Co se děje

Hlasování o kandidáta na Oscara probíhalo od 29. srpna do 9. září a akademici vybírali z 15 českých hraných a dokumentárních filmů, přihlášených jejich producenty. Za filmem Petra Václava se umístily snímky Oběť režiséra Michala Blaško a Světlonoc v režii Terezy Nvotové (v abecedním pořadí). Oscarový shortlist 15 zahraničních filmů bude zveřejněn 21. prosince 2022 a nominace budou vyhlášeny 24. ledna 2023. Datum slavnostního ceremoniálu v pořadí 95. ročníku cen americké Akademie filmového umění a věd je stanoveno na 12. března 2023.

Režisér Petr Václav připravoval film Il Boemo více než deset let a je zároveň i autorem jeho scénáře. Přibližuje osudy jednoho z nejslavnějších českých skladatelů Josefa Myslivečka, který se ve své době dokázal prosadit v obrovské konkurenci italských skladatelů. Vedle Vojtěcha Dyka do hlavních rolí obsadil herečky Barbaru Ronchi, Elenu Radonicich nebo Lanu Vlady. O autentické provedení Myslivečkových operních árií se ve filmu za hudebního doprovodu předního českého barokního orchestru Collegium 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse zasloužili přední světoví operní sólisté, jako například Philippe Jaroussky, Simona Šaturová, Raffaella Milanesi nebo Emőke Baráth. Film se natáčel v České republice i Itálii a vznikl v česko-italsko-slovenské koprodukci.

Režisér a scenárista Petr Václav je absolventem pražské FAMU. Již jeho celovečerní debut Marian získal v roce 1996 řadu cen v zahraničí, mj. Stříbrného leoparda na MFF v Locarnu, cenu za režii v Angers, Belfortu, Teheránu, Bratislavě a byl nominován na Českého lva. V roce 2001 jej následoval snímek Paralelní světy, který se dostal do finále scénáristické soutěže Sundance Institute/NHK Award a byl promítán v soutěžní sekci festivalu v San Sebastiánu. Jeho další film Cesta ven byl uveden v roce 2014 na Filmovém festivalu v Cannes, v sekci ACID a stal se tak po 23 letech první českou premiérou na tomto nejvýznamnějším filmovém festivalu. Získal sedm Českých lvů, včetně kategorií nejlepší film, scénář a režie. Drama Nikdy nejsme sami (2016) získalo diváckou cenu Tagesspiegel Award na Festivalu Berlinale a cenu za umělecký přínos na MFF v Káhiře. Jeho posledním filmem uvedeným v českých kinech je roadmovie Skokan z roku 2017.

V loňském roce vyslali akademici do boje o Oscara film Davida Ondříčka Zátopek. Zlatou sošku americké Akademie filmového umění a věd zatím získaly pouze dva československé a jeden český film. V roce 1965 Obchod na korze Jána Kádára a Elmara Klose, o dva roky později Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a v roce 1996 Kolja Jana Svěráka. Šestice dalších filmů se pak probojovala do nominačního výběru: Lásky jedné plavovlásky (1966) a Hoří má panenko Miloše Formana (1968), Vesničko má středisková Jiřího Menzela (1986), Obecná škola Jana Svěráka (1991), Musíme si pomáhat Jana Hřebejka (2000) a naposledy Želary Ondřeje Trojana (2003).

O České filmové a televizní akademii:

Česká filmová a televizní akademie byla založena v roce 1995, v roce 2013 prošla transformací na zapsaný spolek. Jejím hlavním cílem je podporovat a propagovat české kinematografické umění v České republice i v zahraničí a vytvářet podmínky pro rozvoj českého filmu. Uděluje nejprestižnější českou filmovou cenu – Českého lva
a nominuje českého kandidáta na ceny americké Akademie filmového umění a věd. ČFTA má v současné době 367 členů.

