Cestovní ruch

Česká věda do Malého Tibetu je projekt neziskovky Brontosauři v Himálajích, jehož cílem je iniciace pravidelné výuky věd v základní škole ve vesnici Mulbekh v Malém Tibetu. V létě 2020 bude dokončena nová školní budova s třídami specializovanými na výuku fyziky, chemie, biologie a informačních technologií. Podobnou školní laboratoř mají pouze školy v hlavním městě Malého Tibetu vzdáleném 5 hodin cesty autem.

Nadšenci pro vědu mohou počátek nové výuky podpořit tím, že pojedou vyučovat děti libovolnou vědeckou disciplínu na začátku srpna 2020 po 14 dní a tím „zaměstnají nezbedného Dordžeje a jeho máma se díky tomu nezblázní“. Pomáhat mohou skutečně všichni – ať už nadšení studenti, renomovaní akademici nebo rodina, jejíž děti rádi programují roboty – avšak přihlášku je potřeba podat do konce ledna. Další možností je věnovat finanční dar na laboratorní vybavení nebo darovat svůj starý mikroskop. Pedagogové mohou jet na 1,5 měsíce školit místní učitele v tom, jak používat nové vybavení jejich laboratoře.

Celý příběh malého Dordžeje můžete vidět na tomto videu: https://www.facebook.com/BrontosaurivHimalajich/videos/2364867890491995/

Brontosauři v Himálajích podporují rozvoj školy Spring Dales Public School ve vesnici Mulbekh od roku 2008. Od té doby se zvýšil počet dětí z 80 na 250, studenti se stali nejlepšími z celého okresu a na investice jsme získali 14 mil. Kč, včetně darů od Dalajlámy. Každý ve vesnici Vás pozdraví Ahoj, na požádání zazpívá To ta Heľpa, popřípadě Vás seznámí s místním klukem, kterému všichni říkají Jarda Jágr.

„Naše předchozí kampaň měla název Český hokej pro tibetské děti,“ popisuje ředitel Brontosaurů v Himálajích, Jiří Sázel. Její propagační video Jágrláma oslovilo na sociálních sítích 1 milion lidí a vyhrálo „nejlepší reklamu světa 2018 pro neziskovku“ na festivalu v Cannes. Jágr se sice rozhodl jet místo toho do Číny, ale výzvu vyslyšel Dominik Hašek a odjel v zimě 2019 vyučovat děti chytat v brance. „V případě kampaně Česká věda do Malého Tibetu jsme rádi, že teď můžeme zapojit do rozvojové pomoci akademiky, učitele a nadšence pro vědu a jsme zvědaví, kdo z vědců vyslyší naši žádost,“ popisuje cílení této kampaně Jiří Sázel.

Více na webu: www.vedadotibetu.cz

„Když se potkám se svými čtenáři a zejména čtenářkami, které tvoří nejvěrnější jádro mých příznivců, vždy jsem překvapený a potěšený, jak milí a sympatičtí jsou to lidé: zajímaví a přemýšliví muži, oduševnělé, vzdělané a často i vyloženě krásné ženy,“ říká Jiří Peňás. Úspěch jeho knihy předznamenala už sbírka na Hithitu, kde se na její vydání podařilo vybrat 143 % z cílové částky. Zájem o koupi tehdy povzbudila i nabídka procházky po „Praze mizerné“ nebo poetických jarních výletů (pro ženy, muže a genderově neutrální), podniknuté pod vedením autora.

Přesto nebylo jisté, jestli zápisky z cest, pravidelně publikované v posledních dvou letech v Týdeníku Echo, uspějí i na knižním trhu. Ten je totiž různými cestopisy, bedekry a „toulkami“ přesycen. „Je to nejspíš tím, že podobným způsobem o místech a krajinách – ne těch exotických, ale těch snadno dostupných a často hned za humny – nikdo nepíše,“ uvádí Jiří Peňás, pokračují v tradici zvídavých cestopisů Karla Čapka i v hrabalovském nalézání skrytých „perliček na dně“.

