PRACHATICE/PLZEŇ: Odpověď zní: architektonický skvost, ovlivněný odkazem originality geniálního ducha architekta Adolfa Loose. Po publikování článku o spolku Živá vila a o jeho velkém nasazení v boji za zachování jedné z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb v Jižních Čechách - rodinného domu Johanna Nepomuka Krale v Prachaticích, díla významného architekta židovského původu Fritze Reichla přišla velká vlna ohlasů od čtenářů, kteří se o zajímali nejen o činnost spolku, ale také o vývoj celé kauzy, zejména podání návrhu na Ministerstvo kultury ČR na vyhlášení této stavby za nemovitou kulturní památku.
ŽIVÁ VILA A PRACHATICE – pár informací pro oživení paměti : Stavba byla realizována v letech 1931 – 32 a je jedinečnou ukázkou vlivu umírněné funkcionalistické moderny a architekta Adolfa Loose. Funkcionalistická vila nacházející se v Nádražní ulici stojí v cestě vybudování plánované dopravní přeložky silnice II/141 v úseku Prachatice-Těšovice. A tak se město, jakožto vlastník vily rozhodlo pro její zbourání. Projekt by však nemusel splňovat současné právně zakotvené normy a požadavky, které plynou ze zákona - vzhledem k jeho zastaralosti (zárodek plánu přeložky pochází z roku 1976). V současnosti do děje vstupuje iniciativa Živá vila, která svou činností dělá vše pro to, aby ke zbourání vily nedošlo; počínaje podáním návrhu na Ministerstvo kultury ČR, přes činnost iniciativy až po provozní záležitosti objektu. Návrh je jednoznačně podpořen krajským pracovištěm Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Snahu iniciativy Živá vila, z.s. (jejích členek Barbory Staňkové, Pavly Zelenkové a Kateřiny Wagnerové) podporují nejen jejich přátelé, ale především za nimi stojí také spousta důležitých osobností z oboru architektury, kulturní historie a majoritní část obyvatel města Prachatice. Ti všichni si plně uvědomují význam vily nejenom v kulturně-historickém kontextu, ale též z hlediska architektonické koncepce reflektující invenčním přístupem podněty puristicko-funkcionalistické avantgardy, jež svou prostorovou dispozicí a vybavením interiéru prezentuje určitý životní styl. Pouze zastupitelé v radě města jsou jedinými, kdo si vážnost situace ještě plně neuvědomují a zarputile odmítají návrh na kompromis.
VILA V DOMĚ – ADOLF LOOS A PLZEŇ
Podobná situace nedávno nastala také v Plzni, hlavním městě kultury 2015, kde Adolf Loos a jeho žáci provedli několik realizací rodinných domů pro investory z řad židovských lékařů, právníků a obchodníků. Největší pozornost je věnována domu manželů Semlerových (návrh domu pochází z roku 1931), kde Adolf Loos mohl zasáhnout i do stávající dispozice domu. Na vile manželů Semlerových tak nakonec byl v přízemí uplatněn princip tzv. Raumplanu a v interiéru došlo k aplikaci konceptu, který vychází z odnože tradičních anglických domů a ke kombinaci detailů další funkcionalistické vily v Brně – vily Fritéze a Grety Tugendhatových. Jenom pro upřesnění bych na tomto místě podotkla, že s naprosto stejnými principy se setkáme také v rodinném domě Johanna Nepomuka Krale v Prachaticích. Této devízy domu manželů Semlerových si je plně uvědom Plzeňský kraj – zřizovatel Západočeské galerie v Plzni. Poté co se v roce 2012 stal jeho vlastníkem, započal ro na to s kompletní rehabilitací interiéru, který po Loosově smrti dokončil jeden z jeho nejtalentovanějších žáků Heinrich Kulka. V prostorách domu tak v dohledné době vzniknou badatelna, expoziční prostory - mobiliář čítající na 200 výkresů od architekta Kulky a samozřejmě také bude vyhrazeno místo, jenž by plnilo funkci oddychu a setkání s přáteli po návštěvě jedné z komentovaných prohlídek či výstav - kavárna.
Plzeňský kraj plánuje všechny tyto vize uvést v realitu nejpozději do roku 2020. Tak to je naprosto ideální stav, kdy se město stará o jednu ze svých nejdůležitějších památek a stejně tak by tomu mohlo být v případě Prachatic, kde se Kralova vila v současné době díky svépomoci a neutuchajícímu entuzianizmu jejích zastánců nachází v provozuschopném stavu. Pořádají se zde vernisáže, koncerty, komentované prohlídky, setkání pamětníků a odborné přednášky. Pokud by se nakonec vyplnilo přání ve které doufají nejen členové iniciativy Živá vila a rodinný dům Johanna Nepomuka Krale, a bude prohlášen kulturní památkou, pak by všechny zainteresované naplnil velký pocit štěstí a satisfakce. A budoucí generace by tak mohly převzít zodpovědnost za tuto památku, jejíž hodnotu snad čísly ani nelze vyjádřit. Konečný soud nad osudem vily zůstane ovšem záležitostí Ministerstva kultury, neboť právě to se návrhem na prohlášení tohoto jedinečného objektu by se mělo zabývat již zkraje roku 2016.
V této souvislosti nemohu nevzpomenout optimistické prognózy většiny čtenářů a jménem iniciativy ŽIVÁ VILA V PRACHATICÍCH si dovoluji vyřídit velké díky za podporu a projevený zájem.
Článek bych zakončila vše vypovídající, téměř zázračnou formulí, jejíž poslání je ukryto ve vzkazu, který členové spolku Kralova vila posílají všem kdo chtějí naslouchat prostřednicím natočeného videa s pozvánkou na speciální předvánoční koncert skupiny PLEASE THE TREES, který se konal 19. 12. 2015. V pozvánce zazněla z úst Báry Staňkové tato kouzelná věta: „.Nechceme bojovat proti městu, chceme být jeho součástí, přijďte a svou účastí dokažte, že to má smysl“….
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
PRAHA: Nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. pomáhá lidem s tělesným postižením v průběhu celého života. V dětství dopravou do škol, dále fyzioterapií, tréninkovým pracovním programem a završením všeho je pomoc s hledáním pracovního místa a samotné zaměstnávání. Roku 2013 například vytvořila pracovní místa pro absolventy výučního oboru šití oděvů – dílnu švadlen s tělesným postižením, která nyní spolupracuje s Královskou kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Ta v letošním roce zahájila opravu břidlicové střechy vyšehradské baziliky.