středa
15. ledna 2025
svátek slaví Alice

Instituce a kulturní zařízení

Na Velehradu se nekoncepčně promrhala málem dvě desetiletí

Prof. M. Pojsl V 9. století se Uherské Hradiště a jeho okolí stalo politicko-správním centrem tehdejší Velkomoravské říše. Duchovní střed, jehož původní jméno neznáme, ležel pravděpodobně v prostoru dnešního Velehradu a má se za to, že právě sem v roce 863 přišli z Byzance věrozvěsti Cyril a Metoděj.  Přemyslovci zde založili cisterciácký klášter a o několik století později – 27. listopadu 1228 – za účasti českého krále Přemysla Otakara I. zde vysvětil olomoucký biskup Robert klášterní kostel. Velehrad prošel mnoha stavebními úpravami a dnes je jeho dominantou barokně přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje – známá jako velehradská bazilika minor. Sakrální prostor i lapidárium, umístěné v katakombách pod ním, v současnosti velmi strádají. Jaká je dnešní bazilika minor na Velehradě a jaké má vyhlídky, na to jsme se zeptali profesora Cyrilometodějské teologické fakulty PhDr. Miloslava Pojsla, velehradského rodáka a předního odborníka na církevní dějiny u nás.

Dá se říct, že je v současnosti nejrenomovanějším znalcem dějin a stavebního vývoje Velehradu, dále je autorem mnoha publikací o tomto místě a také autorem scénáře muzeální expozice, která se v lapidáriu nachází. Profesora Pojsla, člověka citově zainteresovaného i odborníka (mimo jiné člena olomoucké arcibiskupské umělecké komise), jsme se zeptali i na jeho pohled na dění kolem velehradské baziliky.

Všeobecně se má zato, že kostely vlastní církev.

Formulace církevní vlastnictví je sice běžná, ale mylná. To, co si často lidé představují pod pojmem církev, ztotožňují s Vatikánem (úředně Stato della Città del Vaticano – Stát Vatikánské město). To však není ani zdaleka jedno a totéž. Církev je však obecné společenství křesťanů. Právnickými osobami, které mohou být vlastníky nebo správci majetku u nás, jsou jednotlivé místní církve, tedy biskupství, nebo taky konkrétní farnosti. U řádových společenství, což jsou církevní organizace, se za právnické osoby považují instituce spojeny s jednotlivými kláštery, kolejemi a domy. Katolická církev tedy nevlastní katedrálu sv. Víta, jak se už po léta píše v novinách, jejím vlastníkem je Arcibiskupství pražské.

Kdo je vlastníkem velehradské baziliky? Velehradská bazilika

Vlastníkem baziliky a přilehlého bývalého kláštera je Arcibiskupství olomoucké. Od roku 1890 (18. prosince) má bývalý velehradský klášter, kostel a farnost ve správě řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). V roce 1990 bylo toto pověření prodlouženo na dalších sto let a řád – tedy správně jezuitská kolej, která sídlí na Velehradě, která je právnickou osobou - má právní subjektivitu ke všem stavebním, finančním, správním a dalším úkonům.

Má označení bazilika minor kromě statutárního i jiný význam?

Plyne z tohoto charakteru stavby nějaké pravidlo pro církev, stát, obec? Velehradský kostel je bazilikou jednak po stránce stavební (původní románský trojlodní klášterní kostel měl bazilikální charakter) a ani barokní přestavba tento charakter v podstatě nezměnila. Titul „basilica minor – bazilika menší“ je čestný titul pro významné a důležité římsko-katolické kostely. Z hlediska světského z něho neplyne žádný praktický důsledek, a už vůbec ne v oblasti státu nebo obce.

Může naše církevní organizace/řády počítat s pomocí nadnárodních církevních společností, případně řádů, působících v okolních zemích?

V jednotlivých církevních řádech si mohou kláštery vzájemně pomáhat personálně, finančně apod., a to jak v rámci provincie (většinou se dnes kryje s hranicemi státu), tak v kontextu celého řádu (hlavní představitel jezuitů, tzv. generál sídlí v Římě, kde je úřad generála, tedy generalát). V současné době však už naše země nepatří do oblastí, jimž je třeba pomáhat. Naopak se předpokládá a často i žádá, aby naše církevní organizace projevily solidaritu a více přispívaly na rozvojové země nebo země s totalitními režimy, kde církev působí nesvobodně (jak tomu bylo před tím u nás).

Poznámka red.: V roce 2006 byla znovu obnovena Matice velehradská, veřejně se prezentující jako organizace, která se nejvíce pokouší o obnovu Velehradu. Toto občanské sdružení si  jako dlouhodobý plán činnosti si vytýčilo tyto priority: podporu cyrilometodějské tradice (informovat, vytvářet vztahy, popularizovat), péči o hmotný Velehrad (podpora stávajících aktivit – poutě, Stojanov, gymnázium, poutní areál), vlastní program pro Velehrad (tento se má realizovat v podobě vzdělávání, kulturních projektů a hledání dialogu – slaďování všech snah s Velehradem spojovaných).

Jste  členem Matice velehradské? Jak se díváte na její činnost?

Na Velehradě působila řada spolků. Matice velehradská z roku 1862 však pro dlouhodobé neplnění své funkce v roce 1922 fúzovala s dalším spolkem „Družstvem Velehrad“, které bylo po nástupu komunismu zrušeno. Podle mne je současná Matice novým spolkem, který byl nedávno založen a o jeho znovuobnovení jsem se dověděl z tisku. Členem Matice velehradské nejsem a její aktivity nechci komentovat. Pod historickým názvem spolku se dnes nachází uskupení, které dělá na Velehradě nepřehlednou politiku. Při vší skromnosti, mám asi v současné době největší přehled o dějinách a stavebním vývoji Velehradu. Kdyby jezuité stáli o mou spolupráci a vědomosti, asi by mne sami vyzvali ke členství. Nejsem ješitný, ale v mém věku a postavení nemám potřebu, abych se někam vnucoval nebo doprošoval o členství. Svoboda a nezávislost, zejména ve věcech duchovních jsou pro mne cennější než lidská sláva, pozornosti nebo členství v nějaké organizaci.

Myslíte tedy, že aktivity Matice velehradské bazilice nepomáhají?

Matici považuji za spolek zbytečný. To je však můj osobní názor. Co spolek vykoná pro obnovu Velehradu, to se ukáže (nebo neukáže) časem. Z velkohubých plánů se zatím nesplnilo nic. Mnohé se na Velehradě zanedbalo a mnohé se i zničilo (ohradní zdi, typická zeď se sochami světců a další). Velmi mne vadí stálé spoléhání se na evropské peníze, na různé cizí fondy apod., a to i v obecné rovině. Bezmála dvě desetiletí se promrhala nekoncepčností a nekompetentností, a to nejen na Velehradě. Tady ale skutečně nebyla od Listopadu ani jedna církevní osobnost, která by se snažila místu porozumět a něco pro něj skutečně udělat. Řeči, plány, úvahy – „sypou se jako písek všech pouští světa, ale ducha nemají“. Papouškují se hesla: „Velehrad – most mezi Východem a Západem“, ale ani jeden zatím neprokázal, že této myšlence rozumí, jinak by ji nemohli jen tak bezhlavě opakovat.

