Co se děje

Královéhradecký kraj zatraktivní celkem čtyři nové rozhledny. Po rozhledně na Velké Deštné, která je nominována v soutěži Stavba roku Královéhradeckého kraje, se návštěvníkům otevřely také rozhledny v Olešnici v Orlických horách a ve Vysoké Srbské. Na Novém Hrádku pokračuje montáž nové rozhledny na tubus bývalé větrné elektrárny. Oba sousední státy spojil obnovený Jánský most v Neratově a orientaci návštěvníkům usnadní dvě nová informační centra.

„Na předfinancování projektu na výstavbu rozhledny na Feistově kopci poskytl Královéhradecký kraj obci Olešnice v Orlických horách v loňském roce půjčku ve výši tři miliony korun. Jsem rád, že jsme tak přispěli k realizaci této stavby,“ říká hejtman Jiří Štěpán s tím, že hlavním úkolem kraje, coby jednoho z partnerů, bylo zajištění turistického značení na svém území a zpracování mapových podkladů celého česko-polského území zapojeného do projektu.

 „Projekt Česko-polská Hřebenovka – východní část navazuje na předchozí česko-polské projekty, v rámci kterých již bylo v našem kraji několik rozhleden, vyhlídkových míst a informačních center postaveno. Jedná se třeba o rozhledny Žernov, Čáp u Teplic nad Metují, Na Signálu u Horní Radechové, Eliška u pevnosti Stachelberg, vyhlídkové místo v Broumově nebo o informační centra v Broumově, ve Vrchlabí nebo na Kuksu,“ připomíná krajský radní pro oblast regionálního rozvoje, dotací a cestovního ruchu Pavel Hečko.

Celkový rozpočet projektu je přes 3,5 milionu EUR, tedy zhruba 90 milionů korun. Z toho 85 % nákladů pokrývá dotace z programu Interreg V-A ČR-Polsko, navíc 5 % nákladů českých partnerů pokrývá dotace ze státního rozpočtu ČR. Vedoucím partnerem projektu je sdružení Euroregion Glacensis.

Česko-polské přeshraniční programy již mnoho let výrazně přispívají k rozvoji Královéhradeckého kraje, zejména jeho příhraničních oblastí. Dotační prostředky začaly proudit ještě před vstupem České republiky a Polska do Evropské unie, od vstupu do EU se využívá již třetí přeshraniční program, následující se připravuje. Např. v programu Interreg ČR-Polsko bylo na území Královéhradeckého kraje v programovém období 2007-2013 podpořeno 100 velkých projektů a 320 mikroprojektů s evropskou dotací přes 2,4 miliardy korun. V současném programovém období 2014-2020 bylo v Královéhradeckém kraji doposud podpořeno 70 velkých projektů a 180 mikroprojektů s evropskou dotací přes 2,1 miliardy korun.

Uchazeči o evropské dotace v rámci přeshraničních programů mohou získat informace o stávajících možnostech v programu Interreg V-A ČR-Polsko 2014-2020 a rovněž informace o připravovaném programu Interreg ČR-Polsko 2021-2027 na oddělení evropských grantů Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (Ing. Roman Klíma - tel. 495 817 492, e-mail rklima@kr-kralovehradecky.cz).

„Nápad založit pojízdnou knihovnu jsem dostala už v minulém roce, když jsem studovala život a dílo Boženy Němcové. Ta si často psala s vydavateli, aby posílali vybrané knihy tam, kde knihkupectví nemají, a zajišťovala tak spojení mezi vydavateli a čtenáři i odbyt jejích Pohádek. Minulé léto mi ale nepřálo, takže jsem s knihovnou vyjela teprve letos. Díky tomu jsem ale měla více času na přípravu a shánění knížek,“ vysvětluje provozovatelka knihovny Ilona Machová.

Na korbě pojízdné knihovny si čtenáři mohou půjčit knihy klasických českých autorů. Nechybí samozřejmě Božena Němcová, bratři Čapkové, Neruda, Hálek nebo Petr Bezruč. Pro děti veze výběr pohádek i omalovánky. A nechybí ani pár časopisů. Machová by knihovnu ještě ráda doplnila o více titulů ze současné české produkce.

Knihy, které Divá bába vozí, pocházejí převážně z třídění rodinných knihoven, vyřazené kusy z knihoven veřejných nebo od fanoušků projektu. Některé nové knížky ale také věnovala některá vydavatelství, kterým se záměr líbil.

