Děti a mládež

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.

 

Anketa Místní kultury – festival Theatrum Kuks

THEATRUM KUKS je multižánrový festival barokního a barokem inspirovaného umění v jedinečném prostředí kukského areálu a okolí. Organizátorem festivalu je Theatrum Kuks, z. s., který navazuje na tradici Kuksu jako hudebního, divadelního a uměleckého centra evropského významu s cílem vrátit do kulturní památky Kuks živé umění. (Zdroj: https://theatrum-kuks.cz/28-o-festivalu-o-nas)

 

V jakém kraji ČR působíte?

Náš multižánrový festival se koná v Kuksu, tedy v Královéhradeckém kraji, pořadatelský zapsaný spolek Theatrum Kuks sídlí v nedalekých Stanovicích. Ale scházíme se nejčastěji v Praze.

 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Co se týká samotného festivalu, PR a marketingová sekce čítá jednoho člověka, samozřejmě s případnou akční výpomocí napříč nejen produkčním týmem. Předprodej a prodej vstupenek pak spočívá na bedrech další skvělé kolegyně, k tomu samozřejmě naše grafička.

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000–1 mil. 4) 1 mil. a více?

Tady se bez problémů vejdeme do první kategorie.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

Pokud budeme brát jenom srpnový festival THEATRUM KUKS, tak se snažíme oslovovat diváky v celých východních Čechách pomocí výlepu plakátů a distribuce letáků, například v infocentrech vybraných měst, snažíme se informovat i obyvatele nejbližších obcí, máme i několik informačních bannerů po okolí. Zároveň aktivně oslovujeme místní i celostátní média s představením jednotlivých projektů, které se protínají na Theatru, přičemž barokní multižánrovost festivalu nabízí docela široké spektrum možných spoluprací s odborněji zaměřenými médii (třeba server Opera PLUS nebo Divadelní noviny).

Internetové aktivity jsou pak ne úplně objevně soustředěny především kolem webu festivalu a sociálních sítí, kdy se postupně pokoušíme prohlubovat (a propojovat) obsah. Dále usilujeme o využívání nejrůznějších kulturních serverů či rozcestníků jako kudyznudy.cz a podobně.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Tady je, myslím, na začátek důležité zmínit místo konání, tedy kukské údolí. To není jenom úchvatný hospitál, ale celé okolí s nezaměnitelným geniem loci. Navíc připočtěme úzké životní i umělecké vazby hybatelů festivalu na Kuks a širší okolí. S tím pak souvisí třeba projekt repliky Šporkova divadla, tzv. Comoedien Hausu, kde postupně vznikla Galerie loutek Jiřího Nachlingera. Zde se zase začal konat festival Malá loutková inventura, a to ve spolupráci s kulturním networkem Nová síť. Zmíněné partnerství nám přináší propojení a sdílení zkušeností s dalšími podobně nastavenými organizacemi.

A ten brand? Nezávislá kultura v Kuksu a okolí jako za časů hraběte Šporka, navazující na jeho 300 let starou myšlenku Kuksu jako spojení krajiny, kultury a umění. A brandem je, myslím, už i samotný festival, který má pevné jádro diváků, již ho berou jako svou letní tradici (a například si kupují celofestivalový pas na všechny body programu). Zároveň máme ambici oslovit i náhodné návštěvníky Kuksu jako té slavné barokní památky, k čemuž skvěle slouží právě site-specific produkce, kdy ožívá opravdu celé kukské údolí – návštěvníky s dětmi může odchytit třeba loutkové divadlo na plácku pod hospitálem, někdo zase nakoupí lístky na vážnou hudbu na další dva dny dopředu.

Moc nás těší, že naši věrní diváci se rekrutují opravdu ze všech věkových kategorií od studentstva až po zástupce nejstarší generace. Zároveň je to výzva pro festivalovou dramaturgii nebo v souvislosti s komunikací na sociálních sítích, kde musíme myslet právě i na tuhle rozmanitost. Naším fanouškem tak může být kdokoliv od milovníka barokní opery po obdivovatele moderního divadla či tance. Velké procento návštěvníků tráví na festivalu delší časové období, a mohou tak vznikat i cenné mezilidské vazby.

Tohle až skoro rodinné propojení s věrnými diváky je pak snad i naší největší konkurenční výhodou, stejně jako úzké napojení na Kuks. Navíc podobně velkou akci (to znamená kolem čtyřiceti produkcí za pět dní) tu nikdo jiný nedělá…

Naší další výzvou teď musí být výraznější péče o tuto rozrůstající se komunitu, do níž bychom postupně rádi začlenili více i místní obyvatele z bližšího okolí Kuksu.

 

Good Practictices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

Jako festival jsme v trochu specifičtější pozici tím, že projektem je pro nás vlastně každé představení, koncert či jakýkoli jiný bod programu a těžko mezi nimi soutěžit. Ale můžeme zmínit třeba nejrůznější prestižní mezinárodní spolupráce nebo právě projekty, které vznikají přímo na míru Kuksu. Ať to jsou až umělecky opulentní zahajovací večery, jež i díky části programu zdarma nalákají publikum z okolí, nebo folklorní soubor Kohoutek, jenž opanuje postupně oba břehy Labe a roztančí i náhodně přihlížející. Na akce, které oslovují širší publikum, se snažíme lákat i zvlášť třeba pomocí facebookových příspěvků, cílených například do místních facebookových skupin v nejbližších městech.

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

Vzhledem k našemu rozpočtu závislému z velké části na ne vždy úplně jistých dotacích, se do žádných úplně velkých kampaní nepouštíme, v testování a vyhodnocování máme určitě také prostor na zlepšení. Co se týká třeba reklamy na sociálních sítích, intuitivním vodítkem je cena za interakci, snažíme se sledovat vývoj návštěvnosti webu pomocí Google Analytics. Úspěšnost pak nepřímo potvrzuje v posledních letech narůstající počet prodaných vstupenek, důležitý faktor představuje také stále lepší zaplněnost jednotlivých produkcí.  

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Další oblast, ve které máme dluh a snad ho brzy splatíme spuštěným newsletterem, budování komunity bychom se rádi více věnovali i na sociálních sítích.

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Sociální sítě jsou stále jednou ze zásadních komunikačních platforem, obsah se snažíme udělat postupně víc multimediální, rádi bychom víc pracovali i s videem. Nejvíce fanoušků máme na Facebooku, jemuž se zároveň věnujeme nejvíce a příspěvky zde sdílíme s nejvyšší frekvencí. I tady se snažíme o rozmanitost, publikujeme třeba i rozhovory s účinkujícími či texty o historii Kuksu propojené s uměním, které vznikají do programové brožury.

