PRAHA: Byla návrhářkou i vizionářkou. Její ikonické hračky dodnes ožívají ve vzpomínkách mnoha dospělých, když se vrací do svého dětství. Zbořila mýty o tom, jak má klasická hračka vypadat a nebála se tvořit z materiálů, které byly v její době revoluční. Česká návrhářka hraček Libuše Niklová zdobila svými výtvory mnoho dětských pokojíků po dlouhá desetiletí. Tento rok uplynulo 35 let od její smrti. V rozhovoru na ni vzpomíná nakladatelka Meanderu Ivana Pecháčková.
Ve vašem nakladatelství byla vydána v roce 2013 autorská kniha Petra Nikla nazvaná Foukací povídky. Tato kniha je inspirována hračkami jeho maminky, návrhářky Libuše Niklové. Jak došlo ke spolupráci s Petrem Niklem právě na této knize?
S Petrem Niklem spolupracuji v podstatě již dvě desetiletí. To on nakreslil logo umělecké edice Modrý slon, v níž vycházejí artové knihy pro děti a jejich rodiče v grafické úpravě předních českých typografů a na velmi kvalitních papírech. Vždy prvních sto výtisků je autorem a ilustrátorem signovaných. Již dnes jsou předmětem sběratelského zájmu. Jako první vyšla v této edici právě Niklova kniha Pohádka o Rybitince a postupně i další desítka Niklových autorských knih.
S hračkami Libuše Niklové si hrály celé generace dětí a vyrábějí se i dnes. Co se vám osobně líbí na jejich designu?
Mám na nich ráda, jak jsou kulaté a šikovné do ruky a vůbec moc hezky tvarované. Nafukovací zvířátka mají tak nápaditě tvarovaná tělíčka, vypadala by dobře i jako sošky z klasických materiálů. Ale paní Niklová je vymýšlela v převratné době, kdy plasty začaly nahrazovat klasické materiály hraček jako dřevo a kovy, textil a kaučuk i sklo a své umění dovedla k dokonalosti. Nechala si patentovat desítky vynálezů. Třeba ten její klasický kocour, který byl v 60. letech skoro v každé druhé rodině s dětmi. Aby tělo kocoura bylo pružné, nikoli tuhý válec, napadlo ji použít varhánkovou hadici (jež umožňuje propojit dva různě vysoko umístěné otvory), které si všimla na splachovací nádržce na toaletě. Stačilo dodat pískátko a hlavu a nohy a mňoukající kocour byl na světě. Ten se mi asi líbí ze všech hraček nejvíc.
Jak podle vás Libuše Niková změnila tradiční vnímání hraček?
Myslím, že z nich udělala zcela nadčasovou výtvarnou záležitost, což dokumentovala i velká výstava v pařížském Louvru v Musée des arts décoratives před asi 6 lety. Ty hračky také přímo vybízejí k vyprávění různých příběhů z různých prostředí, což je zřejmé i z knihy Foukací povídky, takže dětem pomáhají tvořivě rozvíjet fantazii. A to, jak pěkně se hraje s měkkými nafukovacími hračkami, se přesvědčily děti na celém světě.
Kniha Foukací povídky obsahuje různé osobní vzpomínky a příběhy spojené s hračkami Libuše Niklové. Který příběh vás nejvíce oslovil?
Mně se jich líbí víc, ale nejraději mám asi buvola Náfuku. A dojímá mne i Náš Péťa, což je vzpomínka na místě medailonku, který jsme zvyklí do knihy dávat jejím tvůrcům.
Řada knih z vašeho nakladatelství jakoby neměla určenou věkovou hranici. Vy sama je nazýváte dětské knihy pro dospělé či umělecké dětské knihy. Proč je podle vás tak důležité, aby se děti již od útlého věku učily vnímat umění?
Dětem se velmi rychle může zkazit vkus. Já sama vzpomínám na to, že se mi jako mrněti vždy více líbily realistické ilustrace než ty abstraktnější, třeba od Stanislava Kolíbala nebo dokonce Trnkovy, které se mnoha dětem zdají podivně pokroucené nebo se jich dokonce trochu bojí. Naše knihy jsou určené pro rodinné čtení a trpělivým vedením rodič dokáže mnoho…, a růžové víly s mrkacími závoji na očích místo řas začnou časem mizet, jde o to nevzdávat to. Když zajdu do dnešního, i značkového hračkářství, úplně se vylekám co za kýčovité hrůzy jsou tam v nekonečných regálech k vidění. Paní Niklová by se zděsila úplně stejně, hranice kýče se bohužel stále posunuje.
Na jakou knižní novinku z vašeho nakladatelství byste ráda čtenáře upozornila?