Půjčování funguje jednoduše: zájemce se staví u pojízdné knihovny, vybere si z vozíku, co se mu líbí, a do smluvené doby zase vrátí. Knížku může ohodnotit zápisem do „pamětní knihy“. Půjčení je zdarma a čtenář může projekt podpořit zakoupením originální záložky.

Místa, na kterých pojízdnou knihovnu najdete, zveřejňuje Ilona Machová na facebooku Divé báby. Aktuálně vyjednává o návštěvě vytipovaných koupališť. Dva termíny na konci srpna už jsou ale potvrzené – 29. 8. ji potkáte v Babiččině údolí, 30. 8. na Rozkoši.

„Doporučuji zájemcům, aby sledovali moji trasu na FB Divé báby, protože mám sice už naplánované termíny, ale počasí může hodně změnit. Předpokládám, že každý týden se podívám alespoň na jedno místo, ráda bych ale vyjela i vícekrát. Proto doufám, že mi počasí bude přát ještě v září,“ dodává Machová.

Přední český fotograf Karel Cudlín bývá poměrně častým hostem Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Pravidelně tu vedl fotografický workshop a prezentován byl i v několika doprovodných výstavách LFŠ. Na letošním již 46. ročníku se však vůbec poprvé představí také v hlavní budově Slováckého muzea. Výstava je součástí doprovodného programu sekce Současnost Terra festivalis: Izrael. Zachycuje proměny krajiny a společnosti od Sinaje po Golany za posledních více než dvacet let. Nejen pro návštěvníky Letní filmové školy ji připravilo Slovácké muzeum ve spolupráci s autorem a Asociací českých filmových klubů.

„Karel Cudlín je vynikající český fotodokumentarista a jediný český fotograf, který věnuje Izraeli svoji pozornost soustavně, nikoli pouze v rámci jednoho časově ohraničeného projektu,“ charakterizuje autora Milada Frolcová, kurátorka z Galerie Slováckého muzea. „Jeho fotografie z cest po Izraeli nejsou místopisné záznamy okořeněné pitoreskními motivy blízkovýchodní reality ani politické reportáže. Nemají jednotící téma. Nesledují určitý předem daný program. Vznikají spontánně z čirého zájmu o dění, bez agendy, očekávání a ambicí vkládat do obrazu více, než může přinést momentální situace, ať už se odehrává v prostoru města, v poušti nebo na pláži,” dodává Michaela Sidenberg, autorka doprovodného textu k výstavě.

Vystavená kolekce čtyř desítek černobílých fotografií obsahuje starší práce, které jsou díky fotografickým i beletristickým publikacím dnes již ikonami, ale také zcela neznámé záběry, z nichž řada vznikla teprve nedávno.

Po slavnostní vernisáži s účastí Karla Cudlína v neděli 9. srpna v 15.00 hodin bude ve slavnostním duchu otevřen ve stálé expozici Slovácko také projekt LFŠ s názvem Intervence#23. O realizaci se postarala společnost Jindřicha Chalupeckého a prezentováno je současné vizuální umění v kontextu negalerijních institucí. Instalace děl současných umělců dokládá živé vazby dnešních mladých tvůrců k lidové kultuře. Mnozí z ní čerpají inspiraci, pokud jde o motivy, techniky a vizuální elementy, mnozí ji pak zároveň také vědomě reflektují jako téma osobního i společenského kulturního dědictví, které je v mnoha ohledech potřeba chránit a zároveň také kriticky zkoumat.

Karel Cudlín / Izrael

Hlavní budova, Smetanovy sady 179, Uherské Hradiště. Zpřístupnění pátek 7. srpna, vernisáž neděle 9. srpna v 15.00 hodin.

Výstava potrvá do 1. listopadu.

