úterý
16. července 2024
svátek slaví Luboš

Cestovní ruch

Novinářská soutěž Praha turistická

ŘAHA: Píšete o Praze a jejím nejbližším okolí? Zaujal vás rozvoj pražských cyklostezek, objevili jste nová přírodní zákoutí nebo dosud opomíjené historické příběhy? Publikujete v novinách, časopisech, máte svůj blog nebo webové stránky? Natáčíte videa či rozhlasové pořady? Právě vám je určena novinářská soutěž o nejlepší autorské práce v kategorii Praha turistická, kterou pro rok 2017 vyhlásila Česká asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu Czech Travel Press.

Autor článku: 
luk

Pokud se vám letos podařilo přiblížit čtenářům, posluchačům, divákům dosud neobjevené pozoruhodnosti z okrajových částí Prahy a jejího nejbližšího okolí, zpropagovat nové možnosti ubytování, a to zejména pro mládež a seniory, nebo motivovat domácí turisty k návštěvě hlavního města mimo hlavní sezonu, uvítají organizátoři váš zájem zúčastnit se soutěže, podporující nové pohledy na pražský cestovní ruch.

Podrobnosti k soutěži a přihlášku žádejte na adrese info@czechtravelpress.cz nebo ctpress@seznam.cz.

Uzávěrka dodání přihlášených autorských prací je 10. prosince 2017 v 10 hodin.

Výsledky budou vyhlášeny 28. prosince 2017.

 

Praha si letos připomíná 25. výročí zapsání historického centra na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zahrnuje především Pražskou památkovou rezervaci - Pražský hrad, Hradčany, Malou Stranu s Karlovým mostem, Vyšehrad, Staré a Nové Město. Později byl na seznam připsán i Průhonický park a zámek. Čtvrtstoletí na seznamu UNESCO zařadilo Prahu mezi nejnavštěvovanější a nejoblíbenější města Evropy. Nastal však čas poznávat hlavní město i mimo historické centrum - tam všude je množství příležitostí pro víkendový pobyt i delší dovolenou jak pro domácí tak zahraniční turisty.
Soutěž podporuje Magistrát hl. m. Prahy - odbor kultury a cestovního ruchu. 

Více o České asociaci novinářů a publicistů cestovního ruchu Czech Travel Press, její historii a soutěži na http://www.czechtravelpress.cz . (

Kontakt:
Česká asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu
Czech Travel Press CTP, z. s.,
Vinohradská 46, 120 00 Praha 2

Zdroj: PROTEXT

Excelentní evropská destinace s jedinečným kulturním produktem – to jsou Orlické hory a Podorlicko

EU, ČR: Excelentní evropská destinace s jedinečným kulturním produktem – to jsou Orlické hory a Podorlicko, vítěz letošního ročníku soutěže EDEN. Tématem projektu Evropské unie, který zviditelňuje méně známé evropské regiony, byl pro letošní rok kulturní turismus. Vítěz i finalisté letošního ročníku byli oznámeni na Fóru cestovního ruchu 15. listopadu 2017 v Táboře.

Autor článku: 
Michaela Klofcová

Vítěz EDEN 2017 – Orlické hory a Podorlicko – Zámky na Orlici

Zámky na Orlici jsou produktem vysoké kulturní hodnoty, který čerpá nejen z výjimečné koncentrace kulturních památek, které spojuje řeka Divoká Orlice, ale je navíc postaven na atraktivním tématu stále živých příběhů zdejších šlechtických sídel, na osobnostech významných šlechtických rodů, které zde mají své kořeny a zámky mají opět ve svých rukách.

Každý ze zámků má svou výjimečnou a specifickou nabídku, zámky si nekonkurují a návštěvníkům tak přináší na jednom místě velmi zajímavou nabídku, která nemá, i co do koncentrace historických sídel, v republice obdoby. Prohlídku zámků je možné spojit s posezením v zámeckých kavárnách, cukrárnách či restauracích, procházkou parky a oborami nebo návštěvou některé z kulturních akcí. „Region nabízí různorodé turistické cíle. Najdeme zde nejen hrady, zámky, technické památky a vojenské pevnosti, ale i přírodní krásy, které jsou ideální pro pěší a cyklistické výlety,“ komentuje vítěze Lenka Nováková, která má kulturní turismus v agentuře CzechTourism na starosti.

www.mojeorlickehory.cz

Druhé místo v soutěži obsadily Poutní stezky Východní Moravy

Východní Morava je prostoupena hlubokou více než tisíciletou tradicí křesťanství. Poutníci zde naleznou nejen bohatství památek víry a lidské dovednosti od dob slovanských věrozvěstů až po současnost, ale zejména nezapomenutelnou atmosféru památných míst s jejich příběhy. Putování patří mezi aktivity tzv. slow turismu. Nabízí aktivní a šetrné poznávání krajiny, historie, kultury, a současně dává prostor k odpočinku, regeneraci sil, poznávání místní gastronomie, setkávání turistů s místními komunitami. Poutní trasy Cyrilometodějské stezky, jež jsou součástí Poutních stezek, jsou určeny nejen poutníkům, ale všem, kteří chtějí poodhalit tajemství evropské kulturní identity a cyrilometodějského odkazu, v němž se snoubí moudrost jazyka, řád zákona a úcta k druhým.

www.vychodni-morava.cz

Třetí místo v letošním ročníku soutěže získalo Broumovsko

Broumovsko je místem, kde své stavební schopnosti poměřuje příroda s člověkem. Na jedné straně broumovský klášter – barokní perla otce a syna Dientzenhoferových, na druhé straně jedinečná přírodní rezervace s dech beroucími skalními útvary, roklemi a vyhlídkami.

www.broumovsko.cz

EDEN (European Destinations of ExcelleNce) je projekt Evropské komise, jehož hlavním cílem je podpora udržitelného cestovního ruchu ve státech Evropské unie. Hlavní náplní projektu je soutěž o excelentní destinaci cestovního ruchu, která probíhá v participujících státech každoročně již od roku 2007. Soutěž cílí především na méně známé evropské regiony.

Česká republika se projektu účastní od roku 2009 a národním koordinátorem je agentura CzechTourism.

Více o soutěži se dozvíte na http://ec.europa.eu/eden

Více informací:

Michaela Klofcová
manažer tiskového oddělení CzechTourism
E-mail: media@czechtourism.com
Tel.: 775 930 924

ZDROJ

Vítězem DestinaCze 2017 se stala Skalní města Broumovska

ČR: Absolutním vítězem pátého ročníku soutěže o nejoblíbenější destinaci České republiky, kterou vyhlašuje agentura CzechTourism, se stala Skalní města Broumovska. Výsledky soutěže byly vyhlášeny na slavnostním večeru v rámci konference Fórum cestovního ruchu v Táboře. O titul nejlepší tuzemské turistické atraktivity soutěžili letošní finalisté od 18. září do 29. října. Po tuto dobu přidělovala veřejnost prostřednictvím webových stránek www.ceskozemepribehu.cz hlasy soutěžícím v pěti kategoriích.

