Instituce a kulturní zařízení

Nové tvůrčí centrum vzniklo díky spolupráci Švandova divadla s MČ Praha 5, která projekt významným způsobem podpořila a budovu zcela zrekonstruovala. Slavnostní otevření se uskuteční 16. září a bude při něm možné vidět a zažít aktivity, které se tu v sezóně 2023/24 chystají. Akce bude zároveň spojena se Dnem otevřených dveří v nedalekém Švandově divadle. Ještě před tím ale Tvůrčí dům vyhlašuje soutěž určenou pro studenty uměleckých škol na výtvarné ztvárnění volné vstupní plochy do vnitřního traktu budovy.

V hledišti i na jevišti

„Stejně jako v minulosti Eliška Pešková, i my chceme svou nabídkou obsáhnout mnoho uměleckých oborů, inspirovat, probouzet nadšení a vzdělávat,“ uvádí Vojtěch Nejedlý, ředitel Tvůrčího domu Elišky Peškové. „Nově zrekonstruovaný dům s krásným dvorním prostorem a silným geniem loci tak otevřeme nejen profesionálním umělcům a souborům, ale hlavně amatérům – zvědavcům, nadšencům i lidem toužícím po společně sdílených zážitcích. Budeme tu pro děti, studenty uměleckých oborů, rodiny i seniory. Ti všichni se u nás budou moci na programu zároveň sami podílet,“ říká Vojtěch Nejedlý.

„Chceme se přihlásit k historii Smíchova a jeho kultuře. Zároveň navazujeme i na bezmála dvacetiletou historii pořádání kreativních workshopů v jen pár kroků vzdáleném Švandově divadle, s jehož zázemím a renomé zůstáváme přirozeně propojeni,“ dodává Nejedlý. 

Výtvarná soutěž – příležitost pro studenty

Jednou z prvních aktivit Tvůrčího domu Elišky Peškové je vyhlášení soutěže pro studenty uměleckých škol na výtvarné řešení volné plochy ve vstupu do vnitřního traktu. „Chceme ukázat, že Tvůrčí dům je místem pro kvalitní amatérské a studentské umění. Vítěz soutěže získá symbolickou finanční odměnu 10 000 korun, vstupenky na představení Švandova divadla, ale především možnost realizovat svoje dílo ve veřejném prostoru kulturní instituce na ploše čtyř metrů čtverečních“ říká Nejedlý. Soutěž probíhá od 7. června, uzávěrka návrhů je 31. července. Realizace návrhu, který pětičlenná umělecká komise vyhodnotí jako vítězný, proběhne v druhé polovině srpna. „Přesné zadání a pravidla soutěže najdou zájemci na oficiálních stránkách Švandova divadla,“ doplňuje Nejedlý.

Tvůrčí dům pro všechny generace: divadlo, film, buskeři i hydepark

V historicky první sezóně 2023/2024 nabídne Tvůrčí dům Elišky Peškové divadelní představení včetně projektů vytvořených přímo pro toto centrum. Zájemci tu mohou jít na filmové projekce snímků určených pro klubového diváka, ale i pro děti, rodiny a pamětníky. Tvůrčí dům počítá i s koncerty menších kapel zejména akustických a folkových žánrů. „Rádi bychom nabídli zázemí takzvaným buskerům čili pouličním muzikantům. Ti mohou ozvučit náš vnitroblok či se stát hosty autorských večerů open-mic,“ plánuje Vojtěch Nejedlý.

Program centra počítá také s masterclassy a workshopy pro lidi nejrůznějšího věku i zájmů.      Najdou zde sebevzdělání i aktivní odpočinek, umožňující „vypnout“ z každodenní pracovní rutiny. „V rámci podpory mezigeneračních vztahů chystáme cyklus dílen pro rodiče s dětmi, kdy se pod dohledem profesionálního lektora budou věnovat ruční výrobě a tradičním řemeslným aktivitám. S programem Babi, dědo, vyprávějte o Smíchově se obrátíme na prarodiče, ale i na jejich děti a vnuky či vnučky. Útočiště zde najde také amatérské Herecké studio Švandova divadla a letos založený Dětský divadelní soubor. Spolu se zastupiteli Prahy 5 uvažujeme také o smíchovském hydeparku, kde bychom dali slovo místním obyvatelům. Rýsuje se také cyklus přednášek významných osobností Prahy 5 a mnoho dalších aktivit,“ líčí Nejedlý.