Intervence #23

Hlavní budova, Smetanovy sady 179, Uherské Hradiště. Zpřístupnění pátek 7. srpna, vernisáž neděle 9. srpna v 15.30 hodin. Projekt potrvá do 27. září.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

Nízkonákladový filmový projekt si kladl za cíl hlavně pobavit nejen tvůrce samotné, ale také diváky a fanoušky bondovek. Natáčení probíhalo od roku 2014 v italském Toskánsku – v městečku Poggibonsi a ve Florencii, v několika lokacích v Praze a v okolí hory Říp. Některé scény byly natáčeny a foceny pod vodou. Obsazení je opravdu mezinárodní – ve filmu si zahráli herci z Itálie, Kuby, Španělska a samozřejmě také z Čech. Premiéru bude mít film v kině Ponrepo na konci srpna. Poté bude k vidění nejen na stránkách www.emd-production.com/movie, ale také na kanálech youtube a vimeo.

„Natáčení bylo náročné. V letním horku jsme točili v rozpáleném Toskánsku, některé scény z italských dálnic jsme točili v plném provozu na českých dálnicích v okolí Řípu a bez dechu jsme natáčeli některé scény pod vodou v bazénu fotografky Alice Bochňákové. Celý štáb se ale dobře bavil – jsme dobrá parta a hlavně jsme si to jeli do Itálie užít,“ řekl Milan M. Deutsch.

„Máme samozřejmě řadu vtipných historek z natáčení. Jako když nás po nočním natáčení v městečku Poggibonsi chtěla zajmout místní policie, protože nás v jednom autě jelo 6 a v kufru jsme měli – naštěstí falešné – zbraně,“ dodává s úsměvem režisér Theodor Hoidekr. „Vše ale dobře dopadlo. Když policisté zjistili, že točíme film o jejich městečku, hrdě nás popustili s tím, že se těší na premiéru“.

Příběh filmu si bere na mušku klasické „bondovky“. Hlavní anti-hrdina, Agent 00, je trochu nešikovný zaměstnanec britských tajných služeb, který dlouho neměl žádnou práci. Když mu přijde zadání dojet do Palerma a zabít šéfa italské mafie, s radostí se vydává – autem – na cestu. Doprovázejí ho dvě bezpečnostní agentky – Martini a Bellini. 30ti minutový snímek má formát vyprávění a kombinuje prvky filmové a komixové. Obrázky pro film nakreslil úspěšný výtvarník Jakub Dušek a originální píseň „Water“ složil a nazpíval Václav Tobrman. Režie se ujal úspěšný divadelní režisér Theodor Hoidekr, pro kterého šlo o filmový debut. Theodor vede úspěšné černé divadlo HILT, které nedávno uspělo na mezinárodní divadelní olympiádě v Indii. V hlavní roli se představí Milan Matyáš Deutsch, který má za sebou hlavní role v 8 divadelních hrách a 4 filmech. Televizní a rozhlasová moderátorka Štěpánka Duchková si zahrála roli šéfky tajných služeb „Judy Bench“. Agenta Negroniho ztvárnil Kubánec Pedro F. Pérez a italskou „madrinu“ charismatická Rafaella Sinisi.

Agent 00 je pilotní projekt produkční společnosti EMD production, která vznikla před 6 lety jako divize úspěšné komunikační agentury EMD consultants. Jejím cílem je tvorba, produkce a propagace filmu, divadla a hudby. Od svého vzniku má již za sebou tým EMD production několik úspěšných projektů. V divadelním světě to byl muzikál Voda živá (SEMAFOR, 2019) a Červený Kukiš (MANA, 2017). Na hudebním poli produkoval tým EMD písně Martině Balogové a Eleny Sonenshine a vydal také nové CD „Česky“ Milana M. Deutsche. V oblasti filmu je Agent 00 pilotním projektem, který následuje po krátkém filmu Simiana Coatese a Veery Ipser THE DRIVE, na kterém se tým EMD podílel nejen produkčně, ale také autorsky.

Více informací naleznete na www.emd-production.com/movie.

Hradec Králové a jeho nejbližší okolí je archeologicky známé a významné, a to z pohledu nálezů chronologicky úplně nejstarších, tedy paleolitických. Stále ale přibývají nálezy z lokalit, odkud doposud známé nebyly. Vyjma vlastních aktivit za to Muzeum východních Čech vděčí i amatérským badatelům z řad veřejnosti.

Díky nově předaným nálezům od pana Petra Křížka totiž byla objevena nová paleolitická lokalita v místě, kde doposud žádné takto staré nálezy známé nebyly. Učinit podobný objev přitom není zase tak obtížné, stačí se pouze dívat po těch správných kamenech, které jinak do hlíny na polích viditelně nepatří. I to by mělo být jednou z částí plánovaného školení pro amatérské spolupracovníky, které je naplánováno na 12. září letošního roku.

Předané nálezy tvoří dva artefakty. Prvním z nich je tzv. jádro, tedy kus suroviny, ze kterého byly odbíjeny jednotlivé čepele a úštěpy. Právě ty potom pravěkým lidem sloužily jako vlastní pracovní nástroje. Jádro z Pardědubu není nijak zvlášť velké, měří jen asi 3 cm. I to ale lovcům a sběračům ve starší době kamenné stačilo. Druhý z nálezů je již větší, jeho délka je zhruba 5,5 cm. „Jedná se o tzv. dekortikační úštěp. Jeho účelem bylo z celého původního valounu suroviny odstranit tvrdou a pro výrobu nástrojů nepoužitelnou kůru tak, aby pro další štípání zbyla už jen „čistá“ surovina, tedy vlastní jádro. Náš úštěp z Pardědubu má proto celou jednu stranu pokrytou kůrou, zatímco ta druhá je naopak bez jakýchkoli stop po tomto prvku. Ačkoliv se tedy ani v jednom případě nejedná o hotový nástroj, jako je například hrot oštěpu, svědčí tyto artefakty o zpracovávání kamenné suroviny a výrobě artefaktů na této lokalitě“, říká k nálezům archeolog MVČ Mgr. Petr Čechák, Ph.D.

Zmíněná surovina je v případě obou nálezů stejná, jedná se o tzv. silicit glacigenních sedimentů, jinak také lidově zvaný pazourek. Tento kámen se původně vyskytoval pouze v oblasti Baltského moře, nicméně v dobách ledových byl působením ledovce přesunut až do dnešního Polska a okrajově i na naše území. Pazourek byl jako velice kvalitní surovina využíván paleolitickými a mezolitickými lovci a sběrači, ale jeho obliba pokračovala i nadále a objevuje se i v souborech zemědělských populací. Jeho přirozená barva je šedá až téměř černá, nicméně v případě nálezů z Pardědubu je naopak sytě bílá. Tomuto jevu archeologové říkají patinace a pro paleolitické pazourkové nálezy je velice typický. Působením klimatických vlivů v dobách ledových totiž docházelo ke změně barvy původně šedého pazourku, který tak začal bělat. Někdy je tato bílá barva spíše jen slabším povlakem, jindy (jako právě v případě Pardědubu) je naopak sytá a nezřídka dokonce žlutá.

„Že jde skutečně o důležité objevy, dokládá jejich osamocenost v této oblasti. Další nejbližší pozůstatky lovců a sběračů, tentokrát ale výrazně mladší (jedná se o období mezolitu) pochází z polohy mezi Smiřicemi a Skalicí a od nálezů z Pardědubu jsou vzdálené přes 1,75 km vzdušnou čarou. Pokud bychom hovořili pouze o nálezech podobně starých, paleolitických, museli bychom se vypravit až do přes 3 km vzdálených Předměřic“, dodává k tomu  archeolog Petr Čechák.

Díky novému objevu těchto dvou artefaktů je ale jasné, že i tato část východních Čech byla v paleolitu lidmi obývána.

Autorčino tvůrčí soužití s těmito dravými a zároveň magickými zvířaty se vyvíjí od realistických záběrů po abstrakci, která volně naznačuje vlčí pohled na svět. Ve všech etapách její práci dominuje silný emoční náboj a výrazná, až světelná barevnost. Nedílnou součástí pláten vrstvených a proškrabávaných zároveň, jsou také expresivní poznámky, které mění tradiční obrazy v osobní mentální mapy. Její výjimečné zacházení s obrazem dokládá i to, že některá svá „vlčí“ plátna umisťuje do nepřístupných míst beskydských lesů, kde je nechává i několik týdnů zvěři i přírodním podmínkám na pospas. Jejich osud pak dokumentuje prostřednictvím fotopastí. Výstavu doprovází katalog s textem kurátora výstavy Radka Wohlmutha.

Výstavu Vlčina Lenky Černoty v holešovické Bold Gallery na adrese U Měšťanského pivovaru 6a v Praze 7 je možné navštívit do 26. září. Více informací na www.boldgallery.art a www.facebook.com/boldgalleryprague/.