Jak se podle vás projevila správa jezuitů na bazilice?

Když se v roce 1990 jezuité na Velehrad vrátili, okamžitě chtěli všechno restituovat. Bez ohledu na to, zda je to smysluplné, racionální, rentabilní apod. Tehdejšímu faráři Josefu Hladišovi jsem tenkrát všemožně vymlouval, aby nežádal po Slováckém muzeu v Uherském Hradišti navrácení vykopávek (lapidária) pod správu farního úřadu. Jezuité si naivně mysleli, že zde budou vydělávat miliony. Věděl jsem, že žádná taková zpřístupněná památka není ekonomicky aktivní. Dnes naříkají, hledají peníze a cizí fondy. Slovácké muzeum, které se o vykopávky vzorně staralo, mohlo nyní z jiných státních položek celou rekonstrukci provést. Jezuité by měli o jednu velkou starost a vydání méně.

Jednou do roka Velehrad vstoupí prostřednictvím televize málem do každé domácnosti. Přináší podle vás toto jeho zviditelnění nějaký užitek?

Každá propagace, nebo chcete-li reklama, je užitečná. Jaký má ale duchovní užitek, se dá jen obtížně vyjádřit. Tradice Koncertů dobré vůle nepochybně získala oblibu a rovněž účast politiků na slavnostních bohoslužbách o svátku sv. Cyrila a Metoděje má oboustranný význam. O tom, zda televize tímto programem proniká do českých myslí a srdcí, bych poněkud pochyboval. Naše sekulární společnost zatížená nejrůznějšími animozitami a historickými i novodobými předsudky vůči katolicismu se velehradskou poutí strhnout nedá. Se znalostí situace v naší společnosti to vůbec není pohled pesimistický, spíš silně realistický.

Vidíte nějakou konstruktivní cestu, jak se s tím vším vypořádat?

Jsem smutný z toho nesmírného mrhání.  Časem, penězi, důvěrou… Jak jsem říkal, mnoho toho bylo na Velehradě zanedbáno a zničeného, paradoxně s požehnáním těch, kteří by měly památku chránit. Dnes tito„památkáři“ bazírují na maličkostech, a před lety nic neviděli, nebo se snad báli vidět? No, bylo to hned po Listopadu, ani bych se nedivil. Za dvě desetiletí se na Velehradu nevytvořil ani náznak poutního areálu, po němž všichni zainteresovaní volají. Vypracovávaly se nekonečné projekty, což stálo spoustu času a peněz, ale žádný nebyl k realizaci. I když to vypadá, že jen kritizuji, naopak: myslím si, že nic není nikdy ztraceno. Všechno se dá napravit. Je k tomu ovšem potřeba velké osobnosti, jak tomu bylo na přelomu 19. a 20. století a pak v meziválečném období. Mezi velehradskými jezuity byli tehdy velcí mužové, např. A. C. Stojan a řada dalších. Osobnost, která by se s Velehradem a jeho potřebami doslova ztotožnila a měla by konkrétní představu o budoucnosti duchovního i památkového areálu, zatím chybí a ani není v dohledu. Experimentování už bylo dost. Planého tlachání také. Komise a spolky nic nevyřeší. V nich, nebo za ně, se pouze schovávají nerozhodní jedinci bez nápadů a osobní odvahy. Nyní je třeba přijít s vizí a za ní systematicky jít.

Plynou z neblahé situace kolem Velehradu nějaké obecné skutečnosti, kterých by se měli majitelé/správci sakrálních objektů vyvarovat?

Velehradská problematika je dost specifická. Málo církevních památek u nás bychom mohli alespoň v těch hlavních rysech s Velehradem srovnávat. Na druhé straně přece jen některé skutečnosti nebo jevy bychom mohli zobecnit. Jako člen umělecké komise při Arcibiskupství olomouckém i jako editor publikace Církevní památky mohu říct, že častým jevem, zejména v církevním prostředí, je nepřipravenost a malá profesionalita. Velmi často jsem svědkem toho, že „za pět minut dvanáct“ si farnosti nebo faráři vzpomenou na nějaké výročí nebo jinou příležitost, a pak chtějí během několika měsíců všechno zvládnout. Zapomínají na různá správní řízení (stavební povolení, které je často podmíněno souhlasem památkového orgánu apod.), projekční přípravu a další. A především: Kněží by se měli věnovat duchovním povinnostem; v tom je jejich role nezastupitelná. Stavební problémy by měli s důvěrou ponechat odborníkům z farnosti nebo si zaplatit a získat tak například právníky, architekty, experty a další. Chtějí-li dělat všechno, jako na Velehradě v 90. letech, pak určitě mnoho pokazí a nestihnou. A zejména ke škodě duchovní oblasti. Neměli by se dělat tak důležitými a nepostradatelnými v praktických věcech farnosti. Dále bych doporučoval vyvarovat se kolektivnímu rozhodování (komise, farní rady apod.). Bohužel tato tendence se drží z minulosti a schovávání se za nejrůznější komise je např. mezi pražskými památkáři velmi časté. Někdo to dělá z neschopnosti, jiný z alibismu. Členové komisí se vypovídali, každý stál na svém stanovisku (z odborné prestiže a nejrůznějších dalších subjektivních důvodů) a investor byl stejně bezradný jako před tím. Co má vlastně dělat? Jak vlastně pokračovat v restaurování nebo stavební činnosti? Za všechna rozhodnutí musí někdo konkrétní nést odpovědnost. Ano a se všemi riziky! Snad s příchodem ing. Homoláčové (pracovnice velehradské farnosti, odpovědná za investice a stavebně-obnovovací projekty), bude tato stránka problému na Velehradě odstraněna. Přeji panu faráři, aby měl šťastnou ruku.

Děkujeme za váše názory.

Redakce získala i názor PhDr. Ivo Frolce, ředitele Slováckého muzea (SM) v Uherském Hradišti, který sdílí s prof. Pojslem stejné obavy o Velehrad. Ředitel Frolec nám sdělil, že v případě Lapidária – výstavní expozice středověkých stavebních fragmentů, o které se SM desítky let staralo, nejde o klasický archeologický nález, který by ze zákona náležel státu. Od roku 1950, kdy odešli jezuité, převzal všechny prostory stát. Ten v podzemí zřídil expozici (autor prof. M. Pojsl), několikrát ji obnovil a před Listopadem zaplatil zcela novou instalaci. V 90. letech minulého století měli jezuité nárok na vrácení baziliky, stejně tak na Lapidárium. SM nabízelo novému správci spolupráci, tým odborníků chtěl i nadále – za určitých smluvních podmínek – výstavní předměty konzervovat, ale řád jezuitů nabídku odmítl.