Navázání na zvyky a tradice    

Podle něj je úkolem Tvůrčího domu Elišky Peškové podpora sousedské komunity a návrat k původním a jedinečným tradicím Smíchova. „Přinejmenším jednou v měsíci se přihlásíme ke zvykům jako je například prosincová Mikulášská, myslivecký ples, masopust a další události, jež kdysi ke Smíchovu coby městečku za újezdskou branou patřily. Naším cílem je tak i zastavení a uvědomění, na jakém místě a v jakém čase se zde nacházíme. I proto budeme připomínat roční cyklus, v němž naše společnost ještě před nedávnem žila a díky němuž si udržovala stabilitu a pocit jistoty,“ uzavírá Nejedlý.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…

… Eliška Pešková se narodila 1. července 1833, letos uplyne tedy už 190 od jejího narození?

Její původní jméno Elisabeth Peschke napovídá, že pocházela ze smíšené, česko-německé rodiny. Už jako Eliška Pešková působila v českém souboru Nosticova divadla (dnes Stavovského divadla) a stala se jednou z nejpopulárnějších českých hereček své doby. Kolega herec Rudolf Deyl starší o ní napsal: „Vyšplhala se z copatých, prostořekých žabek do salónních subret, v nichž zahrocovala pointy v bodavé šípy, a dospívala v plamennou debatérku. Léta formovala její projev. Získal na jasnosti a ostrosti... Její nejpádnější zbraní byla ovšem bezprostřednost výrazu, tryskající z nevyčerpatelné svěžesti její osobnosti.

… jako členka divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic, za něhož se v roce 1850 provdala, stála Eliška Pešková v roce 1881 po boku svého muže u zrodu Švandova divadla?

Zde se uplatnila i jako autorka a překladatelka z němčiny a francouzštiny – do češtiny údajně převedla až 600 titulů.  Smíchovská scéna tak díky ní významně rozšířila svůj repertoár i o světové dramatiky v čele s Henrikem Ibsenem. Sama také asi dvacet her napsala, z velké části šlo o dramatizace literárních děl.  Po Švandově smrti v roce 1891 převzala do svých rukou vedení celého divadla. Jako herecká pedagožka vychovala i mnoho svých nástupkyň, z nichž se později staly hvězdy Národního divadla.

… ředitel Tvůrčího domu Elišky Peškové Vojtěch Nejedlý působí také jako divadelní režisér?

Absolvent katedry činoherního divadla DAMU nedávno na malé scéně Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami nastudoval inscenaci Chvála bláznovství, premiéra byla v dubnu 2023. Kromě vedení Tvůrčího domu Elišky Peškové píše písňové texty a je i vášnivým muzikantem. Aktivně se věnuje také lektorské práci s dětmi a je dlouholetým programovým vedoucím na dětských táborech.

... dům, v němž se nyní Tvůrčí dům Elišky Peškové nachází, nesl před jeho založením název Romaneto odkazující k originálnímu literárnímu žánru vytvořenému smíchovským rodákem Jakubem Arbesem? 

V budově byla restaurace, v posledních letech však objekt chátral a kolem jeho špinavých zdí bylo lepší raději rychle proběhnout. Zarůstající dvůr s omšelými stavbami industriální architektury byl před rekonstrukcí rejdištěm potkanů a holubů. Novotou svítící budova je teď ve šňůře domů v rušné ulici nepřehlédnutelnou perlou.

… boční fasádu domu viditelnou ze směru Arbesova náměstí zdobí mural – velkoformátová nástěnná malba – Davida Strauzze?