Autor článku: 
Michaela Klofcová

Jsou to:

  • Fénix – znovuzrozený projekt
  • Kudy z nudy – zážitek pro celou rodinu
  • Česko jede
  • Eko-friendly
  • Baroko všemi smysly

Agentura CzechTourism pořádala soutěž DestinaCZe již čtvrtým rokem. Rozdáno bylo přes 82 000 hlasů. „DestinaCZe je stěžejní soutěží agentury CzechTourism, v jejímž rámci každoročně představujeme zajímavé turistické atraktivity napříč Českou republikou. Smyslem soutěže je nejen ocenit vítěze, ale především podporovat trend domácího cestovního ruchu a inspirovat k cestování po regionech České republiky,“ komentuje generální ředitelka CzechTourism Monika Palatková.

Veřejnost letos mohla své favority ocenit formou zlaté, stříbrné a bronzové medaile.

Památky, které prošly obnovou a nyní znovu lákají návštěvníky, soutěžily v kategorii Fénix – znovuzrozený projekt. Právě v této kategorii uspěl citlivě zrekonstruovaný zámek Mitrowicz. Kategorie Kudy z nudy – zážitek pro celou rodinu inspiruje ke strávení rodinné dovolené. Zde zvítězilo návštěvnické středisko Vodní dům. Skalní města Broumovska vyhrála v kategorii Česko jede, která je určena všem milovníkům aktivní dovolené. Skalní města zároveň nadchla nejvíce hlasujících a stala se tak absolutním vítězem soutěže. Z Eko-friendly atraktivit dbajících na ochranu životního prostředí a trvale udržitelný cestovní ruch nejvíce hlasů získala Návštěvnická centra na Šumavě.  V kategorii Baroko všemi smysly uspěl Zámek Valtice.

Výsledky soutěže DestinaCZe 2017

Fénix – znovuzrozený projekt

  1. Zámek Mitrowicz          
  2. Zámek Svijany
  3. Dačického dům v Kutné Hoře
  4. DOTEK – Dům Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury
  5. Centrum Walzel

Kudy z nudy – zážitek pro celou rodinu

  1. Vodní dům
  2. Peklo Čertovina
  3. Pradědovo dětské muzeum
  4. Archeopark Chotěbuz
  5. Filmový uzel Zlín

Česko jede

  1. Skalní města Broumovska
  2. Beskydská magistrála
  3. Labská stezka – kaňon Labe
  4. Cyklostezka Bečva
  5. Vysočina Aréna

Eko-friendly

  1. Návštěvnická centra na Šumavě
  2. Levandulový statek
  3. EKOPark Liberec
  4. Domy přírody
  5. Alternátor – ekotechnické centrum Třebíč

Baroko všemi smysly

  1. Zámek Valtice
  2. Broumovský klášter
  3. Západočeské baroko
  4. Zámek Troja
  5. Arcibiskupský palác Olomouc

Absolutní vítěz: Skalní města Broumovska (3 355 hlasů)

Celkový počet hlasů ročníku 2017: 26 688

Více informací:

Michaela Klofcová
manažer tiskového oddělení CzechTourism
E-mail: media@czechtourism.com
Tel.: 775 930 924

ZDROJ

212. výročí bitvy u Slavkova připomenou desítky akcí

JIHOMORAVSKÝ KRAJ: Od 18. listopadu do prvního prosincového víkendu se města a obce, jimiž před 212 lety táhly armády tří císařů, opět přenesou do roku 1805, který ovlivnil dějiny Evropy a tragicky zasáhl do životů místních obyvatel. Nebudou to jen obce na území slavkovského bojiště, ale také Brno, Vyškov i Slavkov u Brna. Tuto evropsky významnou událost připomenou desítky vzpomínkových akcí, které zahrnují nejen rekonstrukce bojů, ale také pietní setkání.

od 18.11.2017 do 03.12.2017
Autor článku: 
ika

Sérii vojensko-historických akcí zahájil průchod Napoleona Brnem v sobotu 18. listopadu. Brno pak zažije vojenský pochod ještě jednou, a to ve čtvrtek 30. listopadu, kdy se uskuteční Setkání Denisových sadech.

„Události spojené s bitvou u Slavkova jsou i po dvou staletích příležitostí k pozastavení se nad smyslem udržení míru v Evropě i připomínkou toho, že žádné vítězství jednoho národa nad druhým není věčné a vždy si vyžádá mnoho nevinných obětí. Je třeba vyzdvihnout kvalitu akcí připomínající Napoleonovo tažení Moravou, které jsou dlouhodobě pořádané na světové úrovni a pomáhají tak ke zviditelnění nejen samotného regionu, ale celé České republiky,“ uvedl hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek.

Hlavní dění věnované napoleonské historii ve střední Evropě proběhne na slavkovském bojišti a v dotčených obcích ve dnech 1. – 3. prosince. Návštěvnickým vrcholem bude sobotní bitevní ukázka pod kopcem Santon (14:00) u obce Tvarožná za účasti cca 1 000 vojáků v dobových uniformách, 60 koní a 15 děl. Dvoudenní program odkazující zejména na události předcházející vítězství Napoleona a následného života na zámku vrcholící v sobotu průvodem vojsk a ohňostrojem (20:00) čeká na návštěvníky Slavkova u Brna. Centrum města se dobově promění díky historickému jarmarku.

V pátek 1. prosince se uskuteční také tradiční vojensko-historický program Francouzové v Křenovicích. Na Žuráni se v podvečer rozhoří „Jiříkovické ohně“. Připomínka bitvy o Sokolnice se odehraje v místním zámeckém parku v neděli dopoledne. V tomto duchu se pak napoleonský víkend završí u symbolu usmíření – Mohyly míru na Prateckém návrší v neděli 2. prosince (12:00), kde za přítomnosti uniformovaných mužů všech zúčastněných armád představitelé vlády, kraje, církví, ambasád i municipalit uctí životy vojáků i civilních obyvatel, jichž se slavkovské krveprolití dotklo.

Program čítající více než čtyřicet historických ohlédnutí není unikátní pouze díky masově navštěvovaným akcím. Atmosféru dokreslují zejména akce odkazující se na dílčí události jako například vypálení Jiříkovic, obsazení Křenovic Francouzi nebo boje ve Vyškově. Regionem pochodují stovky členů vojensko-historických klubů z celého světa, včetně předních světových představitelů ztvárňujících hlavní historické osobnosti střetu.

Jako každoročně je zajištěna například i posílená mimořádná veřejná doprava a informační servis. Novinkou letošních akcí je společná propagace soustředěná na webu www.1805.cz  Ten návštěvníky seznámí nejen s programem, ale také s praktickými informacemi o dopravě, parkování či vstupném.

„Jsem velmi rád, že se letos poprvé podařilo dosáhnout shody na koordinaci všech vzpomínkových akcí k výročí Bitvy tří císařů, na které Jihomoravský kraj pravidelně přispívá ze svého rozpočtu. Letos jsme tyto akce podpořili částkou 3,5 milionu korun. Je velmi pozitivní, že vznikl nový web a probíhá společná propagace. Jsem přesvědčen, že vše bude sloužit milovníkům historie pro lepší orientaci a přeji všem organizátorům mnoho spokojených návštěvníků,“ dodal hejtman Šimek.

