Instituce a kulturní zařízení

<p>ROKYTNICE v Orlických horách: Ve městě se 1. května 2010 za účasti významných hostů slavnostně otevřelo železniční muzeum.</p> <p>Byli mj. mezi nimi senátor Miroslav Antl, starosta města Petr Hudousek, místostarostka Vamberka Květoslava Krpačová, Aleš Filip z občanského sdružení Letohradský železniční klub a další.<br /> Toto muzeum se tak stalo expozicí věnovanou nejen železniční trati Doudleby nad Orlicí – Vamberk – Rokytnice v Orlických horách, ale i historii železnice v podorlickém regionu.<br /> Jak uvedl Aleš Filip, zpřístupnili tak prozatím první a zároveň největší část původní budovy z roku 1906, tedy remizovací prostor pro parní lokomotivy. Návštěvníci tu najdou kromě hlavního a největšího exponátu parní lokomotivy 328.011 obrazový a listinný materiál z historie trati, zvláště pak o každé zastávce na této dvacet kilometrů dlouhé lokální trati, dále některá speciální zařízení používaná k zajištění vozidel na horských tratích, části zabezpečovacího zařízení a některá původní zařízení remízy, související s parním provozem. </p> <p>Ke cti Letohradského železničního klubu budiž řečeno, že před sešrotováním zachránil i návěstidla a další větší zařízení. Ta budou postupně umístěna ve venkovní expozici po jejich nutné renovaci.<br /> Závěrem loňského roku se díky úzké spolupráci s Městem Rokytnice v Orlických horách podařil další významný mezník v historii železničního muzejnictví – zapsat budovu výtopny do seznamu nemovitých kulturních památek. To vytváří mimo jiné i další možnosti, jak ji postupně zrenovovat tak, aby i zvenčí byla hodna svému významu a spolu s Muzeem Pevnost Hanička přilákala do Rokytnice v Orlických horách a okolí další návštěvníky. </p> <p>Provozovatelem železničního muzea bude město Rokytnice v Orlických horách ve spolupráci s Letohradským železničním klubem.</p> <p>Navštívit je můžete v květnu, červnu, září a říjnu o sobotách od 10 do 16 hodin, v červenci a srpnu o sobotách i nedělích, také od 10 do 16 hodin.</p> <p>Ochránce životního prostředí potěší víc než fakt, že v době stavby dráhy roku 1905 byla trať odkloněna od původního plánu, a tak zůstal mezi Pěčínem a Rokytnicí zachován tzv. drážní buk. Jde o státem chráněný buk lesní, stáří se odhaduje na 300 let, obvod kmene 655 cm, výška 22 m.</p> <p>Překvapením pro přítomné se v den otevření muzea stala svatba, která se zdeč konala. Uzavřeli ji Lucie Vávrová s Pavlem Nerudou, jak jinak, fandou železnice. Své ano si přišli říct po kolejích ne před oltář, ale před lokomotivu, a oddávajícím byl starosta města Petr Hudousek.</p>

<p>TRUTNOV: Galerie města se letos připojuje k celorepublikovému projektu s již šestiletou tradicí a pořádá první Trutnovskou galerijní noc.</p> <p>Smyslem akce je využít výstavní prostory v netradiční dobu ne zcela tradičním způsobem. Trutnovská galerijní noc se bude okrajově vztahovat k právě probíhající výstavě soch Michala Gabriela.<br /> Po slavnostním zahájení, které proběhne v sobotu 29. května v 17 hodin, bude pro návštěvníky galerie zdarma otevřena až do 23 hodin, po tuto dobu je také připraven atraktivní program.<br /> Proběhne beseda s Michalem Gabrielem o tom, jak vznikají jeho sochy, kde a jak pro ně obstarává kila ořechů a skořápek a samozřejmě také o všem, na co se budete chtít sami zeptat.<br /> Loutkové divadelní představení spíše pro dospělé s názvem „Zvyřátka za to nemůžou“ zahraje legendární soubor Čmukaři z Turnova a milovníci hudby se mohou těšit na to, že celý průběh večera svými hudebními vstupy okoření vynikající zpěvák James Harries. </p> <p>Mgr. Lucie Pangrácová<br /> ředitelka Galerie města Trutnova</p>