„Jsem rád, že Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila, neboť nelegální obchodování s kulturními statky a drancování archeologických nalezišť představuje závažný celosvětový problém. Dokud bude možné věnovat se nedovolenému, ale lukrativnímu obchodu s kulturními statky bez významných rizik, budou nelegální vykopávky a drancování pokračovat i nadále, a proto nařízení (2019/880) o vstupu a dovozu kulturních statků zavádí komplexní systém pravidel upravujících dovoz těchto statků na území Evropské unie,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

Návrh zákona stanovuje postup Ministerstva kultury a celních úřadů, dojde-li ke vstupu kulturních statků (uvedených v příloze A nařízení) ze třetích zemí na celní území Evropské unie v rozporu s právními předpisy těchto zemí a jeho zachycení českým celním úřadem. Dále pak určuje pravidla pro bezpečné uchování takového předmětu a přezkoumání určenou odbornou příspěvkovou organizací až po rozhodnutí o jeho zabavení a následné vrácení do země původu. Navrhovaný zákon představuje zatím první část adaptace na uvedené nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880. Druhá fáze adaptace s termínem do 28. června 2025 pak naváže jednak na zprovoznění centralizovaného elektronického systému na úrovni Evropské unie, který bude sloužit členským státům k výměně informací o dovozech kulturních statků ze třetích zemí a jednak upraví podmínky pro vstup a dovoz určených kulturních statků (uvedených v příloze B a C nařízení), včetně pravidel pro vydávání dovozních licencí. Současně promítne i Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/1079 ze dne 24. června 2021, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení 2019/880. Na základě této právní úpravy se Česká republika zapojí vedle dalších států do boje proti nedovolenému obchodování s kulturními statky včetně financování terorismu prostřednictvím jejich prodeje a s tím spojenému drancování archeologických nalezišť zejména v oblasti Blízkého východu a přispěje tak k zachování světového kulturního dědictví lidstva.    

Šestičlenná porota složená ze sklářských teoretiků a pedagogů z Česka i ze zahraničí ocenila druhým místem nizozemskou výtvarnici Hilde de Rooij za dílo „Zachycené vzpomínky“, sérii 16 objektů, které ve svém materiálu zpracovávají emocionální trauma z dětství. Třetí místo obsadila polská výtvarnice Ula Goldasz za dílo „Zabíjení“, které přináší kritiku současného plýtvání s potravinami a masového zabíjení zvířat.

Zvláštní cenu poroty obdržela slovenská umělkyně Katarína Pozorová za geometrické dílo „Vztahy mezi hmotami“, které spojuje ve formě tavené broušené sklo s betonem. Zvláštní cena předsedy poroty Bena Wrighta zamířila k absolventce Technické univerzity v Liberci Anežce Stupkové za hravé dílo s multimediálními prvky, které kromě skla kombinuje i dřevo a textil. Zvláštní cenu udělil také člen poroty Ricardo Hoineff. Tu získal polský umělec Gregorz Bibro, který ve skle foukaném do formy zpracoval citlivou formou tématiku láskyplných a křehkých jednopohlavních vztahů.

O sklářskou ceny letos soutěžilo 122 výtvarníků, do úzkého výběru se dostalo 39 finalistů ze 14 zemí. Výherci společně se všemi finalisty se také představují v rámci doprovodné výstavy Cena Stanislava Libenského, která probíhá v Rožmberském paláci na Pražském hradě do 22. října.

Mezinárodní soutěž Cena Stanislava Libenského je určena absolventům sklářských studií, kteří do soutěže mohou přihlásit své závěrečné školní práce. Za dobu své existence si přitom vydobyla přízvisko „Oskar pro mladé skláře“. Cíl soutěže je nadaným tvůrcům otevřít cestu na souborné výstavy po celém světě a podpořit je na začátku jejich profesionálního uměleckého života. Vítěz také získává zdarma školné na letní škole v americkém Pilchucku.

Soutěž založena roku 2009 nese jméno Stanislava Libenského, který společně s Jaroslavou Brychtovou věnoval svůj život bohaté tvůrčí práci i obětavé pedagogické činnosti. Oba se zasadili zejména o rozvoj technik taveného skla, pravidelně tvořili díla zásadního významu a stali se jedním z pilířů moderního světového sklářského umění, kteří zůstávají inspirací pro nastupující generace sklářských výtvarníků. 

