Knihy, literatura, média

Prvním hereckým ročníkem, který dovedl k absolutoriu na pražské DAMU herec Boris Rösner, byli studenti, kteří do školy v Karlově ulici nastoupili na podzim roku 1988. Než se stačili pořádně rozhlédnout, byl tu Palachův týden, pak petice Několik vět, později listopad 1989. Rok, který celý ročník zásadním způsobem poznamenal. Milovali a ctili svého profesora a drželi při sobě. A přátelské vztahy navázané ve škole přetrvaly do současnosti. Někteří ve studiu vytrvali, jiní odešli, někteří vystudovali, ale živí se dnes jinak.

„Už před časem mě napadlo, že by bylo velmi zajímavé po třiceti letech oslovit spolužáky a zeptat se jich, jak vnímají dnešní dobu, co se pro ně osobně stalo za uplynulých třicet let, co se povedlo a co ne,“ vzpomíná na okolnosti vzniku dokumentu Ondřej Kepka a pokračuje: „Nejprve to vypadalo, že půjde o takové vzpomínání na historky z mládí, ale ukázalo se, že dáváme dohromady docela zajímavý sociologický soubor o stavu dnešní společnosti. Všem je nám přeci jen kolem padesáti let – a to je čas k určitému bilancování. Diváci se tak ve filmu dozvědí, jak na DAMU probíhal onen slavný listopadový den, ale především se dozvědí, jak naše generace vnímá dnešní dobu. Uslyší názory velmi úspěšných herců, i kolegů, kteří se nakonec věnují jinému oboru.“

„K osobnostem z tohoto dokumentárního filmu mám velmi osobní vztah. U jedné z jejich inscenací v Disku jsem byl a pomáhal s ní. A mnohé z nich jsem pak potkával dál v profesním i soukromém životě. Velmi si cením jejich otevřených odpovědí, jimiž hodnotí třicet let svého života a vyjadřují své osobní i společenské postoje,“ uzavírá kreativní producent Ondřej Šrámek.

scénář a režie: Ondřej Kepka // dramaturgie: Marie Loucká // kamera: Robert Novák // vedoucí produkce: Barbora Bernardová // výkonný producent: Jiří Merunka // kreativní producent: Ondřej Šrámek // účinkují: Karel Dobrý, Vanda Hybnerová, Petr Rajchert, Hana Ševčíková, Michal Malátný, Otto Rošetzký, Magdaléna Sidonová, Tomáš Petřík a další

Scénické čtení, ve kterém Jiří Vyorálek, Jana Plodková, Václav Vašák, Magdaléna Sidonová, Petra Bučková a Kateřina Císařová, zhmotňuje dopisy diváků zaslaných divadlu od konce roku 1989, často přetékajících nenávistí, nekulturností a zlobou. Tyto časem odváté výhrůžky však doplní dopisy a komentáře současné, často tak (nezřídka?) podobné těm minulým... O režii celého večera se postará Jan Mikulášek a o jeho výtvarnou podobu scénograf Marek Cpin.

16. listopadu 2019 v 21:30, 22:00, 22:30 a 23:00

17. listopadu 2019 v 17:00, 18:00, 19:00 a 20:00

Vstup na všechna scénická čtení je volný.

Velvet Havel v Londýně

Pomyslnou třešničkou na dortu oslav 30. výročí sametové revoluce je účast představení Velvet Havel na festivalu Czech Velvet 1989–2019 v britské metropoli. Festival pořádaný Českým centrem v Londýně nabídne návštěvníkům mnoho akcí představujících český film, hudbu, divadlo a výtvarné umění, vztahující se právě k revolučnímu roku 1989. Divadlo Na zábradlí přiváží do Londýna inscenaci, která má na svém kontě pět Cen divadelní kritiky, včetně ceny za Inscenaci roku a Mužský herecký výkon. Její název odkazuje na památnou sametovou revoluci. V tomto kabaretním muzikálu, který je na repertoáru Divadla Na zábradlí od roku 2014, diváci nahlédnou do života, tvorby a mnohostranné osobnosti Václava Havla. Devadesátiminutová inscenace nabízí (v režii Jana Friče) lehkou komedii i vážné drama, kdy filozofická rozjímání vyvažuje živá kapela s hravými písněmi od uznávaného skladatele Miloše Orsona Štědroně.

Právě prostřednictvím písní postavy promlouvají a vyjadřují se k myšlenkám a činům Václava Havla, který se stal legendou ještě za svého života. Hra sleduje Havlův soukromý i veřejný život, zejména jeho politickou činnost a její důsledky, například založení Charty 77 a jeho následné odsouzení. V příběhu sledujícím Havlovu cestu až na vrchol politické kariéry – zvolení prezidentem republiky – vystupují i důležité postavy jeho života – dlouholetí přátelé, rodinní příslušníci a lásky. Inspiraci k psaní ztělesňují jeho femme fatale Olga, manželka a neobyčejná mateřská figura hrající v jeho životě zásadní roli, a strýc Miloš Havel, okouzlující šoumen a šikovný podnikatel, který vlastnil a vedl slavnou produkční společnost Lucernafilm.

Představení se uskuteční 21. listopadu 2019 od 20:00 v kulturní centrum RICH MIX, v londýnské čtvrti Shoreditch, které je domovem mnoha divadelních, hudebních i filmových událostí.