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: V minulých dnech vyšel další ročník sborníku Slovácko (Slovácko 2009), na jehož tvorbě se podílí Slovácké muzeum.</p> <p>Tento již jedenapadesátý ročník je k dostání jak v hlavní budově Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179, tak i na jeho pobočkách – v Galerii SM na Otakarově ulici a v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě.<br /> Sborník obsahuje pojednání, zprávy a recenze z oborů národopis, archeologie, historie, dějiny umění a muzejnictví a řadu nosných studií. Například od Ludmily Tarcalové „Pověrečné a racionální složky v lidovém léčitelství“, Romany Habartové „Slovácko očima Františka Horenského“, Petra Škrdly „Aurignacien v Dolnomoravském úvalu“ nebo od Tomáše Chrástka „Archeologický výzkum na katastru obce Modrá“. Závěrečná část sborníku pak přináší soupis všech výstav, které muzeem uspořádalo v loňském roce, a nabídkový list vydaných publikací. </p> <p>Pro více informací navštivte webové stránky muzea www.slovackemuzeum.cz, na nichž se dozvíte o výstavách, vzdělávacích akcích a o aktuálním dění ve Slováckém muzeu i jeho zařízeních.</p>

<p>STRÁŽNICE: Projekt„Tady jsme doma aneb Regionální folklor do škol“ chce dětem přiblížit život předků rodné obce, případně celého regionu. Jeho garantem je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (NÚLK).</p> <p>Když se pohybujeme naším městem nebo krajem, vnímáme ještě jejich historii?</p> <p>Chápeme dostatečně útržky historie v podobě památek nebo artefaktů, které nás obklopují? </p> <p>Dokážeme si je spojit s obrazem života v minulosti, kterému sloužily? </p> <p>A jak je tomu s dětmi, které ke zvykům a tradicím již často neváží vzpomínky, ale jen některé obrázky, možná vyprávění prarodičů nebo prchavý zážitek z výletu do muzea?</p> <p>Na podobných otázkách stojí koncepce prohjektu, který vypracovala Alena Schauerová a na jehož realizaci se podílí Magdaléna Maňáková.</p> <p>Zapojit se mohou děti konkrétní školy nebo třídy v rámci vyučování. S pomocí učitele a folkloristy se zaměří na práci, bydlení nebo kulturu svých předků. Nejenže si při zjišťování a vyhodnocování informací osvojí klíčové komunikativní, sociální a pracovní kompetence, ale rovněž získají povědomí o vlastních kořenech a obohatí si tak svou osobnost. Další přínos projektu spočívá v možnosti prohloubení vztahů mezi dětmi navzájem, mezi nimi a jejich rodiči a prarodiči.</p> <p>Výsledky mohou děti nakonec prezentovat na Mezinárodním folklorním festivalu (MFF) ve Strážnici. </p> <p>Věřím, že nejlépe však vystihne podstatu projektu a vyzve děti k účasti na něm autorka sama. Proto jsem položila Aleně Schauerové několik otázek.</p> <p>Jaké je časové rozmezí projektu? Kdy byl zahájen?</p> <p>Návrh projektu přijal ředitel NÚLK Jan Krist a programová rada MFF Strážnice na podzim roku 2008. Vzápětí jsme vyzvali školy, aby se k němu připojily. První skupina, první třída Základní školy v Mělníku, ul. J. Seifera, vstoupila do projektu téměř okamžitě.<br /> Pro každou třídu trvá projekt jeden školní rok. Jako jeho autorky zůstáváme s dětmi po celou dobu ve spojení, zajímáme se o jejich další práci a usilujeme o propojení tříd, které projekt začínají, s těmi, které ho již ukončily. Několikrát do roka posíláme všem odborné materiály o tradiční lidové kultuře.<br /> Jako celek je však projekt časově neomezen. Naší snahou je, aby se postupně přihlašovaly další školy, a aby se co nejvíce rozšiřoval.</p> <p>Kolik tříd se dosud zapojilo?</p> <p>V prvním roce to byla jedna třída, letos na svém projektu pracují dvě třetí třídy ze Základní školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Samozřejmě, že jsme oslovily další školy pro rok 2011.</p> <p>Existují kromě účasti třídy na MFF další výstupy z realizovaných projektů?</p> <p>Výstupů je několik:</p> <p>Děti si vedou kroniku, kterou tvoří zápisy, fotografie anebo kresby. Na konci školního roku zůstává jeden její exemplář v majetku školy, druhý ukládá do svého archivu NÚLK. </p> <p>Z kroniky a výrobků, které dětí vytvořily, uspořádáme ve vstupní budově skanzenu ve Strážnici výstavu exponovanou nejen po dobu Mezinárodního folklorního festivalu, ale do konce občanského roku. </p> <p>Rodičům a prarodičům předkládáme jednoduché dotazníky, ve kterých se jich ptáme na to, jak si hráli, když sami byli dětmi, nebo jak slavili například vánoční nebo velikonoční svátky. Ve své druhé části se otázky dotýkají jejich zkušenosti s projektem. Zajímá nás, jak jeho utváření s dětmi prožívali, co se jim líbilo a co ne. </p> <p>O průběhu pátrání dětí po minulosti obce a předků se píše v místních novinách. V letošním roce se úřčastnící prachatická škola již publikovala o své činnosti zprávy v místních novinách.</p> <p>V Mělníku například vznikla velmi cenná spolupráce dětí s tamějším muzeem, kde o výsledcích práce nakonec vznikla společná výstava. Při vernisáži, které byli přítomni rodiče a prarodiče dětí a představitelé města, vystoupily děti se stejným programem jako na MFF ve Strážnici.</p> <p>Své zkušenosti předaly děti ve formě dopisu dalším účastníků „Tady jsme doma“.</p> <p>Kolik zaměstnanců NÚLK se do projektu zapojuje?</p> <p>Za NÚLK se ho účastní interní zaměstnankyně Magdaléna Maňáková a já (pozn. redakce – externí pracovnice NÚLK Alena Schauerová). Ovšem při realizaci výstavy a přípravy vystoupení nám pomáhají další pracovníci.</p> <p>Jak konkrétně probíhá práce folkloristy s dětmi?<br /> S dětmi spolupracujeme formou konzultací a rad k práci s folklorním materiálem, který jim pomáháme dohledat. Využíváme i pomoci Etnografického ústavu AV v Praze a v Brně. Na začátku a ve druhé půli projektu školu osobně navštívíme.</p> <p>Můžete uvést nějaký výjimečný projekt?</p> <p>Každý je osobitý. Učitelé pracují formou projektového vyučování, což v praxi znamená, že téma „Tady jsme doma“ probíhá napříč všemi předměty v průběhu celého roku. Důležitou částí je samostatné řešení úkolů. Děti si povídají s babičkou a dědečkem a výsledky potom sdělují ostatním dětem, přirozeně mezi sebou soutěží, takže se snaží donést co nejzajímavější sdělení. Rodiče, ale zejména prarodiče, přijali náš nápad velmi pozitivně a vesměs přiznávali, že se jejich vztah s vnoučaty prohloubil. Je to efekt, který jsme neočekávali.<br /> V Mělníku se třída zaměřila na košíkářství, načež ředitelka muzea pozvala děti na výstavu a přizvala také košíkáře. Ten je naučil košíky plést, takže na festival do Strážnice jel každý prvňáček s vlastnoručně vyrobeným košíkem. Dali tím impulz dalším mělnickým školám, v nichž instruktáž nyní pokračuje. Navíc se podařilo získat pozemek, kde děti za pomoci košíkáře zasadily vrby, aby pruty měly při ruce. Snad je třeba dodat, že poznávání domova začíná poznáváním rodiny a rodinných vztahů. Cesta k dětské identitě vede tedy několika směry.</p> <p>Jaký je význam projektu?</p> <p>Podílela jsem se na několika výzkumech zastřešených jednak NÚLK a jednak NIPOS ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Útvar pro neprofesionální umělecké aktivity). Jejich výsledky ukázaly, že když děti znají písně, tance a pověsti z místa, kde žijí, jsou na obec hrdé a cítí za její podobu a rozvoj odpovědnost. Bohužel je však pravdou, že z našich základních škol regionální folklor téměř zmizel. Ztráta znalosti lidových písní je docela katastrofální. Tradice lidové kultury nejsou v našem školství chápány jako důležitá součást všeobecného vzdělávání. Proto vznikl koncept „Tady jsme doma“ se snahou vrátit regionální folklor do škol s vědomím, že je to smysluplné pro děti, pro kulturu obcepro i pro samotný folklor. První výsledky ukazují, že to tak opravdu je.</p> <p>Jak vidíte v současnosti u nás vztah mladých lidí k lidovým tradicím?</p> <p>To je velmi složitá otázka. Nedělala jsem v tomto smyslu žádný výzkum, takže mohu odpovídat jen na základě postřehů. Jsou místa, kde mladých přibývá. Určitě hraje pozitivní roli obnovování tradic různých místních zvykoslovných obřadů, zejména hodů nebo krajanských slavností. Ty se po roce 1989 rozrostly jako „houby po dešti“. Cítíte snahu ukázat obec v tom nejlepším světle a je jistě dobré, že podobné aktivity patří k oceňovaným při udělování titulu Obec roku. Ještě víc bych v tomto smyslu podtrhla význam pohledu do minulosti, vždyť kontinuita v lidském životě i v životě obce má důležité místo i z hlediska psychologického.<br /> Nouze o mladé rozhodně není ve folklorních souborech. Důkazem je např. stále trvající zájem o již pátý cyklus Školy folklorních tradic, akreditovaný ministerstvem školství, ačkoli si frekventanti čtyřsemestrální výuku platí. V Brně spolupracuji s dětským souborem Javorníček, který má za sebou již více než padesát let nepřetržité činnosti a mladí v něm postupně přebírají vedení. POdíl mužů i žen je v něm vyrovnaný, což patří u nás k unikátům.<br /> Najdou se ale i oblasti, kde se právě ze strany mladých projevuje nechuť, nezájem či opovržení. Osobně si myslím, že se jedná o důsledek absence vlastní zkušenosti a přínosu folkloru pro život.</p> <p>Děkuji za odpovědi<br /> Kateřina Vedralová</p>

<p>BZOVÁ (432 obyvatel): Když jsem se dozvěděla, že se v obci Bzová otvírá rekonstruovaný sál, který plní funkci kulturního domu, nemohla jsem jinak, než oslovit starostku a vyzpovídat ji.</p> <p>Kulturní zařízení, které se slavnostně otevřelo dne 5. února 2010 za přítomnosti hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha, se nachází v budově ze 70. let. V té době zde v rámci akce „Z“ vyrostl komplex sestávající z prodejny Jednoty, restaurace a kulturního sálu. V majetku obce byl a dodnes je pouze sál, který až do roku 2008 v podstatě nijak nespravovala, a stejně tak si nevěděla rady s otázkou jeho využívání. Tehdejší nájemce prodejny Jednota odmítal při příležitostných akcích v sále obsluhovat, a navíc zde chybělo sociální zařízení. </p> <p>V roce 2008 však nastala změna a díky dotaci Středočeského kraje mohla obec opravit střechu kulturního sálu. Během roku 2009 se podařilo získat další peníze z fondu Středočeského kraje a ze státního rozpočtu, a tak k opravám přibyla i přístavba a přestavba sálu na standardy odpovídající požadavkům dnešní doby. Sál dnes disponuje vlastním sociálním zařízením, které pamatuje i na handicapované, klubovnou a výčepem. Obec vybrala vlastního nájemce s živnostenským listem pro restaurační služby, který zajišťuje obsluhu v době akcí. Aby obec dostála podmínkám dotace, které stanovují, že objekt nelze po dobu pěti let komerčně pronajmout jinému provozovateli, nejedná se o pronájem nemovitosti, ale pouze movitého zařízení. Dále byly peníze z dotace použity k rozčlenění prostoru, čímž vznikla vstupní hala a zázemí šaten. </p> <p>Sál pojme až 220 lidí a od jeho znovuotevření se v něm konaly svatby, plesy, večírky nebo schůze spolků, celkem osm akcí. Programová náplň se řídí především potřebami a zájmy místních, ale i občanů z okolí. Velmi slušnou návštěvnost měly tři plesy, přičemž na jeden dorazilo více jak 200 hostů. Na dětský maškarní bál zavítalo 80 malých návštěvníků s doprovodem. </p> <p>V letošním roce vyčlenila radnice na provoz sálu 84 000 korun, ale doufá, že v budoucnu získá další finanční prostředky jeho vlastní činností. Za tím účelem hodlá nabídnout tyto prostory k pronájmu, perfektně se totiž hodí např. pro pořádání maturitních plesů, jeho doménou je poměrně velké přísálí a zvláštností balkon, který se u staveb tohoto typu na malé obci nevidí často. </p> <p>Děkuji paní starostce Václavě Flaišmanové za laskavé poskytnutí všech informací.<br /> Kateřina Vedralová</p>