Knihy, literatura, média

Publikace v základních obrysech reflektuje Grundovo dílo, nastiňuje jeho východiska a naznačuje vývojovou chronologii jeho umělecké produkce. Také zaměřuje pozornost na Grundův mimořádně široký námětový i stylistický rejstřík. Samostatná kapitola je věnována sběratelství Grundových děl a jejich grafickým listům z ruky Jana Jiřího Balzera.

Grundova malba se vyznačuje spontánním rukopisem a prosvětleným koloritem, zahrnuje s výjimkou zátiší všechny malířské druhy. Motivicky i stylisticky čerpá z nejrůznějších zdrojů. Podněty z holandské a vlámské žánrové malby, impulzy z italského krajinářství i vzory francouzských galantních slavností malíř převedl a přetvořil do idylické, hravé polohy. Uměl evokovat atmosféru, lehce začlenit figury do kompozic svých obrazů, využít rozlehlosti a hloubky prostoru k překvapivému celkovému vyjádření.

Norbert Grund se umělecky vyškolil u svého otce Christiana Grunda, poté se odebral na cesty. Pravděpodobný je jeho pobyt ve Vídni; působení v Německu a Itálii není prameny podloženo. Do Prahy se vrátil nejpozději roku 1751, kdy se oženil s Ludmilou Illingerovou. Až do své smrti působil na Malé Straně jako člen tamního malířského cechu.

Spolehlivé časové zařazení jeho děl je velmi obtížné, ne-li nemožné. Stanovení přesnější linie Grundovy tvorby ztěžuje kromě absence datovaných děl také jejich velký počet, geografické rozptýlení, střídání různých malířských poloh a opakované umělcovy návraty ke stejnému námětu. Grund nejspíše pracoval pro volný trh a na bezprostřední objednávku asi jen ojediněle. Jeho díla byla oblíbená zejména mezi příslušníky středního stavu. Dalšími zákazníky byli také výkonní umělci nebo umělečtí řemeslníci a Grundovy obrazy se nacházely rovněž v klášterních a aristokratických sbírkách. Základem dnešní početné kolekce děl Norberta Grunda v Národní galerii v Praze byl velkorysý dar Josefa Karla Eduarda Hosera Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Průvodce akcentuje zvláště Grundovu žánrovou malbu jako význačnou kapitolu jeho tvorby, v níž prokázal i svou zkušenost v zachycování postav. Rovněž jeho díla konfrontuje s obrazy, z nichž mohl čerpat inspiraci, a přináší možnost porovnat je se soudobou středoevropskou kabinetní produkcí. Ukázky uměleckého řemesla, které byly zachyceny v Grundových malbách, ilustrují rokokovou kulturu. Průvodce výstavou Norberta Grunda je spolehlivým pomocníkem na cestě k poznání světa plného tajemství, oplývajícího radostí z krásy i rafinovanosti detailů, který umělec ztvárnil na svých obrazech.

Marcela Vondráčková

Norbert Grund (1717–1767). Půvab všedního dne

160 stran, 127 reprodukcí, česko-anglicky

Celý rok 2018 budeme slavit 450. výročí od položení základního kamene zámku Litomyšl. Kalendář s názvem „Příběh zámku Litomyšl“ ve své obrazové části představí současnost. V textové části připomíná 12 letopočtů, které byly v životě zámku a zámeckého areálu důležité.    

Jako příspěvek k osmičkovým výročím vydáváme kalendář „Česko-UNESCO-Slovensko“ s podtitulem „po 25 letech opět spolu“.  Ke každé české památce UNESCO jsme našli partnera na Slovensku. Slovenská republika má v tuto chvíli sedm zápisů – pět v sekci hmotné kulturní dědictví, dva zápisy jako přírodní dědictví. Věříme, že i přes určitou různorodost zápisů, se podařilo vytvořit zajímavé dvojice: ke Kutné Hoře jsme přiřadili další hornické město – Banskou Štiavnici, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře jsme spojili s dřevěným kostelíkem s Bodružalu, Lednicko-valtický areál jako dílo lidské ruky bylo dáno do protikladu s Vihorlatem (součást Karpatských bukových pralesů), Český Krumlov má svého slovenského kolegu v Bardějově, Litomyšl v Levoči, vesnická rezervace Holašovice v horské vesničce Vlkolínec, Sloup Nejsvětější Trojice najdete nejen v Olomouci, ale také v Banské Štiavnici, gotické kostely sv. Jakuba v Telči i v Levoči, samozřejmostí bylo spojení Pražského a Spišského hradu a takto jsme postupovali u všech zapsaných památek v české i slovenské části bývalého Československa.
Domníváme se, že může jít nejen o rozšíření vědomostí o památkách UNESCO na obou stranách současné hranice, ale také o vhodný tip na návštěvu k dalším blízkým památkám UNESCO.         

ZDROJ

Jak často Sedlčany navštěvujete?

V Sedlčanech jsem byl mnohokrát, už jen proto, že moji kamarádi mají domek v Kňovicích, kam za nimi se ženou jezdíme. Sedlčany mám rád také kvůli krásné přírodě, která je obklopuje.

S vaší Divadelní společností vystupujete v Sedlčanech poměrně často. Jak se vám zde hraje?

Hraji ve zdejším kulturním domě moc rád. Kromě pohádek jsme zde uváděli i Sluhu dvou pánů, Janu Eyrovou a Martina Edena. Pokaždé jsme hráli před plným hledištěm a před neuvěřitelně vstřícným a vnímavým publikem. Vystupovali jsme vždy ve velkém sále a teď nás čeká sál malý, na který se moc těším.

Kdy mělo Adventní vyprávění premiéru a kolik repríz jste již uvedli?

Premiéra byla 1. prosince 2015 v Radotíně. Do dnešního dne jsme odehráli třicet repríz.

Jaký je průběh tohoto pořadu a jakou roli v něm hraje improvizace?

Jde převážně o čtení adventních a vánočních příběhů. Napsal jsem je já a vyprávějí o lidech, které jsem v životě potkal, nebo situacích, které jsem prožil. V těchto příbězích se improvizovat nedá. To plně nahrazuje Zdeněk Dočekal, jehož hudební doprovod je na improvizaci založený.

Kdy a jak začala vaše spolupráce se Zdeňkem Dočekalem a jak často společně vystupujete?

Naše spolupráce začala už v Divadelním spolku Kašpar, kde jsme se potkali při společné práci na představení Rozmarné léto. Nabídl jsem mu roli barmana a klavíristy v inscenaci Martin Eden a on ji přijal. Naše spolupráce trvá tři roky, pokud nebudu počítat už zmíněné Rozmarné léto, které se hraje podstatně déle. Máme spolu nazkoušeného Martina Edena, kterého jsme teď chvíli z produkčních důvodů neuváděli, a Adventní vyprávění. To hrajeme v průběhu celého prosince.

Jak vznikl nápad vydat knihu Můj atlas Česka?

Ten nápad vznikl v Albatrosu, poté, co mi vyšly knihy Malý pražský chodec (2013) a Malý český poutník (2014). To bylo jakési putování po Praze a České republice, ale formou básní. Nabídka napsat Můj atlas Česka mě sice nejdřív trochu překvapila, ale velmi rád jsem ji přijal. Byla to svým způsobem výzva. Psát naučný text pro děti je něco zcela jiného než psát poezii pro děti. Na druhou stranu ale Můj atlas Česka s oběma výše uvedenými knihami tvoří jakýsi celek. Rád bych předeslal, že i Můj atlas Česka je jakési výběrové, motivační putování po naší zemi, není to atlas v pravém smyslu slova, nedělá si nárok na systematičnost a úplnost, není to samozřejmě ani učebnice. 

Na vzniku této knihy se podílely i děti z celé České republiky. Čím vás děti svými texty a obrázky překvapily?

Některé texty a obrázky mně překvapily svojí vysokou úrovní. Celkově musím říct, že jsem měl ze zapojení dětí radost. Je to zkrátka povznášející, když jsou vašimi spoluautory děti.

Která místa v naší zemi máte osobně nejraději?

Zamiloval jsem si jižní Moravu, stejně tak ale jižní Čechy, Krušné hory, krajinu Českého středohoří, Bílých Karpat, z měst třeba Kutnou Horu nebo Olomouc. Mám rád českou krajinu jako takovou. Ještě pořád z ní cítím takovou volnost. To v mnoha zemích Evropy nebo ve Spojených státech zdaleka není, tam si nemůžete chodit, kudy chcete. Jestli to tady mohu vyslovit, tak bych byl pro to, aby se právo na volně přístupnou krajinu dostalo do naší ústavy. 

Působíte jako vysokoškolský pedagog, ale také jako učitel mládeže. Jaký způsob výuky je vám nejbližší?

Mně osobně je nejbližší nepřednášet, ale skutečně vyučovat, to znamená věci dělat, zakoušet, vyučovat zkušeností. Když mám např. své studenty naučit podstatu metafory, neříkám jim, co je to metafora a jaké jsou její druhy, ale rozdám jim noviny a nechám je, ať každý z kusu novin ztvární sebe sama a svůj výtvor doplní krátkým komentářem. Postupně je dovedu k tomu, že jejich ztvárnění bylo metaforické, nikoli doslovné, a co vlastně ta metafora obnáší a které druhy metafor jsme v jejich ztvárnění mohli pozorovat. Tak zhruba takový přístup je mi nejbližší. Namísto přednášení a předávání hotových poznatků studenty uvedu do učiva činností. Podobně jsem to dělal na základní škole a v domě dětí a mládeže, kde jsem také vyučoval. 

Píšete básně. Kde berete inspiraci? 

Upřímně řečeno inspiraci beru úplně všude, na každém kroku. Je to možná zvláštní, ale mně přichází inspirace i v přeplněné tramvaji, kde je vydýchaný vzduch a zamlžená okna. Je to možná tak, že buď jste, nebo nejste napojená na zdroj inspirace. Nejlépe se mi ale tvoří v klidu, v přírodě, třeba na chatě na zahradě pod stromem nebo u rybníka. Líbí se mi například poezie Otakara Březiny, Antonína Sovy, ale třeba i Vítězslava Nezvala, ale upřímně řečeno, už dávno (když jsem závodně tancoval) jsem se naučil (a pochopil), že mít vzory není dobré. Když máte vzor, máte tendenci ho napodobovat a nedostanete se pravděpodobně dál než on. Já chci být samozřejmě sám sebou, mít svoji vlastní poetiku, svůj vlastní umělecký výraz.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby jejich děti bavilo studovat češtinu?

Rodiče pro to můžou udělat to, že je budou vést k radosti z poznávání. To samozřejmě platí pro všechny předměty, nebo spíš oblasti poznání. Do hry samozřejmě ještě vstupují učitelé, ve škole platí to samé. Někteří učitelé bohužel u žáků vytvářejí bloky, žáky a studenty pak bohužel výuka češtiny ani nebaví, ani jim nic nedává, pod výukou češtiny si totiž představují tvrdý dril, nácvik, biflování, nikoli radost.   

Na čem nyní pracujete?

Pracuji na několika věcech, pro Albatros připravuji Můj atlas Evropy a zároveň již rozmýšlím další publikace pro děti, pro sebe do šuplíku si píšu přírodně laděnou lyrickou poezii, připravuji několik her pro děti i dospělé. Spolu s básníkem Aloisem Marhoulem pravidelně organizujeme a moderujeme literární poetický pořad Deset deka štěstí v kavárně Duše v peří a kulturně-literární pořad Česko-slovenské dotyky ve Slovenském domě, obojí v Praze. K tomu všemu samozřejmě publikuji odborné články a studie, píšu recenze na odborné knihy, to ale patří k mé civilní profesi vysokoškolského učitele. V současné době hodnotím literární práce žáků základních škol z Prahy 8 v rámci projektu Talent Prahy 8 s malířem, ilustrátorem a spisovatelem Josefem Ladou. Ten má totiž letos hned dvojité výročí. A například píšu pár doslovů k zajímavým knihám.

Knihu Můj atlas Česka je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

***

Malý princ - Malá obrazová kniha

Nahlédnout svět očima dítěte je vždy poutavé a inspirativní! Zkuste to prostřednictvím knihy Malý princ - Malá obrazová kniha. Její autor Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl letec a spisovatel. Jeho knihy jsou velmi oblíbené, kniha Malý princ dokonce patří k 50 nejprodávanějším knihám na světě! Malý princ - Malá obrazová kniha je výjimečným vydáním, které obsahuje 3D pohyblivé ilustrace. Při listování knihou se vám tak otevírají v prostoru tajuplné světy, které malý princ navštívil. Můžete cestovat stejně jako on a obdivovat kouzelné krajiny, radovat se z květiny, kterou měl rád, povídat si s malou liškou…Tato kniha potěší malého i velkého čtenáře a stane se ozdobou vaší knihovny.
Knihu Malý princ je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

**

Pohádkové divadlo Princezny a rytíři

Vyprávějte si spolu s dětmi příběhy z historie zábavnou formou. S Pohádkovým divadlem Princezny a rytíři od Albi to půjde samo. Toto divadélko s rekvizitami, dřevěnými komponenty, kulisami a 4 kostkami je určeno dětem od tří do osmi let. Nejdříve si divadélko sestavíte a poté nejmladší hráč hodí kostkami. Tři kostky určí jaké postavy a věci v jeho příběhu budou hrát a čtvrtá kostka určí částečně děj. Takto se pomalu tvoří celý příběh. Dítě podle fantazie řekne dvě věty a předá kostky dalšímu hráči. Divadélko se postupně zaplňuje postavičkami a dalšími věcmi. Hra končí po domluvě hráčů, když je příběh uzavřený. Budete překvapeni, kolik příběhů děti vymyslí a jak moc je bude hra bavit.