Většina akcí se koná zdarma. Program s názvem „Bitva u Slavkova 1805“ významně podpořil Jihomoravský kraj a jednotlivá města a obce. Hlavním mediálním partnerem je
Česká televize. Mediálním partnerem je také Český rozhlas Brno.

Program „Bitva u Slavkova 1805“ je tvořen několika akcemi, které pořádají různé subjekty, většinou z řad měst a obcí. Největší akce – rekonstrukce bitvy pod kopcem Santon je součástí obsáhlejšího programu s názvem „Austerlitz 2017“. Hlavními body programu jsou nejen sobotní bitevní ukázka u obce Tvarožná, ale také nedělní pietní akt na Mohyle míru u obce Prace, místě nejtěžších bojů bitvy tří císařů. V rámci Projektu Austerlitz ji dlouhodobě pořádají AusterlitzPro, s.r.o., Středoevropská napoleonská společnost, obce Tvarožná a Prace. Brněnská část programu (Napoleon v Brně a Setkání v Denisových sadech) je v režii Regionální rozvojové agentury Jižní Moravy – Morava Napoleonská a spolku 1645, z.s. Bitevní ukázku v Sokolnicích připravuje sdružení Acaballado ve spolupráci s městem Šlapanice. Program ve Slavkově u Brna, Vyškově, Křenovicích a dalších obcích zajišťují jednotlivá města a obce. Do projektu je zapojeno také sdružení obcí Mohyla míru-Austerlitz, o.p.s.

Servisní informace k akci budou k dispozici na webu www.1805.cz. Podrobnější informace o programu, historických souvislostech, atd. jsou dostupné na webech:

www.austerlitz.org                                       stránky projektu Austerlitz 2017

www.slavkov.cz                                              oficiální stránky města Slavkov u Brna

www.morava-napoleonska.cz                 stránky projektu Morava Napoleonská

www.vyskov.cz                                                              oficiální stránky města Vyškova

www.napoleonvbrne.cz                                             stránky akce Napoleon v Brně

www.austerlitz-ops.cz                                 stránky sdružení Mohyla míru-Austerlitz

Tisková zpráva přiložena.

Program přiložen.

ZDROJ

Brno získalo od UNESCO prestižní titul „Kreativní město hudby“

BRNO: Brno uspělo v letošním ročníku zápisu do Sítě kreativních měst UNESCO. Zařadilo se tak po bok 180 měst z celého světa, z nichž se jen tři desítky zaměřují na stejnou uměleckou oblast jako Brno, tedy na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této sítě. Praha se ale profiluje jako město literatury.

Autor článku: 
Tiskové středisko MMB

Označením „Kreativní město“ UNESCO ocenilo aktivity Brna na poli hudby, mimořádnou rozmanitost hudební nabídky i plány zařadit hudbu do rozvojových priorit města. Za jedinečné považuje také propojení Brna s okolním regionem, který má sám o sobě mimořádně bohatou hudební tradici vyrůstající z folkloru. Po zařazení vily Tugendhat na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 2001 je to další ocenění od této významné mezinárodní instituce.

„Mám z toho obrovskou radost a jsem hrdý, že se Brnu po úspěchu v Entente Florale podařilo získat další mezinárodní ocenění. Pro všechny je to ta nejlepší zpětná vazba, která svědčí o tom, na jak vysoké úrovni život v Brně je a jaký se v našem městě skrývá potenciál do budoucna. Těším se na možnosti, které to městu nejen v oblasti hudby a vůbec kreativního a kulturního průmyslu přinese,“ uvedl primátor města Brna Petr Vokřál.

Titul Kreativní město, který je udílen již od roku 2004, je možné získat v oblastech literatury, designu, hudby, gastronomie, filmu, médií, lidového umění a řemesla a je časově neomezený. V současné době Síť kreativních měst UNESCO tvoří 180 měst ze 72 států z celého světa. Brno je v rámci České republiky teprve druhým městem, které se tímto titulem může pochlubit – prvním se v roce 2014 stala Praha, která se ovšem profiluje jako město literatury. 

Kreativních měst soustředících se na hudbu bylo dosud dvacet, letos se jejich řady rozrostly vedle Brna o dalších 11 měst z celého světa (např. portugalské Amaranto, novozélandský Auckland nebo chilský Frutillar). 

Brno letos kandidovalo již podruhé. K opakování kandidatury bylo Brno vyzváno UNESCEM, které uvedlo, že většina měst získá titul až na základě opakované žádosti. Patronkou a aktivní podporovatelkou brněnské kandidatury byla světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená. Z dosaženého úspěchu je nadšená. „Pro Brno je to doslova historický moment a já sama mám z toho, že mu bylo přiznáno označení město hudby, nesmírnou radost. Jsem totiž bytostně přesvědčena, že málokteré evropské město má tak kvalitní a přitom zajímavou a pestrou hudební nabídku, nezatíženou zbytečnými metropolitními zlozvyky a přitom poháněnou neskutečně inspirativními a progresivními hudebními osobnostmi. Pevně věřím tomu, že zařazení Brna do společnosti světových hudebních měst pomůže k dalšímu rozvoji města v hudební oblasti a zásadně urychlí i dobudování nového koncertního sálu, po kterém tak dlouho všichni toužíme!“ řekla Kožená.

Členství v Síti kreativních měst není časově omezené. Jeho přínos spočívá v navázání mezinárodní spolupráce s dalšími zapojenými městy, v nových možnostech propagace města a zvyšování atraktivity jako turistické destinace. Město současně s titulem přijímá závazek prosazovat kulturu jako součást své rozvojové strategie a zvyšovat nejen kvalitu nabízených kulturních možností, ale také jejich dostupnost.

Brno se jako město hudby profiluje dlouhodobě. Již v roce 2002 tu vznikl projekt Brno – město hudby, u jehož zrodu stál David Dittrich, současně hlavní koordinátor kandidatury města Brna do Sítě kreativní měst UNESCO. „Udělení titulu je pro celý přípravný tým velkou radostí i obrovským zadostiučiněním. Brno tak dostává jedinečnou příležitost uvést se na hudební mapě světa a navázat kvalitní a inspirativní mezinárodní spolupráci s ostatními kreativními městy,“ podotkl Dittrich.

Na projektu Brno – město hudby od samého počátku participovala řada brněnských hudebních institucí a postupně se připojovaly další. První výraznou iniciativou bylo vytvoření portálu www.městohudby.cz, na jehož provoz byla v roce 2009 získána podpora od ROP jihovýchod, díky které se začal portál intenzivně rozvíjet. Úsilí organizátorů projektu vyústilo v roce 2015 v první kandidaturu města a v roce letošním k jeho přijetí do Sítě kreativních měst UNESCO. 

