Knihy, literatura, média

Neocenitelným zdrojem, z něhož autor čerpal, byla znovunalezená Kronika české státní školy měšťanské u jednoho bystřického občana. Její objevení bylo náhodné, vědělo se jen tom, že existuje. Chyběl dobový dokument, a nalezená Kronika tak v mnohém přispěla k vyvrácení neobjektivního popisu událostí z plebiscitního období a napomohla objasnit některé sporné otázky tradované bez konfrontace s dohledatelnými zdrojovými archiváliemi. Zdrojů bylo samozřejmě více. Studiem archivních materiálů v Zemském archivu v Opavě, ve Státních okresních archivech ve Frýdku-Místku a Karviné, v Archivu bezpečnostních složek v Praze, a v neposlední řadě nalezených dokumentů uložených v r. 1926 v základech  České obecné a měšťanské školy, se podařilo vytvořit ucelený obraz vzniku a činnosti Matice slezské v Bystřici.
Kniha je členěna do několika na sebe navazujících částí, od historického úvodu a chronologie od vzniku Matice slezské do dnešních dnů, přes kapitolu vzniku Místního odboru Slezské matice osvěty lidové v Bystřici na Těšínsku a její činnosti v letech 1922 – 1938.
Matice slezská neúnavně pracovala, stavěla školy, stavěla malotřídky v odlehlých osadách a na horách. Po tragických letech 1938 – 1939 však byla zrušena bez náhrady a její majetek byl zabaven. Krátké, necelé čtyřleté oživení nastalo po skončení 2. světové války v letech 1945 - 1948. S nástupem komunistické diktatury byla Matice slezská opět zakázána a následovalo třetí obnovení její činnosti v roce 1968, které také nemělo dlouhého trvání. V roce 1971 byl Místní odbor Matice slezské rozpuštěn. Její, doufejme definitivní vzkříšení, přinesla až sametová revoluce v roce 1989, a v Bystřici pak rok 2013.

Je obdivuhodné, že Matice slezská přes všechna úskalí existuje do dnešních dnů a nejen to, že se hlásí k odkazu svých zakladatelů. V knize je poprvé zveřejněná mapka Těšínského Slezska, kde čtenář najde Místní odbory po jednotlivých obcích a městech, galerii osobností, a v přílohové části řadu dobových dokumentů.

Před pracovitostí, obětavostí, odhodláním, kolegialitou spojenou se sociálním cítěním, ale i profesionalitou dobrovolných členů Matice, a to nejen v Bystřici, je třeba hluboce smeknout.  Vycházejíce ze současných reálií jen stěží nacházíme zdroj, odkud se v povětšinou chudých a zdánlivě národnostně nevyhraněných Bystřičanech, brala víra ve smysluplnost matičního dění, v úspěšné završení v daném čase a prostoru téměř nenaplnitelných ideálů.

Kniha byla vydána za finanční podpory Moravskoslezského kraje, má 160 stran a text je doplněn řadou dosud nezveřejněných fotografií z již citované školní kroniky a nalezené plechové schránky v základech české školy v letošním roce.

Teodor Hybler

Ve vašem nakladatelství byla vydána v roce 2013 autorská kniha Petra Nikla nazvaná Foukací povídky. Tato kniha je inspirována hračkami jeho maminky, návrhářky Libuše Niklové. Jak došlo ke spolupráci s Petrem Niklem právě na této knize?

S Petrem Niklem spolupracuji v podstatě již dvě desetiletí. To on nakreslil logo umělecké edice Modrý slon, v níž vycházejí artové knihy pro děti a jejich rodiče v grafické úpravě předních českých typografů a na velmi kvalitních papírech. Vždy prvních sto výtisků je autorem a ilustrátorem signovaných. Již dnes jsou předmětem sběratelského zájmu. Jako první vyšla v této edici právě Niklova kniha Pohádka o Rybitince a postupně i další desítka Niklových autorských knih.

S hračkami Libuše Niklové si hrály celé generace dětí a vyrábějí se i dnes. Co se vám osobně líbí na jejich designu?

