Instituce a kulturní zařízení

TRSTĚNICE: Obec Trstěnice se nachází ve Východočeském kraji v okrese Svitavy ve středu rovnostranného trojúhelníka, jehož vrcholy tvoří tři známá města - Litomyšl, Polička, Svitavy. Zvykem je označovat ji jako Trstěnice u Litomyšle, neboť jsou ještě obce stejného jména u Znojma a u Chebu. Tato leží v nadmořské výšce 410 - 450 m nad mořem. Ve starých záznamech najdeme zmínku o vývoji názvu obce od prastarého Střenice až po současný název, o nejž se zasloužil v roce 1893 místní učitel. Dále konstatování, že v 17. století byli poddaní „povinováni robotou Fridrichovu dvoru a ke kuchyni Litomyšlského zámku dodávkou 86 fůr dřeva...“ Dočteme se také o vybudování šenků, hospod, zbudování rybníka, o založení Sokola a Orla, jakož i o jejich zrušení v roce 1953. Za druhé světové války obec zůstala česká, ale obklopená obcemi německými. K tomu, aby se lidé dostali do Litomyšle nebo do Svitav, museli mít pasy, tzv. "Grenzausweis". Dnes zde trvale žije 511 obyvatel, z toho 90 dětí, a počet trvale obydlených domů je 158. Obec, jejíž nezaměnitelnou dominantou je věž u kostela viditelná z dalekého okolí, je rájem chalupářů. Možná i právě proto se zachovala alespoň část původních stavení, a to ve výborném stavu. Díky pěkné okolní krajině je navíc částí Trstěnice vedena cyklo-turistická trasa, a tak je zde od jara do podzimu živo. Tato malá obec dává o sobě již delší dobu vědět i díky akcím, které se tu pravidelně konají. K nim patří také divadlo. Hrálo se tu už za starých časů a v posledních letech se tato tradice znovu obnovuje. Od roku 1971 až do roku 1978 se zde nacvičovalo několik známých divadelních her, raritou byla Vojnarka od Aloise Jiráska, který čerpal svůj příběh právě z Trstěnice konce 19. století. Hlavní postavou – Vojnarkou - je v něm trstěnická Helena Benešová ze statku čp. 103. Samotná divadelní hra se v Trstěnici předváděla poprvé až po její smrti, neboť si to za svého života nepřála. Také se tu tancovaly besedy - Česká a Moravská, ale po roce 1978 tato činnost na dlouhých 18 let ustala. Naštěstí přišly politické změny a divadelní soubory přestaly být pod přísnou kontrolou komunistických dohlížitelů. Divadelní tradice byla obnovena v roce 1996 u příležitosti 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Trstěnici. Tehdy se tu hrál zcela nový divadelní kus Pod tou naší starou lípou. Šlo o pohádkový příběh z počátku 20. století, který napsal a sám režíroval Adolf (Áda, Dolfa, Rejža) Hurych, místní občan a zakladatel divadelního souboru - od roku 1998 s oficiálním názvem Divadelní spolek Vojnarka (na počest a památku Heleny Benešové – Vojnarky). Představení se odehrálo na několika místech a celkem je zhlédly čtyři tisíce návštěvníků. Pod vedením tohoto oblíbeného reřiséra vznikly v sedmdesátých letech divadelní hry Selská rebelie, Lucerna, Naši furianti, Hrátky s čertem, Radúz a Mahulena, Láska a bolest, Ufouni v Čechách aneb Jak nám rozkradli republiku a Dědkové v odmašťovně. Áda Hurych se také zasloužil o každoroční pokračování divadelního léta. Na počátku roku 2009 po něm převzal štafetu František Šplíchal, s nímž soubor nastudoval a v roce 2009 odehrál divadelní pohádku Mrazík. V letošním roce nacvičil pohádku O statečné princezně Máně, která byla uvedena taktéž v rámci Trstěnického divadelního léta. Obnovilo se také tancování besedy. Amatérský spolek Vojnarka pro svou činnost využívá nejrůznější prostory, které jsou právě k dispozici. Například tělocvičnu základní školy, útočiště nalézá také v usedlosti zvané Urban. Tuto aktivitu podporuje obecní úřad, který postavil kryté pódium v přírodním sportovním a kulturním areálu za zdejší základní školou. Stavba byla dokončena v roce 2000, provozovatelem je obec Trstěnice a celý areál má kapacitu přibližně 600 míst. Slouží pro kulturní a společenské akce v letním a podzimním období, protože obec není vlastníkem žádného kulturního zařízení se sálem. Pro úplnost ještě dodejme, že centrem uměleckého dění je také zdejší historický statek Vojnarka, ve kterém se již řadu let konají mezinárodní festivaly, například Trstěnický Faun, dále mezinárodní sympozia perkusionistů a divadelní a výtvarná soustředění.

<p>BRNO: Baví vás práce v kulturní sféře? Chcete poznat chod jedné z největších galerií v zemi, pracovat se sbírkovými předměty či pomoci organizovat Bienále Brno, Brněnskou muzejní noc a další akce?</p> <p>Pak právě pro vás vyhlašuje Moravská galerie v Brně dobrovolnický program, kterého se mohou zúčastnit všichni bez rozdílu věku a vzdělání. Hlavní roli hraje chuť se zapojit, odměnou se stanou nabyté zkušenosti, potřebné reference do CV nebo volné vstupy na výstavy.<br />
Frekvence spolupráce zaleží na individuální domluvě, v nabídce se však objevuje dlouhodobá spolupráce, akční výpomoc, ale i intenzivní měsíční program.<br />
Všechny potřebné informace, kontakty a přihlášku do programu naleznete na webových stránkách galerie zde

<p>LIBOCHOVICE: Historie domu U Tří lip sahá do 18. století, kdy v něm byla hospoda. Později však dům sloužil hlavně ke kulturním akcím a významnějším událostem.</p> <p>Například v roce 1905 do něj zavítal významný český básník Jaroslav Vrchlický, aby vedl přednášku o Janu Nerudovi, a o pět let později, tedy v roce 1910, tam přijel T. G. Masaryk, který vystoupil se svou řečí na téma „O politice pokrokové“.<br />
Dům U Tří lip je v současné době kulturním domem, který má divadelní jeviště a taneční sál. Dobu „slávy“ ale neprožíval stále. Prošel si obdobím úpadku a hrozila mu dokonce úplná demolice. „V roce 2000 město dům odkoupilo v dražbě za vyvolávací cenu dvou milionů a 432 tisíc korun,“ říká starosta města Libochovic Jaroslav Beneš s tím, že nikdo jiný o dům neměl zájem. „Objekt byl zničený, téměř na zbourání. Nebyly tam parkety. Jedenáct let byl prázdný,“ upřesnil starosta města, který se významnou měrou zasloužil o záchranu objektu, jenž chátral v letech 1989 až 2000, kdy patřil společnosti Hrdina. O případnou demolici domu by se prý muselo stejně postarat město. Dle odhadů Jaroslava Beneše by vyšla na pět až šest milionů korun.<br />
V době, kdy dům chátral, byla bohužel zničena i původní opona. „Jednalo se o ručně malovanou a velmi cennou práci. Někdo ji ale rozřezal,“ řekl starosta. Z unikátní opony, na které byl například vyobrazen hrad Hazmburk, zbylo jen torzo. To už se však nedalo použít a navíc se později rozpadlo.// „Naneštěstí se nezachovala žádná fotografie ani obrázek původní opony, takže se podoba opony rekonstruovala podle vyprávění těch, co ji viděli,“// prozradil Jaroslav Beneš s tím, že na duplikátu pracoval profesor a akademický malíř Jiří Mikula. Na novou oponu získal dům sponzorský dar od firmy Narcis ze Slatiny ve výši 120 tisíc korun.<br />
Celá rekonstrukce kulturního domu vyšla přibližně na 23 milionů korun. Drahá byla projektová příprava. Narychlo se například dělal projekt na novou střechu nad sálem, protože ten původní byl silně napadený dřevomorkou. S tím se ale původně vůbec nepočítalo. Na rekonstrukci získalo město dotaci od Ministerstva kultury ve výši přibližně 12 milionů korun.<br /> Roční provoz Domu U Tří lip stojí zhruba cca 2 miliony korun. V tom jsou obsaženy náklady na jednoho stálého zaměstnance – správce – na plný úvazek. </p> <p> Nově zrekonstruované středisko se dočkalo slavnostního otevření 8. ledna 2003. Dům poskytuje dobré zázemí hercům. Údajně i hostující herci z Prahy zdejším závidí. Pod střechou domu se nalézá moderní jeviště, sál a šatny. Město Libochovice umožňuje zdarma využívat tyto prostory divadelnímu spolku Scéna, který již existuje 80 let nebo pěveckému spolku Melodie, jenž má přes 30 lidí. Tito lidé neměli podle starosty po celých 11 let kde trénovat a zkoušet. Část kulturního zařízení obývá také ZUŠ Libochovice, která sídlila až do roku 2006 v nevyhovujících zámeckých prostorách. ZUŠ je od roku 1996 součástí ZŠ Libochovice. Do té doby spadala libochovická „hudebka“ pod lovosickou ZUŠ.<br />
Významnou akcí, která zde probíhá, je Libochovické divadelní léto, které trvá vždy šest týdnů. Konají se zde společenské akce, např. plesy, letos v září zde proběhlo zahájení oslav 450 let povýšení Libochovic na město, a prostory se využívají také k veřejnému zasedání zastupitelstva.<br />
KD má kapacitu 200 sedících diváků, ale návštěvnost není taková, jak se očekávalo. Ročně je to cca 8000 návštěvníků. Starosta se domnívá, že nižší návštěvnost souvisí se současnou hospodářskou krizí a dále vidí problémy v nedostatečné propagaci domu.</p>