Tiskové středisko MMB
e-mail: tis@brno.cz
tel.: 542 172 162
www.brno.cz 

Kontakt na hlavního koordinátora projektu:

David Dittrich
david@mestohudby.cz
mob. 603 843 534
www.mestohudby.cz 
en.unesco.org/creative-cities/home

ZDROJ

Oženil jsem se s UNESCO

ČESKÁ REPUBLIKA: U zápisu všech dvanácti tuzemských architektonických památek, které figurují v prestižním Seznamu světového dědictví UNESCO, stál Michal Beneš. V jedné osobě diplomat a úředník, který v polistopadových letech nepromarnil jedinou příležitost, aby prospěl České republice. Ačkoli v letošním roce oslavil významné životní jubileum, dosud neztrácí energii a chuť pomoci tam, kde je třeba. Byl to on, kdo jako první podpořil nominaci českého loutkářství do UNESCO. Michal Beneš dokáže „myslet nemyslitelné“. Přečtěte si následující rozhovor.

Autor článku: 
Lenka Jaklová

Není na čase pustit se do psaní memoárů Můj život s UNESCO? Jistě je za čím se ohlížet…

To rozhodně. V tomhle věku, kdy přijde stáří, se prostě ohlédnout musíte. Ale proč hned psát paměti?

 

Třeba proto, že jste měl opravdu zajímavý život, třeba proto, že jste ve prospěch České republiky ovlivnil řadu důležitých událostí… Jak se vůbec protnuly vaše životní cesty s UNESCO?

Náhodou. Jednou jsem šel – ještě jako gymnazista – přes Valdštejnské náměstí a na Aueršperském paláci (dnes součást parlamentu) visela cedulka Československá komise pro spolupráci s UNESCO. Tenkrát jsem o UNESCO nic nevěděl, jen mne napadlo, že tahle organizace se asi točí kolem kultury, a to bych možná rád dělal. A pak šel čas. Dokončil jsem studia, všelijak se tím živil a protloukal, ale – a to musím říci s vděčností – život mi nabízel šance a já je využíval. Zlom nastal někdy před listopadem 1989, když jsem musel odejít z Výzkumného ústavu výstavby a architektury. A zas jsem měl štěstí – chytil jsem se v podniku Dílo, což byla úžasná škola. Tam jsem získal základní znalosti o obchodu s uměním, které se mi později velice hodily. Přes jednu kamarádku jsem dostal nabídku k setkání s šéfem sekretariátu Československé komise pro UNESCO. Zřejmě jsem mu padl do oka, protože mi řekl: „No vidíte, UNESCO teď dělá program Cesty baroka a vy máte zkušenosti s architekturou.“ Slovo dalo slovo a já se přihlásil k výběrovému řízení na ministerstvu zahraničních věcí. Konkurz jsem udělal a stal jsem se jeho zástupcem. Tehdy byla komise ještě poradním orgánem federální vlády, tak jako je dnes poradním orgánem české vlády.

 

Nakolik jsou dnešní politici ochotni jí naslouchat?

Jak kdo. Ale třeba ministerstvo kultury je v tomto směru příkladné. Kulturní spolupráce v rámci UNESCO má pro zemi naší velikosti a našich možností jednu velkou výhodu: Česká republika nikdy nebude mít dost peněz, odbornosti, ani dostatek lidských kapacit na to, aby spolupracovala v oblasti kultury bilaterálně se všemi státy světa. Pro nás jsou naopak ideální projekty, kdy se několik zemí spojí dohromady. A já jsem přítelem spolupráce, protože ta vede k obohacení – především intelektuálnímu. Přinejmenším proto, že pokud vyhlédneme z té naší malé, české, zaprděné (a toto adjektivum, prosím, ponechat!) kotliny, zjistíme, že je to jinde jinak.

 

Vraťme se ještě do vašich „učednických let“. Do jaké míry jste byl pro tuto práci profesionálně připraven?

Vůbec ne, ale nezapomeňte, že mluvíme o devadesátých letech minulého století, kdy spolupráce s UNESCO téměř neexistovala, nebylo na co navazovat, snad jen na pár projektů v oblasti vědy. Brzy jsem ale pochopil, že je důležité posvítit si na možnosti, které se nám nabízejí, upozornit kompetentní lidi na nitky, na které lze navázat, udělat první uzlíky spolupráce – a pak už to začne běžet samo. Víte, s UNESCO se můžete jako chlap buď jen oženit anebo jako dáma vdát, nebo jít od válu.

 

Nic mezi tím?

Když to chcete dělat pořádně, tak musí jít všechno stranou.

 

Často říkáte, že žádná šance není marná a bitvy se nevzdávají předem. Tušil jste, že jste v tomto smyslu do bitevního pole dobře vybaven?

O tom jsem vůbec nepřemýšlel. Ale hned na počátku jsem měl velké štěstí. V centrále UNESCO jsem ještě stačil potkat tu nejstarší generaci úředníků, od níž jsem se strašně moc naučil. Třeba pan Loehner, ze sekce komunikace a informací, mi dal dobrou radu: „Jste na začátku. Nemyslete si, že musíte dělat všechno. Vyberte si!“ A já si uvědomil, že pole je připravené v oblasti památkové péče. A tak jsme ve spolupráci s panem architektem Vošahlíkem začali připravovat zápisy prvních nemovitých památek na Seznam světového dědictví UNESCO. Pak se objevila otázka dokumentárního dědictví UNESCO, slavný program Paměť světa. Škoda, že se o něm u nás doma moc neví. Česká republika v určité době stála na světové špičce. Tu pozici jsme z vlastní hlouposti ztratili. (Ale zpráva z minulého týdne nás povzbudila: podařilo se nám dostat do přísně výběrového světového registru tohoto programu, do nějž se zapisují nejvzácnější dokumenty, které jsou součástí paměti lidstva, tzv. Kynžvartskou daguerrotypii; jednak archiv Leoše Janáčka z Moravského zemského muzea, jednak Camocioho mapy uložené v mapové sbírce PF UK –tato poslední nominace byla podána společně s Maltou.)

 

Jakou roli v úspěšnosti zápisů architektonických památek do Seznamu světového dědictví UNESCO hrál polistopadový étos? Je možné, že Česká republika vzbuzovala u ostatních, zakládajících členů, jakýsi ochranitelský sentiment?

Ale to ani ne. Svět běží jinak. Jedna z mých prvních cest vedla na Sekretariát UNESCO do Paříže. Tehdy tam zasedalo předsednictvo Výboru pro světové dědictví, kde se měly projednávat naše první tři návrhy na zápis: historické jádro Prahy, Českého Krumlova a Telče. Měli jsme právo pozorovatelů. Předseda – Tunisan – řekl na úvod jednání pamětihodnou větu: „Československo, vítejte! Proč tak pozdě?“ Tím chtěl říci, že země s tak vyspělou památkovou péčí a mající metodicky mnoho co přinést do světového snažení o zachování nejvzácnějších památek se na této agendě měla už dávno podílet. Vždyť ta agenda běžela již od 70. let minulého století, a my jsme se objevili teprve dvacet let poté.
Každá doba má svoje nevýhody. Minulý režim rozhodně nestál o to, aby k nám někdo z ciziny jezdil čmuchat a kontrolovat, jak se staráme o své památky. Dobře si pamatuji, v jakém stavu byly za minulého režimu a jak někdy trpěly i vědomou vůlí vymazat dědictví města XY „z utlačovatelských režimů“. Ale musím přiznat, že současnost ohrožuje památky také a velmi podstatně. A sice bezhlavou developerskou činností, která požírá historická jádra našich měst a jejich panoramata.

