Středočeský kraj

„Jsem velice ráda, že se podařilo rozhlednu úspěšně dokončit a nyní ji můžeme společně otevřít veřejnosti. Rádi bychom, aby se stala jedním z dalších atraktivních turistických cílů návštěvníků středních Čech. Její poloha na hranici Chráněné krajinné oblasti Český ráj a kolem vedoucí známá cyklotrasa číslo 8150 k tomu doslova vybízí,“ řekla během slavnostního aktu Marie Kaufmannová, předsedkyně Výboru pro hospodářský a regionální rozvoj, vědu a výzkum Středočeského kraje.

Investorem stavby a vlastníkem Rozhledny Čížovka je Středočeský kraj. Vzhledem k velkému zájmu veřejnosti se rozhodl rozhlednu zpřístupnit ve zkušebním provozu ještě před zahájením hlavní turistické sezóny. Otevřena bude o víkendech a svátcích (dnech pracovního klidu) od 9:30 do 16:00 hodin.

Výstavba rozhledny se potýkala s řadou problémů, čímž se její původní termín dokončení protáhl téměř o čtyři roky. Byl jím například i úpadek původního dodavatele stavby, který skončil v konkursu. To vrátilo Středočeský kraj prakticky na počátek realizace projektu, kdy v souladu s platnou legislativou bylo nutné mj. připravit nová výběrová řízení a znovu vysoutěžit všechny dodavatele. Celkové výdaje na stavbu rozhledny, včetně pozemku, jeho zasíťování a dokončovacích prací činily přibližně 9 milionů korun.

Při projektování stavby kladl Středočeský kraj velký důraz na kvalitu architektury. Rozhledna má tvar úzkého jehlanu a od terénu po špičku měří téměř 40 metrů. Ocelová konstrukce je pokryta dřevěným obložením. Výhled do okolí umožňuje pět vyhlídkových plošin. Součástí jedné z nejvýše umístěných plošin jsou i dvě prosklené vyhlídkové lávky. Ve spodní části rozhledny je připravena místnost se zázemím pro jejího případného provozovatele. 

ZDROJ

„Součástí výstavy bude řada fotografických aparátů. Na kinofilm, svitkový film, deskové, měchové, jednooké i dvouoké zrcadlovky od různých výrobců z různých zemí. Dále pak představíme zvětšovací přístroje na černobílou i barevnou fotografii z minulého století,“ přibližuje předseda fotoklubu Milan Dudek, podle něhož patří k nejvzácnějším exponátům drobný špionážní fotoaparát z 1. světové války.

Kromě přístrojů budou k vidění samozřejmě také fotografie, které lze rozdělit do tří skupin.  První část tvoří snímky z počátků fotoklubu (40. a 50. léta), druhou 70. léta a poslední část pak fotografie ze současnosti. Ty vystaví třináct členů a každý z nich je průměrně zastoupen šesti snímky.

Velké skupinové výstavy pořádají vlašimští fotografové zhruba každé tři roky. „Snímky našich členů se objevují čtvrt století v minigalerii ve vlašimském kině, v 70. letech sloužila k prezentaci malá nástěnka na ulici. Jednotliví členové pak vystavují po celé republice, buď samostatně, nebo v rámci skupinových výstav. Účastníme se mapového okruhu Vysočina a uspořádali jsme také dva veřejné večery s promítáním našich snímků ve spolkovém domě,“ vypočítávají fotografové. Těch za celou historii prošlo klubem zhruba sto třicet.

Už Bennewitzovo kvarteto v Březnici či okolí někdy vystupovalo?

     Jiří Pinkas: „V záznamech jsem našel, že jsme hráli 21. února 2005 v Příbrami. Na tento koncert si velice dobře vzpomínáme, protože jsme během jeho první poloviny museli společně se sekundistou vyvést ze sálu opilého, hlučného a nepřizpůsobivého posluchače. Teď navíc budeme 4. května 2017 vystupovat v Příbrami v rámci Hudebního festivalu Antonína Dvořáka.“

V Březnici jste tedy ještě nehráli, ale máte k tomuto městu nějaký vztah?

