Děti a mládež

Růženka Divadla Drak je výpravnou „steampunkovou maňáskovou groteskou“, jež zpracovává známý lyrický příběh královské dcerky, kterou stihne symbolická kletba. Autoři, Jakub Vašíček s Tomášem Jarkovským, rozehrávají v téměř westernovém stylu téma rodičovského strachu a ochranitelství, které se dostává do konfliktu s nevyhnutelností Růženčina dospívání a s její touhou jít za naplněním svého osudu. Se symboly pracující scénografie Kamila Bělohlávka spolu s živou hudbou Daniela Čámského pak celý koncept dotváří. Bělohlávek vystavěl uprostřed jeviště vysokou, plechem pobytou multifunkční věž s točitými schody. Ta, i když se zprvu jeví jako útulný domeček pro panenky, se dokáže změnit v nedobytnou pevnost ochraňující Růženku před vnějším nebezpečím, ale zároveň se stává i jejím vězením. Celkovou atmosféru steampunku podtrhují loutky a kostýmy Terezy Vašíčkové. Celý příběh je vyprávěn atraktivní formou maňáskové grotesky, která dává vyniknout přesné loutkářské práci zkušených členů souboru Divadla Drak -  Pavly Lustykové, Jana Popely a Milana Žďárského. Těm na scéně zdárně sekundují Pavel Černík a Jan Čipčala, spolu s Petrem Seinerem.

"Inscenaci s maňásky jsem chtěl v Draku dělat už docela dlouho. Ten žánr mě láká a tady je tolik lidí, kteří ho opravdu umí...Stejně tak jsme se už delší dobu zaobírali tématem Šípkové Růženky. Hodně jsme o ní mluvili, když jsme připravovali inscenaci O bílé lani. Ty náměty jsou si v lecčem podobné, pracují s obdobnou symbolikou, točí se kolem stejných témat. Zdálo se nám čím dál lákavější dodat spíš lyrickému námětu Šípkové Růženky prostřednictvím maňásků víc razance, zkratky, pohybu, dění...a naopak založit maňáskovou grotesku na silném, metaforickém obsahu, který často takto koncipované inscenace postrádají nebo je v nich upozaděn. Navíc v Růžence hraje strašně důležitou roli motiv času. A čas se dá znázornit různě, cyklicky jako pohyb kolem dokola, nebo lineárně, třeba jako vlak. A od vlaku už je jen kousek k westernovému principu cizince, co přijel do města, od westernu je kousek ke spaghetti westernu, od něj ke grotesce, od grotesky k maňáskům...prostě to do sebe začalo zapadat a nás čím dál víc bavit," upřesňuje inscenační záměr režisér Jakub Vašíček.

Šípková Růženka je jednou z nejstarších pohádek, která přešla z ústního podání do literatury. Pravděpodobně je její první literární podobou barokní příběh Slunce, Měsíc a Talia, zpracovaný italským básníkem Giambattistou Basilem. Mnohem známější jsou však její pozdější verze převyprávěné Charlesem Perraultem nebo bratry Grimmy. Nejpopulárnější zpracovaní u nás pochází z pera Františka Hrubína.

Podle slov autorů se aktuální inscenace Divadla Drak opírá o psychoanalytický výklad amerického psychologa rakouského původu Bruna Bettelheima. „Ten chápe příběh Šípkové Růženky jako podobenství o iniciaci a dívčím dospívání a všímá si symboliky jednotlivých motivů v příběhu. I naše inscenace klade na tyto motivy zvláštní důraz, čímž ji činí atraktivní i pro dospělého diváka, přesto ale celý příběh drží v pohádkových mezích, srozumitelný i nejmenším divákům,“ řekl o inscenaci ředitel Divadla Drak, dramaturg Tomáš Jarkovský.

Lektorský tým Draku pro pedagogy k tomuto titulu připravil metodické listy, které mohou použít jednak jako přípravu před návštěvou divadla, ale také jako pracovní listy po zhlédnutí nové pohádky Divadla Drak Šípková Růženka.

„Bez pohádek si dětství vlastně ani nedokážeme pořádně představit. Na celém světě, ve všech kulturách a ve všech dobách se dětem vyprávějí příběhy, které se ve skutečnosti nikdy neodehrály, v nichž vystupují bytosti a tvorové, které zatím žádný přírodovědec nepopsal, v nichž se dějí věci neuvěřitelné a nadpřirozené, odporující fyzikálním zákonům. Síla představivosti a kouzlo pohádkového slova je silnější než zákon gravitace.“ Michal Černoušek v úvodu knihy Děti a svět pohádek.

Vyprávění příběhů a pohádek má v našem životě nezastupitelné místo. I když se to na první pohled může zdát, nenabízí samotné pohádky dětem jen příběh na dobrou noc. Někomu přijde vyprávění jako ztrátu času, ale právě ono splňuje hned několik důležitých sociálních funkcí, a to nejen u dětí. Pohádky například pomáhají posluchači spoluprožít konflikt s hlavním hrdinou či si utříbit své vlastní hodnoty. Podle Černouška rozehrávají „skryté obrazy imaginace dřímající v dětské psychice“. Svou jednoduchostí a jistou přímočarostí nabízí dětem cestu v jejich dosud ne zcela srozumitelném světě. Vyprávěním dostávají příběhy život a žijí společně s posluchačem. Nabývají na síle a stávají se součástí přetrvávajícího lidového vyprávění, které se opět přenese na další a další generaci potenciálních posluchačů. Vyprávění v sobě také nabízí nenahraditelné psychologické vazby mezi vypravěčem a posluchačem – chvíle spolubytí. V současné době se vyprávění příběhů vytrácí, ačkoliv po nich stále prahneme. Všichni je milujeme, lákají nás a přitahují. Ale proč?