Divadélko je možné objednat na: www.albi.cz

**

Autíčko na cesty

Jet na výlet nebo třeba závodit můžete i doma! Stačí, když si k tomu nafouknete formuli navrženou českým designérem Janem Čapkem pro firmu FATRA. Formule připomíná tvarem staré i nové závodní vozy a potěší každého nadšence čtyř kol. Děti ocení to, že je hračka lehká a dá se snadno přenášet, bude je bavit i nafukování. Stačí pootevřít ventilek a příprava na velký závod či cestu může začít! Na každé zastávce si nezapomeňte přečíst něco o místní historii… Formule je zabalena do hezké krabice a pokud se nafoukne, má rozměr 116x57 cm. Byla vyrobena v České republice v Napajedlech, kde je rovněž muzeum plastových hraček.

Hračku je možné zakoupit na: www.efatra.cz

Noční život na 168m²

Pavel Portl: „Facebook je mocný. Za 10 minut jsme měli několik tipů, kde bobři řádí.“

Při pohledu do výstavního prostoru, přesněji na plochu 168m² je patrno, že místo je bezezbytku zaplněno téměř stovkou preparátů zvířat zasazených do různorodých prostředí a situací odehrávajících se v noci. Výstavě lze přisoudit punc jedinečnosti. Důvody jsou prosté: dané téma, obsah a také netradiční vizuální stránka a zpracování. Vznikla v Muzeu Těšínska v Českém Těšíně, byť exponáty jsou vypůjčeny z více moravských muzeí, škol a spolků.

„Výstavu jsem navštívil loni při její premiéře v Českém Těšíně a okamžitě jsem věděl, že ji chci dostat do Slováckého muzea. Je zábavná, trochu strašidelná a vizuálně originálně řešená. Navíc poslední výstava s přírodní tematikou se u nás uskutečnila před více než 20 lety, a proto si ji návštěvníci jistě zaslouží,“ řekl Pavel Portl a na navazující otázku: Co návštěvníci uvidí ve výstavním sále?, bystře zareagoval. „Jednoduše nic. Tedy pokud si nezapnou baterky.“

Celý prostor je totiž ponořen do téměř dokonalé tmy a návštěvník sám objevuje, co se ve tmě skrývá. „Baterky budou k zapůjčení na pokladně a návštěvník se po vstupu do velkého sálu postupně dostane do různých koutů lesa, k lidskému obydlí, na dvůr statku, na louku a také k mokřadu. Tady všude se totiž vyskytují zvířata, která žijí právě nočním životem,“ popisuje Portl kouzlo této výstavy. „Nabízíme pohled na velké spektrum zvířat od malých krtonožek až po srnce. Samozřejmě nemůžou chybět lišky, kuny, ježci, sovy nebo netopýři, ale jsou tu i méně známá zvířata jako třesavka, kvapník, plch a mnohé další,“ vypočítává Portl přímo uprostřed sálu.

Přípravy na realizaci trvaly několik měsíců, během nichž pracovníci muzea sbírali listí, větve, šišky, jehličí, trhali rákosí, dokonce káceli strom, který okousali bobři. „Přiznám se, že pro mě tato výstava měla nečekané dobrodružství, dlouho jsem se tak nezapotil. Z Těšína jsem věděl, že budu mít bobra, ale chyběl nám okus. Facebook je mocný. Za 10 minut jsme měli několik tipů, kde bobři řádí. Kolega vyřídil svolení u Povodí Moravy, ale bohužel nebyl nikdo, kdo by s námi mohl akci v terénu provést. Vyrazili jsme pod přehradu na Smraďavku, kde jsme si mohli pokácet strom zničený bobřím hodováním,“ svěřil Portl jednu z několika příhod z příprav.

Bez nadsázky je výstava dokonalá. Možná pouze chybí detaily, které dokáže vykouzlit pouze příroda. Sál se na tři měsíce stává věrnou kopií lesa. „Vizuál  výstavy dotváří i zvukové efekty nočního lesa s projekcí a zvuky samotných zvířat si mohou návštěvníci poslechnout na dotykových obrazovkách. V nich najdou řadu dalších zajímavostí ze života zvířat. Třeba kolik bodlin má ježek, kolik kilogramů dokáže sníst hladový vlk nebo jakou rychlostí může létat netopýr,“ doplňuje Portl doprovodné aktivity, které čas v muzeu mohou rodiny s dětmi i školní zájezdy využít. „Zajímavé i poučné jsou informace týkající se ochrany přírody. Víte, jak dlouho se rozkládají nedopalky cigaret, plechovky, sklo či jednorázové pleny? To vše se návštěvníci dozvědí. Výstavou se snažím zachytit nejen život nočních zvířat, ale také upozornit na to, jaký vliv má člověk na jejich život. Jedním ze vzrůstajících problémů je tzv. světelný smog. Jednoduše řečeno, je příliš umělého světla, jehož záře se rozptyluje v ovzduší. Je to například problém pro migrující ptáky, kteří se orientují podle hvězd, měsíce a okolní krajiny. Ve chvíli, kdy se dostanou do přesvícených míst, ztrácejí orientaci, což pro ně může mít fatální následky,“ vysvětluje Portl.

Výstavu doplní taktéž dobrodružný výukový program Svět nočních zvířat, který připravila Petra Tománková, lektorka Slováckého muzea. Program je připraven pro žáky všech typů škol. Malí i ti větší návštěvníci se v něm seznámí s životem zvířat, která ožívají nebo loví hlavně v noci. Stranou pozornosti nezůstane ani životní prostředí a závěr patří tvořivým a vědomostním aktivitám. „Výstava se odehrává v noci, a proto jsme návštěvníkům připravili tematické i praktické upomínkové předměty. V prodeji bude pexeso a reflexní pásek. Do soutěží a při překonávání návštěvnických milníků bude odměnou dárkový reflexní set a pro prvních 50 mateřských škol jsou připraveny zdarma dva kusy reflexní vesty,“ doplnil Pavel Portl veškeré informace k výstavě, která bude končit v neděli 4. března 2018.

„Letos jsme připravili program na téma Vánoční snění. Návštěvníci budou moci napsat nebo nakreslit svá vánoční přání do velké knihy. Nebude chybět divadlo pro děti nebo výtvarná dílna,“ přiblížila zlínský Den pro dětskou knihu Zdeňka Friedlová, ředitelka knihovny.

Program zahájí v 9 hodin vernisáží prací dětí z výtvarné soutěže Můj nejmilejší vánoční dárek. Od 9 do 10.30 hod. budou moci všichni návštěvníci knihovny hodnotit vystavené práce a dát svůj hlas obrázku, který se jim nejvíce líbí. Výstava bude k vidění ve vstupní hale knihovny do konce prosince.

V oddělení pro děti bude připravena výtvarná dílna s názvem Vánoční cedulky pro kluky i pro holky. Visačky a jmenovky všech barev a velikostí si budou moci malí čtenáři dotvořit dle vlastní fantazie a označit tak třeba dárek pro maminku.

V 10.30 h je na programu představení Divadla Kufr Vánoční hra aneb Co andělé zvěstovali. Vstupenky na divadlo budou k prodeji v budově 15 od 9.00 hod. Vstupné je 40 Kč, snížené 30 Kč a děti do 2 let mají vstup zdarma. Počet míst je omezen, takže knihovníci radí zakoupit si lístky už cestou na výtvarnou dílnu. Po skončení divadelního představení budou vyhlášeny výsledky výtvarné soutěže a předány ceny.

„Celé dopoledne budou moci rodiče zapsat své děti do knihovny na rok zdarma. Připravena bude výstavka knih z celostátního projektu „Nejlepší knihy dětem“ - výběr ze současné české literatury pro děti a mládež 2016/2017. Těšíme se na Vás ve vánočně vyzdobené knihovně,“ dodává Jana Hoferková z oddělení pro děti.

Podrobný program najdete na www.kfbz.cz a na www.14-15.cz.

Kontakt:

Ing. Ludmila Vaňková
Projektová manažerka, komunikace s veřejností
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace
14|15 BAŤŮV INSTITUT, budova 15, Vavrečkova 7040, 760 01 Zlín
tel.: 573 032 505, 734 860 722
e-mail: plackova@kfbz.cz