    Štěpán Ježek: „Na Březnici mám vzpomínky od nejútlejšího věku. Skoro každý víkend jsme kolem březnického zámku projížděli na naší pravidelné cestě mezi Prahou a Bešetínem - malou vesničkou v Pošumaví, kam jsme s rodiči jezdili na rekreaci. Celý kraj se mi tedy zcela přirozeně vryl do paměti a každá příležitost ho znovu navštívit mi bude vždy vracet vzpomínky na mé dětství.“

S jakým repertoárem v Březnici vystoupíte?

    Jiří Pinkas: „Náš koncert zahájíme drobnou brilantní italskou Serenádou Hugo Wolfa. Ta přinese v krátkém časovém sledu mnoho barev a zvukových fines, které, jak doufáme, poslouží jako to pravé uvolnění nálady pro začátek vystoupení. Následovat bude Pět kusů Erwina Schulhoffa, které hrajeme opravdu často a s velkým potěšením. Schulhoff v nich dokázal mistrně rozehrát svůj cit pro taneční hudbu, smysl pro humor a hlavně skvělou hudební invenci. První část koncertu zakončíme Janáčkovým prvním smyčcovým kvartetem inspirovaným novelou Kreutzerova sonáta Lva Nikolajeviče Tolstého. Je to velmi dramatická a mnohdy tragická skladba.“

A druhá polovina?

    Jiří Pinkas: „Po přestávce předneseme poslední kvartet Antonína Dvořáka - bohatou, skvěle vyváženou  a zároveň líbeznou skladbu, která by měla dokonale vyvážit všechny dramatické otázky, které by snad po Janáčkově kvartetu zůstaly nezodpovězeny.“

Podle jakých kritérií vůbec vybíráte skladby na konkrétní koncert?

    Štěpán Ježek: „Naše programy se vždy snažíme skládat tak, aby byly pro posluchače pestré, přinášely nějaké zajímavosti a snad i novinky. Ale aby si zároveň mohli i tradičněji založení posluchači vychutnat krásnou hudbu zejména našich českých skladatelů.“

Velice často koncertujete v zahraničí. V jakých zemích je podle vašich zkušeností nejvnímavější a nejpozornější publikum?

    Jiří Pinkas: „Je rozhodně pravda, že publikum se v různých zemích opravdu liší svým charakterem. Velmi jsme si oblíbili například holandské obecenstvo, které je spontánní, naslouchá hudbě velmi tiše, ale po koncertě se vždy najde mnoho posluchačů, kteří mají zájem s námi promluvit o svých dojmech a pocitech z vystoupení. Tato zpětná vazba je pro nás velice cenná a zároveň je to vždy příjemné ujištění, že náš koncert posluchače skutečně oslovil. Zajímavé je také publikum ve Spojených státech amerických. Mísí se v něm lidé, slyšící živou hudbu často zcela poprvé, s nesmírně vzdělanými a dokonale informovanými posluchači, kteří nás nejednou zaskočí mírou svých hudebních znalostí.“

Autoři a kapely se mohou přihlašovat do konce února 2017 elektronicky, své nahrávky mohou zaslat na e-mail dramaturgii festivalu.

Přihlášky posílejte: nikol@slunovratfest.cz

Pro návštěvníky bude kromě hudebního programu připraveno stanové městečko. Jelikož se očekává značná účast rodin s dětmi, nebude chybět ani dětský koutek s hlídáním, divadélko pro děti, odpočinková a klidová zóna pro střední generaci a seniory.

Speciální limitovanou edici dvoudenních permanentek na Slunovrat lze ještě do konce března zakoupit za akční cenu 490 Kč.