Redakce rovněž oslovila k vyjádření názoru představitele Matice velehradské, faráře P. Petra Přádku a Ing. Vieru Homoláčovou, která s řádem jezuitů spolupracuje. Snad jejich stanovisko budeme moci zveřejnit v nejbližším čase.

Máme také připraveno prohlášení, objasňující postoj Zlínskeho kraje, který je strategickým partnerem velehradské farnosti při obnově velehradského areálu a v letech 2005 – 2007 poskytl farnosti už 1 070 000 Kč. Kraj rovněž garantuje potřebnou spoluúčast (15% finančních prostředků), jenž je nutná pro získání grantových peněz ve III.výzvě EHP/Norska, o které se velehradská farnost uchází.

Mária Uhrinová

Nejisté cesty českého designu

Neprestižnější designérské oceněníBRNO: Navzdory mnoha kritickým hlasům odborníků i veřejnosti zaniklo koncem minulého roku Design Centrum ČR (DC ČR). V jeho opuštěných prostorách na Radnické ulici v Brně se smutně válí zbytky poslední výstavy. Některé  činnosti DC převzala CzechTrade, která prohlásila, že míní dále spolupracovat s designérskou obcí a bude jednotlivé kroky s odborníky konzultovat.

Kontinuita je když

Po více než dvou měsících neexistence DC ČR stále neustávají hlasy, že zrušení této příspěvkové organizace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) bylo chybným krokem. A že v době, kdy nám ostatní země naše centrum záviděly a EU začala sama finančně podporovat workshopy, které v DC ČR už zdárně probíhaly, si jeho činnosti všimli i ministerští úředníci a „za odměnu“ jej zrušili. Je s podivem, že i např. na chudším Slovensku, kde se obdobným problémem zabývalo už v roce 2005 pravicové ministerstvo kultury, si na otázku zrušit nebo ne, odpověděli jinak: Několik ušetřených milionů by bylo příliš velkou cenou za přerušení nastartované kontinuity ve slovenské designové tvorbě. Co k tomu říci? Naše celospolečenská realita dává za pravdu výroku senátora Tomáše Töpfera: „Jediná kontinuita, kterou si můžeme být v Čechách jisti, je kontinuální přerušování každé existující kontinuity.“

Transformace je když

V souvislosti se zánikem DC ČR  padlo rozhodnutí, že některé jeho dosavadní činnosti přejdou na Českou agenturu na podporu obchodu – CzechTrade. Tisková zpráva agentury o tom říká: „Základním zaměřením služeb CzechTrade v této oblasti bude podpora aplikace designu v průmyslové výrobě, která bude zahrnuta do souboru služeb "Design pro export". Malé a střední firmy získají zacílený servis  rozdělený do dvou segmentů – rozvoj designu a propagace designu. CzechTrade se zaměří  na vzdělávání formou seminářů a workshopů, které podnikatelům přiblíží, jak efektivní je aplikování kvalitního designu na jejich výrobcích. Individuální poradenství se bude orientovat výhradně na průmyslový a výrobkový design…“ Oslovený ředitel odboru PR a propagace CzechTrade Mgr. Aleš Řiháček nám tuto transformaci přiblížil: „CzechTrade není nástupnickou organizací Design Centra ČR. Tou je podle rozhodnutí ministra Římana Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. CzechTrade bude nově poskytovat firmám služby spojené s podporou aplikace průmyslového designu ve výrobě. Kromě již vzpomínaného vzdělávání začne CzechTrade od druhé poloviny roku 2008 rovněž nabízet individuální službu malým a středním firmám umožňující za výhodných podmínek využít služby designérů na zpracování analýzy designu produktů.“

Efektivita je když

Rozpočet DC ČR byl 20 milionů (mzdy s veškerými odvody, provoz, výstavy, soutěže, administrativa programu Design a časopis) a 10 milionů na program Design. Jakou finanční částku CzechTrade s novým pověřením obdržel a na co ji použije? Tiskový mluvčí říká: „Projekt "Design pro export" má z MPO schválený rozpočet cca 10 milionů Kč. Tato částka zahrnuje personální a provozní náklady, zajištění vlastních služeb pro podporu průmyslového designu, marketing a propagaci.“ Na otázku, kdo se této  činnosti ujme, odpověděl: „Žádné zvláštní oddělení nevzniká. V rámci Odboru prodeje je vytvořen nový prodejní tým, který se bude na službu "Design pro export" primárně zaměřovat. V rámci ministerstvem schváleného projektu bude CzechTradu navýšena kvóta o 5 tabulkových míst.“ Zde se nabízí otázka: Přechází pod CzechTrade instituce s agendou i bývalí zaměstnanci DC ČR? „S některými zaměstnanci DC jednáme o zaměstnaneckém poměru, případně o jiné formě spolupráce,“  doplňuje tiskový mluvčí.

Růst oboru je když

Pokud si položíme otázku, jak tedy vypadá podpora designu jako uměleckého oboru v ČR od ledna 2008, z Ušák Boa, Petr Mikošek, 2005odpovědí CzechTradeu vyplývá: „Naše služby nebudou zaměřeny na designéry, my nijak nemůžeme ovlivňovat jejich aktivity a vývoj českého designu. Naším úkolem je podporovat aplikaci průmyslového designu ve výrobě.“ Aktivity, které propojují podniky s designéry, přešly tedy pod CzechTrade, ostatní aktivity, tedy vzdělávací, osvětové, výstavní činnost a soutěže zanikají. Kdo tedy pomůže designérům, studentům, kdo se postará o propagaci jejich činnosti na výstavách atd.? „To je otázka pro MPO jakožto nástupnickou organizaci DC ČR,“ tvrdí A. Řiháček. Ministerští úředníci však říkají, že pokud někdo chce v těchto aktivitách pokračovat, ať zkusí oslovit ministerstvo školství nebo kultury, pod MPO tyto aktivity nespadají.

Realizace je když

Zda tedy bude uplatňování designu u českých výrobků pod záštitou CzechTrade efektivnější, ukáže čas. Nicméně přinášíme alespoň pár informací, které jsou konkrétním naplněním projektu ´´Design pro export´´: První odborný seminář na téma Užití průmyslového designu v rámci nové služby plánuje CzechTrade uskutečnit 27. března na brněnském veletrhu Mobitex, a to za účasti předních českých průmyslových designérů a zástupců malých a středních firem. Seminář na téma Průmyslový design jako konkurenční výhoda při pronikání na nové trhy se uskuteční v pražské centrále CzechTrade 22. května. V rámci služby ´´Design pro export´´ CzechTrade v příštím roce plánuje nabídnout firmám 6 – 10 specializovaných seminářů (na odborných veletrzích i samostatně). Ve spolupráci s vývozní Aliancí design, která funguje s podporou CzechTrade, se v projektu ´´Design pro export´´ počítá s účastí českých designérů na dvou specializovaných veletrzích v zahraničí.