Čerstvé výtisky budou k mání také v Knihovně Václava Havla, kde bude 27. ledna, v předvečer autorových 54. narozenin, věnován Výpravám zábavný večer pro starší a pokročilé.

https://eshop.echomedia.cz/p/U7Zdz/knihy

Během předešlých let se děti dozvěděly, jak se řídí RC modely, proč slavíme Velikonoce, Vánoce, fašank, kdy se sadí brambory nebo sklízí obilí, poznaly svět archeologa, restauratéra, malíře, navštívily Památník Velké Moravy i Galerii Slováckého muzea. Kromě zvídavých otázek po výukovém bloku vybraných témat, si děti užily spoustu zábavy v dovednostních aktivitách a vyrobily nejeden výrobek v připravených dílničkách. Domů v posledních dvou letech také mohou odcházet s poutavou připomínkou na čas strávený v muzeu, a to společnou rodinnou fotografií.

„V našem prvním setkání v roce 2020 se vše bude točit kolem modré a bílé, proto název Pohádka o modré a bílé. Obrazně se dá říct, že výroba modrotisku, kterou dětem popíši, je vždy maláé dobrodružství s pohádkovým koncem. Po krátkém povídání budou mít děti příležitost připravit si každý svůj kousek opravdového modrotisku, a to přímo pod vedením autorky výstavy Antonie Dostálkové,“ prozradila Petra Tománková k náplni programu a doplnila, že vyzvednout si své minidílka po finálním procesu v tiskařské dílně ve Strážnici mohou během února.

I další stanoviště se budou točit kolem modré a bílé barvy. „Budeme tvořit pohádkové stromy a víly, vyzkoušíme si potisknout plochu razítky, podobně jako to bývá při výrobě látek a vytvoříme si tak modrotiskové zvířátko na kolíčku,“ dodala Tománková.

Na památku domů si každý dále odnese za cenu rodinného vstupného 100 korun navíc Zvídálkův úkolníček, originální magnetek a společnou fotografii.

Projekt chce upozornit na krásu a promyšlenost dochovaných Loosových budov a interiérů v Čechách a na Moravě a také obrátit zájem veřejnosti k jeho ohroženým nebo dosud nedoceněným stavbám i neuskutečněným projektům.

V rámci vyhlášení Roku Adolfa Loose 2020 bylo rovněž představeno unikátní logo, které bude spojovat řadu kulturních a vzdělávacích akcí pořádaných v průběhu roku 2020 Muzeem hl. m. Prahy a Národním památkovým ústavem. Do projektu jsou zapojeny i další instituce:   Muzeum města Brna, Loosova rodného města, Národní technické muzeum a Magistrát města Plzně, která se pyšní významnými Loosovými interiéry. Logo propojuje všechny doprovodné akce, jako jsou výstavy, konference, přednášky, publikace, vycházky, komentované prohlídky a exkurze. Jejich záměrem je připomenout a přiblížit život, dílo a místa působení Adolfa Loose, jednoho ze zakladatelů moderní architektury.

„150. výročí narození Adolfa Loose je pro naše muzeum velice významné nejen z hlediska připomenutí a ocenění tohoto světově proslulého architekta, ale i z hlediska rozvoje Muzea hl. m. Prahy. Müllerovu vilu spravujeme od roku 1995, pod vedením našeho muzea byla památkově obnovena a slavnostně otevřena pro veřejnost v roce 2000. Zároveň s otevřením vily zahájilo svoji činnost Studijně dokumentační centrum moderní architektury zaměřené především na dílo A. Loose. Muzeum hl. m. Prahy tak významně rozšířilo svoji odbornou i popularizační činnost o oblast moderní architektury, kterou v současné době rozvíjí Centrum památek moderní architektury ve správě Muzea hl. m. Prahy,“ uvádí ředitelka Muzea hlavního města Prahy Zuzana Strnadová.

„Brněnský rodák Adolf Loos je považován za průkopníka moderní architektury. Jeho české realizace patří k tomu nejcennějšímu z památkového fondu 1. poloviny 20. století u nás. Připojení k oslavám 150. výročí Loosova narození proto považuji za samozřejmost i profesní povinnost. Naše Metodické centrum moderní architektury v Brně připraví v rámci roku unikátní výstavu s modely jeho realizací, věnovat se budeme i Loosovým následovníkům, například Heinrichu Kulkovi nebo Rudolfu Welsovi, a řadou přednášek připomeneme i příkladné památkové obnovy Loosových staveb a interiérů,“ přibližuje generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

V rámci Roku Adolfa Loose 2020 se pro letošní rok připravují kromě jiného tyto akce:

• výstava Evropan Adolf Loos: (nejen) brněnské stopy Adolfa Loose. Muzeum města Brna, červen – prosinec 2020
• výstava Adolf Loos – interiéry v Plzni. Magistrát města Plzně – odbor památkové péče, ve spolupráci s Plzeň – TURISMUS, říjen 2020
• výstava o rekonstrukci vybraných Loosových plzeňských interiérů. Magistrát města Plzně – odbor památkové péče, ve spolupráci s Plzeň – TURISMUS, říjen – listopad 2020
• výstava Světoobčan Adolf Loos. Muzeum hl. m. Prahy ve spolupráci s Národním technickým muzeem, prosinec 2020 – srpen 2021
• konference Adolf Loos – patnáct let obnovy kulturního dědictví. Muzeum hl. m. Prahy ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, září 2020
• vydání publikace On, Adolf Loos. Přepis deníků Bořivoje Kriegerbecka, spolupracovníka Adolfa Loose. Muzeum města Brna, prosinec 2020
• natáčení vzpomínek pamětníků o Adolfu Loosovi a jeho díle v rámci archivu Paměti národa. Muzeum hl. m. Prahy
• výstava Adolf Loos – modely ve vile Stiassni v Brně – modely nejznámějších realizovaných i nerealizovaných staveb A. Loose. Národní památkový ústav, červen - září 2020
• výstava Následovníci Adolfa Loose ve vile Stiassni v Brně – představí např. Heinricha Kulku, Karla Lhotu, Kurta Ungera, Paula Engelmanna či Rudolfa Welse. Národní památkový ústav, říjen - prosinec 2020
• mezinárodní odborné symposium v Brně o Adolfovi Loosovi a jeho následovnících. Garantem konference je Národní památkový ústav, říjen 2020

Adolf Loos, světoobčan (1870–1933)

Adolf Loos se narodil v rodině brněnského kamenosochaře 10. prosince 1870. Studoval na Královské státní průmyslové škole v Liberci, dále pak na Vysoké škole technické v Drážďanech, odkud po třech letech odešel do Spojených států. Po návratu zpět do Evropy získal práci
v ateliéru architekta Carla Mayredera a v roce 1897 si ve Vídni založil vlastní ateliér.

Ve Vídni strávil převážnou část svého života, byl třikrát ženatý, stanul v čele modernistického hnutí a založil vlastní školu architektury, v níž učil zásadám projektování v duchu modernismu.  Na sklonku svého života se odstěhoval do Československa, kde mu bylo v roce 1930 prezidentem republiky uděleno čestné občanství. Adolf Loos zemřel v Kalksburgu u Vídně
23. srpna 1933.

Architekt Adolf Loos a jeho význam pro vývoj české architektury

Architekt Adolf Loos je řazen mezi nejvýznamnější osobnosti architektonické moderny, tedy po bok Franka Lloyda Wrighta, Le Corbusiera a Ludwiga Miese van der Rohe. Své teoretické postoje zformuloval již před první světovou válkou ve Vídni. Jeho esej Ornament a zločin z roku 1908 je považován za nejvýznamnější architektonický esej 20. století. Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldman a Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910–1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt vily pro Josephinu Bakerovou a Müllerova vila v Praze (1929–1930), která je považována za Loosovo nejvyspělejší dílo.

