Divadlo Drak uvede maňáskovou grotesku Šípková Růženka

Růženka Divadla Drak je výpravnou „steampunkovou maňáskovou groteskou“, jež zpracovává známý lyrický příběh královské dcerky, kterou stihne symbolická kletba. Autoři, Jakub Vašíček s Tomášem Jarkovským, rozehrávají v téměř westernovém stylu téma rodičovského strachu a ochranitelství, které se dostává do konfliktu s nevyhnutelností Růženčina dospívání a s její touhou jít za naplněním svého osudu. Se symboly pracující scénografie Kamila Bělohlávka spolu s živou hudbou Daniela Čámského pak celý koncept dotváří. Bělohlávek vystavěl uprostřed jeviště vysokou, plechem pobytou multifunkční věž s točitými schody. Ta, i když se zprvu jeví jako útulný domeček pro panenky, se dokáže změnit v nedobytnou pevnost ochraňující Růženku před vnějším nebezpečím, ale zároveň se stává i jejím vězením. Celkovou atmosféru steampunku podtrhují loutky a kostýmy Terezy Vašíčkové. Celý příběh je vyprávěn atraktivní formou maňáskové grotesky, která dává vyniknout přesné loutkářské práci zkušených členů souboru Divadla Drak -  Pavly Lustykové, Jana Popely a Milana Žďárského. Těm na scéně zdárně sekundují Pavel Černík a Jan Čipčala, spolu s Petrem Seinerem.

"Inscenaci s maňásky jsem chtěl v Draku dělat už docela dlouho. Ten žánr mě láká a tady je tolik lidí, kteří ho opravdu umí...Stejně tak jsme se už delší dobu zaobírali tématem Šípkové Růženky. Hodně jsme o ní mluvili, když jsme připravovali inscenaci O bílé lani. Ty náměty jsou si v lecčem podobné, pracují s obdobnou symbolikou, točí se kolem stejných témat. Zdálo se nám čím dál lákavější dodat spíš lyrickému námětu Šípkové Růženky prostřednictvím maňásků víc razance, zkratky, pohybu, dění...a naopak založit maňáskovou grotesku na silném, metaforickém obsahu, který často takto koncipované inscenace postrádají nebo je v nich upozaděn. Navíc v Růžence hraje strašně důležitou roli motiv času. A čas se dá znázornit různě, cyklicky jako pohyb kolem dokola, nebo lineárně, třeba jako vlak. A od vlaku už je jen kousek k westernovému principu cizince, co přijel do města, od westernu je kousek ke spaghetti westernu, od něj ke grotesce, od grotesky k maňáskům...prostě to do sebe začalo zapadat a nás čím dál víc bavit," upřesňuje inscenační záměr režisér Jakub Vašíček.

Šípková Růženka je jednou z nejstarších pohádek, která přešla z ústního podání do literatury. Pravděpodobně je její první literární podobou barokní příběh Slunce, Měsíc a Talia, zpracovaný italským básníkem Giambattistou Basilem. Mnohem známější jsou však její pozdější verze převyprávěné Charlesem Perraultem nebo bratry Grimmy. Nejpopulárnější zpracovaní u nás pochází z pera Františka Hrubína.

Podle slov autorů se aktuální inscenace Divadla Drak opírá o psychoanalytický výklad amerického psychologa rakouského původu Bruna Bettelheima. „Ten chápe příběh Šípkové Růženky jako podobenství o iniciaci a dívčím dospívání a všímá si symboliky jednotlivých motivů v příběhu. I naše inscenace klade na tyto motivy zvláštní důraz, čímž ji činí atraktivní i pro dospělého diváka, přesto ale celý příběh drží v pohádkových mezích, srozumitelný i nejmenším divákům,“ řekl o inscenaci ředitel Divadla Drak, dramaturg Tomáš Jarkovský.

Lektorský tým Draku pro pedagogy k tomuto titulu připravil metodické listy, které mohou použít jednak jako přípravu před návštěvou divadla, ale také jako pracovní listy po zhlédnutí nové pohádky Divadla Drak Šípková Růženka.