sobota
17. srpna 2024
svátek slaví Petra

Cestovní ruch

Soutěž o nejlepší fotografii alejí vrcholí koncem října

ČR: Anketa Alej roku spolku Arnika hledá nejen nejkrásnější alej České republiky, ale také nejlepší fotografii alejí. Přihlašování soutěžních snímků probíhá na www.alejroku.cz do 27. října 2020.

Autor článku: 
Jiří Kaňa

“Příroda se právě zbarvuje do překrásných tónů. Počkejte si, až alej zahalí mlha, prosvítí slunce nebo listí stromů načechrá vítr a zachyťte nádhernou atmosféru. Těšíme se na vaše úlovky,” říká Karolina Kostićová z Arniky.

Tři nejlepší snímky (1) zvolí patroni ankety Alej roku (2). Arnika pak začátkem ledna 2020 odhalí vítěze, který získá digitální zrcadlovku značky Canon (3).

Patroni Aleje roku:

  • malířka a herečka Iva Hüttnerová
  • zpěvačky Sestry Havelkova
  • muzikálová zpěvačka a herečka Petra Vojtková
  • botanik RNDr. Václav Větvička
  • fotograf Jan Cága
  • doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně
  • spisovatelka Marie Hrušková
  • spisovatelka Marie Holečková
  • ředitelka AUDIT DANĚ CZ Ing. Jana Moučková

Nevíte si rady? Máme pro vás pár rad a triků, jak aleje nafotit: https://www.alejroku.cz/tipy-jak-fotit-aleje

Od listopadu do konce letošního roku bude navíc veřejnost hlasovat o nejkrásnější Aleji roku 2020 (4). Nejoblíbenější alej České republiky a vítězné aleje v jednotlivých krajích Arnika vyhlásí také začátkem ledna 2020.

Cílem ankety Alej roku je přitáhnout pozornost lidí k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Hledejte s námi nejkrásnější vznosná stromořadí, upozorněte na ty, kterým hrozí zánik, a představte nám mladé aleje, které jste vysadili, a o které budete pečovat i v příštích letech. Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu.

Pro více informací prosím kontaktujte Karolinu Kostićovou (koordinátorka ankety Alej roku: karolina.kosticova@arnika.org, +420 607 807 031) nebo Jiřího Kaňu (tiskový mluvčí: jiri.kana@arnika.org, +420 606 727 942).

Generálním sponzorem ankety je AuditDaně CZ.

Poznámky

(1) Pravidla soutěže o nejkrásnější fotografii: https://www.alejroku.cz/pravidla-fotosouteze

(2) Patroni ankety: http://www.alejroku.cz/nasi-patroni

(3) Kompletní seznam výher: https://www.alejroku.cz/hlasovani-vyhry

(4) Pravidla soutěže o nejkrásnější alej: https://www.alejroku.cz/pravidla-ankety

Podnikavky na mateřské: Jana, S dětmi v báglu

ČR: Jana Červenková je v online světě známá spíše pod názvem svého blogu S dětmi v báglu. Činorodá maminka dvou ratolestí, jejíž profesí byl marketing, sem píše o svých zkušenostech s cestováním s malými dětmi, ale otevřeně i o nejrůznějších rodičovských přešlapech a nesnázích. Vydala i dva knižní průvodce. Překvapivě ale s žádnými firmami na svém blogu nespolupracuje, její rady a postřehy jsou čistě osobní. Ocení je především ti, kdo věří v „normální“ turistiku s našimi nejmenšími, která se obejde i bez návštěv nejrůznějších zookoutků a herniček. Stejně tak osloví rodiče, již se trochu bojí a potřebují si výlet dopředu dobře naplánovat, aby byl s mrňousky zvládnutelný. Zkrátka Jana má jasnou misi usnadnit mámám a tátům s malými dětmi cestování, které sama miluje. Tehdy v roce 2015 uhodila tématem hřebíček na hlavičku a mezi řadou obdobných projektů se rozhodně neztratila.

Autor článku: 
Irena Koušková

Předpokládám, že jste ráda cestovala i před narozením dětí. Jste spíše světoběžník, nebo se držíte doma v ČR? Psala jste o cestování už před mateřskou dovolenou?

Já jsem vždycky měla ráda výlety, ale rozhodně o sobě nemohu říct, že bych byla světoběžník. Nějakou dobu jsem v zahraničí sice žila, ale vždy jsem se držela v rámci Evropy. V osmnácti jsem se odstěhovala na rok do Berlína, později jsem v Německu i studovala, s batůžkem jsem vyrazila napříč Španělskem, ale v celospolečenském měřítku jsem spíš domácí typ, kterému dělá radost i potok ve vedlejší vsi nebo zapomenutá zřícenina v „Horní Dolní“. Já to prostě u nás v České republice mám moc ráda a čím víc to tu poznávám, tím víc zjišťuji, kolik krásných míst tu máme. O výletech nebo cestování jsem nikdy nepsala, to přišlo až po narození dětí.

 

Proč jste začala s dětmi cestovat, co vás k tomu přimělo?

Těch důvodů bylo určitě víc. Hlavním impulzem vyrazit s dětmi sama bylo asi to, že jsem měla s ročním synem a tehdy tříletou dcerou jet na šest týdnů do ozdravovny. Já jsem to prostě nedokázala. Dceři byly tehdy tři, neskutečně žárlila, synovi rok, noc co noc se několikrát budil, hlasitě plakal, nešel nijak utišit a prostě to nebylo vůbec lehké období. Zařekla jsem se ale, že s nimi strávím co nejvíc času na horách na čerstvém vzruchu. V zimě jsme pobývali několik týdnů na horách, pak jsme se tak nějak přirozeně posouvali různě po republice, nabalily se i Alpy a najednou jsme zjistili, že je nám tak prostě fajn. Kromě toho, že to dětem i mně zdravotně prospívalo, pomáhalo mi to bojovat proti mateřskému stereotypu, který se chtě nechtě občas dostaví.

 

Jak tedy vypadal váš pracovní život před nástupem na mateřskou dovolenou a jaké změny přineslo mateřství? Co pro vás znamená psaní blogu?

