Co se děje

Podepsané grafické listy Nazdar! s čísly 1-160, trička se stejným motivem jako na grafických listech a nyní nástřik na zdi objektu, v němž sídlí Česká obec sokolská. To jsou grafické prvky, které k výročí 160 let od založení spolku Sokol vytvořil uznávaný streetartista Michal Škapa.

Poslední – a nejviditelnější dílo – malba na zeď - začalo vznikat v noci ze soboty 23. na neděli 24. dubna t. r. Na bíle natřené speciální desky připevněné na zeď historického objektu Tyršova domu, jejichž instalace byla podmínkou památkářů, Michal Škapa dataprojektorem se speciální čočkou promítal grafický návrh, který spolu se svým kolegou Ondřejem Klímou, barvami ve spreji na zeď přenesli.

„Grafika se mi moc líbí. Upozorňuje na to, že v´´ domě za zdí´ sídlí moderní sportovní a kulturní spolek. Na grafice je i letopočet 1862, který připomíná 160 let od založení, které si letos připomínáme. Takže i ten, kdo by náhodou nevěděl, že zde sídlí Sokol, bude mít důvod přemýšlet, co grafika symbolizuje a možná mu ty sokolí hlavy napoví,“ říká starostka České obce sokolské Hana Moučková.

„Tento nápad vznikl v loňském roce a projednávali jsme ho s památkáři, kteří nakonec souhlasili, z čehož mám velkou radost. Grafitti je symbolem toho, že i když má Sokol 160 let, tak je moderní. Nejen ve sportu, ale i v umění, které je nedílnou součástí činnosti našich více než tisíce jednot napříč republikou. Těší mne, že se to v centru Prahy, které bývá některými považováno za skanzen, podařilo,“ uvedl ředitel Kanceláře ČOS Marek Tesař.

„Na grafice je samozřejmě nejvíce vidět sokol, zakomponoval jsem tam i známou grafiku cvičícího muže od Leonarda da Vinciho, pozorný divák odhalí i Tyršův dům. Další součástí jsou i fragmenty mé grafické abecedy a jsou tam i další přenesené části grafiky, které se objevily na grafickém listu,“ řekl ke svému dílu Michal Škapa. Dodal, že na tvorbu této grafiky spotřeboval asi 30 plechovek barvy.

Mimo jiné zde bude připomenut životní příběh paní Heleny Steblové, statečné ženy z Bystřice nad Olší, která v roce 1944 zachránila život Janu Heczkovi, příslušníkovi partyzánské skupiny Nad Olzou a tragický osud bratrů Jana a Aloise Czeczotkových a Pavla Szkandery z Dolní Lomné, kteří byli 26.11.1944 gestapem v obci zavražděni pro podezření ze spolupráce s partyzány. Jejich tragický osud připomíná pomníček u silnice na okraji lesa v Dolní Lomné, na něm je nápis: “Postůj člověče a pomni, že my jsme na tomto místě padli pro svobodu vlasti.“

Změnu si vyžádalo rozhodnutí Rady Zlínského kraje, která muzeu uložila učinit potřebné kroky k ukončení smlouvy o výpůjčce uzavřené s Arcibiskupstvím olomouckým a Městem Chropyně.
„V květnu tohoto roku otevíráme nový areál hospodářského dvora v Muzeu v přírodě Rymice, kde už nyní zaměstnanci muzea intenzivně pracují. Musíme tak personál i finanční prostředky přednostně směrovat do našich objektů,“ vysvětlila důvody ukončení výpůjčky ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.

Na situaci následně zareagovalo vedení města, jehož zastupitelstvo odsouhlasilo, že památku uzavřít nenechá. „Chápeme, že kraj i muzeum nestály před jednoduchým rozhodnutím, a chápeme i velkou finanční, personální a provozní zátěž. Ale přeci jen, zámek je naše rodinné stříbro a my nemůžeme jen tak stát a nečinně přihlížet,“ shrnula starostka Věra Sigmundová. Zastupitelé podle ní schválili převod částky 400 tisíc Kč příspěvkové organizaci Služby občanům Chropyně, která bude pro letošek provoz zámku zajišťovat. „Zahájení sezóny bude vzhledem k nutnosti provést inventarizaci a převod stávajícího majetku posunuto, pokusíme se ale zámek otevřít co nejdříve,“ dodává.

Na krátkodobé řešení pro tento rok pak chce město navázat a jednat s arcibiskupstvím o dlouhodobé spolupráci. „Určitě se pokusíme, ve spolupráci s odborníky, připravit pro příští sezónu novou expozici. Také se nám otevírá prostor pro další možné kulturní akce. Chceme zámek zatraktivnit nejen pro turisty, ale také pro chropyňské občany. Chuť a nápady k tomu máme,“ ujišťuje starostka Sigmundová. Jak muzeum, tak arcibiskupství počítají se zapůjčením stávajících expozic a muzeum nabídlo pro další fungování i metodickou pomoc.

„Arcibiskupství olomoucké má jiné poslání než péči o památky, ale svěřeného dědictví si váží a chce, aby sloužilo lidem. Proto rádo svěřuje provoz zámku Městu Chropyně, které má k místní kultuře přirozený vztah. Zámek je spolu s kostelem nejvýznamnější památkou města,“ říká arcibiskup Jan Graubner.

Muzeum Kroměřížska na zámku, který je majetkem Arcibiskupství olomouckého, na základě smlouvy o výpůjčce od roku 1993 zajišťovalo provoz i průvodcovskou službu pro návštěvníky a také připravovalo tematické výstavy v rozlehlých sálech v přízemí, kde se nachází i nevelký památník skladatele a hudebního teoretika Emila Axmana. V prvním patře je pak umístěn Rytířský a Ječmínkův sál, v přilehlých místnostech jsou nastíněny dějiny Chropyně počínaje pravěkem, dějiny místního zemědělství, rybníkářství a lidové kultury. Ve druhém patře je pak umístěn památník slavného chropyňského rodáka, malíře, sochaře a grafika Emila Filly.

http://www.muzeum-km.cz/

Kapuce od mikiny. Takový titul má povídková kniha pro děti a mládež, kterou v těchto dnech vydává společnost Celé Česko čte dětem v rámci aktivit projektu Odborné, kariérové a polytechnické vzdělávání v MSK II (OKAP) - reg. číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0019613.

Patnáct renomovaných českých spisovatelů (Alena Mornštajnová, Iva Procházková, Arnošt Goldflam, Ivona Březinová, Alena Ježková, Petr Stančík, Petra Soukupová, Ester Stará, Petra Dvořáková, Ondřej Buddeus, Viktorie Hanišová, Jana Šrámková, Klára Smolíková, Zuzana Dostálová a Vratislav Maňák) se ponořilo do vesmíru náctiletých a vytvořilo originální povídky na palčivá témata, se kterými se mládež identifikuje, ale která mohou být zároveň jistým tabu. Texty se věnují například tématu šikany, hendikepů, závislostí, materialismu či předsudků, ale i čestnosti, vnitřní svobody, zodpovědnosti, empatie či laskavosti. 

„Sbírka povídek Kapuce od mikiny nevznikla jako receptář správných návodů na život. Vznikla, abychom v nejistotách hledali jistoty," říká Eva Katrušáková, zakladatelka společnosti Celé Česko čte dětem. „Dospívání je čas růstu, překračování hranic, hledání vlastní identity, nacházení vzorů a průvodců. Šťastní jsou ti, kteří nalézají přirozené autority v nejbližším okolí. Tato kniha dobře ví, o kom mluví a ke komu mluví," dodává Eva Katrušáková.

Tato slova doplňuje literární kritik Jiří Trávníček tvrzením, že „Příběhy jsou ve stejné míře napojeny na současný svět a jeho konflikty (kyberšikana, závislost na virtuálním světě, ekologické problémy) jako se drží konfliktů, které nás provázejí odnepaměti (dospívání, problém osobní svobody a testování jejích hranic, úcta k pravidlům, přátelství). Vše další už je věcí přístupu jednotlivých autorů, osobitosti jejich vidění, vypravěčské strategie a stylistické dovednosti.“

Motto povídkové sbírky Kapuce od mikiny dotvořili mladí lidé: „Kapuce je hebké a příjemné teplo. Kapuce je ochrana před větrem. Kapuce je ulita, bunkr. Kapuce je koncertní síň a přístřeší. A co všechno se do takové kapuce vejde? Všechno… Smutek, hněv, strach, žal, ale i radosti, sny, tužby a lásky.“

Knihu doplňují ilustrace běloruské výtvarnice a grafické designérky Eleny Rozhkové, která tvoří pod pseudonymem Tasmanskaya. Její tvorba je charakteristická prací s barvami a detaily.

Na vydaní sbírky povídek budou navazovat čtenářské dílny a semináře. Čtenářské dílny budou určeny žákům 8. a 9. tříd základních škol a 1. ročníků středních škol a žákům víceletých gymnázií v Moravskoslezském kraji. Za tímto účelem vzniká sbírka lekcí, na které pracuje tým 10 metodiček pod vedením Niny Rutové, lektorky kritického myšlení a mediální výchovy. Na základě metodické lekce, která vznikla ke každé povídce, mohou studenti diskutovat s odborníky - psychology, lektory - a témata, se kterými rezonují, dále rozpracovávat. Propojuje se zde literatura s psychologií.

Metodické semináře budou cílit také na studenty Filozofické a Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, budoucí pedagogy. Účastníkům bude předán praktický návod, jak prostřednictvím sbírky povídek a metodických sešitů pracovat se žáky ve vyučování. 

Během realizace projektu společnost Celé Česko čte dětem uspořádá také besedy pro žáky a pedagogy zúčastněných škol se spisovateli a spisovatelkami. Na tyto besedy budou zváni také mediální partneři společnosti Celé Česko čte dětem – Česká televize a Český rozhlas.

​Celé Česko čte dětem je nezisková organizace a celostátní osvětová kampaň, jejímž hlavním posláním je šířit myšlenku o zásadním vlivu předčítání dětem na jejich emoční rozvoj. Celé Česko čte dětem se na konci roku 2017 stalo Neziskovkou roku 2017 ve své kategorii, v roce 2018 natočilo svůj v pořadí již třetí důležitý TV spot Kontrasty. V roce 2020 spatřila světlo světa první písnička pro společnost s názvem BUDU JEJICH OCHRÁNCEM, kterou zadarmo nazpívali různí interpreti z Moravskoslezského kraje. Kampaň neříká "Jdi a čti si!", ale "Pojď, budu Ti číst." Je o společném sdílení času, prostoru a emocí.​

Skutečnost krásná a dramatická

Kdy: čtvrtek  28. 4. 2022 v 17:00

Kde: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, ul. Gen. Klapálka 1641, www.svkkl.cz

Co: Kladenská tematika v kresbách Květy a Jitky Válových ze 40. let 20. století

(Pozůstalost autorek ze sbírek GASK – Galerie Středočeského kraje)

Vernisáž: od 17:00

Výstava potrvá: do 26. 6. 2022

Kurátor: Richard Drury (GASK)

Slavnostní zahájení výstavy proběhne 28. 4. od 17:00 v nově otevírané výstavní síni Středočeské vědecké knihovny v Kladně za účasti Mgr. Lucie Cirkvy Chocholové, předsedkyně Výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch SK, Richarda Drury MA, vedoucího kurátora GASK, Ing. Tomáše Ondráška, ředitele knihovny a dalších osobností. Hudebního doprovodu se ujme ukrajinský kontrabasista Taras Vološčuk, který před časem v knihovně vystoupil na benefičním koncertu pro Ukrajinu.

„Nenechte si tuto výjimečnou událost ujít!“, zve Tomáš Ondrášek všechny milovníky umění z Kladna a okolí.

Více podrobností najdete na webu knihovny www.svkkl.cz.

Skanzen Horní Falce je zaměřený na venkovský život dřívějších staletí a k tomu patřilo také zemědělství a samozásobování. Snahou skanzenu je zachování původní biologické rozmanitosti kulturních rostlin. Staré odrůdy zeleniny a ovoce jsou často odolnější i chuťově výraznější. Proto jsou zde zastoupeni také pěstitelé, kteří nabízejí kvalitní nehybridní sazenice! Budou zde k mání sadby brambor, cibule až po různobarevné fazole a rajčata, papriky, dýně a cukety a také bio bylinky. Do záhonků i balkónové truhlíky tady bude v nabídce pestrá směs květin.

Chybět samozřejmě nebude ani řemeslné zboží: košíkářské špalíry, spirály, zahradní keramika, přírodní mýdla a včelařské produkty. Kdo hledá vhodný dárek, najde zde delikatesy přímo od výrobců jako destiláty a nejrůznější dobroty do kuchyně, O občerstvení bude také postaráno, zdejší řezníci nabídnou speciality z grilu a ke kávě připraví muzejní pekař domácí moučníky a koláče. Kromě toho bude v prodeji také čerstvý kváskový chléb.