Mám na nich ráda, jak jsou kulaté a šikovné do ruky a vůbec moc hezky tvarované. Nafukovací zvířátka mají tak nápaditě tvarovaná tělíčka, vypadala by dobře i jako sošky z klasických materiálů. Ale paní Niklová je vymýšlela v převratné době, kdy plasty začaly nahrazovat klasické materiály hraček jako dřevo a kovy, textil a kaučuk i sklo a své umění dovedla k dokonalosti. Nechala si patentovat desítky vynálezů. Třeba ten její klasický kocour, který byl v 60. letech skoro v každé druhé rodině s dětmi. Aby tělo kocoura bylo pružné, nikoli tuhý válec, napadlo ji použít varhánkovou hadici (jež umožňuje propojit dva různě vysoko umístěné otvory), které si všimla na splachovací nádržce na toaletě. Stačilo dodat pískátko a hlavu a nohy a mňoukající kocour byl na světě. Ten se mi asi líbí ze všech hraček nejvíc. 

Jak podle vás Libuše Niková změnila tradiční vnímání hraček?

Myslím, že z nich udělala zcela nadčasovou výtvarnou záležitost, což dokumentovala i velká výstava v pařížském Louvru v Musée des arts décoratives před asi 6 lety. Ty hračky také přímo vybízejí k vyprávění různých příběhů z různých prostředí, což je zřejmé i z knihy Foukací povídky, takže dětem pomáhají tvořivě rozvíjet fantazii. A to, jak pěkně se hraje s měkkými nafukovacími hračkami, se přesvědčily děti na celém světě.

Kniha Foukací povídky obsahuje různé osobní vzpomínky a příběhy spojené s hračkami Libuše Niklové. Který příběh vás nejvíce oslovil?

Mně se jich líbí víc, ale nejraději mám asi buvola Náfuku. A dojímá mne i Náš Péťa, což je vzpomínka na místě medailonku, který jsme zvyklí do knihy dávat jejím tvůrcům.

Řada knih z vašeho nakladatelství jakoby neměla určenou věkovou hranici. Vy sama je nazýváte dětské knihy pro dospělé či umělecké dětské knihy. Proč je podle vás tak důležité, aby se děti již od útlého věku učily vnímat umění?

Dětem se velmi rychle může zkazit vkus. Já sama vzpomínám na to, že se mi jako mrněti vždy více líbily realistické ilustrace než ty abstraktnější, třeba od Stanislava Kolíbala nebo dokonce Trnkovy, které se mnoha dětem zdají podivně pokroucené nebo se jich dokonce trochu bojí. Naše knihy jsou určené pro rodinné čtení a trpělivým vedením rodič dokáže mnoho…, a růžové víly s mrkacími závoji na očích místo řas začnou časem mizet, jde o to nevzdávat to. Když zajdu do dnešního, i značkového hračkářství, úplně se vylekám co za kýčovité hrůzy jsou tam v nekonečných regálech k vidění. Paní Niklová by se zděsila úplně stejně, hranice kýče se bohužel stále posunuje.

Na jakou knižní novinku z vašeho nakladatelství byste ráda čtenáře upozornila?

Nejraději bych upozornila na celý stánek našich krásných novinek (máme ho celý advent na náměstí Míru až do Štědrého dne). Najdete tam stále populárnějšího Malého humoristu, poetické Malostranské Století, letošní trhák Dům myšek (oba díly) i slavné francouzské komiksy Fantomas a Nebeský Bibendum. 

Dostáváte knihy pod stromeček?

Aby ne! Knihy patří celoživotně k našim nejoblíbenějším dárkům pod stromečkem a až do jara máme pak všichni co číst.

Jak plánujete oslavit Vánoce?

Vánoce slavíme společně celá velká rodina Pecháčkových i s dcerami mého muže a jejich dětmi. Syn Jan je muzikant, máme dvě piána, takže u nás bude zpívat koledy mohutně celý velký sbor. Pak jdeme na půlnoční k Pražskému Jezulátku a na Štěpána vyrazíme na pěší pouť až na konec světa – do španělského Finis terre.

Více informací najdete na:

www.meander.cz
https://www.facebook.com/nakladatelstvi.meander/
https://www.instagram.com/nakladatelstvi_meander/

Nadýchané hračky

S trochou fantazie by se mohly vznášet v oblacích, ale hračky Libuše Niklové si nejraději hrají s dětmi. Libuše Niklová navrhla nespočet nafukovacích a jiných plastových hraček zejména zvířecích tvarů. Její snad nejznámější nafukovací hračkou je modrý slon. Pro českou továrnu Fatra jej navrhla v roce 1972. Slon má živý, kouzelný výraz. Děti si s ním mohou nejen hrát, ale mohou na něm i sedět. Pokud ho poplácáte (stlačíte) mezi ušima, zapíská. Dospělým může posloužit jako příjemný polštář pod hlavu při odpočinku po dlouhém čtení pohádek. Dětem udělá radost už jenom tím, jak se usmívá. Kolekci pískacích zvířat, které rovněž slouží jako sedačky, si Libuše Niklová nechala patentovat. Z této úspěšné série se ve Fatře opět vyrábí slon, buvol, žirafa, koník, housenka a prasátko.