Používáme i Instagram, kde dobře fungují skvělé fotky z festivalu našich dvorních fotografů. Zároveň víme, že pokud během festivalu dáme téhle síti díky dalšímu spolupracovníkovi více prostoru, dokážeme získat daleko větší dosah a zásadně navýšit počet sledujících či interakcí.

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Mediální partnerství využíváme pravidelně, zkoušíme hledat i nové cesty, letos třeba ve spolupráci s Radiem 1. Pro oslovení návštěvníků z regionu se nám osvědčil místní zpravodajský server Královédvorsko, který se zároveň pokouší „rozžívat“ místní komunitu v nejbližším větším městě, takže víme, že máme společný cíl. Jako plnění nabízíme klasicky umístění loga na propagační materiály, zmínky na sociálních sítích a podobně. Očekáváme domluvený mediální prostor, když se snažíme navrhovat zajímavý obsah na míru danému médiu.

 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Náš festival vnímám jako jednu velkou speciální akci. (smajlík) Ale víme, že tady určitě máme rezervy, ať už třeba v setkávání naživo nebo na dálku… Na druhou stranu je část našich diváků napojená třeba na personálně spřízněný divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, takže existuje možnost je oslovit z obou stran, což se snažíme nadále prohlubovat, stejně jako spojení s Galerií loutek v Kuksu.

 

Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…

Letos se nám osvědčil dvoufázový prodej festivalových pasů, kdy v první vlně je celofestivalová vstupenka levnější a rychle mizí, na druhé straně se díky našim věrným divákům vždy prodá i několik „mecenášských“ pasů, které jsou koncipovány jako součet plného vstupného na všechny body programu. Hodně se nám také vyplácí žánrově cílené příspěvky na sociálních sítích (vážná hudba, divadlo, divadlo pro děti), které pak můžeme sdílet do podobně zaměřených skupin, stejně jako do již zmíněných místních facebookových komunit (Dvůr Králové nad Labem, Trutnov a podobně).

theatrum-kuks.cz

 

Máme zde více než 50 historických budov, které jsou uskupeny do stavebních skupin podle oblastí, ze kterých pocházejí. Vedle velké selské usedlosti stojí domky řemeslníků a malé roubenky. Prohlédnout si můžete také impozantní panský mlýn s výstavou o zdejším rybníkářství. Pole a zahrádky obhospodařujeme podle starých metod a pěstujeme původní plodiny. Ke každému hospodářství dříve patřila také domácí zvířata. Chováme ve skanzenu stará plemena skotu, prasat, kozy i ovce, které uvidíte na pastvinách a spoustu drůbeže, která se volně pohybuje mezi domky.

 

O prázdninách v červenci a v srpnu 2024 pořádáme následující akce:

• 14.07. Den hornofalcké lidové hudby - 15 regionálních souborů zahraje pro potěšení návštěvníků. Muzika hezky od podlahy, bude se zpívat a možná i tančit...         
• 28.07. Sklizeň obilí a stará zemědělská technika, v akci budou muzejní koně i traktor a kombajn značky Claas a Fendt. Víte co je povříslo a jak se staví mandele?
• 11.08. Setkání sběratelů pohlednic, známek a literatury s výměnnou burzou
• 15.08. Svátek Nanebevzetí Panny Marie slavíme jako den bylinek a selských zahrad.  Podle katolické tradice se budou vázat bylinkové svazečky.
• 15.08.  Muzikantský štamtiš - je sraz muzikantů v hospůdce v Selském muzeu v bci Perschen. Od 18 hodin se bude vyhrávat a zpívat a hosté jsou vždy vítáni!
• 25.08. Velké setkání helingonkářů ve skanzenu. Program se spoustou krásné muziky. Kdo sám hraje, může se přihlásit a přijet zahrát.                                     

Na prohlídku si naplánujte nejlépe celé odpoledne. Každou neděli můžete pozorovat při práci našeho muzejního pekaře. Ten v muzeu roztápí pec a peče kváskový chléb a pečivo podle starých receptur. V provozu je samozřejmě také hostinec, který nabízí příjemné posezení a občerstvení. V muzejním shopu pořídíte suvenýry ze sortimentu rukodělného zboží a nejrůznější dobroty od místních výrobců.

Skanzen se nachází ve venkovské části města Nabburg. Příjezd po dálnicích A 93 nebo A6, po sjezdu je cesta vyznačena tabulkami „Freilandmuseum“.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

Adresa: Freilandmuseum Oberpfalz, Neusath 200, 92507 Nabburg

Vstupenky:  dle ceníku, parkování je k dispozici zdarma

Otevírací doby: úterý – neděle, od 9 - 18 hodin  (kromě pondělí, pokud není v Bavorsku svátek)

Podrobnosti na: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

Na hradě Točník poprvé diváci uvidí dále třeba inscenaci PÍSKOVIŠTĚ v podání studentů DAMU Anny Marie Myšičkové a Prokopa Košaře. Anatomie vztahu nedozrálé dvojice hrdinů, napůl dětí, napůl dospělých, setkávajících si na pískovišti. Inscenace také vyrazí na turné - zastaví se například v Březí, Hlásné Třebáni,  Praze, na hradě Pecka nebo na festivalu POVALEČ ve Valči u Karlových Varů.

Na Točníku je samozřejmostí možnost přespání diváků ve stanech na hradním nádvoří a hudební offprogram.

www.oldstarsontheroad.cz

OLDstars v minulých letech svým letním projektem ve Středočeském kraji rozžívali třeba bývalý pivovar v Sedlci u Kutné Hory a to festivalovým marathonem 30 divadelních představení, v létě 2023 pak uvedli ve vypuštěném zimním stadionu v Kutné Hoře postapokalyptickou hru Maria Von Mayenburga MARS, v okolí chrámu sv. Barbory inscenovali torzo středověkého textu MASTIČKÁŘ a z Kutné Hory odstartovali turné s cestovní verzí inscenace HAMLET.  Během divadelní sezony OLDstars provozují v pražských Vršovicích dva komorní divadelní prostory - sklepní HarOLD a bytové divadlo H2O. Na mapě studentských uměleckých aktivit působí již více než 20 let.

Různorodost zastoupených médií, od skleněné plastiky přes fotografii, malbu, sochu až ke konceptuálnímu designu, odráží snahu překonávat konvence související s upřednostňováním tradiční malby před ostatními výtvarnými prostředky. Médiem, které má na letošní výstavě významné postavení, je sklo.