Mária Uhrinová

Jihlava aspiruje na hlavní město dokumentárního filmu u nás

Ředitel MFDF M. Hovorka, provozovatel kina Dukla P, Kubica a primátor Jihlavy J. VymazalJIHLAVA: Na počátku roku 1990 působilo na našem území 1285 stálých kin, během dalších pěti let se jejich počet snížil na 947, v roce 2000 následoval další pokles na 643 kin a podle zatím poslední Zprávy o české kinematografii za rok 2006, vydané Ministerstvem kultury, bylo v provozu 497 stálých kin. Prvním multikinem u nás se stala v dubnu 1996 pražská Galaxie s osmi sály, koncem roku 2006 statistiky vykazují již  19 multikin. Obdobný trend zaznamenala letní kina – v roce 1990 jich u nás působilo 172, v roce 2006 již jen stovka. Kina zpočátku zanikala především v menších obcích, ve větších městech až později, a zejména s nástupem multiplexů. Nejvíce multikin bylo v roce 2006 v Praze, a to 11, v Brně 2 a po jednom mělo 6 krajských měst.

Tento trend platí i pro Jihlavu: ze tří stálých kin hraje jedno, druhé prochází rekonstrukcí, letní kino je mimo provoz a multikina se město dočká příští rok.

Kino Vysočina a Dukla

Pohled do sálu kina Dukla před rekonstrukcíV centru kraje Vysočina – v Jihlavě (52,4 tis. obyv.) – působila v roce 1993 tři kina, soustředěná v příspěvkové organizaci Městská kina. Kino Vysočina, které se v roce 1966 změnilo na 70mm, však bylo v restituci vráceno Lidovému bytovému družstvu, a tak se kinosál změnil v komerční prostor. Technické vybavení bylo převezeno do kina Dukla, které do pronájmu získal od města soukromý subjekt. Promítat se zde přestalo v únoru letošního roku. Podle Koncepce jihlavské kultury a kulturních aktivit statutárního města Jihlavy v letech 2008 – 2011 se bývalé kino Dukla změní na Centrum dokumentárního filmu (CDF). Již letos v říjnu by zde měl proběhnout 12. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava (MFDF), což je největší událost svého druhu ve střední a východní Evropě. CDF bude zajišťovat klasický filmový program, veřejně přístupnou videotéku nejlepších našich i světových dokumentárních filmů a knihovnu s příslušnou odbornou literaturou.

Návrh ineteriéru kina Dukla Ing. arch. Zuzany Hrubešové z Centra dokumentárního filmu Město počítá i s vybudováním expozice Dějiny českého a světového dokumentárního filmu, a to zřejmě v prostorách připravovaného Centra environmentální výchovy. „Odhadovaná cena celkové rekonstrukce a potřebného vybavení CDF byla původně vyčíslena na 55 milionů Kč. Z výběrového řízení ale vzešla cena nižší – cca 40 milionů Kč bez DPH. Město by rádo získalo pro tento účel finanční prostředky i z jiných zdrojů, a proto zpracovává žádost o příspěvek od ministerstva kultury. Po skončení úprav město nepočítá s tím, že by se CDF stalo příspěvkovou organizací. Provozovatele zřejmě určí výběrové řízení,“ vysvětluje mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis. CDF nabídne dva sály s kapacitou 60 a 160 míst, promítačky 35 mm a 16 mm doplní nejmodernější dolby stereo sound systém i možnost projekce z různých analogových a digitálních formátů. Svým zaměřením, zejména na nekomerční tvorbu, se stane určitým protipólem multikina, které naopak nabídne komerční snímky. Návštěvníci jistě také využijí možnosti odpočinout si a posedět v moderní kavárně a zúčastnit se dalších nabízených aktivit. Centrum tedy bude veřejnosti přístupné i mimo běžnou promítací dobu.

Kino Sokol

Toto kino, které v restituci získali zpět sokolové, je zde v současné době jediným hrajícím kinem. Přestěhoval se do něho i Filmový klub, který působil od roku 1963 v Domě kultury odborů a poté v kině Dukla. Kino Sokol sídlí v památkově chráněném funkcionalistickém objektu. „Mohlo by být přebudováno na jiný prostor, který v Jihlavě chybí, např. na alternativní scénu. Pokud dojde k dohodě s vlastníkem, rekonstrukce by mohla být financována částečně z evropských peněz,“ sděluje tiskový mluvčí magistrátu.

Produkce pod širým nebem

Letní kino, umístěné v blízkosti zdejší zoologické zahrady, mělo původně kapacitu 10 tisíc míst a naposledy se v něm promítalo v roce 1995. „Město má zpracovanou studii, která počítá s rozsáhlými celoplošnými úpravami. Předpokládá se, že půjde o první projekt, který bude spolufinancovaný z regionálního operačního programu. Nejprve se vybudují nové lávky, chodníky a osvětlení a v druhé etapě by měl být v areálu vytýčen samostatný prostor, oddělený od velké scény, pro pořádání menších akcí. Příslušný odbor jihlavského magistrátu v současné době připravuje výběrové řízení na studii II. etapy. Ta by měla řešit to, co dělá kino kinem. Tedy úpravu hlediště a promítací kabiny, možnost uzavření areálu a nové parkovací plochy,“ doplňuje tiskový mluvčí Radek Tulis.

Očekává se nástup multikina 

Koncem roku 2008 by mělo být v rámci komplexu City Park otevřeno multikino se 4 sály a s celkovou kapacitou 501 míst. Zatím je nejbližší multikomplex v téměř 100 km vzdáleném Brně.

 Eva Veselá

Divadlo bez stálé dotace se nevzdává

PLZEŇ: Již 17. rok mapuje naše redakce místní kulturu v celé republice, a bezmála 9 let je plzeňskému divadlu PLUTO. Přesto se naše cesty ještě nikdy nezkřížily. Až nedávno na sebe divadlo upozornilo prostřednictvím mailu a mezi mnoha zajímavými informacemi o tom, čemu se věnuje a co všechno svým příznivcům nabízí, byla také zmínka, že  svou činnost vyvíjí bez stálých dotací. Že je to jde, jsme z textu pochopili, ale chtěli jsme zjistit za jakých okolností je to možné. Provozovat divadlo bez finanční podpory nebo úplně bez ní, znamená jednak pracovat v permanentní nejistotě, ale také vykonávat devatero řemesel (desátá bída, praví přísloví). Takových subjektů, které nikdy nepoznaly přepych stálé dotace, je v republice jistě více, jiným tento stav teprve hrozí (např. Činoherní studio v Ústí nad Labem, nebo některá pražská divadla). Divadlo PLUTO zápasilo o přežití devět let. Třikrát se ucházelo o granty v tzv. OBČANSKÉ VOLBĚ, ve které v určité fázi rozhodují pouze občané, ale komise nedoporučila jeho projekt do výběru. „Nejsem sama, kdo je přesvědčen o tom, že kdyby PLUTO dostalo šanci, aby o něm rozhodovali obyvatelé Plzně a jejího okolí, vyšlo by z této soutěže vítězně s většinou hlasů,“  říká ředitelka divadla, Mgr. Jindřiška Kikinčuková-Crhová, jejíž škála profesí, které v souvislosti s chodem divadla vykonává, je obdivuhodná. Ona to je, kdo zpracovává projekty a podává žádosti o další granty, ona má na starosti vše – od technické, propagační, distribuční, provozní činnosti až po tu uměleckou, tvůrčí i hereckou. Z rozhovoru, který jsme spolu vedly, byla znát únava, ale nikoli beznaděj.  Principálka divadla PLUTO vysílá důležité poselství pro stejně "postižené":  nevzdáváme to!