Nejraději bych upozornila na celý stánek našich krásných novinek (máme ho celý advent na náměstí Míru až do Štědrého dne). Najdete tam stále populárnějšího Malého humoristu, poetické Malostranské Století, letošní trhák Dům myšek (oba díly) i slavné francouzské komiksy Fantomas a Nebeský Bibendum.
Dostáváte knihy pod stromeček?
Aby ne! Knihy patří celoživotně k našim nejoblíbenějším dárkům pod stromečkem a až do jara máme pak všichni co číst.
Jak plánujete oslavit Vánoce?
Vánoce slavíme společně celá velká rodina Pecháčkových i s dcerami mého muže a jejich dětmi. Syn Jan je muzikant, máme dvě piána, takže u nás bude zpívat koledy mohutně celý velký sbor. Pak jdeme na půlnoční k Pražskému Jezulátku a na Štěpána vyrazíme na pěší pouť až na konec světa – do španělského Finis terre.
Více informací najdete na:
www.meander.cz
https://www.facebook.com/nakladatelstvi.meander/
https://www.instagram.com/nakladatelstvi_meander/
Nadýchané hračky
S trochou fantazie by se mohly vznášet v oblacích, ale hračky Libuše Niklové si nejraději hrají s dětmi. Libuše Niklová navrhla nespočet nafukovacích a jiných plastových hraček zejména zvířecích tvarů. Její snad nejznámější nafukovací hračkou je modrý slon. Pro českou továrnu Fatra jej navrhla v roce 1972. Slon má živý, kouzelný výraz. Děti si s ním mohou nejen hrát, ale mohou na něm i sedět. Pokud ho poplácáte (stlačíte) mezi ušima, zapíská. Dospělým může posloužit jako příjemný polštář pod hlavu při odpočinku po dlouhém čtení pohádek. Dětem udělá radost už jenom tím, jak se usmívá. Kolekci pískacích zvířat, které rovněž slouží jako sedačky, si Libuše Niklová nechala patentovat. Z této úspěšné série se ve Fatře opět vyrábí slon, buvol, žirafa, koník, housenka a prasátko.
Hračky je možné zakoupit na:
www.hrackyfatra.cz
www.fatra.cz
ČR: O výběru kandidáta na Oscara za Českou republiku v kategorii Nejlepší zahraniční film každoročně hlasují členové České filmové a televizní akademie (ČFTA), která stojí i za udílením cen Český lev. Do boje o prestižní cenu 97. ročníku americké Akademie filmového umění a věd akademici vybrali film Vlny scenáristy a režiséra Jiřího Mádla. Dobové drama připomíná události osudného roku 1968, kdy Československo začala v rámci „bratrské pomoci“ okupovat vojska Varšavské smlouvy. Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu. Ve světové premiéře byl snímek uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Do kin oficiálně vstoupil 15. srpna, kde jej prozatím zhlédlo přes 350 tisíc diváků.
ČR: Ve čtvrtek, 5. září 2024, zveřejnila na své tiskové konferenci Herecká asociace nominace na divadelní Cenu Thálie 2024. Herečka Divadla Drak – Edita Dohnálková Valášek – byl vybrána odbornou porotou mezi nominované pro obor Loutkové divadlo za svůj mimořádný herecký výkon v roli Bohdanky v inscenaci Divadla Drak Sedmero krkavců.
OSTRAVA: „Ars longa, vita brevis,“ praví jedno staré, leč pravdivé rčení vypovídající o nesmrtelnosti lidského ducha zhmotněného a navěky žijícího v umění. A v případě antikvariátu a galerie Libri Kniharium v centru Ostravy jde o umění zejména knižní a výtvarné.
Ostrava vždy bývala městem s kulturním zázemím, ať už se prezentovalo divadly, univerzitou, galeriemi,výstavními prostory a vedle knihkupectví také antikvariáty. A právě ty doplňovaly onu přední linii kultury o tu zcela výjimečnou a nevšední.
ČR: Dokumentaristé České televize v cyklu Praha ožralá navštíví legendární pražské hospody, v sérii Středověké srdce Evropy prozkoumají české i související evropské památky, v cestopisu Nejkrásnější treky Evropy budou putovat po úchvatných stezkách starého kontinentu a v desáté řadě Bedekru procestují Velkou Británii. Snímky Blýskání pod Tatrami, Žižka – hrdlořez i boží bojovník, Pravda o Žižkovi a Proměny doktora Tyrše zdokumentují historické osobnosti a události, dokumenty Tělo v mé hlavě a Spojila nás smrt se budou věnovat sociálním tématům a film Juráček je můj osud odvypráví příběh Dani Horákové.