Učitelka základní školy s mindrákem ze své nadváhy, bankovní úřednice, které se najednou objeví podivný ekzém kolem očí, stárnoucí majitel nonstop lahůdek v nešťastném manželství, osamělý muž žijící v lesích a cizích chatách…Ti všichni mohou dál přežívat se svým problémem, skrývat ho a neřešit. Anebo se s ním porvou a za cenu šrámů a ran změní situaci k lepšímu. „Tereza Kopáčová za mnou přišla s tím, že by České televizi slušely komediální filmy, které jsou více o ženách. Respektive ženy jsou v nesnázích či nesnází pro jiné. Chtěla lehčí formou vyprávět o strachu z pokaženého života, o naději, která je spojena s odhodláním poprat se o kvalitu vlastního osudu. Každého z nás totiž občas silně zasáhne podezření, že jsme si, málem, podělali život. Kdy se definitivně naše pracně a úzkostlivě budovaná stabilita navěky zhroutí. No a tam někde začínají naše filmy,“ říká kreativní producent cyklu Michal Reitler.

V prvním filmu v režii Terezy Kopáčové, vedoucí celého projektu, se představí mladá plnoštíhlá učitelka, která má mindrák ze své postavy. Díky kurzu burlesky si ale postupně dodá sebevědomí a pozitivní přístup se snaží přenést i na ostatní. „Půl roku před začátkem natáčení jsem trénovala kondici a pohyb. Měla jsem dvě trenérky a choreografky, které se na mně střídaly a dávaly mi milosrdně do těla. Musela jsem se psychicky připravit na nahotu ve filmu a taky přestat hubnout,“ říká hlavní představitelka filmu Až budou krávy lítat Eva Hacurová. Druhý snímek, opět v režii Terezy Kopáčové, se jmenuje Můj bezvadnej život. Hlavní roli ztvárňuje Tereza Brodská, kterou si do filmu, jenž bude mít premiéru 8. prosince, vybrala sama režisérka. „Měla jsem takové období, kdy jsem si myslela, že zvládnu svou energií, odhodláním a nasazením úplně všechno. Ale bylo toho zjevně už moc, takže po takové poslední kapce můj organismus řekl ne a vyrobil mi podivné věci okolo očí, šířilo se to, zanedlouho jsem se proměnila v ještěra. Doktoři si nevěděli rady, alternativní medicína a šarlatáni taky ne, nakonec jsem pochopila, že budu muset změnit pohled na sebe samotnou a svůj život,“ vypráví Tereza Kopáčová historku, která se stala i inspirací pro scenáristku snímku Alice Nellis. „Když jsme s Alicí hledaly téma pro můj film a moc nám to nešlo, vyprávěly jsme si i naše holčičí věci a já jí mezi řečí ukázala mé ještěří fotky. Alice se toho chytla, i když já se bránila, že to není na film.“

O týden dříve, v první adventní neděli, uvede ČT1 snímek režírovaný Janem Hřebejkem podle scénáře Tomáše Pavlíčka. Nonstop lahůdky se odehrávají během jedné chladné noci, kdy jedna nepovedená večeře mladého páru a následný zmeškaný vlak svede dohromady majitele lahůdek v podání Miroslava Krobota a Lenku, kterou ztvárnila Eliška Křenková. „S Mirkem se mi pracovalo skvěle. Vždycky jsem s ním chtěla točit. Miluju jeho herecký projev. Byla jsem nadšená, když ho obsadili a nadšení se jenom stupňovalo během natáčení. Naprosto jsem si ho zamilovala jako kolegu i jako člověka a doufám, že se zase nějak potkáme.“

Poslední ze snímků, nazvaný Beze stopy, svede na filmové plátno Ondřeje Vetchého a Václava Švarce. „Jelikož jsme se s Ondřejem Vetchým setkali už při státnicích na DAMU, kdy byl jedním ze členů komise, nebyl jsem ze setkání tolik nervózní, jako spíš zvědavý, jak pracuje. Překvapilo mě, kolik životní síly v sobě chlap, kterému je už k šedesátce, může mít. Bylo pro mne nesmírným štěstím setkat se s hercem, který ke své práci přistupuje s odpovědností a vnitřním vkladem,“ vysvětluje Švarc. Film režiséra Víta Karase, představí samotářského muže, který tráví zimy v lesích a opuštěných chatách, v nichž tajně přespává. A to až do chvíle, než se mu do cesty přimotají dva lidé a jedno dítě. Poslední z filmů cyklu Jak si nepodělat život uvede Česká televize v neděli 15. prosince.