Já jsem pracovala jako brand manager v nadnárodní společnosti. Kromě práce v mém životě nic extra neexistovalo. Ráno tam, pozdě večer domů a o víkendu dodělávat resty. Práce mě bavila, byla různorodá, každý den jiná, mohla jsem se realizovat, uplatňovat svou kreativitu. Ale chyběl mi tzv. work-life balance. A se stejným perfekcionismem, s jakým jsem přistupovala k profesnímu životu, jsem přistoupila i k mateřství. Takže začátek nebyl vůbec jednoduchý. Byla jsem takový řešitel, tabulkový typ. Také jsem najednou měla hodně času a volnosti, která mi předtím chyběla, ale teď jsem ji pořádně neuměla využít. Občas jsem se cítila jak pes přivázaný u boudy. Můj život sklouznul tak trochu k přebalování, krmení, přebalování, krmení, přebalování a vyhlížení manžela, kdy už se konečně vrátí z práce. Hodně času jsem trávila venku s kočárkem, ale definitivní zlom nastal, když jsem se před narozením syna naučila řídit, a naše výletní éra tak mohla začít. Ne že by člověk nemohl cestovat bez auta, ale pro mě to prostě byla obrovská úleva a dávalo mi to mnohem víc možností.

A co pro mě znamená psaní blogu? Spojení se světem, možnost urovnat si své myšlenky, poklidit si v hlavě, ale také radost ze zdokumentovaných vzpomínek. Protože když to pak po čase vidíte černé na bílém, těší vás, že máte tak hezkou vzpomínku na ještě hezčí zážitky. A tím, že využívám i sociálních sítí k propagaci blogu, byl pro mě důležitý asi i ten pocit, když člověk zjistí, že v těch strastech, co mateřství přináší, není sám.

 

Hledala jste se? Co vás inspirovalo k dalším aktivitám na mateřské? A jak se vyvíjely? Dopadlo všechno tak, jak jste zamýšlela? Chtěla jste psát blog?

Myslím, že mám v sobě silnou potřebu něco tvořit. Zanechávat něco hmatatelného. Baví mě vyrábět, šít, malovat na keramiku, tvořit s dětmi, prostě produkovat nějakou hodnotu a ne jen konzumovat. Psát blog jsem nikdy neměla v plánu, to přišlo tak nějak přirozeně. Chtěla jsem vytvořit portál s inspirací na výlety, kde by rodiny vzájemně sdílely své zkušenosti. Něco, jako je Oveřenorodiči.cz, které vzniklo shodou okolností ve stejnou dobu jako můj blog. Ale neměla jsem finanční prostředky na vytvoření kvalitního webu, tak mi kamarád poradil, ať zkusím nejprve psát blog a pak časem, až získám peníze z reklamy, přejdu z blogu na portál. Nikdy by mě nenapadlo, že z blogu přejdu k vydání třech tištěných knih a jedněch omalovánek a reklamu nikdy dělat nebudu.

 

Jaký byl klíčový moment, který odstartoval úspěšnost blogu?

Přiznávám, že si nevybavuji žádný moment, kdy bych si řekla, ty jo, toto frčí. Fanouškovská základna, kterou mám, je poctivě vydřená. Nestojí za ní takřka žádná finanční investice v podobě sponzoringu ani žádné spolupráce. Myslím si, že nejvíc pomohlo, když jsem začala sdílet rodičovské nezdary. Cizí neštěstí táhne. Ale ono je v dnešní tobě těch blogů tolik, že ani nevím, jestli lze říci, že právě ten můj je úspěšný. Ale co můžu říct s jistotou, je to, že mám samé skvělé čtenáře! Potvrdilo se mi to i během offline setkání, během nichž jsem měla tu možnost potkat tolik neskutečně inspirativních lidí. Momentálně je mateřských blogů, které se věnují cestování s dětmi nespočet, obsahy se opakují a já cítím, že je čas se posunout možná trochu dál.

 

Co tedy máte za lubem? Kam dál se chcete posunout, až se situace v souvislosti s covidem zklidní?

Přiznám se, že nevím. Jen u sebe cítím, že nemám chuť vytvářet obsah, který už je, přijde mi to zbytečné. Možná jsem blogersky vyhořela, těžko říct. Ale také je možné, že za měsíc uvidím všechno jinak. Se mnou je to někdy jak na houpačce. Nerozhodná ženská, no (úsměv). Měla jsem jasný plán opustit volnou nohu a najít si stálé zaměstnání, když náš hoch nastoupí do školy. A najednou tu mám rozepsaného dalšího průvodce... A možná ani nemrknu a děti budu mít zase doma. Tahle doba tak nějak hatí mé „neplánované plány“. Nebo napíšu román! Kdo ví? Vystudovala jsem management, moc dobře vím, že bych měla mít připravený dlouhodobý i krátkodobý plán, cíle, měřítka, podle kterých budu vyhodnocovat plnění plánu. Ale já asi raději žiji, než abych plnila životní plán. Když to po sobě čtu, tak mě to až zaráží. Tohle je totiž něco, v čem mě mateřství změnilo. Nechávám se mnohem víc překvapit tím, co život přinese. 

 

Letos jste napsala povídku a připravujete nového průvodce. Co vás ale živí?

Průvodce Saským Švýcarskem je napsán, čeká jen na svou grafickou podobu. Ten je ale zřejmě poslední, vlastně už ani neměl být, když ona je to taková krása! Takže do třetice všeho dobrého a zlého. A pak už konec. Moc mě baví propojovat svět, hledat souvislosti a styčné plochy, využívat synergií, těší mě věci analyzovat, zapojovat fantazii, vymýšlet nové věci. Moc mě bavilo pracovat třeba pro květinovou farmu Kytky od potoka a pomáhat jí s marketingovou strategií. Na druhou stranu cítím, že pro mě jsou děti opravdu priorita. A také to, jak moc pro své štěstí potřebuji pobyt v přírodě a pestrost všedních dní. Do zaměstnání se zatím nechystám. Jsem už dva roky na volné noze a troufám si říct, že jsem doposud byla schopna uživit sebe i děti (za vydatné podpory manžela). Co mě živí teď? To je velmi těžká otázka, protože žijeme aktuálně v nestandardní době. Měla jsem skvěle rozjeté některé projekty, které bohužel vzhledem ke koronaviru nedopadly. Moc jsem se těšila na offline akce pro matky BEZ dětí u nás na offline chalupě. To bez dětí zdůrazňuji (úsměv). Mezi prsty mi protekla jarní sezóna, kdy jen málokdo uvažoval, že by v létě vyrazil do Rakouska. Naštěstí je průvodce rakouskými Alpami nadčasový, tak snad se zadaří napřesrok. Ale nestěžuji si. Mohlo by být hůř.

