Lužici představuje formou přednášek liberecká knihovna
<p>LIBERECKÝ KRAJ: Možná si někteří občané severních Čech neuvědomují, že kousek od nich nesídlí jen Němci, ale i lidé, kteří mluví podobným jazykem češtině. Za hranicemi Liberecka od Žitavských hor až k samotnému Berlínu je území, kde platí dva úřední jazyky a na tabulích při vjezdu do obcí jsou uvedeny dva názvy; němčina a lužická srbština.</p> <p>Po staletí žijí v sousedství českých zemí Slované, kteří stejně jako Češi byli několik staletí germanizováni. Lužice patřila českým králům a později Habsburkům, jejichž lénem byla až do roku 1918. Český národ našel východiska k sebeurčení a obrození v devatenáctém století i zásluhou německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera, ale především Josefa Jungmanna a Bernarda Bolzana. Ovšem lužičtí Srbové nedokázali obhájit svou národní identitu a vytvořit si vlastní stát. Zůstali jako národnostní menšina součástí německého státu.<br />
K udržení jazyka obyvatel Lužice a tradic byli nápomocni i čeští vzdělanci a prostí lidé. Evangelíci, kteří přicházeli v době reformace do Lužice, přinášeli českou kulturu i cestu ke vzájemnému soužití. Založení Lužického semináře 1724 v Praze, kde se vzdělávali katoličtí kněží z Lužice, sbližování evangelíků s katolíky a soužití členů Jednoty bratrské přispělo k přátelství obou národů. Čeští obrozenci navštěvují Lužici, přijíždějí sem spisovatelé, významným příspěvkem k uchování tradic Lužičanů je dílo malíře Ludvíka Kuby. Snahy o sbližování vrcholily jednáním o připojení Lužice k Československu naposled v roce 1990.<br />
V samotném Liberci bylo po druhé světové válce gymnázium, kde se vzdělávali lužičtí Srbové, v libereckém muzeu byla zaměstnaná lužickosrbská výtvarnice – grafička a malířka Hanka Krawcec, o Lužici se zajímal i jablonecký etnograf Václav Scheybal. Chrastavský František Vydra napsal knihu o Lužici, Milan Hrabal překládá literární díla z lužické srbštiny. V poslední době najdete informace o Lužici v turistických průvodcích nebo vlastivědných knihách. Např. v knize Marka Řeháčka o rozhlednách. Jeden titul směřuje dokonce do Žitavských hor, zmínka je rovněž v knize Luboše Koláčka o Lužických horách.<br />
Liberecká knihovna zařadila již v červnu jednu přednášku o Kěrluších, podzim je pak zasvěcen celé řadě přednášek. Cyklus otevřela v září přednáška Davida Krčmaříka na téma historie Lužice. Další má zahrnout lužické školství, jak v Čechách, tak i v Lužici, jejímž autorem je lužicko-srbský pedagog, Pavel Šlechta.<br />
Začátkem listopadu navštíví knihovnu Hanka Budarjowa z Budyšína, aby seznámila návštěvníky se současnou Lužicí a životem lužických Srbů. Franc Šén, ředitel budyšínské centrální knihovny, bude v prosinci mluvit na téma Srbský kulturní lexikon. O zvycích lužických Srbů promluví v únoru básník a překladatel, současný nejlepší znalec kultury lužických Slovanů, Milan Hrabal z Varnsdorfu. V příštím roce se přednášky zaměří na národní obrození v Lužici nebo na soudobou literaturu, vyslechnout bude možné i přednášku o vztazích mezi Němci a Lužicí. Celý cyklus přispěje vztahu severních Čech k Horní Lužici v oblasti historicko-kulturních vazeb.<br />
Podobný cyklus nedělních besed připravuje Turistické informační centrum v Horním Hanychově, kde návštěvníci obdrží spíše turistické informace. O Lužici se uskuteční jedna přednáška v kostele sv. Bonifáce s tématem křesťanství a evangelíci již 19. října. Oba cykly přednášek pracovníků TUL i besedy privátního infocentra vznikají za podpory knihovny.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Tanečník Dominik Vodička, absolvent Konzervatoře Taneční centrum Praha (TCP), se letos již potřetí zúčastnil televizní soutěže StarDance, kde tančil po boku sportovkyně Martiny Ptáčkové. Přestože mu postup do finále o vlásek utekl, jeho taneční dovednosti a přirozený talent opět zazářily na televizních obrazovkách a potěšily tisíce diváků.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818