Až budou krávy lítat

scénář: Pavel Gotthard, Michal Reitler // režie: Tereza Kopáčová // kamera: Martin Štěpánek // výkonný producent: Matěj Stehlík // kreativní producent: Michal Reitler // hrají: Eva Hacurová, Sabina Remundová, Stanislav Majer, Eva Burešová, Daniel Bambas, Jacob Erftemeijer, Jana Burkiewiczová a další

Nonstop lahůdky

scénář: Tomáš Pavlíček // režie: Jan Hřebejk // kamera: Lukáš Milota // výkonný producent: Matěj Stehlík // kreativní producent: Michal Reitler // hrají: Miroslav Krobot, Eliška Křenková, Jitka Sedláčková, Hana Seidlová, Tomáš Bambušek, Václav Kopta, Martin Kyšperský a další

Můj bezvadnej život

scénář: Alice Nellis // režie: Tereza Kopáčová // kamera: Martin Štěpánek // výkonný producent: Matěj Stehlík // kreativní producent: Michal Reitler // hrají: Tereza Brodská, Vasil Fridrich, Lucie Žáčková, Anna Peřinová, Veronika Divišová, Jitka Schneiderová a další

Beze stopy

scénář: Tomáš Holeček // režie: Vít Karas // dramaturgie: Matěj Podzimek // kamera: Pavel Berkovič // výkonný producent: Matěj Stehlík // kreativní producent: Michal Reitler // hrají: Ondřej Vetchý, Marika Šoposká, Vít Gajdoš, Václav Švarc a další

Do soutěže letos postoupilo celkem 210 animovaných filmů z mnoha zemí celé Evropy, a letos prvně i několik filmů z Kanady, USA, Argentiny, nebo třeba Indie a Číny.

Soutěžní snímky, natočené dětmi a mládeží do 26 let, budou uváděny v blocích a vstup na ně je zdarma. Ty nejlepší obdrží ceny nazvané Animánička. O jejich udělení rozhodne mezinárodní porota ve složení: 

Lucie Sunková (CZ) -animátorka, režisérka, výtvarnice

Luděk Horký (CZ) – režisér, dramaturg a pedagog, nyní vede Centrum dramaturgie dětské tvorby v České televizi

Hrvoje Selec (HR) – lektor a ředitel festivalu VaFi a RaFi v Chorvatsku.

Jedním z hostů Animánie bude autor Čtyřlístku Jaroslav Němeček

Rodiny s dětmi jistě potěší uvedení letošní novinky Velké dobrodružství Čtyřlístku za účasti režiséra Michala Žabky, ilustrátora Jaroslava Němečka, otce oblíbených komiksových postaviček Fifinky, Myšpulína, Bobíka a Pindi a Lucie Němečkové, dlouholeté spoluautorky scénářů. „Po skončení sobotní odpolední projekce filmu bude následovat setkání s tvůrci, kteří budou připraveni zodpovědět případně otázky z publika“ zve ředitel festivalu Animánie Jan Příhoda. Dalším lákadlem bude uvedení filmového triptychu Trojhlas, jehož mladí tvůrci povedou také animační workshop.

Workshopy

Animátorská polepšovna, Plavba do neznáma, Metamorfóza nebo Animované příběhy – to jsou jen některé z názvů letošních animátorských workshopů. „Jsme velmi rádi, že se nám podařilo získat vynikající osobnosti, například kreslířku a autorku románů Lucii Lomovou, která s účastníky Plavby do neznáma propluje komiksovým vyprávěním a naučí je, jak z obrázků skládat příběh,“ říká ředitel Festivalu Animánie Jan Příhoda. V jednom z dílů Animátorské polepšovny se zájemci inspirují uměním Karla Zemana a vyzkoušejí si jeho způsob práce s iluzí. Chorvatští lektoři Ana Sever a Hrvoje Selec budou v rámci workshopu Metamorfóza oživovat různé materiály, které si účastníci sami přinesou.  Jak těžké je rozhýbat loutku motýla si vyzkoušejí účastníci workshopu Trojhlas. Motýl bude skutečnou loutkou z povídky Noctuelle, jedné ze tří částí filmu Trojhlas, a dílnu povede autor snímku Martin Pertlíček, student FDU ZČU. Filmová novinka Trojhlas je složená ze tří úspěšných studentských animovaných snímků, kromě povídky Noctuelle je to Betonová džungle autorky Marie Urbánkové (UMPRUM) a studentským Oscarem oceněný film Dcera autorky Darii Kashcheevy (FAMU). Festival Animánie uvede Trojhlas v sobotu večer za účasti Martina Pertlíčka.

Workshopy se budou odehrávat v prostorách Moving Station, většina jich je volně přístupných, na vybrané je třeba registrace, případně vstupné 50 Kč.

„Festival je hlavně setkáním, setkáním dětí a dospělých nad animovaným filmem. Mnoho projekcí je proto volně přístupných, aby měli mladí tvůrci možnost seznámit se s tvorbou svých kolegů," dodal Jan Příhoda.

Program i další informace najdete na www.animanie.cz nebo na Facebookové stránce Animánie.

Součástí bude rovněž doprovodný program. O Ceně diváků – berounský Klepáček zájemci rozhodnou po zhlédnutí projekcí v Městském kině Beroun 10. a 11. ledna 2020 a nejmenší diváci se mohou těšit na oblíbené Dopoledne s Večerníčkem. Ceny TRILOBIT každoročně udílí Český filmový a televizní svaz FITES ve spolupráci s městem Beroun a Městským kulturním centrem Beroun.

Hudebně-taneční večer se opět odehraje v berounském Kulturním domě Plzeňka a připomene zlatou éru swingu nejen na americkém kontinentu, ale i v naší vlasti. Jeho průvodcem bude skvělý herec a pohotový moderátor Martin Myšička, který tak naváže na čtyřletou tradici moderace udílení těchto kalendářně prvních filmových ocenění. Swingové rytmy a osobité aranže rozdmýchá kapelník Petr Kroutil se svým Original Vintage Orchestra, který má blízko jak k hudbě, tak i k filmu. Tohoto špičkového swingaře můžeme vzpomenout jako představitele Dannyho Smiřického v seriálu Prima sezóna podle předlohy Josefa Škvoreckého.

Autor námětu a scénáře slavnostního večera 33. ročníku cen TRILOBIT 2020, Martin Vadas prozradil, že se při jeho tvorbě inspiroval knihou historika Petra Koury Swingaři a potápky v protektorátní noci – česká swingová mládež a její hořkej svět (Academia Praha 2016): „V roce půlkulatého výročí konce války se vracíme k připomenutí historizujícího paralelního příběhu tehdejší mladé generace, proto jsme tentokrát vsadili na motiv „POTÁPKY a SWINGAŘI se bouřili a bouří se zas“. V popředí opět stanou oceněné filmy a jejich tvůrci, které porota FITESu vyzdvihne tentokrát ve swingovém rytmu i ustrojení. A zaswingují si i diváci v sále i ti u televizních obrazovek,“ odkrývá dramaturgii slavnostního udílení cen Martin Vadas, který je zároveň předsedou FITESu.

Již po dvacáté zázemí cenám TRILOBIT 2020 připraví město Beroun s jeho Městským kulturním centrem: „To, že je v jedné větě citováno jméno našeho města a ceny za filmovou tvorbu TRILOBIT, mi přináší velmi krásný pocit: Beroun se opět stává součástí společnosti vysoce kulturních míst, kde se hodnotí kvality tvorby, ne „kasovní trhák“. Příprava ročníku TRILOBIT 2020 je v plném proudu, protože cílem všech zúčastněných je být každoročně stále lepší. Držím palce, aby bylo možno úroveň opět zvýšit, bude to těžké, protože loňský ročník byl hodnocen velmi vysoko,“ podotýká starostka města Beroun Soňa Chalupová.

O křišťálové ceny se utká pestrá paleta přihlášených snímků uplynulého roku, o jejichž kvalitách již v těchto dnech rozhodují dvě sedmičlenné poroty. V odborné porotě zasedli filmoví a televizní tvůrci a znalci, členy dětské poroty jsou žáci a studenti z berounských škol.

Doprovodný program Cena diváků po loňském úspěchu nabídne veřejnosti ochutnávku filmové tvorby uplynulého roku prostřednictvím dvoudenních projekcí v Městském kině Beroun 10. a 11. ledna. Diváci budou moci po zhlédnutí snímků hlasovat o svém favoritovi, který bude při slavnostním ceremoniálu na Plzeňce odměněn nestatutární Cenou diváků – berounský Klepáček z dílny Muzea berounské keramiky. Tu jeho autorovi předá některý z vylosovaných diváků. Jako každý rok myslí doprovodný program i na nejmenší filmové fanoušky, kteří mohou přijít zahnat nudu do berounského kina 25. ledna. Bude pro ně připraveno tradiční pásmo oblíbených večerníčků v rámci projektu Dopoledne s Večerníčkem.

Informace o doprovodných programech a o předprodeji vstupenek na slavnostní udílení cen budou upřesněny na www.cenytrilobit.cz a na www.mkcberoun.cz.

Místní kultura je mediálním partnerem Cen Trilobit 2020.

Vycházela při tom z velké koncertní zkušenosti, naznačující nejvyšší oblibu jednotlivých songů u publika. Podívejte se na video teaser: http://y2u.be/LPDlFu-TxWU

„Marie má ten zvláštní dar, že když zpívá, má každý z posluchačů pocit, že zpívá jen pro něho. Přitom, jak vím, se nikdy nepodbízela lacinou vyzývavostí. Působí skrytým ohněm. Už na startu své úspěšné kariéry to nebyla žádná instantní hvězdička, a tak se z ní časem stala hvězda stálice. Osobnost, oblíbená a uznávaná bez věkových bariér. Písně různých barev, rytmů a citových nábojů zvládá s dokonalým cítěním, bezchybnou intonací a dikcí. Slova v jejím podání jako kdyby znamenal víc, než říkají,“ vyznává se ze svého vztahu k Marii Rottrové Jiřina Fikejzová, která je coby textařka podepsána hned pod několika písněmi, jež najdete na albu Všechno nejlepší...

Kromě Jiřiny Fikejzové zde samozřejmě nechybí ani další dvorní textaři paní Marie jako Jaroslav Wykrent, Zdeněk Borovec, nebo Jaroslav Nohavica. Ti všichni napsali slova dokonale vyhovující naturelu zpěvačky a podstatě písniček. Ať už jde o silné domácí melodie Wykrenta nebo Jiřího Zmožka, převzaté původně polské songy, kultovní cover verzi z francouzského prostředí nebo odvážnou výpůjčku z repertoáru Black Sabbath, výsostně ženský, velmi elegantní a neméně kvalitní projev Marie Rottrové dokázal učinit z těchto písniček opravdové perly naší populární hudby posledních cca čtyř dekád. Zapomínat ale samozřejmě nemůžeme ani na partu znamenitých ostravských muzikantů z kapely Flamingo/Plameňáci, která jí v tom byla vždy spolehlivou oporou.

„Psát pro Marii Rottrovou je potěšení pro každého autora – a pro autorku tím spíš. Písním, kterých se ujme, čas jako by nemohl ublížit, to je vzácnost v prudce proměnlivé, pomíjivé oblasti populární hudby,“ dodává k tomu Fikejzová.

Samostatnou kapitolou je pak provedení nové LP reedice jako takové. S přihlédnutím k obvykle jemnému charakteru písniček, časté průzračnosti aranží a soulově lehce nachraptělému témbru vokálu bylo totiž při rytí do výrobní matrice využito laku, umožňujícího optimální přenos i těch nejtišších pasáží. Součástí obalu LP je také sada fotografií Majky Votavové ze speciální „bílé“ edice.

Nezapomenutelné songy Lásko, voníš deštěm, Řeka lásky či To mám tak ráda a další nyní dostaly tu nejdůstojnější možnou fazónu a posluchači se mohou kochat krásnou hudební přehlídkou skutečné popové klasiky ve formátu a provedení, jež jsou synonymem pro jedinečný hudební artefakt.

TRACKLIST:

STRANA A VEČEREM ZHÝČKANÁ / MĚLI JSME SE POTKAT DŘÍV / S TÍM BLÁZNEM SI NIC NEZAČÍNEJ / TEN VŮZ UŽ JEL / MARKÉTKA / LÁSKO, VONÍŠ DEŠTĚM

STRANA B ŘEKA LÁSKY / ZŘEJMĚ LETOS NIKDE NEJSOU KYTKY / LÁSKO... / KŮŇ BÍLÝ / SKOŘÁPKY OŘECHŮ / TO MÁM TAK RÁDA

Zdroj: https://www.supraphon.cz/

„V roce 2008 jsem požádal Jindru Štreita, zda by mohl vystavit své fotografie tematicky spjaté s dobou před listopadem 1989 a tak připomenou listopadové události roku 1989 pohledem zpět. Zamyslel se a pravil: ´Ale vybrali bychom nové, dosud nevystavované foténky z mého archivu! A k tomu knížku!´„S radostí jsem přijal a požádal Zlínský kraj, zda by tento počin finančně podpořil, s tím, že by výstava proběhla i jiných muzeích Zlínského kraje. Uspěli jsme a pustili se do práce. Navštívil jsem Jindru v jeho domě v Sovinci a celý den jsme vybírali z jeho bohatého archívu negativy. Bylo jich několik stovek a po dalším ´prosetí´ se počet ustáli zhruba na stovce. Ke spolupráci jsme přizvali Antonína Dufka, kunsthistorika, kurátora a publicistu z Moravské galerie v Brně. Tak se narodila výstava a kniha (AB)NORMALIZCE – ten název vymyslel spisovatel Ludvík Vaculík.“  Jiří Stránský, ředitel Muzea Kroměřížska

Rozsáhlá výstava (106 velkoformátových fotografií) světově proslulého fotografa prof. Jindřicha Štreita. Název (AB)NORMALIZACE vymyslel spisovatel Ludvík Vaculík a charakterizuje jednak dobu (husákovská normalizace) a jednak absurditu a abnormálnost toho, co mělo být normální za pomoci normalizace a zatím to zavádělo do života šeď a kýčovité rituály.

Na výstavě budou k vidění doposud nevystavované a nepublikované fotografie z archivu, které přibližují dobu – průvody, manifestace, schůze, všudypřítomná hesla, život na vesnici i ve městě. K výstavě vyšla i stejnojmenná kniha.

Výstava je jednak připomenutím a jednak mementem- jak se živořilo v kulisách normalizační doby a je příspěvkem k 30. výročí událostí v listopadu 1989. Klade otázku, zda i při současných potížích by bylo moudré vracet se husákovských kulis, jak někteří touží.

http://www.muzeum-km.cz

Výstava potrvá od 20. 11. 2019 do 2. 2. 2020

Otevřeno denně mimo pondělí 9 – 12 a 13 – 17 h

V CAMPu se Edward Burtynsky představí české veřejnosti osobně vůbec poprvé. Hlavním poznávacím znakem jeho fotografií je kontrast mezi monumentalitou přeměňované krajiny a lidskou malostí. „Výstavou a dokumentem Antropocén: Epocha člověka jsme chtěli zachytit dobu, v níž jsou hlavní příčinou trvalých globálních změn lidé. Při natáčení jsme navštívili šest ze sedmi kontinentů, 20 zemí a 43 různých lokací,“ vysvětlují tvůrci Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Výstavu fotek, které vznikaly v samotných centrech největších industriálních oblastí světa doplní česká premiéra filmu Antropocén: Epocha člověka, který získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava cenu za nejlepší svědectví o přírodě.

„Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety. Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady,“ dodává Burtynsky. Antropocén: Epocha člověka je dokumentárním snímkem, který čtyři roky natáčel oceňovaný tým ve složení Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Jedná se o dokument, který kombinuje umění a vědu a přináší náhled na klíčový moment v historii geologie. V CAMPu budou moci lidé během listopadu zhlédnout také další fotografovy dokumenty Watermark a Manufactured Landscapes.

