Původním povoláním novinář přinesl snad nejucelenější soubor známých i pozapomenutých příběhů osobností, událostí i pozoruhodných míst spojených právě s Poděbrady.</p> <p>Na první pohled mě zaujala vaše jistá umanutost čísly, která se projevuje už v samotném názvu a prochází celou knihou. Proč jste šel právě touto cestou?</p> <p>Když jsem si začal po večerech pro radost psát tuhle knížku, tak jsem narážel na problém, že jednou příběh vyšel na celou stránku, jindy jen na polovinu. Mým záměrem bylo každému příběhu věnovat dvoustranu – text a fotografie. Ale scházel tomu řád. Pak jsem kdesi zjistil, že v anglosaské literatuře existuje drobný literární útvar pod názvem tripple drabble, jehož cílem je v rychlém spádu napsat sdělení v přesně vyměřeném rozsahu 300 slov. A rázem jsem měl vyhráno! V dnešní době, kdy nemáme moc času a občas ani chuti číst velké traktáty, byl útvar odměřený třemi stovkami slov pro mě přímo ideální. Samozřejmě na počítači odpočítáte slova snadno. Mnohem větší problém pak je, aby text měl hlavu a patu. A tak jsem někdy těch banálních 300 slov psal týden, ale jindy to bylo hotové třeba i za večer. Výsledek představuje opravdu oněch 45 000 slov o Poděbradech. </p> <p>A proč právě 150 příběhů?</p> <p>Původně jsem zamýšlel napsat 88 příběhů, protože ta číslovka hezky výtvarně vypadá. Ale najednou jsem měl příběhů 92. Zamířil jsem tedy na magickou stovku, ale počet příběhů mně opět nabobtnal a s žádným jsem se nechtěl rozloučit. Pak přišla na řadu magická 111, ale i tu jsem brzy přečíslil a nakonec si stanovil metu 150 příběhů. Jenže dneska už mám v počítači podklady zhruba na dalších 35 nových příběhů.</p> <p>O jaké příběhy vůbec jde?</p> <p>Pochopitelně nejsem ani první ani poslední, kdo se snaží přiblížit zajímavou regionální historii čtenářům. Protože jsem zarytý poděbradský patriot, tak doma mám docela velkou sbírku textů a zajímavostí týkajících se Poděbrad. I proto jsem neudělal pamětnický exkurz po specifických postavičkách, které má každé město, ale znají je převážně jen jejich vrstevníci. Chtěl jsem oslavit Poděbrady jako nevšední sídlo plné mimořádných lidí a zasadit je do českých a někdy i světových souvislostí. Protože jak známo, dějiny se nevytvářejí samospádem, ale tvoří je lidé. Upřímně řečeno, sám jsem překvapený, jaké množství výjimečných osobností je nějakým způsobem propojené s Poděbrady. A to všechno jsem se pak snažil zabalit sice do stručného, ale snad i čtivého obsahu každého příběhu. Dnes už je prodáno téměř 1500 výtisků.</p> <p>Tak to je také docela slušný podnikatelský záměr, že? Platila vydání knihy radnice?</p> <p>V obou případech musím odpovědět ne. Bylo by sebevražedné napsat knihu a nechat ji zaplatit radnicí. I kdybych psal jako Karel Čapek, byl bych právem kritizován, že zneužívám svoje postavení. Vydání knihy bylo zcela na soukromé bázi. Ale protože jsem chtěl, aby knížka byla i finančně dostupná, tak ve výsledku je jeden příběh „za kačku“ a kniha o 312 stranách na křídě stojí jen 150 korun. Jistě nemusím vyprávět, že jsem na hranici nákladů. Ale aby mi doma nenadávali, že jsem rozfofroval rodinné prostředky a konečně se dostal z červených čísel, věřím, že snad ještě nějakou tu stovku příběhů prodám. Takže o výdělku se v tomto případě opravdu hovořit nedá. Knížka je ke koupi nejen v Poděbradech, ale třeba i na internetovém knižním portálu Kosmas. Tak třeba jednou… Ovšem pro mě to má především význam jako mimořádná osvěta, a pak se přiznám, že je to osobně i velká radost. Knížku jsem si nadělil k loňským 55. narozeninám.</p> <p>Můžete představit některé příběhy?</p> <p>Každý příběh je uzavřená kapitola. Začínám na úsvitu dějin v pozdějším poděbradském prostoru zhruba před 100 miliony lety. Poslední 150. příběh přináší známá i méně známá fakta z přejmenování Základní školy Na Valech na školu Václava Havla v roce 2012. Už samotnými názvy příběhů se snažím připravit čtenáře na příjemný zážitek se spoustou informací. Knížka obsahuje například Příběh marného dobývání hradu, Příběh tajemné Anny, Příběh nemravného básníka, Příběh poděbradského moře, Příběh uloveného nimroda, Příběh nezvaných hostů, Příběh potopeného parníku a mnohé další. Navíc jsem se snažil do každého textu přidat i nějaký méně známý fakt. Jeden aktuální za všechny; v Poděbradech v třicátých letech minulého století působila vyhlášená ukrajinská akademie, která zajišťovala vysokoškolské vzdělání emigrantům ze Sovětského svazu. Jenže se zvyšujícím se ohrožením republiky ze strany fašistického Německa se československá vláda snažila posílit spojenectví právě se Sovětským svazem. Jedna ze sovětských podmínek mířila k tomu, aby tato výjimečná škola přestala přijímat nové studenty A teď si představte, že jedním z odmítnutých uchazečů byl jistý Stepan Bandera. Jak by se historie vyvíjela, kdyby tento pozdější představitel vyhroceného ukrajinského nacionalismu byl od mládí kultivován v liberálním prostřední poděbradské vysoké školy? A takových zajímavostí je tam víc.</p> <p>Kromě toho, že jste už druhé volební období starostou města, jste také stále aktivní i v poděbradském ochotnickém spolku jako autor a režisér. Věnoval jste čtenářům své knihy i divadelní příběh?</p> <p>Jeden z řady je třeba příběh Leopoldy Dostalové, slavné tragédky Národního divadla, kterou na poděbradském ochotnickém jevišti objevil režisér a dramatik Jaroslav Kvapil a nastartoval tak její dlouhověkou a slavnou hereckou kariéru. Není bez zajímavosti, že Leopolda Dostalová měla deset převážně mimořádných sourozenců. Za všechny vzpomeňme uznávaného režiséra národního divadla Karla Dostala, Olga Dostalová byla rovněž úspěšná herečka, ale přerušila svou slibnou kariéru a vzala si za manžela po Masarykovi nejvlivnějšího muže 1. republiky ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse. Adolf Dostal byl oceňovaný básník a třeba Hana Dostalová se zase prosadila jako uznávaná výtvarnice. Do rodiny také patří legionář Václav Dostal, který v roce 1915 hrdinně padl jako příslušník roty Nazdar ve Franci. To je jen jedna kapitola, jeden příběh a tolik informací. A ještě na povzbuzení čtenářských chuťových buněk přidám na závěr dotaz. Jestlipak víte, že nejmladší následník britského trůnu princ Georg se jmenuje po dávném prapředkovi Jiřím z Poděbrad, jehož křestní jméno se do britské královské rodiny prokazatelně dostalo přes Jiřího dceru Zdenu provdanou za saského vévodu Albrechta III.?</p>
