Co se děje

Synagoga v Pacově se nachází v historickém centru města, přibližně 150 m jihozápadně od náměstí. Patrová stavba obdélného půdorysu se zkosenými nárožími, sedlovou střechou a dvojicí štítů na západním a východním průčelí je vystavěna ve střídmém novorománském stylu. Byla postavena ve 2. polovině 19. století na starších základech klasicistní synagogy z počátku 19. století, těžce poškozené požárem. Za autora projektu starší klasicistní stavby je udáván pacovský stavitel a tesařský mistr Tomáš Polívka, autor novorománské přestavby je neznámý. Synagoga byla užívána k bohoslužebným účelům do podzimu 1941, kdy byly uzavřeny všechny synagogy v Protektorátu Čechy a Morava. Následně docházelo ke střídání majitelů a až do počátku 90. let 20. století byla využívána jako sklad, dílna či balírna. V roce 2017 vznikl spolek Tikkun Pacov, který hodlá synagogu zrenovovat a navrátit do veřejného prostoru jako dějiště kulturně-vzdělávacích akcí.

„Synagoga v Pacově tvoří spolu s židovským hřbitovem jediný hmatatelný doklad existence již zaniklé místní židovské komunity. Je také hodnotným příkladem novorománské maloměstské synagogy“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. 

V prvním čtvrtletí roku 2020 došlo k rozšíření památkové ochrany bývalého jezuitského gymnázia v Telči (okres Jihlava) – byla doprohlášena zahrada bývalého jezuitského gymnázia. Rozkládá se v těsném sousedství kostela Jména Ježíš a bývalé jezuitské koleje. Vyplňuje prostor vnitrobloku mezi náměstím Zachariáše z Hradce a ulicí Seminářská a zároveň odděluje obytné domy od zázemí Tovaryšstva Ježíšova. Urbanisticky významná zatravněná a doposud nezastavěná plocha vnitrobloku je historicky spjata s jezuitským řádem a zejména s bývalým jezuitským gymnáziem, s nímž tvoří integrální součást. Uzavřená plocha sloužící jako relaxační prostor byla historicky zcela nedílnou a důležitou součástí většiny školních i jezuitských zařízení.

„Zahrada s přístupovým kamenným schodištěm a vysokou ohradní zdí s brankou tvoří zajímavý příklad a doklad vývoje veřejného prostranství, školního zázemí i přirozené protipožární bariéry“ doplňuje Macků.

Areál při farním kostele sv. Václava ve Stonařově (okres Jihlava) sestával ze souboru jednotlivých osamocených staveb kostela sv. Václava, unikátního pozdně románského karneru a barokní poklony se sousoším Kalvárie, zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek. V prvním čtvrtletí roku 2020 se součástí areálu staly stavby bývalé márnice postavené v empírovém slohu, renesanční kostnice a plocha bývalého hřbitova s ohrazením, což přispělo k jeho ucelenosti a zhodnocení stávajícího souboru památkově chráněných staveb. Všechny stavby zároveň dokumentují postupný stavební vývoj areálu a vytvářejí urbanisticky cennou dominantu obce.

„Z hlediska stavebního i architektonického pojetí se jedná o významný soubor sakrálních a církevních staveb, který nemá v širokém regionu obdoby“, shrnuje Macků.

Budova renesanční kostnice se do dnešních dnů – zejména v úrovni přízemí – dochovala v původní nezměněné podobě z doby výstavby. Zachována je dvojice štěrbinových oken, vstupní otvor osazený historickou dveřní výplní, trámový strop či hrubě utahované renesanční omítky. Celý areál farního kostela je dnes ohrazen poměrně neobvykle dřevěným plaňkovým plotem osazeným do kamenných plotových sloupků. Součástí areálu je také kamenný kříž a pomník obětem I. světové války.

Objekty bývalé školy, fary a hájovny v areálu významného poutního místa na Křemešníku (okres Pelhřimov) se nacházejí v těsné blízkosti kostela Nejsvětější Trojice, který je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek a výrazně dotvářejí jeho prostředí a neoddělitelně se podílejí na jeho organické a ideologické celistvosti. Celý poutní areál je  kompaktním celkem s jasně komponovanými pravidly barokního stavitelství, kdy sakrální stavba představuje centrální bod, kolem něhož se nachází částečný věnec ambitů doplněný budovami s přímým vztahem k poutní svatyni, přičemž všechny navazující stavby přirozeně uzavírají poutní areál. Nově prohlášené stavby byly ve své zděné podobě vystavěny nejpozději v 1. polovině 19. století, jak dokládá zákres stabilního katastru z roku 1829.

„Soubor budov na Křemešníku vykazuje značné urbanisticko-kompoziční, symbolické, duchovní i historické hodnoty odrážející postupný vývoj poutního místa“, dodává Macků.

Kromě 2985 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, se na území Kraje Vysočina nacházejí 3 městské a 3 vesnické památkové rezervace, 22 městských a 5 vesnických památkových zón a 1 krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč - historické jádro města, Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč - soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR (celkem 3).

Zdroj: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Telči

„Byl to momentální nápad, který nám přišel smysluplný. Bylo moc hezké sledovat, jak se do tvoření zapojily celé generace nebo rodiny, od dětí až po dospělé. Někteří nám pak předávali přání se slovy, jsme rádi, že i my jsme mohli nějak pomoci, když neumíme šít roušky, vyrobili jsme alespoň přáníčka,“ říká koordinátorka Senior Pointu, Miroslava Vápeníková.

Přání se budou distribuovat během středy především díky organizacím, které se seniorům věnují: Klubu seniorů Třinec, organizaci ADRA, Medica Třinec, třinecké Charitě, Domově důchodců v Třinci a už zmiňovanému Senior Pointu, který funguje pod Knihovnou Třinec. Speciální poděkování knihovníci posílají organizaci Medica Třinec. Pomocí jejich ozonátoru byla přání vydezinfikována a ošetřena tak, aby byla bezpečná.

Fungování Senior Pointu bylo v letošním roce podpořeno dotací Moravskoslezského kraje.

http://knihovnatrinec.cz/, http://info-trinec.cz/, http://www.galerietrinec.cz/ 

Zároveň pořadatelé upozorňují, že plánovaná dubnová výstava Obrazy z ráje - Ateliéru kresby AVU (kurátorský výběr Jiřího Petrboka a Martina Gerboce) se posouvá do termínu, který bude dodatečně oznámen a běžný provoz galerie míní obnovit - pokud to situace dovolí -  květnovou výstavou Pohyblivý obraz ve městě (Edita Pattová a Lucie Svobodová).

Jaroslav Papoušek (1929-1995) je známý jako filmař, scénárista a spolupracovník Miloše Formana či Ivana Passera, ale málokdo ví, že vystudoval také AVU a pracoval dlouhodobě jako malíř, sochař a karikaturista. Výstava představí především jeho abstraktní obrazy s jedinečnou světelně barevnou atmosférou a figurálními náznaky, dále jeho vynikající karikatury, vytvořené úspornou lineární kresbou. Obrazovou tvorbu umělce doplňují ještě ukázky drobných prostorových plastik. K sochařině se Papoušek vrátil až po svém „filmovém období“, ale i tyto jeho sošky prozrazují mimořádný cit pro formu v precizním provedení.

Narodil se ve velkém Bočkově na Podkarpatské Rusi. Na přelomu 40. a 50. let 20. století vystudoval sochařství na AVU (prof. Karel Pokorný a Jan Lauda). Pracoval dlouho na volné noze jako sochař, malíř a karikaturista. Pak v roce 1963 napsal novelu Černý Petr, která zaujala režiséra Miloše Formana natolik, že společně vytvořili scénář a začala jejich několikaletá spolupráce na filmech Lásky jedné plavovlásky, Hoří má panenko aj., jež skončila až režisérovým odchodem do USA. Papoušek pak točil dál filmy samostatně (např. Nejkrásnější věk, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Cesta kolem mé hlavy aj.), téměř celý život však také maloval. S velkým soustředěním se věnoval malbě zvláště od konce 70. let, kdy ho zaskočily zdravotní potíže a byl nucen pracovat v klidu. Od 80. let byly jeho obrazy vystaveny v různých pražských i mimopražských galeriích, jsou také obsaženy v mnoha soukromých sbírkách v USA, Francii, Švédsku a Japonsku. Dosud však nikdo řádně nezhodnotil jeho karikatury slavných osobností, vyjádřených jak kresbou tužkou či tuší, tak i olejomalbou, dobře doplňující světelně barevnou atmosféru umělcových zátiší a krajin. K  jedinečnému pojetí svých obrazů se sám malíř vyjádřil s humornou nadsázkou následovně: "V malbě se cítím být jako slaboproudý elektrikář, protože se starám o světlo a teplo. Obrázky, které maluju, jsou beze stínů, stejně jako lampy nebo topení. Když se ale takový obrázek pověsí na zeď, měl by svítit a hřát. To je jeho smysl a proto tam nemají stíny co dělat. Na světě je hezky a já se to snažím ve svých obrazech dávat najevo."

Ve skutečnosti se jedná o téměř pointilistické vyjádření krajinného či předmětného námětu v obrazech i akvarelech, připomínajících poněkud styl Williama Turnera, jenž miloval jiskřivé efekty slunečních paprsků, pronikajících oparem mlhy a zabýval se intenzivně zachycováním proměn barev a světla v přírodě, takže býval nazýván „malířem světla“. Rovněž používal techniku čistých barevných skvrn, jimiž zobrazoval své pocity a nálady přírody s bezprostředností abstraktního umělce. Papoušek však může být srovnáván i se zduchovnělým pojetím malby našeho Jana Zrzavého, zvláště z jeho posledního tvůrčího období, kdy  krajinomalby či zátiší, vynikající skladebnou čistotou a magickou radiací světla, charakterizoval Vincenc Kramář „spíše zhmotněním duševních stavů než krajinami“. Zrzavý obdivoval impresionisty, zvláště Antonína Slavíčka, a svým osobitým stylem usiloval o vyjádření vztahu svých vnitřních představ a snových účinků reality v úsilí zachytit kouzlo a náladu jednoho okamžiku pomocí barevných skvrn, jakožto světelného a atmosférického odrazu světla v přírodě. U Papouška se tento zájem zaměřil na poetické nálady především jihočeské krajiny, na lesy, paseky, vesnice a rybníky, v jejichž prostředí ke sklonku života žil a pracoval. Nepřekročil práh snové představivosti až k nadreálnému vyjádření, zůstal věrný skutečnostní přírodě, avšak jeho zduchovnělá koncepce malby „beze stínů“ vyniká vzácně integrovaným stylem, jenž jej řadí mezi osobnosti malířů par excellence.

Nesmíříme se jen tak s tím, že bychom na začátku dubna byli bez vás a vy bez nás. Proto jsme naplánovali oslavy Mezinárodního dne Romů tak, abychom si je všichni mohli užít z bezpečí svých domovů. Ve středu 8. dubna v 19 hodin večer vás tedy zveme do vašich obývacích pokojů, kuchyní, nebo kamkoli, kde máte obrazovku počítače s připojením k internetu. Na facebookové stránce Ara Art narazíte na živé vysílání a společně s námi oslavíte náš Den u galavečera, který jsme nazvali „Z obýváku do obýváku“.

Ano, přátelé, budete spolu s námi svědky první experimentální oslavy Mezinárodního dne Romů. Z moderátorského stanoviště v mém bytě se budeme živě přepojovat do obýváků, kuchyní, či prostě domácností našich hostů – umělců, muzikantů a dalších romských osobností - ne jenom těch, které žijí v Čechách!

Dávno před tím, než jsme věděli, co naši společnost a celý svět čeká, jsme za téma letošních Oslav zvolili prohlášení „Všichni jsme Romové“. Chtěli jsme tak poukázat na nutnost solidarity, vzájemnosti, pochopení a potřebu hledání cest ke sjednocení i ve chvílích, kdy to není jednoduché. Nečekaná situace, do níž jsme se dostali, nám v tomto ohledu takzvaně hraje do karet. Právě teď, více než kdy jindy, pociťujeme, že jsme všichni na jedné lodi, že jsme v tom všichni spolu, a že společně čelíme ohrožení, které nezná barvy pleti, původ, ani míru bohatství. A jedině společně to také můžeme zvládnout. Berme to jako příležitost naučit se vše, co nám tento výjimečný stav věcí nabízí.

Co vám tedy můžeme slíbit stran nadcházejících Oslav? Že uděláme maximum pro to, abychom si společně užili spoustu zábavy a důstojně oslavili Den Romů.

Co naopak slíbit nemůžeme? Technickou dokonalost vysílání, bezchybný přenos, nebo bezchybnost našeho improvizovaného scénáře. Spoléháme se ale na vaši velkorysost, schovívavost a vůli být spolu i přes to, že to zrovna teď situace neumožňuje.

A na závěr ještě jedno ujištění: O skutečné živé oslavy našeho Dne samozřejmě nepřijdeme. Díky spolupráci s divadlem Archa a díky ochotě jeho zaměstnanců jsme už teď rezervovali podzimní termín, na nějž živé Oslavy přesouváme – bude to 5. listopadu. Kdo z vás uhádne, proč jsme vybrali právě toto datum, napište nám to jako soukromou zprávu na Facebooku. V rámci on-line galavečera „Z obýváku do obýváku“ vylosujeme ze správných odpovědí jednu, jejíž autor získá vstupenky zdarma na podzimní Gala – Live pro sebe a celou svou rodinu. 

Romale, zůstaňte zdraví a nezapomeňte: Ve středu 8. dubna ve 19 hod jsme s vámi. A VY BUĎTE S NÁMI

www.araart.cz/mdr2020/

www.facebook.com/araart.cz/

Národní zahájení festivalu bylo naplánováno na pátek 15. května 2020 v Českých Budějovicích. Praha měla akci v sobotu 13. června 2020 tradičně uzavírat. Do XVI. ročníku festivalu se přihlásilo celkem 540 institucí a 164 měst. Přehled jednotlivých Muzejních nocí je k dispozici na http://www.muzejninoc.cz v sekci Přihlášená muzea a jejich akce.

Po zvážení dosud přijatých opatření v souvislosti s koronavirovou pandemií a vzhledem ke stávající situaci a jejímu zatím stále ne zcela předvídatelnému vývoji se po dohodě s dalšími spolupracovníky a partnery AMG rozhodla posunout termín pro konání Festivalu muzejních nocí 2020.

Nově by se měl XVI. ročník akce uskutečnit v období od 10. října do 14. listopadu 2020. Festival zahájí Praha v sobotu 10. října 2020 a zakončen bude dne 14. listopadu 2020 v Brně (na toto datum byla přeložena mj. i Evropská muzejní noc 2020). Ostatní místa v České republice se mohou připojit tím, že se znovu zaregistrují se svojí Muzejní nocí na webových stránkách kampaně. Uzávěrka přihlášek do Festivalu muzejních nocí 2020 v rámci posunutého termínu je stanovena do 15. srpna.

S ohledem na další plánované aktivity ponechává AMG na zvážení samotných institucí, zda se se svojí Muzejní nocí do festivalu znovu přihlásí, a nebo ji přesunou do příštího ročníku.

Více na www.muzejninoc.cz; www.cz-museums.cz

V těchto zoufalých časech můžeme dle rostoucího zájmu o hudební produkci v digitálním prostředí vidět, jak moc je hudba pro širokou veřejnost důležitá. Přitom nejohroženější je paradoxně právě sektor hudby, který především v oblasti soudobé či alternativní hudby žil od roku 1989 prakticky bez jakékoli veřejné podpory a nyní je naprosto paralyzován.

Hudební scéna je ekosystém, v němž všichni zúčastnění hrají klíčovou roli, a pokud by jediný vypadl, způsobilo by to dlouhodobé problémy nejen celému hudebnímu odvětví. Hudební festivaly často přilákají velké množství návštěvníků do regionů, z čehož profitují i navazující služby jako hotely, penziony, pohostinství a další. Po majitelích restaurací, provozoven služeb a ubytovacích zařízení jsou jednou z nejzasaženějších skupin autoři, umělci, místa pro živá vystoupení a navazující profese, jako jsou promotéři, manažeři, technici světla a zvuku, poskytovatelé služeb, agentury a další. Bez solidárního přístupu a především rychlé a cílené pomoci ze strany státu má hudební ekosystém velmi malou šanci na přežití.

Během posledních týdnů vznikla pracovní skupina zástupců české hudební scény (BACH, ČAF, ČHR, DILIA, FESTAS, IDU/SoundCzech, INTERGRAM, MMF, OSA, PNHSKH, SAI), která společně hledá cestu, jak co nejefektivněji pomoci hudebnímu sektoru během koronavirové krize a zejména po ní. Na základě informací od dotčených jedinců a subjektů připravujeme návrh rychlé a koncepční pomoci, který bude v nejbližší době předložen vládě.

Seznam zúčastněných: 

Brněnská asociace klubové hudby (BACH)

Česká asociace festivalů (ČAF)

Česká hudební rada (ČHR)

DILIA
Festivalová asociace (FESTAS)

Institut umění – Divadelní ústav (IDU) / SoundCzech

INTERGRAM
Music managers forum (MMF)

Ochranný svaz autorský (OSA)

Platforma nezávislých hudebníků a souborů klasické hudby (PNHSKH)

Svaz autorů a interpretů (SAI)                                                                    

(pokračuje na další straně)

Návrhy efektivních a koncepčních řešení pomoci hudebnímu sektoru:

1.  Rychlá a efektivní řešení

1. bezúročné úvěry COVID výhradně pro kulturní sektor (dle inspirace německými a švýcarskými opatřeními – půjčka 500 000 Euro, 0 % navýšení a 2 roky splácení – zavést podobný krok v ČR s maximálním navýšením 2 %), roční odklad splátek a následně splatnost 4 roky, bez požadavku na dodatečné zajištění (např. ručení společníkem/jednatelem společnosti),
2. pokud je stát, státní organizace nebo územní samospráva věřitelem, ať posečká s placením nájmu a obdobných závazků,
3. ponechat přidělené granty i v případě, kdy se projekt neuskutečnil v plném rozsahu,
4. připravit mimořádnou dotaci pro autory a výkonné umělce (pro rychlou a cílenou pomoc lze využít infrastruktury kolektivních správců, kteří mají rozsáhlou databázi autorů a umělců),
5. nechť stát kompenzuje podnikatelům v kultuře škodu způsobenou zákazem koncertní a jiné veřejné činnosti a úředním uzavřením provozoven (OSVČ technických profesí, hudební kluby, hudební agentury, pořadatelé koncertů a hudební festivaly, nakladatelé a vydavatelé).

1. Koncepční řešení s účinky v krátkodobém horizontu

1. v rámci novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zavést kvóty českého hudebního a audiovizuálního repertoáru v lokálních médiích (při citlivém a správném zavedení kvót by se vytvořil prostor pro novou hudební tvorbu v éteru, která dnes prakticky nedostává žádný prostor. V rámci kolektivní správy by se výnosy z autorských práv přerozdělily ve prospěch tuzemských autorů a umělců. Pozitivním efektem by byla větší hudební pluralita, kvalita nové tvorby díky větší návratnosti finančních prostředků, a celkově větší zájem o českou hudbu); opatření je v souladu s právem EU a ústavním pořádkem a obdobná opatření existují v řadě členských států (Slovensko, Francie ad.),
2. trvalé odložení povinnosti zavedení EET pro kulturní sektor, nebo odložení alespoň o dva roky,
3. v rámci udržitelnosti živé kultury navrhujeme finanční podporu streamingu a umožnění individuálních výjimek pro přeshraniční výměnu u klíčových pracovníků,
4. navýšit možnost flexibilního zaměstnávání na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr na 1000+ hodin ročně a zvýšit hranici, od které se platí z dohod odvody (z nynějších 10 000 Kč na 20 000 Kč),
5. snížit sazbu DPH na vstupenkách na 0 % (nikoli jako osvobozené plnění, tj. se zachováním možnosti plného odpočtu na vstupu) do konce roku 2023 a následně navýšení na úroveň 10 % (průměr Evropské unie).

Zdroj: SoundCzech / Institut umění – Divadelní ústav

Přístup k záznamům bude zcela zdarma. Pro diváky, kteří by však rádi podpořili svoje divadlo jsme připravili nové Vstupenky na doma za symbolickou cenu 50 Kč. Ty si v našem prodejním systému mohou diváci koupit k domácímu promítání.

Věříme, že přístup do archivu ocení nejen fanoušci divadla Komorní scéna Aréna, ale také pedagogové nebo studenti.

Olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner koncert uvede velikonočním poselstvím.  V době, kdy křesťané nemohou společně slavit velikonoční liturgii, tak může Pergolesiho nejslavnější duchovní dílo, které líčí bolest Panny Marie pod Kristovým křížem, doplnit prožití letošních Velikonoc. Živý přenos Velikonočního koncertu ze Slavnostního sálu olomoucké arcibiskupské rezidence bude k vidění na webu a facebooku Moravské filharmonie ve středu 8. dubna od 19 h.

„Jsme velmi rádi, že můžeme našim posluchačům v současné složité situaci přece jen nabídnout koncert k tomuto nejvýznamnějšímu křesťanskému svátku,“ říká Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc, a dodává, „věřím, že se nám výběrem skladby i jedinečností prostor, ve kterých bude předvedena, podaří s našimi posluchači a příznivci Velikonoce důstojně oslavit.“

Moravská filharmonie se tímto koncertem také připojuje ke Sbírce pro Česko organizované Charitou ČR. Sbírka pro Česko je určena na přímou finanční pomoc lidem, kteří kvůli pandemii onemocnění COVID-19 a s tím spojenými vládními opatřeními přišli o peníze nutné k zajištění základních životních potřeb. Vybrané peníze budou použity na přímou pomoc lidem v nouzi, v kritické životní situaci, dětem a matkám s dětmi, těžce nemocným, lidem bez domova a bez přístřeší, opuštěným nebo starým lidem, kteří se v této výjimečné situaci ocitli v tísni.

Více informací o Gaudio kvartetu

Gaudio kvartet tvoří zčásti členové Moravské filharmonie Olomouc a zčásti externí hráči. Historie tohoto souboru sahá do roku 2018 a jak vyplývá i z jeho názvu, hraje především pro radost (GAUDIO = latinsky radost) a z lásky k hudbě. Za dobu své existence soubor vystupoval na mnoha vánočních a adventních koncertech, věnuje se i beneficím. Ke spoluúčinkování často zve také další umělce, s některými pak spolupracuje pravidelně. Gaudio kvartet hraje ve složení Lenka Černínová (1. housle), Jana Spáčilová ( 2. housle), Monika Pospíšilová (viola) a Kristýna Dvořáková (violoncello).

Více informací o Moravské filharmonii Olomouc

Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Za dobu své existence si Moravská filharmonie Olomouc vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár: věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

Slavnostní sál (Slavnostní dvorana) byl opatřen bohatou štukovou výzdobou po požáru v roce 1904. Obnovu sálu realizovala přední štukatérská firma olomouckého sochaře, štukatéra a medailéra Josefa Hladíka. V čele sálu se ve štukovém rámu nachází obraz představující olomouckého arcibiskupa a kardinála Rudolfa Jana Habsburského (1819-1831), který se zasloužil o rozvoj kultury a vzdělanosti v Olomouci (obnovení olomoucké univerzity, vybudování městského divadla, zřízení městských sadů, založení dnešních Vítkovických železáren). Pohřbený je v kapucínské hrobce ve Vídni, srdce však je uloženo v dómské kryptě v Olomouci. Kardinál Rudolf Jan miloval hudbu, od dětství hrál na piano a komponoval. Byl žákem a později mecenášem slavného hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena. V arcibiskupské rezidenci zavedl pravidelné koncerty pro veřejnost.

„Hned od počátku cesty po Indonésii a ponejvíc směrem dál na východ od Jávy jsme spolu s režisérem Jirkou Novákem chtěli koupit jakýkoliv pozemek, abychom si ztloukli alespoň jednoduchou dřevěnou boudu a mohli se v budoucnu vracet. Teď v březnu, přesně rok po našem natáčení, jsem do Indonésie chtěl vzít celou svoji rodinu. Virus nás ale zastavil. Vezmu je tam až to půjde, abych jim ukázal a sám zase zažil, jak může tolik lidi a tolik náboženství žít pod jednou střechou. Několik tisíc ostrovů a ostrůvků a rozdílných kultur, které spojuje neskutečný optimismus a tolerance,“ říká průvodce pořadem Roman Zach, který si při natáčení vyzkoušel práci v barvířské dílně i na čajové plantáži. Poznal, jak se žije s varany, zúčastnil se tradičních oslav lovců lebek a zatančil si rituální tanec.

Šest provázaných epizod a šest tisíc kilometrů po ostrovech Jáva, Bali, Lombok, Komodo, Flores a Alor skýtá rozsáhlý prostor pro skutečné poznání jižní části Indonésie. Nedílnou součástí nového cestopisu jsou i dobrodružné zážitky při samotném cestování, obzvláště v odlehlejších částech země. „Rozhodli jsme se pro ostrovní zemi, která nabízí neuvěřitelnou pestrost a takřka nekonečné množství témat. Bez nadsázky lze říci, že každý z ostrovů ukáže jiný typ přírody a především zvyků, tradic, kultur a způsobů života. Zároveň jde o zemi, kde stále přetrvávají tradiční hodnoty, což je pro ‚tápající‘ Evropany, kteří se potýkají se ztrátou identity, velmi přitažlivé téma,“ vysvětluje režisér Jiří Diarmaid Novák a dodává: „Právě hledání ztracených hodnot a tradičního způsobu života je také hlavním motivem celého cyklu. Vedle cestopisného vyprávění podnikáme i jakousi symbolickou cestu ke kořenům civilizace a prostřednictvím putování hledáme cestu k sobě samým, pátráme po odpovědích, které moderní a do značné míry zmatená západní civilizace stále častěji hledá.“

scénář a režie: Jiří Diarmaid Novák // dramaturgie: Bára Kopecká // kamera: Vojtěch Vančura // výkonný producent: Roman Blaas // kreativní producentka: Martina Šantavá // průvodce pořadem: Roman Zach

Upoutávku k novému cyklu naleznete pod tímto odkazem: https://we.tl/t-BRM8kOYkEG