„Lenku Černotu pokládám za výjimečně talentovanou autorku a její nevídaně autentické, a přitom hluboké sepětí s přírodou mne fascinuje. Jsem moc rád že tuto skvělou malířku, můžeme v naší galerii komplexně představit,“ říká zakladatel Bold Gallery a také majitel aukčního domu Arcimboldo Oldřich Hejtmánek. Lenka Černota našla podle všeho unikátní klíč k tomu, jak ve svém díle spojit kultivovanost se živočišností, rozum s emocemi, analytické vidění se spontaneitou. „Co do toho dáš, to tam je,“ říká malířka, která svoje velkoformátové obrazy vytváří většinou přímo rukama, kdy zapojení celého těla do práce s vrstvením barev na plátně přirovnává k rituálu hnětení těsta. Menší formáty, skici a malování štětcem představují protipól, jistý odstup, popis nebo komentář pocitů a situací. Hluboký vztah k přírodě a téma vlka, provázející její tvorbu posledních několika let, přivedly umělkyni k originální reakci na koronavirové restrikce: „Kde jinde bych mohla vystavit obrazy než v lese. Zvířata jsou skvělí a bezcenzuroví diváci,“ vysvětluje Lenka Černota s úsměvem, a dodává: „Fotopasti díky rodinnému zázemí znám, ale až v karanténě mne napadlo, že před ně dám obrazy“.

Pro své celoživotní úzké sepětí s přírodou našla Lenka Černota přirozený základ v myslivecké rodině, kde vyrůstala. V tvůrčí cestě jí však pomáhá i netypicky rozsáhlé vzdělání v několika oborech. Vedle pražské AVU dokončila také doktorandské studium na VŠB - Technické univerzitě v Ostravě, kde vyvinula originální způsob přípravy pigmentu z odpadních metalurgických materiálů, na nějž získala patent. Studovala čtyři roky multimédia a sochařství na Akademii v polském Krakově a vysoce si cení i bakalářského titulu z Fakulty restaurování Pardubické univerzity. Ateliér nástěnné malby a sgrafita v Litomyšli jí, dle vlastních slov, poskytl kvalitní průpravu nejen v technických dovednostech.

Bold Gallery, umístěná na pomyslné spojnici mezi Trafo Gallery a DOXem dotváří obraz pražských Holešovic jako nejvýznamnějšího pražského art districtu. Renomovaný galerista Oldřich Hejtmánek, jehož aukční dům Arcimboldo se donedávna věnoval zejména starým mistrům a umění z oblasti Asie, se zde zaměřuje na tvorbu současných umělců napříč generacemi, někdy nesnadno zařaditelných solitérů, kteří zviditelňují a tematizují některé z více či méně skrytých podob současného světa.

Eva Horáková (* 9. 7. 1970), talentovaná, tvárná tanečnice s výrazným a citlivým projevem v klasickém i současném repertoáru se narodila v Bratislavě, kde v roce 1988 absolvovala Taneční Konzervatoř Evy Jaczové. Po čtyři roky byla členkou SND a od roku 1992 přešla do pražské Laterny magiky. Jako sólistka tančila Paminu ve Hře o Kouzelné flétně (1992), Ariadnu v Minotaurovi (1993), roli Penelopé a Nausikaé ve slavném Odysseovi (1993), Angeliku v Casanovovi J. Jakubiska (1995). Za rok 2002 byla spolu se svým tanečním partnerem Pavlem Knollem nominována na Cenu Thálie za výkon v komponovaném programu Graffiti, za choreografii Petra Zusky Les Bras de Mer. Tančila sólové party v Hádankách (1996) a Zrcadlovou ženu v Pasti (1999), Smrt a Duši v inscenaci Jean-Pierra Aviotta Rendez-vous (2006). V letech 2005–2009 zastávala funkci vedoucí souboru Laterny magiky. I po připojení Laterny magiky k Národnímu divadlu tančila stále dál, například v Legendách magické Prahy Jiřího Srnce.

„Pro mě osobně byla vždy inspirativní osobností, nenahraditelným jevištním partnerem a naprosto spolehlivým profesním bodem. Zanechala hlubokou stopu, kterou si budeme uchovávat,“ vzpomíná na svou dlouholetou kolegyni a taneční partnerku vedoucí uměleckého souboru Laterny magiky Pavel Knolle.