 

Je mateřská dovolená spíše omezující nebo inspirující?

Pro mě bylo narození dětí a celé mateřství určitě inspirující a také omezující (úsměv). V každém případě mi totálně přeházelo život vzhůru nohama, jakkoliv to zní jako klišé. Budování kariéry, které pro mě bylo kdysi důležité, se dostalo na druhou kolej. Já prostě najednou netoužím po tom dostat se výš a výš a výš, já si chci jen spokojeně žít, nikam se nehonit a prostě být. A k těm omezením. Ona je taková oblíbená fráze, že s dětmi nic nekončí. Ne, nekončí, ale je to prostě jiné. Samozřejmě, můžete si hodit děti do krosny a ujít svých třicet kilometrů, anebo se na pár let zastavíte, vrátíte se s dětmi do dětství a užijete si šťourání v kaluži na kilometrovém výletě odnikud nikam…

 

Jak se vám daří skloubit roli matky, práci a tvůrčí činnosti? Lze to vše časově zvládnout? Pomáhá vám rodina? Byly krizové momenty?

Horko těžko. Ale vždycky jsem si ukořistila večer chvilku na to, abych sedla se sluchátky v uších a sepsala si zápisek na blog. Uklidňovalo mě to. Když jsem psala knižní průvodce, byla jsem podrážděnější, dostavoval se bohužel občas i pocit frustrace, že chci pracovat a nemohu. Jsou prostě chvíle, kdy vás tzv. chytne slina a prostě to potřebujete napsat, jenže ono to nejde, protože máte dvě malé děti, které umějí moc dobře vycítit ten okamžik, kdy se vám to nejméně hodí a zrovna nutně něco potřebují. Velmi náročné období bylo, když jsem dokončovala průvodce Rakouskem, protože mě nenapadlo nic chytřejšího, že rovnou dodělám i dotisk Českosaského Švýcarska. Ještě, že máme babičky! Maminky nás v tom nikdy nenechají!

 

Změnila jste se jako maminka? Dělala jste napodruhé něco jinak než během první rodičovské dovolené?

Rozhodně jsem se v průběhu času jako matka měnila! Kéž by tak šel vrátit čas! Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si vybudovala nějaké mateřské sebevědomí. U dcery jsem bohužel dost často podléhala tlakům okolí a zpětně bych řadu věcí dělala jinak. Bohužel čas vrátit nelze. Až s narozením syna jsem dokázala spoustu věcí dělat tak, jak jsem opravdu cítila, že dělat chci a neměla jsem u toho nějaké prapodivné výčitky a pochybnosti. Na druhou stranu jsem u dcery byla ještě taková čerstvá, odpočatá, takže jsem možná měla více trpělivosti, než mám teď, když jim je 6 a 9 let. A jak se říká, že vám děti nastavují zrcadlo, tak to platí na 1000 %. Ještě nikdy jsem neviděla tak věrný obraz sebe samé. Někdy to člověka až zarazí a řekne si „Aha a sakra“.

 

Vystudovala jste marketing na VŠE. Do jaké míry vám pomáhá marketingové myšlení ve vašich aktivitách, např. v propagaci blogu? Oslovují vás firmy ke spolupráci? Zdá se, že ideově jdete úplně jinou cestou… Říkáte, že jste „divná“ blogerka…

Tak asi mi to pomáhá, ale já blog vnímám zřejmě trochu jinak než nějakou svěřenou značku a stejně tak k tomu i přistupuji. Sázím na autentičnost, nesdílím jen to hezké a moc dobře vím, jak bych mohla posunout blog ještě mnohem dál. Ale já prostě nechci. Na sociálních sítích nikdy nezveřejňuji jména ani fotografie dětí, i když všichni víme, že roztomilé děti a zvířátka prodávají nejlépe. Ono je toto v dnešní době hodně citlivé téma a řady lidí se asi dotknu, dostanu se na black list, ale já to tak prostě mám. Stejně jako děti učím, že když přecházejí silnici, tak se mají rozhlédnout, že se nemají bavit s cizím pánem na ulici, nedej bože otevřít někomu cizímu dveře, nechci jim ukazovat, že je naprosto přirozené sdílet náš život veřejně s kýmkoliv. A co se spoluprací týká, tak ty s poděkováním odmítám.

 

V čem jsou vaše knihy jiné, čím rodiče oslovují? Vždyť je přece řada blogů a průvodců, kde rodiče najdou potřebné informace…

Ano, to máte pravdu, blogů je v dnešní době nespočet, každý druhý je influencer, na webu najdete všechno. Jako velkou výhodu v dnešní online době vidím v tom, že mé knihy jsou prostě a jednoduše knihy, které si můžete vzít do ruky jako třeba knížku Káťa a Škubánek a s dětmi si je prohlížet a přemýšlet, kam vyrazíte. Děti můžou být u plánování výletu, dáte jim ten pocit důležitosti, že jsou součástí, že mohou spolurozhodovat. Ví, na co se můžou těšit. Starší děti pak baví hledat ve skutečnosti místa z knihy, fotit se stejně, jako jsou vyfocené děti v průvodci. A co se informací obsažených v průvodcích týká, tak se snažím předat i tipy, jak si výlet zpestřit. Málokde se v běžném průvodci dočtete, že si máte do batohu přibalit třeba štětec pro malování vodou na betonovém panelu u brodu potoka, bábovičky nebo gumáky, protože ten brod, ten prostě děti budou chtít zažít na vlastní kůži. Nás rodiče občas možná ani nenapadne, jaké možnosti v přírodě máme. Výlet není jen o tom dostat se z místa A do místa B. S dětmi se tam možná ani nedostanete. Třeba se zastavíte u první kaluže. Prostě je důležité mít oči dokořán. Já podávám pomyslnou berličku.

 

Sestavit knihu není jen tak, většinou je to kolektivní práce a něco stojí… S kým jste spolupracovala, kde jste sehnala peníze? Jak náročné to bylo?