Online galerie

Společně se zahájením výstavy byla uvedena do ostrého provozu také online galerie, kde lze rezervovat a případně i zakoupit některé z vystavených uměleckých děl. Online galerie cílená především na sběratele a milovníky umění završuje snahu organizátorů Cen Stanislava Libenského v podpoře talentovaných sklářských výtvarníků: od jejich prezentace až po možnost nabídnout svá díla veřejnosti. Galerie je dostupná na webových stránkách praguegallery.com.

Vítězové 13. ročníku Cen Stanislava Libenského

1. místo

Renate Zeimule

Absolventka Lotyšské akademie umění v Rize za dílo „Mizení“, sérii čtyř minimalistických objektů z lehaného malovaného a rytého tabulového skla, ve kterém se autorka zabývá uměleckým znázorněním deprese a také otázkami duševního zdraví. Dílo se vyznačuje krásně jednoduchou kompozicí tvarů a linie, a také jednoduchostí skrývající technickou složitost provedení díla. Porota ocenila zjednodušení ženské figury a schopnost vyjádřit těžké vnitřní duševní rozpoložení.

2. místo

Hilde de Rooij

Sklářská výtvarníce z Nizozemska a absolventka belgické Instituut voor Kunst en Ambacht v Mechelenu za dílo „Zachycené vzpomínky“, sérii 16 uměleckých objekt ze za horka taveného skla, textilu, pletiva a měděných drátů, které objekty propojují v jeden celek. Dílo je intimní a melancholické zpracování vzpomínek z dětství autorky, které efektivně překládá emocionální trauma do materiálu.

3. místo

Ula Goldasz

Absolventka polské Akademie výtvarných umění Eugeniusze Gepperta ve Vratislavi za dílo „Zabíjení“, které poukazují na problém plýtvání potravinami na příkladu zvířat jakožto vnímajících tvorů, ze kterých po zpracování zbytou jen neforemné červenožluté kusy. Autorka pro použila techniku foukaného a nad kahanem tvarovaného, stavovaného a broušeného skla, které doplnila taktéž o keramiku. „Chaos objektu zobrazuje náš přesycený svět. Chválíme odvahu udělat sklo ošklivé, aby popsalo nepříjemná témata,“

Zvláštní cena poroty

Katarína Pozorová

Absolventka Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě za dílo „Vztahy mezi hmotami“, které spojují ve formě taveného broušeného skla a betonu a které představují jednoduché geometrické formy komunikující v dialogu dvou materiálů. Díla dobře reflektují kvalitu skla, jehož čtvrtou dimenzí je světlo.

Zvláštní cena předsedy poroty Bena Wrighta

Anežka Stupková

Absolventka Technické univerzity v Liberci za dílo „Život na stěně – skleněná instalace s intermediálními prvky“. „Ve světě umění a vzdělávacích systémů, které podporují sebejistotu, vždy hledám umělce, kteří přijímají vrozenou moudrost svého vnitřního dítěte,“ uvedl předseda poroty Ben Wright.

Zvláštní cena člena poroty Ricarda Hoineffa

Grzegorz Bibro

Absolvent polské Akademie výtvarných umění Eugeniusze Gepperta ve Vratislavi za dílo „Odloupnuté z těla (trup, kolena, boky)“, ve kterém sklo foukané do formy v odkazu na svlékání kůže některých plazů představuje metaforu láskyplných jednopohlavních vztahů. Autor v sochařsky barokními sklářskými formami prezentuje gay tematiku v atmosféře současného konzervativního Polska.

Odborná porota Ceny Stanislava Libenského 2022

Ben Wright, americký sklářský výtvarník a pedagog

Mare Saare, estonská sklářská výtvarnice a pedagožka

Zuzana Kubelková, česká sklářská výtvarnice a malířka

František Janák, český sklářský výtvarník a pedagog

Ricardo Hoineff, scénograf a sklářský výtvarník původem z Brazílie

Milan Hlaveš, český teoretik umění

Výstava Cena Stanislava Libenského

28. září–22. října 2022, 10:00 - 18.00, Rožmberský palác, Pražský hrad

Vstupenky na místě nebo: https://goout.net/cs/listky/stanislav-libensky-award-2022/yuao/

Pražská galerie českého skla, o.p.s.

Pražská galerie vznikla v roce 2007, jako nezisková organizace, jejíž vizí je pomáhat mladým začínajícím sklářským výtvarníkům v začátcích jejich kariéry. Již dvanáct let pořádá Cenu Stanislava Libenského, kde se v Praze představilo více než čtyři sta výtvarníku ze 41 zemí světa. Letos má v plánu zahájit činnost specializované online galerie a pomoci tím výtvarníkům nabízet svá díla přímo sběratelům, investorům a milovníkům výtvarného umění. Děkujeme našim podporovatelům, jednotlivcům i organizacím na libenskyaward.org/supporters.

V dalším večeru Hybatelů rezonance 24. října se jazzová skladatelka a klavíristka evropského renomé Kristina Barta ponoří do světa hlubokých emocí. Špičkový zážitek v klasickém repertoáru i moderně slibuje interpretační mistrovství Terezie Fialové i mladý talentovaný klavírista Matyáš Novák, kteří vystoupí na jaře příštího roku.

Společnost C. Bechstein připravuje VII. sezonu vytříbených klavírních recitálů ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Vstupenky na jednotlivé koncerty i cenově zvýhodněné abonmá je možné zakoupit na webových stránkách www.hybatelerezonance.cz a v síti GoOut.

Nikol Bóková je vzděláním interpretka klasické hudby s repertoárem od baroka až po soudobou hudbu, se zvláštním zaměřením na hudbu 19. a 20. století. Vystupuje s řadou předních českých těles, mj. s Janáčkovou filharmonií Ostrava, s níž také – již v devíti letech – poprvé vystoupila jako sólistka. Byla hostem řady festivalů jako JazzFestBrno, Americké jaro, Janáčkův máj či Summartónar na Faerských ostrovech.

Studia na JAMU v Brně ukončila v roce 2018. Během nich absolvovala také roční stipendium na Akademii Karla Szymanowského v Katovicích. Vítězství v mezinárodní klavírní soutěži Vítězslava Nováka v roce 2015, na níž interpretovala dílo Oskara Nedbala, ji inspirovalo (ve spolupráci s Českým rozhlasem) k vydání historicky první kompletní nahrávky dosud téměř neznámého klavírního díla tohoto skladatele.

Klasická hudba je však jen jednou z hudebních cest, po kterých se s lehkostí a radostí vydává. V roce 2019 vydala své první autorské album s názvem Inner Place (Animal Music), jež čerpá z jazzu, klasické hudby, minimalismu a částečně i z populární hudby. O rok později vydala CD Unravel, na němž inovativně v suverénním provedení spojila obtížné skladby pro klasický sólový klavír s vlastními kompozicemi. K nahrávání svého třetího alba Prometheus (2021), za něž získala Cenu Anděl, přizvala velké jazzové osobnosti: kytaristu Davida Dorůžku, kontrabasistu Jaromíra Honzáka a světově uznávaného hornistu Radka Baboráka. Titulní kompozici Prometheus ocenila OSA jako nejlepší jazzovou skladbu roku 2020. Své zatím poslední autorské album Elements vydala v březnu tohoto roku. Nahrávka v podání jazzového kvarteta je zároveň prvním titulem vydavatelství Soleil et Pluie, jež založila s vizuálním umělcem Janem Valou. Výsledkem jejich spolupráce je též projekt Cataplasm, přes který Nikol prezentuje svůj hudební svět.

Nikol Bóková své skladby často zapisuje vlastním originálním způsobem s důrazem na harmonické funkce, významné melodické prvky a intervaly a neváže se jazzovými pravidly a schématy.

Hybatelé rezonance

Cyklus Hybatelé rezonance pořádaný C. Bechstein se stal nástupcem dvouleté série Saleem Ashkar Beethoven Residency, kde zaznělo v rámci osmi koncertů všech dvaatřicet Beethovenových mistrovských klavírních sonát. Strůjci úspěchu následujících „hybatelů“ dosud byli např. Tomáš Kačo, Beata Hlavenková, Jan Bartoš, Ivo Kahánek, Marek Kozák, Martin Kasík, Lukáš Klánský, Karel Košárek, Kryštof Marek, Miroslav Sekera nebo Najponk. Koncertní řada poskytuje samostatný prostor výrazným osobnostem české klavírní školy a představuje je v osobitých profilových recitálech, vyjadřujících plně jejich aktuální umělecký názor a preference.