Za prohlídku stojí také historický farní dvůr ze 17. století, ve kterém se trh odehrává. V jeho hlavní budově jsou autenticky zařízené místnosti a v podkroví se ukrývá velká sbírka sakrálních předmětů. Pro děti máme připravenou dílničku, kde se budou vyrábět z hlíny a semínek kuličky pro vlastní květinovou zahrádku.

Vstup a parkování na trhy zdarma!

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Immer auf dem neuesten Stand bleiben?

Besuchen Sie uns auf Facebook oder unserer Homepage!

Nebylo by barokního Kuksu, nebýt Šporka – křesťana

„Génius loci“ tam vyzařuje z každého kamene a z každé památky, a těch je tam skutečně mimořádná koncentrace. Snad by si to (kuksáci) k posílení svého sebevědomí mohli častěji připomínat. Skutečně mají být na co hrdí.

Ty památky jsou vlastně téměř všechny křesťanské: především je to samotný kostel Nejsvětější Trojice s kryptou, hospitálem a řadou Braunových soch (osmero Blahoslavenství a po dvanácti sochách Ctností a Neřestí), který tvoří pro diváky z protějšího labského břehu úžasné a neopakovatelné panoráma; dále přiléhající zahrada s grotou sv. Jeronýma, velkým a malým Křesťanským bojovníkem a „andělem Gloria“ (umístěným kdysi v Betlémě nad reliéfem Narození Páně); dále hřbitov s bývalou a dnes už strženou hřbitovní kaplí sv. Jana z Boha a řádovou hrobkou milosrdných bratří (já ji ještě pamatuji) a řada dalších drobných solitérních sakrálních památek na území obce: Braunova socha Davida a Goliáše před konzumem, socha Krista nesoucího kříž u pošty, socha Madony (trochu zastrčená) pod štrekou v lese na hranicích se Stanovicemi, i několik křížů rozesetých po obci. A konečně celý Braunův Betlém je jedním „svatým hájem“, určeným jeho fundátorem Šporkem pro meditaci – zejména o pomíjejícnosti tohoto světa.

Psaní o Františku Antonínu Šporkovi

… měl jsem možnost o hraběti Šporkovi, resp. o jeho právních sporech vydat hned tři monografie: jednu o tom, jak se on – jeden z nejbohatších českých šlechticů – dostal do vězení pro dlužníky do pražské Daliborky, další dvě (ve spoluautorství s kolegyní Hedvikou Kuchařovou z knihovny strahovského kláštera) jednak o kacířském procesu, který byl proti němu veden, jednak o podivných okolnostech, které provázely sňatek jeho mladší dcery Anny Kateřiny s baronem Swéerts-Šporkem v dnes již neexistující kapli Nanebevzetí Panny Marie v Kuksu (stávala nad dnešním konzumem, její oltářní obraz je dnes v kostele v Kohoutově). A díky kolegovi Jindřichu Koldovi z královéhradecké filosofické fakulty, který léta pracoval jako šéf sbírek v kukském hospitálu, pak spatřila světlo světa i naše společná publikace o kukské historické knihovně. Důvodů k vděčnosti mám tedy víc než dost. Když k tomu připočítám články v různých časopisech, představuje kukská tématika skoro polovinu mé odborné produkce.

Psaní jako krásná posedlost

Přiznávám se, že psaní mi přináší jisté uspokojení, ne-li radost: tu větší, tu menší. Prostě platí: littera scripta manet („Napsané slovo zůstává“) – na rozdíl od toho vysloveného, třeba při přednáškách. Nenazval bych to snad přímo posedlostí. Je v tom ta latentní odvěká touha člověka, aby po něm na tomto světě něco – pokud možno hmatatelného – zůstalo. Ale současně je třeba mít na zřeteli, že po člověku zde zůstává daleko více: všechno dobré, co za života vykonal (a ne jenom pár kilo potištěných stránek…). To vše je zapsáno, abych se vyjádřil metaforicky, v Knize života. A právě toho by si člověk měl cenit nejvíce.

Když snít, tak o Kuksu

…ne trvalé bydliště, ale právě toto „zakotvení srdce“ je rozhodující pro to, kde se člověk cítí doma a kam se vždycky rád vrací – když ne jinak, aspoň v myšlenkách. A tak když někdy nemůžu hned usnout, nechám si před očima defilovat různé partie z krásného Podzvičinska, a na prvním místě z mně tak milého Kuksu. A až potom usnu, tak sním; sním o Kuksu…

Zdroj: https://www.mistnikultura.cz/psani-jako-krasna-posedlost

https://www.mistnikultura.cz/kdyz-snit-tak-o-kuksu