Hračky je možné zakoupit na:
www.hrackyfatra.cz
www.fatra.cz

„Ač by se mohlo zdát, že má ČT art již týden dárků pro letošní rok za sebou, opak je pravdou. Na Vánoce našim náročným kulturním divákům nabídneme šestnáct premiérových koncertů, dokumentů, speciální vysílání k narozeninám osobností, orchestrů, divadel i operních domů a také přímý přenos Novoročního koncertu České filharmonie z Dvořákovy síně,“ představuje sváteční vysílací schéma výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.

Vánoční premiéry odstartuje koncert Českého symfonického orchestru pod taktovkou italského dirigenta Marcella Rota, který rozezvučil Obecní dům slavnými hity od Hollywoodu po Barrandov (Filmové Vánoce). Filharmonie Bohuslava Martinů oslaví na programu ČT art své 70. výročí, hudební virtuos Pavel Šporcl ve svém recitálu My Violin Legends zase přiblíží klasickou hudbu co nejširšímu okruhu posluchačů.

Neošansoniérku Isabelle Geffroy zachycuje snímek ZAZ na cestě, Biréli Lagrène Quartet představí triumfální vystoupení z roku 2012, Pavarottiho recitál s Levinem se zaměřuje na nejkrásnější melodie italského vokálního repertoáru. Mezi premiérovými vánočními koncerty zazní i Sto let Metropolitní opery, galavečer Černá hvězda nad Gongem představující ostravské hudební nebe, koncerty z Birminghamu (Michael Ball: Hrdinové) či z newyorského Lincolnova centra (Tony Bennett & Lady Gaga: Live!).

Na obrazovkách ČT art se objeví i baletní inscenace francouzského choreografa Rolanda Petita Rendez-vous, komická opera Wolfganga Amadea Mozarta s jubilantkou Editou Guberovou (Cosi fan tutte Edita Gruberová – 70 let), či Jakub Hrůša versus Věc Makropulos Leoše Janáčka. Na legendárního Fantoma opery naváže muzikál Andrewa Lloyda Webbera Láska nikdy neumírá a 50. výročí vzniku Studia Ypsilon připomenou premiérové díly cyklu Legenda Studio Ypsilon o osudech divadla.

www.ceskatelevize.cz

Osud hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby, skrývající ještě i dnes řadu tajemství, uchvátil režiséra Michaela Taranta a dramaturgy Věru Maškovou a Zdeňka Janála natolik, že se vydali po jeho stopách, inspirovali se jeho životem a dílem a vytvořili autorskou divadelní inscenaci Hej, Mistře! Na pozadí dobových i uměleckých souvislostí vyprávějí prostřednictvím jevištních obrazů o životní pouti významného hudebního skladatele. Hej, Mistře! se pokouší objevit nový pohled na osobnost Jakuba Jana Ryby, bez nánosů a klišé, které byly v minulosti s jeho jménem spojovány. „Jakub Jan Ryba je výjimečná osobnost, obzvlášť pro dnešní dobu. Ačkoli je to trošku polozapomenutý skladatel, je autorem velkého díla, které je třeba ještě objevit - ne pouze slavné Vánoční mše. Ryba byl nesmírně otevřený, statečný a velice vzdělaný pedagog. Statečně se vyrovnával se svou psychickou nemocí, žil navíc v době společenské regrese. To je podobné jako dnes, kdy mnozí populisté se nás snaží umenšit a uzavřít v ustrašeném provincionalismu. Ryba byl osvícený člověk v metternichovském absolutismu, kterému se vzpíral a zaplatil nejvyšší cenou – sebevraždou,“ říká Michael Tarant.

Rok regionálních divadel je ojedinělý projekt České televize, který přinese celkem třináct záznamů divadelních inscenací, které vznikly v českých a moravských regionech.

Inscenace pokaždé doplňuje desetiminutový dokument, který představí jednotlivé divadelní scény. „Česká televize se tuzemské divadelní tvorbě věnuje intenzivně a dlouhodobě a vznikem ČT art  tento zájem ještě zesílil,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a dodává: „Doposud však chyběl projekt, který by uceleně zmapoval aktuální dění na regionálních scénách, kde v současné době vznikají z hlediska režijního pojetí, hereckého zpracování i konkrétních titulů naprosto výjimečné inscenace.“ 

ZDROJ

Ideou i nadále zůstává snaha zapojit do přípravy publikace i malé čtenáře. Následující výzva míří právě k nim:
Milé děti, o tom, že jste moc šikovné, jsme se přesvědčili už vloni, kdy k nám do redakce Moravskoslezských EVVOlistů přišla hromada obrázků, ze kterých jsme vybrali malovaný doprovod pro zatím poslední brožurku Říkanky o zvířátkách a květinách.

Jistě nebudete proti, když vám opět nabídneme možnost stát se součástí autorského týmu. Pro rok 2017 připravujeme vydání ekopohádky Pes Filípek a jeho přátelé z kobercového náměstíčka. Pracovně jí říkáme Filípek.

Co je třeba udělat? Nejprve si přečtěte text /viz níže/. Vám, děti, které ještě neumíte číst, jistě rádi pomohou rodiče nebo paní učitelka. Nechte přitom pracovat svou fantazii a potom nakreslete obrázek, pro který můžete zvolit jakoukoli techniku a který se k příběhu tematicky váže.

Hotové obrázky nám pošlete nejpozději do 31. března 2017 na adresu Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, 28. října 117, 702 18 Ostrava, anebo můžete využít elektronickou poštu. Obrázek je třeba „naskenovat“ do formátu nejlépe JPEG a velikosti maximálně 5 MB. Pak už jen odešlete svůj výtvor na e-mailovou adresu roxana.machackova@msk.cz. Na obálku, použijete-li klasické odeslání poštou, napište heslo AUTORSKÝ TÝM. Stejné heslo užijte i vy, kteří zvolíte elektronickou cestu, ale tentokrát ho vepište do políčka Předmět.

Prosíme vás, milí malí umělci, abyste za sebe neposílali více než jeden obrázek. Spravedlivá porota pak vybere ty nejzajímavější a připraví je k vydání. Nová knížka bude na světě ke konci roku 2017.

Brožurky pak budou příležitostně a bezplatně šířeny do školek a škol našeho kraje a k potěšení malým pacientům na dětských odděleních nemocnic. Po pěti výtiscích dostanou i vybraní „umělci“. Ti budou navíc odměněni věcnými cenami. Nezapomeňte nám proto napsat vaše celé jméno, věk, adresu a kontakt na vašeho zákonného zástupce. S chutí do toho! Držíme vám palce.

Text najdete zde: Filípek (formát PDF, velikost 498 kB)

Letos se průzkumu účastnilo 1300 respondentů (tedy téměř dvakrát více než loni) a z výsledků vyplynuly zajímavé a v některých ohledech i překvapující informace.   
   

Mobilní zařízení a download stále na vzestupu 
Letošní ročník průzkumu ukázal, že více než 56 % lidí poslouchá audioknihy na svých mobilních zařízeních. Přes 35 % respondentů poslouchá audioknihy přes audioknižní mobilní aplikace a 21 % lidí volí k poslechu jinou aplikaci přehrávající hudební soubory na mobilu či tabletu. 

 

Nejvíce s nimi cestujeme a odpočíváme 
Nejčastější činností, při níž respondenti poslouchají audioknihy, je řízení auta. Téměř 26 % lidí si zpříjemňuje cestu za volantem poslechem audioknih. Ve veřejných dopravních prostředcích rádo poslouchá a až 12 % respondentů a doma při domácích, kreativních nebo řemeslných pracích až 22 % respondentů. 
Mezi lidmi stále panuje mylné přesvědčení o tom, že audioknihy jsou pouze pro ty uspěchané, kteří číst nestíhají. Průzkum ale ukázal, že až 31 % respondentů si na audioknihy rádo najde čas a příběhy si vychutná v klidu. 13 % respondentů poslouchá audioknihy nejraději doma při odpočinku a až 18 % posluchačů si audioknihy pouští v noci před spaním. 
“Audioknihy umožňují lidem při čtení jinak nemyslitelný multitasking. Místo nekonečného poslechu stejných skladeb v radiu, neměnících se negativních zpráv, na které nemáme žádný vliv, si s audioknihami může každý vybrat, jak ten “volný” čas trávit. Není to jenom o čtení, když člověk nestíhá, ale také o čtení, kdy si člověk vybírá, co chce vstřebávat a co ne,” říká Ivan Sabo z portálu Audiolibrix. 
 

