ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Ondřeje Roubínka za multižánrový festival barokního a barokem inspirovaného umění Theatrum Kuks.
Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.
Anketa Místní kultury – festival Theatrum Kuks
THEATRUM KUKS je multižánrový festival barokního a barokem inspirovaného umění v jedinečném prostředí kukského areálu a okolí. Organizátorem festivalu je Theatrum Kuks, z. s., který navazuje na tradici Kuksu jako hudebního, divadelního a uměleckého centra evropského významu s cílem vrátit do kulturní památky Kuks živé umění. (Zdroj: https://theatrum-kuks.cz/28-o-festivalu-o-nas)
V jakém kraji ČR působíte?
Náš multižánrový festival se koná v Kuksu, tedy v Královéhradeckém kraji, pořadatelský zapsaný spolek Theatrum Kuks sídlí v nedalekých Stanovicích. Ale scházíme se nejčastěji v Praze.
Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?
Co se týká samotného festivalu, PR a marketingová sekce čítá jednoho člověka, samozřejmě s případnou akční výpomocí napříč nejen produkčním týmem. Předprodej a prodej vstupenek pak spočívá na bedrech další skvělé kolegyně, k tomu samozřejmě naše grafička.
V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000–1 mil. 4) 1 mil. a více?
Tady se bez problémů vejdeme do první kategorie.
Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?
Pokud budeme brát jenom srpnový festival THEATRUM KUKS, tak se snažíme oslovovat diváky v celých východních Čechách pomocí výlepu plakátů a distribuce letáků, například v infocentrech vybraných měst, snažíme se informovat i obyvatele nejbližších obcí, máme i několik informačních bannerů po okolí. Zároveň aktivně oslovujeme místní i celostátní média s představením jednotlivých projektů, které se protínají na Theatru, přičemž barokní multižánrovost festivalu nabízí docela široké spektrum možných spoluprací s odborněji zaměřenými médii (třeba server Opera PLUS nebo Divadelní noviny).
Internetové aktivity jsou pak ne úplně objevně soustředěny především kolem webu festivalu a sociálních sítí, kdy se postupně pokoušíme prohlubovat (a propojovat) obsah. Dále usilujeme o využívání nejrůznějších kulturních serverů či rozcestníků jako kudyznudy.cz a podobně.
Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?
Tady je, myslím, na začátek důležité zmínit místo konání, tedy kukské údolí. To není jenom úchvatný hospitál, ale celé okolí s nezaměnitelným geniem loci. Navíc připočtěme úzké životní i umělecké vazby hybatelů festivalu na Kuks a širší okolí. S tím pak souvisí třeba projekt repliky Šporkova divadla, tzv. Comoedien Hausu, kde postupně vznikla Galerie loutek Jiřího Nachlingera. Zde se zase začal konat festival Malá loutková inventura, a to ve spolupráci s kulturním networkem Nová síť. Zmíněné partnerství nám přináší propojení a sdílení zkušeností s dalšími podobně nastavenými organizacemi.
A ten brand? Nezávislá kultura v Kuksu a okolí jako za časů hraběte Šporka, navazující na jeho 300 let starou myšlenku Kuksu jako spojení krajiny, kultury a umění. A brandem je, myslím, už i samotný festival, který má pevné jádro diváků, již ho berou jako svou letní tradici (a například si kupují celofestivalový pas na všechny body programu). Zároveň máme ambici oslovit i náhodné návštěvníky Kuksu jako té slavné barokní památky, k čemuž skvěle slouží právě site-specific produkce, kdy ožívá opravdu celé kukské údolí – návštěvníky s dětmi může odchytit třeba loutkové divadlo na plácku pod hospitálem, někdo zase nakoupí lístky na vážnou hudbu na další dva dny dopředu.
Moc nás těší, že naši věrní diváci se rekrutují opravdu ze všech věkových kategorií od studentstva až po zástupce nejstarší generace. Zároveň je to výzva pro festivalovou dramaturgii nebo v souvislosti s komunikací na sociálních sítích, kde musíme myslet právě i na tuhle rozmanitost. Naším fanouškem tak může být kdokoliv od milovníka barokní opery po obdivovatele moderního divadla či tance. Velké procento návštěvníků tráví na festivalu delší časové období, a mohou tak vznikat i cenné mezilidské vazby.
Tohle až skoro rodinné propojení s věrnými diváky je pak snad i naší největší konkurenční výhodou, stejně jako úzké napojení na Kuks. Navíc podobně velkou akci (to znamená kolem čtyřiceti produkcí za pět dní) tu nikdo jiný nedělá…
Naší další výzvou teď musí být výraznější péče o tuto rozrůstající se komunitu, do níž bychom postupně rádi začlenili více i místní obyvatele z bližšího okolí Kuksu.
Good Practictices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?
Jako festival jsme v trochu specifičtější pozici tím, že projektem je pro nás vlastně každé představení, koncert či jakýkoli jiný bod programu a těžko mezi nimi soutěžit. Ale můžeme zmínit třeba nejrůznější prestižní mezinárodní spolupráce nebo právě projekty, které vznikají přímo na míru Kuksu. Ať to jsou až umělecky opulentní zahajovací večery, jež i díky části programu zdarma nalákají publikum z okolí, nebo folklorní soubor Kohoutek, jenž opanuje postupně oba břehy Labe a roztančí i náhodně přihlížející. Na akce, které oslovují širší publikum, se snažíme lákat i zvlášť třeba pomocí facebookových příspěvků, cílených například do místních facebookových skupin v nejbližších městech.
Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?
Vzhledem k našemu rozpočtu závislému z velké části na ne vždy úplně jistých dotacích, se do žádných úplně velkých kampaní nepouštíme, v testování a vyhodnocování máme určitě také prostor na zlepšení. Co se týká třeba reklamy na sociálních sítích, intuitivním vodítkem je cena za interakci, snažíme se sledovat vývoj návštěvnosti webu pomocí Google Analytics. Úspěšnost pak nepřímo potvrzuje v posledních letech narůstající počet prodaných vstupenek, důležitý faktor představuje také stále lepší zaplněnost jednotlivých produkcí.
Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?
Další oblast, ve které máme dluh a snad ho brzy splatíme spuštěným newsletterem, budování komunity bychom se rádi více věnovali i na sociálních sítích.
Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?
Sociální sítě jsou stále jednou ze zásadních komunikačních platforem, obsah se snažíme udělat postupně víc multimediální, rádi bychom víc pracovali i s videem. Nejvíce fanoušků máme na Facebooku, jemuž se zároveň věnujeme nejvíce a příspěvky zde sdílíme s nejvyšší frekvencí. I tady se snažíme o rozmanitost, publikujeme třeba i rozhovory s účinkujícími či texty o historii Kuksu propojené s uměním, které vznikají do programové brožury.
Používáme i Instagram, kde dobře fungují skvělé fotky z festivalu našich dvorních fotografů. Zároveň víme, že pokud během festivalu dáme téhle síti díky dalšímu spolupracovníkovi více prostoru, dokážeme získat daleko větší dosah a zásadně navýšit počet sledujících či interakcí.
Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?
Mediální partnerství využíváme pravidelně, zkoušíme hledat i nové cesty, letos třeba ve spolupráci s Radiem 1. Pro oslovení návštěvníků z regionu se nám osvědčil místní zpravodajský server Královédvorsko, který se zároveň pokouší „rozžívat“ místní komunitu v nejbližším větším městě, takže víme, že máme společný cíl. Jako plnění nabízíme klasicky umístění loga na propagační materiály, zmínky na sociálních sítích a podobně. Očekáváme domluvený mediální prostor, když se snažíme navrhovat zajímavý obsah na míru danému médiu.
Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?
Náš festival vnímám jako jednu velkou speciální akci. (smajlík) Ale víme, že tady určitě máme rezervy, ať už třeba v setkávání naživo nebo na dálku… Na druhou stranu je část našich diváků napojená třeba na personálně spřízněný divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, takže existuje možnost je oslovit z obou stran, což se snažíme nadále prohlubovat, stejně jako spojení s Galerií loutek v Kuksu.
Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…
Letos se nám osvědčil dvoufázový prodej festivalových pasů, kdy v první vlně je celofestivalová vstupenka levnější a rychle mizí, na druhé straně se díky našim věrným divákům vždy prodá i několik „mecenášských“ pasů, které jsou koncipovány jako součet plného vstupného na všechny body programu. Hodně se nám také vyplácí žánrově cílené příspěvky na sociálních sítích (vážná hudba, divadlo, divadlo pro děti), které pak můžeme sdílet do podobně zaměřených skupin, stejně jako do již zmíněných místních facebookových komunit (Dvůr Králové nad Labem, Trutnov a podobně).
OLOMOUC: Moravská filharmonie Olomouc připravila k příležitosti státního svátku sérii pěti koncertů, kterými potěšila publikum ve městech Prostějov, Jeseník, Olomouc, Šumperk a Přerov. U příležitosti letošního Roku české hudby bylo hlavní programovým leitmotivem celého turné hudba výhradně českých autorů. Diváci se mohli těšit z mimořádných výkonů talentovaného rumunského violoncellisty Andreie Ionițy, který je nositelem prestižní ceny z mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského a pravidelně vystupuje s předními orchestry po celém světě.
ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.
ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.
ČR: Tajný řád, jehož posláním je udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. S tím mu pomáhá lovec, který zasahuje tam, kde je odhalení a dopadení pachatele nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. Osm případů s prvky thrilleru řeší v koprodukčním televizním seriálu Lovec herci Pavel Kříž a Jana Kolesárová. Nový projekt režiséra Jiřího Stracha tematicky navazuje na jeho divácky úspěšné minisérie Ďáblova lest, Ztracená brána či seriál Labyrint. Premiéru prvního dílu Lovce uvedla ČT1 ve středu 30. října.