Vedle výstavy, diskuse a filmových projekcí proběhne v CAMPu i přednáška samotného Edwarda Burtynského, ve které promluví nejen o fascinaci přírodou, ale také o její razantní proměně vlivem narůstající industrializace a migrace. Výstava Anthropocene i její doprovodný program je pro veřejnost zdarma s předchozí rezervací místa na www.praha.camp.

„Obvykle se v CAMPu zaměřujeme zejména na výstavy, které prezentují budoucnost Prahy. Fotografická výstava Edwarda Burtynského však poukazuje na vliv a dopad lidského jednání na krajinu jako takovou. Právě udržitelnost přírody je jedním z témat, které v naší společnosti rezonuje nejvíce. Jsem proto rád, že se Pražané nejen díky výstavě, ale i samotné přednášce Edwarda Burtynského, budou moci o tématu dozvědět více,“ komentuje důležitost výstavy ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy Ondřej Boháč.

ÚT 12/11 18.30 PŘEDNÁŠKA

Edward Burtynsky – Master class

Kanadský fotograf Edward Burtynsky je jedním z nejvýraznějších a nejrespektovanějších představitelů současné krajinářské fotografie. V CAMPu se Edward Burtynsky představí české veřejnosti osobně vůbec poprvé. Na své master class promluví nejen o fascinaci přírodou, ale i o její razantní proměně vlivem narůstající industrializace a migrace. Burtynsky v ní přiblíží i fotografické projekty věnované antropocénu, vodě, ropě a Číně, v nichž posledních dvacet let dokumentoval přírodu přímo v centru největších industriálních oblastí světa.

ST 13/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Antropocén: Epocha člověka

Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety. Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady. Antropocén: Epocha člověka je dokumentárním snímkem, který čtyři roky natáčel oceňovaný tým ve složení Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Jedná se o dokument, který kombinuje umění a vědu a přináší empirický, neučebnicový náhled na klíčový moment v historii geologie. Dechberoucí snímky přináší provokativní a nezapomenutelný zážitek a názorně ukazují dopad lidstva na naši planetu. V původním znění s českými titulky.

ČT 14/11 19.00 DISKUSE

Reflexe antropocénu

Jakým způsobem ve své práci reflektují antropocén socioložka, fotografka, designérka, architekt a intermediální umělec?

Antropocén je geologické období, ve kterém se stal člověk zásadní a hybnou silou podílející se na formování a změnách naší planety. Tuto epochu definují nejen geologové, ale i biologové, filozofové nebo sociologové již několik desítek let. A i když se tento termín zatím skloňuje spíš v odborných kruzích, hmatatelné důkazy této éry lze spatřit všude kolem: velkoplošné odlesňování, napřimování říčních toků, těžba, dopravní výstavba nebo rozpínající se města v okolní krajině. Za součást antropocénu považujeme i rozbíjení ekosystémů nebo vymírání živočišných druhů. Tyto změny mohou mít do budoucna vliv i na vznik zcela nových živočišných druhů nebo postupné propojování organismů se stroji.

Tereza Stöckelová – socioložka AVČR představí a přiblíží pojem antropocén a pohovoří o jeho významu, souvislostech i kritice.

Eliška Kyselková – fotografka a art directorka působící v Londýně zpracovává téma antropocénu ve svých vlastních fotografických vizích. Inspirací jí je příroda a problémy spojené s klimatickými změnami nebo znečištěním. V prezentaci zmíní některé ze svých projektů jako Prelude nebo futuristicky laděný ULTRAHUMANS vytvořené jako editoriály pro magazíny Infringe a Vogue CZ.

Daniel Sviták – z ateliéru Architektura III na VŠUP v Praze představí několik studentských prací na téma architektura bez lidí. Jde o stavby bez přístupu denního světla, které obývají stroje a jsou postavené za účelem výroby, sdílení či uskladnění. Jak se architekti postaví výzvám spojených s nástupem éry post-antropocénu, kdy už to není člověk, kdo ovlivňuje zemský ekosystém, ale stroje?

Adéla Chorá – designérka, která při náhodném zkoumání ve zdánlivě nenarušené přírodě natrefila na nové horniny vytvořené z lidského odpadu tzv. plastiglomeráty a zajímalo ji jejich praktické i estetické využití. Mnohé odpadky se mohou promíchat se sedimentárními horninami za vzniku nové horniny, a stát se nedílnou součástí geologie Země. Nález ji motivoval k podrobnějšímu zkoumání postindustrální a postagrární krajiny a vzbudil v ní otázky související s lidskou činností a jejím vlivem na proměnu jejího charakteru.

Michal Kindernay – intermediální umělec, který pracuje s možnostmi interaktivního propojení zvuku, obrazu a přírodních atmosférických procesů. Jeho práce zahrnují jak videoperformance a interaktivní instalace, tak intermediální a dokumentární projekty a hudební kompozice.

PÁ 15/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Watermark

Watermark je celovečerní dokumentární snímek, který propojuje rozmanité příběhy z celého světa prostřednictvím našeho vztahu k vodě: jak nás přitahuje, co se od ní učíme, jak ji využíváme a jaké jsou následky tohoto využití. Spatříme plovoucí mušle Abalone na farmách u pobřeží Fujianu a staveniště největší klenbové přehrady světa –Si-luo-tu, šestkrát větší než Hooverova přehrada v Nevadě. Navštívíme vyprahlou pouštní deltu, kde mohutná řeka Colorado již nedosahuje oceánu a tradiční koželužny Dháky, jež spotřebovávají enormní množství vody.

PÁ 22/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Manufactured Landscapes

Dokument sleduje Burtynského cestu do Číny, kde má fotit dopady masivní průmyslové revoluce země. Místa jako jsou přehrada Tři soutěsky, o polovinu větší než kterákoliv jiná přehrada na světě, jež vystěhovala přes milion lidí, kilometr dlouhé tovární haly a dechberoucí městská proměna Šanghaje, se staly tématem nejen jeho objektivu i ale filmové kamery tvůrců.

SO 23/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Watermark

Watermark je celovečerní dokumentární snímek, který propojuje rozmanité příběhy z celého světa prostřednictvím našeho vztahu k vodě: jak nás přitahuje, co se od ní učíme, jak ji využíváme a jaké jsou následky tohoto využití. Spatříme plovoucí mušle Abalone na farmách u pobřeží Fujianu a staveniště největší klenbové přehrady světa – Si-luo-tu, šestkrát větší než Hooverova přehrada v Nevadě. Navštívíme vyprahlou pouštní deltu, kde mohutná řeka Colorado již nedosahuje oceánu a tradiční koželužny Dháky, jež spotřebovávají enormní množství vody.

NE 24/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Manufactured Landscapes

Dokument sleduje Burtynského cestu do Číny, kde má fotit dopady masivní průmyslové revoluce země. Místa jako jsou přehrada Tři soutěsky, o polovinu větší než kterákoliv jiná přehrada na světě, jež vystěhovala přes milion lidí, kilometr dlouhé tovární haly a dechberoucí městská proměna Šanghaje, se staly tématem nejen jeho objektivu i ale filmové kamery tvůrců.

Web: www.praha.camp

„Téma alba jsem chvíli hledala, ale potom jsem jednou v rádiu slyšela, jak nějaký muž věnuje písničku svojí zjevně dlouholeté přítelkyni Marii a moc se jí omlouvá. Najednou jí přes písničku vzkazoval něco, co jí nebyl schopen říct doma v kuchyni. Že to zvoral a že ji má rád. A tam to začalo sepínat,“ líčí Lenka Nová.

Požádala tedy své fanoušky, aby jí dopisy pro své blízké, až už dávno odeslané, nebo jen založené do šuplíku, poslali. Dorazila jich asi stovka, kterou společně s našimi předními textaři začala přetvářet do podoby písňových textů. To je případ i autora prvního singlu. Slovenský textař Vlado Krausz totiž prostřednictvím písně Adresa: Nebe píše svému tátovi.

„Smrt a ztráta někoho blízkého je tématem řady těch dopisů, jsou tam opravdu silné emoce. Vlado Krausz to uchopil moc hezky. Ono to čistě technicky zní jako trochu morbidní záležitost – dopis zemřelému tátovi. Ale chci zdůraznit, že je to čistá krásná vzpomínka. Nedávno jsem byla v Mexiku, kde se mi líbilo, že místní oslavují život zemřelého, místo aby oplakávali jeho smrt. Tuhle píseň vnímám podobně,“ říká Lenka Nová.

O hudbu k singlu se postarala sama zpěvačka, její nápad jí pomohl dotáhnout kytarista Josef Štěpánek. „Bohužel neovládám žádný nástroj perfektně. Díky moderním technologiím a hře dvěma prsty na klavír jsem však schopná vyplodit ‚legrační demáč‘, ze kterého Pepa už pochopí, jakou mám představu. Většinou vycházíme ze zpěvové linky, kterou vymýšlím na základě hotového textu, který mě vede,“ vysvětluje Lenka Nová. „Vycházeli jsme z toho, že všechny písně musí obstát jen s kytarou, bez jakýchkoliv příkras. Pak jsme jim teprve začali oblékat různé kabátky. Celkově jsme se rozhodli už na začátku pro čisté, jednoduché aranže s pocitem živé nahrávky.“ To dokládá i způsob natáčení, kdy kapela ve složení Petr Malásek – piano, Josef Štěpánek – kytary, Rasťo Uhrík – basa a Miloš Dvořáček – bicí, nahrávala celé album zároveň. O zvuk nahrávky se opět postaral Michal Pekárek.

K singlu vznikl také klip, který měl za prvních 24 hodin přes deset tisíc shlédnutí. I zde Lenka sáhla po osvědčeném týmu, se kterým natočila poslední tři klipy. Námět napsal Daniel Růžička, režie se chopil Lukáš Masner a za kamerou stál Jan Drnek.

Celá tvůrčí parta se shodla na tom, že Adresa: Nebe má být jeden ze singlů. A proč vychází zrovna jako první? Protože v podzimním čase bude rezonovat lépe, než třeba na jaře. „Nevzpomínám si, že bych někdy vydávala písně ke konkrétnímu svátku, ale Dušičky se pro to téma hodily,“ soudí Lenka Nová.

Posluchače nejspíš překvapí, že slovenský textař píše česky. „Sám si tím nebyl jistý, měl z toho respekt. Ale další jeho text bude slovenský, pointa by ani v češtině nefungovala. Takže naopak já se pokusím zpívat slovensky a zatím mi to prochází. Baskytarista Rasťo Uhrík, který se mnou nahrával, říkal, že v pohodě,“ dodává zpěvačka s úsměvem.

Fanoušci se desky Dopisy dočkají v první jarní den, tedy 21. března 2020 a Lenka Nová slibuje, že nálad na ní bude víc. „Témata těch dopisů, které mi přišly, byla vesměs smutná. Takže jsme se snažili postavit příběhy celého alba pestře, aby se posluchači po třetí skladbě neměli chuť oběsit na nejbližším stromě,“ směje se zpěvačka. „Nebudou samozřejmě chybět ani milostné dopisy.“

Na turné se potom s kapelou vydá příští rok na podzim. Na tři větší koncerty 12. listopadu 2020 ve Foru Karlín v Praze, 18. listopadu 2020 v brněnském Sono Centru a 25. ledna 2021 v Měšťanské Besedě v Plzni se začaly prodávat vstupenky zároveň s vydáním pilotního singlu 2. listopadu 2019. Na turné Lenku Novou doprovodí stejní muzikanti, jako na desce ve složení Petr Malásek – piano, Josef Štěpánek – kytary, Rasťo Uhrík – basa a Miloš Dvořáček – bicí. Na velké koncerty chce zpěvačka pozvat i smyčcový Eve Quartet a speciálního hosta. „V menších sálech si je nemůžeme dovolit, ať už kvůli financím nebo prostoru. Ale tyhle tři koncerty budou taková „speciální edice“ turné,“ slibuje.

Více informací najdete na www.lenkanova.cz

Videoklip ADRESA: NEBE https://www.youtube.com/watch?v=2cME8IsiTSQ

Linda Aronson, autorka scenáristických knih, z nichž čerpají filmoví profesionálové i akademici na celém světě, spolupracovnice oscarové režisérky Jane Campion nebo třeba oscarové producentky Jane Scott, umožnila v uplynulých dnech zlínským studentům zážitek, na který zcela jistě nezapomenou. V průběhu dvoudenního bloku workshopů jim předala několik strategií, jak při tvorbě scénáře nepodlehnout panice, nezablokovat se a zachovat si schopnost vyvíjet příběh. Důležité tipy mladí tvůrci dostali také k tématu paralelního vyprávění.

Proč dorazila Linda Aronson právě do Zlína? „Proč ne?“, směje se. „Před několika lety jsem byla v Praze, líbilo se mi tam, a tak jsem si řekla, že by mohlo být zajímavé přijet se podívat také na to, jak vypadá Zlín – další místo, kde se vzdělávají budoucí filmaři,“ říká Aronson, která současně dodává: „Zdejší studenti jsou nesmírně šikovní a velmi talentovaní. Jen by se měli méně stydět. Když se osmělili, chytře se ptali, výborně fabulovali, byli živí a empatičtí. Dala jsem jim těžké úkoly a oni je skvěle zvládli.“

Pro univerzitu je návštěva světové expertky významným momentem. „Jsme nesmírně pyšní, že se workshopy Lindy Aronson podařilo díky velké pomoci vedení UTB uskutečnit,“ popisuje vedoucí ateliéru Audiovizuální tvorba Irena Kocí. „Pro naše studenty to byla jedinečná šance osobně potkat scenáristickou ikonu, autorku scenáristické bible Scénář pro 21. století. Pro ateliér pak návštěva Lindy Aronson znamená potvrzení našeho místa na mapě filmového světa. Přítomnost tak věhlasného člověka vyjadřuje to, že Zlín stojí za návštěvu,“ uzavírá Kocí.

Kromě Zlína stihla Linda Aronson navštívit také Velehrad a Modrou. Správa Arcibiskupského zámku v Kroměříži jí pak umožnila, aby se navzdory ukončení turistické sezóny podívala na zdejší expozici a prošla si sály, v nichž Miloš Forman natáčel oscarového Amadea. Na všechna místa si Linda Aronson odnáší dle svých slov hřejivé vzpomínky. Samotný Zlín hodnotí jako velmi zajímavé místo, plné zahrad a parků. Město logicky a přehledně uspořádané, a přitom prorostlé přírodou.

Více než třicetiletá zkušenost s tvorbou dramat pro divadlo, rozhlas, televizi i film, v posledních letech obohacená o psaní PC her a filmů pro virtuální realitu, činí z Lindy Aronson výjimečnou autorku. Šíře jejího záběru je tvořena bohatým spektrem médií, pro něž tvoří scénáře, ale také působí u mnoha projektů coby dramaturg. Zároveň je autorkou mnoha publikací, některé její novely byly přeloženy a znají je čtenáři v Německu, Francii, Číně, Japonsku, Itálii a ve Švédsku. Největší věhlas mezi filmaři ovšem získala publikacemi o psaní scénářů, v nichž sdílí svoje bohaté zkušenosti tvůrce i mentora. Její kniha Scénář 21. století je žádaná ke čtení na filmových školách po celém světě. Pro BBC zajišťuje vzdělávání scenáristů a dramaturgů a organizuje „Drama Writers Festival“.