Když bych býval věděl, tak bych býval… Je to fuška vydat knihu svépomocí! Já jsem nespolupracovala s žádným vydavatelstvím ani nakladatelstvím, neměla jsem žádné poradce ani redaktory, prostě jsem si razila cestu sama. Byl to velký projekt zahrnující spoustu aktivit, které jsem nikdy v životě neřešila. Třeba samotná volba tiskárny, ale pak i papíru, gramáže, typ vazby, technika tisku, sama jsem koordinovala grafičku a korektorku, sama jsem byla u tisku a schvalovala jej a hodně velké úsilí mě samozřejmě stálo získání dostatku finančních prostředků. Tisk průvodců a dotisk prvního průvodce jsem financovala díky dvěma úspěšným hithitovým kampaním, které jsem si „spíchla“ takřka na koleni. Velký dík patří mé kamarádce Zuzce Havlínové, která mi pomohla s prezentačním videem. Jsem schopna naučit se řadu věcí, ale na tohle jsem už byla krátká (úsměv). No a pak se nabalila tvorba eshopu, logistika, účetnictví…, takže asi dokážete pochopit, co ve mně vyvolávají neustálé dotazy mého okolí: „A co teda jako děláš, když už máš děti ve školce/škole?“. Jedna věc je napsat knihu, další věc je knihu zrealizovat a to nejnáročnější přijde pak – knihu prodat.

 

Proč se věnujete právě krajině Českosaského Švýcarska a Rakouským Alpám? Jsou to vždy tipy na letní výlety?

Českosaské Švýcarsko je má srdeční záležitost. Pocházím z Děčína a nedám na tuto oblast dopustit. Pořídili jsme si tam i chaloupku, kde už dokonce proběhlo několik offline setkání s aktivními maminkami z řad čtenářek mého blogu. Moc ráda šiji dovolené na míru, jak říkám „sakumprdum“. A rakouské Alpy jsou prostě nádherné! Jestli je nějaké místo v horách babyfriendly, tak je to právě Rakousko! Tolik stezek pro děti třeba ve výšce 2 000 m.n.m., které jsou sjízdné s kočárkem! A ty výhledy! Rodič prostě stojí, kochá se a děti jsou v sedmém nebi. Letos jsme chtěli s dětmi posunout laťku o kousek výš a zaměřit se na Dolomity. Bohužel to neklaplo, tak snad příště. V průvodci rakouskými Alpami je i pár tipů na zimní dovolenou, protože to je téma, které řadu rodičů zajímá – kde je to v Alpách s malými lyžaři nejlepší.

 

Napsala jste na svém blogu www.sdetmivbaglu.cz velmi pěkný upřímný příspěvek o bariérách, které každý v sobě máme a vzájemně je poměřujeme, o respektu k nim i jak je překonávat, aby se např. i maminky s malými dětmi nebály, že cestování nezvládnou… (odkaz zde: https://bit.ly/3mMxf9t) Z toho mluví vaše vlastní zkušenost?

Ano, ostatně jak popisuji v článku, s narozením dcery jsem zřejmě porodila i pytel starostí, které mi bránily v tom někam vyrazit. A moc mě těší, že mi už poměrně dost maminek napsalo, jak jsem jim tímhle sdílením pomohla se zbavit vlastního strachu a překonat ty své bariéry, které jim stály v cestě.

 

Jak váš život ovlivnila letošní vlna pandemie?

Tak pokud to vezmu v osobní úrovni, tak velmi. Pro mě to byl čas obrovského uvědomění si řady věcí. Ono to zní jako klišé, ale je to tak. A nemyslím tím jen to, že člověk musí vzít na vědomí pomíjivost žití, to, že nic není věčné a jak dobře jsme se vlastně měli. Já jsem celou pandemii prožívala hodně intenzivně, dalo by se říct, že jsem se zařadila do toho „tupého stáda“, jak bývají lidé, co mají obavy, označováni. Náš syn byl v lednu hospitalizován kvůli viróze v nemocnici a strávil několik dní na kyslíkové podpoře. Takže já jsem koronavirus rozhodně nebrala na lehkou váhu. A zjistila jsem, že kromě strachu musím bojovat i s nepříjemnými tlaky společnosti, s pocitem, že se musím obhajovat, proč to já mám jinak než ostatní. Troška víc empatie a úcty mezi lidmi by neškodila. Fascinující pro mě bylo i to, jak jsme v březnu drželi společně, razili hesla „společně to zvládneme“ a teď, o pár měsíců později, je společnost rozdělena a brojí sama proti sobě.  Nezbývá než si přát, abychom brzy žili naše životy bez omezení. A do té doby se pokusit v tom negativním hledat alespoň něco trošku pozitivního.

 

www.sdetmivbaglu.cz

Cesta kolem světa začíná v Plzni…

PLZEŇ: Plzeň se na čtyři dny stane centrem pro milovníky road movie – v termínu od 14. do 17. října se zde bude října konat třetí ročník International Road Movie Festivalu (IRMF). Festivalovým centrem je již tradičně DEPO2015. Promítat se opět bude i z původní 35mm filmové kopie a diváky čeká také bohatý doprovodný program.

od 14.10.2020 do 17.10.2020
Autor článku: 
TZ/jal

„O přízeň diváků se letos bude ucházet celkem 33 filmů z celého světa, 25 z nich bude v česku promítáno premiérově a 5 z nich bude mít v Plzni dokonce světovou premiéru,“  láká na festival jeho umělecký ředitel Ondřej Bíba.

 

Pět kontinentů a nespočet dopravních prostředků

I když letošní rok cestování spíše nepřál, objevovat a zažívat dobrodružství z celého světa mohou fandové cestování na festivalu přímo v srdci Plzně. Ve čtvrtek 15. října zahájí festival český film Staříci - atypická černohumorná road movie o dvojici bývalých politických vězňů bijících se za spravedlnost.

V dalších dnech diváci zavítají prostřednictvím jednotlivých filmů na všech 5 kontinentů, a to v nejrozmanitějších dopravních prostředcích. Program tvoří celovečerní, krátkometrážní a dokumentární filmy i cestovatelské přednášky. Festival nabídne i klasiky žánru - v rámci retrospektivy bude z 35mm filmové kopie uveden film Paříž, Texas kultovního režiséra Wima Wenderse, nebo restaurovaná verze Daleké cesty Alfréda Radoka.

