Královéhradecký kraj uděluje Zlatý kolovrat
<p>KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Na celostátní udělování titulu „Nositel tradice lidových řemesel“ Ministerstvem kultury navázaly některé kraje ČR a začaly udělovat obdobná ocenění. Prvním z nich byl již v roce 2002 a od té doby se uděluje každý rok.</p> <p>„Rada Královéhradeckého kraje zřídila svým usnesením č. 3M/657/2002 ze dne 23. 9. 2002 cenu Rady Královéhradeckého kraje nazvanou Zlatý kolovrat. Cena je určena tvůrcům v oblasti tradičních lidových řemesel, případně těm, kteří se o jejich udržování a rozvoj zasloužili. Cena se uděluje každoročně. Poprvé byly ceny předány v roce 2002. Udělování ceny probíhá v souladu s vládní Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice“, tento text si můžeme přečíst na webových stránkách Muzea východních Čech v Hradci Králové.<br />
V roce 2002 získalo ocenění 7 osob a to v oborech řezbářství – betlémy, paličkovaná krajka, zdobený perník, repliky lidové výšivky, zvykosloví, zdobené kraslice a Františka Kateřina Vorlová obdržela ocenění za dlouholetou práci v oblasti lidové tvorby a lidových řemesel. Cena měla podobu reliéfní dřevořezby, od roku 2003 ji vystřídala keramická plaketa. S cenou je spojena také finanční odměna ve výši 5 tisíc Kč. V dalších letech získali titul 2 až 3 nositelé. Některé nositele ceny Zlatý kolovrat vám v seriálu postupně představíme.</p> <p>Vamberecká krajka je stále pojem</p> <p>První písemná zmínka o vamberské krajce se datuje rokem 1642, ale její počátky jsou mnohem starší, produkovaly se zde krajky tzv. přezné, z lněných nebo kopřivových přízí. S příchodem belgické šlechtičny Magdaleny Grambové, rodem Reichlovny z Meldeka, která jako majitelka zdejšího panství přivedla s sebou belgickou učitelku, se krajkářky naučily paličkovat vzory flanderského typu. Jejím přičiněním se stal Vamberk střediskem krajkářské výroby. Typickou je tzv. vláčková krajka, dále nitěná – přezná, pásková, varianty bruselské nebo valencienské krajky atd. Jako materiál sloužily bavlněné, lněné nebo hedvábné příze. Krajky se vyráběly po domácku – v polovině 19. století se krajkářstvím živilo kolem dvou tisíc domácností, počátkem 20. století se počet snížil na zhruba šest tisíc osob, během 2. světové války šlo o cca 900 krajkářek a na konci minulého století se počet amatérských krajkářek pohyboval kolem padesáti.<br />
V roce 1889 byla ve Vamberku zřízena První česká odborná krajkářská škola, řídilo ji kuratorium města Vamberka. Měla, a dodnes má, za úkol udržovat tradici ručního paličkování krajek a vychovávat nové krajkářky. Dnes nese název Krajkářská škola Vamberk, a je organizační složkou města Vamberka. Školu navštěvují v zájmových kurzech děvčata i dospělé ženy.<br />
Vamberecká krajka je využívána na obrazové krajky, módní doplňky (např. šály, kabelky, límce), šperky (náušnice, náhrdelníky, brože atd.), je součástí luxusních společenských šatů. Své obdivovatele má interiérová krajka, ručně paličkované ozdoby ubrusů nebo prostírek. V roce 2013 se na veletrhu HOLIDAY WORLD představil projekt Vamberecká duha (finančně podpořený Královéhradeckým krajem). Jde o dílo 254 krajkářek o rozměrech délky 4,70 m a výšce 2,08 m složený z 374 motivů za použití 14 barev. Celá krajka váží 3,47 kg a aspiruje tak na zápis do Guinessovy knihy rekordů.<br />
Klub přátel vamberské krajky si vzal za své motto „Národ, který připustí, aby zanikly jeho jedinečné dovednosti předávané z generace na generaci, ztratí svoji identitu a sám zanikne.“ Jeho cílem je, aby vamberská krajka zůstala zachována jako jedinečná světová identita českého národa, a aby stále byla součástí oficiálních kulturních prezentací ČR ve světě. Vamberecká krajka slavila velký úspěch na světové výstavě EXPO Brusel v roce 1958, kde získala zlatou a stříbrnou medaili, následovala další ocenění, např. v roce 1967 na světové výstavě v Monrealu.<br />
Muzeum krajky bylo ve Vamberku založeno v roce 1929. Návštěvníci mohou nyní navštívit novou expozici, která je rozčleněna do několika částí. Videoprojekce nabídne vznik paličkované krajky i její historii. V další části je prezentována paličkovaná krajka a také její současné moderní využití. Pro letošní sezonu jaro – léto vytvořily krajkářky novou kolekci. Průvodce vás nechá nahlédnout do uměleckého ateliéru krajkářek a sami si můžete paličkování vyzkoušet. Součástí muzea je také prodejní galerie.</p> <p>V hlavní roli ručně paličkovaná krajka</p> <p>Miroslava Šustrová získala Zlatý kolovrat v roce 2011 v oboru paličkovaná krajka. Do Vamberka její rodiče přišli za prací, ona sama je rodilou Vamberačkou a své město miluje. „Do Krajkářské školy ve Vamberku jsem začala chodit jako desetiletá holčička s kamarádkou, jejíž maminka učitelka mě upozornila na uvolněné místo. Tehdy totiž paličkováním prošla téměř všechna děvčata ze základní školy a díky velkému zájmu byly třídy plné. Nebudu-li počítat vzorníky, na kterých se paličkování učí, byl mojí první opravdovou krajkou kapesníček a poté kulaté dečky, to vše pod vedením učitelek v Krajkářské škole. Mojí první samostatnou krajkou byl malý šperk, který jsem hrdě nosila na svetříku,“ říká M. Šustrová.<br />
Další vzdělání získala na Střední odborné uměleckořemeslné škole při Školském ústavu umělecké výroby v Praze a absolvovala Doplňkové pedagogické studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Pracovala jako mistr odborného výcviku pro učební obor ruční krajkářka v podniku Vamberecká krajka Vamberk, poté vyučovala na pobočce Školského ústavu umělecké výroby v Letohradě. Od roku 1999 vede zájmové kurzy v Krajkářské škole ve Vamberku. Kreslí vlastní návrhy krajek, účastní se řady soutěží, vystavuje při Mezinárodním setkání krajkářek a na Krajkářských slavnostech ve Vamberku. S jejími pracemi se mohli seznámit zájemci nejen u nás (např. v Poslanecké sněmovně nebo 2 x v Senátu Parlamentu ČR v Praze, na výstavách v Brně, v Hradci Králové a jinde), ale i v zahraničí (v Dánsku, Itálii, Francii, Španělsku atd.). Je také uvedena v životopisné encyklopedii předních žen a mužů ČR nazvané WHO IS…? A to za rok 2008.<br />
M. Šustrová se krajce věnuje již 38 let a za ta léta naučila této technice mnoho žákyň. Paličkovat umí i její dcera, ale její životní cesta jde jiným směrem. O své celoživotní lásce – vamberské krajce říká: „Krajka je velmi kreativní, dovede být vznešená i prostá, slouží a zároveň zdobí. Tisíce podob může mít. Ručně paličkovaná krajka má svá jasná pravidla a řád, ale zároveň vám dovolí experimentovat, můžete si s ní hrát, můžete zkoušet a vymýšlet nové postupy a motivy, učit se a poznávat. Zkrátka tvořit.“</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818