Díky audioknihám čteme více 
Audioknihy za poslední roky probudily zástupy bdějících čtenářů - řada lidí si díky poslechu mluveného slova opět našla cestu k literatuře. Navíc z odpovědí respondentů vyplývá, že 47 % z nich čte díky audioknihám více než dříve.   
   

Přidaná hodnota 
Novým trendem je tzv. dramatizovaná četba, kdy je předloha interpretována v celé své délce, ale vystupuje v ní více interpretů, kteří přidávají i momenty čistého hraní. Celých 43 % respondentů tuto formu interpretace upřednostňuje před klasickou jednohlasou interpretací.   
   

Na závěr 
Velký audioknižní průzkum ukázal, že audioknižní trh začíná i v našich končinách růst podobně, jako tomu bylo před lety v USA, Velké Británii nebo Německu. Segment trhu, který ještě před pár lety neexistoval, nabírá každoročně na síle. Pokud bude domácí trend sledovat ten zahraniční, v blízké budoucnosti by audioknihy mohly předběhnout 
prodeje knih elektronických.   
    
      
Kontakt: 
Informace poskytla Petra Schultze, +420 774 425 920, 
petra.schultze@audiolibrix.com   


ZDROJ

 

Ve speciálním čtyřhodinovém pásmu se vedle sebe ocitnou filmy od autorů v českém filmu již etablovaných (Jan Hřebejk, Saša Gedeon, Marek Najbrt nebo Tomáš Vorel), od legendárních osobností FAMU Karla Vachka, Woodyho Vašulky a Drahomíry Vihanové, i snímky mladých studentů, testujících hranice filmového umění.

Diváci se tak mohou těšit hned na několik unikátních kousků: například na studentskou verzi kultovního snímku Kouř režiséra Tomáše Vorla, příběh překladatele v dabingu, který náhle přičichne k erotickým filmům v režijním cvičení Jana Hřebejka Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se to prožít nebo hraný mystifikační dokument Marka Najbrta Vynález krásy s příběhem robota Karla inspirovaný skutečnými událostmi ze života Karla Gotta. K vidění bude i snímek Ó ti lektoři Vladimíra Svitáčka z roku 1952, krátké filmy Karla Vachka a Drahomíry Vihanové ze šedesátých let, dokument Igora Chauna z konce osmdesátých let i porevoluční režijní cvičení Saši Gedeona Zavřeno pro rodinný smutek na motivy povídky Alberta Moravii.

Čtyřhodinový komponovaný pořad vznikl ve spolupráci České televize a FAMU a je členěný do tří tematických částí. Každá z nich obsahuje diskuze, školní filmy a úvody k filmům v podobě rozhovorů s tvůrci. „Měsíčníkem Průvan, který pravidelně přestavuje práci mladých filmařů, a nyní i monotematickým večerem věnovaným FAMU kulturní kanál dokazuje, že podpora studentské tvorby je jednou z jeho priorit,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a pokračuje: „Jsem moc rád, že naši diváci tak na jednom místě uvidí kolekci unikátních a často i překvapivých snímků ze všech období historie školy, pod kterými jsou mnohdy podepsáni budoucí slavní a renomovaní režiséři.“

Mezi tři hlavní tematické celky pořadu patří FAMU: vysoká škola nebo učiliště, FAMU jako hnízdo revoluce a Život po životě na FAMU. Režisérka pořadu tato témata zvolila jako klíč k historii a současnosti FAMU. „Filmy jsem vybírala ze souboru zdigitalizovaných snímků, které před několika lety zpracoval filmový historik Jan Bernard. Důležitými kritérii pro mě bylo ukázat nepříliš známé filmy a pustit je v pořadu celé,“ říká režisérka pásma Johana Švarcová, která je i moderátorkou jednotlivých debat. „V každém ze tří bloků jsou zhruba dva filmy v délce kolem dvaceti minut doplněné kratšími formáty napříč různými obory a obdobími. Výsledný tvar je charakteristický především pestrostí a různorodostí,” dodává Švarcová.