Jaké je programové zaměření divadla Pluto?

Kabaretní divadlo v Plzni zahájilo svoji existenci v dubnu 1999 v Lochotínském pavilonku. Už v 50. letech se snažil Josef Koenigsmark (otec Alexe K.) svými kousky (např. BAPOPO) oživit starou a kdysi věhlasnou tradici tzv. „kabaretního divadla“. Jako dramaturg plzeňské operety jsem měla štěstí poznat pana Josefa Koenigsmarka osobně a právě toto setkání mě natolik ovlivnilo, že jsem se rozhodla pokračovat v tom, co on již nemohl dokončit. Věřila jsem, že pokud tento bezmála zapomenutý druh divadla získá svého diváka, bude městem podpořen. Protože tehdy, a myslím, že i teď, je to ojedinělý druh divadla u nás, ve kterém je krom jeviště stolová úprava  a herci hrají v bezprostřední blízkosti diváků nejen na jevišti, ale i mezi stoly. Na repertoáru jsou různé formy komedie prošpikované písničkami. (Většinou z dílny M. B. Karpíška). Začínali jsme opatrně – jednou za tři týdny v Lochotínském pavilonku – Němcovými Soudničkami s názvem AŽ SE TREFILA ANEB JAK SE VÁLČÍ NA PAVLAČI. Recenze byly více než příznivé a ohlas u diváků ohromný. Tohoto úspěchu jsme docílili prakticky bez reklamy. (Bohužel, kvůli nedostatku financí je reklama a propagace stále stejná bolest.) Po prázdninách se hrálo už každé dva týdny, později každý týden pro stále vyprodané hlediště, někdy i měsíc dopředu. Němcovy Soudničky se střídaly s komedií M. Horníčka DVA MUŽI V ŠACHU, kterou výborné písničky J. Grubera "přeonačily" na minimuzikál. Vzkříšený kabaretní žánr a jeho úspěch u širokého věkového i společenského spektra diváků dal podnět k přípravě dalšího svérázného představení na motivy Haškova Švejka – tzv."ŠVEJKYJÁDY aneb POSLUŠNĚ HLÁSÍM". Premiéru mělo 29. května 2000 za účasti významných představitelů města Plzně a zástupců medií: Nechyběli ani vzácní hosté Dr. Radko Pytlík a přímí potomci Jaroslava Haška a Josefa Lady, kteří od tohoto představení patří mezi věrné příznivce našeho divadla. (Nechci, aby to vypadalo, že se vychloubám, ale Dr. Pytlík viděl ŠVEJKYJÁDY několikrát a prohlásil i v recenzi napsal, že spolu s operou DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK  je "pluťácké" představení nejzdařilejší divadelní zpracování Haškova románu.) Stejně nadšený tímto představením byl například i režisér Petr Novotný. Teoretik, profesor PHDr.Viktor Viktora, který viděl bezmála všech 12 titulů PLUTA, své dojmy a postřehy vyjádřil ve velmi pochvalné recenzi. Od té doby máme za sebou dalších deset úspěšných premiér rozličných komediálních i hudebních žánrů. Na jaře tohoto roku jsme premiérově uvedli naprosto zapomenutou Offenbachovu operetu NÁVRAT ODYSSEA. Rázovitost představení včetně stolové úpravy, hravost a především velmi osobitý druh zábavy je unikátní divadelní formou. Herci v symbióze s diváky vytváří představení prodchnuté jiskřící atmosférou radosti ze hry i vzájemného potěšení. Do c.k. Divadla PLUTO se sjíždějí diváci nejen z celého západočeského regionu, ale i ze vzdálenějších měst (např. Prahy, Sedlčan, Berouna, Brna, Protivína a dalších).

Co znamená c.k. v logu divadla?

Zkratka se dá vyložit několika způsoby, vyberte si: a) Začáteční písmena jmen Crhová-Kikinčuková (moje jméno za svobodna a po sňatku) b) "K" – symbolizuje trojlístek jmen zakládajících členů PLUTA (mimo mne) Kikinčuk, Kubišta, Karpíšek. c) c.k. – tak trochu se snaží napodobit dobu „zlaté éry“ kabaretů a vůbec malých soukromých divadélek komediálních žánrů.

Je v divadle angažován stálý soubor?

Divadlo PLUTO má stálý soubor profesionálních herců, zpěváků a hudebníků. Základ je tvořen pěti členy. Další pak jsou stálými hostujícími „členy“. S nimi se v PLUTU střídá cca 16 profesionálů. Dále zaměstnává jednoho člověka jako obsluhu v divadelním baru, jednoho uklízeče a jednu sílu na technickou výpomoc – na stavbu scény, obsluhu světelné i zvukové techniky apod. Pořadatelskou službu a službu v šatně divadla obstarávají dvě důchodkyně. Celkem tedy 5 osob tzv. technického personálu . V Plutu v malých roličkách účinkují i žáci STUDIA DIVADELNÍCH ŘEMESEL, které provozuje Občanské sdružení Klubu přátel c.k. Divadla PLUTO. (O.s. založili „skalní“ diváci našeho divadla jako výraz podpory a v reakci na to, že se nám  po léta nedařilo získat granty.)

Jak velké prostory má divadlo k dispozici?

PLUTO obývá prostor bývalého "D" Klubu v OD Centrum na Doubravce. Do sálu s příjemnou a vyhovující akustikou je u stolů 150 míst. (Na Silvestra či premiéry až 170). Stoly jsou po 6 nebo 8 místech. Pohoštění (pivo, utopenci, preclíky) je zdarma v ceně vstupenky, která stojí od 155,- Kč do 195,- Kč. K dispozici máme ještě několik dalších prostor:

a) předsálí se šatnou pro cca 200 diváků

b) divadelní bar s několika stolečky pro hosty (z baru se vchází do divadelního sálu

c) s divadelním sálem sousedí prostor pánské a dámské šatny a tzv. skladový prostor kulis, kostýmů rekvizit (cca 50 m čtverečních)

d) za zadní stěnou divadelního sálu je velká promítací kabina, která slouží osvětlovací a zvukové technice a další šatna pro herce a tzv. malá zkušebna cca 25 m čtverečních.

Ucházíte se o městské granty a s jakým úspěchem. Případně jak se daří bez nich?