 

Motorkou po Skotsku a s Češkou na K2

Přednášku oživenou mnoha videi a fotkami scenérií Skotska si vychutnáte hezky v teple a suchu – na rozdíl od Matouše Vinše, který projel 8000 km po Skotsku na motorce. Pokud uvažujete nad něčím podobným, přijďte se s Matoušem setkat ve středu 14. října v 19:00.

K2 vlastní cestou je celovečerní film režisérky Jany Počtové. Vypráví o Kláře Kolouchové, která jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a loni jako teprve dvacátá žena vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – nebezpečnou K2. Film bude promítán ve čtvrtek 15. října od 18:00.

Program je připraven i pro nejmenší diváky

Moje první road movie je název nové sekce, která je připravena pro děti a jejich rodiče. „V sobotu 17. října od 10:00 budou promítnuty tři krátké road movie pro nejmladší diváky. Ti se tak mohou poprvé seznámit s daným filmovým žánrem a společně s jejich rodiči nasát festivalovou atmosféru,“ doplňuje nabídku festivalu Václav Martinovský, výkonný ředitel.

 

Vyhlášení nejlepších filmů

Slavnostní zakončení festivalu promítne celovečerní komedii 303, vycházející hvězdy německého filmu Hanse Weingartnera. Předány budou ceny nejlepším filmům v celovečerní, dokumentární i krátkometrážní sekci. O vítězích budou hlasovat diváci v průběhu celého festivalu. Atmosféru slavnostního večera zakončí hudební vystoupení v kavárně DEPO2015.

 

www.irmf.cz

Předprodej vstupenek na goout.cz

 

International Road Movie Festival

International Road Movie Festival (IRMF; Mezinárodní Road Movie Festival) prezentuje umělecky výrazné filmy, které oslavují lidskou diverzitu a obohacují naše porozumění jiných kultur. IRMF věnuje pozornost objevování nových talentů z celého světa a jejich představení českému divákovi. Posláním festivalu je zviditelnit a upozornit na filmy, které oslavují kulturní rozmanitost a přináší divákovi radost a údiv. Festival stojí za tvrzením, že příběh vedený autentickým hlasem má sílu nejen inspirovat, povznést a pobavit, ale také probudit nové myšlenky, překonávat hranice a přinést novou úroveň porozumění.

 

Podzimní Malovaný kraj

ČR: Titulní stranu obálky Malovaného kraje zdobí snímek verbujícího šohaje v kyjovském kroji, zadní stranu pak foto monumentálního moderního chrámu sv. Ludmily v Suché Lozi.

Autor článku: 
TZ/jal

V obsahu dvouměsíčníku se dozvíte o nedávné záchraně takřka již zapomenutého barokního mostu u Mikulova či o obnově kaple sv. Rocha nad Uherským Hradištěm – Mařaticemi, k níž došlo již v době první republiky. Připomenut je také jeden význačný státník – Adolf Schärf, rodák z Mikulova, jakož i životní jubileum zpěvačky DH Šohajka Jožiny Ducháčkové, která se svého času proslavila písní Slyšíš jak zvoní. Nechybí bohužel ani nekrolog známého primáše uherskohradišťských Hudců Pondělníků Františka Hamady. Na jiném místě se pojednává, jak k tomu vlastně přišlo, že se Slovácko stalo nejznámější národopisnou oblastí v českých zemích. První část dvoudílného článku přehledně popisuje vývojové etapy národopisu na Podluží. Zmíněna jsou i dvě výročí folklorních souborů, a sice dvacetiny Drmolic z Polešovic a padesátiny Mužského sboru z Míkovic, stejně jako nedávno pokřtěné CD Zpívání z Kozojídek. V seriálu zasvěceném dětským souborům přišla na řadu dubňanská Dúbravěnka, v jiné sérii zaměřené na pozapomenuté písně zase rekrutská píseň Zeleňaj sa, travěnko zelená, zatímco v cyklu Slovácká čítanka dostal prostor Josef Hofer, někdejší kněz ze Starého Hrozenkova, a jeho Povídky z Kopanic. Nechybí jako obvykle i něco dobrého do žaludku, tradiční recept – tentokrát na trnkové buchty s makem.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Sonda do života spolků: Sto čtyřicet let vlastivědné práce na Českolipsku

ČESKÁ LÍPA: Česká republika je „kulturním národem“ a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká „síla“ tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. V několika dílech vám budeme přinášet příklady toho, jak zanícení dobrovolníci ze všech koutů republiky věnují svůj volný čas nejrůznějším spolkovým aktivitám ve prospěch rozvoje míst, na nichž jim záleží. Tentokrát představíme prostřednictvím paní Evy Bečvaříkové Vlastivědný spolek Českolipska.

Autor článku: 
Eva Bečvaříková

V polovině devatenáctého století se organizují skupiny intelektuálů významně podporující vědní rozvoj společnosti. Jednou z cest je vznik spolků, které umožňují širší nabídku společenského života. Vzpomeňme spolky Karoliny Světlé a Vojtěcha Náprstka. V jejich zájmu je historie, hudba, sport, ale i cestování a další oblasti. Z řady takových skupin vznikl na severu Čech spolek v České Lípě. Založilo jej dvacet šest vzdělaných mužů na schůzi 20. prosince 1877 zatím neoficiálně pod názvem Nordböhmischer Excursions-Club. Činnost spolku byla pozastavena v roce 1939 a nikdy nebyla obnovena.

V roce 1928 vznikl ve městě Český musejní spolek pro kraj Českolipský, který začal vydávat vlastivědný časopis Bezděz. Svoji činnost ukončil na počátku 50. let minulého století. Z iniciativy pracovníků českolipského archivu a muzea se zrodill v roce 1988 Vlastivědný spolek Českolipska, jenž navázal na Nordböhmischer Excursion-Club a zejména na úsilí Českého musejního spolku pro kraj Českolipský vydávat vlastivědnou publikaci.

Před dvěma roky vydal spolek rozsáhlé dílo autorů Olgy Sykáčkové, Jaroslava Panáčka, Michala Panáčka, Ladislava Smejkala a Miloslava Sovadiny. Kniha je reprezentativní nejen provedením, ale především vědeckým obsahem čtyř nosných kapitol, mnoha četnými ilustracemi a čtyřmi faktografickými kapitolami. Nordböhmischer Excursion-Club a 140 let vlastivědné práce na Českolipsku zobrazuje na pozadí činnosti spolku život v České Lípě a okolí v širokém portfoliu společnosti lidí i přírody. Ke studiu autoři předkládají vývoj členského růstu spolku, jeho badatelskou činnost teoretickou, ale důležitá je i činnost sběratelská. Díky ní byla uspořádána i velká živnostenská výstava a nakonec založeno i muzeum.

