Co se děje

Nepřetržitě na cestách mohou posluchači tohoto Ira se srdcem na dlani potkat na pódiích v klubech po celé Evropě, stejně tak jako například na vyhlášených festivalech jako Donauinselfest. S nově vycházejícím, již čvrtým albem, míří Shane poprvé do Prahy. Pro svůj český debut si vybral vyhlášenou Balbínovu poetickou hospůdku, která mu svým géniem loci učarovala. A tak 25. července večer pražské Vinohrady rozezní irské melodie a nenapodobitelná poetika.

Na svém novém albu Born From Tradition Shane Ó Fearghail nyní, víc než kdy dřív, naslouchá volání své irské krve. Posluchači se tak kromě procítěné autorské tvorby mohou těšit i na známé irské balady s nádherným sentimentem. Deska vznikala v Rakousku za účasti mnoha hostů a je výsledkem dlouholeté touhy po návratu ke kořenům.

 

Velkoformátové grafické listy zaznamenávají nejen podkrkonošskou krajinu, rodnou chalupu Jaroslava Skrbka či Antala Staška, ale i rodinné portréty rodičů, manželky a několik ženských aktů, které nezapřou umělecký vliv Maxe Švabinského.

Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest, na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku.

Premiéra Švandy dudáka se na scéně U Ježíška uskutečnila vloni 29. 6. Autory adaptace Tylova Strakonického dudáka jsou režisér Marek Němec a dramaturg Jiří Janků. Titulní role muzikanta, který hledá ve světě štěstí a slávu, byla pro herce Ondřeje Rychlého velkou výzvou – musel se totiž naučit hrát na dudy. „Bylo to náročné, ale myslím, že vloni se mi už během repríz podařilo v hraní zlepšit. Letos jsem na dudy začal trénovat asi před měsícem a hodně mě to baví, tak se vší pokorou věřím, že to bude ještě o něco lepší než vloni,“ řekl Ondřej Rychlý.

Na scénu Divadelního léta se spolu s ním v obnovené premiéře vrací Eliška Hanušová jako Švandova milá Dorotka, Martin Písařík v roli Vocilky a Michal Štěrba jako Švandův věrný přítel Kalafuna, v dalších rolích pak Jana Kubátová, Klára Krejsová, Tomáš Karger, Bronislav Kotiš, Antonín Procházka ml. nebo David Kubát. Chybět nebude ani skupinka romských dětí, které představují početnou rodinu Kalafunových, a v rámci představení se v menších rolích objeví i mladí amatérští herci a herečky. „Od počátku našeho festivalu se snažíme otevřít Divadelní léto mladým lidem, které zajímají různé divadelní profese, a umožnit jim jako brigádníkům či stážistům tuto práci poznat. Několik z nich již úspěšně zamířilo na umělecké školy,“ upozornila ředitelka Divadelního léta Marcela Mašínová.

Novou formou spolupráce s mladými umělci je rezidenční pobyt, který Divadelní léto letos v červenci poprvé otevřelo v umělecké dílně PaNaMo v Partolticích u Nepomuka. Výsledky práce studentů DAMU uvidí návštěvníci festivalu od 25. do 27. 7., kdy se U Ježíška odehraje nově vzniklá autorská inscenace Poslední zrnko písku. Režisérkou je Aminata Keita a dramaturgem Jaroslav Jurečka.

Festival nezapomíná ani na děti, už počtvrté pro ně od 20. do 24. 7. organizuje příměstský tábor se zaměřením na divadlo.

Aktuální informace najdou diváci na www.divadelnileto.cz a na FB.

Divadelní léto

13. ročník, 8. – 27. 7. 2020, U Ježíška 2711/7, Plzeň

Švanda dudák

podle hry Strakonický dudák od Josefa Kajetána Tyla (premiéra 29. 6. 2019)

obnovená premiéra v úterý 14. července 2020 ve 20.30

reprízy 15. - 19. července ve 20.30

Režie: Marek Němec, scéna: Agnieszka Pátá-Oldak, hrají: Ondřej Rychlý, Eliška Hanušová, Martin Písařík, Klára Krejsová, Michal Štěrba, Tomáš Karger, Jana Kubátová, Bronislav Kotiš, Antonín Procházka ml., David Kubát a další.

Kdysi dávno se v naší krásné zemi udály prazvláštní věci. Po mnoha letech nespravedlivého útlaku pozvedl lid svůj hlas a zbavil se nenáviděného zla. Nebylo to ovšem snadné - svět na nás zapomněl, a proto bylo třeba znovu všem připomenout, čeho všeho jsme my Češi schopni. Mnoho lidí se o to pokoušelo, ale marně. Až se objevil zcela nový hrdina. Jmenoval se Švanda a byl to muzikant.

Poslední zrnko písku

Činohra 16-20 (divadelní soubor studentů DAMU)

premiéra 25. července ve 20.30

reprízy 26. a 27. července ve 20.30

Režie: Aminata Keita, scénář: Aminata Keita, Jaroslav Jurečka a kol., scéna a kostýmy: Michal Spratek,

hrají: Jessica Bechyňová, Zuzana Černá, Kryštof Dvořáček, Michael Goldschmid, Jakub Svojanovský, Eliška Zbranková

Doprovodný program

Improzápas

8. července ve 20.30

Open Air Slam

9. července ve 20.30

PechaKucha Night vol. 32

10. července 20.20

První instalací letošního ročníku se stal bronzový Nosorožec v brnění od Jaroslava Róny, kterého můžeme potkat na pražském Jungmannově náměstí. Socha symbolicky poukazuje na nutnost světové ochrany zvířat z africké divočiny. Před budovou Skupiny ČEZ v Michli zase stojí socha Osvícení od Lukáše Rittsteina. Dvě křesla tvořící mozaika barevných kachliček od Alexandry Koláčkové zdobí Dětský ostrov na Smíchově, a kromě uměleckého zážitku mohou být také prolézačkou či lavičkou, stejně tak, jako socha Sedící postava, kterou autorka nainstalovala do vnitrobloku Novoměstské radnice. Piazzettu Národního divadla střeží socha s názvem Jesus Christ super stealth a na terase Mánesu můžeme vidět Kosmické dítě. Obě sochy jsou od Stefana Milkova. Z trávníku ve Vojanových sadech na Praze 1 ční tři Klecohlavy od sochaře Kurta Gebauera. Bronzový čtenář v křesle od Jaroslava Róny sedí na Náměstí Franze Kafky již od minulého ročníku festivalu.

Praha se dále může těšit na instalaci díla Martina Steinerta ve spolupráci s Goethe Institutem nebo dílo Johannese Pfeiffera ve spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti. U Nádraží Holešovice bude také umístěna socha Levitující postava od Jakuba Flejšara ve spolupráci s Dopravními podniky hl. m. Prahy.

Sochařská linka Sculpture Line letos kromě Prahy vede i do Brna, Ostravy, Plzně, Liberce, Olomouce, Hradce Králové, Pardubic, Broumova, Vratislavic nad Nisou, Dolních Břežan a Ratměřic.

Sochařský projekt pravidelně rozšiřuje umělecký potenciál a zvelebuje řadu měst po celé České republice. Obyvatelé i jejich návštěvníci se mohou těšit opět na avantgardnější a méně obvyklá díla renomovaných českých i zahraničních umělců. Instalace budou na jednotlivá místa umísťovány postupně v průběhu června. Festival oficiálně potrvá do konce září, některé sochy však zůstávají na svých místech i poté.  

Více informací včetně mapy, anotace jednotlivých soch i přehledu autorů budou k dispozici v průběhu léta na  www.sculptureline.cz.

Festival SCULPTURE LINE je nejrozsáhlejší akcí v České republice, která podporuje symbiózu sochařství a veřejného prostoru. Sculpture Line je dlouhodobý umělecký projekt, jenž instalací soch do veřejného prostoru rozšiřuje kulturní a umělecký potenciál dané lokality. Vnáší do ní emoce, dává jí novou tvář a ukazuje nové souvislosti. Jeho základní ideou je přiblížit současné umění všem bez rozdílu a napomoci veřejnosti socializovat veřejný prostor. Umělecká díla napřímo komunikují s kolemjdoucími. Zanechávají v nich estetickou i sociální stopu a přímo tak posouvají kvalitu života obyvatel měst i jejich návštěvníků. Festival se nesoustředí jen na centra a frekventovaná místa. Naopak instalace mimo hlavní tepny umožňují vytvořit nové optické dominanty a oživit i méně známá místa.

První ročník proběhl v Praze v roce 2015 a iniciovali jej sami umělci, kteří cítili přirozenou potřebu svá díla vytrhnout z víceméně sterilního prostředí galerie a nabídnout je širokému publiku. V uplynulých ročnících festivalu zaujala v Praze například pěti metrová socha bronzového opičáka s názvem King Kong Balls francouzského umělce Denise Defrancesca či klíčová socha Jiřího Davida REVOLUCE vytvořená z 80 tisíců klíčů, která byla nainstalovaná v zámeckém parku v Mikulově. Pozornost vzbudili Průzkumníci či obří Chobotnice vznášející se na hladině Vltavy nebo instalace významného současného britského sochaře, držitele Turnerovy ceny, Tonyho Cragga na náměstí Republiky.

„Pro mne samotného to byla nejenom nová výzva a zatěžkávací zkouška, jak citlivě vstoupit do veřejného prostoru, ale i jak zvládnout více jak 300m2 vertikálního obrazu z čtyřicetimetrové výšky. Před sedmi lety jsem na podobnou plochu maloval na magistrále na I. P. Pavlova, ale nohama na zemi. Tentokrát se vše odehrávalo ve velké propasti pode mnou,“ vysvětluje Patrik Hábl. „Jsem rád, že se taková kulturní událost, jako je Landscape festival, odehrává opět u nás na Žižkově. A vítám, že se Praha 3 bude moci pyšnit dílem renomovaného umělce Patrika Hábla, které zde přetrvá i po skončení letošního ročníku festivalu,“ dodává Pavel Křeček, radní pro kulturu a strategické plánování městské části Praha 3, která se na Landscape festivalu podílí od prvního ročníku. Vznik díla podpořilo hlavní město Praha a program Umění pro město, jehož garantem je Galerie hlavního města Prahy.

Patrik Hábl je žádaným autorem, který je zastoupen jak ve státních galeriích, tak soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Patří mezi nejviditelnější představitele české neštětcové malby své generace. Svými projekty budí posledních 5 let opakovaně pozornost nejen v Česku, ale i v zahraničí, například v Německu nebo Japonsku. Stal se prvním žijícím českým malířem, jehož díla se opakovaně objevují ve světovém výběru současného umění v nejprestižnější aukční síni Sotheby's. Háblovy prostorové instalace se nedávno staly součástí Paláce Drn a Paláce Špork (2017-18), postavené oceňovaným architektem Stanislavem Fialou.

Landsape festival láká na čtyři desítky nejrůznějších výtvarných děl, instalací a intervencí ve veřejném prostoru českých i zahraničních architektů a umělců. Jeho cílem je nejen zpestřit během letních měsíců městské prostředí, ale také upozornit na potenciál této městské části a ukázat možnosti zlepšování kvality života ve městech, včetně adaptačních opatření na změnu klimatu. Díky festivalu si obyvatelé i návštěvníci Žižkova mohou sestavit svůj vlastní park díky interaktivní instalaci amsterodamských NL Architects s názvem Puzzle park, který je inspirovaný legendárním žižkovským hlavolamem Patnáctka a na sídlišti v Žerotínově ulici si jej ještě leckdo pamatuje. Mohou ochutnat na Havlíčkově náměstí díky pítku s nanofiltrací Richarda Loskota okapovou vodu nebo se v parných dnech osvěžit u nových vodních prvků studentů Fakulty architektury ČVUT na rohu ulic Jeseniova a Prokopova a na náměstí Radost. Ty vybízejí nejen k osvěžení, ale také k úvahám nad zranitelností koloběhu vody. Atmosféru Kostnického náměstí v roce 1914 připomíná všemi barvami hrající instalace architekta Davida Vávry. Poblíž cyklostezky vedoucí bývalou Vítkovskou železniční tratí a Hrabovskou spojku je nově k dispozici nejen cyklistům nový interaktivní mobiliář odkazující svým tvaroslovím k železniční historii místa. Přes střechy zaparkovaných aut vede přímo před žižkovskou radnicí alternativní stezka francouzského umělce Benedeta Buffalina.

Festival Labdscape probíhá až do konce září a nabízí i bohatý doprovodný program přednášek, diskusí, workshopů, happeningů či výstav. Festival pořádá Galerie Jaroslava Fragnera za podpory městské části Praha 3. Více informací na www.landscape-festival.cz.

Projekt organizuje Galerie Jaroslava Fragnera ve spolupráci s Městskou částí Praha 3, za podpory – Magistrátu hlavního města Prahy, IPR Praha, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a NČA. Záštitu nad projektem převzal náměstek primátora hl. m. Prahy Ing. Petr Hlubuček, Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Do projektu se zapojily rovněž žižkovské galerie Galerie Atrium, Hunt Kastner Gallery, Nevan Comtempo nebo Galerie 35 m². Murály vznikají za podpory hlavního města Prahy a programu Umění pro město.

Letos se mimořádně s ohledem na vládní opatření dva koncerty uskuteční na začátku září. Ty naopak budou patřit výlučně zahraničním interpretům. Vystoupí německý soubor NeoBarock, polský hráč na violu da gamba Krzysztof Firlus a cembalistka Anna Firlus. „Při přípravě letošní dramaturgie jsme chtěli reagovat na aktuální situaci na kulturní scéně, proto jsme ve vyšší míře, než bývá pro festival obvyklé, spolupracovali s českými umělci a ansámbly,“ vysvětluje dramaturgyně festivalu Jana Semerádová. Program jednotlivých večerů je vždy připravený na míru festivalu, který tak každoročně v letní Praze nabízí poutavé a objevné exkurze do hudební historie na atraktivních místech. V letošním roce zvou pořadatelé posluchače například do zahrad zámku Troja, kostela Panny Marie Na Slovanech nebo kostela sv. Martina ve zdi.

Festival zahájí 23. července v kostele Panny Marie Na Slovanech koncert s názvem Meditatio. Program láká na duchovní moteta komponovaná pro francouzský královský dvůr v 17. století u nás méně frekventovaných autorů, jakými jsou Marc-Antoine Charpentier, Henri Du Mont nebo Pierre Méliton, v podání tří pěvců (Vojtěch Semerád, Ondřej Holub, Tomáš Král) za doprovodu bassa continua. Dále se mohou posluchači těšit na středověký repertoár ze španělských hudebních rukopisů v podání Hany Blažíkové a její románské harfy, zvukomalebné efekty a přírodou inspirované improvizace v interpretaci souboru Concerto Aventino pod vedením flétnisty Jakuba Kydlíčka anebo květinové inspirace v díle vášnivého zahradníka Georga Philippa Telemanna a jeho francouzských současníků. Prázdninovou část festivalu uzavře v kostele sv. Šimona a Judy sopranistka Hana Blažíková za doprovodu Collegia Mariana. Koncert s názvem Lilium mezi trním uvede posluchače do světa raně barokní hudby v Českém království a nabídne vytříbenou hudební virtuozitu v kontrastu s prostou, avšak působivou lyrickou poetikou strofických písní rytíře Adama Václava Michny z Otradovic. V září se pak příznivci staré hudby mohou těšit na virtuózní kusy pro violu da gamba a cembalo z pera polských a německých mistrů, které představí Krzysztof a Anna Firlusovi (Polsko). Bohatý repertoár věnovaný královně Kristýně I. Švédské, mimořádné osobnosti evropských dějin, přiveze německý soubor NeoBarock.

Online rezervace a předprodej vstupenek na všechny festivalové koncerty probíhá na www.letnislavnosti.cz a v síti Colosseum ticket.