Kromě Laterny magiky hostovala v Pražském komorním baletu, kde tančila v choreografiích Svatby (chor. P. Šmok) a Slovanské dvojzpěvy (chor. L. Vaculík), a Divadle F. X. Šaldy v Liberci (Carmen, Peer Gynt). Spolupracovala také se souborem La Compagnie Commun Instant francouzského choreografa Jean-Pierra Aviotta, již předtím v Praze byla za jeho několikaletého působení v Laterně magice jeho repetitorkou a asistentkou. Choreograf Petr Zuska pro ni a Pavla Knolleho vytvořil mimo repertoár kamenných divadel úspěšný duet Lyrická (2008). V roce 2012 se navíc stala vedoucí baletního souboru Opery Národního divadla a dál tančila menší role v choreografiích v operách, tanečního světa se tak nikdy nemusela vzdát, ani když se jí ve čtyřiceti letech narodil syn, ani později.

V létě oslavila Eva Horáková životní jubileum a při té příležitosti v rozhovoru pro Taneční aktuality řekla: „Pokud vůbec bilancuji, tak si prostě říkám, že jsem si to užila a ničeho nelituju. Měla jsem štěstí na choreografy i taneční partnery a jsem vděčná, že u tance, který miluji odmalička, stále jsem. To, že můžu předávat zkušenosti souboru, být i na jevišti a potkávat se s lidmi, mě velmi naplňuje.“

Národní divadlo vyjadřuje rodině a pozůstalým hlubokou soustrast.

Patnáctičlenný big band v čele s Petrem Kroutilem vystoupí v tradiční sestavě. Po jeho boku publikum rozparádí také černošský zpěvák, losangeleská hvězda Chuck Wansley, dívčí vokální trio Hot Sisters a skvělá tanečnice Nikol Mikesková.

Koncert se měl původně odehrát 19. dubna, ale z důvodu nouzového stavu je přeložen na zářijový termín. Dříve zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. Jako poděkování za nasazení v době koronavirové krize rozdala kapela 300 čestných vstupenek českým zdravotníkům. Koncert bude natáčet a později odvysílá Česká televize.

Dnes již ikona českého swingu, zpěvák a saxofonista Petra Kroutil spustil tento svůj unikátní projekt před téměř čtyřmi lety a už krátce poté si s ním začal troufat i na přední české i zahraniční klubové scény. Posluchače dostává do varu remixy písní třeba od Michaela Jacksona, Justina Timberlaka, Amy Winehouse, kapely Olympic, Tří sester, Queenů a dalších. Lucerna Music Bar nyní zažije s hudební volností jemu vlastní swingové aranže i zcela nových písní a Michal Malátný s Daliborem Gondíkem si tak střihnou písničky v úpravách přímo na tělo.

„Máme připraven zbrusu nový program, který aranžuju a zkoušíme od ledna. Michalovi Malátnému jsem už dříve zaranžoval Každý ráno a tentokrát zazpívá novinku Kompy od Chinaski jako swingový remix. A ještě jedno velké překvapení – Michal bude zpívat německy! Víc ale neprozradím,“ přibližuje program dubnového koncertu kapelník Petr Kroutil a dodává: „Dalším hostem bude můj dlouholetý kamarád Dalibor Gondík, který s námi zazpívá moji úpravu Olympicu a zahraje si na bicí. Málokdo ví, že je mimo jiné i fantastický bubeník. Mým hostem bude i Hostivický pěvecký sbor a v Lucerně v jejich podání zazní třeba skladba All You Need Is Love. K tomu budou tančit Nikol Mikesková a její ladies. Prostě tenhle koncert slibuje opravdu velkou show, na kterou se obrovsky těším!“

Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji na webových stránkách GoOut.net, Musicbar.cz a AghaRTA.cz za 370 Kč. Koncert začíná ve 20 hodin. Další informace jsou k dispozici na www.vintageorchestra.com a na Facebooku.

Veřejnost spojuje československou armádu doby první republiky zpravidla pouze s mnichovskou krizí r. 1938. Výstava, která byla otevřena 1. srpna a potrvá do 1. listopadu 2020, si klade za cíl toto klišé poněkud rozptýlit. „Když se řekne prvorepubliková armáda, lidé si obvykle představí pouze pohraniční opevnění, ti zasvěcenější maximálně zářijovou mobilizaci 1938. Přitom to byla 20. léta, kdy naše armáda patřila ke světové špičce. O tom dnes málokdo ví. Mobilizace byla například i v roce 1921.“  uvedl k tomu doc. dr. Petr Grulich, ředitel muzea.  