Stejně jako v minulých časech je i dnes základnou pro Vlastivědný spolek Českolipska Českolipské muzeum a galerie. Většina zaměstnanců je současně aktivní ve spolku. Od podzimu minulého roku akce spolku omezily rozsáhlé opravy budovy muzea, které pokračovaly i v době pandemie. Rekonstrukce vnitřního vybavení a expozice byly by i tak nejen pro návštěvníky muzea, ale i pro spolkovou činnost omezením. Pro členy spolku rekonstrukce expozic a stavební úpravy však neznamenaly úplné zastavení činnosti. Redukovány byly částečně přednášky nebo zájezdy. Členové s neutuchajícím úsilím připravovali nové materiály pro sborník Bezděz nebo exkurse a přednášky.

O dnešní činnosti Vlastivědného spolku sděluje knihovnice a dlouholetá členka výboru Magdalena Pujmanová: „O Vlastivědný spolek Českolipska jsem se začala zajímat v době, kdy jsem nastoupila do muzea. Názvy přednášek, procházek a výletů, které jsem si přečetla na programu spolku, vyvěšeném na muzejní nástěnce, mě lákaly k účasti. Většinou na nich přednášel Ladislav Smejkal, mnohaletý člen spolku a fundovaný historik muzea. Bez přehánění největší znalec novodobé historie Českolipska. Jeho vyprávění jsou velmi zajímavá, zúročuje v nich poznatky z bohaté badatelské práce. Umí zaujmout, vysvětlit vše v souvislostech bez subjektivních pocitů a tak, že tomu rozumíte. Jeho zásluhou členové spolku poznávají intenzivně historii nejen Českolipska, ale také sousední Horní Lužice.“

V minulosti dosáhla spolková činnost nejvyššího vrcholu před první světovou válkou, kdy počet členů přesáhl tisícovku a aktivity probíhaly v rozsáhlém počtu historických disciplín. Rozvoj mezi válkami už nebyl tak úspěšný a po nástupu fašismu byl spolek zakázán. V posledních desetiletích je práce spolku výrazně odborně zaměřená, ale na druhé straně popularizuje poznatky z historie a umožňuje přístup všem zájemcům.

Hlavním úkolem spolku podle Magdaleny Pujmanové zůstává vydávání sborníku Bezděz. „K tomu bychom chtěli každý rok vydat publikaci s regionální tematikou. V roce 2018 to byla reprezentativní publikace Nordbohmischer Excursions-Club a 140 let práce na Českolipsku, která shrnuje nejen historii prvního, velmi významného spolku na Českolipsku. Loni jsme vydali úspěšnou publikaci Ztracené květy, která mapuje plastiky a umělecká díla druhé poloviny 20. století v České Lípě. A letos bychom rádi vydali knihu o celoměstských požárech v České Lípě.“
Letos se chystá také výstava k výročí celoměstského požáru v roce 1820. Spolupráci nabízí spolek školám formou vlastivědných vědomostních her.

Knihovnice Magdalena Pujmanová informuje i o dalších formách spolupráce s kulturními institucemi města: „Spolek se neuzavírá do sebe, nevyhýbáme se kontaktům s ostatními kulturními institucemi. V letech 2018 a 2019 jsme před zahájením koncertů Kruhu přátel hudby formou krátké besedy připomínali významné osobnosti Českolipska. Loni skupina spolku Proluka organizovala přednášky na téma architektury ve městě, na kterých přednášeli významní architekti.

Zážitků z akcí mám opravdu hodně. Těším se na každý autobusový zájezd, návštěvy zámků, vlastivědné procházky. Zajímavé bylo setkání s Martinou Nikodýmovou, prapravnučkou Jakuba Arbesa, která v roce 2015 přijela do České Lípy. Loni před Vánocemi mě zaujalo divadelní představení žáků kravařské školy, kteří nastudovali vánoční hru Jana Maria Sury.“

Velmi dobrá je spolupráce s městem Česká Lípa. Spolek už léta s městem organizuje různé akce, např. Setkání u lípy svobody v den vzniku Československého státu, Den veteránů, Setkání u busty T. G. Masaryka v den jeho narození a v červnu u busty Milady Horákové Den památky obětí komunistického režimu. Spolupracuje s ním i na jednorázových akcích, letos byla odhalena socha českolipského malíře Eduarda Steffena. Zajímavá je podpora od Státního okresního archivu, ve kterém jsou uložené publikace a který pomáhá při vydávání vlastivědného sborníku. Členové se účastní i mezinárodních historických akcí, především v Německu. Vlastivědný spolek nemá v Libereckém kraji obdoby a jeho činnost přesahuje regionální význam.

www.vscl.cz

 

Vizitka:

Mgr. Eva Bečvaříková, seniorka, dříve učitelka ZŠ. Zájmy turistika, hudba, fotografování. Příležitostně publikuje v tisku tipy na výlety a reakce na kulturní události v okrese, kraji.

Nový kulturní projekt Art up spojí odvěké rivaly – Hradec Králové a Pardubice

HRADEC KRÁLOVÉ, PARDUBICE: Hradec Králové a Pardubice od září propojí nový kulturní projekt. Tištěná mapa s přehledem kulturních akcí bude od září pod názvem Art up vycházet pravidelně každý měsíc. K dostání bude zdarma ve vybraných galeriích a kulturních institucích, infocentrech, kavárnách i obchodech s autorskou tvorbou.

Autor článku: 
Hana Doležalová

Projekt Art up mapuje současné umělecké prostředí v Hradci Králové a Pardubicích a přináší přehled kvalitních kulturních akcí v této aglomeraci. Jádrem Artupu je galerijní svět obohacený o události z dalších uměleckých oblastí, jako je literatura, hudba či divadlo. Mapa vás zavede na jedinečná místa spojená s kulturou a uměním, představí kulturní tipy pro daný měsíc, zajímavé doprovodné programy pro děti i dospělé, workshopy, ale i skvělé kavárny a obchody s autorskou tvorbou.

Projekt Art up vznikl již v roce 2016 a v té době mapoval pouze dění v Hradci Králové, byl však na čas pozastaven. Nyní se jeho autorky, Petra Příkazská a Anna Štysová, rozhodly projekt pod záštitou Galerie moderního umění v Hradci Králové po letech oživit, rozšířit za hranice svého rodného města a symbolicky tak spojit dva odvěké rivaly – Hradec Králové a Pardubice.

Kulturní mapy se staly výrazným fenoménem. Art up navazuje na podobné zahraniční projekty jako je například Art Rabbit nebo berlínský INDEX. I ty mají za cíl zjednodušit veřejnosti přístup k informacím o kulturním dění. V českém prostředí je od roku 2008 k dostání turistická mapa ArtMap, která slouží jako praktický průvodce pro všechny, kteří se chtějí zorientovat v pražských a brněnských galeriích a výstavách.

www.galeriehk.cz

Nový tištěný průvodce představuje industriální památky Plzně a Plzeňského kraje

PLZEŇ: Druhý ročník festivalu Industry Open během léta zpřístupnil celou řadu technických památek a další zajímavá místa v Plzni a okolí. Pořádající organizace Plzeň – TURISMUS zároveň vydala nového průvodce po industriálních památkách. Ty mohou fanoušci industriálu navštívit během celého roku i mimo festival a nyní mají k dispozici užitečné informace v jedné publikaci.

Autor článku: 
Petra Vomelová

V rámci projektu Industry Open vznikl tištěný Průvodce industriálem Plzeňského kraje. Ten představuje téměř 40 lokalit v Plzni a přilehlém regionu. Nechybí významné turistické cíle jako Plzeňský Prazdroj nebo bývalý kaolinový důl a Centrum Caolinum v Nevřeni, ale ani tipy na zajímavá místa, která by návštěvníkům mohla uniknout. V našem průvodci najdou zájemci o industriální dědictví místa, která mohou navštívit po své vlastní ose i během podzimních výletů nebo po celý rok. Asi nepřekvapí, že hlavními taháky jsou oba plzeňské pivovary nebo industriální areály, které dnes slouží kultuře, jako je DEPO2015 nebo plzeňská Papírna. V průvodci jsme však věnovali prostor i zajímavým místům, která jsou tak trochu skrytá, nebo podnikům, o jejichž nabídce komentovaných prohlídek málokdo ví,“ prozradila Alena Fialová z městské organizace Plzeň - TURISMUS, která průvodce připravovala. Průvodce industriálem Plzeňského kraje vznikl ve spolupráci s oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu Plzeňského kraje. Je k dostání zdarma v Turistickém informačním centru města Plzně na náměstí Republiky vedle radnice.

Festival Industry Open, jehož druhý ročník skončil o prvním zářijovém víkendu, zpřístupnil téměř dvacítku míst a nabídl přes 110 dílčích akcí. Návštěvníci festivalu se vydali na komentované prohlídky, výlety historickými autobusy i zážitkové jízdy vlakem. Nejúspěšnější akcí festivalu byly komentované jízdy vlakem do jinak nepřístupného areálu Škodovky, kam se díky Industry Open během dvou srpnových víkendů svezlo na 600 účastníků. „Odhadovaná návštěvnost všech akcí festivalu se letos vyšplhala na cca 2500 účastníků, což vzhledem k omezeným kapacitám většiny akcí považujeme za úspěch. I druhý ročník festivalu nám tak i přes překážky, které letošní rok přinesl, ukázal, že zájem o industriální turismus je ze strany místních i turistů stále větší,“ vyhodnotila festival manažerka projektu Fialová.

Více o celém projektu Industry Open najdete na www.industryopen.cz a na facebookové stránce, tipy na výlety pak na www.visitplzen.cz.

Zažít město jinak 2020 v Podskalské celnici na Výtoni

PRAHA: V sobotu 19. září proběhne další ročník pouličních sousedských slavností Zažít město jinak. Muzeum hlavního města Prahy se připojuje k této akci volným vstupem do Podskalské celnice na Výtoni od 10 do 20 hodin a bohatým doprovodným programem nejen pro rodiny s dětmi. Návštěvníci se mohou těšit například na komentovanou vycházku Podskalím, kreativní dílnu, malování na obličej, jazzový koncert nebo promítání krátkých filmů.

19.09.2020
10:00 - 20:00
Autor článku: 
Martina Hoffmanová

Návštěvníci si budou moci zdarma projít působivou expozici, která unikátně představuje těžký život na pražských březích Vltavy v průběhu historie. Expozice dokumentuje i proměny dopravy na Vltavě. Podobu tradiční voroplaby či rozvoj lodní dopravy je v Podskalské celnici možné sledovat nejen prostřednictvím unikátní dobové fotodokumentace, ale díky mechanicko-elektronickému simulátoru si mohou návštěvníci i sami vyzkoušet plavbu legendárními Svatojánskými proudy, které museli po staletí voraři překonávat při plavení vorů do Prahy.

Expozice zaujme všechny věkové kategorie.

Muzeum ve spolupráci s okolními podniky a obchody připravuje oživení Výtoně bohatým programem.

Odpoledne se mohou zájemci zdarma zúčastnit komentované vycházky po zaniklém Podskalí, kde se např. dozví, proč se Výtoň jmenuje právě Výtoň.

Připravena je i tematická hra pro děti, kreativní dílny či malování na obličej.

Do akce se zapojí i podniky z okolí, které nabídnou speciální občerstvení, např. vinárna Na břehu Rhôny nebo kavárna Víno z Podskalí.

Dále bude možné nechat si opravit kolo u stánku BIKO, zacvičit si jógu se studiem Grain Space, zakoupit muzejní publikace, např. o pražských čtvrtích, nebo drobné dárkové předměty. Večer slavnost zakončí koncert jazzového Najponk tria a filmová projekce krátkometrážních starých filmů o víně, vodě a létě.

 

Program:

10:00 začátek akce

10:00–17:00 dětský koutek s malováním na obličej, kreativní dílnou a hra „Tajemné Podskalí“

11:30–18:00 Na břehu Rhôny open air kuchyně

14:00 lekce jógy se studiem Grain Space

15:00–21:00 Prvorepubliková kavárna za celnicí, která nabídne i vybrané vzorky vín vinárny Víno z  Podskalí, nabídku doplní také Café AdAstra o domácí zákusky

16:00 komentovaná vycházka zaniklým Podskalím (Mgr. Lucie Vaňková, lektorka Muzea
hl. m. Prahy)

17:00–18:30 Najponk trio – jazzový koncert

20:00 zavírá Podskalská celnice na Výtoni

19:30–21:00 promítání 16mm filmů – Poslední léto s TGM, grotesky

Stánky:

Na břehu Rhôny – venkovní kuchyň s barem

BIKO – servis kol

Muzeum hl. m. Prahy – prodej publikací a suvenýrů

Prodej šperků – Lenochka Hensenart

Dětský koutek – samoobslužná hra pro děti, malování na obličej

Podej kalendářů Miluju Prahu (David Černý)

Jógové studio GrainSpace – poradenství, prezentace kurzů, open air lekce na trávníku u muzea

Nakladatelství Meander – prezentace publikací a festivalu Děti, čtete?

muzeumprahy.cz

Město Polička se inspiruje nápady studentů architektury FA VUT Brno

POLIČKA: Město Polička opět přijalo nabídku ke spolupráci s Fakultou architektury Vysokého učení technického v Brně. Studenti architektury v rámci svých semestrálních prací zpracují předem dohodnutá témata využitelná konkrétně pro naše město.

od 01.10.2020 do 01.11.2020
09:00 - 16:00
Autor článku: 
Alena Zavoralová

Během roku se uskutečnila prohlídka města za účasti Ing. arch. Radka Tomana, Ph.D., proděkana pro vnější vztahy FA VUT.  Společně se zástupci města a členy stavební komise byly vytypovány konkrétní lokality pro semestrální práce studentů. 

Jedná se například o návrhy, případně modely a vizualizace možného využití volných ploch a parcel ve městě. Výsledky prací budou sloužit k prezentační a výstavní činnosti, i jako případné náměty pro další územní a urbanistické plánování v Poličce. Součástí instalace bude devět panelů s jednotlivými návrhy, umístěných v daných lokalitách. Pomocí mapky si každý, kdo bude mít zájem, může daná místa projít a vyhodnotit klady či zápory výstavby přímo na místě. Mapa bude k dostání na recepci muzea.

Studentské práce mohou vnést velmi zajímavý pohled do dalšího rozvoje města a jeho veřejného prostoru. Budoucí spolupráce může městu poskytnout mnoho zajímavých pohledů, informací a především zkušeností, kterými FA VUT disponuje.

Výstava rozhodně stojí za vidění, jelikož už teď na sociálních sítích víří diskuze a názory uživatelů se různí. Například uživatel Jiří D. je návrhy nadšený a těší se na výstavu, naopak uživatelé Iva T. nebo Miluška Ž., a mnoho dalších, jsou ve svých komentářích proti případným výstavbám a změnám, nelíbí se jim propojení historického rázu města s moderním. Nutno ale mít na paměti, že se jedná pouze o semestrální práce, nikoliv odsouhlasené plány, na což většina rozvášněných uživatelů ve svých komentářích zapomíná,“ uvádí kurátorka akce Alena Zavoralová a dováva: „Na vernisáži bude možnost probrat vize s Ing. arch. Radek Toman, Ph.D. i s jednotlivými autory a to 1. října 2020 od 17.00 hodin.“

Výstava potrvá do 1. 11. 2020. Více na www.cbmpolicka.cz

 

Poznejte Tváře Izraele na výstavě fotografií v galerii Celnice

BRNO: Galerie Celnice v zahradě Vily Löw-Beer v Brně bude od 9. do 27. září 2020 hostit výstavu snímků Marka Goldberga, které zachycují současný život v Izraeli. Fotografie citlivým způsobem vykreslují barevnost života a staví ji do kontrastu k spirituální rovině Izraele. Vernisáž za účasti autora fotografií a kurátorky výstavy proběhne v galerii 9. září v 17 hodin, poté ve vile naváže koncert židovské hudby v podání souboru HaChucpa.

od 09.09.2020 do 20.09.2020
17:00
Autor článku: 
Lenka Buchtová

Soubor fotografií prezentovaný nyní pod názvem Tváře Izraele vznikl při opakovaných cestách do Izraele ve snaze zachytit různé aspekty a okamžiky tamního života v jejich plné nevšední rozmanitosti. „Během jednoho dne můžete vidět nejmodernější architekturu, evropský styl oblékání, pláže plné lidí, nejmodernější technologie a současně ortodoxní Židy, kteří připomínají svým oblečením a chováním obyvatele 19. století,“ přibližuje autor snímků Marek Goldberg. Na fotografiích souboru jsou zachyceni například věřící u Zdi nářků, modlitba v Chrámu Božího hrobu, křest v řece Jordán, oslava svátku Chanuka a slavnost etiopských Židů v protikladu k snímkům z civilního života.

Od 18 hodin na vernisáž plynule naváže koncert brněnského ansámblu HaChucpa, který publiku ve schodišťové hale vily Löw-Beer tematicky představí různé podoby židovské hudby. „Fotografie Marka Goldberga nádherným způsobem prezentují každodenní život v Izraeli, jeho různorodost a pestrost. Tóny klezmeru a jidiš písní tento večer nabídnou podobně bohatou paletu odstínů emocí v různých životních situací, jaké zachycují Goldbergovy snímky,“ těší se kurátorka výstavy Hana Bednaříková.

HaChucpa patří v současnosti k nejlepším tuzemským interpretům tohoto žánru. Soubor vstoupil na brněnskou hudební scénu již v roce 1997 s cílem drze navázat na téměř zaniklou židovskou tradici v Brně. A v čem spočívá ona posmutnělá, ale zároveň zvláštně radostná tvář židovské hudby? Talmud praví: „Kouzlo klezmeru tkví v tom, že se zde zároveň mísí smutek i radost. Jestliže jsme příliš smutní, máme si připomenout přikázání být veselí, jsme-li příliš veselí, máme si připomenout zboření Chrámu a být smutní…“

 

Pořadatel: Muzeum Brněnska, příspěvková organizace

Místo konání: Galerie Celnice, areál Vily Löw-Beer v Brně, Drobného 22, 602 00 Brno

Termín konání: 9. září – 27. září 2020

Otevírací doba: úterý – neděle 10 – 18 h

Vstupné: zdarma

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch