Co se děje

Letos jsme festival v obvyklém termínu udělat nemohli, ale rozhodli jsme se, že to nevzdáme a riskneme začátek léta. Vybrali jsme sobotu 12. června 2021. Volba ohledně místa padla na lesní divadlo v Novém Podlesí. A to z mnoha důvodů: Je to venkovní scéna, tudíž je větší šance, že v případě postupného rozvolňování se bude moci sejít aspoň omezený počet lidí. Dalším velmi důležitým důvodem je neopakovatelná atmosféra tohoto místa. Například Jana Hejkrlíková tu po mnoho let pořádala své Huntíky. Toto je jedna z příležitostí, jak sem folkový festival zase vrátit. V neposlední řadě budeme těmi, kdo další sezonu v lesním divadle pro letošní ročník symbolicky otevřou. Podle zájmu se pak rozhodneme, jestli únorový termín natrvalo přesuneme na červen, nebo jestli bude v únoru takové předkolo. To vše ukáže až čas.

Z hlediska složení kapel se letošní festival posunul zase o příčku výš. Symbolicky ve 13.00 festival zahájí Jana Hejkrlíková se skupinou Bacha Baby. Postupně budou až do večera následovat kapely jako MeziMěsto, Pětník, Trapas, NeBeZeMě, Terrakota. Přijede i písničkář Jiří Smrž. Se svou troškou do mlýna přispěje také divadelní spolek 263 01ka Dobříš a celý večer zakončí Víťa Troníček ze skupiny Marien se svou kapelou Víťa Troníček Trio. Věříme tedy, že si zde vybere opravdu každý, kdo má (použiji teď slova právě Víti Troníčka) tuto člověčí muziku rád. Pokud byste se chtěli dozvědět více, navštivte stránky festivalkahan.cz.

Vstupenku si lze zakoupit na webu Divadla A. Dvořáka Příbram, nebo si je můžete osobně obstarat na všech prodejních místech příbramského divadla. V případě, že se akce bude muset těsně před začátkem zrušit, vstupné vracíme v plné výši.

Václav Knechtl

Agentura Permonia Promotion

Před šesti lety jsem několik měsíců intenzivně připravovala natáčení našeho celovečerního dokumentu České kořeny ve Vancouveru (nakonec vznikly dva 80minutové díly). 

S časem, který se blížil k termínu odletu, moje nervozita stoupala: Koupit pro náš malý filmařský tým drahé letenky maximálně ekonomicky, nic nesplést. Let do zámoří po dlouhé době, šestnáctidenní natáčení rozplánované na každý den po hodinách. Dát dohromady všechny detaily s vytipovanými osobnostmi, které se měly ocitnout před naší kamerou. Získat si jejich důvěru, zaslat jim všechny potřebné informace, mít cestu připravenou po všech dalších stránkách. Stovky mailů přes oceán, desítky telefonátů snad denně všude možně doma. A byl čas poslat i tiskovou zprávu o chystaném natáčení a osobnostech, které dokument zachytí, do médií. Není divu, že moje nervy byly často k prasknutí, jak se čas krátil. Snad půl hodinky na to, co se tisková zpráva rozlétla do světa, přišel první ohlas – od paní Šiklové.

Místo očekávaného projevení zájmu čtu se zděšením její věty: Strohým a nevybíravým způsobem se na mne obořila, jak to, že mezi vybranými českými osobnostmi z Vancouveru není jméno Markéty Stankiewicz?!? Její dlouholeté úžasné přítelkyně? S několika vykřičníky a otazníky.

A že tato dáma má obrovské zásluhy o českou literaturu v Kanadě, a jestliže ten film bude bez ní, ať si paní Šiklovou nepřejeme, že náš film všude, kde to jde, znectí a pomluví... Tak nějak ten mail vyzněl. Zůstala jsem jako opařená, a přiznávám, že jsem se vlastně pod tlakem okolností rozplakala. Tak drsný způsob od ženy, které jsem si vážila, jsem nečekala.  

Vzápětí mne pojala zlost. Naše natáčení je naše, a já mám vše už téměř hotovo, dny přesně rozdělené, kdy, kde, s kým a jak, časy na dlouhé přejezdy, minimální časová rezerva, ba takřka žádná - atd... A jméno paní Stankiewicz? Kde ji mám hledat? Přiznám se, že jednou či dvakrát jsem je někde zaslechla, ale shodou všech možných okolností mi nikdo nikdy neřekl, nenaznačil, že by to bylo jméno zvláště důležité. Ani v různých zdrojích, s kterými jsem pracovala, jsem na ni nenarazila. Vancouver je přeci jen daleko.

Lovím tedy znovu v internetu a až po drahné chvíli vylovím jediný trochu vydatnější článek - snad na webu Radia Praha. Čtu a uznávám, že by to mohla být zajímavá osoba. Do Kanady totiž před Sametem od nás vyvážela texty Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a dalších. Překládala je a učila o nich na univerzitě. A je tu také silný osobní příběh začínající odchodem z republiky v roce 1948. Jenže, jak dedukuji, té dámě může být kolem 90 let!  

Co s tím, bude možné ji ještě do natáčení zařadit? Kam a kdy, ale hlavně - bude ona dostatečně schopna se toho účastnit? Pro starší osoby je několikahodinové nebo i celodenní natáčení značně náročné psychicky i fyzicky. A bude se jí chtít? 

Opatrným mailem jsem paní Šiklové odpověděla a naznačila svoji obavu - a také se zeptala na kontakt, a zda tato dáma mailuje… 

Odpověď přišla vzápětí: Moje obavy naprosto nejsou na místě, paní Markéta mailuje a prý loni ještě lyžovala (!) - mail na ni s univerzitní koncovkou byl připojen. 

Zvážila jsem možnosti změny programu a vyslala na danou adresu informativní mail a dotaz, zda by se paní Stankiewicz chtěla zúčastnit natáčení pro České kořeny... 

Týden nic nepřicházelo. Vystrašená paní Šiklovou, začala jsem shánět jiný kontakt: Zjistila jsem od spisovatele Jana Drábka z Vancouveru, se kterým jsme také měli natáčet, že se s paní Stankiewicz dobře znají. Poslal mi na ni jiný mail. Ani z toho však odpověď nepřicházela. Když už jsem se ale do toho dala, nakonec nezbylo nic jiného než požádat na dálku pana Drábka, zda by se s paní Stankiewicz nespojil sám a aby jí naši prosbu tlumočil.

Místo a čas že by bylo nejlepší spojit s natáčením u něj doma, když už se znají. 

Až tento tah konečně vyšel – a teď už to zkrátím: Za pár dní jsme s kolegy přicestovali do Vancouveru a začal náš připravený maraton. Po několika dech a plno úžasných dojmech jsme se u pana Drábka setkali s neuvěřitelně vitální, upovídanou paní Markétou, která nás, čtyřicátníky-padesátníky zahanbovala svou energií a optimismem. (Narozena 1927.) Dozvěděli jsme se od ní nejen její úžasný příběh, který je zaznamenán v našem filmu, (ba dokonce jeho část dnes tvoří úplný začátek dokumentu, jeho výrazné otevření... ) ale ještě jsme se u jejího vyprávění všichni nasmáli. A nakonec užasli, když pravila, že příští rok poletí opět do Evropy, ve Frankfurtu si půjčí auto a bude objíždět příbuzné v Česku a v Polsku...

Mrzelo mne pak, že paní doc. Šiklová nemohla přijít v Praze na premiéru našeho dokumentu. České kořeny ve Vancouveru v krabičce na DVD jsem jí zaslala poštou domů. 

Po čase se mi lakonicky ozvala, že děkuje a že je to dobré....

Od té doby ale uteklo pár let. Došlo i k několika krátkým setkáním, a i v občasných mailových reakcích bylo cítit uznalý zájem paní Šiklové o naši další práci.

My s kolegy jsme ale jejímu rozzlobenému mailu, který mne tak vyburcoval a vlastně donutil k zásahu do hotového natáčecího plánu, navždy vděčni. Markéta Stankiewicz a její vyprávění se staly třešničkou mezi dalšími příběhy. Okořenily celý film milým humorem a zároveň významným obsahem. (Dnes je její jméno již i mezi příběhy Paměti národa.) 

Dámy, díky vám oběma, a dnes zejména paní Jiřině, která nám svoji milou přítelkyni takto "dohodila", a na kterou budu po této historce vzpomínat vždy v dobrém. 

Martina Fialková, publicistka

V Praze 23. 5. 2021

Konceptuální umělec Richard Loskot, trojnásobný finalista prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého, rád oživuje a mění prostory a vytváří v nich nové situace. Často k tomu využívá moderní technologie, díky nimž „reálnost“ situace převádí do téměř absurdní polohy. Notnou dávku nadsázky uplatnil i ve své intervenci na Anglickém nábřeží v Plzni. „Vytvořil jsem »lavičku«, která vychází z proporcí a primitivního designu reklamních laviček. Lež těchto laviček demaskuje tím, že je vůči nim pětinásobně zvětšena. Je tak umocněna skutečnost, že tyto lavičky nejsou primárně určeny k sezení, ale fungují jako reklamní nosiče. Snad na jejich pravou povahu tato dočasná instalace upozorní a pomůže tak odstranit vizuální smog z ulic,” prozradil Richard Loskot. Změnou měřítka všedního objektu a jeho umístěním do nových souvislostí Loskot nezapřel dva roky studia na mnichovské akademii v ateliéru sochařky Magdaleny Jetelové, jejíž monumentální dřevěná židle dominuje nábřeží Vltavy u pražského Muzea Kampa. Plzeňská lavička je šest metrů dlouhá, tři metry široká a přes čtyři metry vysoká.

Opěradlo lavičky Loskot opatřil nápisem „Toto není lavička.“ Inspiroval se dílem belgického surrealistického malíře René Magritta Zrada obrazů. Jeden z nejdiskutovanějších obrazů moderního malířství z roku 1929 znázorňuje dýmku, pod kterou je francouzsky napsáno „Toto není dýmka.“ Stejně tak obří lavička klame rozporem mezi tím, co kolemjdoucí vidí, a čím lavička skutečně je. „Reklamní lavičky jsou jednou z nejbolestnějších nemocí českých měst. V Plzni jsou ve velkém počtu přemnoženy, shlukují se do podivných stád a napájí se na roztodivných místech. Rozhodně vás neláká se na ně posadit, zato je na ně schválně co nejlépe vidět. Svá nejlepší léta v městské prérii už mají za sebou a je to na jejich stavu znát. Město z nich nemá nic, jen domněle ušetřené prostředky za pořízení normální městské lavičky. Takhle ale městský mobiliář ve 21. století vypadat nemá. Zájem majitelů je pást tohle stádo do posledního dechu, do poslední koruny. Obří lavička je jejich zdánlivým pomníkem a snad i začátkem konce,” uvedl Václav Cinádr z iniciativy Vizuální smog v Plzni.

„Doufáme, že dílo Richarda Loskota upoutá zájem širší veřejnosti o vizuální kulturu veřejného prostoru v Plzni. Přáli bychom si, aby se vedla společenská debata o kvalitě a míře reklamy a o počtu a umístění reklamních nosičů,“ řekl Petr Klíma ze spolku Pěstuj prostor.

Richard Loskot

Vystudoval vizuální komunikaci na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde v současné době vede jeden z ateliérů. Dva roky studoval také na Akademie der Bildenen Künste v Mnichově v ateliéru Magdaleny Jetelové. Pravidelně prezentuje svou práci na samostatných výstavách zejména v Česku a na Slovensku, mj. v Národní galerii v Praze, Domu umění města Brna či Galerii hl. m. Prahy, a také na skupinových výstavách u nás i v zahraničí. V roce 2007 zvítězil v soutěži Exit, v letech 2012, 2014 a 2017 byl finalistou prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého. Obdobného úspěchu dosáhl v roce 2013 v rámci ceny Blumm Prize v Bruselu.

https://plzne.cz/

Žadatelé mohou být podnikatelé, ale i neziskové organizace včetně příspěvkových organizací obcí či krajů. Rozhodným obdobím pro udělení dotace jsou měsíce, kdy byl provoz těchto subjektů v roce 2020 znemožněn či výrazně limitován v přímé souvislosti s mimořádnými proticovidovými opatřeními Vlády ČR.

„Jsem rád, že po týdnech příprav a debat se zástupci Asociace muzeí a galerií  můžeme  představit konkrétní parametry pomoci těm kulturním subjektům, které běžně žijí ze zisku, ale i těm neziskovým, protože koronavirová epidemie zvláště kulturnímu sektoru přinesla velké ztráty. V této mimořádné dotační výzvě pro muzea a galerie máme připraveno 100 milionů korun, přičemž podpora poskytnutá formou dotace může příjemci pokrýt až  80 % uznatelných provozních nákladů za rok 2020,“ uvedl ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Předložené žádosti budou zařazeny do výběrového dotačního řízení a odborná komise Ministerstva kultury, tvořená odborníky a lidmi z oboru, je následně posoudí a ohodnotí.

Podpora bude příjemci poskytnuta ve formě dotace ex post na provozní náklady v souvislosti s vykonávanou kontinuální činností při správě nestátních muzeí a galerií v roce 2020. Jako podklad k identifikaci propadu obratu, podle kterého bude komise žádosti posuzovat, bude rozdíl prodaných vstupenek v roce 2019 a 2020. V žádosti tak bude třeba uvést celkové počty prodaných vstupenek a výnosy za vstupné v letech 2019 a 2020. Jako rozhodné období bude bráno období od 12. března do 31. prosince 2020, kdy vznikly ztráty z prodeje vstupenek v roce 2020 v důsledku vládních opatření kvůli minimalizaci dopadů pandemie COVID-19. Žadatel pak musí prokázat minimální roční návštěvnost ve výši 500 návštěvníků v roce 2019, nebo v některém z předchozích tří roků provozování dané činnosti.

Vyhodnocení žádostí odbornou komisí proběhne po uplynutí lhůty pro sběr žádostí. S výsledky výběrového dotačního řízení budou žadatelé seznámeni zveřejněním na internetových stránkách Ministerstva kultury.

Konkrétní podmínky a kritéria pro žadatele o finanční příspěvek najdou žadatelé v textu samotné výzvy na webových stránkách Ministerstva kultury:

 https://www.mkcr.cz/mimoradna-vyzva-k-podavani-zadosti-o-dotaci-program-udrzitelnosti-pro-muzea-ii-2358.html

Metodickou podporu žadatelů stran obsahových parametrů a oprávněnosti žádosti bude poskytovat Ministerstvo kultury na e-mailové adrese: vyzva.covid2@mkcr.cz.

Obsah periodika tvoří tradičně řada zajímavých článků ze slováckého regionu, jemuž se časopis již několik desetiletí věnuje. Jde třeba o text mapující činnost agenta nacistické rozvědky Abwehr Paula Fidrmuce z Břeclavi. A hned vedle je jiný text vysvětlující původ dosud tak trochu tajemného reliéfu stromu na průčelí obřadní síně břeclavského židovského hřbitova. Málokdo ví, že až ve vzdáleném Veselí nad Moravou zemřel na následky zranění jeden z hrdinů bitvy u Slavkova v roce 1805, ruský generál Alexandr Alexandrovič Essen. Nechybí bohužel ani nekrolog jediného horňáckého vyšívače krojů Antonína Vrby st. z Velké nad Veličkou. Dozvíte se, proč došlo v 15. století k přeměně Hodonína z královského města v město poddanské. Časopis nabízí také připomínku 100 let trvání uherskohradišťské veřejné knihovny. Inspirativní je i článek k 85. výročí vzniku kdysi velice známého družstva Slovač, jež dnes už bohužel neexistuje. Takřka detektivní pátrání slibuje nadpis jiného příspěvku – Kdo byl muž z hrobu č. 23 v mušovském kostele sv. Leonarda? Psáno je také o již zaniklém svatebním zvyku z Podluží zvaném Uchýtání bran. Místo se ale našlo i pro rozsáhlou stať popisující způsoby uchovávání potravin na Uherskohradišťsku v minulosti. Tradiční seriál o výrobcích krojů na Slovácku zavede tentokrát čtenáře za paní Ludmilou Strakovou do Kunovic. Dozvíte se rovněž něco o dětském folklorním souboru Světlovánek, fungujícím v Bojkovicích. A také že letos uplynulo 150 let od narození kněze a v první polovině minulého století velmi známého spisovatele Josefa Blažka Pavlovického.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Festivalu muzejních nocí se samozřejmě účastní muzea a galerie, čím dál častěji ve spolupráci s nimi ale také knihovny, památkové nebo církevní objekty, divadla, kulturní domy a další subjekty. Díky spolupráci různých organizací se rozvíjí vzájemná komunikace a propagace v rámci měst i regionů. Nabídka programů je každý rok velmi pestrá. Některé instituce mají pro svoji Muzejní noc vytvořeno specifické téma, další přizpůsobují aktivity současným výstavám či nově otevřeným expozicím. Ačkoli je termín konání přesně stanoven, některá muzea a galerie se k festivalu připojí již před samotným zahájením, jiná naopak akci uspořádají až po jeho oficiálním ukončení.

Do XVII. ročníku Festivalu muzejních nocí se přihlásilo celkem 332 institucí a 95 měst. Přehled jednotlivých Muzejních nocí je k dispozici na adrese http://www.muzejninoc.cz v sekci Přihlášená muzea a jejich akce. Přestože má každé muzeum či galerie na výběr, zda a jakou částku bude na symbolickém vstupném vybírat, až na výjimky volí tradiční bezplatný vstup, případně dobrovolné vstupné.

Narůstající úspěch jednotlivých ročníků festivalu dal vzniknout myšlence Národního zahájení, které se stalo každoroční tradiční akcí konanou vždy pod záštitou jednoho z krajů a ve spolupráci s Asociací krajů ČR. Letošní Národní zahájení Festivalu muzejních nocí proběhne v pátek 18. června 2021 od 14.00 hodin v prostorách Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

Vzhledem k postupnému rozvolňování vládních opatření souvisejících se zabráněním šíření nákazy covid-19 lze očekávat, že program Festivalu muzejních nocí se bude ještě měnit. Doporučujeme proto všem návštěvníkům sledovat i webové stránky jednotlivých muzeí a galerií nebo jejich profily na sociálních sítích, kde naleznou aktualizované informace k organizaci Muzejní noci v dané instituci či regionu.

Časový harmonogram Festivalu muzejních nocí 2021 naleznete v příloze.

Pražská muzejní noc se letos neuskuteční.

Brněnská muzejní noc = 7. srpna 2021

Více na http://www.muzejninoc.cz

„Když jsme loni v říjnu s velkým smutkem festival podruhé rušili, řekli jsme si, že hned jak to půjde, tak festival zorganizujeme. Ten čas je právě teď. Díky tomu jsme jednou z prvních velkých kulturních událostí, které se u nás odehrají a v podstatě můžeme říct, že vracíme lidem živou kulturu do života. A především se společně chceme radovat ze čtení, čtenářství a zážitků, kterými nás literatura obohacuje. Možná i proto jsme z původně týdenního festivalu udělali měsíční, abychom mohli nabídnout co nejbohatší program pro děti, mladé lidi, rodiny, dospěláky, prostě všechny,“ říká za organizátory Marika Zadembská z Knihovny Třinec.

Festival připravuje tým pedagogů a knihovníků, který dohromady spojil Místní akční plán ORP Třinecko II. Díky tomu se podstatná část programu odehraje také na místních školách, kam dorazí více 20 českých spisovatelek, spisovatelů, ilustrátorů a básníků. Mezi nejvýraznější autory patří Petr Horáček, který se připojí k dětem online až z dalekého Londýna. Účast přislíbil mimo jiné také loňský držitel Magnesie litery David Böhm nebo oceňovaná autorka Petra Dvořáková. Veřejnost se může těšit na LiStOVáNí s Lukášem Hejlíkem, program věnovaný nobelistce Olze Tokarczuk nebo uvedení detektivní série Trujkunt, kterou napsal jablunkovský Petr Sagitarius. Třinec se také konečně dočká autorského čtení a setkání s Karin Lednickou, autorkou bestselleru Šikmý kostel. Pro rodiny organizátoři připravili představení Čert a Káča těšínského divadla Bajka a o závěr festivalu se postará kapela Pískomil se vrací. O prodej knižních novinek a kvalitní literatury se bude v rámci festivalu starat frýdecko-místecké knihkupectví Kapitola. Do festivalu se knihovníci rozhodli včlenit také tradiční rodinnou akcí Pohádkový les a celý festivalu je součástí oslav 90 let města Třinec. Kompletní program ČteFesTu je možné najít na webových stránkách www.ctefest.cz

„Počítáme i s tím, že vzhledem k možným opatřením se nedostane na všechny a víme také, že náš festival sledují lidé z různých koutů republiky, proto jsme se rozhodli, že část programu poběží živě online na sociálních sítích festivalu,“ doplňuje Marika Zadembská.

Vstupenky na vybrané akce je možné zakoupit si on-line přes stránky festivalu www.ctefest.cz nebo osobně přes Infocentrum Třinec. Workshopy a dílny pro děti jsou zdarma, nutná je však registrace předem. 

http://knihovnatrinec.cz/