Dětský divadelní soubor Láz nemá o mladé herce nouzi

<p>BŘEZNICE: Zejména dětem od 2. stupně základních škol a dospělým je určeno představení Tam, kde končí tma, které ve čtvrtek 12. března v 18 hodin přiveze do březnického kulturního domu Dětský divadelní soubor Láz. Ten tvoří patnáct členů ve věku od osmi do třinácti let a jeho vedoucí a autorce hry Anně Petruškové jsme položili několik otázek.</p> <p>Premiéru hry Tam, kde končí tma jste uvedli loni v září v obecním sále v Lázu. Jak jste byla spokojená?</p> <p>Byla jsem spokojená i přesto, že jsme hru museli přizpůsobit prostorovým podmínkám a vybavenosti sálu. Inscenace byla velkým projektem, na kterém jsme s dětmi intenzivně pracovali téměř pět měsíců. Při představeních mi bylo velkou odměnou vidět, jak velký kus práce děti dokázaly odvést. Skupina je věkově značně různorodá, a o to obdivuhodnější je za nimi vidět tak dlouhou a cílevědomou cestu, kterou jsme společně prošli.</p> <p>A první repríza v rožmitálském Společenském centru?</p> <p> Oproti premiéře byla již velkolepější, měli jsme k dispozici kvalitní zázemí i vybavenost. Mladí herci již věděli z premiéry, na co si dávat ve hře pozor, čeho se vyvarovat, takže se i sami cítili uvolněnější, což se odrazilo v projevu. Odměnou jim byl dlouhý potlesk z řad diváků. Nyní nás v Březnici čeká druhá repríza.</p> <p>Proč jste zvolili právě tuto hru?</p> <p> Hlavním záměrem, proč jsem zvolila tuto hru, bylo posílení vztahů ve skupině. Jednotlivé postavy mají poměrně těžkou charakteristiku a samotný jejich rozbor byl velkým přínosem pro všechny členy souboru. Dalo by se říci, že výsledná hra je už jen třešinkou na dortu celé práce.</p> <p>Co bylo při přípravě představení nejsložitější?</p> <p> Nejsložitější bylo zjednodušit mé představy do takové formy, ve které bylo možné je zahrát, dát jim nějakou formu. Dále bylo poměrně těžké skloubit vhodnou hudbu, kostýmy, rekvizity, kulisy, scénu i světla. Proto jsem velmi vděčná vstřícným rodičům, kteří mi hodně pomohli. Spolupráce s rodiči i dětmi je velkým přínosem nejen pro atmosféru souboru, ale i pro celkový průběh a realizaci her.</p> <p>Jak těžké (lehké) je získat děti pro ochotnické divadlo?</p> <p> Když jsem soubor zakládala, dotazováním potenciálních členů jsem si zjistila případný zájem o členství. Jako minimum pro otevření jsem si stanovila počet pěti členů. Při úvodní hodině přišlo 10 dětí, z nichž 8 již druhou hodinu přineslo závaznou přihlášku. Po prvním veřejném vystoupení s pohádkou O dvanácti měsíčkách se přihlásily děti další a postupně během prvního pololetí školního roku 2013/2014 se počet vyšplhal na 15. Rozšiřování skupiny momentálně nemám v plánu, patnáctičlenný soubor je pro naši práci ideální. Pokud se příští školní rok bude hlásit minimálně pět nových dětí, otevřela by se druhá skupina. Čili se získáním nových herců doposud žádný problém nebyl. Stávající členové sami aktivně přivádějí své kamarády, s nimiž se chtějí podělit o zážitky, které při divadelních zkouškách prožívají. I mezi rodiči se dobrá pověst souboru rychle šíří. </p> <p>Pracujete nyní na nějaké nové hře?</p> <p> Nyní nás čeká detektivní komedie Detektiv Daniel Víčko. Premiéra se chystá na září a autorem je tentokrát náš člen, třináctiletý Tomáš Burian.</p>