Kanadský umělec žijící v Praze 5 na něm zpodobnil nejen Elišku Peškovou, ale i jejího manžela Pavla Švandu ze Semčic.

Luboš Balák: SKEČMEN
Divadlo Komediograf

Během večera nám bude Roman Zach vyprávět příběh chlapíka, kterému jednoho dne řekli, že ztratil humor. A to je katastrofa! Protože tenhle člověk se humorem živil. Ptáte se, co se stalo? Bez humoru se mu zasekla nejen kariéra, ale čím dál víc se ukazuje, že to drhne i v normálním životě. Bere se příliš vážně jako všichni ti lidé bez nadhledu, ironie a vtipu, a stejně tak se rozleptává a rozkližuje. A čím víc nemůže humor a smích najít, tím je vtipnější. A uvidíte, že bavit bude i vás.

Hraje: Roman Zach
Autor a režie: Luboš Balák
Dramaturgie : Adéla Vondráková
Výtvarný koncept: Andrea Králová
Hudba: Roman Zach

Na představení zvou Přátelé želevické hospůdky a osazenstvo stavení U Gráfů.
Vstupné: 180 Kč v předprodeji (Hostinec U Gráfů v otevírací době) a 200 Kč (na místě před představením)

Zde odkaz na FB událost

Propagace do zahraničí by měla být koordinována ve spolupráci se zahraničními partnery. Soustředí se na oslovení jednak již osvědčených uměleckých a organizačních partnerů českých uměleckých subjektů, jednak partnerů žádoucích a prestižních, zejména v zemích prioritního zájmu zahraniční politiky ČR s využitím služeb organizací zřizovaných a kooperujících s MZV. „Dvousté výročí narození Bedřicha Smetany vnímám jako silný impuls k propagaci české kultury u nás i za hranicemi naší vlasti. Výročí je pro Českou republiku celonárodním tématem, které se neomezuje jen na oblast hudby, ale má světu ukázat Českou republiku jako kulturní velmoc a Bedřicha Smetanu jako skladatele světového formátu. V zahraničí bude projekt rovněž oslavou a propagací Smetanova díla v evropském i světovém kontextu, zároveň ale přispěje k mezinárodní prezentaci České republiky jako kulturní velmoci a posílení jejího renomé ve světě,“ řekl ministr kultury Martin Baxa. 

Projekt „Smetana 200“ je z důvodu kulatého jubilea zakladatele české národní hudby projektem stěžejním či pilotním, je ovšem zasazen do širšího rámce tzv. Roku české hudby. Do celého projektu se zapojí i další významné české kulturní instituce; např. Národní divadlo, Pražské jaro, Opera Europa, Česká centra, Český spolek pro komorní hudbu, další česká divadla a orchestry, Institut umění – Divadelní ústav, NIPOS, Unie českých pěveckých sborů a další. Nezbytným předpokladem pro dosažení všech cílů bude zapojení Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy a Českých center.

Program se neomezuje pouze na výroční smetanovský rok, už od roku 2022 jej avizují přípravné programy na smetanovská témata. Kromě živých kulturních akcí díky němu vzniknou edukační materiály, publikace a hudební nahrávky, které umožní další naplňování cílů projektu i po jeho ukončení. 

Usnesením vlády je na celý projekt Smetana 200 určeno 200 milionů korun. 

Do soutěže se letos zapojilo osm skupin s celkovým počtem 114 dětí české a ukrajinské národnosti. Soutěž se konala ve třech městech v České republice, a to v Praze, Třinci a Plzni. Tématem, kterým se nadaní malíři letos inspirovali, byl „Svět míru inspirovaný přírodou“. Cílem výtvarné soutěže je vytvořit pro mladou generaci prostor, kde by mohla přemýšlet nad hodnotami míru a diskutovat o tématech, jako je respekt, tolerance, vzájemná komunikace a spolupráce. Letošní ročník měl ale poukázat také na to, jak se můžeme jednotě a harmonii učit od přírody.

Soutěž se konala nejen v České republice ale i v zahraničí. Jen pro představu v loňském roce proběhla  v dalších 54 zemích světa. Díla mladých soutěžících posuzovaly renomované české umělkyně Linda Čihařová a Irena Procházková. Vzhledem ke kvalitě kreseb bylo obtížné určit vítěze, nakonec se to ale podařilo. Byli vybráni tři výherci z každé kategorie – Yeva Khabatiuk, 8 let, Aslan Isaak, 13 let a Kateřina Vršková, 15 let. Ceny byly účastníkům slavnostně předány 23. června, kdy zároveň proběhla i výstava uměleckých děl všech dětí.

Jako speciální ocenění darovali dětem své podpisy členové známé ukrajinské kapely Kalush Orchestra a certifikáty pro vítěze podepsal český youtuber Lukefry.

Nejlepší práce z každé země budou zaslány do Jižní Korey, kde sídlí centrála IWPG. Díla, která postoupila do mezinárodního finále, získají čestné místo ve speciální knižní sbírce. Závěrečné udílení cen se uskuteční v průběhu listopadu a vítěz hlavní ceny získá v přepočtu 18 000 Kč ve formě stipendia.

„Chtěli jsme dát dětem a teenagerům v České republice příležitost k tomu, aby se mohli více dozvědět o kultuře míru,“ uvedla ředitelka pobočky IWPG Kay Yu.

IWPG je mezinárodní nevládní organizace registrovaná u Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC) a Oddělení pro globální komunikaci (DGC), která aktivně podporuje mírové vzdělávání u žen. Součástí agendy organizace jsou také různé projekty, jejichž cílem je propagace kultury míru a prosazování Deklarace míru a ukončení válek (DPCW).

K výstavě je využit prvně celý podzemní prostor. Po sestupu nás vítá hned místo ztišení: fotografie zdí, s průhledy ve tvaru kříže do přírody, siluet věrozvěstů v mlze bájného Radhoště a fotoportrét v kameni i s verši a tepaným portrétem J. Kaluse. Poté krásu prostoru z kamene a cihel začneme vnímat v levé části díky sloupům a klenbě, v pravé díky dvěma částem s průchodem mezi nimi. Pro průhled až na konec jich obou jsou na protilehlých stěnách instalována větší díla autora. Kov – stojanů s mřížemi, mřížemi i samostatně umístěnými, s kovem reliéfů jsou symbolem dobové železárny. Sestaveny do různých úrovní i s díly a texty, a přesto v jednotné linii, navozují obrys hor. Dřevo – vitrín, surových hranolů a tyčí s instalovanými dřevěnými reliéfy a kresbami krajových kostelíků autora a se snímky lesních zákoutí a horské přírody autorky, je druhé nosné téma. Kámen – stavby samé, bílé valounky lemující podél zdí dlaždicovou podlahu, jsou dalším tématem. Detailně je kámen zároveň zvěčněn ve fotografiích a popsán v básních a textech. A konečně Světlo – bodovek z podlahy a s barevnými skly obarvuje i stěny. A osvětlené kořeny, kmeny a vodní hladina ve fotografiích a nasvícení celého podzemí dojem světelnosti ještě umocňuje. Výstava – díky interiéru, díky tématům, materiálům, formám a díky živému přístupu autorů i k okolní krajině – je přímo magickým prostorem. V ní lze najít i magii naší vnitřní krajiny.

Autoři se těší na setkání ve výstavě v neděli 30. července 2023 od 17.00 hodin v Památníku Josefa Kaluse v Čeladné.  Otevřena do 31. 8. / Út - Ne 9.00 - 16.00 hodin.

Instalaci tvoří metrové kulečníkové koule, které reagují na pohyb vody a vlnky způsobené proplouvajícími loďkami. Diváci se tak stávají součástí díla, jelikož dotvářejí jeho aktuální podobu.

Vizuální umělec Otto Vincze přizpůsobuje výstavu vždy konkrétnímu místu a jeho historii. Pro Prahu vytvořil speciální bílou kouli se stylizovanou podobou reliéfu Bradáče, který byl na jednom ze stavebních kamenů Juditina mostu, předchůdce Karlova mostu.

„Na rozdíl od skutečného kulečníku se u instalace nepohybují koule, ale pomyslné plátno pod nimi. Symbol Bradáče pak autor zvolil jako připomínku síly vody a její úctyhodnosti. Reliéf umístěný pod Karlovým mostem sloužil v minulosti jako varování před záplavou a když voda vystoupala k jeho vousům, začali místní utíkat před povodní,“ popisuje symboliku instalace Hajnal Kassai, ředitelka Lisztova institutu – Maďarského kulturního centra, které v Praze letos oslavuje již 70 let od svého založení.

Dílo s názvem RIVER-POOL bylo dříve vystavené na Dunaji, na jezeře pod hradem Tata a také v rámci Benátského bienále. Pražská instalace bude k vidění ze Smetanova nábřeží, Kampy i Karlova mostu a mostu Legií. Diváci se k ní mohou zároveň přiblížit i na šlapadlech. Na jedné kouli je navíc QR kód, který může návštěvník například na loďce či šlapadle naskenovat a po registraci do aplikace MOL Move získat poukaz na kávu zdarma na jakékoli čerpací stanici MOL.

„Rádi jsme podpořili výstavu u příležitosti 70. výročí založení Maďarského kulturního centra v Praze. Zároveň nás velmi oslovilo samotné dílo, a to zejména svojí hravostí, dynamikou a interaktivním zapojením diváků přímo do instalace. V lokalitě jsme umístili i speciální rám v podobě fotopointu, na kterém se návštěvníci o instalaci dozví více a budou se s ní moci i vyfotit,“ komentuje výstavu Martin Pavlíček, vedoucí komunikace společnosti MOL Česká republika.

Instalace bude na Vltavě umístěna od 9. června do 31. srpna. Po jejím skončení společnost MOL jednu z koulí vydraží a výtěžek věnuje na podporu Konta Bariéry.

Více informací o instalaci RIVER-POOL: http://www.river-pool.com/

___

A protože našim labyrintům už bude 16 let, tak jsme se rozhodli, že oslavy pojmeme trošku jinak. Spojíme naše oslavy nikoliv s přijímáním dárků, ale jejich dáváním. Ve čtvrtek 6.7. a pátek 7.7.2023 budete mít možnost spolu s námi podpořit Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a to skrze náš společný projekt „SRDCE V SRDCI“ „Srdce v srdci“ jsou krásná, ručně foukaná a malovaná srdce, která vznikla, aby mohla dělat radost. Radost těm, kteří si je koupí, radost těm, kterým budou darována a stejně tak i radost těm, kterým se díky jejich koupi dostane potřebné pomoci.

Výtěžek z prodeje těchto srdcí putuje výhradně na podporu projektů Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.

A nás by moc potěšilo, pokud byste nám pomohli a spolu s námi, v náš narozeninový den vytvořili co největší dárek to bude možné…tedy čím více srdcí koupíte, tím větší dárek pro Nadaci Vize 97 vytvoříme. A protože je důležité mít nějaký cíl…tak naším cílem je pochopitelně prodat všechna srdce, která budeme mít pro Vás připravena.

Zámecký areál je otevřen od 9:00 do 18:30 hod.

www.zamekloucen.cz

Festival KoresponDance letos připomíná výročí dvou významných architektů, Karla Pragera a Jana Blažeje Santiniho. Proč jste se rozhodli oslavit právě tyto osobnosti a zvolili jste téma Architektura a krajina?

KoresponDance je festival pohybového umění. Tanec a nový cirkus mají mnoho společného s architekturou, protože tyto různé umělecké disciplíny se řídí stejnými fyzikálními pravidly. Jsou spojeny s gravitací a potřebou se od ní osvobodit: skoky, visy nebo velkými otvory v opěrných zdech a riskantními výškami. Symboly spojené s tělem se používají i v architektuře: například půdorys kostela kopíruje lidské tělo v horizontální poloze atd. Prostředí nebo krajina jsou pro obě důležitým kontextem a mění vztah návštěvníka k budově nebo představení. KoresponDance se o tato témata vždy zajímal, a proto je to outdoorový festival, který svá představení přizpůsobuje místům, kde jsou prezentována veřejnosti.

Letošní významnou událostí pro obyvatele Žďáru jsou oslavy třístého výročí narození Santiniho, stavebního umělce, který ve městě zanechal velkolepé architektonické stopy a na kterého jsou místní lidé právem hrdí. Celý program ve Žďáru je zaměřen na interpretaci architektova díla prostřednictvím speciálních pořadů přizpůsobených místu konání a tématu. V Praze jsme hledali protipól k Santiniho dílu, abychom zdůraznili různé způsoby myšlení, a vybrali jsme architekta Pragera, který také slaví významné výročí: 100 let od svého narození. Proto se pragerovská část festivalu konala v CAMPu, v budově zvané CUBE. Santini pracuje s křivkami, s harmonií, vytváří zvláštní styl, který odpovídá místu a ovlivňuje prostředí. Pragerův vztah k budově je vztahem sochaře navrhujícího objemy s ortogonálními rovinami. Klademe si také otázku místa bez architekta, centrálního místa města Žďár, a způsobu, jakým zde žijí jeho obyvatelé. Právě všechny tyto myšlenky, koncepty a citlivosti nás vedly k sestavení programu KoresponDance 2023 pro Prahu a pro Žďár.

Jak se architektura a jména jubilantů konkrétně promítnou do pohybových žánrů a do programu?

Identifikovali jsme nejdůležitější otázky, které si tito architekti kladou, a hledali jsme pořady, které mohou klást otázky stejné.

Symbol čísel pro žonglérskou společnost Tall Tales, práce na spojitosti a křivkách s představením Yin Zéro, kde dva současní vířiví dervišové nechávají své žonglérské míčky nepřetržitě kroužit na svých tělech. Rezonance, představení vytvořené speciálně pro kapli Zelené hory ve spolupráci s francouzskou společností Fetes Galantes a českým orchestrem Collegium 1704, nebo velkolepé Requiem – Veselá smrt francouzské umělkyně Beatrice Massin, uváděné na úpatí kopce u rozkošného malého hřbitova, který se v 18. století nikdy nepoužíval. Mimořádné a meditativní dílo Elišky Brtnické o gravitaci s názvem Thin Skin... Toto téma je příliš bohaté na to, aby se dalo obsáhnout v rámci jediného festivalu.

V čem byl odlišný pražský festival od hlavní části ve Žďáru?

Program v Praze byl složen z nového cirkusu a street dance a probíhal jeden den: workshop, čtyři představení a moderované diskuse mezi diváky a umělci, zatímco program ve Žďáru trvá čtyři dny. Kromě současného tance zahrnuje program i novou site-specific tvorbu a práci s místními obyvateli, kteří se účastní několika představení. Součástí programu je také velké množství workshopů pro veřejnost i odborníky a filmový program vzniklý ve spolupráci s dalšími dvěma mezinárodními festivaly.

Praha i Žďár nad Sázavou však mají společné téma, a tak vždy zařadíme nějaký program uvedený v Praze i ve Žďáru. Letos je to Yin Zéro od souboru Compagnie Monad.

Jaký je váš favoritní bod v programu, na který se obzvláště těšíte?

To je těžká otázka, miluji totiž každé z představení, které jsme s manažerem Casperem de Vriesem vybrali. Jsem ale zvědavá na výsledky dvou připravovaných představení: Rezonance v kapli na Zelené hoře a Ferst Dadler kráčí, kde se sejde asi padesát Žďáráků, kteří nám předvedou své vidění Santiniho v tanci a písni.

Festival je mimo jiné známý tím, že pracuje se sociálními skupinami a vytváří pro ně speciální projekty. Které komunity to letos budou a jakým konkrétním způsobem je zapojíte?

Letos jsme se rozhodli vytvořit pouze jeden velký projekt s místními obyvateli a proměnit jej v moment mezigeneračního setkání několika existujících skupin. Teenageři ze ZUŠ, ženy nad 65 let, učitelé tance, studenti konzervatoře a další tak budou společně tvořit a sdílet s diváky svou vizi Santiniho. Jako každý rok požádáme školáky, aby vystoupili s představením, které připravili během roku s profesionálními choreografy na školní témata, a tým letního tábora festival zahájí. I letos se na festivalovém jevišti představí více než 130 místních obyvatel spolu s umělci z celého světa. Jako vždy festival kromě příslušných workshopů nerozděluje diváky a nabízí jednotný program pro všechny věkové kategorie.

To dokáže tančit opravdu každý?

Od okamžiku, kdy víte, jak se pohybovat, od okamžiku, kdy si uvědomujete, co děláte, když se pohybujete, jste schopni tančit. Jen do toho musíte vložit svou poezii a představivost! Radost z tance přetrvává, pokud nebyla v raném věku potírána úvahami typu: „Co to děláš? Chovej se slušně!“ nebo „Vypadáš ošklivě!“, případně „Ty opravdu nemáš smysl pro rytmus!“. Stačí se podívat na úspěch našich dam nad 65 let ve Žďáru a v Praze… promlouvají k srdcím svých diváků! Každý bez výjimky má svým tělem co říct, dokonce i lidé s postižením, kteří mohou mít nesmírně inspirativní citlivost nebo způsob pohybu. Jediný rozdíl je v tom, že víte, komu děláte radost: Svým přátelům? Neznámým divákům? Otázkou je znát své schopnosti, uspět ve svém umění: amatér bude jednou vynikající a podruhé ne. Profesionál si bude držet svou úroveň s ambicemi pro publikum.

Jaký je vztah veřejnosti k současnému tanci, pohybovému umění a novému cirkusu obecně? Proměnil se tento postoj v letech?

Vždy existuje strach ze současného umění, strach z jeho nepochopení. Současné umění však chce ke svým divákům promlouvat prostřednictvím jejich citlivosti, představivosti a zkušeností. Ti, kteří jsou otevřeni svým pocitům, pak pochopí! Tanec také naráží na základní morální bariéru. Vždycky je tu ta podivná myšlenka, která číhá na špinavé straně těla… Dejme mu prostor, aby mohlo mluvit o všem! Tělo říká mnoho a především odhaluje vnitřní krásy, které nelze vyjádřit slovy!

Na zámku ve Žďáru aktuálně budujete Kreativní centrum Vysočina, na něž jste na jaře získali dotaci z Národního plánu obnovy. Jaké zde máte plány a komu by mělo centrum sloužit?

Jsme rádi, že na konci roku 2025 otevřeme kulturní Kreativní centrum Zámek Žďár na Vysočině. Má být tvůrčím centrem především pro performery a pohybové umělce, ale také jim umožní spolupráci s profesionály z kreativního průmyslu (architektura, film, muzejnictví atd.) a s odborníky: výzkumníky, vědci, pokročilými pedagogy, ale i průmyslníky, kteří se potřebují přeorientovat na svou tvorbu. Centrum je určeno profesionálům z Vysočiny a umělcům z celého světa. Bude mít k dispozici více než 2 400 m², z toho 800 m² se sedmimetrovými stropy pro cirkusové umělce! Jako rozšíření toho, co už děláme ve Žďáru nad Sázavou, zde budou pracovat umělci na rezidenčních pobytech a my budeme podporovat spíše jejich výzkum než výsledky. Jedná se o momenty v kariéře, kdy je třeba vždy ukázat výsledek, aniž by byl čas na přeorientování a riskování. Centrum přivítá veřejnost, která bude mít možnost se s umělci setkat a pracovat s nimi. Plánuje se také programová nabídka. Tato zcela flexibilní budova bude schopna umístit dvě scény, jednu pro 180 a druhou pro 500 diváků.

Více informací o programu a festivalových pasech na www.korespondance.cz.