Režie, scénář:  Johana Švarcová // dramaturgyně:  Alice Růžičková // vedoucí výroby: Marie Nedbálková // hlavní kameraman: Šimon Dvořáček // kreativní producent: Petr Kubica

V roce 2013 oslovil ředitel Centra DOX Leoš Válka mezinárodně uznávaného architekta Martina Rajniše. Více než dva roky pak společně s odborníky na dřevěné stavby a ocel pracovali na návrhu 42 metrů dlouhé a 10 metrů široké konstrukce inspirované tvary obřích vzducholodí, které začaly křižovat oblohu na počátku 20. století.
Vzducholodě vždy ztělesňovaly věčnou lidskou touhu létat a zároveň určitý utopický ideál. Ta nad Centrem DOX nese jméno jedné z nejznámějších postav utopické literatury. Gulliver se stane prostorem pro setkávání současného umění s literaturou a program bude rozvíjet témata výstav Centra DOX, které charakterizuje kritická reflexe fungování dnešního světa.

Vzducholoď Gulliver se oficiálně otevře ve dnech 10. – 11. prosince 2016.

Během slavnostního otevření vzducholoď pokřtí světově proslulí spisovatelé a umělci: Azar Nafisi, profesorka literatury a estetiky na Johns Hopkins University ve Washingtonu a autorka světově úspěšné knihy Reading Lolita in Tehran: A Memoir in Books (2003), (česky Jak jsme v Teheránu četly Lolitu, Paseka, 2011), a Patrik Ouředník, česky a francouzsky tvořící spisovatel a překladatel, žijící od roku 1984 ve Francii.
V rámci zahajovacího večera bude rovněž představena nová Tapisérie pro Václava Havla, která vznikla iniciativou Billa Shipseyho a podle návrhu Petra Síse pro novou budovu Václava Havla v Evropském parlamentu ve Štrasburku.
Ve věži Centra DOX bude současně zahájena doprovodná výstava, která přiblíží myšlenkovou koncepci vzniku vzducholodi, její inspirační zdroje, technické řešení a proces výstavby.

Od pondělí 12. prosince pak bude vzducholoď přístupná s platnou vstupenkou v rámci otevírací doby galerie.

Partnerem zahájení programu ve vzducholodi je hlavní město Praha.

 

Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, 170 00, Praha 7

Otevřeno: Po 10–18, Út zavřeno, St a Pá 11–19, Čt 11 – 21, So–Ne 10–18.

V poslední adventní neděli - 18. prosince v 19 h zazní v Rytířském sále pardubického zámku koncert, který připravuje komorní soubor Barocco sempre giovane nejen pro pardubické publikum. Prostřednictvím rozhlasového vysílání Evropské vysílací unie (EBU), v rámci programu „Vánoční den Eurorádia“, zazní tento koncert v přímém přenosu ČRo Vltava, BBC Velká Británie, Radio National de España, Sweriges Radio AB, Danmarks Radio, Mittledeutscher Rundfunk – ARD atd., záznam koncertu bude na Štědrý den vysílat např. CBC Kanada, Deutschlandradio Kultur Berlin, Radio and Television Portugal a mnoho dalších rozhlasových stanic.

Tradiční Svatoštěpánský koncert se uskuteční v Sukově síni domu hudby v pondělí 26. prosince v 17 h. S komorním souborem Barocco sempre giovane se jako sólisté představí hned tři špičkoví umělci -  vynikající český houslista Ivan Ženatý, od roku 2012 profesor Cleveland Institute of Music v USA, dále trumpetista Marek Zvolánek, který se stal již ve svých osmnácti letech členem České filharmonie a dnes je považován za jednoho z nejlepších trumpetistů světa. Varhany v Sukově síni rozezní Pavel Svoboda, laureát Pražského jara a soutěže J. S. Bacha v Lipsku, stálý člen  komorního souboru Barocco sempre giovane.

Více informací:

www.barocco.cz  

www.facebook.com/baroccosempre

Vzpomínky jsou rozděleny do několika oddílů: Osobnosti Ostravy, Čas dětství, Všednodennost, Skauting a jiné zájmy, Čtenářství a kultura, Fotografie. Kniha s názvem Paměť Ostravy bude k dispozici ve všech pracovištích Knihovny města Ostravy a v knihovnách s právem povinného výtisku, není určena k prodeji a proto ji nenajdete v síti knihkupectvi.  

Máte-li zájem zapojit se do stále otevřeného projektu, kontaktujte kteroukoli pobočku či pracoviště Knihovny města Ostravy.