S jistým zjednodušením lze říci, že čsl. armáda vznikla zákonem z března 1920 spojením bývalého rakousko-uherského vojska a útvarů čsl. legií do jednoho svazku. Vojáci bojující na frontách 1. světové války v opačných zákopech, už o rok dříve stanuli bok po boku při československo-maďarské válce o Slovensko a při čsl.-polském střetnutí o Těšínsko. Nyní definitivně splynuli v jednu armádu.

Československá armáda prošla ve 20. létech dramatickým přerodem jak personálně, tak zejména technologicky a organizačně. Svou výzbrojí a kvalitou výcviku náležela právě ve 20. létech mezi nejlepší na světě. V druhé polovině 30. let armádu čekal další přerod, ale to je již jiný příběh. Ostatně i potenciální nepřítel se mezitím změnil.

Mgr. Jan Hrubecký, kurátor výstavy k tomu dodává: „Výstava se koná u příležitosti 100. výročí návratu ruských legií do vlasti a vydání ústavy Republiky Československé z 29. února 1920. Tyto události měly nadčasový význam. Návrat legií, jež zablokováním Transsibiřské magistrály zásadně přispěly k vítězství Dohody v 1. světové válce a ústava, tehdy nepřekonaná modernitou a tolerancí, to byly základní podmínky ke vzniku nové demokratické armády.“ Výstavu proto otevírají figuríny legionáře a příslušníka domácího vojska, kteří si symbolicky podávají ruku na znamení bratrství v boji za Československo.

Výstava tedy unikátním způsobem dokumentuje poněkud zapomenuté období. Protože militarie z 20. let nejsou v čsl. muzeích, včetně Vojenského historického ústavu, obvykle ve větší míře dochovány, nebo nejsou veřejnosti dostupné, byla výstava postavena primárně ze soukromých sbírek a ze sbírek Československé obce legionářské. Včetně řady naprostých unikátů jako je například dobová dělostřelecká munice, originální kulomet Chauchat či dobové zdravotnické vybavení. V takto ucelené podobě dosud nebylo možné problematiku československé branné moci z 20. let 20. století nikde shlédnout.

V historické výstavní budově MVČ na Eliščině nábř. v Hradci Králové samozřejmě nebylo možné vystavit velkou vojenskou techniku. Výstava se proto zaměřuje zejména na vojenskou vědu, výzbroj, ale i všední den československých vojáků.

Všichni tři kandidáti budou osloveni, aby v průběhu srpna prošli ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologický test). Mezitím v příštích týdnech budou materiály tří finalistů, které představovali před výběrovou komisí, odeslány několika osloveným zahraničním expertům z vídeňské Albertiny, pařížského Centre Pompidou či Metropolitního muzea v New Yorku, kteří ministrovi pošlou rovněž svá doporučení. Na základě všech těchto podkladů pak ministr rozhodne o nové/novém generální ředitelce/řediteli NGP. Vítěz výběrového řízení by se pak mohl ujmout funkce již na podzim tohoto roku.

První kolo výběrového řízení na GŘ NGP, které probíhalo v minulých týdnech, spočívalo ve formální kontrole přihlášek uchazečů a všech jejich náležitostí. Včera pak zasedla výběrová komise, před kterou se prezentovalo 10 uchazečů o pozici GŘ. Těchto devět jednotlivců a jeden kolektiv komise obodovala a doporučila ministrovi 3 kandidáty. Nejlepší hodnocení si od výběrové komise vysloužil Marek Pokorný, následovala Alicja Knast a jako třetí pak Jiří Fajt.

Výběrová komise:

Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc.

Prof. Dr. hab. Piotr Oszczanowski

Dr. phil. Dušan Buran

Prof. Dr. Marion Ackermann

Prof. PhDr. Marie Klimešová, Ph.D.

Mgr. Jan Randáček

Prof. PhDr. Lubomír Slavíček

Mgr. Irena Chovančíková

Ing. arch. Josef Pleskot

PhDr. Milena Slavická

PhDr. Jiří Machalický

Mgr. Dana Schlaichertová

Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D.

JUDr. Petra Smolíková