Instituce a kulturní zařízení

Torzální architektura - zříceniny hradů, zámků, tvrzí, klášterů, kostelů, stejně tak torzální architektura odkrytá v průběhu záchranných archeologických výzkumů, představují významnou součást národního kulturního dědictví. Některá  občanská sdružení a nadace si kladou si za cíl péčovat o konkrétní lokality, především zříceniny hradů.[1]

V jakém stavu se nachází hradní zřícenina, než o ní začne občanské sdružení pečovat?

   - Je to zřícenina ohrožená převážně jen vlivy povětrnostními a vegetačními, případně důsledky těžby dřeva či vandalismu neukázněných návštěvníků, měnící se bez adekvátních konzervačních zásahů v hromadu sutin, která je zarostlá vegetací (nutno podotknout, že právě sutina ukrývá a konzervuje významná torza na první pohled zcela zničené zříceniny), včetně movitých archeologických nálezů.

   - Je to zřícenina, na které proběhl archeologický výzkum, díky kterému došlo k odkrytí torzálně dochovaných částí zaniklých architektur, aniž by se dále zohlednila nutnost konzervace odkrytého zdiva, nebo jeho další zasypání. Mementem zůstávají hrady Vízmburk, Věžka, ale i Helfenburk v severních Čechách, kde důvodem provádění většiny prací Občanského sdružení Hrádek byla sanace odkrytých situací v průběhu archeologického výzkumu. Právě v případě hradu Helfenburk se nabízí otázka, jaký by byl stav předmětné kulturní památky, pokud by dotyčné sdružení neexistovalo. Odpověď poskytuje řada hradních lokalit v severních Čechách, na nichž takto zodpovědné občanské sdružení nepůsobí, např. hrad Tolštejn. V těchto případech je aktivity občanského sdružení nutné směrovat „k úklidu“ – k zasypání sond, sehnání peněz na konzervaci či jinou údržbu odhaleného zdiva atd. Namístě jsou dotazy, jak je možné, že i sami archeologové – badatelé poškozují svými badatelskými zájmy hradní zříceniny? Žel, ne každá ze zřícenin je kulturní památkou. Památkářům samým na různých úrovních odborné organizace památkové péče chybí nástroje k tomu, aby zabránili dobře motivovanému badateli oprávněné organizace v provádění archeologického výzkumu hradní ruiny, podpořeného v mnoha případech grantem ministerstva kultury.

Do jakého stavu se dostane hradní zřícenina díky činnosti občanského sdružení?

   - Je to udržovaná zřícenina zbavená náletové zeleně, s udržovanými korunami zdiva pod drnem suchomilných rostlin, udržovaná, aniž by docházelo k masivním, z hlediska zásad péče o torzální architekturu, nežádoucím zásahům do její hmoty a do její destrukce, zřícenina s informačním systémem, zapojená do naučného chodníku nebo cyklistické stezky.

   - Je to zřícenina, zbavená až na podloží terénních vrstev a destrukce, zřícenina s dostavěnými nikdy neexistujícími objekty, poznamenaná neadekvátními ahistorickými zásahy, zřícenina s lapidáriem kamenných článků, aniž by bylo jasné, ze které části hradu jednotlivé kusy pocházejí a kde, v jaké vrstvě, se našly. Negativa amatérských aktivit – aktivit občanských sdružení v procesu péče o torzální architekturu hradů byla mnohokrát popsána a zdůrazněna. [2] Aby nedocházelo ke škodám, bylo by dobré, držet se (minimálně) následujících tří zásad:

První zásada: partnerství památkáře/archeologa a občanského sdružení

Občanské sdružení je schopné vykonat kus užitečné práce, pokud je jeho činnost směrována požadovaným směrem. Zpravidla sdružuje pel-mel lidí různých profesí, zkušeností, možností a kontaktů. Tento fakt může významně přispět k finančnímu zajištění obnovy té či oné hradní ruiny, respektive zlevnit práce související s její obnovou. Pro památkovou péči by tedy občanská sdružení měla být partnerem, nikoliv trpěným vetřelcem. Výhoda je, že na rozdíl od památkářů, pro které je státní kapsa takřka vyždímaná a ta privátní takřka zašitá, mohou občanská sdružení žádat o nejrůznější dotace, čili získat tak finanční prostředky z netušených a pro památkáře nedosažitelných míst. Pro mnohá občanská sdružení je zásadní, aby jejich hrad stál v hezkém a stabilizovaném stavu a neměl z jejich hlediska nepatřičné - zbytečné otvory, nepatřičné zbytečné zásypy destrukce, ošklivé rozpadávající se omítky (v mylné víře, že středověké stavby se neomítaly), aby vypadal tak, jak asi vypadal, i když ikonografické podklady k tomu chybí a aby vypadal dostatečně romanticky, jako zřícenina. Tady vidím možné jádro sporů památkářů s občanskými sdruženími. Pro občanské sdružení není problém akčně zajistit cokoliv. Postoje památkářů se jim často zdají (zbytečně) konzervativní a postupy krkolomné.

Z toh vyplývá druhá zásada: zásada osvěty

Působí-li na hradní zřícenině občanské sdružení, je asi nutné jeho zástupcům trpělivě a pro ně pochopitelným způsobem vysvětlovat všechny kroky, rozhodnutí a postupy, třeba i to, že i drobné udržovací práce na objektu, který je kulturní památkou, nemohou probíhat bez stavebního povolení a bez závazného stanoviska výkonného orgánu státní památkové péče vypracovaného na základě vyjádření odborné organizace státní památkové péče (§ 14 zákona 20/1987 Sb.), nebo že by nemělo docházet ke zbytečnému odhalování částí torzálních architektur uchovaných v zemi, nebo v destrukci, protože tato je pro ně nejpřirozenější ochranou (nabádá k tomu i Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, tzv. Maltská konvence. Maltská konvence je nejen naším mezinárodním závazkem, ale ve smyslu čl. 10 Ústavního zákona č. 395/2001 Sb. je součástí našeho právního řádu, a v případě nesouladu se zákony ČR, tedy i se zákonem 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění je mu nadřazena.). Destrukce ruiny obsahuje navíc, coby plnohodnotná archeologická situace, množství informací a také movité archeologické nálezy – kamenné články, zlomky kachlových pecí a další. Čeho je nutné se ve vztahu s občanskými sdruženími vyvarovat je „vrchnostensky“ povýšený postoj, v jehož rámci se zdůrazňují mimořádné vědecké kvality badatele archeologa, kastellologa, který není ochoten mrhat svůj čas na dovzdělávání laiků, případně zdůvodňovat svá rozhodnutí. Tenhle postoj badatele/archeologa totiž vede k jedinému: občanské sdružení se uzavře samo do sebe a koná jak myslí, následně i za cenu nezvratných zásahů do křehkého organismu hradní zříceniny. Nikdo s nikým nemluví a pak už přijde jen... kdo? Blaničtí rytíři těžko, takže zbývají pracovníci památkové péče, v horším případě Památkové inspekce Ministerstva kultury České republiky.

Třetí zásada: Malé cíle tvoří velký výsledek

S druhou zásadou souvisí i zásada třetí: je-li to možné, je dobré plánovat a realizovat obnovu tak, aby občanské sdružení vidělo, že za ním něco hmatatelného zůstává. Je to pobídkový systém velké spousty malých výsledků. Je jasné, že to vždy nejde, ale kvůli motivaci je výhodné, když občanské sdružení vidí konkrétní výsledky toho, o co se zasazuje. Pokud musí jít obnova tím způsobem, že je zapotřebí 2 - 3 roky investovat práci, finanční prostředky, čas, než je vidět hmatatelný výsledek, musí s tím být občanské sdružení srozuměno a mělo se s  ním o tom  průběžně diskutovat – jinak se může stát, že ztratí trpělivost a od rozdělané práce odejde.

Jak může občanské sdružení pomoci hradním zříceninám?

Nejširší veřejnost může při péči o torzální architekturu sehrát významnou roli. Předpokládá to úctu k objektu jako historickému prameni a pochopení hranic působnosti laické pomoci. Mimořádný význam zájmových sdružení při ochraně a záchraně torzální architektury je v účasti na dlouhodobé průběžné údržbě. I když výše jmenované aktivity jsou z pohledu více romanticky založených sdružení a spolků nepříliš zajímavé, ba dokonce urážející, jsme svědky toho, že množství památek zaniklo právě v důsledku nedostatečné dlouhodobé péče. Pomoc občanského sdružení, za dodržení zákona 20/1987 Sb., spočívá: v nedestruktivní dokumentaci hradní zříceniny, zdiva, kamenných článků, zbytků stavebních dřev a dalších; v průběžné údržbě zříceniny, sečení trávy, odstraňování náletových porostů; ve sledování stavu dochování torzální architektury a upozorňování na změny; ve shromažďování informací o hradě, o jeho historii, o historii jeho okolí; v údržbě drnů pokrývajících koruny zdiva a jejich udržování a nahrazování v případě odumření; v realizaci a údržbě informačních tabulí přibližujících historii hradu a jeho okolí; v průběžném sledování zříceniny a její ochraně před zloději s detektory kovů; Dlouhodobá průběžná údržba hradní ruiny členy občanských sdružení vykonávaná ve spolupráci s památkáři má daleko větší význam než různé nekvalifikované pokusy o opravy či dokonce dostavby. V případě, že se občanské sdružení rozhodne pro více, než je dlouhodobá průběžná údržba hradní zříceniny, není možné tak činit bez existující důkladně promyšlené, především však reálné, koncepce, záměru projektové dokumentace a bez následné realizační projektové dokumentace, a také bez závazného stanoviska výkonného orgánu státní památkové péče a bez stavebního povolení a konečně bez účasti týmu odborníků – památkářů, architektů, statiků, archeologů, školených zedníků a dalších. Tento postup zaručí, že se zájem občanského sdružení setká s pochopením a podporou a pomůže zachovat některou z torzálně dochovaných staveb pro generace, které přijdou po nás. [3]

V Praze, 4. 4. 2006, na základě příspěvku, který zazněl na konferenci v Rosicích, dne 19. ledna 2006.

Milan Jančo

Poznámky:

 [1] Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, tzv. Granadská konvence (č. 73/2000 Sb. m. s), v čl. 6, odst. 3 nabádá podporovat soukromé iniciativy v oblasti údržby architektonického dědictví.

[2] Durdík, T. 1998: Torzální architektury jako historický pramen a problematika její vypovídající schopnosti. In: Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, ročník 58, 27-32; Varhaník, J. 1998: K památkové ochraně zřícenin. Torzální architektury jako historický pramen a problematika její vypovídající schopnosti. In: Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, ročník 58, 37-43.

[3] Za přečtení textu a jeho korekturu děkuji Jiřímu Hrabcovi (NPÚ ÚP Praha).

Až do 31. března mají návštěvníci knihoven v rámci Března – měsíce internetu volný přístup do několika rozsáhlých tuzemských databází. Česká tisková kancelář nabízí volné prohlížení dokumentačních databází Biografie, Země světa, Česká republika, Kraje, Svět, Výročí, Sporty a Evropská unie. Společnost Anopress IT uvolnila přístup do svých databází TamTam s miliony textů a zpráv z českého periodického tisku a elektronických médií a AnopressKOMPENDIUM, kterou tvoří 49 titulů encyklopedického charakteru. Oblast informačních technologií pokrývá databáze Computer Pressu.

Veřejné knihovny se již tradičně připojily ke kampani Březen – měsíc internetu i v roce 2008, v jejím 11. ročníku. Nabízejí všem zájemcům své tradiční i elektronické služby a hledají cesty i k těm, kdo jsou znevýhodněni – zdravotně, sociálně, jazykově. Usilují o odstranění bariér v knihovnách, a tak část svých služeb nabízejí k využití i z pohodlí domova svých klientů, tedy elektronickou cestou. V on-line katalozích si mohou čtenáři prohlédnout a vybrat potřebné dokumenty; v mnoha knihovnách si je pak mohou elektronicky objednat nebo rezervovat; výpůjčky si elektronicky prodloužit, případně nahlížet do vlastního uživatelského konta; on-line souborné katalogy je nasměrují i do dalších knihoven v ČR, v nichž si lze potřebný dokument najít a vypůjčit meziknihovní výpůjční službou; formuláře k ní se obvykle nacházejí na webu knihovny nebo ji lze objednat e-mailem. Naskenované katalogy pomohou tam, kde nejsou k dispozici on-line katalogy.

Portály umožní v jednotném prostředí přístup k více českým i zahraničním on-line zdrojům; případně některé přidané služby. Dostupné jsou další databáze, elektronické služby referenční i faktografické. Jako první vlaštovky se objevují také například zvukové seznamy knih na webu. V současné dobu poskytuje přístup k veřejnému internetu více než 4500 veřejných knihoven, a to i v nejmenších obcích republiky, kolem 50 je jich připraveno poskytnout tento přístup zrakově handicapovaným. Některé knihovny zajistí pro ty, kdo mají problémy s mobilitou, i zásilku, dovoz nebo donášku knih do bytu. V březnu přibudou ve 330 knihovnách k uvedeným službám další zajímavé aktivity určené zdravotně znevýhodněným, seniorům, ženám v domácnosti, maminkám na mateřské dovolené, nezaměstnaným; bývají pro ně nastaveny i nadstandardní podmínky využití služeb.

Probíhá řada instruktáží a školení počítačové a informační gramotnosti, práce s internetem, prezentace speciálních elektronických zdrojů, webových portálů a stránek. Konají se i školení náročnější – nakupování na internetu, trendy v hardwaru, práce s digitální fotografií, možnosti komunikace (SKYPE, ICQ...). Ve stovkách knihoven je návštěvníkům k dispozici leták s webovými stránkami nejužitečnějších portálů pro znevýhodněné, vydaný BMI sdružením.

Organizátorem Března – měsíce internetu je BMI sdružení. Hlavním partnerem letošního 11. ročníku BMI je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, partnerem Svaz knihovníků a informačních pracovníků, mediálními partnery jsou Český rozhlas, Protext – PR servis ČTK, deník Právo, vydavatelství Burda Communications, Business Media CZ a Reader´s Digest Výběr, odborným partnerem FORInternet.

 Veškeré informace o projektu najdete na www.brezen.cz.

 BMI sdružení je neziskové sdružení fyzických i právnických osob, jehož posláním je podpora rozvoje Internetu jako globálního komunikačního prostředku, charakteristického pro informační společnost. Jeho projekt Březen měsíc Internetu 2000 se umístil ve finále soutěže Stockholm Challenge Award, které se zúčastnilo 612 projektů z 80 zemí.

TZ/luk

Institut dokumentárního filmu (IDF) získal na právě skončeném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Soluni za svůj přínos pro tento obor ve střední a východní Evropě prestižní ocenění EDN Award. Cenu každoročně udílí zastřešující evropská asociace European Documentary Network (EDN)  organizaci, skupině či jednotlivci za výjimečný způsob, kterým  přispěli k rozvoji evropského dokumentu. „Činnost Institutu, která spočívá ve vytváření lepších podmínek pro dokumentaristy ze zemí střední a východní Evropy a v uvádění místních filmů na mezinárodní scénu, je příkladem skutečné průkopnické práce,“ zdůvodňuje letošní volbu ředitelka EDN Leena Pasanen.

 Institut se tak zařadil mezi významné minulé držitele – například holandský dokumentární fond Jan Vrijman Fund, financujícímu vznikající filmy v rozvojových zemích, nebo finskou veřejnoprávní TV stanici YLE, která jako jedna z posledních stanic v Evropě soustavně podporuje autorskou dokumentární tvorbu.

„Je to pro nás čest stát po boku těchto organizací,“ říká ředitelka Institutu Andrea Prenghyová, a dodává: „Navíc toto ocenění přichází od nezávislé celoevropské organizace sdružující dokumentární režiséry a producenty. O to více si ho vážíme. Cena není spojená s žádnou finanční podporou, je to hlavně prestižní ocenění, které nám určitě pomůže v práci s evropskými partnery.“ Za osm let Institutu dokumentárního filmu bylo s jeho přímou nebo nepřímou pomocí natočeno přes 40 dokumentárních filmů v 15 zemích střední a východní Evropy. Jeho činnost je odrazem toho, že podobně jako hrané, tak i dokumentární filmy, pro svůj vznik a úspěch potřebují projít mnohdy složitým a dramatickým procesem hledání koproducentů, financujících institucí či médií s předkupním právem. Ocenění pro Institut přivítali i sami čeští tvůrci. „IDF je pro dokumentaristy v České republice nesmírně důležitá instituce, otevřel brány českému dokumentu do světa a přivedl světový dokument do Čech,“ říká Helena Třeštíková. S humorem úspěch okomentovala režisérka Erika Hniková: „IDF je takovou důležitou maminkou českých a východoevropských dokumentů. Ať už při kojení, vývoji, růstu, či jejich vypouštění do světa. A proto: Díky mami!“

Jedním z čerstvých příkladů práce Institutu je úspěch filmu Schránky paměti (Grandpa’s Secrets) autorů Jakuba Hejny a Lucie Králové a producenta Jiřího Konečného (Endorfilm) na tzv. East European Foru, které organizuje právě Institut. V říjnu 2007 na něm autoři představili svůj připravovaný snímek 15 zahraničním televizním producentům a do dnešního dne mají příslib předkupu práv na vznikající dokument od kanadské stanice TV Ontario, holandské televize AVRO, švédské SVT a finské veřejnoprávní stanice YLE. Kromě toho, že se tak film po dokončení dostane k výrazně širšímu publiku, předkup vysílacích práv také umožňuje získání větších finančních prostředků ještě ve fázi natáčení. Podpora IDF vznikajícím dokumentům se projevuje ve všech fázích jejich vývoje: od hledání nových nápadů a scénářů (celoroční dílny Ex Oriente Film Workshop), přes hledání finančních prostředků (East European Forum) až po prodej hotových filmů (East Silver Market ve spolupráci s MFDF Jihlava). A to nejen v tuzemském, ale i východoevropském měřítku.

Institut dokumentárního filmu (IDF) je nezisková organizace podporující český a východoevropský autorský dokumentární film ve všech fázích jeho vývoje. Režisérům a nezávislým producentům pomáhá při vzniku, propagaci a distribuci jejich tvorby. Prosazuje roli dokumentárního filmu jako specifického prostředku společenské reflexe a usiluje o jeho přiblížení k divákovi. Od roku 2001 IDF soustavně spolupracuje s předními domácími i světovými organizacemi, vzdělávacími institucemi, televizními stanicemi, distributory a producenty. Více informací najdete na www.DOCUinter.net, které je zároveň bránou do světa českého a východoevropského dokumentu. European Documentary Network (EDN) je evropské členské sdružení pro profesionály z oblasti dokumentárního filmu a televize. Má v současné době přes 900 členů z více než 60 zemí.

Cena EDN Award je určena instituci, skupině či jednotlivci, který výjimečným způsobem přispěl k rozvoji evropského dokumentu.

Více informací: www.edn.dk/art.lasso?nn=1

TZ/luk

ROZTOKY U PRAHY: Ve Středočeském muzeu proběhlo 13. března 2008 vyhlášení výsledků soutěží na návrhy užitkového skla a udílení cen vítězným autorům. Soutěže byly vyhlášeny v listopadu 2007 s uzávěrkou 31. ledna 2008.

V muzeu se sešlo celkem 103 návrhů a to především od studentů středních a vysokých škol uměleckého směru. V první polovině února se konalo hodnocení přihlášených návrhů a bylo rozhodnuto o udělení celkem 16 cen. V odborné hodnotitelské porotě byli kromě jednotlivých vyhlašovatelů přítomni autorka výstavy PhDr. Jitka Lněničková, Mgr. Milan Hlaveš z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, zástupci Krajského úřadu Středočeského kraje i Středočeského muzea.

Při zadávání soutěžních kritérií odborně pomáhalo Design centrum ČR, které bylo v závěru minulého roku zrušeno a neúčastnilo se tedy hodnocení předložených návrhů. Oceněné návrhy se stanou součástí výstavy Sklo jako obal. Výstava potrvá ve Středočeském muzeu do 13. dubna.

Výsledky soutěže

I. Sklenice pro 21. století

návrh nápojového skla vyhlásila firma Sahm, Česká republika se sídlem v Praze, s.r.o 1. cena - Anna Musilová, Žirafa

2. cena - Eliška Šarounová, Mix mix

3. cena – Maria Burešová, Caro

Speciální kategorie – 21. století:

a) Vztahy 21. století  

Milena Chytková, Nevidím Tě

b) Rovnováha

Věra Vejsová, OF, HB

c) Tvar 

 Kateřina Handlová, Bang

Ivan Pokorný – Bruna

Monika Hečková – Egg

d) Dekor 

Eliška Šarounová – Zvuková variace

Marek Kaláb – Efekt, pavučina, Trojče

Veronika Antušková – Kupte si mne

II. Souprava RC – COLA – Amerika 30. let

soutěž na návrh láhve a sklenice pro použití v gastronomii vyhlásila Kofola a.s., Česká republika

1. cena – Lenka Šturmová, Ice – Ice, Three

2. cena - Maria Burešová, Vigour

3. cena – Anna Musilová, Bubbles Věra Vejsová, Nobles

III. Nová tvář Hanácké vodky

soutěž na návrh nového obalu na Hanáckou vodku vyhlásila Palírna u Zeleného stromu/ Starorežná Prostějov

1. cena - Lucie Švitorková

2. cena – neudělena

3. cena - neudělena

IV. Crazy Bottles

soutěž vyhlásilo Studio G2 a Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

1. cena – Michaela Bezová, Láhev, která jde do práce

2. cena – Matěj Valčo, Kostlivec, co umí létat s kosou

3. cena – Dmitrij Shurandin, Kočka a myš

V. Zdobení sklenic

Vyhlásilo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

1. cena - Tereza Rálišová

2. cena - Jiří Kaftan

3. cena - Hanka Brázdová

Zpracováno dle tiskové zprávy Středočeského muzea/ev

BRNO: Navzdory mnoha kritickým hlasům odborníků i veřejnosti zaniklo koncem minulého roku Design Centrum ČR (DC ČR). V jeho opuštěných prostorách na Radnické ulici v Brně se smutně válí zbytky poslední výstavy. Některé  činnosti DC převzala CzechTrade, která prohlásila, že míní dále spolupracovat s designérskou obcí a bude jednotlivé kroky s odborníky konzultovat.

Kontinuita je když

Po více než dvou měsících neexistence DC ČR stále neustávají hlasy, že zrušení této příspěvkové organizace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) bylo chybným krokem. A že v době, kdy nám ostatní země naše centrum záviděly a EU začala sama finančně podporovat workshopy, které v DC ČR už zdárně probíhaly, si jeho činnosti všimli i ministerští úředníci a „za odměnu“ jej zrušili. Je s podivem, že i např. na chudším Slovensku, kde se obdobným problémem zabývalo už v roce 2005 pravicové ministerstvo kultury, si na otázku zrušit nebo ne, odpověděli jinak: Několik ušetřených milionů by bylo příliš velkou cenou za přerušení nastartované kontinuity ve slovenské designové tvorbě. Co k tomu říci? Naše celospolečenská realita dává za pravdu výroku senátora Tomáše Töpfera: „Jediná kontinuita, kterou si můžeme být v Čechách jisti, je kontinuální přerušování každé existující kontinuity.“

Transformace je když

V souvislosti se zánikem DC ČR  padlo rozhodnutí, že některé jeho dosavadní činnosti přejdou na Českou agenturu na podporu obchodu – CzechTrade. Tisková zpráva agentury o tom říká: „Základním zaměřením služeb CzechTrade v této oblasti bude podpora aplikace designu v průmyslové výrobě, která bude zahrnuta do souboru služeb "Design pro export". Malé a střední firmy získají zacílený servis  rozdělený do dvou segmentů – rozvoj designu a propagace designu. CzechTrade se zaměří  na vzdělávání formou seminářů a workshopů, které podnikatelům přiblíží, jak efektivní je aplikování kvalitního designu na jejich výrobcích. Individuální poradenství se bude orientovat výhradně na průmyslový a výrobkový design…“ Oslovený ředitel odboru PR a propagace CzechTrade Mgr. Aleš Řiháček nám tuto transformaci přiblížil: „CzechTrade není nástupnickou organizací Design Centra ČR. Tou je podle rozhodnutí ministra Římana Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. CzechTrade bude nově poskytovat firmám služby spojené s podporou aplikace průmyslového designu ve výrobě. Kromě již vzpomínaného vzdělávání začne CzechTrade od druhé poloviny roku 2008 rovněž nabízet individuální službu malým a středním firmám umožňující za výhodných podmínek využít služby designérů na zpracování analýzy designu produktů.“

Efektivita je když

Rozpočet DC ČR byl 20 milionů (mzdy s veškerými odvody, provoz, výstavy, soutěže, administrativa programu Design a časopis) a 10 milionů na program Design. Jakou finanční částku CzechTrade s novým pověřením obdržel a na co ji použije? Tiskový mluvčí říká: „Projekt "Design pro export" má z MPO schválený rozpočet cca 10 milionů Kč. Tato částka zahrnuje personální a provozní náklady, zajištění vlastních služeb pro podporu průmyslového designu, marketing a propagaci.“ Na otázku, kdo se této  činnosti ujme, odpověděl: „Žádné zvláštní oddělení nevzniká. V rámci Odboru prodeje je vytvořen nový prodejní tým, který se bude na službu "Design pro export" primárně zaměřovat. V rámci ministerstvem schváleného projektu bude CzechTradu navýšena kvóta o 5 tabulkových míst.“ Zde se nabízí otázka: Přechází pod CzechTrade instituce s agendou i bývalí zaměstnanci DC ČR? „S některými zaměstnanci DC jednáme o zaměstnaneckém poměru, případně o jiné formě spolupráce,“  doplňuje tiskový mluvčí.

Růst oboru je když

Pokud si položíme otázku, jak tedy vypadá podpora designu jako uměleckého oboru v ČR od ledna 2008, z odpovědí CzechTradeu vyplývá: „Naše služby nebudou zaměřeny na designéry, my nijak nemůžeme ovlivňovat jejich aktivity a vývoj českého designu. Naším úkolem je podporovat aplikaci průmyslového designu ve výrobě.“ Aktivity, které propojují podniky s designéry, přešly tedy pod CzechTrade, ostatní aktivity, tedy vzdělávací, osvětové, výstavní činnost a soutěže zanikají. Kdo tedy pomůže designérům, studentům, kdo se postará o propagaci jejich činnosti na výstavách atd.? „To je otázka pro MPO jakožto nástupnickou organizaci DC ČR,“ tvrdí A. Řiháček. Ministerští úředníci však říkají, že pokud někdo chce v těchto aktivitách pokračovat, ať zkusí oslovit ministerstvo školství nebo kultury, pod MPO tyto aktivity nespadají.

Realizace je když

Zda tedy bude uplatňování designu u českých výrobků pod záštitou CzechTrade efektivnější, ukáže čas. Nicméně přinášíme alespoň pár informací, které jsou konkrétním naplněním projektu ´´Design pro export´´: První odborný seminář na téma Užití průmyslového designu v rámci nové služby plánuje CzechTrade uskutečnit 27. března na brněnském veletrhu Mobitex, a to za účasti předních českých průmyslových designérů a zástupců malých a středních firem. Seminář na téma Průmyslový design jako konkurenční výhoda při pronikání na nové trhy se uskuteční v pražské centrále CzechTrade 22. května. V rámci služby ´´Design pro export´´ CzechTrade v příštím roce plánuje nabídnout firmám 6 – 10 specializovaných seminářů (na odborných veletrzích i samostatně). Ve spolupráci s vývozní Aliancí design, která funguje s podporou CzechTrade, se v projektu ´´Design pro export´´ počítá s účastí českých designérů na dvou specializovaných veletrzích v zahraničí.

Mária Uhrinová

JIHLAVA: Na počátku roku 1990 působilo na našem území 1285 stálých kin, během dalších pěti let se jejich počet snížil na 947, v roce 2000 následoval další pokles na 643 kin a podle zatím poslední Zprávy o české kinematografii za rok 2006, vydané Ministerstvem kultury, bylo v provozu 497 stálých kin. Prvním multikinem u nás se stala v dubnu 1996 pražská Galaxie s osmi sály, koncem roku 2006 statistiky vykazují již  19 multikin. Obdobný trend zaznamenala letní kina – v roce 1990 jich u nás působilo 172, v roce 2006 již jen stovka. Kina zpočátku zanikala především v menších obcích, ve větších městech až později, a zejména s nástupem multiplexů. Nejvíce multikin bylo v roce 2006 v Praze, a to 11, v Brně 2 a po jednom mělo 6 krajských měst.

Tento trend platí i pro Jihlavu: ze tří stálých kin hraje jedno, druhé prochází rekonstrukcí, letní kino je mimo provoz a multikina se město dočká příští rok.

Kino Vysočina a Dukla

V centru kraje Vysočina – v Jihlavě (52,4 tis. obyv.) – působila v roce 1993 tři kina, soustředěná v příspěvkové organizaci Městská kina. Kino Vysočina, které se v roce 1966 změnilo na 70mm, však bylo v restituci vráceno Lidovému bytovému družstvu, a tak se kinosál změnil v komerční prostor. Technické vybavení bylo převezeno do kina Dukla, které do pronájmu získal od města soukromý subjekt. Promítat se zde přestalo v únoru letošního roku. Podle Koncepce jihlavské kultury a kulturních aktivit statutárního města Jihlavy v letech 2008 – 2011 se bývalé kino Dukla změní na Centrum dokumentárního filmu (CDF). Již letos v říjnu by zde měl proběhnout 12. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava (MFDF), což je největší událost svého druhu ve střední a východní Evropě. CDF bude zajišťovat klasický filmový program, veřejně přístupnou videotéku nejlepších našich i světových dokumentárních filmů a knihovnu s příslušnou odbornou literaturou.

Město počítá i s vybudováním expozice Dějiny českého a světového dokumentárního filmu, a to zřejmě v prostorách připravovaného Centra environmentální výchovy. „Odhadovaná cena celkové rekonstrukce a potřebného vybavení CDF byla původně vyčíslena na 55 milionů Kč. Z výběrového řízení ale vzešla cena nižší – cca 40 milionů Kč bez DPH. Město by rádo získalo pro tento účel finanční prostředky i z jiných zdrojů, a proto zpracovává žádost o příspěvek od ministerstva kultury. Po skončení úprav město nepočítá s tím, že by se CDF stalo příspěvkovou organizací. Provozovatele zřejmě určí výběrové řízení,“ vysvětluje mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis. CDF nabídne dva sály s kapacitou 60 a 160 míst, promítačky 35 mm a 16 mm doplní nejmodernější dolby stereo sound systém i možnost projekce z různých analogových a digitálních formátů. Svým zaměřením, zejména na nekomerční tvorbu, se stane určitým protipólem multikina, které naopak nabídne komerční snímky. Návštěvníci jistě také využijí možnosti odpočinout si a posedět v moderní kavárně a zúčastnit se dalších nabízených aktivit. Centrum tedy bude veřejnosti přístupné i mimo běžnou promítací dobu.

Kino Sokol

Toto kino, které v restituci získali zpět sokolové, je zde v současné době jediným hrajícím kinem. Přestěhoval se do něho i Filmový klub, který působil od roku 1963 v Domě kultury odborů a poté v kině Dukla. Kino Sokol sídlí v památkově chráněném funkcionalistickém objektu. „Mohlo by být přebudováno na jiný prostor, který v Jihlavě chybí, např. na alternativní scénu. Pokud dojde k dohodě s vlastníkem, rekonstrukce by mohla být financována částečně z evropských peněz,“ sděluje tiskový mluvčí magistrátu.

Produkce pod širým nebem

Letní kino, umístěné v blízkosti zdejší zoologické zahrady, mělo původně kapacitu 10 tisíc míst a naposledy se v něm promítalo v roce 1995. „Město má zpracovanou studii, která počítá s rozsáhlými celoplošnými úpravami. Předpokládá se, že půjde o první projekt, který bude spolufinancovaný z regionálního operačního programu. Nejprve se vybudují nové lávky, chodníky a osvětlení a v druhé etapě by měl být v areálu vytýčen samostatný prostor, oddělený od velké scény, pro pořádání menších akcí. Příslušný odbor jihlavského magistrátu v současné době připravuje výběrové řízení na studii II. etapy. Ta by měla řešit to, co dělá kino kinem. Tedy úpravu hlediště a promítací kabiny, možnost uzavření areálu a nové parkovací plochy,“ doplňuje tiskový mluvčí Radek Tulis.

Očekává se nástup multikina 

Koncem roku 2008 by mělo být v rámci komplexu City Park otevřeno multikino se 4 sály a s celkovou kapacitou 501 míst. Zatím je nejbližší multikomplex v téměř 100 km vzdáleném Brně.

 Eva Veselá