České památky očima dětí

Jak vznikl nápad vydat knihu Můj atlas Česka?

Ten nápad vznikl v Albatrosu, poté, co mi vyšly knihy Malý pražský chodec (2013) a Malý český poutník (2014). To bylo jakési putování po Praze a České republice, ale formou básní. Nabídka napsat Můj atlas Česka mě sice nejdřív trochu překvapila, ale velmi rád jsem ji přijal. Byla to svým způsobem výzva. Psát naučný text pro děti je něco zcela jiného než psát poezii pro děti. Na druhou stranu ale Můj atlas Česka s oběma výše uvedenými knihami tvoří jakýsi celek. Rád bych předeslal, že i Můj atlas Česka je jakési výběrové, motivační putování po naší zemi, není to atlas v pravém smyslu slova, nedělá si nárok na systematičnost a úplnost, není to samozřejmě ani učebnice. 

Na vzniku této knihy se podílely i děti z celé České republiky. Čím vás děti svými texty a obrázky překvapily?

Některé texty a obrázky mně překvapily svojí vysokou úrovní. Celkově musím říct, že jsem měl ze zapojení dětí radost. Je to zkrátka povznášející, když jsou vašimi spoluautory děti.

Která místa v naší zemi máte osobně nejraději?

Zamiloval jsem si jižní Moravu, stejně tak ale jižní Čechy, Krušné hory, krajinu Českého středohoří, Bílých Karpat, z měst třeba Kutnou Horu nebo Olomouc. Mám rád českou krajinu jako takovou. Ještě pořád z ní cítím takovou volnost. To v mnoha zemích Evropy nebo ve Spojených státech zdaleka není, tam si nemůžete chodit, kudy chcete. Jestli to tady mohu vyslovit, tak bych byl pro to, aby se právo na volně přístupnou krajinu dostalo do naší ústavy. 

Působíte jako vysokoškolský pedagog, ale také jako učitel mládeže. Jaký způsob výuky je vám nejbližší?

Mně osobně je nejbližší nepřednášet, ale skutečně vyučovat, to znamená věci dělat, zakoušet, vyučovat zkušeností. Když mám např. své studenty naučit podstatu metafory, neříkám jim, co je to metafora a jaké jsou její druhy, ale rozdám jim noviny a nechám je, ať každý z kusu novin ztvární sebe sama a svůj výtvor doplní krátkým komentářem. Postupně je dovedu k tomu, že jejich ztvárnění bylo metaforické, nikoli doslovné, a co vlastně ta metafora obnáší a které druhy metafor jsme v jejich ztvárnění mohli pozorovat. Tak zhruba takový přístup je mi nejbližší. Namísto přednášení a předávání hotových poznatků studenty uvedu do učiva činností. Podobně jsem to dělal na základní škole a v domě dětí a mládeže, kde jsem také vyučoval. 

Píšete básně. Kde berete inspiraci? 

Upřímně řečeno inspiraci beru úplně všude, na každém kroku. Je to možná zvláštní, ale mně přichází inspirace i v přeplněné tramvaji, kde je vydýchaný vzduch a zamlžená okna. Je to možná tak, že buď jste, nebo nejste napojená na zdroj inspirace. Nejlépe se mi ale tvoří v klidu, v přírodě, třeba na chatě na zahradě pod stromem nebo u rybníka. Líbí se mi například poezie Otakara Březiny, Antonína Sovy, ale třeba i Vítězslava Nezvala, ale upřímně řečeno, už dávno (když jsem závodně tancoval) jsem se naučil (a pochopil), že mít vzory není dobré. Když máte vzor, máte tendenci ho napodobovat a nedostanete se pravděpodobně dál než on. Já chci být samozřejmě sám sebou, mít svoji vlastní poetiku, svůj vlastní umělecký výraz.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby jejich děti bavilo studovat češtinu?