René Nekuda vystudoval tvůrčí psaní na Literární akademii v Praze. Pracoval jako novinář a v současnosti píše povídky i divadelní hry. Už téměř deset let také vyučuje kreativní psaní. Koncem loňského roku mu vyšla interaktivní kniha Příběhostroj, podporující fantazii u dětí i dospělých. Nabízí klíč k vytváření příběhů, jejich sdílení a motivuje ke společně stráveným chvílím díky vyprávění.

Jaký příběh jste měl jako dítě nejraději (a proč?)

V dětství mě nejvíc bavily pohádky a pověsti, které jsme si s mou babičkou povídali při různých procházkách či cestách. Pocházím z Vysočiny, z Hlinska, a s babičkou jsem chodíval na dva kilometry vzdálenou zahrádku. Při cestě jsme si vyprávěli například o čertech, kteří v našem kraji přenášeli kamení a vznikaly tak různé skalní útvary. Také si hodně vzpomínám na pověst o paní, která na své zahrádce tak moc kouřila dýmku, že když pak zemřela a pochovali ji na jejím nejoblíbenějším místě, objevoval se tam občas kouř.

Vracíte se k těmto příběhům i v dospělosti?

No ano! Do dnešní doby ve mně rezonují a vzpomínám si na ně poměrně často. Mám tyto příběhy spjaté s nějakou emocí nebo situací, takže se k nim vracím, když přemýšlím nad novým projektem a vzpomínám si, jak jsem jako dítě básnil o své možné budoucnosti. (Například jsem si vymýšlel, jak budu v dospělosti ředitelem ZOO). Občas mi to pomáhá jít tím správným směrem.

Takže příběhy, které jste si povídali s babičkou, vás inspirovaly k vytvoření Příběhostroje?

Určitě! Přijde mi trošku líto, že dnešní společnost od domácího vyprávění příběhů upouští. Například kultury v Asii, Africe, v Jižní Americe jsou stále založené na takovémto vyprávění. Zatímco my už teď vše strkáme spíše na YouTube a do televize, a na povídání už čas nezbývá. Vyprávěním příběhů se lidé více poznávají, skrze příběhy se prohlubují vztahy doma. Následně můžeme vidět, co doma děti řeší, co je pro ně důležité.

Příběhostroj má celý tento proces hodně usnadňovat. Díky tomu můžeme přijít na to, co druhé trápí, můžeme jim pomoci problém řešit nebo jen pozvednout náladu, anebo otvírat hezké vzpomínky, jako jsem to měl já se svou babičkou. Příběhy byly naše společné chvíle a bylo to mé dětství.

Jak vznikl nápad napsat takovouto knihu?

Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím, že jsou knihy jenom pro děti a potom knihy jenom pro dospělé. Málo jich je pro děti a pro dospělé dohromady. Chtěl jsem vytvořit knížku, která by svět dětí a svět dospělých spojovala.

Jakým způsobem tedy Příběhostroj tyto dva světy spojuje?

Příběhostroj má pomoci rodinnému sdílení příběhu. Jeho cílem je, aby si děti a dospělí navzájem vyprávěli příběhy.

Kniha se nečte klasickým způsobem – vyžaduje čtenářovu interakci. Můžete přiblížit, jak se s ní pracuje?

Má dvě části. První obsahuje 60 úkolů seřazených od nejlehčích po složitější. Vždy je nějaký úkol zaměřený na jeden typ kreativního myšlení. Druhá část knihy je tzv. náhodný generátor příběhů. Na každé stránce je v rozích jedna položka, která pomáhá k vytváření příběhu. Vzniká tak 12 milionů kombinací, podle různých zadání. Například, když jsem unavený rodič v devět večer a nevím, jak dál vyprávět příběh, mohu si vzít knihu, zalistovat náhodným výběrem a pokračovat dál ve vyprávění, protože základní kostru příběhu za mě vymyslí Příběhostroj.

Jak dlouho knížka vznikala?

Tím, že jsem měl v hlavě tento nápad už dlouho, tak samotná realizace nebyla časově náročná a složitá, takže přibližně necelý půlrok.

Jak nás příběhy, které jsme slyšely jako děti, ovlivňují do budoucna?

Příběh může být jistým modelem, vzorcem chování, který nám něco vštěpí do paměti nebo nás něčemu naučí. A pak je samozřejmě také důležité, s kým a v jakém kontextu příběhy prožíváme. Milé pohádky před spaním jsou něco jiného než neustálé připomínání, že je někdo neschopný a něco nezvládne.

Proč je důležité si příběhy vyprávět?

Jejich vyprávěním se víc a víc poznáváme. Usnadňují nám komunikaci mezi sebou. Je to jeden ze základních principů mezilidských vztahů, a navíc je to zábava. Je to lepší a levnější než terapeut.  Když se podívám na workshopy, které s Příběhostrojem vedu a kterých se mnohdy účastní i rodiče, tak byste se divila, jak máma s tátou nevychází z údivu, co v jejich potomcích je. Často žasnou, že vůbec neznali tuhle jejich stránku – tím myslím vypravěčskou – jejich syna nebo dcery, ale také objevují pomocí nenuceného vyprávění svých dětí, jejich skrytá přání, a třeba i traumata. Těch workshopů jsem už dělal desítky všude po republice a jsem si tedy stoprocentně jistý, že tohle funguje. Viděl jsem to na vlastní oči.

Kde jsou kolem nás příběhy a jakým způsobem k nám promlouvají?

Stručná odpověď je, že úplně všude. Neumíme žít bez příběhů. Když se podíváte na fotku z dovolené, automaticky se vám vybaví minipříběh vašeho prožitku - naše mysl například strukturuje vzpomínky ve formě příběhů. Dále jsou v politice, v reklamě, dokonce i v hospodě, když si chlapi stěžují, jaká je to dnešní doba.

Co nás na nich tak baví?

Je to něco, co dává okolnímu světu smysl. Čistá informace tohle nikdy nedovede, ale příběh umí mnohé dobře pojmenovat a má široký záběr. Vzpomeňte si na dějepisáře – na ty, kteří říkali jenom čistá fakta a na ty, kteří vám historii zapáleně převyprávěli. A samozřejmě je příběh spojen s emocemi a prožitky, což je vždycky silné a zajímavé. Proto třeba mnoho lidí miluje horory, nebo brečí nad červenou knihovnou.

Jak podpořit fantazii pro vyprávění příběhu?

Zkoušet to stále dokola. Na začátku Příběhostroje je jedna důležitá věta: „V Příběhostroji není nikdy nic špatně“. Cokoliv čtenáře napadne, je dobře. Důležité je se nebát a zbytečně se neblokovat. Když nejde jeden způsob, tak může jít jiný.

Vytvářejí dospělí jiné příběhy a jiným způsobem než děti?

Princip je v jádru stejný, akorát děti to mají posunuté o tu hranici uvěřitelnosti. Mnohdy jsou některé kombinace u dětí z pohledu dospělých šílenější, ale principy, které jsou za tím, jsou stejné, ty se nemění.

Principy myslíte náměty nebo používání archetypů?

To spolu souvisí, takže asi obojí. (smích)

Jak podle vás vypadá dobrý příběh?

Příběh je příběh. Záleží, s jakým cílem a pro koho jej utvářím. Tvůrčí psaní nezná dobrý, nebo špatný; kvalitní, nebo nekvalitní. Spíš funkční a nefunkční.

Takže funkční?

Když dopadne na úrodnou půdu. Když někoho pobaví a vtipu se někdo zasměje.

A pokud nemá jít o vtipný příběh?

Tak je to v pořádku, když se nikdo nesměje. Důležité je, aby cíl a smysl příběhu byl naplněn. Když chci například vyvolat nějakou emoci a vidím, že to funguje, pak se mi to asi povedlo. Pokud ne, tak se nic neděje, dá se s tím pracovat.

Vytrácí se v dnešní době vyprávění příběhů?

Tohle by bylo povídání na dlouhou dobu. Ano, dnes trochu mizí vytvoření vlastních příběhů a jejich sdílení tváří v tvář a přesouvá se na internet. Také se blíží čas, který absolutně překopává dosud známé způsoby psaní scénářů - může za to virtuální realita a tzv. „imerzivita“. Čili jádro a základní funkce příběhů se už sto tisíc let prakticky nezměnily, ale to neznamená, že způsoby přijímání příběhů a nakládání s nimi neumožňuje nějaký vývoj.

Jak se tedy příběhy mění v digitálním věku a jaká bude jejich budoucnost a v jaké formě?

Jak už jsem říkal, ty základní kostry se nemění, ale přibývá interaktivita a imerzivita. Čili přichází doba, kdy se příběhem opravdu necháme pohltit a obklopit ze všech stran, zároveň se zvyšuje počet „konzumentů příběhů“, kteří chtějí zasahovat do děje – to jsou například hráči počítačových her. Nejsem věštec, který by dokázal přesně vyčíst budoucnost vyprávění, ale jsem přesvědčený o tom, že tyto dva prvky na jistou dobu hodně zamíchají s kartami vypravěčů a později i marketérů. Těším se třeba na první reklamu ve virtuální realitě.

Právě jste se vrátil z Vietnamu. Sbíral jste tam vietnamské příběhy a pohádky?

No jéje! Samozřejmě, že jsem tam čerpal inspiraci a bedlivě vše sledoval. Probíhal tam zrovna čínský lunární nový rok a bylo neuvěřitelné, jak to celým kontinentem hýbalo. Navíc tam lidé hodně žijí komunitním životem a to mě baví. A jako takový malý bonus na závěr - zkuste si vygooglit, jak vypadá vietnamský jednorožec. Budete se hodně divit. (smích)

Nabitý program, inspirativní přednášky, zajímavé hudební i rukodělné workshopy, výborné exotické jídlo, přátelská atmosféra a cestovatelské osobnosti... to je cestovatelský festival Letem světem. V čem však bude ten devátý výjimečný?

Tématem letošního festivalu jsou cestovatelské legendy Thor Heyerdahl a Eduard Ingriš.

Život norského mořeplavce, experimentálního archeologa a antropologa nám přijede přiblížit jeho syn Thor Heyrdahl jr. O spolupráci hudebníka, kameramana a cestovatele českého původu Eduarda Ingriše s Thorem Heyerdahlem nám více poví režisér, producent a dokumentarista Petr Horký. Že se sochou Moai nelze hnout? To nám vyvrátí a pravý opak ukáže badatel a experimentální archeolog Pavel Pavel, který ji 'rozchodil' na Velikonočním ostrově při expedici s Thorem Heyerdahlem. Přijďte si to také zkusit a spolu s Pavlem Pavlem rozpohybovat kopii sochy Moai na našem festivalu!

To je zatím jen malá ochutnávka z programu, který má opravdu co nabídnout!  

Vstupenky k prodeji na https://www.svetem.net/vstupenky/

Cílem Vzdělávacího fondu Broumovska AMOS, jehož dárci jsou Jan a Marcela Školníkovi, Rudolf Školník, Vojtěch Školník a Jaroslav Šefc, je podpořit mladé talentované studenty v získávání zahraničních zkušeností. Finanční příspěvek se bude týkat školního roku 2020/2021. 

O stipendium se mohou ucházet mladí lidé se silnou vazbou na Broumov, případně na lokalitu nacházející se v broumovském regionu; hledající akademickou či jinou odbornou zkušenost, která je intelektuálně obohatí a pomůže jim k dosažení co nejlepšího vzdělání a v následném kariérním uplatnění.

Mezi žadateli mohou být jak současní studenti, tak žadatelé ucházející se o studia v zahraničí. Ti mají šanci získat stipendium, splní-li před nástupem na studia do zahraničí veškeré podmínky k jeho přijetí. Žadatelé bez statutu studenta mohou získat stipendium, splní-li podmínky pro účast na mistrovském kurzu, mezinárodní soutěži, projektu či výzkumu a zároveň doloží potvrzení své účasti na takové akci. Žádost se skládá z vyplněného předepsaného formuláře žádosti o stipendium a příloh. 

Veškeré nezbytné dokumenty budou zájemcům zaslány na vyžádání elektronickou formou, na e-mailu amos@broumovsko.cz. Bližší informace je možné najít zde: http://www.klasterbroumov.cz/cs/amos

Festival Mladí ladí jazz jedenáctým rokem dává během dubna prostor muzikantům a formacím, kteří svojí tvorbou vnášejí do jazzových vod čerstvý vítr, leckdy i pořádnou očistnou bouři. Jeho odvážná dramaturgie se nebojí bořit zažité jazzové škatulky a otevírá se nejrůznějším hudebním žánrům, které hýbou 21. stoletím. Již dříve ohlásili pořadatelé americké saxofonové techno trio Moon Hooch a americkou zpěvačkou Madison McFerrin, která láká na magickou one-woman show s pianem, looperem a hlavně hlasem.

Festival vyvrcholí tradičně velkým open air koncertem na Mezinárodní den jazzu 30. dubna na Karlově náměstí. Vstupenky na prozatím oznámené koncerty jsou k dispozici v předprodeji v síti GoOut, samozřejmostí je zvýhodněné vstupné pro návštěvníky do 26 let. Více informací na www.mladiladijazz.cz.

James Holden je hudební vizionář, absolvent matematiky na prestižní univerzitě v Oxfordu a zakladatel labelu Border Community (např. Leafcutter John, Luke Abbott, Nathan Fake). Už před mnoha lety se zamyslel, co je v EDM důležité, aby se vydal opačnou a totálně svébytnou cestu dle hesla DIY aneb „udělej si sám“. Rád pracuje s vlastnoručně sestavenými analogovými syntezátory a nic od něj rozhodně nezní konvenčně. Wacław Zimpel je v Česku dobře známý polský klarinetista, věnuje se především freejazzové improvizaci. Je to jeden z největších talentů, který se v Polsku v tomto tisíciletí objevil. Je držitelem prestižních polských cen Paszport Polityki a také City of Poznań Artist Prize. Potkali v létě roku 2018 v jednom londýnském studiu, a skvěle fungující muzikantská chemie je uvedla do tvořivého transu, ze kterého vzešly lyrické rozhovory mezi alt klarinetem a modulárními syntezátory, které jsou naprosto ponořené do přítomného okamžiku.

Koncerty The Lesson GK jsou podle fanoušků schopné převrátit váš život. Jsou to bohoslužby, kde se rapuje. Nezapomenutelné večery plné magie, díky kterým se člověk aspoň na chvílí cítí tak, jako by našel domov na zázračné planetě, kde je každý den víkend, jak se praví v jednom z jejich songů. Sestava skvělých muzikantů začala v roce 2012 s pravidelnými týdenními jam sessions, které se brzy staly ikonickými večery pro newyorské fandy rapu a experimentálního hip hopu, funku, r&b, progresivního soulu i jazzu. Navzdory tomu, že 7. dubna vychází na úterý, tak spoluhráči Snarky Puppy, Cory Henryho a jeho Funk Apostles, Thundercat ale i Lauryn Hill nebo Nelly Furtado v pražském Rock Café dokonale navodí víkendovou náladu.

Madison McFerrin neměla od malička k hudbě daleko. Zatímco děda Robert Ferrin Sr. byl prvním pěvcem černé pleti na prknech Metropolitní opery, tatínek Bobby ukázal světu nekonečné možnosti lidského hlasu a vyrovnal na poličku v obýváku 10 cen Grammy, nejen za megahit “Don’t Worry Be Happy”. Nejmladší z rodu McFerrinů si však svoje místo v hudebním světě 21. století, kterému vládnou sociální média a digitalizace skoro všeho, našla sama. Paradoxně jí k tomu pomohlo nepříliš vlídné přijetí její verze národní hymny, kterou zazpívala během kampaně Hillary Clintonové v roce 2016. Lavina nenávistných komentářů na internetu, včetně toho od namyšleného rapera Snoop Dogga, ji přivedla k nahrávání vlastních skladeb a živému koncertování. Její originální pojetí práce s hlasem, looperem a mix žánrů a cappella a soulu si rychle získaly respekt, renomovaný časopis Pitchfork o dva roky později napsal ve vtipné reakci na její druhé EP, že “Madison McFerrin is making a cappella cool again”. Na třetím EP, kde se poprvé objeví v produkci staršího bratra Taylora McFerrina i další instrumenty, si to pak ve skladbě i videu TRY s ironii, vtipem a nadhledem vyříkává i se svými hatery, díky nimž vlastně talentovanou zpěvačku uvidíme i v Praze.

O Moon Hooch napsal britský Guardian, že jejich styl lze nazvat virtuózním jazzem nebo akustickým technem, podle preferencí posluchače. Dva saxofonisté a bubeník byli newyorskými buskery jen do okamžiku zhruba před deseti lety, kdy NYPD zakázal jejich vystupování z důvodu ohrožení veřejného pořádku. Vzali to tedy za jiný konec a brzy začali vyprodávat svoje koncerty po celém světě. V televizních show vystupovali vedle takových jmen, jako jsou Tame Impala a James Blake. Jejich dvacetiminutový set v ikonické sérii NPR Tiny Desk Concerts protočil čítače na YouTube přes hranici tří miliónu a autor a dramaturg oblíbeného cyklu Bob Boilen jej považuje za jeden ze svých nejoblíbenějších. Moon Hooch o sobě s jen mírnou nadsázkou tvrdí, že jsou post-racionální kapela, protože se vždy snaží hlavně dělat věci tak, jak je cítí, aniž by se zabývali svým úspěchem a budoucností. Svůj neskutečně energický mix EDM, jazzu a rocku přenesli i na nové album Life On Other Planets, které vyjde 10. ledna a s nímž se objeví v dubnu v Praze.

Festival ledových soch je největší akcí svého druhu pořádanou v České republice. Již tradičně je součástí zimního programu Galerie Harfa. Vždy je tematicky vymezen jedním konkrétním směrem, a tak jsme zde v předchozích letech mohli spatřit třeba postavy z Večerníčků, komiksové hrdiny, ledové státníky a politiky, světové metropole nebo třeba zvířátka z polární zoo. V letošním roce nese festival podtitul Království čar a kouzel. A na jaké kousky se můžeme těšit?

Do světa plného nadpřirozena a mystiky vás vtáhnou čeští i mezinárodní hrdinové. Domácí scénu bude reprezentovat nesmrtelná Saxana, Pan Tau či Ježibaba z Perníkové chaloupky. Do dálných říší vás zanese Gandalf, Frodo Pytlík z Kraje i Merlin. Těšit se můžete také na setkání s Gargamelem, Harry Poterem, Malou čarodějnicí či Babou Jagou z pohádky Mrazík.

Návštěvníci si mohou jednotlivé sochy nejen prohlédnout, ale také se zapojit do hlasování o tu nejkrásnější z nich. O jejich přízeň se utká 10 umělců, každý z nich bude mít ke své tvorbě k dispozici 10 ledových kvádrů o celkové hmotnosti přesahující 1 tunu. Jestlipak v letošním roce uspěje některý z vítězů předchozích ročníků nebo se štěstí obrátí na jednoho z trojice nováčků?

Slavnostního vyhlášení o nejlepší sochu ze zúčastní také VIP osobnosti Kristýna Janečková, Agáta Hanychová a další.

Vyhlášení proběhne:

Kdy: neděle 26. ledna 2020 ve 14.00 hodin

Kde: Střecha OC Galerie Harfa, Českomoravská 2420/15a, Praha 9

V sobotu od 8.00 – 18.00 budou sochaři tesat svá díla před zraky diváků.   

Detailní zpracování soch proběhne v neděli od 8.00 do 14.00, kdy se uskuteční slavnostní vyhlášení o nejlepší 3 sochy, které vybírají diváci hlasováním v průběhu celého víkendu.

Sochy budou na střeše Galerie Harfa k vidění od víkendu 25. - 26. ledna do roztání. Určitě si tedy naplánujte nákupní výlet právě na tento termín. Propojíte ho se zajímavým kulturním zážitkem a pokud nebudete unavení, můžete si třeba i zasportovat – na kluzišti PRE Arena, kde vám v případě zájmu zapůjčí také brusle. Další informace naleznete na webových stránkách: www.galerieharfa.cz

„Když jsme s týmem Sladovny v Písku vymýšleli koncept výstavy, konzultovali jsme její náplň a poslání. Chtěli jsme zdůraznit ne tolik známou historii kopané, silné příběhy slavných hráčů, charakterové vlastnosti, které by měl správný hráč mít, i umění fair-play,“ říká produkční výstavy a kurátorka DEPO2015 Kristýna Jirátová. Výstava tak představuje fotbal jako kulturní fenomén, který dokáže naučit, jak spojit síly dohromady a být týmovým hráčem, a to jak kluky, tak holky. Autoři výstavy čerpali z knihy Ondřeje Fuczika Hrdinové: Největší příběhy české kopané.

Výstava provází návštěvníky od her na malém plácku za městem až po profesionální utkání na stadiónu. Děti si na 10 stanovištích procvičí své dovednosti. Na naklápěcí plošině potrénují balanc, spolupráci a komunikaci. Na střelnici si zlepší přihrávku i přesnost své střely. Výstavní prostor o rozloze 500 m2 z části zaplní také travnatá plocha s hřištěm, kde si děti sestaví týmy a zahrají si skutečný zápas. Rodiče jim mohou fandit z tribuny. Taktiku a správné rozestavění družstva ověří velký fotbalový pinball. A protože s mnohými fotbalisty se pojí i jejich ikonické účesy, na výstavě nebude chybět kadeřnictví. V něm se objeví například sušáky na vlasy, ze kterých budou hrát audio ukázky knihy Ondřeje Fuczika, které namluvil herec Ivan Trojan. V závěru výstavy se děti dostanou až do síně slávy.

Klub Viktoria Plzeň je partnerem výstavy, tváří GÓÓÓLU se stal fotbalista Daniel Kolář. „Daniel patří mezi největší klubové ikony naší novodobé historie. S Viktorií získal všech pět mistrovských titulů a byl u všech tří účastí v Lize mistrů. Je tedy ideálním patronem pro výstavu, kde si návštěvníci mohou prohlédnout řadu zajímavých předmětů spojených s největšími úspěchy našeho klubu,“ vysvětluje mluvčí Viktorie Václav Hanzlík. „Koncept výstavy se mi moc líbí a věřím, že stejně to budou cítit i děti a jejich rodiče i ostatní návštěvníci. Doufám, že jich přijde opravdu hodně,“ věří samotný Daniel Kolář.

Do výstavy věnovala FC Viktoria Plzeň například dresy z různých období, návštěvníci tak uvidí, jaký byl jejich vývoj. Dále budou k vidění originální kopačky hráčů z významných zápasů, například od Pavla Horvátha či ty, kterými Milan Petržela vystřelil klubu 5. mistrovský titul. K vidění bude i míč, s nímž se v Doosan Areně odehrál zápas století proti Realu Madrid, originální mistrovské medaile či kronika z výstavby původního stadionu ve Štruncových sadech. „Vše doplňuje velké množství fotografií, které seznámí návštěvníky jak s historií, tak i největšími úspěchy,“ doplňuje Hanzlík.

Stěny kolem výstavního prostoru ozdobí velké plakáty potištěné ilustracemi Vojtěcha Šedy. Znázorňují příběhy českých fotbalistů, kteří se zachovali čestně a odvážně nejen ve fotbalových zápasech, ale také v osobním životě. Návštěvníci se tak dozví více o Josefu Bicanovi, Josefu Masopustovi nebo Pavlu Nedvědovi.

K výstavě se chystá doprovodný program, na kterém se podílí FC Viktoria Plzeň. Jednou měsíčně tak mohou návštěvníci v DEPO2015 zažít nejrůznější fotbalové akce – například sledování fotbalového zápasu s živým komentářem bývalých hráčů Viktorky, besedy či fotbalové školičky. Přesné termíny doprovodného programu budou zveřejněny na www.depo2015.cz.

Výstava je pro veřejnost otevřená do 30. června 2020 každý všední den od 13 do 18 hodin a o víkendu a státních svátcích od 10 do 18 hodin. Nejvíce si ji podle pořadatelů užijí děti ve věku od 5 do 12 let, děti do 10 let pak mohou vstoupit pouze v doprovodu rodičů. Od pondělí do pátku budou v dopoledních hodinách probíhat lektorské programy pro školy. Další informace jsou k dispozici na webové adrese www.depo2015.cz/goool.

Vstupenky a slevy:
dospělí 90 Kč, dítě/senior/ZTP 60 Kč, rodinné 200 Kč, děti do 3 let vstup zdarma

Vstupenky jsou k zakoupení na recepci DEPO2015 a na portálech GoOut a Plzeňská vstupenka. S Plzeňskou kartou obdrží návštěvníci 20% slevu na vstupné, s permanentkou Viktoria Plzeň pak slevu 50 %. Slevu 20 % získají také držitelé permanentek HC Škoda Plzeň.

Výstava byla realizována ve spolupráci se Sladovnou Písek, pro kterou byla původně konstruována, a nakladatelstvím Yinachi.

Česká věda do Malého Tibetu je projekt neziskovky Brontosauři v Himálajích, jehož cílem je iniciace pravidelné výuky věd v základní škole ve vesnici Mulbekh v Malém Tibetu. V létě 2020 bude dokončena nová školní budova s třídami specializovanými na výuku fyziky, chemie, biologie a informačních technologií. Podobnou školní laboratoř mají pouze školy v hlavním městě Malého Tibetu vzdáleném 5 hodin cesty autem.

Nadšenci pro vědu mohou počátek nové výuky podpořit tím, že pojedou vyučovat děti libovolnou vědeckou disciplínu na začátku srpna 2020 po 14 dní a tím „zaměstnají nezbedného Dordžeje a jeho máma se díky tomu nezblázní“. Pomáhat mohou skutečně všichni – ať už nadšení studenti, renomovaní akademici nebo rodina, jejíž děti rádi programují roboty – avšak přihlášku je potřeba podat do konce ledna. Další možností je věnovat finanční dar na laboratorní vybavení nebo darovat svůj starý mikroskop. Pedagogové mohou jet na 1,5 měsíce školit místní učitele v tom, jak používat nové vybavení jejich laboratoře.

Celý příběh malého Dordžeje můžete vidět na tomto videu: https://www.facebook.com/BrontosaurivHimalajich/videos/2364867890491995/

Brontosauři v Himálajích podporují rozvoj školy Spring Dales Public School ve vesnici Mulbekh od roku 2008. Od té doby se zvýšil počet dětí z 80 na 250, studenti se stali nejlepšími z celého okresu a na investice jsme získali 14 mil. Kč, včetně darů od Dalajlámy. Každý ve vesnici Vás pozdraví Ahoj, na požádání zazpívá To ta Heľpa, popřípadě Vás seznámí s místním klukem, kterému všichni říkají Jarda Jágr.

„Naše předchozí kampaň měla název Český hokej pro tibetské děti,“ popisuje ředitel Brontosaurů v Himálajích, Jiří Sázel. Její propagační video Jágrláma oslovilo na sociálních sítích 1 milion lidí a vyhrálo „nejlepší reklamu světa 2018 pro neziskovku“ na festivalu v Cannes. Jágr se sice rozhodl jet místo toho do Číny, ale výzvu vyslyšel Dominik Hašek a odjel v zimě 2019 vyučovat děti chytat v brance. „V případě kampaně Česká věda do Malého Tibetu jsme rádi, že teď můžeme zapojit do rozvojové pomoci akademiky, učitele a nadšence pro vědu a jsme zvědaví, kdo z vědců vyslyší naši žádost,“ popisuje cílení této kampaně Jiří Sázel.

Více na webu: www.vedadotibetu.cz

“Čas jako fenomén zahrnující minulost, budoucnost, ale především naši přítomnost. Přítomnost vnímáme jako bod, ze kterého se ohlížíme do minulosti a vyhlížíme do budoucnosti. Teď jsme my - tady a teď, se snahou o kontinuitu a zodpovědný přístup k věcem minulým a budoucím.”

Marek David (režisér festivalu) a Jana Uhýrková (dramaturgyně festivalu)

Minulost se v našem festivalu zrcadlí zejména ve využívání ověřeného. Ředitelem festivalu zůstává shodně s loňským rokem doc. MgA. Michal Zetel, Ph.D.. Sázíme také na osvědčená festivalová místa, představení hlavního programu budou uvedena v divadlech, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme. Konkrétně se bude jednat o scény Centra experimentálního divadla: Divadlo Husa na Provázku, Sklepní scénu a HaDivadlo, a divadla JAMU, jimiž jsou Studio Marta a Divadlo na Orlí.

Role ambasadora, jíž se v minulosti ujali například Jiří Bartoška nebo Boleslav Polívka, se tento rok zhostí historicky první žena, paní Emília Vášáryová, čestná doktorka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V současnosti se náš festival může také pochlubit množstvím zdravic od úspěšných absolventů školy, které budou postupně zveřejňovány na sociálních sítích.

Z úspěšných počinů let minulých přenášíme do současnosti zejména Open Air Stage, která bude součástí zahajovacího průvodu, a přiblíží Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER brněnské veřejnosti. Dalším zachovaným je čtyřdenní workshop, určený pro vybrané účastníky zemí V4,  jehož výstup bude součástí závěrečného ceremoniálu. Loňský pilotní ročník vedl maďarský režisér Attila Antal, ten letošní bude v režii performera Radima Vizváryho.

Téma festivalu zahrnuje kromě minulosti a přítomnosti také budoucnost. A ta nám není lhostejná. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER se proto bude snažit jednat s ohledem na ekologii, aby mohl probíhat i roky po nás na nezničené planetě Zemi. V praxi to bude znamenat omezení množství tiskovin na minimální možný počet, tvorbu propagačních předmětů z recyklovatelných materiálů a v neposlední řadě se budeme vyhýbat jednorázovým plastům jako jsou kelímky či plastové obaly.

S festivalem a jeho pořadateli se můžete spojit na sociálních sítích (facebook: SETKÁNÍ/ENCOUNTER, instagram: @setkani_encounter) a již brzy i na webu www.encounter.cz.

Místní kultura je mediálním partnerem festivalu.

Struny dětem pro své návštěvníky připravují hned několik premiér. Iva Bittová ve svém sólovém představení Opičák a pitomci vtipně poodhalí dětem, jak hloupě se často chovají dospělí, když chtějí být důležití… Hudbu pro I. dámu naší alternativní scény na tělo složil uznávaný skladatel Aleš Březina. Zábavnou show plnou vtipných glos a chytlavých melodií připravuje  osobitá zpěvačka Barbora Poláková. Do světa hmyzí říše vtáhne děti Beata Hlavenková, která v koncertní premiéře se svým týmem uvede představení inspirované knihou Ó, Ó, Ó, Vajíčko. Koncertem provede mj. herečka Martha Issová. Na scénu divadla Minor se díky Strunám dětem vrátí i další projekt Beaty Hlavenkové - ikonické Pišlické příběhy s Ivanem Trojanem v roli vypravěče. Se čtyřmi muži s klarinety alias Clarinet Factory procestujeme kus hudebního světa, pozvou si beskydský vokální soubor Grunik. Koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička se v tradičním festivalovém setkávacím formátu představí s klavíristou Martinem Kasíkem. Z dalších vystupujících jmenujme ještě Gabrielu Vermelho, originální skupinu Hm... či energického Marca Čaňa s Cover Paradise.

„Přední čeští umělci tradičně připravují pro festival program šitý na míru rodinnému publiku. Festival chce inspirovat, představovat pestrost uměleckých disciplín a bere rodinného diváka vážně,“ vysvětluje ředitelka festivalu Dana Syrová. Vedle koncertů a představení čeká na děti celá řada hudebních a výtvarných workshopů pod vedením etablovaných umělců. Programem ožije i Vodičkova ulice mezi Minorem a Novoměstskou radnicí. Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz. Předprodej vstupenek byl zahájen.

Program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské divadelní představení ZÁ-TO-PEK!, které divákům přiblíží osobnost našeho jedinečného sportovce. Sobotní dopoledne bude velká scéna divadla Minor patřit Pišlickým příběhům - autorskému projektu Beaty Hlavenkové podle knihy Filipa Rychlebského v podání Ivana Trojana, Gabriely Vermelhy, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. S Bardolinem se vydáme Kolem světa za 60 minut, kdy nás kapela zavede za Kelty i cikánskou hudbou, navštívíme Severní a Jižní Ameriku, zastavíme se na skok v Indii a Číně. Připraven je i tematický workshop, kde děti čeká zpěv, rytmika, tanec i seznámení s exotickými nástroji. Odpoledne to rozbalí kapela HM... s koncertním programem Klukoviny? Nevadí - tři tátové a jeden odrostlejší kluk zahrají dětem písně pro dospělé a dospělým písně pro děti. Současné, všem dobře známé populární songy se v koncertním pojetí Marca Čaňa a Cover Paradice stanou fúzí klasické hudby a dostanou úplně nový rozměr. Na Setkání u houslí se těší koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička společně s klavíristou Martinem Kasíkem. V sobotu s dětmi na workshopu rozezní bubny Jan Hrovatitsch a Markéta Ptáčníková. Pro šikovné ruce je tu korálkový workshop s Marcelou Salajkovou, který vtáhne do podmořského světa nebo kreativní dílna s názvem Sovy a noční tvorové Martiny Peterkové. S tou se děti potkají i na výtvarném workshopu inspirovaném snovým světem malíře Maxe Ernsta, kde se bude tvořit technikou frotáže.

Neděle bude patřit festivalovým premiérám. Divoce a něžně skloubí svůj hlas s houslemi Iva Bitttová v neopakovatelné interpretaci pohádky Wilhelma Hauffa, kterou pro zpěvačku a festival Struny dětem zhudebnil pod názvem Opičák a pitomci skladatel filmové a divadelní hudby Aleš Březina. Do hmyzí říše pozve děti premiérové koncertní představení dle knihy Ó, Ó, Ó Vajíčko! Beata Hlavenková s Patrikem Hlavenkou hudebně ztvárnili příběh z výtvarné dílny Ester a Milana Starých, kterým provedou sami autoři hudby, živá kapela, malí zpěváci a Martha Issová. Se čtyřmi klarinety se vydáme na interaktivním koncertu Lúky zelené za krásami přírody. Hudební těleso Clarinet Factory, které má za sebou spolupráci s takovými hvězdami jako je Bobby McFerrin, Iva Bittová či PKF – Prague Philharmonia a Filharmonií Brno, doprovodí pěvecký soubor Grunik. Moderní popový zvuk a svébytná poetika s vtipnými glosami, která se vymyká všem kategoriím – to je Barbora Poláková! Ta si pro děti připravila úžasně pulzující a zábavnou koncertní show, kterou si zaručeně užijí i rodiče. Novou pohádkovou rošádu vykouzlí Storytelling CZ v oblíbeném Příběhomatu. S Martinou Peterkovou si budou moci děti vyzkoušet na „hmyzích“ výtvarných workshopech techniku dekalku, kterou s oblibou používali surrealisté nebo ilustrátoři Jiří Trnka a Daisy Mrázková. S výtvarnicí Sylvyí Francovou se zase vydají do hlubin Prahy, kde poodhalí dávné příběhy a vytvoří si vlastní leporelo. Na písničkové workshopy zve La škola.

Řada dalších dílniček a hravých zón nabídne v sobotu a v neděli na Novoměstské radnici odpočinek i místo pro aktivní kreativitu zdarma. Vodičkovu ulici v sobotu odpoledne rozburácí bubenická show Par a Didl a nedělní dopoledne navštíví Samba Band.