C. Bechstein

C. Bechstein od roku 1853 přes jedno a půl století vyrábí mistrovské nástroje, které jsou ztělesněním vynikající kvality, ušlechtilého zvuku a barvy. Nejvyšší kvalita zvuku a mechaniky tak přenáší krásu velké klavírní éry i do naší doby. Nástroje C. Bechstein dnes zdobí Královskou akademii v Londýně, konzervatoř v Paříži či Berlínskou filharmonii.

Filozofii C. Bechstein od počátků ovlivňovaly osobnosti, jako byli Hans von Bülow či Ferenc Liszt. Společnost dodnes pokračuje ve své slavné tradici ruční výroby doplněné o současné nejmodernější technologie. Nástroje značek C. Bechstein navíc pocházejí výhradně z Evropy, a sice z tradičního německého závodu v saském Seifhennersdorfu. Pianina a klavíry značky W. Hoffmann vznikají v dceřiné firmě C. Bechstein Europe ve východočeském Hradci Králové, v jednom z nejmodernějších evropských manufakturních závodů. V květnu 2019 společnost otevřela svůj pianosalon v Praze, největší reprezentační a prodejní pianocentrum v hlavním městě.

Ve spolupráci: Národní galerie Praha

Mediální partneři: Reportér, Classic Praha, Harmonie, Klasikaplus.cz, Jazzport.cz

Boris Jedinák, Petr Jeřábek a kol.

Tisíce radostí v objetí úzkosti

Stojím v přezdobeném růžovém pokoji. Dekorace, krajky a pentle. Všichni už jsou nachystaní venku na zahradě, kde má každou minutou začít svatební obřad. Náš svatební obřad. Mám sucho v ústech, zvedá se mi žaludek. Třesoucíma se rukama se pokouším zapnout knoflíčky u propocené košile. S nulovou úspěšností… Za deset minut jsem zvládl zapnout jeden. Zbývá deset. Přijde mi, jako bych na tomto místě nehnutě stál už několik let. Někdo klepe na dveře.

S úzkostí jsme se za svůj život setkal každý. V těch nejméně vhodných chvílích dokáže ovládnout celé naše tělo, zaplavit hlavu černými myšlenkami, nekonečně zpomalit nebo dokonce zacyklit naše vnímání času. Autorská inscenace volně vychází z autobiografické knihy žurnalisty Scotta Stossela, v níž popisuje, jak úzkost může ovlivnit jak ty nejbanálnější všednodenní situace, tak zlomové momenty našeho života, jakými jsou například pracovní pohovor, slavnostní ples nebo svatební obřad, který by přeci měl být tou nejkrásnější chvílí našeho života. Nikoli ale ve chvíli, kdy se do něj vloží úzkost. Jak by vypadal ponor do hlavy člověka, kterého právě zastihla úzkost? Jakými způsoby se s ní můžeme vyrovnávat? Lze ji obrátit v náš prospěch?

režie a dramaturgie: Boris Jedinák, Petr Jeřábek

scénografie: Michaela Semotáková

hudba: Kvietah

hrají: Lucia Čižinská, Sára Halušková, Radek Melša, Petr Jeřábek, Boris Jedinák

premiéra: prosinec 2022, Eliadova knihovna (Divadlo Na zábradlí)

Elsa Aids

Přípravy na všechno

Mladý muž odchází od rodiny, od své ženy, s níž má dvě děti, dvojčata, a najde si mladší ženu, se kterou navazuje vztah. V současnosti velmi přítomný a „banální“ příběh, jehož hladkost mrazí, pokud se chceme zamýšlet nad hlubšími souvislostmi. Elsa Aids ve své próze popisuje tuto situaci s otevřeností, jaká se vidí jen vzácně. A čím je text „lehčí“ a splavnější, tím bolestnější jsou děje pod povrchem. V určité podobě se každého z nás tento příběh silně dotýká. Každý z nás se ocitl v některém z bodů, mezi nimiž se odvíjejí obrazy této autofikce. Chceme se přihlásit s vlastní autofikcí a vplétat ji do imaginace inscenace. Rozpad vztahů, rozchod a rozvod. Rozvrat společnosti. Otevřenost v prázdnotě, v temnotě – pojmenování bolestí. S odstupem, s důsledností, s humorem. 

S režisérem Janem Mikuláškem jsme do hlavní dvojrole obsadili dva silné představitele střední generace – Jana Hájka a Miloslava Königa. Dvojice na scéně může pracovat s motivem rozpolcené psýché a prolínat se do zdvojeného a tím amplifikovaného motivu dítěte – dvojčat. Zajímají nás mocenské pozice rodič a dospělý, absence rodiče a jejich rozehrávání, přesmyky a záměny. Motiv dvojčat má v sobě historicky něco znepokojivého, symbolizuje „světlou a temnou stránku“ každé individuality, její „stín“, ale současně nerozlučné spojení, spiklenectví. Jevištní adaptace vytvoří souhru původní prózy a nové obrazivé skutečnosti s tématy samoty, odcizenosti sobě sama, narcistickým zraněním, která znemožňují naplněný život ve vztazích. Příprava na život jako boj. Zároveň chceme akcentovat vědomí, že ve vyhasínající prázdnotě se může nečekaně obnovit život, možná ve zdravější, houževnatější podobě.

režie: Jan Mikulášek

dramaturgie: Tereza Marečková

jevištní adaptace: Jan Mikulášek, Tereza Marečková

scénografie: Petra Vlachynská

hrají: Jan Hájek, Miloslav König

premiéra: březen 2023, Eliadova knihovna (Divadlo Na zábradlí)

„Ke schválení žádosti o pronájem areálu došlo ze strany zastupitelstva Městské části Praha 8 již v květnu 2022. Smlouva na pronájem areálu pak byla podepsána v srpnu, s trváním do konce roku 2024. Po vypracování plánu investic však předpokládáme zásadní dodatek s vidinou obydlení prostoru až na desetileté období. Tato vize je zásadní pro postupnou rekonstrukci celého objektu a pro budoucnost Studia ALTA. Je to pro nás velký krok i závazek, zejména v současně nejisté době.“ říká ředitelka Studia ALTA Lída Vacková.

S realizacemi citlivých a funkčních proměn specifických, nedivadelních prostor má již Studio ALTA zkušenosti. Bývalý Panský pivovar ze 16. století disponuje prostornou halou a řadou místností vhodných pro zázemí kulturních i komunitních aktivit. Objekt, který není ani napojen na základní infrastrukturní sítě, však vyžaduje celkovou rekonstrukci. Architektonickou studii pro Studio ALTA v současné chvíli zpracovává studio 22:22 architekti. Pro financování rekonstrukce bude zásadní crowdfundingová kampaň připravovaná na příští rok, stejně jako dotace a dary od sponzorů a partnerů. Pro Studio ALTA se tak jedná o jeden z nejnáročnějších projektů za dobu svého patnáctiletého působení.

Stejně jako v předchozích sídlech chystá Studio ALTA spolupráci také s místními organizacemi a komunitou. Dramaturgicky se jedná o důležitou složku programu inspirujícího k angažovanosti, kreativitě a konstruktivnímu dialogu s jinakostí – napojení na lokalitu a atmosféru místa je tak i v novém místě působení zásadní. 

„Společně s Městskou částí Praha 8 a našimi partnery věříme, že dokážeme z Pivovaru vytvořit místo, které bude důstojně dotvářet celou lokalitu Libeňského podzámčí.“ dodává Lída Vacková.

Poprvé pootevře Studio ALTA Libeňský pivovar veřejnosti 7. října 2022 odpoledne. Nabídne umělecký program doprovázený prohlídkami prostor a výstavou semestrálních prací studentů Fakulty strojní ČVUT, kteří se zabývali právě vizualizacemi rekonstrukce Libeňského pivovaru pro Studio ALTA a oživením zapomenutých budov v Libeňském podzámčí. Více informací o akci Polootevření nového sídla Studia ALTA v Libeňském pivovaru naleznete zde: https://bit.ly/3RdcHF9.

Tisková konference pro tisk ke stěhování Studia ALTA a celému záměru oživení Libeňského podzámčí proběhne 7. října v 15:30 v Libeňském pivovaru (U Českých loděnic 4, Praha 8 - Libeň).

Studio ALTA

Studio ALTA vzniklo v roce 2008 jako prostor pro tvorbu a uvádění zejména tanečního umění a fyzického divadla. Postupem času se proměnilo a rozrostlo na multikulturní centrum a tvůrčí hub propojující umělce, veřejnost a různorodé komunity.

Studio ALTA na konci února 2020 opustilo po jedenácti letech industriální haly v ulici Bubenská a od května 2020 své hodnoty a poslání rozvíjí v karlínské Invalidovně, která mu poskytne útočiště až do konce roku 2022. V roce 2023 se Studio ALTA zabydlí v bývalém Panském pivovaru v Libeňském podzámčí, který se chystá zrekonstruovat, oživit a zpřístupnit nově veřejnosti.

V programu Studia ALTA dominují odvážná, inovativní díla, jejichž cílem je inspirovat k angažovanosti, kreativitě, sdílení a konstruktivnímu dialogu s jinakostí, která je základem otevřené a zdravé společnosti.   

www.altart.cz

Ministr kultury Martin Baxa, který se z účasti na panelu první den omluvil, druhý den konference pomyslně na dálku zahájil tiskovým brífinkem, na němž představil vládou schválený rozpočet, se kterým bude Ministerstvo kultury hospodařit v příštím roce. Výraznou sumou do rozpočtu MK na příští rok přispěly Národní plán obnovy a evropské fondy, rozpočet na živé umění přislíbil ministr navýšit o 167 milionů korun.

„Nálada v kultuře je – bez ohledu na Covid-19, energetickou krizi nebo válku na Ukrajině – dlouhodobě tíživá. Ministr kultury tedy přišel s navýšením rozpočtu na poslední chvíli,“ říká Petr Pola, programový ředitel organizace Nová síť z.s., která konferenci uspořádala. „Živé umění a kultura se systematicky nerozvíjí a ministr Baxa tím možná načas zastavil širší nepokoje a otevřel prostor pro další diskuzi.“

„Diskuze s poslancem Výborným ukázala, jak nezbytné je takováto setkání realizovat. Otevírá se při nich společenské a kolektivní nevědomí a na povrch se vynořují pověry, mýty a desetiletí zakotvené stereotypy, kterých se potřebujeme jako společnost zbavit. Kulturní obec opravdu nečeká ‚s nataženou rukou‘ na podporu státu. Naopak – kulturní aktéři otevírají náruč všem potřebným, jak nedávno ukázala například covidová krize nebo válka na Ukrajině,“ doplňuje Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť z.s. „Třetí ročník Culture Get-Together potvrdil, že představitelé nezávislé scény i zřizovaných organizací nacházejí společnou řeč a mají chuť, vůli a potřebu jednat za oblast živého umění a otevřené kultury společně. Všichni zúčastnění berou vládu za slovo v jejím závazku realizovat všechny legislativní výzvy spojené s Národním plánem obnovy nejpozději do roku 2026. Zásadní je i přijetí Statusu umělkyně a umělce do legislativy.“

Celý záznam konference najdete na youtube Culture Get-Together.

Konference Culture Get-Together každoročně rekapituluje témata, která nejvíce rezonují. Umožňuje prezentovat výsledky za daný rok a reagovat na vývoj, který každoročně ovlivňuje uměleckou obec v ČR. Oborové organizace mají příležitost podat zprávu o své činnosti, identifikovat nejaktuálnější problémy a rizika. Konference dává možnost sdílet zkušenosti i nabyté znalosti. Odbornice a odborníci dostávají zpětnou vazbu a prostor referovat o aktuální situaci na úrovni kulturní politiky. Cílem je také podpořit networking, tedy posílit stávající i nové síťování.

Konferenci pořádala servisní organizace pro živou kulturu Nová síť z. s. pod záštitou ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka v rámci předsednictví České republiky v Radě EU 2022.

Podle zástupců organizace Děti úplňku, která dlouhodobě podporuje lidi s těžkou poruchou autistického spektra a jejich blízké, žije v České republice tisíce takových lidí. „V Česku je kritický nedostatek sociálních služeb pro lidi s autismem a vyššími nároky na péči. Výtěžek z kalendáře proto částečně financuje výstavbu komunitního bydlení, kde klienti budou moci prožít důstojný život. Jsme moc rádi, že díky Mirkovi Huptychovi můžeme propojovat umění, potřeby lidí s autismem i veřejnost, která si domů může pořídit umělecké dílo a přitom podpořit dobrou věc,“ říká Veronika Žáčková, výkonná ředitelka Dětí úplňku. Výstavbu bydlení pro lidi s autismem nedaleko Prahy spolek připravuje s organizací NAUTIS.

Miroslav Huptych má k oblasti duševního zdraví blízko díky zkušenostem s prací zdravotního bratra, terapeuta v krizovém centru či v léčebně pro drogově závislé. Podpořit svým dílem lidi s autismem tak pro něj bylo přirozené rozhodnutí. „Moji přátelé vychovávají dceru s autismem, takže vím, jak obtížná ta péče je a jak málo existuje podpůrných služeb. A tak mě napadlo, že bych mohl svým dílem přispět k tomu, aby se to zlepšilo,” vysvětluje výtvarník a autor kalendáře Miroslav Huptych.

Dílem Jana Amose Komenského se Miroslav Huptych zabývá už dvě dekády a považuje jej za literární skvost, v němž se skrývá řada užitečných poselství i pro dnešní dobu. Na motivy Labyrintu světa a ráje srdce vydal už několik kalendářů, tím aktuálním chce tuto svou tvůrčí éru završit. „Výtvarná práce na Labyrintu se sešla s mým onemocněním rakovinou před osmi lety. Uvědomil jsem si s plnou naléhavostí svou smrtelnost. Práce na Labyrintu pro mě byla arteterapií,“ odkrývá Huptych pozadí vzniku kalendářů.

Kmotrou kalendáře se stala Martha Issová, která se ve svém posledním filmu Buko vcítila do role ženy s poruchou autistického spektra, druhým kmotrem je teolog a kněz Tomáš Halík, který je znalcem a milovníkem díla J. A. Komenského.

Kalendář nabízí 24 velkoformátových ilustrací na dva roky, z nichž lze sestavit panoramatický nástěnný obraz. Obsahuje také 8 stran citátů z knihy Labyrint světa a ráj srdce v češtině a angličtině. Společně s prémiovou gramáží 350g/m² a vysokou kvalitou tisku se tak jedná o ideální dárek pro milovníky historie, umění a díky anglickému překladu i v zahraničí. Kromě kalendáře půjde do dražby i panoramatický obraz tištěný na plátno.

V rámci spuštění prodeje kalendáře se na podzim konají i doprovodné akce. První z nich, křest kalendáře, se koná 5. října od 19.00 hod. v Kasárnách Karlín. V rámci večera proběhne společně s prodejem kalendáře také autogramiáda s autorem. 8. listopadu se v pražské Městské knihovně odehraje diskusní večer o aktuálnosti Komenského myšlenek v dnešní době, kterého se kromě autora zúčastní i teolog a kněz Tomáš Halík, spisovatel Pavel Kosatík, historik Jan Kumpera a historička Markéta Pánková.

https://komensky400.cz/ oficiální stránky projektu

Děti úplňku je organizace sdružující rodiče a další rodinné příslušníky dětí s poruchou autistického spektra. Usilují o zlepšení kvality a dostupnosti sociálních služeb, protože jejich absenci v českém prostředí vnímají jako obzvlášť palčivý problém. V České republice fungují mimojiné jako odborní garanti tzv. homesharingu, což je iniciativa, která umožňuje dětem s postižením strávit čas u hostitelské rodiny či jednotlivce a odlehčit tak v péči rodičům. Více na www.detiuplnku.cz.