Rodiče pro to můžou udělat to, že je budou vést k radosti z poznávání. To samozřejmě platí pro všechny předměty, nebo spíš oblasti poznání. Do hry samozřejmě ještě vstupují učitelé, ve škole platí to samé. Někteří učitelé bohužel u žáků vytvářejí bloky, žáky a studenty pak bohužel výuka češtiny ani nebaví, ani jim nic nedává, pod výukou češtiny si totiž představují tvrdý dril, nácvik, biflování, nikoli radost.   

Na čem nyní pracujete?

Pracuji na několika věcech, pro Albatros připravuji Můj atlas Evropy a zároveň již rozmýšlím další publikace pro děti, pro sebe do šuplíku si píšu přírodně laděnou lyrickou poezii, připravuji několik her pro děti i dospělé. Spolu s básníkem Aloisem Marhoulem pravidelně organizujeme a moderujeme literární poetický pořad Deset deka štěstí v kavárně Duše v peří a kulturně-literární pořad Česko-slovenské dotyky ve Slovenském domě, obojí v Praze. K tomu všemu samozřejmě publikuji odborné články a studie, píšu recenze na odborné knihy, to ale patří k mé civilní profesi vysokoškolského učitele. V současné době hodnotím literární práce žáků základních škol z Prahy 8 v rámci projektu Talent Prahy 8 s malířem, ilustrátorem a spisovatelem Josefem Ladou. Ten má totiž letos hned dvojité výročí. A například píšu pár doslovů k zajímavým knihám.

Knihu Můj atlas Česka je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

***

Malý princ - Malá obrazová kniha

Nahlédnout svět očima dítěte je vždy poutavé a inspirativní! Zkuste to prostřednictvím knihy Malý princ - Malá obrazová kniha. Její autor Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl letec a spisovatel. Jeho knihy jsou velmi oblíbené, kniha Malý princ dokonce patří k 50 nejprodávanějším knihám na světě! Malý princ - Malá obrazová kniha je výjimečným vydáním, které obsahuje 3D pohyblivé ilustrace. Při listování knihou se vám tak otevírají v prostoru tajuplné světy, které malý princ navštívil. Můžete cestovat stejně jako on a obdivovat kouzelné krajiny, radovat se z květiny, kterou měl rád, povídat si s malou liškou…Tato kniha potěší malého i velkého čtenáře a stane se ozdobou vaší knihovny.
Knihu Malý princ je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

**

Pohádkové divadlo Princezny a rytíři

Vyprávějte si spolu s dětmi příběhy z historie zábavnou formou. S Pohádkovým divadlem Princezny a rytíři od Albi to půjde samo. Toto divadélko s rekvizitami, dřevěnými komponenty, kulisami a 4 kostkami je určeno dětem od tří do osmi let. Nejdříve si divadélko sestavíte a poté nejmladší hráč hodí kostkami. Tři kostky určí jaké postavy a věci v jeho příběhu budou hrát a čtvrtá kostka určí částečně děj. Takto se pomalu tvoří celý příběh. Dítě podle fantazie řekne dvě věty a předá kostky dalšímu hráči. Divadélko se postupně zaplňuje postavičkami a dalšími věcmi. Hra končí po domluvě hráčů, když je příběh uzavřený. Budete překvapeni, kolik příběhů děti vymyslí a jak moc je bude hra bavit.

Divadélko je možné objednat na: www.albi.cz

**

Autíčko na cesty

Jet na výlet nebo třeba závodit můžete i doma! Stačí, když si k tomu nafouknete formuli navrženou českým designérem Janem Čapkem pro firmu FATRA. Formule připomíná tvarem staré i nové závodní vozy a potěší každého nadšence čtyř kol. Děti ocení to, že je hračka lehká a dá se snadno přenášet, bude je bavit i nafukování. Stačí pootevřít ventilek a příprava na velký závod či cestu může začít! Na každé zastávce si nezapomeňte přečíst něco o místní historii… Formule je zabalena do hezké krabice a pokud se nafoukne, má rozměr 116x57 cm. Byla vyrobena v České republice v Napajedlech, kde je rovněž muzeum plastových hraček.

Hračku je možné zakoupit na: www.efatra.cz