V českých zemích vytvořil Adolf Loos řadu realizací. Nadvakrát působil v Plzni (v letech 1907–1908 a v letech 1928–1933), kde navrhoval bytové interiéry, v letech 1914–1932 realizoval několik projektů a staveb v Brně a Praze. 17. března 1911 vystoupil Adolf Loos poprvé veřejně v Praze, v Polytechnickém spolku německé techniky, s přednáškou Ornament a zločin.

V roce 1923 navštívil Adolf Loos v Brně spisovatele Bohumila Markalouse, spoluzakladatele revue Bytová kultura, v níž byly následně publikovány první soustavnější česky psané informace o Loosově architektonické a kritické činnosti. V Brně se Loos seznámil i s architektem Janem Vaňkem, ředitelem Uměleckoprůmyslových závodů, který jmenoval Loose zástupcem těchto závodů v Paříži. Markalous a Vaněk cílevědomě usilovali o to, aby se česká veřejnost seznámila s Loosovou činností. Vyvrcholením jejich snahy se stal přednáškový cyklus Za novou architekturu, pořádaný na přelomu let 1924 a 1925 UP závody a Klubem architektů. V tomto cyklu vystoupili J. J. Oud, W. Gropius, Le Corbusier, A. Ozefant, A. Loos, O. Tyl, K. Teige a J. Víšek.

V roce 1928 přenesl Loos těžiště svých aktivit do Československa — novými centry jeho činnosti se staly Praha a Plzeň, vyvrcholením jeho práce pak byla stavba rodinného domu pro Dr. Ing. Františka Müllera v Praze. Při stavbě tohoto domu Loos uplatnil svou koncepci uspořádání obytného prostoru, známou pod názvem Raumplan, která je založena na prostorové a výškové diferenciaci funkcí začleněných prostor.

Vnímání Loosova díla v českých zemích zásadním způsobem ovlivnil Bohumil Markalous, jenž vydal výběr Loosových statí Řeči do prázdna, a Karel Teige, který ve studii Moderní česká architektura zařadil Loose do kontextu vývoje české moderní architektury. V 60. a 80. letech minulého století se o propagaci Loosova díla u nás zasloužili PhDr. Věra Běhalová, prof. Zdeněk Kudělka, prof. Vladimír Šlapeta a někteří další čeští a rakouští badatelé.

Ochrana a prezentace díla Adolfa Loose v českých zemích

V roce 2003 u příležitosti 70. výročí úmrtí architekta Adolfa Loose uspořádalo Muzeum hl. m. Prahy ve spolupráci ze Západočeských muzeem v Plzni a Rakouským kulturním fórem mezinárodní sympozium Adolf Loos. Dílo a rekonstrukce. Díky tomuto sympoziu, jeho mezinárodní publicitě a podpoře mnoha předních odborníků v oblasti moderní architektury a památkové péče se podařilo začít se záchranou vzácných interiérů Adolfa Loose v Plzni. Od roku 2001 probíhala obnova a rekonstrukce domu Jana Brummela (s finančním přispěním Magistrátu města Plzně), jejímž iniciátorem a investorem je Ing. Michal Brummel, potomek původních stavebníků. Od roku 2003 byla z iniciativy odboru památkové péče Magistrátu města Plzně zahájena obnova interiérů bytu Josefa Vogla. Následně město Plzeň převzalo do své péče interiér bytu Viléma Krause v Bendově ulici.

Architektonická tvorba Adolfa Loose byla následně prezentována v roce 2008 v Muzeu hl. m. Prahy. Putovní výstava s názvem Adolf Loos – dílo v českých zemích, kterou spolu se stejnojmennou publikací připravilo Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose, představila široké mezinárodní veřejnosti projekty a návrhy Adolfa Loose, jež vznikaly v českých zemích postupně od roku 1890 do roku 1933, a to včetně projektů, které se v důsledku rozhodnutí investorů uskutečnily pod vedením jiných stavitelů či architektů. Výstava byla reprízována v mnoha evropských zemích, mimo jiné v RIBA v Londýně nebo v Casa del´architettura v italské Latině.

Výstava Zdeny Kolečkové připravená pro Galerii Sýpka je sestavena z pečlivě komponovaného souboru starších i novějších prací. Jejich prostřednictvím autorka diváka citlivě uvádí do prostředí svého dlouhodobého zájmu, tedy do protikladné a významově mnohoznačné atmosféry města Ústí nad Labem, chápaného jako symbol české příhraniční postindustriální periferie. Zdena Kolečková se v tomto městě v roce 1969 narodila a zůstala mu věrná v jeho nelehké kráse do dnešních dní. Působí zde jak umělecky, tak pedagogicky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Příběh výstavy Molekuly vzpomínek je dynamizován zcela novou prací, krátkým video snímkem nazvaným V kůži Robinsona. Na jeho půdorysu autorka zaznamenává vlastní snahy o kultivaci často pokleslého a rozpadajícího se prostředí, které obývá, prostřednictvím přirozených a praktických činností. Snaží se tak uchopit a znovu zabydlet území, která zdánlivě definitivně ztratila smysl, a předestřít možnou budoucnost spojenou s aktivizací sdílené zodpovědnosti za stav životního prostředí a fungování vlastní komunity.

Zdena Kolečková je součástí silné umělecké generace, která vstoupila na českou a mezinárodní scénu v polovině devadesátých let dvacátého století a definovala nový obsahový i institucionální rámec místního umění v souvislosti s tehdy probíhající hlubokými společenskými, politickými, hospodářskými i kulturními změnami. V tomto kontextu se Zdena Kolečková prosadila jako součást tzv. ústeckého neo-konceptuálního okruhu (společně například s Michaelou Thelenovou, Jiřím Černickým, Pavlem Kopřivou, Pavlem Mrkusem a dalšími), který v českém uměleckém prostředí etabloval tematiku spojenou s problematikou vztahu centra a periferie, sociální angažovaností či environmentální zodpovědnosti.

Samotně stojící selská usedlost s uzavřeným dvorem v Daňkovicích, nazývaná též jako Dvořákův grunt, představuje mimořádně cennou ukázku lidového stavitelství. Do dnešní podoby byla přestavěna kolem roku 1873. Honosně vyvedené obytné stavení s dekorovaným průčelím bylo ušetřeno výrazných modernizačních zásahů. V interiéru lze doposud nalézt řadu historických konstrukcí, hodnotných prvků a cenných řemeslných detailů. V hospodářských budovách jsou dochované kvalitní klenební konstrukce.

„Pozdně klasicistní selská usedlost je svým pozoruhodným reprezentativním zevnějškem, rozlehlostí a neobyčejně dochovaným autentickým stavem, hodnotnou ukázkou selského stavení Žďárských vrchů“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. 

Budova rabínského domu na Tichém náměstí v blízkosti Staré synagogy se nachází v turisticky exponované části židovské čtvrti, která je součástí Městské památkové zóny Třebíč a UNESCO. Dvoupodlažní dům byl postaven přibližně v 1. polovině 17. století. Je cennou součástí zástavby židovské čtvrti, která je zcela unikátní pro svou celistvost a rozsah. Uvnitř domu se dodnes nacházejí hodnotné klenby, dřevěné stropní konstrukce, tzv. nůžkový sedlový krov, dřevěné schodišťové stupně apod. Vysokou památkovou hodnotou se vyznačují autentické omítkové vrstvy některých prostor a obytných místností, které místy ukrývají původní dekorativní výzdobu pravděpodobně z 19. století, tedy z doby, kdy v domě bydleli a působili židovští rabíni se svými rodinami. Záměrem majitele, kterým je Brněnská diecéze církve československé husitské, je připomenout židovskou komunitu, provést rekonstrukci a otevřít dům veřejnosti.

„Rabínský dům v Třebíči je jedinečnou hmatatelnou upomínkou na kdysi bohatě pulzující každodenní život násilně zaniklé židovské komunity“, upřesňuje Macků.

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází na hrázi rybníka při severozápadním okraji obce Úhrov mezi zámkem a sýpkou. Světec korunuje masivní ohradní zídku jednoobloukového klenutého mostku, který slouží jako hrázová výpusť. Umělecko a kulturně-historicky hodnotná pozdně barokní socha světce z roku 1770 představuje působivý krajinotvorný prvek a ukázku lidové zbožnosti. Její hodnotu podtrhuje i přítomnost nápisu s přesnou datací a informací o donátorovi spolu s umělecky provedeným rodovým erbem rodu Dobřenských. Vznik tohoto sochařského díla lze tak spojit s významnou stavební a hospodářskou činností Václava Petra Dobřenského z Dobřenic. (Úhrovecké panství bylo v držení rodu Dobřenských v letech 1752-1888).

„Jedná se o velmi kvalitní jemně propracované dílo, které prezentuje kamenosochařské umění druhé poloviny 18. století. Z pohledu památkové péče je též hodnotným příkladem estetického umocnění technické vodohospodářské stavby “, dodává Macků.

Kromě 2983 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, se na území Kraje Vysočina nacházejí 3 městské a 3 vesnické památkové rezervace, 22 městských a 5 vesnických památkových zón a 1 krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč - historické jádro města, Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč - soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR (celkem 3).

„Těší nás zapsání tradice krajkářství na celorepublikový seznam nemateriálních statků. Vamberk je s historií paličkovaných krajek svázán téměř čtyři sta let a stal se centrem krajkářské výroby v Podorlicku. Toto umění si předávají generace mezi sebou a zápis krajkářství na celorepublikový seznam je pro nás a celé Vamberecko, kam krajkářství neodmyslitelně patří, velkým uznáním a oceněním,“ říká náměstkyně hejtmana Martina Berdychová, která je odpovědná za oblast školství a kultury.

Rada Královéhradeckého kraje schválila v únoru 2019 podání návrhu na zapsání Tradice krajkářství na Vamberecku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Od ledna 2020 je na celorepublikový seznam zařazeno, což splňuje podmínku pro nominaci zápisu na mezinárodní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.

„Vamberecké krajkářství můžeme označit za reprezentativní fenomén nejen našeho kraje, ale i za fenomén, který přesahuje hranice naší republiky. Paličkovaná krajka má pro svou rozmanitost výsostné postavení mezi ostatními krajkářskými technikami. Naším cílem je zapsat krajkářství na seznam UNESCO, například ve společné nominaci se Slovenskem či Německem. V těchto zemích, na rozdíl od Podorlicka, se toto umění rozvíjelo v hornických oblastech,“ doplňuje hejtman Jiří Štěpán. 

Na způsobu paličkování a používaném vybavení se po téměř 400 let prakticky nic nezměnilo. Základní pomůckou pro práci krajkářky je tzv. herdule, tedy látková poduška, která se naplní pilinami nebo senem a má snímatelný potah. Mezi další nepostradatelné pomůcky patří soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Zatímco technologie výroby paličkované krajky je po staletí neměnná, krajka samotná procházela a prochází vývojem podle dobového vkusu a módy.

Znalost paličkování se na Vamberecko dostala po třicetileté válce, kdy zdejší panství připadlo šlechtickému rodu Grambů, původem ze zemí dnešní Belgie. V roce 1889 byla ve městě Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování a působí zde s nepřerušenou tradicí dodnes. Ve Vamberku se udržela tradice výroby lidových krajek až do 20. století, kdy z jejich bohatství čerpalo i družstvo Vamberecká krajka, zaměstnávající ve své době až 400 krajkářek, které realizovaly krajky od našich předních výtvarnic.