Ucházíme se každý rok. Ovšem divadlo PLUTO, jako soukromý subjekt, nemá v Plzni nárok na podporu města, které prý soukromý sektor nepodporuje. Tak mi to alespoň před dvěma roky napsal tehdejší primátor Kalous. Proto vzniklo již zmíněné občanské sdružení, které má větší šanci na získání grantové podpory. Na pořádání akcí pro děti a seniory získalo v posledních dvou letech dotaci ve výši 20 a 25 tis. Kč. Velkou vzpruhou pak byl příspěvek od Úřadu městského obvodu 4 ve výši 100 tis. Kč. Občanské sdružení si od divadla Pluto pronajímá prostory na pořádání vlastních aktivit, mezi kterými jsou i společenské večery se známými osobnostmi, a nepřímo tak pomáhá divadlu i po finanční stránce.

Jaká je spolupráce se sponzory a jak se dá obstát v konkurenci podporovaných divadel ve městě, které aspiruje na titul Evropské město kultury.

 V konkurenci podporovaných divadel je složité a velmi namáhavé obstát. Nicméně svérázným projevem, obsahem a formou si PLUTO zachovává přízeň diváků už 9 let. Sponzorů není příliš mnoho, částky, které PLUTO od nich občas získává sotva pokryjí polovinu ročního nájmu. Takže na provozní a inscenační náklady si PLUTO musí našetřit z tržby a případných půjček od přátel a rodinných příslušníků. Vzhledem k tomu, že jsem zajišťováním  provozu divadla  naprosto přetížena,  časově náročnou komunikaci se sponzory již nezvládám.

Žádné divadlo bez stálé dotace nemůže vedle státem podporovaných divadel obstát. Proto jsme se rozhodli v letošním roce zaktivovat zbytky posledních sil a zlepšit marketing i organizaci týkající se provozu divadla a v neposlední řadě zlepšit prostředí pro diváky. Pokusíme se najít generálního sponzora, který by byl pro nás základní finanční jistotou a také vlajkovou lodí při dalších jednáních. Je to velmi těžké, ale věříme, že se nám to podaří a divadlo získá takové finanční zajištění, aby mělo důstojné podmínky pro svou existenci. PLUTO svým repertoárem vyplňuje již od roku 1999 mezeru v kulturním divadelním spektru celého západočeského regionu, a přestože od svého vzniku doposud nezískalo stálou podporu, věřím, že pokud se splní naše plány, pak zůstane stálou součástí života občanů Plzně i celého širokého okolí. Mým velkým přáním je, aby stejně jako dotované divadlo mohlo i to naše  nabídnout svým divákům kromě kvalitní zábavy i různé slevy (pro seniory, handicapované i sociálně slabé jedince) nebo zvýhodněnou dopravu autobusy.

Je Pluto nějak zapojeno do příprav kandidatury Plzně na získání titulu Evropské město kultury?

Zatím bohužel  nijak, ale tuto možnost bychom uvítali.

Existuje pro malý divadelní soubor nějaká možnost jak získat evropské peníze?

Hlavně z časových důvodů jsme ještě možnost získat peníze z EU nezkoumali , ale rozhodně bychom se o to chtěli pokusit.

Co nabízíte seniorům?

Divadlo má bezbariérový přístup a od začátku až do dnešních dnů je na každé představení část vstupenek (od 6 kusů nejméně) věnována seniorům a tělesně postiženým či jinak handicapovaným občanům. Pravidelně a nejméně 4x za sezónu probíhají tzv. představení pro seniory (lístky stojí po cca 50% slevě od 80 do 100 Kč). Dále pořádáme pro seniory a domovy důchodců besedy a vystoupení. Chtěli bychom jim nabídnout mnohem víc, je to ale problém zejména finanční.

Můžete nás seznámit s dalšími aktivitami divadla a klubu?

V současné době vrcholí přípravy 2. ročníku MINIFESTIVALU ČESKY HEZKY, jehož cílem je působit převážně na děti a mládež (ale i na dospělé) zábavnou formou divadelní poetiky v oblasti mluveného slova, poezie, prózy, tance i hudby, a zvýšit tak jejich zájem o mateřský jazyk a podpořit rozvoj komunikačních dovedností. Zároveň se snažíme přispět ke zpestření kulturního života na území města Plzně, osvěžit správné vyjadřování v českém jazyce a v neposlední řadě pobavit. Obeslali jsme MŠ, ZŠ i SŠ celého západočeského kraje, použili jsme i další možnosti, jak na akci upozornit, ale odezva byla bohužel nepatrná - jen deset MŠ, ZŠ a jedna SŠ.  To pro nás znamená kontaktovat školy, které nereagovaly, ještě telefonicky. Chtěla bych zdůraznit, že festivalu se mohou zúčastnit i mimoplzeňské školy.

Za zmínku stojí "Divadélko Rolnička" (angažují se v něm žáci Dramstudia), které spolu s kurzy stepu, tance a historického šermu spravuje občanské sdružení Klubu přátel Divadla PLUTO. To také připravuje pro svoje členy klubová představení nebo setkání s význačnými osobnostmi českého divadelnictví, o kterých už jsem se zmínila. V nejbližší době chystá uvedení nové pohádky Nejkrásnější hádanka režiséra Zdeňka Trošky, který je rovněž čestným členem Klubu „Pluťáků“ a 2. dubna poctí členy svoji návštěvou. Radim Uzel v pořadu určeném žákům od 8 třídy

Dalšími hosty klubových večerů budou neméně slavné osobnosti českého divadla jako je Květa Fialová, Ondřej Vetchý, Martin Dejdar, Naďa Konvalinková a další. Členem Klubu se může stát každý příznivec našeho divadla, který obdrží přenosnou legitimaci, díky níž se může zúčastnit speciálních klubových představení pro členy a ještě  získá slevu ve výši 20 % na všechna představení Divadla PLUTO. Členský poplatek je od 1000 Kč ročně.

Divadlo nabízí také řadu představení která obohacují školní  osnovy. Za všehcny jmenujme pořad EROTIKA NENÍ EXOTIKA aneb O SEXU BEZ HECU (od 8. třídy ZŠ výše) s odborným výkladem Mudr. RADIMA UZLA, prošpikovaný scénkami P. Kikinčuka.

Ludmila Kučerová 

Pozn. redakce:

Na téma aktivit Divadla PLUTO a jeho klubu by se dalo popsat ještě mnoho „papíru“. Lepší bude, když se sami přesvědčíte  na webových stránkách: pluto.webz.cz

Březen - měsíc internetu

Více než 330 knihoven po celé republice nabízí veřejnosti v rámci probíhajícího Března - měsíce internetu možnost seznámit se blíže s internetem. V duchu motta Internet - výhoda pro znevýhodněné se zaměřují zejména na osoby se zdravotním postižením, seniory, matky na mateřské dovolené, nezaměstnané. Novinkou letošního 11. ročníku BMI je Net vlak, Jehož cílem je seznámit zájemce v měsíci internetu s možnostmi využití internetu pro cestování a současně ukázat, jak České dráhy umožňují dopravu i lidem s pohybovým omezením.