 

Našel byste jako protipól něco, co vám v úsilí o zápis českých památek do seznamů UNESCO přinášelo radost?

Těch zážitků byla spousta: jako vlastenci mi dělalo dobře ukazovat světu, že tu nežijí medvědi a že jsme kultivovaný národ.

Když se podíváte třeba na památky Velké Moravy v Mikulčicích, zjistíte, že jejich hodnoty si je vědoma archeologická veřejnost slovanské části východní Evropy, ale už na západ od Aše o nich nemají tušení. Zaplňovat tato bílá místa, to byl můj osobní úkol. A pak jsem také viděl velký zájem kultivovaných lidí i zájem obecních samospráv o zachování památek. Často šlo o ryze praktické motivy, jak přitáhnout turistický ruch do lokalit. A proč ne? Jen se s tím musí umět dobře hospodařit.
Nebo jinou radostí byly první české dokumenty, zapsané do registru Paměti světa, a to soubor středověkých rukopisů České reformace či udělení světové Ceny Jikji/UNESCO Národní knihovně v Praze ze zásluhy o naplňování cílů programu Paměť světa.
Velkou radost mi udělalo, když se podařilo sjednat Úmluvu o nemateriálním dědictví lidstva. A ta se narodila u nás – v České republice! Dodnes blahořečím panu dr. Jančářovi, bývalému řediteli Národního ústavu lidové kultury, který mne inspiroval k napsání návrhu rezoluce pro Generální konferenci UNESCO, aby se takovouto mezinárodní smlouvu UNESCO pokusilo dojednat. Na jednom semináři jsme se nezávazně bavili a on poznamenal, že by také lidová kultura potřebovala podobnou mezinárodní právní ochranu, jakou má materiální kulturní dědictví. Rezoluci se podařilo protlačit a UNESCO začalo pracovat na Úmluvě. Zpočátku byla řada států proti, ale v průběhu projednávání během čtyř let se na výhrady zapomnělo. To je jedno z těch zadostiučinění, ale chce to čas.
Vybavuji si také, jak jsem na jedné Generální konferenci v 90. letech minulého století mluvil o důležitosti amatérské umělecké výchovy. Po čase se myšlenky chopili Korejci a uspořádali obrovskou světovou konferenci o této věci, později se angažovalo i Portugalsko. V Čechách máme úspěšný Týden uměleckého vzdělávání. Agenda, o kterou se stará NIPOS, byla ještě donedávna podceňovaná, a přitom jde o ohromnou českou zkušenost. Naštěstí si už i dnešní samosprávy začínají být vědomy významu amatérského umění. Má to více důvodů, ale určitě si kladou i otázku co je lepší? Když kluk hraje s kamarády na buben, nebo když si v garáži píchá drogu? Když se mladí lidé pokouší experimentovat v oblasti abstraktní tvorby, nebo když sprejují po barokních vratech kostela či fasádách domů?
A jiné zadostiučinění – pamatuji si, jak se v 90. letech minulého století v oblasti vzdělávání začalo hovořit o tom, že by se UNESCO mělo orientovat na výchovu pro 21. století. Velmi vznosná, elegantní vize. A tak naše delegace připomněla, že by se měla proměnit role i muzeí, protože ta mají své výchovné poslání, ale mnohá jsou ještě myšlenkově v 19. století. Zaznělo to z naší stany jednou, podruhé, potřetí. A najednou nápad převzala Brazílie a další – a už tu máme nové Doporučení Generální konference o roli muzeí pro 21. století. (Musím připomenout, že dokumenty, které se jmenují Doporučení Generální konference, jsou dokumenty mezinárodního práva.)

 

Zatím poslední - dvanáctou - materiální památkou zapsanou do seznamu UNESCO byly v roce 2003 Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči. Od té doby se kyvadlo rozpohybovalo ve prospěch nemateriálního kulturního dědictví. Proč se České republice v oblasti architektury přestalo dařit?

Ale ono se dařit nepřestalo. Existují dvě skupiny kandidatur – jednak kandidatury sice nezapsané, ale veleúspěšné, které jsme ovšem nedokázali dotáhnout do konce. Příklad? Třeboňské rybníky. Mezinárodní grémium tenkrát řeklo: „Ano, je to skvělý, originální, reprezentativní, jedinečný námět, ale nemůžete nominovat jen Rožmberk, Svět a 3 vodní toky. Je nutné zahrnout větší kus soustavy.“ Bohužel chyběla vůle nominaci dokončit. Tu šanci jsme zkrátka prošvihli.
Pak přišly jiné pokusy, které nebyly dostatečně odborně podány. A hlavně nezapomeňte, že tu nejsme jediní. Vždyť my jsme, s odpuštěním, plivaneček na mapě světa. A k tomu ještě mladý. Jakým právem se chceme srovnávat s kulturními velmocemi, jako je např. Čína? Jaký výkvět civilizace a jak obrovská země! Zatímco Česká republika má zapsáno 12 památek, Číňané jen 30. To přece nejde na rozum. Nebo taková Indie…
Tu bitvu samozřejmě nevzdáváme, ale musíme mít na mysli i další faktory. Mezivládní výbor rozhodl, že země, které už jsou na seznamu zastoupené, mají právo usilovat o nové nominace jednou za 5 let. Šanci musí dostat i ostatní. Velmi slabě je třeba zastoupena Afrika, přitom má fantastické přírodní pamětihodnosti. V tomto případě může mezinárodní ochrana výrazně pomoci v boji proti zkorumpovaným vládám. Samozřejmě do hry vstoupilo i to, že jsme začali být opatrní a s nominacemi jsme šetřili. Než jsem odešel do penze, předjednal jsem ještě německo-českou nominaci se Saskem: Krušné hory a dolování rud. A že jsme nebyli úspěšní? Chyba byla tentokrát spíše na straně Saska a návrh nominace se přepracovává.
Krásnou nominací, která má obrovskou naději na úspěch a jejímž koordinátorem je Česká republika, jsou evropská lázeňská města. Tady se dokázaly propojit Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Rakousko a Česká republika. Je to složité, ale přeji těm, kdo po mně první impuls přebrali, aby dotáhli opravdu složitou a těžkou káru koordinace do konce.
Pokud jde o nemateriální dědictví, které se zrodilo mnohem později, zachytili jsme hned první vlnu, a také jsme v předkládání nominací poměrně střízliví. Uvědomujeme si, že UNESCO jsou spojené národy a že mnohem větší šanci na úspěch mají projekty transnacionální. Vždyť spojovat národy v oblasti kultury, vzdělávání a vědy je základním posláním UNESCO. Takovou společnou nominací bylo například slovenské a české loutkářství nebo aktuálně modrotisk.

 

Jaký je váš názor na dosud chybějící druhý seznam nemateriálního kulturního dědictví ČR. Je skutečně potřeba?

Samozřejmě. My umíme ošetřit tradiční lidovou kulturu a máme Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury, ale jsou tu i jiné prvky, které do nemateriálního dědictví patří.  Vezměte si třeba srazy maturitních abiturientů. Belgičané je považují za velký obřad, také proto jsou uvedeny na  jejich seznamu nemateriálního dědictví. U nás by na tento druhý, dosud neexistující národní seznam, aspirovaly např.: všesokolské slety, divadelní festival v Hronově, barvení olovnatého křišťálu, vynález Kaplanovy turbíny či ruchadla bratranců Veverkových, princip Laterny magiky, metoda výcviku kladrubských koní v tažení kočáru v šestispřeží, dokonce i Babička Boženy Němcové nebo Česká mše Jakuba Jana Ryby. To všechno je naše národní nemateriální kulturní dědictví. Jen je důležité to umět uchopit. Ale zmíněný seznam (nebo další dva, tři) zatím neexistuje, přitom Úmluva jeho vznik umožňuje. Dovedu si představit, že kromě národního Seznamu statků tradiční lidové kultury bude existovat ještě jeden, třeba s oddíly, do nějž se budou výběrově zařazovat statky národního hudebního či literárního dědictví, tradiční eventy – tj. události, představující naši národní tradici. Jistě tam patří i pořádání např. Filmového festivalu v Karlových Varech či Jiráskův Hronov, Jiřinkové slavnosti atd.

 

A k čemu je to vlastně dobré? To přece víme, že to tady máme.

Vy si opravdu myslíte, že to všichni víme? Tak si přečtěte mainstreamový tisk. Když jste se mě ptala na chvění radostné, ono je taky chvění neradostné – a sice ohromná nevzdělanost, která se dnes dokonce vydává za ctnost. Je pravda, že dnes najdete všechno na internetu, ale především musíte vědět, že to máte hledat a s podmínkou, že k informacím budete přistupovat kriticky. Jak říkával ministr Pavel Dostál: „Nejhorší je, když někdo neví, že neví.“
A druhá věc, která mě strašně mrzí – a teď si půjčuji slova jedné, už bohužel zemřelé, novinářky, které jsem si velmi vážil – Dáši Páclové. Jednou jsme mluvili o UNESCO a ona se mě zeptala, jaká otázka mi jde nejvíc na nervy. Odpověděl jsem, když se mě někdo ptá, co z toho máme – tedy jaké finanční výhody. A ona mi na to tenkrát řekla: „Protože jsme národ slouhů a služek, který jen čeká s nataženou dlaní na spropitné.“ Takhle by se nikdy nezeptal Maďar, Polák, Francouz, Ital nebo Němec. Tady jde přece o hrdost a kritické sebevědomí, o vědomí vlastních kořenů, o identitu. A pokud jde o seznamy UNESCO, jde o to, že jsme dali něco světu a že svět si je toho vědom – že  považuje fenomény našeho kulturního bohatství za své.
Když byla vyhlašována Jízda králů za součást světového nemateriálního kulturního dědictví lidstva, tak v Kunovicích před plným sálem zazněla věta a přítomní ji okamžitě pochopili. „Uvědomme si, že svět se uklonil před Jízdou králů v Kunovicích.“ To je přece fantastické. Poprvé se, obrazně řečeno, na mapě světa v této souvislosti objevila jména Kunovic, Vlčnova, Hluku a Skoronic.

 

Mám podobnou zkušenost v souvislosti s úspěšným zápisem českého loutkářství do UNESCO jsem zaznamenala reakce, bohužel i některých loutkářů, typu: Vždyť to nemá žádný smysl!

To musíte přehlídnout – prostě psi štěkají, karavana kráčí dál. Já jsem v roce 1969 ve švýcarském Frieburgu slyšel čínskou moudrost, která je obdobou této repliky. „Ten, kdo jde prašnou cestou vpřed, zvedá svými kroky prach. A ten prach činí nepříjemný život všem, kteří zůstávají za ním. Co s tím? No tak přidej do kroku a pojď se mnou.“

 

Doplním také jednu myšlenku - od G. K. Chestertona: „Co je dnes na světě špatné? Že se neptáme, co je dobré.“

Ano, a zas to souvisí s předchozí nelichotivou charakteristikou o národě slouhů a služek. A stačilo by, aby člověku, který natahuje dlaň, někdo řekl: „Všiml jsem si, že jsi hudebně nadaný, tak já ti dávám housle, nauč se hrát.“ Nebo –„nabízíme ti knihu, tak běž a uč se synu moudrým býti“. (Ale to už se v Čechách neuvádí, že druhá polovina Komenského výroku zní: „Neb otcové tvoji blázni byli.“)

Víte, sluha – na rozdíl od hrdého člověka – pracuje, jen když dostane odměnu.  Neumím si představit, že bychom podávali návrhy třeba na zápis dokumentárního dědictví do světového registru Paměť světa, výhradně kdyby nám za to někdo dal 200, 500 nebo 1000 dolarů. Teď například do registru Paměť světa směřovaly rukopisy z archivu Leoše Janáčka. „Našeho Leoška“, jak říkají pracovnice, které nominaci připravují. A žádná z nich takhle nepřemýšlí. Nebo sbírka tisků tzv. bílé emigrace – víte, že Praha byla po říjnové revoluci kultovním centrem bílé emigrace, intelektuální elity ruského národa? Ty tisky a časopisy byly bez řečí zapsány do světového registru Paměť světa. Zrovna tak jako Libri Prohibiti, český samizdat ze stejnojmenné knihovny.

 

Vsadila bych se, pokud byste nakonec přece jen napsal paměti, že by byly velmi stručné. Práce na nominacích pro UNESCO vás zřejmě naučila vážit každé slovo. Je to velké utrpení?

Je, protože jste limitována prostorem. A je nesmírně těžké myšlenky a postřehy v textu neustále krátit, aniž byste je zbavila obsahu, aniž by něco důležitého vypadlo. Samozřejmě, že jsem se musel dlouho učit přesnosti a věcnosti.
Přesnost považuju za základ své profese. Pamatuji se, že mi jednou jeden mocný muž řekl: „To vaše rajtování na těch slůvkách!“ A já jsem mu odpověděl: „Víte, přesnost vyjadřování vyjadřuje přesnost myšlení!“ A měl jsem pokoj. A je to tak, kdo přesně myslí, také se dokáže přesně vyjádřit. Obráceně to nejde. Pokud máte v hlavě chaos, tak i kdybyste se na hlavu stavěla, přesně se nevyjádříte. Jedině snad, že vyjádříte přesně ten chaos. (smích)
A jiný úsměvný příběh: Jednou mě předběhl na schodech pražského paláce Pavel Tigrid a zavolal na mne: „Tak co Beneš, děláte něco?“ Já jsem mu odpověděl: „Pane ministře, máte hodinky?“ On se zarazil. „Máte, že jo? A jdou přesně? Já jsem jako ty hodinky!“ (smích) A tak to je. Věci, které fungují přesně, ani nevnímáte. A totéž platí o lidech.
Ale pozor, jen přesnost nestačí. V žádném oboru se neobejdete bez invence, bez nápadu. Najednou vás zašimrá něco pod nosem a vy si řeknete: A co takhle nějaké židovské ghetto na Seznam světového dědictví? Zavoláte dotyčného vysokého úředníka, který řekne: „No, u nás jsou opravdu hodnotná dvě – jedno v Třebíči a druhé v Boskovicích, ale to není úplné.“ Takže, jedno bez druhého se neobejde.

 

Je to málo, když pokus samospráv o zápis památky do UNESCO skončí u národní nominace?

Ale vůbec ne. V Úmluvě o světovém dědictví je článek 12, v němž je napsáno, že i když památka nebyla zapsána na Seznam světového dědictví, neznamená to, že by neměla hodnotu. Už samotný zápis na národním indikativním seznamu, tj. seznamu kandidátů na zápis do Seznamu světového dědictví, je poctou. K tomu je ale třeba vytvořit podmínky, a ty se neobejdou bez „baťovského myšlení“. Samozřejmě, je to investice do budoucnosti. Lidé, kteří chtějí všechno hned, v životě nevysadí les.
A pak také jde o upozornění pro širší veřejnost – tady jsou naše kořeny, naše těžiště. V určitém čase se člověk musí usebrat a jít kriticky po prameni svého života zpátky, aby došel ke svým kořenům. A to platí stejně pro osudy národa jako pro osudy Evropy a jiných civilizací. Když se lidé budou ohlížet po své minulosti, tak se lépe vyznají i ve své přítomnosti. Posláním UNESCO je mimo jiné bourat hranice a předsudky. Poznej se a poznej toho druhého, nebo ještě lépe – skrze poznání toho druhého, dojdeš k lepšímu poznání sebe sama.

 

Čeho byste se ještě rád dočkal?

V Národní knihovně České republiky je deponován konvolut perských rukopisů. Rád bych se dočkal toho, že je jednou dáme v elektronické podobě k dispozici světové veřejnosti. Je to naše povinnost – také bychom byli rádi, kdybychom měli k dispozici některé soubory, které se nám v průběhu dějin ztratily nebo byly rozptýleny. Když tak poslouchám informace o technologiích a jejich možnostech a o programu Paměť světa, napadá mě – a co třeba rudolfínské sbírky „rozházené“ po celém světě? Kdyby tak bylo možné vytvořit virtuálně, na principu Paměti světa, znovu tuto sbírku v elektronické podobě.
Rád bych se také dožil systematičtější péče o hudební a audiální dědictví. – Víte, že jsme jedna z mála zemí, která nemá svůj národní hudební, resp. zvukový archiv? – No a samozřejmě účinnější péče i o další prvky národního nemateriálního dědictví. Nejsem žádný znalec, ale tuším obavu, že znalost některých technologií a technik uměleckých řemesel mizí v nepaměti tím, jak odcházejí stárnoucí mistři, kteří je ještě ovládají…

Kultura je fantastická tím, jak se všechno prolíná a kde všude jsou její kořeny, to platí i o té naší národní nebo, chcete-li, evropské. Jenom my ještě spoustu věcí nechápeme a neumíme docenit. Co je k tomu cestou? Vzdělávat se a vyhledávat příležitosti k poznání, neuzavírat se. To bych si přál nejvíc – abychom byli vzdělaní nejen v rámci nějaké úzké profese a neschovávali se za hradbu ignorance, předsudků a neodůvodněného strachu. Ústava UNESCO začíná větou: „Protože se konflikty odjakživa rodí v mysli lidí, je třeba jim v mysli lidí stavět hráze“ a dále pokračuje tím, že cestou k tomu je vzájemné poznání …Moc děkuji životu, že mi dal příležitost nahlédnout nejen do duše památek, ale i do duše lidí z jiných kultur. To bych přál všem ostatním.  

 

Vizitka

Mgr. Michal Beneš, CSc. (* 21. dubna 1947 v Praze), diplomat a úředník. Vystudoval romanistiku a společenské vědy na FF UK, titul kandidáta věd získal na FA ČVUTPůsobil na Ministerstvu zahraničních věcí a  Ministerstvu kultury. Podílel se na nominacích významných památek České republiky na Seznam světového dědictví, do světového Registru Paměť světa a do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Opakovaně vedl expertní část delegací České republiky pro oblast kultury na zasedáních řídících orgánů UNESCO a v mnoha specializovaných mezinárodních orgánech při UNESCO. Je nositelem medaile ministra kultury Artis Bohemiae Amicis ze šíření dobrého jména české kultury v zahraničí, čestným členem České komise pro UNESCO a předsedou Komise Rady hl. m. Prahy – Rady světové památky

Piráti, žraloci, bouře neodradili mořeplavce od cesty kolem světa

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Cestopisy a vyprávění cestovatelů jsou neustále v centru zájmu čtenářů i posluchačů.  Před šedesáti léty přinesli zajímavé reportáže Hanzelka a Zikmund. V současnosti reportáže nabízí mořeplavec Rudolf Krautschneider. Ač senior, stále se živí dřevorubectvím, přitom píše a věnuje se dětem z domovů.

Autor článku: 
milan Turek

V životě vystřídal mnoho zaměstnání a profesí, když byl v sedmé třídě prostě přestal chodit do školy a skončil v Domově mládeže. Živil se jako dřevorubec, pracoval v dolech. Vzdělaní ukončil v sedmé třídě, přesto napsal desítku knih a natočil několik filmů. Některá jeho díla byla přeložena do polštiny, němčiny a angličtiny. Od roku 1994 začal vozit na „suché“ plavby lidi, kteří nemohli odvyknout závislosti na drogách. Zapojil se také do budování dětských domovů rodinného typu. Děti o prázdninách bere na plavby a jejich šťastný úsměv považuje za svůj největší životní úspěch. V životě vystřídal mnoho zaměstnání a profesí.
Knihy Rudolfa Krautschneidera čtou náruživě chlapci v době dospívání. Obdivují jeho odvahu plout oceány a přitom k tomu využít jen malou plachetnici, což se zdá až neuvěřitelné.
Narodil se ve Vídni, ale brzy po válce se odstěhovali do Znojma, jenže moře bylo jeho snem. A tak začal šetřit a vedl střídmý život, aby mohl stavět jachty. Stavitel jachet a mořeplavec, rád píše knihy, ale nerad je prodává. Je vášnivý propagátor mořeplavby a terapie na moři.
Se sedmimetrovou plachetnicí Velou doplul v roce 1977 až za severní polární kruh, v roce 1982 plul s plachetnicí Polka do jižní Ameriky, kde prožil válku o Falklandy. V letech 1990 - 94 obeplul na jachtě Polárka Antarktidu. Vedle mořeplavectví začal organizovat plavby pro děti z dětských domovů a pro lidi kteří se léčí ze závislosti na drogách a alkoholu.

Zájemci mohou vyrazit se svými krajany do Kanady, USA nebo Laosu

PŘÍBRAM: V Galerii Františka Drtikola v Zámečku-Ernestinu byl v úterý 14. listopadu zahájen další ročník cyklu cestovatelských přednášek s názvem Cestujeme s krajany. První, s níž vystoupil Roman Splítek, nesla název Kanadou od Tichého oceánu do Skalistých hor. Další přednášku 3500 mil po Divokém západě si na 21. listopadu připravili Věra a Oldřich Večerkovi a poslední beseda o dva dny později zavede návštěvníky do Laosu a Kambodže, o kterých bude vyprávět Ondřej Jeřábek.

od 14.11.2017 do 23.11.2017
Autor článku: 
Karel Souček

Cyklus Cestujeme s krajany se v Příbrami koná od roku 2004. „O besedy s cestovateli, které jsou vždy spojené s promítáním fotografií nebo filmů, je tradičně velký zájem, pokaždé se jedná o několik desítek lidí,“ uvedla vedoucí galerie Hana Ročňáková, která by ráda poděkovala místnímu Spolku Prokop, jehož členové a přátelé se mnoho let velkou měrou podíleli na přípravě programu tohoto cyklu.
Jak už název napovídá, organizátoři kontaktují především cestovatele z Příbramska. „Oslovili jsme stálé spolupracovníky a velmi zkušené cestovatele, kteří mají zároveň k dispozici fotodokumentaci na profesionální úrovni a jejichž předcházející přednášky měly u návštěvníků tu nejlepší odezvu,“ vysvětlila Hana Ročňáková.

Letošní ročník nabízí méně přednášek než obvykle, neboť během podzimních měsíců pořádá galerie kromě výstav v Zámečku, divadle a v ulicích města ještě několik dalších kulturních akcí.

Turistická sezona na krajských hradech Vysočiny byla úspěšná

KRAJ VYSOČINA: Poslední říjnový víkend byla ukončena letošní turistická sezona na hradech Kámen a Roštejn. Tyto dva hrady jsou ve vlastnictví Kraje Vysočina, ale spravují je krajská muzea. 

Autor článku: 
luk

„Bezprostředně po uzavření těchto objektů veřejnosti byla vyhodnocena letošní návštěvnost. U hradu Kámen se zvedla téměř o 600 osob, což znamená mírný nárůst, který pozorujeme již čtvrtým rokem. Kvůli probíhající rekonstrukci hradu Roštejn a s ní souvisejícímu zrušení prohlídkové trasy B zde došlo k očekávanému propadu v návštěvnosti. Příchozí neodradila mnohá omezení a tento hrad se i přes pokles počtu návštěvníků opět zařadil mezi hojně navštěvované objekty. Velké poděkování patří paní kastelánce a ostatním muzejním pracovníkům, kteří si mnohdy sáhli až na dno svých sil, ale přesto se jim podařilo udržet provoz i během všech stavebních prací,“ uvedla Jana Fischerová, náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče, cestovního ruchu a mezinárodních vztahů.

 

Zdroj a více informací ZDE

XIV. ročník cestovatelského festivalu Okolo světa

VYSOKÉ MÝTO: Od 20. listopadu do 24. listopadu pořádá Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě XIV. ročník cestovatelského festivalu Okolo světa. Cestopisné přednášky vás zavedou do vzdálených krajů, liduprázdných míst i za krásnou přírodou. O cestách po Africe bude např. vyprávět ředitel ZOO Dvůr Králové nad Labem Přemysl Rabas.

od 20.11.2017 do 24.11.2017
Autor článku: 
ika

Pondělí 20. listopadu v 18.00

Robin Böhnisch

ARMÉNIE – země hor, klášterů a vína

Historie této jihokavkazské země a jejího mnohokrát těžce zkoušeného národa je natolik pestrá, plná zvratů i dodnes nezodpovězených otázek, že bádání v minulosti zamotá hlavu i zkušenému dějepravci. Být cestovatelem, co hledá nádherné horské scenérie, nedotčenou přírodu, až pohádkové souznění středověké architektury s krajinou, bohatou kulturu a pohostinné lidi, pak ovšem Arménie představuje hotový ráj. Nelze opomenout ani lákavou možnost být svědkem renesance místního vinařství, která rychle vrací zdejší vinaře na světovou úroveň. Jistě by souhlasil i praotec Noe, který právě tady, na úpatí Araratu, vysadil na úsvitu dějin první vinici. A tak i my na přednášce ochutnám několik vzorků současných arménských vín.

Úterý 21. listopadu v 18.00

Zdeněk Hák

Satisfakce v jihozápadní stěně aneb o prvovýstupu na osmitisícový  Gasherbrum  1 (PAKISTÁN)

Zdeněk Hák se po zakončení aktivní kariéry lyžaře začal věnovat horolezectví a závodnímu skialpinismu. Přednost ale především dává nádherným sjezdům a pravému dobrodružství v horách a ve skalách. A takovým dobrodružstvím byl jistě i výstup na jeho první osmitisícovku – pakistánskou horu Gasherbrum  1.

Středa 22.listopadu v 18.00

Přemysl Rabas

Na cestách po Africe se Safari Parkem Dvůr Králové

Pracovníci královedvorské ZOO navštívili v rámci svých záchranných projektů nejednu africkou zemi. Kam všude se podívali, co při svých cestách zažili a o jak náročnou práci jde, o tom všem nám bude vyprávět ředitel ZOO Dvůr Králové nad Labem Přemysl Rabas.

Čtvrtek 23. listopadu v 18.00

2x SENEGAL

Karolína Brandová

Antilopa Derbiho a jiné perly Senegalu

Jedna z největších a nejkrásnějších antilop světa se jmenuje antilopa Derbiho a žije v Senegalu. Od ní také odvodil svůj název Spolek Derbianus Conservation při České zemědělské univerzitě v Praze. Ten sdružuje partu studentů a dalších nadšenců, kteří si vytkli za cíl záchranu kriticky ohrožené antilopy. Při své práci tak nejenom poznali vzácný živočišný druh, ale i mnohá místa  v Senegalu a život jeho obyvatel.

Ibrahim Diop

Senegal očima našince

Ibrahim Diop sice žije více než třicet let v Čechách, ale v Senegalu vyrůstal a dodnes tam jezdí za svoji rodinou. Kam by nás tedy našinec v Senegalu pozval a co by nám s odstupem naturalizovaného středoevropana o své původní zemi pověděl?

Pátek 24. listopadu v 18.00

Jiří Junek, Radek Štěpán

Z Moskvy až na konec světa

Čtyřčlenná výprava se v letošním srpnu vydala na 9 000 km dlouhou cestu po Transsibiřské magistrále. Chtěla zažít skutečné Rusko, okusit nezměrné dálky a navštívit místa, kde před sto lety bojovali a žili českoslovenští legionáři. Co vše výprava skutečně zažila a zda se jí podařilo dosáhnout svých cílů, uvidíte a uslyšíte na přednášce s mnoha fotografiemi a filmovými záběry.

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA

ZDROJ

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch