Cestovní ruch

Každý návštěvník dostane horký nápoj, podle vlastního výběru. Vybrat si může kávu, čokoládu nebo mošt s rumem i bez. 

Doporučujeme si místa na prohlídce rezervovat na tel. 376 503 413, omezená kapacita prohlídky. Prodej vstupenek předem na MěKIS (radnice Kašperské Hory). Vstupné plné 100 Kč, snížené 90 Kč. Vstupenky jsou slosovatelné, vyhrát můžete drobný dárek od sponzora Rósta Kafe a Sklářské huti J&P.

Koupě vstupenek těsně před prohlídkou není možná! Podrobné informace na tel. 376 503 413.  

Sraz před pražírnou kávy Rósta Kafé. 

Více informací na www.kasphory.cz/kultura

Zastoupeni jsou autoři jako Jan Kavan, Václav Johanus, Miroslav Barták, Jiří Slíva, Jan Hrubý, Eva Hašková, Dagmar Mezricky, Wolfgang Zelmer, Eva Vlasáková, Eva Janíčková, James Janíček, Francois Oberfalcer, Václav Kabát, Zdena Táborská, Blanka Votavová, Aleš Lamr a další.

Výstava je prodejní.

Otevřeno: úterý – pátek 10 – 13.30 | 14 – 17 hodin / sobota 10 – 12 hodin. Vstup zdarma. 

Zdroj Galerie Hrozen

Jak vznikl nápad vydat knihu Můj atlas Česka?

Ten nápad vznikl v Albatrosu, poté, co mi vyšly knihy Malý pražský chodec (2013) a Malý český poutník (2014). To bylo jakési putování po Praze a České republice, ale formou básní. Nabídka napsat Můj atlas Česka mě sice nejdřív trochu překvapila, ale velmi rád jsem ji přijal. Byla to svým způsobem výzva. Psát naučný text pro děti je něco zcela jiného než psát poezii pro děti. Na druhou stranu ale Můj atlas Česka s oběma výše uvedenými knihami tvoří jakýsi celek. Rád bych předeslal, že i Můj atlas Česka je jakési výběrové, motivační putování po naší zemi, není to atlas v pravém smyslu slova, nedělá si nárok na systematičnost a úplnost, není to samozřejmě ani učebnice. 

Na vzniku této knihy se podílely i děti z celé České republiky. Čím vás děti svými texty a obrázky překvapily?

Některé texty a obrázky mně překvapily svojí vysokou úrovní. Celkově musím říct, že jsem měl ze zapojení dětí radost. Je to zkrátka povznášející, když jsou vašimi spoluautory děti.

Která místa v naší zemi máte osobně nejraději?

Zamiloval jsem si jižní Moravu, stejně tak ale jižní Čechy, Krušné hory, krajinu Českého středohoří, Bílých Karpat, z měst třeba Kutnou Horu nebo Olomouc. Mám rád českou krajinu jako takovou. Ještě pořád z ní cítím takovou volnost. To v mnoha zemích Evropy nebo ve Spojených státech zdaleka není, tam si nemůžete chodit, kudy chcete. Jestli to tady mohu vyslovit, tak bych byl pro to, aby se právo na volně přístupnou krajinu dostalo do naší ústavy. 

Působíte jako vysokoškolský pedagog, ale také jako učitel mládeže. Jaký způsob výuky je vám nejbližší?

Mně osobně je nejbližší nepřednášet, ale skutečně vyučovat, to znamená věci dělat, zakoušet, vyučovat zkušeností. Když mám např. své studenty naučit podstatu metafory, neříkám jim, co je to metafora a jaké jsou její druhy, ale rozdám jim noviny a nechám je, ať každý z kusu novin ztvární sebe sama a svůj výtvor doplní krátkým komentářem. Postupně je dovedu k tomu, že jejich ztvárnění bylo metaforické, nikoli doslovné, a co vlastně ta metafora obnáší a které druhy metafor jsme v jejich ztvárnění mohli pozorovat. Tak zhruba takový přístup je mi nejbližší. Namísto přednášení a předávání hotových poznatků studenty uvedu do učiva činností. Podobně jsem to dělal na základní škole a v domě dětí a mládeže, kde jsem také vyučoval. 

Píšete básně. Kde berete inspiraci? 

Upřímně řečeno inspiraci beru úplně všude, na každém kroku. Je to možná zvláštní, ale mně přichází inspirace i v přeplněné tramvaji, kde je vydýchaný vzduch a zamlžená okna. Je to možná tak, že buď jste, nebo nejste napojená na zdroj inspirace. Nejlépe se mi ale tvoří v klidu, v přírodě, třeba na chatě na zahradě pod stromem nebo u rybníka. Líbí se mi například poezie Otakara Březiny, Antonína Sovy, ale třeba i Vítězslava Nezvala, ale upřímně řečeno, už dávno (když jsem závodně tancoval) jsem se naučil (a pochopil), že mít vzory není dobré. Když máte vzor, máte tendenci ho napodobovat a nedostanete se pravděpodobně dál než on. Já chci být samozřejmě sám sebou, mít svoji vlastní poetiku, svůj vlastní umělecký výraz.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby jejich děti bavilo studovat češtinu?

Rodiče pro to můžou udělat to, že je budou vést k radosti z poznávání. To samozřejmě platí pro všechny předměty, nebo spíš oblasti poznání. Do hry samozřejmě ještě vstupují učitelé, ve škole platí to samé. Někteří učitelé bohužel u žáků vytvářejí bloky, žáky a studenty pak bohužel výuka češtiny ani nebaví, ani jim nic nedává, pod výukou češtiny si totiž představují tvrdý dril, nácvik, biflování, nikoli radost.   

Na čem nyní pracujete?

Pracuji na několika věcech, pro Albatros připravuji Můj atlas Evropy a zároveň již rozmýšlím další publikace pro děti, pro sebe do šuplíku si píšu přírodně laděnou lyrickou poezii, připravuji několik her pro děti i dospělé. Spolu s básníkem Aloisem Marhoulem pravidelně organizujeme a moderujeme literární poetický pořad Deset deka štěstí v kavárně Duše v peří a kulturně-literární pořad Česko-slovenské dotyky ve Slovenském domě, obojí v Praze. K tomu všemu samozřejmě publikuji odborné články a studie, píšu recenze na odborné knihy, to ale patří k mé civilní profesi vysokoškolského učitele. V současné době hodnotím literární práce žáků základních škol z Prahy 8 v rámci projektu Talent Prahy 8 s malířem, ilustrátorem a spisovatelem Josefem Ladou. Ten má totiž letos hned dvojité výročí. A například píšu pár doslovů k zajímavým knihám.

Knihu Můj atlas Česka je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

***

Malý princ - Malá obrazová kniha

Nahlédnout svět očima dítěte je vždy poutavé a inspirativní! Zkuste to prostřednictvím knihy Malý princ - Malá obrazová kniha. Její autor Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl letec a spisovatel. Jeho knihy jsou velmi oblíbené, kniha Malý princ dokonce patří k 50 nejprodávanějším knihám na světě! Malý princ - Malá obrazová kniha je výjimečným vydáním, které obsahuje 3D pohyblivé ilustrace. Při listování knihou se vám tak otevírají v prostoru tajuplné světy, které malý princ navštívil. Můžete cestovat stejně jako on a obdivovat kouzelné krajiny, radovat se z květiny, kterou měl rád, povídat si s malou liškou…Tato kniha potěší malého i velkého čtenáře a stane se ozdobou vaší knihovny.
Knihu Malý princ je možné objednat na:  www.albatrosmedia.cz

**

Pohádkové divadlo Princezny a rytíři

Vyprávějte si spolu s dětmi příběhy z historie zábavnou formou. S Pohádkovým divadlem Princezny a rytíři od Albi to půjde samo. Toto divadélko s rekvizitami, dřevěnými komponenty, kulisami a 4 kostkami je určeno dětem od tří do osmi let. Nejdříve si divadélko sestavíte a poté nejmladší hráč hodí kostkami. Tři kostky určí jaké postavy a věci v jeho příběhu budou hrát a čtvrtá kostka určí částečně děj. Takto se pomalu tvoří celý příběh. Dítě podle fantazie řekne dvě věty a předá kostky dalšímu hráči. Divadélko se postupně zaplňuje postavičkami a dalšími věcmi. Hra končí po domluvě hráčů, když je příběh uzavřený. Budete překvapeni, kolik příběhů děti vymyslí a jak moc je bude hra bavit.

Divadélko je možné objednat na: www.albi.cz

**

Autíčko na cesty

Jet na výlet nebo třeba závodit můžete i doma! Stačí, když si k tomu nafouknete formuli navrženou českým designérem Janem Čapkem pro firmu FATRA. Formule připomíná tvarem staré i nové závodní vozy a potěší každého nadšence čtyř kol. Děti ocení to, že je hračka lehká a dá se snadno přenášet, bude je bavit i nafukování. Stačí pootevřít ventilek a příprava na velký závod či cestu může začít! Na každé zastávce si nezapomeňte přečíst něco o místní historii… Formule je zabalena do hezké krabice a pokud se nafoukne, má rozměr 116x57 cm. Byla vyrobena v České republice v Napajedlech, kde je rovněž muzeum plastových hraček.

Hračku je možné zakoupit na: www.efatra.cz

Noční život na 168m²

Pavel Portl: „Facebook je mocný. Za 10 minut jsme měli několik tipů, kde bobři řádí.“

Při pohledu do výstavního prostoru, přesněji na plochu 168m² je patrno, že místo je bezezbytku zaplněno téměř stovkou preparátů zvířat zasazených do různorodých prostředí a situací odehrávajících se v noci. Výstavě lze přisoudit punc jedinečnosti. Důvody jsou prosté: dané téma, obsah a také netradiční vizuální stránka a zpracování. Vznikla v Muzeu Těšínska v Českém Těšíně, byť exponáty jsou vypůjčeny z více moravských muzeí, škol a spolků.

„Výstavu jsem navštívil loni při její premiéře v Českém Těšíně a okamžitě jsem věděl, že ji chci dostat do Slováckého muzea. Je zábavná, trochu strašidelná a vizuálně originálně řešená. Navíc poslední výstava s přírodní tematikou se u nás uskutečnila před více než 20 lety, a proto si ji návštěvníci jistě zaslouží,“ řekl Pavel Portl a na navazující otázku: Co návštěvníci uvidí ve výstavním sále?, bystře zareagoval. „Jednoduše nic. Tedy pokud si nezapnou baterky.“

Celý prostor je totiž ponořen do téměř dokonalé tmy a návštěvník sám objevuje, co se ve tmě skrývá. „Baterky budou k zapůjčení na pokladně a návštěvník se po vstupu do velkého sálu postupně dostane do různých koutů lesa, k lidskému obydlí, na dvůr statku, na louku a také k mokřadu. Tady všude se totiž vyskytují zvířata, která žijí právě nočním životem,“ popisuje Portl kouzlo této výstavy. „Nabízíme pohled na velké spektrum zvířat od malých krtonožek až po srnce. Samozřejmě nemůžou chybět lišky, kuny, ježci, sovy nebo netopýři, ale jsou tu i méně známá zvířata jako třesavka, kvapník, plch a mnohé další,“ vypočítává Portl přímo uprostřed sálu.

Přípravy na realizaci trvaly několik měsíců, během nichž pracovníci muzea sbírali listí, větve, šišky, jehličí, trhali rákosí, dokonce káceli strom, který okousali bobři. „Přiznám se, že pro mě tato výstava měla nečekané dobrodružství, dlouho jsem se tak nezapotil. Z Těšína jsem věděl, že budu mít bobra, ale chyběl nám okus. Facebook je mocný. Za 10 minut jsme měli několik tipů, kde bobři řádí. Kolega vyřídil svolení u Povodí Moravy, ale bohužel nebyl nikdo, kdo by s námi mohl akci v terénu provést. Vyrazili jsme pod přehradu na Smraďavku, kde jsme si mohli pokácet strom zničený bobřím hodováním,“ svěřil Portl jednu z několika příhod z příprav.

Bez nadsázky je výstava dokonalá. Možná pouze chybí detaily, které dokáže vykouzlit pouze příroda. Sál se na tři měsíce stává věrnou kopií lesa. „Vizuál  výstavy dotváří i zvukové efekty nočního lesa s projekcí a zvuky samotných zvířat si mohou návštěvníci poslechnout na dotykových obrazovkách. V nich najdou řadu dalších zajímavostí ze života zvířat. Třeba kolik bodlin má ježek, kolik kilogramů dokáže sníst hladový vlk nebo jakou rychlostí může létat netopýr,“ doplňuje Portl doprovodné aktivity, které čas v muzeu mohou rodiny s dětmi i školní zájezdy využít. „Zajímavé i poučné jsou informace týkající se ochrany přírody. Víte, jak dlouho se rozkládají nedopalky cigaret, plechovky, sklo či jednorázové pleny? To vše se návštěvníci dozvědí. Výstavou se snažím zachytit nejen život nočních zvířat, ale také upozornit na to, jaký vliv má člověk na jejich život. Jedním ze vzrůstajících problémů je tzv. světelný smog. Jednoduše řečeno, je příliš umělého světla, jehož záře se rozptyluje v ovzduší. Je to například problém pro migrující ptáky, kteří se orientují podle hvězd, měsíce a okolní krajiny. Ve chvíli, kdy se dostanou do přesvícených míst, ztrácejí orientaci, což pro ně může mít fatální následky,“ vysvětluje Portl.

Výstavu doplní taktéž dobrodružný výukový program Svět nočních zvířat, který připravila Petra Tománková, lektorka Slováckého muzea. Program je připraven pro žáky všech typů škol. Malí i ti větší návštěvníci se v něm seznámí s životem zvířat, která ožívají nebo loví hlavně v noci. Stranou pozornosti nezůstane ani životní prostředí a závěr patří tvořivým a vědomostním aktivitám. „Výstava se odehrává v noci, a proto jsme návštěvníkům připravili tematické i praktické upomínkové předměty. V prodeji bude pexeso a reflexní pásek. Do soutěží a při překonávání návštěvnických milníků bude odměnou dárkový reflexní set a pro prvních 50 mateřských škol jsou připraveny zdarma dva kusy reflexní vesty,“ doplnil Pavel Portl veškeré informace k výstavě, která bude končit v neděli 4. března 2018.

Dne 16. 11. 2017 vyšla druhá výpravná kniha o Českém středohoří s názvem „Zázračné České středohoří“. Kniha je formátu A4 na šířku, obsahuje přes 1000 fotografií na více než 430 stranách a je v ní popsáno přes 250 přírodních a historických lokalit.

Ústředním tématem knihy jsou tentokrát památné stromy a zajímavosti v jejich okolí. Velkým tématem knihy jsou také středohorské skály a kameny, které jsou opředeny zajímavými příběhy. Další kapitola knihy mapuje kulturní a náboženské památky, včetně smírčích křížů a jiných památných kamenů. Nejen zájemcům o botaniku je určena kapitola Boží zahrádka a nejen zájemcům o minerály kapitola o objevu kamenožrouta středohorského.

Autogramiáda proběhne v Hypermarketu Globus v Trmicích u Ústí nad Labem 8. 12. 2017 od 15:00 do 19:00 hodin.

http://www.zazracnestredohori.cz

http://www.tajemstvistredohori.cz

O posílení evropských tradic usiluje nově založený spolek SAL /Societas Amicuum Liberec/.

Po léta bylo na severu Čech pouze několik osobností, jejichž zásluhou nebyly vztahy národů přetrhány, ale nijak zvlášť se v širším měřítku nerozvíjely. Obzvláště výjimečnou zásluhu na udržení vztahů s Lužickými Srby mají varnsdorfský básník Milan Hrabal, českolipský historik Ladislav Smejkal a chrastavský František Vydra. O rozvíjení vzájemného poznání se pokusili i další občané, ale bez většího úspěchu. Z individuální aktivity několika libereckých občanů vzniká postupně od roku 2015 společnost, která institucionalizovaná může intenzivně rozvíjet vztahy Slovanů na území Německa, Polska a České republiky, případně i v dalších zemích. Spolek SAL z. s. cílí své aktivity především do oblasti kultury a cestovního ruchu.

Kdybychom měli hodnotit znalost pohraničního území a života, pak Lužičtí Srbové severní Čechy znají podstatně lépe než Češi Lužici. Podle šetření studentů zhořelecké univerzity Francisky Diesner a Stefanie Sydow (bakalářské práce 2013 a 2014) potvrzují, že pouze 15 % Severočechů má povědomí o životě slovanského národa v Sasku. Významnou událostí byla také týdenní stáž manažera cestovního ruchu Jens-Michaela Bierkeho z budyšínského informačníého centra v libereckém turistickém centru v Horním Hanychově.

Úzká spolupráce nově založeného libereckého spolku SAL z. s. s lužicko-srbskou Domowinou se projevila na veřejnosti za velmi krátkou dobu s nebývalou intenzitou. Výstava krojů Lužice s přednáškou manželů Moniky a Bjarnada Cyžových byla oceněna jako čin roku. O propagaci výstav a organizaci zájezdů do Lužice inspiruje členy především Jana Vančatová, která v Liberci vede komisi kultury a cestovního ruchu. 

Zájem veřejnosti byl i o přednášku Jense Bierkeho z Budyšína o místech, kde Lužičští Srbové žili v minulosti. Přednášky o Lužici si vyslechli nejen zájemci v Liberci, ale i v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Lázních Libverda nebo v České Lípě. Vyšla i celá řada článků o Lužici v různých médiích a byly navázány úzké přátelské vztahy. Zájezdy na vánoční trh do Budyšína, na velikonoční jezdce, do lužických parků a na území Slezska v Polsku byly neméně úspěšné.

Cílem spolku SAL z. s. je usilovat o rozvoj vztahů slovanských národů, nejen na území Lužice, ale i v Polsku, případně i v jiných zemích jako je např. Litva. K tomu hodlá spolek využít nejrůznějších metod spolupráce především se spolkem Domowina. Mezi ostatními aktivitami podpoří také činnost pražského Spolku přátel Lužice. V domácím prostředí pak spolek využije zájemce o aktivní účast při organizování akcí v programu rozvoje vztahů, kde půjde především o rozšíření spolupráce v oblasti kultury a cestovního ruchu.