Od devadesátých let minulého století se na propagaci krajkářství podílí město Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, respektive Mezinárodního setkání krajkářek a je spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. Díla uváděná na Bienále prokazují životnost starobylé techniky, která se dokázala prosadit i v současné době.

„V devátém ročníku soutěžilo rekordních 96 alejí a stromořadí ze všech krajů České republiky, kterým svůj hlas poslalo více než 7,5 tisíce lidí. Jsme nadšeni, že rok od roku počet nominovaných alejí stoupá. Je vidět, že lidé mají o aleje zájem a na krásná zákoutí naší krajiny jsou patřičně hrdí,“ říká Karolina Kostićová z Arniky.

Pro ty, kteří nominovali 14 regionálních vítězek, máme:

• poukazy na fotoslužby od Foto Škoda
• knihy o památných stromech z nakladatelství Marie Holečkové
• vstupenky do botanických zahrad po celé České republice
• dárkové balíčky a vstupenky do výrobny biočajů Sonnentor v Čejkovicích
• pivní dárkové balíčky od Pivovaru Rychtář
• dárky od CzechTourism

Celorepublikovou vítězku, alej u Rakovnického potoka tvoří 540 stromů a s délkou 3,7 km je nejdelší alejí památných stromů v České republice. Vysázená byla začátkem 20. století za účelem zpevnění břehů potoka a ochraně před ničivými povodněmi. Pro Rakovník je významným přírodním prvkem a historickou památkou, proto ji městský úřad v roce 2003 vyhlásil památnou alejí. Autor vítězné nominace získá let balonem od LuckyBalon.

Více o památné aleji u Rakovnického potoka: www.alejroku.cz/2019/pamatna-alej-u-rakovnickeho-potoka 

„Vítězným alejím gratulujeme. Všem alejím a stromořadím v naší krajině přejeme stovky let příjemného života s námi, lidmi,“ říká Marcela Klemensová z Arniky.

Cílem ankety Alej roku je přitáhnout pozornost veřejnosti k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Lidé objevují nejkrásnější vznosná stromořadí, upozorňují na ta, kterým hrozí zánik, a představují mladé aleje, které společně vysázeli.

Zdroj: www.arnika.org

1. Poznejte život včely na vlastní kůži

Je to jen pár týdnů, co na zámku otevřela brány nová interaktivní výstava Včela - cesta do včelího města, která nadchne nejen vaše děti, ale i vás. Na výstavu vstoupíte jako člověk, ale budete jím pouze chvíli. Hned vzápětí se stanete včelkou a vydáte se na cestu za poznáním, na jejímž konci otevřete chrám včelí královny. Abyste úkoly dokázali splnit, budete potřebovat všechny smysly. Těšit se můžete na úchvatné prostředí s krásnými dřevěnými kulisami, zvukové i vizuální efekty, dobrodružství, zábavu, hraní i spoustu nových informací.

2. Navštivte interaktivní muzeum a projděte se cisterciáckým klášterem

Jedním z hlavních lákadel žďárského zámku je interaktivní Muzeum nové generace, kde vám audio průvodce budou dělat středověký mnich a malá holčička ze současnosti. Expozice, která vás okouzlí multimediálními prvky, je věnovaná řádu cisterciáků, zakládání kláštera, a také době kulturního a společenského rozkvětu, období baroka. Seznámíte se s opatem Vejmluvou, hlavně ale s geniálním architektem a stavitelem Janem Blažejem Santinim-Aichlem. Ten se nejen významně podílel na renovaci kláštera, ale své vrcholné dílo, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře známý svým hvězdicovitým půdorysem, vystavěl hned za žďárským zámkem.

3. Seznamte se s největšími umělci baroka

Bylo to právě baroko, které se nejvíc zapsalo do současné podoby zámku ve Žďáru nad Sázavou. Proto tu najdete i stálou expozici Umění baroka ze sbírek Národní galerie v Praze. Kromě obrazů s náboženskou tématikou tu uvidíte také obrazy a sochy, které jsou charakteristické pro barokní klášterní sbírky. Vedle děl z Čech, Moravy a Rakous se tu ale seznámíte i s umělci, jež tvořili v Itálii nebo ve Španělsku. Těšit se můžete na díla Karla Škréty, Michaela Václava Helbaxe, Petra Brandla, Jana Kupeckého, Bernarda a Antonína Braunových, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa a Ignáce Františka Platzera.

4. Po stopách geniálního Santiniho

Jan Blažej Santini-Aichl, jeden z nejoceňovanějších architektů baroka, působil po celých Čechách, jedny z jeho nejvýznamnějších děl ale naleznete právě na žďárském zámku a v jeho okolí. Pokud sem zamíříte a nebudete vědět, kam se vydat, doporučujeme jako první navštívit Muzeum nové generace, které vám dá k Santiniho dílu klíč a pak se vypravit na prohlídku Po stopách Santiniho.

Při této komentované prohlídce navštívíte nejzajímavější místa bývalého cisterciáckého kláštera, která jsou s tímto architektem spojena. Seznámíte se se životem v cisterciáckém řádu, vstoupíte do osobního sídla opata či navštívíte baziliku minor Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, studniční kapli a původní sádky ze 13. století.

5. Rozlučte se dárkem a sladkou tečkou

Svoji cestu z minulosti do současnosti můžete zakončit v zámecké kavárně, kde si malí návštěvníci pochutnají na horké čokoládě, pro velké je připravena prémiová káva Café Reserva nebo výběrové čaje. Na všechny pak čekají domácí dortíky z regionální pekárny nebo chráněné dílny, a to včetně bezlepkových variant a slaného občerstvení. Originální dárky si pak můžete pořídit v obchůdku se suvenýry, kde najdete ručně vyráběné svíčky, bio produkty lokálních výrobců, skleněné umění z nedaleké sklárny, knihy i mnoho dalších věcí pro radost. To vše vás na zámku ve Žďáru nad Sázavou čeká, tak neseďte doma a co nejdříve tam vyrazte!

Každá památka má svůj příběh

Lidé se můžou těšit na letecké snímky, které pravděpodobně ještě nikdy neviděli. Kniha zachytí krásy hlavního města regionu Hradec Králové, ale i Vysokou nad Labem, Nový Bydžov i spousty malebných vesniček. „Vedle toho budou k vidění i pohledy, které se vám běžně nenaskytnou. Uvidíte například, jakou symetrií se pyšní zámky Hrádek u Nechanic a Karlova Koruna,“ popisuje projektová manažerka Kateřina Pourová.

„V současné době se pohybuji na Královéhradecku a sbírám potřebné podklady, všímám si krajiny, zajímavostí i dominant regionu. Největší pikantnosti, které se mnohdy skrývají v útrobách kraje, ale znají většinou jen místní. Jejich rady a doporučení jsou proto pro nás při tvorbě knihy velmi cenné,“ dodává Kateřina Pourová.

Česko jako pohádková země

Fotografie v knize jsou pořízené především z letadla. „Po několikaletém létání nad Slovenskem jsem se rozhodl v roce 2012 začít objevovat z nebe i Česko. Musím uznat, že je to úplně jiná krajina než naše hornaté a bouřlivé Slovensko. Česko mi připadá jako pohádková země. Z nebe jsou vidět malebné vesničky a návsi s jezírky, o kus dál zase nádherné zámečky nebo dominantní hrady. Do české krajiny jsem se opravdu zamiloval,“ říká majitel firmy, pilot a fotograf Milan Paprčka. Kniha leteckých fotografií Královéhradecko z nebe vyjde příští rok.