Vozíčkáři si mohou vyzkoušet zvedací plošinu umožňující bezbariérový nástup do vlaku, pro zrakově handicapové je připravena navigační služba SONS.

Net vlak vyrazil 10. 3. z Brna – hl. n. a další zastávky jsou:  12. 3.  Blansko, 13. 3. Svitavy, 14. a 15. 3.  Praha-Libuš, 17. a 18. 3. Hradec Králové, 19. a 20. 3. Pardubice – hl. n. a 21. 3. Boskovice.

Net vlak pořádají České dráhy, a.s., Chráněná ICT pracoviště Deep a OS Vozíčkáři ze Zámku, se sídlem v Habrovanech. Partnery akce jsou ČD CARGO, SŽDC, ČSKI, ČVUT Praha, VK grafika, BMI sdružení, SONS, škola Svítání.

Celkem 310 přihlášek došlo do internetových soutěží dětí a mládeže do 18 let, předcházejících konferenci Junior Internet, která se uskuteční 29. března v Praze.

Závěrečnou dubnovou tečkou za letošním Březnem - měsícem internetu se stane konference Internet ve státní správě a samosprávě, na kterou se sjede 7. a 8. 4. do Hradce Králové více než 2000 účastníků.

Ještě předtím ale zakončí knihovny 29. 3. svoje březnové aktivity tradiční Nocí s Andersenem.

Přihlášeno je již přes 500 míst, kde stráví děti kouzelnou noc plnou čtení pohádek a dobrodružství, propojeny navzájem chatem a internetovými soutěžemi.

Organizátorem projektu Březen - měsíc internetu je BMI sdružení. Hlavním partnerem letošního 11. ročníku BMI je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, partnerem Svaz knihovníků a informačních pracovníků, mediálními partnery jsou Český rozhlas, Protext - PR servis ČTK, deník Právo, vydavatelství Burda Communications, Business Media CZ, a Reader´s Digest Výběr, odborným partnerem FORInternet.

Veškeré informace o projektu jsou na http://www.brezen.cz/.

EMA DESTINNOVÁ 130TI LETÁ

11.03.2008

PRAHA: U příležitosti oslav 130. výročí narození významné české operní pěvkyně EMY DESTINNOVÉ (26. 2. 1878 – 28. 1. 1930) se koná přednáška hudebního publicisty RNDr. Jana Králíka, CSc.  Pod názvem:  EMA DESTINNOVÁ 130TI LETÁ.

USKUTEČNÍ SE V ÚTERÝ 11. BŘEZNA 2008, 15 H V HLAVNÍM FOYERU NÁRODNÍHO DIVADLA. Přednáška bude doplněna nahrávkami hlasu Emy Destinnové a projekcemi fotografií této výjimečné umělkyně, které jsou majetkem Divadelního oddělení Národního muzea a Archivu Národního divadla.

UMA

Čtenáři a čtení v České republice v roce 2007

12.03.2008

OLOMOUC: Známý literární teoretik a kritik Jiří Trávníček představí průzkum nazvaný Čtenáři a čtení v České republice (2007), který uskutečnily dvě instituce: Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR. Kolik čteme, jak často čteme, jaké knihy čteme, co nejvíc ovlivnilo náš vztah ke knihám, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven… a srovnání s tím, jak se čte jinde.

Středa 12. 3. / 19.00 hodin v Arcidiecézním muzeu Olomouc / sál Mozarteum

Kroniky, kronikáři, muzea a archivy v Olomouckém kraji

 Náš seriál na toto téma postoupil do dalšího kraje. Zatím jsme představili situaci v okresech Olomouc a Šumperk, dnes k nim přidáváme další dva.

Okres Prostějov

Muzeum Prostějovska v Prostějově zcela nepřerušilo po roce 1989  spolupráci s kronikáři . „V rámci tzv. Poradenského střediska pro kronikáře jsme jednou až dvakrát ročně pořádali semináře a setkání na různá témata – historie, aktuální otázky, stylistika zápisu atd. A při této příležitosti si jednotliví kronikáři své zkušenosti vyměňovali mezi sebou. V současné době bohužel nemáme pracovníka, který by se této problematice věnoval. Také zájem kronikářů, respektive obcí, o spolupráci je minimální. Vzhledem k tomu, že tato činnost byla oboustranně zajímavá a přínosná, uvažujeme o nějaké nové formě oslovení kronikářů a obcí,“  říká ředitel prostějovského muzea Václav Hruška. Státní okresní archiv (SOkA) v Prostějově přichází do styku s kronikáři většinou při pořizování retrospektivních zápisů, kdy kronikáři potřebují nahlédnout do starších svazků kronik uložených v archivu či prostudovat písemnosti týkající se obce. „Při skartačních řízeních u obecních úřadů upozorňujeme starosty na povinnost ukládat dopsané svazky kroniky do archivu. Vysvětlujeme jim výhody tohoto kroku, avšak ne vždy se nám to daří. V poslední době se osvědčilo, že obcím nabízíme pořízení kopie kroniky. Ta pak zůstává obci, zatímco originál je bezpečně uložen u nás,“  sděluje ředitelka SOkA PhDr. Dagmar Roháčková.

Okres Přerov

Z působnosti Muzea Komenského v Přerově byla po roce 1989 práce s obecními kronikáři vyjmuta. Ve spolupráci s tehdejším Okresním národním výborem v Přerově se ještě v roce 1993 uskutečnil seminář, jehož se účastnilo 56 kronikářů. „Na jejich žádost se na něm hovořilo zejména o osobnosti kronikáře a o problémech spojených s vedením kroniky. Písemnou formou také kronikáři obdrželi základní pokyny jak vést zápisy a jak naložit s dopsaným svazkem. Získali i heslový ukazatel k ročnímu zápisu. Od té doby však muzeum není s obecními kronikáři v kontaktu,"  vysvětluje Mgr. Milan Chumchal, vedoucí oddělení regionální historie přerovského muzea. Státní okresní archiv v Přerově (SOkA) kontakty s kronikáři před rokem 1989 neudržoval. V rámci předarchivní péče bylo vždy zjišťováno, zda se v té které obci kronika vede, jak jsou uloženy její jednotlivé svazky, které do SOkA nebyly dosud předány, a tato praxe trvá i nadále. Po roce 1989 SOkA převzal k uložení evidenci kronikářů, kterou vedla metodička pro kroniky v Muzeu Komenského v Přerově. „My semináře pro kronikáře nepřipravujeme, ale když na podzim roku 1999 organizoval Městský úřad v Hranicích setkání kronikářů z Hranicka, připravili jsme pro ně přednášku o zpracování dějin obcí. Náš archiv kronikáři průběžně navštěvují, protože zde mohou získat potřebné informace z archivních pramenů. Výsledky studia jim pak poslouží k doplnění zápisů v kronice, popř. ke zpracování dějin obce. Na vyžádání také podáváme jednotlivé informace o vedení kroniky, o archivních pramenech k dějinám obce či předkládáme kroniky k nahlédnutí. Snažíme se pořídit kopie kronik, které nejsou u nás uloženy. Velice se nám osvědčila praxe, kdy město Přerov pořizuje dva exempláře kroniky, z nichž jeden je určen pro nás,"  říká PhDr. Jiří Lapáček, ředitel přerovského SOkA.

 Eva Veselá

Rekonstrukce v Národním technickém muzeu pokračuje

 Národní technické muzeum má statut ústředního muzea České republiky a vědeckého pracoviště s funkcí dokumentační, prezentační, metodickou a informační v oblasti historie vědy a techniky. Jeho rozsáhlé sbírky, archiválie a knižní fondy jsou prezentovány veřejnosti nejenom prostřednictvím expozic a krátkodobých výstav, ale i výchovně vzdělávacích a odborných programů; je k nim orientována i vlastní publikační činnost muzea. Vloni na podzim se muzeum uzavřelo kvůli rekonstrukci. Ministr kultury Václav Jehlička očekává, že NTM se stane vlajkovou lodí našich technických muzeí, že získá postavení srovnatelné s Národní galerií a Národním muzeem a zařadí se mezi špičkové evropské instituce tohoto druhu. Nový ředitel Mgr. Horymír Kubíček, jmenovaný vloni v létě, si mezi krátkodobější cíle vytkl otevření nově rekonstruované budovy a stálých expozic ke 100. výročí založení muzea. Domnívali jsme se, že toto výročí připadá na letošní podzim, ale PhDr. Jitka Zamrzlová z odboru vnějších vztahů NTM, která zopověděla všechny naše dotazy, nás vyvedla z omylu:

Na jaké datum by měly připadnout oslavy a je už alespoň v přípravě nějaký itinerář?

Nejprve bych ráda upřesnila datum založení muzea; nebylo to na podzim, ale 5. července roku 1908, kdy se konala zakládající schůze. Ovšem až za dva roky, 28. září 1910, se muzeum poprvé otevřelo pro veřejnost. Proto – a nejen proto –  jsou naše oslavy zacíleny na září 2010. Dalším důvodem je také to, že letos, kdy uplyne sto let od konání zakladatelské schůze, je a bude muzeum z důvodů zásadní stavební rekonstrukce uzavřeno. Itinerář oslav není ještě ve finální podobě, soustředíme se nyní především na nové expozice a na výstavu ke stoletému výročí, které by měly být dokončeny a otevřeny v letech 2009 a 2010. Letos hodláme v rámci stoletého výročí vydat ve spolupráci s ČNB pamětní stříbrnou dvousetkorunu, a dále je naplánováno vydání publikace příběh NTM a reprezentativního výběrového katalogu sbírek NTM. Další akce budou následovat v letech 2009 a 2010.

Jak probíhá rekonstrukce? Jsou nějaké vážné problémy, a kdy se počítá s jejím ukončením?

Jak uvádíme i na hlavní stránce naší webové prezentace, příprava jednotlivých stálých expozic (Doprava, Hornictví, Foto-kino, Tiskařství, Komunikace, Technika v každodenním životě, Astronomie a Architektura a stavitelství) a výstav (Příběh Národního technického muzea a Motory) je oproti původnímu předpokladu bývalého vedení NTM finančně a časově výrazně náročnější. Proto nebude technicky možné nové expozice dokončit a zpřístupnit veřejnosti v tomto roce, tak jak bylo avizováno. Nové vedení NTM usiluje o vybudování kvalitních expozic a výstav, a proto věnuje velkou pozornost jejich koncepci, obsahu a provedení. To vyžaduje kromě nemalých finančních prostředků i dostatečný časový prostor na jejich přípravu a realizaci. Jednotlivé expozice budou postupně dokončovány v průběhu roku 2009. Zpřístupnění všech expozic a výstav pro veřejnost v nově zrekonstruované budově je plánováno nejpozději do roku 2010. Vlastní oprava budovy probíhá podle plánu a postupně jsou zprovozňovány její jednotlivé části. Druhá etapa skončí v květnu 2008 a výsledkem budou stavebně zrekonstruované prostory stálých expozic, výstavních sálů, konferenčního sálu, vstupního vestibulu, hlavních schodišť a foyerů, kancelářského, provozního a technického zázemí a dalších prostor včetně venkovního parkoviště pro návštěvníky. Na rok 2009 je plánováno zahájení třetí etapy rekonstrukce, která by měla být ukončena v roce 2011.

Požádalo muzeum na rekonstrukci budovy, sbírek nebo na některý ze záměrů o dotaci EU, případně s jakým úspěchem?

Na rekonstrukci budovy NTM nežádalo o dotaci z EU, neboť všechny tři etapy rekonstrukce jsou průběžně financovány z rozpočtu MK ČR. Muzeum požádalo na podzim r. 2006 o finanční podporu z tzv. „norských fondů“ (Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru a finanční mechanismus Norska) na přípravu expozic, bohužel bez úspěchu. V roce 2005 jsme žádali o podporu restaurování Letenského kolotoče, také bezvýsledně.

A právě k Letenského kolotoče se týká naše poslední otázka. V roce 2005 byla vyhlášena veřejná sbírka na rekonstrukci této kulturní památky, povolená na tři roky. Zeptali jsem se:

Kolik peněz se díky sbírce shromáždilo a jak byly či budou použity. Kdy skončí restaurování této památky a kde se počítá s jejím umístěním?

Rekonstrukce čeká i Letenský kolotočVeřejná sbírka na opravu kolotoče vynesla k 28. únoru letošního roku 300 179 Kč. Tyto prostředky budou použity přednostně na stavebně historické průzkumy objektu kolotoče a na restaurátorské průzkumy koní, případně i na zahájení restaurátorských prací. V současnosti se zpřesňuje strategie restaurování, neboť jde o naprosto bezprecedentní případ, kdy by výsledkem těchto prací měl být sbírkový předmět požívající památkové ochrany a zároveň by tento předmět měl být používán ku svému původnímu účelu. Rozhodně však nepočítáme s možností, že by kolotoč měnil své historické místo, a zároveň počítáme s tím, že bude i nadále otevřen pro veřejnost při splnění všech bezpečnostních a památkářských kritérií.

Díky za informace

Ludmila Kučerová

Veřejná výtvarná soutěž

BRNO: Statutární město Brno vyhlásilo Veřejnou výtvarnou soutěž na vytvoření návrhu sochy Spravedlnosti s vodním prvkem pro Moravské náměstí v Brně. Soutěž je vyhlašována v souvislosti se záměrem rehabilitovat Rašínovu třídu a přilehlé části Moravského náměstí v Brně do podoby důstojné enklávy a dosáhnout ve zmíněné lokalitě atmosféry svátečnosti. Soutěžní podmínky a kontaktní informace zájemci získají na http://www.brno.cz/index.php?nav01=35&nav02=133&nav03=11909

Termín odevzdání soutěžních návrhů je stanoven do 17. 4. 2008 do 15:00 hod.

uma

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení