Instituce a kulturní zařízení

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Amatérský film má v Uherském Hradišti dlouholetou tradici, protože již za první republiky zde vznikaly filmové snímky – tehdy však měly spíše podobu rodinných dokumentů.</p> <p>K rozmachu amatérské filmové tvorby dochází od padesátých let, kdy zde František Daniel a Jaroslav Melichárek natočili pravděpodobně první hraný amatérský film nazvaný Arkleb.</p> <p>V roce 1960 bylo „pod křídly“ Závodního klubu soudů a prokuratur založeno Studio amatérského filmu (SAF) a jeho členové postupně přecházeli od žňových agitek a podobně laděných propagandistických snímků k natáčení satiricky zaměřených filmů. Jeden z nich nazvaný TSTTT (Týká se to také tebe) propůjčil o patnáct let později svůj název uznávanému uherskohradišťskému mezinárodnímu festivalu ekologických a environmentálních filmů. </p> <p>Po šesti letech přešel SAF, který už tehdy patřil mezi špičkové kolektivy amatérských filmařů tehdejšího Československa, pod nově založený Sdružený klub pracujících. V sedmdesátých a osmdesátých letech zhruba dvacetičlenné filmové studio nasbíralo na soutěžích a přehlídkách řadu cen a ročně vyprodukovalo v průměru kolem dvaceti převážně hraných filmů. Za všechny připomeňme alespoň cenu předsedy Asociace UNESCO, kterou z japonské Hirošimy přivezl humanisticky zaměřený film Oblačný den. Jeho autor – bývalý starosta Kunovic Jiří Deml – děj zasadil do období napoleonských válek. V tomto filmu, který pojednává o nesmyslnosti všech válek, si zahráli tehdejší herci Slováckého divadla Láry Kolář a manželé Bambasovi. Z dalších slavných děl SAFu můžeme vzpomenout tituly Přeháňka či Pozor na fauly. O ceny nebyla nouze ani poté, co se členové klubu zaměřili především na tvorbu publicistických a dokumentárních snímků. Zlom paradoxně nastal po roce 1989, kdy kvůli nedostatku financí klub víceméně zanikl. O jeho bohaté činnosti dnes svědčí jen obsáhlý filmový archiv. Do dnešních dnů se dochoval díky předsedovi klubu J. Demlovi, který cenné 8 a 16milimetrové filmy v roce 1997 zachránil před blížící se povodní. V současné době jsou již díky uherskohradišťskému muzejnímu spolku a finanční podpoře z městského Fondu kultury z valné části převedeny na DVD. K padesátému výročí založení SAFu zahájil spolek ve spolupráci se Slováckým muzeem volný cyklus promítání těchto snímků pro veřejnost. Setkání se uskuteční vždy v Přednáškovém centru Slováckého muzea ve Štefánikově ulici. Info na: jiri.jilik@slovackemuzeum.cz, http://jirijilik.webnode.com.</p>

<p>KARLOVY VARY: Při vyslovení jména tohoto západočeského města nám okamžitě vytane na mysli lázeňství a hotelnictví, ale poslední dobou je přece jen více skloňováno v souvislosti se svátkem kinematografie – Mezinárodním filmovým festivalem.</p> <p>Letos v létě se zde filmoví fanoušci sejdou již po pětačtyřicáté a otevře se pro ně celkem 14 kinosálů, které se nacházejí v hotelích Thermal a Pupp, v lázeňských domech a ve dvou divadelních sálech. Promítá se i na parkovišti hotelu Thermal, v kině Panasonic (dříve Drahomíra) a především v oficiálním promítacím sále festivalu – v kině Čas. Přesto se ředitel festivalu Jiří Bartoška domnívá, že tento počet je třeba ještě více rozšířit. Tomuto požadavku vyšlo vstříc rozhodnutí Rady karlovarského magistrátu, která v roce 2007 odsouhlasila výstavbu multifunkční haly v MČ Tuhnice s trvale zabudovaným kinosálem. Hala dostala do vínku název KV Arena a již během loňského ročníku MFF sloužila k velkoplošným projekcím jak pro odbornou, tak pro širokou veřejnost. Podobně bude podle dosavadních jednání s organizátory festivalu využita i během ročníku letošního, kdy se opět očekává několik doprovodných festivalových akcí i filmové projekce. </p> <p>O nových kinosálech se uvažuje v Císařských lázních, které město před dvěma lety převedlo na Karlovarský kraj, a v sále Orfeum v Národním domě. Ten však na rekonstrukci, po které by zde vznikl další multifunkční společenský sál, stále čeká a podle slov tiskového mluvčího magistrátu Karlovy Vary Jana Kopála je obnova obou těchto objektů spíše hudbou budoucnosti. Císařské Lázně se o dotaci na svou rekonstrukci hlásí coby v nejbližší době oficiálně uznaná národní kulturní památka a objekt Národního domu se letos po několikaletých soudních průtazích snad konečně dočká alespoň zahájení rekonstrukce. Otázka znovuzprovoznění letního kina u Poštovního dvora zatím není zcela uzavřena, nicméně z odpovědi tiskového mluvčího Kopála vyplývá, že se s jeho obnovou už nepočítá: Letní kino u Poštovního dvora není v provozu již mnoho let, podle statického průzkumu je nestabilní a naprosto nevhodné k veřejnému užívání. Samotné uvedení do provozuschopného stavu by představovalo náklady ve výši pravděpodobně mnoha desítek milionů korun. Za to by však město získalo pouze areál, který by mohl být v provozu − vzhledem k počasí – jen několik večerů v roce. To se v současné situaci, kdy i běžně fungující městská kina mají problém udržet návštěvnost, jeví jako značně neekonomické.</p> <p>Situace mimo festival</p> <p>Poté, co po skončení MFF většina jmenovaných kinosálů osiří, zůstávají – kromě občasného promítání na zdejším koupališti – celoročně v provozu dvě kamenná kina, a to Panasonic a Čas. První jmenované má privátního provozovatele, a přestože ve své nekomerční části programu zahrnuje festivaly, představení pro děti, seniory i menšiny, přímé přenosy z Metropolitní opery, Filmový klub apod, musí si na sebe víceméně vydělat samo. A tak jeho provozovatel každoročně získává prostředky na základě žádostí podaných karlovarskému magistráte i Evropské unii o dotaci a spoléhá na příspěvky od sponzorů. Podle tiskového mluvčího magistrátu letos městské zastupitelstvo jedná o navržené dotaci 200 tis. Kč na projekt tohoto kina nazvaný Filmové umění pro všechny. </p> <p>Dnes již premiérové KINO ČAS se pyšní nejen 3D projekcí, ale bohužel i spletitou historií co se nájemních vztahů týká. O stručnou rekapitulaci jsme požádali jeho bývalého nájemce a provozovatele v letech 1991 až 2007 Františka Volfa. Ten popisuje situaci v oblasti majetko-právních vztahů na počátku devadesátých let minulého století jako poměrně dramatickou: Poté, co přijal nabídku od vedení odborného učiliště, které sídlilo v téže budově jako kino Čas (a považovalo se za vlastníka celé budovy), na jeho pronájem, se jako vlastník budovy přihlásilo město a vyhlásilo výběrové řízení na nového nájemce a provozovatele zároveň. Vyhrála společnost Lucernafilm (dnes Bontonfilm), ale vzhledem k dosavadním dobrým výsledkům zde F. Volf zůstává jako „podnájemník“. Po necelém roce Lucernafilm od smlouvy odstupuje a následuje uzavření smlouvy mezi F. Volfem a městem na 15 let. Bohužel, tehdy začala vysílat televize Nova a kina se na dva roky téměř vylidnila, než lidé pochopili, že nové filmy na Nově opravdu nebudou. Když se konečně situace zlepšila, město pronajalo dvůr vedle kina společnosti, která stavěla obchodní pasáž Alfa. Takže se tu po celý rok sekaly základy stavby do skály a provoz kina nikoho nezajímal …, vzpomíná F. Volf a dodává: …ale budova samotná ano, a proto byly všechny mé návrhy a žádosti na úpravy kina blokovány… Po vzájemných neshodách uzavírá po roce 2006 F. Volf s náměstkem pro kulturu dohodu především o tom, že kino městu předčasně vrátí a na oplátku dostane zpět investice, které do oprav sám vložil. Nakonec jsem souhlasil i s podhodnocenou částkou, abych už měl celou anabázi ukončenou. Město ovšem dohodu nedodrželo a tuto částku mi nikdy nezaplatilo. Proto jsem podal žalobu na neplatnost dohody, vysvětluje F. Volf. Následuje „ping-pong“ se střídavými výsledky mezi okresním a krajským soudem, nyní i soudem nejvyšším. </p> <p>Soudní síně tedy raději opusťme a vraťme se ještě k provozu kina a k jeho financování: V roce 1994 jsem začal s nájmem ve výši 160 tisíc ročně, postupně mně ho město valorizovalo až na částku 238 tisíc korun za rok. Dotace na provoz kina jsem nedostával a z výsledku hospodaření jsem byl schopen platit náklady na elektrickou energii, teplo, mzdy i na propagaci, vypočítává bývalý nájemce. </p> <p>V současnosti je kino v majetku města, provozuje ho o.p.s. Karlovarské divadlo a nového vzhledu se přece jen dočkalo. Nejprve město zainvestovalo Dolby Digital a novou vzduchotechniku. V lednu 2010 pak byla spuštěna digitální projekce a v Karlových Varech tedy diváci mohou – jako v posledním z velkých měst regionu – sledovat nejnovější tituly v 3D perspektivě. Tato technika stála 4,5 milionu korun, 1,25 milionu však přispěl Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie MK v rámci podpory digitalizace kin. Oproti klasickému 35mm filmu jsou náklady na výrobu a distribuci digitálních kopií minimální a navíc premiérové tituly mohou být uváděny ve více kinech najednou. Po této úpravě se kinu Čas mnohonásobně zvedla návštěvnost a není výjimkou, že mají několikrát za sebou zcela vyprodáno. Digitalizaci kina uvítali i organizátoři MFF, protože se zde budou moci představit i ty filmy, které nemají klasický formát. Promítačky na pětatřicetimilimetrový film však zůstávají i nadále v provozuschopném stavu. </p> <p>Na to, co se odehrává v kinosále Času a v jeho dalších prostorách mimo festivalové dny, magistrátní tiskový mluvčí odpovídá, že vše, co bylo v plánu, se postupně realizuje. Běží školní představení pro děti z Varů i okolí, sál sloužil i jako dějiště pěvecké soutěže místního gymnázia, kapacity kina průběžně nabízíme ať už pro soukromé či specifické projekce, ale také pro konference, prezentace apod. Atraktivita prostoru pro firmy se podle našeho odhadu mnohonásobně zvýší na jaře, kdy začne provoz kavárny. Od dubna kino spustí program projekcí pro seniory, vyjmenovává.</p> <p>O kmenovém kině Čas víme vše, ale jaké je mimosezonní využití dalších „festivalových kinosálů", na to odpovídá opět J. Kopál: Dovolím si komentovat především ty, které patří městu Karlovy Vary: městské divadlo slouží během roku především pro divadelní představení, stejně tak Husovka – zde působí divadlo D3, klub Paderewski, Karlovarské hudební divadlo a sál je využíván i pro další kulturní akce. Prostory v lázeňských domech mají vícero využití. Například sál v Lázních III – Koncertní síň Antonína Dvořáka – využívá pravidelně Karlovarský symfonický orchestr. Sály hotelu Thermal jsou podle mých informací využívány mimo jiné pro kongresy a konference, podobně v Grandhotelu Pupp a Parkhotelu Richmond. Kino Espace Dorleans je „nafukovací“, takže po festivalu je sbaleno a odvezeno, během roku je na jeho místě hotelové parkoviště.</p> <p>Peníze na závěr</p> <p>Mezinárodní filmový festival potřebuje nejen vhodné promítací sály (jejich úplný přehled naleznete na http://www.kviff.com/cz/kina/), ale tou zásadní věcí pro jeho dobré fungování jsou finanční prostředky. Roční rozpočet festivalu se pohybuje mezi 120 až 130 miliony korun. Například 25 % loni hradilo ministerstvo kultury ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinamatografie, 10 % Karlovarský kraj spolu s městem Karlovy Vary, zbytek věnovali sponzoři, k nimž patří především energetická společnost ČEZ. Letos s ní společnost Film Servis Festival Karlovy Vary uzavřela smlouvu o prodloužení sponzorské spolupráce na období 2011 až 2014. Jedná se o částku 88 milionů korun, což činí 22 milionů za rok. Výše ročního příspěvku ČEZ je podobná jako v předchozích deseti letech, kdy na oplátku získával pozici generálního partnera festivalu. A jakou finanční částkou letošní MFF podpoří karlovarský magistrát? Podle sdělení jeho tiskového mluvčího Jana Kopála to bude 6,4 milionu korun. </p> <p>Eva Horníčková</p>

<p>HABARTOV: Na podzim minulého roku bylo ve městě otevřeno za pomoci finančních prostředků z Evropské unie Muzeum bezpečnostních sborů. Pod jednou střechou s ním najdete služby dalších dvou kulturních složek.</p> <p>O tom, že zaměření habartovského muzea má své opodstatnění, svědčí události ze září roku 1938. Pro pořádek však nejprve ve zkratce zmíníme oficiální historii Habartova, která začíná rokem 1339 první písemnou zmínkou. Po vystřídání několika majitelů byl od roku 1790 pouze samostatným statkem s jedinou vsí. V této době ho koupili habartovští poddaní, a až později se v jeho držení vystřídalo několik měšťanských podnikatelů. Na konci 19. století měl Habartov díky rozvoji těžby uhlí a zpracování nerostů 1500 obyvatel a jejich počet se během třiceti let zvýšil o další dva tisíce. V současné době ve městě žije přes pět a půl tisíce lidí.</p> <p>Boj o četnickou stanici</p> <p>Dne 12. 9. 1938 naslouchali obyvatelé Habersbirku (dnešního Habartova) slovům Aldolfa Hitlera, který tehdy přednesl na sjezdu NSDAP v nedalekém Norimberku jednu ze svých plamenných řečí. Poprvé v ní otevřeně vystoupil proti demokratickému Československu. Právě tento projev byl sjednaným signálem pro členy SdP (Sudetendeutsche Partei), kteří se do té doby pečlivě připravovali na boj proti československé státní moci. Hlídky tzv. ordnerů (Dobrovolná ochranná služba) bezprostředně po tomto projevu obsadily křižovatky i obec samotnou, a druhý den byla na výzvy předáků SdP zastavena práce v nedalekých dolech. Dne 13. 9. 1938 se u četnické stanice shromáždil rozvášněný dav sudetských Němců (tehdy ještě stále československých státních občanů), kteří nad hlavami mávali motykami, obušky, krumpáči a se vztyčenými pravicemi pokřikovali zakázaná hesla. Demonstranti požadovali, aby se osazenstvo četnické stanice vzdalo, čímž by došlo k formálnímu předání moci nad městem.<br /> Četníci však tyto požadavky kategoricky odmítli. Po malé potyčce mezi povstalci a četníky padl uvnitř stanice první výstřel a její velitel, praporčík Jan Koukol, se zasažen skácel k zemi. Četníkům se následně povedlo vytlačit útočníky ven na ulici, kde se vzápětí rozpoutala divoká přestřelka.</p> <p>Ordnerům se mezitím podařilo obsadit místní poštovní úřad, ze kterého vyvlekli manželku jednoho z četníků, paní Růženu Pardusovou. Poštovní úřednice byla na místě odsouzena k smrti a odvedena do svého bytu, kde její matka hlídala roční vnučku. Oběma ženám se i s dítětem sice podařilo utéci oknem, ale zanedlouho byly opět zadrženy a pod pohrůžkou zastřelení uvězněny.</p> <p>Četníci mezitím sváděli nerovný boj o své životy a pomalu jim začalo docházet střelivo. Přestřelka trvala zhruba dvě hodiny, zraněn byl strážmistr Matěj Příbek, ale náporu povstalců, kteří pochopili, že hrdinné obránce československé suverenity silou zřejmě nepřemůžou, se stále dařilo odolávat. Povstalci tedy změnili strategii a před budovu četnické stanice přivedli Růženu Pardusovou, kterou ihned začal německý dav lynčovat, a žádali složení zbraní pod pohrůžkou jejího zastřelení. Teprve tato skutečnost donutila obránce ke kapitulaci. Jako první vyšli ze stanice zranění a otřesení strážmistři Matěj Příbek a Antonín Křepela, který se vzápětí pokusil o útěk. Dav zběsilých nacistů jej však za obcí dohnal. Později byl strážmistr Křepela nalezen zavražděný, s mnohačetnými zraněními, s proraženou lebkou a střelnou ranou v těle. Jako poslední vyšel z budovy štábní strážmistr Pardus. Navzdory tomu, že měl ruce nad hlavou, po něm bylo několikrát vystřeleno. Když padl k zemi, ihned se na něj vrhlo několik fanatiků, kteří ho začali brutálně lynčovat. Strážmistr Pardus upadl do bezvědomí.<br /> První část boje o Habersbirk byla u konce. Do města však právě přijížděla posila četnického pohotovostního oddílu ve Falknově (dnešní Sokolov). Tento oddíl měl za úkol osvobodit své bojující kamarády a obnovit pořádek ve městě. Po příjezdu k prvním domům ho však uvítala palba, kterou nepřežili četař Vladimír Černý a desátník Stanislav Roubal. Klid ve vzbouřeném městě zajistil až příchod dalších posil z Karlových Varů. Bilance habartovského incidentu byla děsivá. Čtyři mrtví četníci, těžce zranění manželé Pardusovi a četnický strážmistr Matěj Příbek. Na straně druhé v Haberspirku padli čtyři ordneři a další tři byli zraněni. Ostatní viníci a iniciátoři tragédie uprchli na území Říše, kde se jim dostalo náležitého uvítání jako hrdinů.<br /> V květnu 1945 se před československým soudem zpovídala už jen část vzbouřenců. Někteří během války padli, další zmizeli. Na tragickou událost dnes v centru Habartic upozorňuje pomník, který byl v roce 2007 díky dotaci od Karlovarského kraje zrekonstruován. </p> <p>Od myšlenky k vlastní realizaci</p> <p>Od loňského roku události, kterým je více než 70 let, připomíná také Muzeum bezpečnostních sborů. Okolnosti týkající se jeho vzniku nám přiblížil starosta Habartova Ivo Zemek: Když se v roce 2006 v místní části Kluč uvolnila školní budova postavená v roce 1927, která byla mimo jiné ve své době jedinou českou školou ve zdejším regionu, zrodila se myšlenka na zřízení muzea věnovaného událostem z 13. září 1938. Návrh byl projednán na zasedání Zastupitelstva města Habartov a konečné rozhodnutí padlo v dubnu 2008 na semináři regionální rady Karlovy Vary. Bylo nám oznámeno, že na náš záměr můžeme vypracovat projekt a s ním se ucházet o dotaci. Schválilo se podání žádosti o zajištění předfinancování projektu. K podpisu smlouvy, která potvrdila získání finančních prostředků z evropských fondů, došlo v listopadu 2008.</p> <p>Projekt nazvaný „Přestavba objektu ZŠ na muzeum, knihovnu a infocentrum, Habartov – Kluč, Národní, č.p. 400“, spadá do prioritní osy „9.4. udržitelný rozvoj cestovního ruchu, oblast podpory 9.4.1. budování a rozvoj atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu“.<br /> Po vypracování potřebných podkladů proběhla vlastní rekonstrukce budovy včetně přístavby výtahu, vybudování příjezdových cest a zařízení budovy. Tyto práce skončily v březnu 2009. Během dubna a května se sem přestěhovala knihovna a informační centrum, od června do října se stěhovalo muzeum včetně muzejních sbírek a slavnostní otevření Muzea bezpečnostních sborů se konalo 13. září, dodává starosta Habartova.</p> <p>Celkové náklady byly v původně podávaném projektu vyčísleny na necelých 13 mil. Kč, z toho dotace z Evropské unie představovala přes 10 mil. Kč. K jejich dodatečnému navýšení však došlo v průběhu stavby kvůli skutečnostem, které nebylo možné dopředu předvídat. Celkové výdaje se nakonec vyšplhaly na téměř 17 mil. Kč. Město Habartov projekt financovalo částečně ze svého rozpočtu a částečně z poskytnutého úvěru od Komerční banky, a. s. Partnery projektu jsou Krajské muzeum Karlovarského kraje, PO, a občanské sdružení Klub 1938 – Četnická stanice Habersbirk. Oba subjekty se podílely na vytváření muzejní expozice. Členové o.s. Klub 1938 navíc každou druhou neděli v měsíci provádějí návštěvníky muzea v dobových četnických uniformách. </p> <p>Co projekt přináší pro veřejnost?</p> <p>Především výhodu soustředěných služeb tří kulturních složek pod jednou střechou. Knihovna zajišťuje klasické knihovní služby, má 350 registrovaných čtenářů a její knihovní fond čítá 25 tisíc svazků. Nabízí i možnost využívat čítárnu nebo veřejný internet a samozřejmostí je bezbariérový přístup.</p> <p>Infocentrum obstarává provoz informačního portálu, připravuje programové nabídky pro cykloturisty, k dispozici má propagační materiály, mapy, suvenýry, je zde možné využívat internet nebo službu úschovny zavazadel. </p> <p>Muzeum bezpečnostních sborů zve do stálé dobové expozice vztahující se k událostem roku 1938, ale do budoucna se ještě počítá s venkovní přehlídkou vojenské techniky. Klasickými muzejními aktivitami pak jsou semináře a přednášky. A dodejme, že muzeum se pyšní nominací na udělení ceny „Kulturní událost Karlovarského kraje roku 2009“, pořádané deníkem Mladá fronta DNES, v níž získalo první místo. </p> <p>Muzeum, knihovna a informační centrum jsou součástí Městského kulturního střediska, příspěvkové organizace zřízené městem Habartov, které letos na jeho provoz přispívá 1,75 milionu Kč.</p>