Podtitulem 21. ročníku festivalu je „NOBILITAS“, koncerty tak budou sledovat urozenost, ušlechtilost, „nobilitu“ a její podoby v širokém slova smyslu, a také jak se měnila v průběhu času ve vazbě k evropské hudební kultuře. Koncerty se budou konat v sakrálních i světských historických prostorách hlavního města; ve dvou případech festival využije i nezaměnitelnou atmosféru zámeckých zahrad. Spojení šlechty a hudby v sobě zahrnuje nejen rovinu dvorské zábavy, ale také velice důležitou potřebu reprezentace a symbol ukotvení pozice v dobové společnosti. Tím se hudební produkce stávaly na jedné straně estetickou zálibou či projevem více či méně zapáleného hudebního mecenášství, na straně druhé nepřímým nástrojem politiky a vítaným prostředkem ke zviditelnění panovnického či aristokratického majestátu a jeho nedotknutelnosti. Tato rovina se promítá nejen do šlechtické hudební kultury raného novověku jako takové, ale také do námětů provozovaných děl.

Květina milosti

Čtvrtek 30. července bude v kostele sv. Martina ve zdi zasvěcen středověké hudbě, přesněji řečeno třem středověkým kodexům, které vznikly na Iberském poloostrově. Cantigas de Santa Maria, Llibre Vermell de Montserrat, Codex Las Huelgas – z nich vybrala Hana Blažíková nejkrásnější perly hudebního dědictví středověkého Španělska. Snoubí se v nich neobvyklá melodika s otiskem trubadúrské lyriky i gregoriánského chorálu, rytmika s nepřehlédnutelným arabským charakterem a vroucí mariánská úcta oslavující Pannu Marii.

Affetti dell’anima

3. srpna se v zahradě trojského zámku představí flétnista a znalec široké palety italských hudebních citů a výrazů Jakub Kydlíček se svým souborem Concerto Aventino. Společně představí mistry zejména 17. století a jejich promyšleně vystavěné, zvukomalebné a mnohdy dovádivé kousky. S. Rossi, D. Castello, M. Uccellini, J. van Eyck, G. Giamberti a další jejich kolegové uměli vyjádřit bolest, lásku, naději, smutek, radost, něhu, bojovnost i odhodlání... Rozmanitá hnutí mysli a srdce budou v hudebním vyjádření znít zblízka i zdálky a chybět v nich nebudou ani zvuky přírody.

Lilium mezi trním

6. srpna v kostele sv. Šimona a Judy uvede koncert Lilium mezi trním posluchače do světa raně barokní hudby v Českém království, a to v několikerém kontrastu. Vytříbená hudební virtuozita, nejen instrumentální, se setká s prostou, avšak působivou lyrickou poetikou strofických písní rytíře A. V. Michny z Otradovic. V 11 písních z České mariánské muziky projdeme životem Matky Boží v doprovodu H. I. F. Bibera, S. Capricorna či V. Albriciho. Pestře složený program dá nahlédnout do světa dobové zbožnosti a poezie i instrumentální bravury, představí skladatele usedlé i světoběžníky, Čechy i Italy – a ve vzájemném propojení, jako na barokním obraze s technikou temnosvitu, nechá vyniknout to nejlepší z jejich tvorby… Sopranistku Hanu Blažíkovou doprovodí rezidenční soubor festivalu Collegium Marianum.

Galantní dialog

3. září se v Zrcadlové kapli Klementina představí hráč na violu da gamba Krzysztof Firlus a cembalistka Anna Firlus. Kromě Ch. Podbielského, M. Kamieńského a C. F. Abela zazní i hudba J. S. Bacha. Mnohé ze skladeb budou uvedeny v české premiéře, zejména pak sonáty C. F. Abela, lipského žáka velkého Bacha, které byly objeveny v poznaňské Univerzitní knihovně až velmi nedávno: vyjevují Abela jako mistra virtuózního, imaginativního, a právě galantního…

Pallas nordica

Pondělí 7. září se v Císařském sále zámku Troja rozezní hudba věnovaná švédské královně Kristýně I. Jedna z nejzajímavějších, nejvzdělanějších a nejrozporuplnějších postav evropských dějin 17. století za sebou zanechala výrazné múzické stopy. Vydáme se po nich s vynikajícím německým souborem NeoBarock, který nabídne známé mistry jako A. Scarlattiho, J. H. Schmelzera nebo A. Corelliho, ale také skladatele neznámé, ovšem pozoruhodné, jakými jsou například V. Albrici, pochovaný v Praze, který pracoval přímo pro královnu Kristýnu, nebo J. Schop z Hamburku, jehož skladby se hrály během oslav Vestfálského míru (1648), na němž se Kristýna také podílela.

Následující den po koncertě se budou členové ansámblu NeoBarock věnovat zájemcům z řad hráčů na barokní housle, violu a cembalo i řad široké veřejnosti během půldenního workshopu zaměřeného na instrumentální hudbu německého baroka.

Slavnostní zahájení putovní výstavy se za hojné účasti veřejnosti a speciálních hostů odehrálo 24. června v pražském kulturním klubu Kabelovna. „Je to báječné. Je tu spousta lidí. Přijela dokonce Česká televize,” reaguje jedním hlasem skupinka usměvavých autorek obrazů, které na vernisáž přijely spolu se svými vychovatelkami a dalšími kamarády. Popisky jejich obrazů naznačují celkovou atmosféru výstavy: „Tři slunce. Úsměv pod rouškou. Žebřík do nebe. Těším se do školy. Cesty. Otevřená náruč. Těším se na mého kamaráda...” Výstavu zahájila Bet Orten, úspěšná umělecká fotografka. Z její úvodní řeči bylo zřejmé, že upřímně oceňuje působení organizace Dobré víly dětem i kvalitu vystavených obrazů. „Já už tady svého favorita mám. Je to obraz od malé Natálky,” upozornila Bet Orten na obraz Otevřená náruč. A dodala, že jde o nádherné čisté dílo, za kterým stojí autorka, která ještě nemá ani tři roky. 

„Chceme veřejnost upozornit na zásadní a dlouhodobý problém ústavní péče, kterým je citová deprivace a izolace dětí v dětských domovech. Jde o problém, který se v době karantény prohloubil, my však víme, že  je aktuální a palčivý i dnes,” vysvětluje Tereza Šindlerová z organizace Dobré víly dětem, která výstavu zorganizovala. „Dětem z domovů, které jsme před karanténou pravidelně navštěvovali, jsme v reakci na restrikce spojené s onemocněním COVID-19 darovali výtvarné potřeby,“ doplňuje Angelika Nevěřilová, zakladatelka organizace. Malířská plátna, štětce a barvy tak díky Dobrým vílám dorazily do domovů v Mladé Boleslavi, Krnsku a Novém Strašecí. 

Nezisková organizace tímto způsobem reagovala na fakt, že v dětských domovech byly během karantény zakázané návštěvy, omezené byly také vycházky a pobyty dětí doma. Restrikce se týkaly i osobního kontaktu dobrovolníků, kteří do domovu docházejí, aby dětem pomohli s doučováním či jim byli citovou a sociální oporou. Zaměstnanci dětských domovů měli plné ruce práce, aby obstáli i v rolích, které dočasně převzali po učitelích, rodičích a dobrovolnících. „U nás má jeden vychovatel na starosti osm dětí různého věku a z různých škol,“ vysvětluje Saša Krško, ředitel Dětského domova Nové Strašecí. A popisuje nelehkou situaci z doby karantény, kdy vychovatelé vedle svých běžných funkcí museli zastávat i role učitelů.

Výstava „Na co se těším, až karanténa skončí” je nyní k vidění v Observatoři Žižkovské televizní věže v Praze. Během následujících týdnů se bude stěhovat do prostoru žižkovského Prohibition baru, na Novoměstskou radnici nebo do pražského Divadla Dobeška. Jednotlivé obrazy provázejí i krátké texty, které osvětlují problém sociální izolace a citové deprivace dětí žijících v ústavní péči.

Dobré víly dětem, z.s. je nestátní nezisková organizace věnující se dětem ve třech dětských domovech, pěstounských a neúplných rodinách převážně ve Středních Čechách a v Praze. Už pátým rokem dobrovolnice a dobrovolníci z této organizace pomáhají stovce dětí zejména tím, že s nimi tráví čas a dávájí jim pozornost a lásku. 

Dobré víly dětem z.s. www.dobrevily.cz, FB: www.facebook.com/dobrevily, IG: @dobrevilydetem

Expozice je složena z fotografií věnovaných Archivem Barrandov studia a.s. a soukromými sběrateli i samotnými kameramany. Výstava bude k dispozici veřejnosti od 17. července do 11. srpna v exteriéru na náměstí Míru v Praze a dále od 12. srpna v Brně a od 3. září na Filmovém festivalu ve Zlíně. V listopadu ji pak bude možné zhlédnout ještě jednou, a to v parku zámečku Portheimka v Praze 5.

Vernisáž přístupná veřejnosti se na náměstí Míru uskuteční v pátek 17. července od 17.30 hodin. Její součástí bude i společenská událost FITESPARTY, na které vystoupí
režisér Petr Zelenka a bude komentovat nutnost spolupráce kameramanů s režiséry, a dále bude pokřtěna kniha Česká kameramanská škola, již Asociace vydává k tomuto
významnému jubileu. O hudební zpestření akce se postará nejen skvělý hudebník, ale i vystudovaný kameraman Jiří Stivín. Výstava se koná pod záštitou městské části Praha 2 a místostarosty pro oblast kultury a sportu, pana Ing. Jaroslava Šolce.

Asociace českých kameramanů si v roce 2020 připomíná 100. výročí od vzniku prvního kameramanského sdružení Klubu Českých Kino Fotografů K.Č.K.F., který byl založen dne 17. července 1920. Prvním předsedou byl kameraman Václav Münzberger. Od roku 1936 založili kameramani Kameramanský odbor při Československé filmové unii (KS ČsFU), který pracoval pod vedením Karla Degla až do doby krátce po skončení druhé světové války. Za komunistického režimu kameramani směli být organizováni pouze prostřednictvím revolučních odborů. 5. ledna 1990 po demokratických změnách bylo založeno Sdružení českých filmových kameramanů (SČFK), které bylo v roce 1992 přejmenováno na Asociaci českých kameramanů (AČK). Prvním prezidentem byl kameraman Josef Hanuš, Asociaci dnes vede kameraman prof. Marek Jícha.

AČK zpočátku sdružovala především kameramany pracující s filmovou technologií. Televizní kameramani si založili nejprve vlastní organizaci v rámci Československé televize a po roce 1993 (kdy se mírumilovně rozdělil Československý stát na Českou a Slovenskou republiku) již České televize pod jménem Asociace televizních kameramanů (ATK), která se nakonec sloučila s AČK. Čeští kameramani tedy pracovali v průběhu 100 let nepřetržitě, ale pod různými jmény: K.Č.K.F. – KS ČsFU – KS ČMFÚ – KS – SČFK – SFILK – ATK – AČK, protože rovněž stát, ve kterém žili, měnil často svůj název: Československá republika (1918–1938), Protektorát Čechy a Morava (1938–1945), Československá republika (1945–1960), Československá socialistická republika (1960–1990), Česká a Slovenská federativní republika (1990–1992), Česká republika (1993).

Asociace českých kameramanů se proto hlásí k tradici Českého Klubu Kino Fotografů. V tomto spojení je druhou nejstarší asociací na světě. O rok dříve v roce 1919 se ve Spojených státech malá skupina kameramanů dohodla a založila první profesionální organizaci filmového průmyslu – American Society of Cinematographers (ASC). Došlo k tomu sloučením dvou starších klubů, Cinema Camera Club z New Yorku a Static Club of America z Los Angeles. Sídlo měli v Hollywoodu a snažili se o rozvoj umění a vědy kinematografie a spojování kameramanů za účelem vlastní propagace. Stejný program mají dodnes všechny kameramanské asociace na celém světě. Prvenství tedy patří
ASC a čeští kameramani jsou v pořadí druhou asociací na světě a první v Evropě.

http://www.ceskam.cz/