Sklářské umění je nádherným řemeslem s několikasetletou historií a jedním z oborů, které proslavily české země po celém světě. K celosvětově nejuznávanějším sklářským sochařům vůbec patří Martin Janecký, který své zkušenosti získával nejprve díky rodinné řemeslné tradici a následně především v USA, kde studoval na vyhlášené Pilchuck Glass School. Pracuje náročnou technikou, kterou ovládá jen několik lidí na světě, a to ručním tvarováním skla zevnitř žhavé baňky (tzv. inside bubble sculpting), při kterém se nepoužívají žádné formy. Začíná se od čisté, rovnoměrné koule, na kterou se v několika vrstvách nanáší sklářské barvy. Následně se bublina otevře a modeluje nástroji do požadovaného tvaru, což v případě nejčastějších Janeckého námětů v podobě hlav a rukou vyžaduje velmi důkladnou znalost lidské anatomie. V autorových sochách lze číst jeho zálibu ve starých kulturách, barokních a klasicistních sochařských portrétech i v díle mistra počátků moderního sochařství Augusta Rodina.

Sklo je také hlavní doménou autorky Anny Jožové, čerstvé absolventky Ateliéru skla Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, která je pro svůj specifický sofistikovaný rukopis považována za jednu z nejzajímavějších osobností mladé konceptuálně-designerské scény. Základní linií její tvorby jsou autorské vázy, do jejichž podoby promítá řadu palčivých problémů současnosti, spjatých především s tématy klimatické krize, vymírání živočišných druhů, dominance savců na planetě a kontrastu lidského a geologického vnímání času. Řada objektů pracuje s naivní představou nesmrtelnosti lidského druhu a pošetilostí počínání nicotného člověka vůči všemocné přírodě.

Pomíjivost života se také zrcadlí v totemických objektech Pavlíny Kvity, jež ve své recentní tvorbě využívá především materiálu betonu a acrystalu. Její umělecký projev je určitou kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. Pradávné se zde setkává s naprosto aktuálním. Dlouhodobě sledovaným motivem autorky je určitý archetyp vnitřního bojovníka, jehož cílem je život v harmonii, v rovnováze s okolím i s vlastní vnitřní povahou.

Na pomezí objektu a malby balancují díla současné umělkyně Moniky Žákové. Její ideová východiska jsou blízká myšlenkovému světu spekulativního realismu, v jehož centru stojí otázka, jak vypadá bytí a rozum z pohledu objektu. Postupně opustila malířské náčiní a osvojila si pracovní postupy, které jsou vlastní spíše sochařské či architektonické práci. Používá světlo, prostor, skladbu, pohyb a také různorodé materiály, jakými jsou například látky, kovy, papír či sádra, které jsou jak základní technologií, tak základním obsahem její práce.

Na výstavě je zastoupeno i médium fotografie, jež prezentuje Bára Prášilová, jedna z nejrespektovanějších současných vizuálních umělkyň ověnčená řadou mezinárodních ocenění, mezi nimiž například i Hasselblad Master nebo Clio Awards. V roce 2022 pokřtila svou první monografii oceněnou titulem Fotografická publikace roku, jejímž autorem je věhlasný newyorský kunsthistorik Thomas Beachdel, který její svérázné, surreálně laděné fotografie charakterizoval jako „obrazy úžasu“ pohybující se na hranici krásy a znepokojivé podivnosti.

Znepokojivé myšlenky odkazující nejen k celospolečenským traumatům, ale v mnoha případech především k osobnímu životu samotného umělce žijí podobně jako ve fotografiích Báry Prášilové i v obrazech někdejší výrazné osobnosti graffiti scény, Jakuba Matušky aka Maskera. Zatímco u Prášilové se schovávají za domnělou atmosféru klidu a vizuální dokonalosti, u Matušky se tyto náměty skrývají pod rouškou groteskní pitvornosti. Jeho tvorba je založena na svébytné technice kombinující spontaneitu propiskové kresby, digitální přípravu na obrazovce iPadu a svobodu samotné malby.

Graffiti a street artová minulost se podepsala i na podobě obrazů dalšího na výstavě zastoupeného autora, Michala Mráze, který ve svých dílech podrobuje drobnohledu společenské klima druhé poloviny 20. století i současnosti. Ze street artu si neodnesl pouze kriticko-analytické myšlení, ale také techniku gestické šablonovité malby. Vizuální strategii staví nejen na ní, ale také na estetice americké reklamy z období 50. až 60. let a specifickém remixu nalezených fotografií, symbolů a odkazů ke kanonickým dílům dějin umění.

Hlavní misí KODLContemporary a tedy i výročních Salonů je posouvat hranice a limity ve vnímání a prezentaci soudobého českého umění. Ten letošní bude kromě těch výtvarně-technologických překlenovat i hranice demografické, a to nejen zařazením mladých autorek a autorů, ale i diváctvem, na které se zaměřuje. Po skončení výstavy v Galerii KODL se totiž přesune na střední školy International School of Prague a Park Lane International School, kde bude pro studenty kromě samotné výstavy připraven bohatý doprovodný program zaměřený na současné umění.

www.kodlcontemporary.com

 

Od počátku bylo zřejmé, že se brněnská univerzita k osobnosti, odkazu a dílu tohoto významného moravského skladatele (1854 – 1928) přihlásí, otázkou však zůstávalo, jakou formou. Mezi nápady figurovala pouliční performance s Janáčkovou hudbou, Janáček v nadživotní velikosti v brněnských ulicích na místech s jeho působením spjatých apod.

Nakonec však JAMU vsadila na filmové „oživení“ Leoše Janáčka, který se pohybuje v prostředí obou fakult univerzity, jak Hudební, tak té Divadelní.

„Nosnou ideou klipu je stále živoucí odkaz, inspirace a přežívající duch Leoše Janáčka na obou našich fakultách. Hledali jsme realisticky vyhlížejícího Janáčka, který je na chodbách akademie stále přítomen a jako patron současným studentům radí, bdí nad nimi, pomáhá jim a inspiruje je k tvorbě. V klipu jej tak vidíme v interakcích s muzikanty, divadelníky, ale i zaměstnanci fakulty či vedením. Janáček je tu zkrátka stále s námi a sleduje, jakým směrem se umělecká činnost na škole nesoucí jeho jméno ubírá“ uvádí mluvčí JAMU, Radoslav Pospíchal.

Leoše Janáčka ztvárnil a proměnu ve skladatele podstoupil brněnský herec a současný pedagog Divadelní fakulty JAMU, Lukáš Rieger. „Pro mě byla opravdu zábavná spolupráce s paní maskérkou, která mi s pomocí vlastnoručně vyrobeného kníru a vskutku uměleckého líčení vytvořila na obličeji sérii optických klamů, způsobujících například morfologickou proměnu mého nosu, takže jsem se cítil jako bych měl masku. Pak jsem si ale uvědomil, že i přesto, že mé oči teď vypadají jinak, jsou stále moje a musí tedy být živé mým myšlením a emocemi, protože vnitřní náladu Janáčka za mne maska nezahraje“, říká k vizuální proměně Rieger.

V minutovém klipu si společně s ním zahráli studenti hry na klavír, cello, dirigování a v klaunských úlohách studenti fyzického divadla. Hudebně videoklip doprovází, jak jinak, Janáčkova skladba, Pohádka: 3. allegro, pro které JAMU využila nahrávky absolventského koncertu svých studentů, Nikity Ruzhavinského a Darii Savvateevy.

Scénáristicky a režijně se třídenního natáčení zhostil student Divadelní fakulty Jan Šmach a o kameru, světla a postprodukci se postaral jediný externí člen týmu, Tomáš Pakosta z THP production. S maskováním a líčením vypomohla paní maskérka Vlasta Žďárská z Národního divadla Brno (NdB), které do klipu zapůjčilo i Janáčkovský dobový kostým. Charismatickým voiceoverem video zakončuje pedagog Divadelní fakulty JAMU a aktuálně vytěžovaný dabér, Petr Štěpán.

Ve videoklipu se objeví i rektor JAMU, Petr Michálek, který k natáčení dodal: „Výsledek má minutu, ale spoustu dní se na něm podílelo mnoho lidí. Leoš Janáček nás zkrátka zase spojil a my se těšíme, až dáme světu vědět, že jeho odkaz je na JAMU stále živý.“

Brňané jej mohou zhlédnout i v rámci celodenních oslav Janáček 170, které pořádá Národní divadlo Brno v den skladatelových narozenin na piazzettě u Janáčkova divadla, kde se mohou těšit i na pestrý celodenní program jako letní kino, program pro děti, video-gratulace osobností Janáčkovi nebo samotný videoklip.

 

Odkaz na gratulační viedoklip:

https://youtu.be/4UXrYxozj78

 

 

Dětem do 11 let je určena nová výstava Zábaviště pro sviště, která až do 1. 9. 2024 zcela zaplňuje prostor Galerie v podloubí v přízemí muzea. Jedná se o plně interaktivní výstavu, kterou doplňují ilustrace Venduly Hegerové a která spojuje chytrou zábavu, tvoření, hru a pohyb. „Výstava ani není to pravé slovo, spíše je to velká obrázková herna, jejíž témata jsou sestavena tak, aby se zde zabavilo každé dítě,“ uvedla jedna z kurátorek Kateřina Mozgová, která výstavu připravila s kolegyní Martinou Malou.

Postavy výtvarnice přímo vystupují z knížek a vtahují děti do poutavých a vtipných příběhů. „Děti se mohou těšit na sviští dráhu, fotokoutek Zvěřinec, balonkoviště a obří leporelo. Rozehrají hudební koutek, zahrají si divadlo, vyzkoušejí si rýmovačky, obrázková říkadla, nakoupí si v obchodě a zažijí spoustu dalších aktivit,“ vypočítala Martina Malá s tím, že během letních prázdnin je muzeum otevřeno i v pondělí, a to jako každý jiný den od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin.

Děti se budou moci 1. 7. 2024 zúčastnit Zábavného tvoření s ilustrátorkou Vendulou Hegerovou, během nějž si samy pod vedením výtvarnice vytvoří vlastní ilustraci a dozvědí se mimo jiné i to, jak vzniká kniha.

Se začátkem prázdnin spustí muzeum stejně jako loni hru Příběh chleba, která propojuje všechny tři objekty muzea – hlavní budovu na Velkém náměstí v Kroměříži, Muzeum v přírodě Rymice a Větrný mlýn Velké Těšany. „Když si zakoupíte vstupenku do objektu, dostanete hrací kartičku s krátkým příběhem. V něm však budou chybět tři důležité údaje. Ty zjistíte, když si projdete všechny tři muzejní objekty. Při návštěvě třetí památky navíc získá prvních 20 návštěvníků drobné upomínkové předměty. Hru dohrajete ve chvíli, kdy budete mít doplněna všechna fakta a poskládáte si celý příběh. Kartička s informacemi vám zůstane jako hezká vzpomínka,“ popsala ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.

V průběhu prázdnin rovněž zůstává přístupná výstava Někdo to rád sušené, která představuje unikátní historické exponáty, jež doplňují hravé aktivity – model zmenšené tradiční sušárny ovoce a další prvky. Návštěvníci mají možnost si řadu věcí vyzkoušet, například „uvařit“ vlastní povidla. Tuto výstavu doplní doprovodný program 21. 8. 2024. „Jeho účastníci se seznámí s tradičními postupy sušení ovoce, dozvědí se řadu zajímavých informací například o funkci stromů v přírodě nebo o opylovačích a chybět nebude ani ochutnávka sušeného ovoce,“ slíbila edukátorka Lenka Pěluchová.

Muzeum se chystá zapojit i do Dožínek Zlínského kraje, které se konají 23. a 24. 8. 2024. V pátek 23. 8. 2024 se mohou návštěvníci těšit na program Od klásku ke kvásku od 15.30 do 17 hodin. „Rodiče s dětmi se dozvědí, jakou hodnotu a význam měl pro naše předky chleba a co vše předcházelo jeho upečení. Součástí je také ukázka důležitých obilnin, zemědělských předmětů a mletí na žernovu,“ řekla Lenka Pěluchová. V sobotu 24. 8. 2024 bude platit do celého muzea zvýhodněné vstupné (50/30/115 Kč), které se však netýká výstavy Zábaviště pro sviště.

Každou prázdninovou středu jsou připraveny speciální prohlídky pro děti ve Větrném mlýnu Velké Těšany a v Muzeu v přírodě Rymice, kde na malé návštěvníky čeká i tištěný Průvodce s pastelkami po Muzeu v přírodě Rymice. „Každou červencovou sobotu navíc budou moci zájemci vidět řemeslníka při práci přímo v chaloupkách na Hejnici nebo v usedlostech na návsi. K vidění bude činnost ševce, kováře nebo malérečky,“ pozval vedoucí Muzea v přírodě a etnograf Petr Hlavačka.

www.muzeum-km.cz

Mezi nejnavštěvovanější místa středních Čech patří Park Mirakulum. Na ploše deseti hektarů spolu sousedí vodní svět, lanové centrum, lesní městečko vysoko v korunách stromů, pohádková vesnička, dřevěný hrad, tajné podzemní chodby, spletité bludiště, malá zoo, houpačky, trampolíny a mnoho dalšího. Z dětí se stanou dobrodruzi a objevitelé, piráti, rytíři, víly, princové a princezny, strojvůdci, akrobati, umělci a především děti, kterým se splnil sen o výletě na místo, kde je všechno stvořeno jen pro ně.

Venkovní aktivity pro celou rodinu nabízí i Areál Monínec, obklopený originální sibiřskou krajinou. Nuda tu není v žádném ročním období. Součástí je Aktivity park a nechybí ani trampolíny. V létě je k dispozici vodní skluzavka a okolí je protkáno cyklostezkami. Areál má i vlastní bikepark.

Tudy do pohádky

„Ke středním Čechám patří hrady a zámky, na kterých otisky svých střevíců zanechali princezny a princové. Nuda to rozhodně nebude – stačí vybrat prohlídky koncipované speciálně pro malé návštěvníky,“ uvedl Jakub Kulhánek, ředitel Středočeské centrály cestovního ruchu. Na zámku Radim lze vybírat ze tří prohlídkových okruhů včetně jednoho speciálního pro děti. Připadat si budou jako šlechtici, na Radimi se totiž před prohlídkou mohou obléknout do zapůjčeného dobového kostýmu.

Zážitkem jsou speciální prohlídky na zámku Loučeň, ve kterém si malí návštěvníci zazpívají v hudebním salonku, usednou ke knížecí tabuli nebo naleznou dveře do tajné chodby. Zábava čeká i venku v labyrintáriu.

Ve sklepních prostorách zámku v Mníšku pod Brdy se ukrývají víly, čert i vodník. Při pohádkových prohlídkách se děti setkají také s drakem, Sněhurkou a trpaslíky, Růženkou a Popelkou. Prohlídka zavede i do míst, kde se natáčela pohádka Tajemství staré bambitky.

Inspiraci k výletům nabízí i další filmová místa. „Na pohádkový výlet lze vyrazit třeba na hrad Krakovec, který si filmaři vybrali pro známou pohádku Ať žijí duchové. Prozkoumat místa, kde se odehrávala oblíbená vánoční pohádka S čerty nejsou žerty, je možné u bývalého vodního mlýnu v obci Střehom nebo na zámku a v parku v Průhonicích. Do Kutné Hory a Malešova se mohou vypravit fanoušci filmu Děti Nagana. Milovníci psa Gumpa, který si zahrál už ve dvou filmech, zavítají do královských Velvar nebo Louňovic pod Blaníkem,“ zve Martina Kuncová ze Střední Čechy filmová kancelář, která mimo jiné pomáhá filmařům, kteří natáčejí v regionu.

Za zvířátky

Výlety do zoologických zahrad a zooparků nikdy neomrzí. Ve Farmaparku Soběhrdy mají skoro 250 zvířat nejrozmanitějších druhů a zábavou budou i zdejší atrakce jako vodní světa plovoucí kruhy.

Netradiční dobrodružství čeká na malé i velké v ZOO Chleby nedaleko Nymburka. Zoologická zahrada chová ohrožené druhy zvířat od velkých šelem, kopytníků, primátů, ptáků, ryb, drobných savců až po bezobratlé.

Vodní radovánky

Kdo chce vodu poznat opravdu dopodrobna, udělá si výlet do středočeských Hulic. Jen kousek od vodní nádrže Švihov stojí Vodní dům s moderní expozicí, která zábavnou formou informuje o významu vody pro přírodu a člověka. “Svou roli tu hrají všechny lidské smysly: vedle zraku při poznávání návštěvníci zapojí sluch, hmat i chuť. Mokré osvěžení zajistí umělé vodní toky, které lze ovládat pomocí čerpadel, pump, vodních mlýnků, hrází a rozvodníků,” řekla Kateřina Krutilová, ředitelka Vodního domu v Hulicích.

Osvěžujícím tipem je pak návštěva AquapalacePraha – největšího aquaparku ve střední Evropě. Celá rodina se zabaví na některé z více než dvaceti skluzavek nebo bude sjíždět nejdelší tobogán v Česku. Možnost odpočinku nabídne saunový svět nebo masáže.

K venkovnímu koupání v čisté vodě zase vybízí přírodní koupaliště, pískovny nebo jezera. Jedním z nejhezčích je jezero Lhota nedaleko Prahy. Příjemné prostředí ke koupání je také u Proboštských jezer v oblasti plné zeleně s písečnými i travnatými plážemi. Těžbou písku v Polabské nížině zase vzniklo atraktivní rozlehlé koupaliště Jezero Poděbrady, vybavené potřebnými službami i Kempem na Jezeře. Jistotou krásného koupání jako u moře je pískovna Konětopy nebo pískovna u Neratovic, kde vznikl Beach Park Mlékojedy.

Další tipy nejen na výlety s dětmi hledejte na www.strednicechy.cz nebo na www.pustitkvode.cz.

 

Děti i dospělí ocení v parném létě hlavně prohlídku dolu sv. Jiří ve třicetimetrové hloubce, kde panuje příjemný chládek kolem 13° C. Trasa je dlouhá 250 metrů a jsou na ní čtyři zatopená hloubení. Vzniklé vodní plochy připomínají jezírka i jevy podobném těm, které vídáme v krasových jeskyních.

„V Kutné Hoře se těžilo stříbro od druhé poloviny 13. století. V celém kutnohorském revíru se během 13. až 17. století vytěžilo 2500 tun stříbra a 20 000 tun mědi,“ říká ředitelka Českého muzea stříbra Lenka Mazačová. „Dnes si u nás návštěvníci mohou vyrazit vlastní minci v podobě původního stříbrného groše,“ dodává. „Noční prohlídky budeme pořádat každou středu v červenci a srpnu od 21.30 do 23 hodin,“ zve Mazačová a připomíná, že Kutná Hora je krásná i v noci.

 

Havířem nanečisto

Protože průměrná šířka chodbiček v podzemí je 70 centimetrů, připravilo muzeum pro návštěvníky i „havířský trenažér“. Je to maketa štoly, kde si každý může průchod úzkou důlní chodbou nejdřív nanečisto vyzkoušet.

Prohlídka začíná na nádvoří Hrádku, v části Českého muzea stříbra. Výklad pokračuje v trejvu, což je originál těžebního stroje z 16. století. „Po návštěvě dolu si návštěvníci prohlédnou ještě venkovní expozici takzvané havířské osady a uvidí i sklepení s finální úpravou stříbra na mincovní kov a ražbu mince. To vše kdysi probíhalo v královské mincovně ve Vlašském dvoře,“ vypráví Mazačová. A upozorňuje, že v dole je potřeba mít pevnou obuv a na sobě mikinu nebo svetr. „Návštěvníci dostanou také ochranný plášť – perkytli – a na hlavu si nasazují přilbu se světlem,“ dodává.

Návštěva dolu s průvodcem, během níž se lidé dozví zajímavosti o těžbě stříbra i o ražení mincí, je součástí prohlídky Cesta městem stříbra. „Patří do ní i stálá numismatická expozice o vývoji mincí u nás,“ doplňuje Mazačová.

 

Starověký Egypt i slavná husitská bitva lákají návštěvníky

V Českém muzeu stříbra je nyní možné zhlédnout až do podzimních měsíců tři výstavy. První z nich s názvem Ve stínu pyramidy je věnována starověkému Egyptu. Koná se ji v budově Hrádku v Barborské ulici. Další se zaměřuje na slavnou husitskou bitvu u Malešova.  Odehrála se poblíž malešovské tvrze, asi šest kilometrů od Kutné Hory. Vítězné bitvě velel tehdy již zcela slepý Jan Žižka. „Výstava Kutná Hora husitská je interaktivní. Děti i dospělí si tu mohou vyzkoušet dobové zbroje jako třeba drátěnou košili, ale třeba také zjistit, co husité jedli. Díky kopiím řady předmětů se návštěvníci budou moci přenést do 15. století, stát se husitou a zařadit se po bok Jana Žižky táhnoucího na Kutnou Horu. Můžou také vyrobit vojáčka, který se stane součástí modelu bitvy u Malešova,“ dodává Mazačová. V Kamenném domě, který je také součástí kutnohorského muzea, probíhá ještě výstava věnovaná slávě a tradici Kutnohorské varhanářské školy.

„Návštěvnost celého muzea dosáhla už kolem 15 tisíc lidí jen za první dva měsíce od zahájení letošní sezóny, což je velmi pozitivní číslo. Jsme jednou z nejnavštěvovanějších památek Středočeského kraje. Kromě stálých expozic věnovaných stříbru a numismatice je velký zájem také o egyptologickou výstavu. Neméně příznivý ohlas mají také výstavy Kutná Hora husitská a Kutnohorská varhanářská škola. Všechny tři jsou otevřeny po celé léto,“ vypočítává Lenka Mazačová.

Mezi nejzajímavější artefakty z doby husitské patří podle Mazačové kresba kamenné výzdoby kazatelny v kostele sv. Jakuba, která byla odstraněna těsně po roce 1800. Desky nesly vyobrazení znaku města s husitským kalichem, kalich adorovaný anděly nebo rozsáhlý soubor hrotů šípů do kuší různých velikostí a tvarů z hradu Sion. A také mohutné železné šídlo, které se při bitvách používalo na dlouhém dřevci k zastavení jízdy těžkooděnců na koních. V případě egyptologické výstavy je největším lákadlem nejkrásnější starověká mumie u nás. Jmenuje se Hereret, což česky znamená Květina.

 

Více na www.cms-kh.cz

https://www.facebook.com/muzeumkh

 

Prohlídky dolu sv. Jiří, 3. července – 28. srpna vždy ve středu od 21.30 do 23 hodin. Začátek prohlídky před Hrádkem (Baborská 28, Kutná Hora). Vstupné: plné 200 Kč, snížené 160 Kč. Vstupenky lze zakoupit v pokladně muzea. Rezervace míst: objednavky@cms-kh.cz

Kutnohorská varhanářská škola, 5. 4. – 30. 11. 2024. Kamenný dům (Václavské náměstí 183, Kutná Hora), Otevírací doba: květen, červen a září 9 – 18 hod, červenec a srpen 10 – 18 hod, říjen 9 – 17 hod, listopad 10 – 16 hod. Vstupné: 40 Kč, snížené 30 Kč.

Kutná Hora husitská, 5. 4. – 13. 10. 2024. Hrádek (Barborská 28, Kutná Hora). Otevírací doba: květen, červen a září 9 – 18 hod, červenec a srpen 10 – 18 hod, říjen 9 – 17 hod. Vstupné 40 Kč, snížené 30 Kč.

Ve stínu pyramidy, 27. 3. – 31. 12. 2024. Hrádek (Barborská 28, Kutná Hora). Otevírací doba: květen, červen a září 9 – 18 hod, červenec a srpen 10 – 18 hod, říjen 9 – 17 hod, listopad 10 – 16 hod. Vstupné: 40 Kč, snížené 30 Kč.

Víte, že…

… k prvnímu přerušení těžby stříbra došlo za husitských válek, k druhému pak v průběhu třicetileté války, tedy v 1. polovině 17. století?

Poté probíhaly pravidelně v odstupech několika desítek let pokusy o obnovení těžby, které však byly spíše neúspěšné. A pokud se dobývání stříbra znovu rozjelo, bylo to vždy jen na pár let. Déle trvající těžba začala až z během 2. světové války. To ale už nebylo stříbro, ale rudy barevných kovů – zinku a mědi. Těžba skončila v roce 1991.

…. štola sv. Jiří byla objevena v roce 1967 při hydrogeologickém průzkumu historického jádra Kutné Hory zhruba v hloubce 22 metrů pod Jezuitskou kolejí?

Objevitelé byli zprvu přesvědčeni, že jde o důl Osel, který až do poloviny 16. století patřil k nejhlubším dolům na světě.

… v budově Hrádku jsou nově rekonstruované prostory?

Je to pokladna a infocentrum. „Součástí zmodernizovaných prostor v infocentru jsou nové interaktivní prvky – obrazovka, kde se návštěvníci mohou podívat na virtuální prohlídku Kamenného domu a Hrádku. Virtuální prohlídku dolu teprve chystáme,“ uvádí Lenka Mazačová

… České muzeum stříbra je podle Lenky Mazačové výjimečnou institucí?

„Nachází se v jedinečném prostředí a působí ve třech památkových objektech: v Hrádku, Kamenném domě a Tylově domě, který je nyní z technických důvodů uzavřen. Ostatní dvě budovy jsou však v sezóně přístupné veřejnosti a nacházejí se v nich stálé expozice i krátkodobé výstavy. Za návštěvu stojí také samotná budova Hrádku, která je sídlem našeho muzea. Je to původně menší městský hrad. Pro veřejnost je otevřený i balkón, z něhož je mimořádně krásný pohled na chrám svaté Barbory,“ upozorňuje Mazačová.

 

Kdo nebo co je ve stínu, respektive co vůbec znamená ve stínu být, jsou ústřední otázky letošního festivalového tématu, na než bude Šrámkova Sobotka hledat odpovědi prostřednictvím řady programových linií. Ročník připomene prostřednictvím autorského divadelního představení a výstavy rovněž 140. výročí narození Miloslavy Hrdličkové, partnerky spisovatele Fráni Šrámka, bez níž by tento poetický festival neexistoval.

Hned v sobotu se představí herečka Milena Steinmasslová se souborem Spolku Kašpar z Divadla v Celetné v černé komedii 2084, která hledí do nepříliš vzdálené budoucnosti naší země. Štafetu převezme Divadelní spolek JEDL, který v podání Lucie Trmíkové přiblíží život a dílo francouzské básnířky Suzanne Renaud. V průběhu týdne ještě vystoupí Divadlo Masopust s inscenací Přípravy na všechno s Miloslavem Königem a Šimonem Krupou a zahraje Divadlo D21, které přiveze oceňovanou inscenaci Emil čili O Háchovi, věnovanou třetímu československému prezidentovi.

Hudební program přinese směsici žánrů. Od poetického dua HlasKontraBas Ridiny Ahmedové a Petra Tichého přes experimentální rapové seskupení P/\st až k melancholicky energické muzice kapely Barva slov. Místo v programu tradičně patří také koncertu v kostele, tentokrát prostor rozezvučí hra fagotu a cembala. Dva filmové pořady připravily Národní filmový archiv a FAMU.

Děti se mohou těšit na brněnské Divadlo DIP s hravým pohybovým představením o školáckých radostech i strastech, loutkovou pohádku Honza Pták či autorské čtení Jiřího Šlupky Svěráka či Dory Kaprálové. Závod a pochod pro všechny generace Šrámkova 11o se koná ve středu.

Scénická čtení nabídnou na různých místech Sobotky setkání s verši Jana Kameníka, Václava Šolce či bezdomoveckou poezií. Za dalšími se ohlédne nokturno Společnost mrtvých básníků. Do plenéru proniknou také poslechové pořady – kromě jedinečného večerního site-specific poslechu hororových povídek Edgara Allana Poea na schodišti Humprechtu zazní básnické pásmo z hořkých a výsměšných textů zakladatele nonsensu Christiana Morgensterna, jejichž překlad vznikl v průběhu předchozích ročníků festivalu.

Autorská čtení přinese festival v rozšířené podobě! Vydají se do Zlína, na Valašsko i do Slezska. Programová linie besed například nevšední optikou pohlédne na dramatika Williama Shakespeara, o stínu ve výtvarném umění pobeseduje Vít Vlnas. Přednášky představí v novém světle Čapkovy pátečníky nebo citoslovce jako popelku mezi slovními druhy.

Závěr festivalu bude patřit nejen výstupům festivalových tvůrčích dílen, ale také debatě Profese ve stínu?, do níž pozvání přijal mj. Karel Hvížďala, a tradičně Třešňovému jarmarku. Stihnete ještě prohlídku 11 výstav a expozic. Na jarmareční veselí naváže odpoledne přehlídka Sobotecká dofestná, v jejímž průběhu vystoupí Studio Šrámkova domu i hudebníci z místní Základní umělecké školy.

https://sramkovasobotka.cz/

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.

 

Anketa Místní kultury – Městské divadlo Zlín

Městské divadlo Zlín (v letech 1946 až 1990 Divadlo pracujících) je jedno ze dvou profesionálních divadel ve Zlínském kraji. Bylo založeno v roce 1946. Do roku 1967 sídlilo v budově adaptovaného Komorního kina (dnes Malá scéna Zlín), následně se přestěhovalo do nově postavené budovy v centru města na třídě Tomáše Bati.

Divadlo disponuje několika scénami – Velký sál s kapacitou 556 diváků, komornější Studio Z pro 120 diváků a Dílna pro 80 diváků. Díky tomu nabízí svým divákům široký repertoár od komorních her až po muzikály. Kromě divadelních představení se zde pořádají různé kulturní a společenské akce, festivaly a akce pro děti. Prostory horního foyer jsou po celou sezónu využívány také jako výstavní galerie.

V řadě mimorepertoárových aktivit vyniká pořádání festivalu Setkání Stretnutie, který je přehlídkou původní dramatické a inscenační tvorby českých a slovenských divadel. V minulosti dosáhlo mimořádných úspěchů při účinkování na zahraničních festivalech.

 

V jakém kraji ČR působíte?

Ve Zlínském kraji.

 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Oddělení komunikace, marketingu a produkce tvoří 4 lidé – 1 vedoucí a 3 produkční. Vedoucí koordinuje tento tým a tým uvaděček. Má na starost tvorbu komunikační strategie, řídí obsah komunikace, spravuje MKT rozpočet, komunikuje s partnery a dodavateli služeb, zodpovídá za web a sociální sítě. Máme samostatnou produkční na zájezdy, pronájmy, festivaly. Další produkční koordinuje plán sezony, věnuje se produkci veškerých tiskovin, reklamě a spolupracuje na eventech, třetí člen týmu zajišťuje PR servis, tvorbu textů, obsahovou správu sociálních sítí a webu a připravuje eventy.

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000–1 mil. 4) 1 mil. a více?

Čisté náklady jen na marketing spadají do možnosti číslo 2 – spíše do té spodnější hranice.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

V kontextu potřeby být vidět v místě našeho působení pracujeme standardně se základními prostředky venkovní reklamy (plakáty, CLV, bannery, nástěnky). Jednoznačně nejlépe nám v prostředí regionálního divadla funguje osobní zkušenost, přenos zážitku. A to nejen uměleckého, ale i toho praktického, např. z úrovně připojených služeb, zázemí pro diváky atd. Z tohoto pohledu je pro nás důležité budování dobrého jména a stabilní divácké komunity, jakési „fanouškovské základny“. Toto probíhá také prostřednictvím eventů, kde se diváci mohou setkávat s herci, a to nejen u nás v divadle, ale také v širším kulturním prostředí města (v rámci spolupráce s dalšími kulturními subjekty). V minulosti jsme zkoušeli různé formy marketingu, včetně guerilla atd. S ohledem na to, že to byly výjimečné události, efekt se vždy dostavil. Obecně v těchto méně tradičních a současných formách komunikace vidíme určitě perspektivu a chceme se dané oblasti více věnovat a mít v tom pevnější kontinuitu.

V e-prostředí nám v tomto kontextu pak velmi dobře fungují sociální sítě (FB, IG – TIKTOK zatím neobjeven) a direct mailing. Při velkých kampaních využíváme nárazově e-kampaně a reklamu v rádiu. S ohledem na to, že výše mkt rozpočtu není nijak závratná ve vztahu k tomu, kolik kampaní během sezony potřebujeme odbavit, si toho nemůžeme mnoho dovolit a musíme pečlivě volit. Snažíme se co nejvíce vytěžovat možnosti, které nám plynou z partnerských spoluprací.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Městské divadlo Zlín je zavedená „značka“, která v sobě snoubí tradici, uměleckou kvalitu a prostředí, které záleží na způsobu komunikace, je zapojenou a přístupnou institucí v kontextu kulturního prostředí města a regionu. Toto chceme určitě dále posilovat. V rámci služby, kterou jako městská příspěvková organizace plníme, chceme poskytovat kvalitní repertoár na odpovídající umělecké úrovni. Naším cílem je spokojený divák, který se k nám rád vrací, je zapojený, aktivní, podporující a zajímající se o „své divadlo“.

Pokud jde o vizuální podobu značky, pak se právě teď nacházíme v mezidobí, kdy vizuální styl, a tedy i značku, chceme posunout dál a pracovat na ní aktivněji, než tomu bylo doposud. První vlaštovkou nového přístupu je úprava loga MDZ. Je minimalistické, lehce vystupuje z dosavadního konzervativnějšího přístupu a moc nás baví.

Naší konkurencí jsou další regionální divadla v širším okolí – Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Moravské divadlo Olomouc. Vzájemně se lišíme například velikostí, počtem scén, v nichž hrajeme, repertoárem, určitě lidmi, kteří u nás pracují, rovněž způsob komunikace máme každý svůj. Naše výstupy budou vždy odlišné, přestože všichni děláme jednu činnost. A v tom spatřuji zdravé konkurenční prostředí.

 

Good Practices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

V tomto ohledu bohužel nemohu použít nic aktuálního. V uplynulých dvou letech se nám vyměnili tři ředitelé a to mělo také přímý vliv na oddělení komunikace a propagace divadla. V souvislosti s tím proběhly nějaké personální změny a teprve nyní, s novou ředitelkou Irenou Pelkovou, se situace ustaluje. Ráda bych, aby se nám v týmu dařilo využívat naplno potenciál a možnosti, které divadlo poskytuje, a věřím, že až se mě někdo zeptá na stejnou otázku třeba za rok, už na ni budu moci odpovědět lépe. Rozhodně chceme posunovat věci dál dopředu a neignorovat trendy v současné komunikaci.

A teď k těm úspěchům. Asi nejvýraznějším za poslední léta byl v éře ředitelování Petra Michálka projekt nekorektní kabaret Ovčáček čtveráček a jeho pokračování Ovčáček miláček. Téma silně rezonovalo ve společnosti. Byla v tom do velké míry odvaha autora a ředitele divadla v jedné osobě, který mistrně využil toho, co mu bylo nabízeno v rámci dění na české politické scéně. Svou roli hrál také jeho smysl pro humor a brilantní režie. Byl to jednoznačný úspěch, který přesáhl hranice regionu. Představitel hradního mluvčího Ovčáčka Marek Příkazký se účastnil Show Jana Krause, medializace přinesla velký zájem se všemi atributy – tedy pozitivními i negativními. Oba díly Ovčáčka byly přenášeny v kinech. Dodnes figurují v nabídce Dramoxu.

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

Každou kampaň si vyhodnocujeme. Jednak z hlediska úspěšnosti, jednak z hlediska vynaložených financí. Jak jsem už uvedla, mkt rozpočet máme poměrně napjatý. Takže nad každou vynaloženou částkou musíme přemýšlet. Těch ukazatelů úspěšnosti je vždy několik, záleží na typu kampaně. Naprosto jasným měřitelným výsledkem je v našem případě například zaplněnost sálu, návštěvnost eventu, tržba na pokladně…

Neprovádíme monitoring konkurence v pravém slovy smyslu. S naším nejbližším sousedem, se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti, jsme poslední léta, myslím, v symbióze a spolupracujeme v rámci festivalu Zaráz. Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme si navzájem dobrými sousedy. Samozřejmě sledujeme činnost ostatních divadel v rámci celého kulturního prostoru.

V nedávné době jsme po letech ukončili mediální spolupráci s místní regionální rozhlasovou stanicí, která během posledních let změnila majitele i cílovou skupinu. Ve spolupráci nemělo z naší strany smysl pokračovat. Raději jsme se probrali rozpočtem a místo reciproční spolupráce, která pro nás ztratila efekt, jsme se vydali cestou placené spolupráce s mnohonásobně vyšším efektem.

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Máme předplatitelskou databázi, jsme v kontaktu s našimi fanoušky prostřednictvím sociálních sítí. Kontakty na zákazníky získáváme také z prodeje e-vstupenek.

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Sociální sítě využíváme na denní bází. Zatím vede Facebook, v posledních měsících jsme trochu „šlápli“ také do Instagramu, protože potřebujeme oslovovat i mladší publikum, které už na Facebooku není. Chystáme se objevit také TikTok, zatím je to ale jen ve fázi příprav. Při tvorbě obsahu spolupracujeme jak s herci, tak se studenty. Hledáme a objevujeme, je to neustálý vývoj a posun. Pokud jde o obsah, komunikujeme jednak události, premiéry, eventy, jednak „divadelní život a procesy“. Uživatelé oceňují příběhy tvorby inscenace – jak výrobu kulis a kostýmů, tak situační zprávy a videa ze zkoušek… Pracujeme se statusy, moc hezké reakce dostáváme na stories, snažíme se o nějakou pestrost. Určitě máme i rezervy, učíme se pracovat na kvalitě fotografií, videí, na grafice… Uživatelé jsou čím dál více zaměření na vizuální vjemy, nestojí příliš o dlouhé informace. 

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Ano, máme. Spolupracujeme například s Českým rozhlasem Zlín, který se nám v posledních letech osvědčil jako vhodná komunikační platforma pro část naší cílové skupiny a také důstojný partner. Z velké části jde o vzájemná plnění. Ve zkratce – my pomáháme plnit obsah, prostřednictvím lidí (herců, režisérů), událostí, druhá strana nám poskytuje prostor. Spolupráci se snažíme posunovat i mimo běžný rámec plnění, spojujeme se i v mimořádných projektech a eventech.
 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Určitě ano, kromě naší hlavní činnosti, kterou je „divadlo“, pořádáme eventy a akce, v rámci kterých se diváci a fanoušci MDZ mohou setkávat s herci. Zájem o tyto eventy je poměrně vysoký a vždy vítaný, řada z nich si drží svůj standard. Po covidu byly některé akce ukončeny a u některých se objevila nižší návštěvnost. K tomu se však snažíme přistupovat jako k příležitosti a snažíme se hledat nové možnosti a třeba i spolupráce, díky kterým bychom mohli návštěvníkům nabídnout to „něco navíc“, kvůli čemu si je můžeme získat (zpět nebo nově).

Například letos jsme oslovili ke spolupráci na karnevalu studentky místní střední pedagogické školy a ukázalo se, že to byl skvělý krok… Kromě toho, že se děvčata aktivně podílela na přípravách, získala také profesní zkušenost. Navíc jako budoucí učitelky mají vztah k dětem, umí s nimi pracovat. To je při akci, kdy se po foyer divadla prohání spousta malých dětí, naprosto výborná pomoc. Při přípravě Noci divadel jsme zase oslovili naše šikovné umělecké malíře, kteří si připravili vlastní workshop na téma výroba divadelních masek. Pracovalo se na profi strojích, návštěvníci měli prostor si vše vyzkoušet, osahat v autentickém prostředí divadelní malírny a domů si odnesli netradiční divadelní suvenýr. Letos jsme pořádali tři dny otevřených dveří a pokaždé jsme měli všechny skupiny naplněny velmi rychle. Z toho máme radost. Je to skvělá příležitost pro veřejnost i pro nás. Rozhodně budeme pokračovat a hledat nové možnosti.

divadlozlin.cz