Vstupenky zakoupíte exkluzivně v předprodejní síti www.ticketstream.cz a na pobočkách cestovních kanceláří ČEDOK a FIRO-tour.

Více informací naleznete na webových stránkách akce www.slunovratfest.cz

Nikol  Poselová
Ředitelka hudebního festivalu Slunovrat
GSM: +420 608 555 318
e-mail: nikol@slunovratfest.cz
www.slunovratfest.cz

   Opera byla napsána na libreto známého divadelníka Emanuela Schikanedera a svou premiéru měla 30. září 1791 ve vídeňském divadle Na Vídeňce, pouhé tři měsíce před skladatelovou smrtí. Dílo bylo koncipováno jako singspiel - zpěvohra pro lidové vrstvy, a i proto se v ní setkáváme s německým jazykem, který byl ve své době pro operu spíše neobvyklý. Kompozice se však stala jedním z nejfrekventovanějších titulů, které se objevují na repertoáru světových divadel.

     „Každé nastudování, ať již hudební, či režijní, si v sobě nese svá specifika. Kouzelná flétna je titul náročný z hlediska obsahového, zároveň je nutné dbát na čistotu mozartovského stylu. Tyto dva postoje uhlídat je podle mého názoru při přípravě Kouzelné flétny to nejdůležitější, ale současně také to nejtěžší,“ vysvětlila záludnosti této opery dramaturgyně.

    Kouzelná flétna měla v Divadle F. X. Šaldy premiéru v září 2015 a liberecké divadlo ji reprízuje poměrně často. Režie se ujal Luděk Golat, dirigentské taktovky František Babický, scény pak Jaroslav Malina. Do Sedlčan dorazí všichni sólisté a celý sbor i orchestr.

     „V tuto chvíli má liberecká opera po premiéře Janáčkovy Její pastorkyně. Zároveň studuje americký muzikál Funny Girl, jenž představí na konci března, a připravuje se na květnovou premiéru opery Rigoletto Giuseppe Verdiho,“ naznačila Linda Keprtová.

„Chceme motivovat studenty oborů se zaměřením na výtvarné zpracování skla a vyzdvihovat důležitost uměleckoprůmyslového vzdělávání.“ – řekl ředitel soutěže Jaroslav Polanecký.

Soutěž je organizována ve dvou věkových kategoriích. V mladší kategorii soutěží studenti středních odborných škol. Starší kategorie je určena studentům vyšších odborných a vysokých škol. V každé z nich jsou udělovány tři ceny. Dále jsou udělovány speciální ceny za řemeslné zpracování a cena veřejnosti, při které odbornou komisi nahradí samotní návštěvníci Centra sklářského umění. Hlavní cenou je rezidenční pobyt výherce v některé ze sklářských dílen v České republice.

Slavnostní zahájení výstavy a předání cen výhercům proběhne v sobotu 4. března od 18 hodin v Centru sklářského umění v Sázavě a je volně přístupné veřejnosti.

Výstava všech soutěžních děl pak potrvá od 7. března do 1. dubna 2017.

Organizátorem soutěže JGW je nově společnost CESTY SKLA, o.p.s., která provozuje již třetím rokem Centrum sklářského umění v Sázavě.

Partnery soutěže JGW jsou: Nadace Josefa Viewegha sklářská huť František, Moser a.s., Nadace Preciosa, Česká sklářská společnost, z.s., BVD Pece spol. s.r.o., Galerie Smečky, Muzeum skla a Bižuterie v Jablonci nad Nisou,  Ajeto, s.r.o., Lhotský, s.r.o., HG Atelier Design, s.r.o., TGK, s.r.o., Pačinek Glass, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, odborný časopis Sklář a keramik a Posázaví, o.p.s.

Více informací o soutěži na: www.juniorglassways.com

Vstupné dobrovolné.

KC KOSTEL Mělnické Vtelno, Vrutická 110

tel. 608 125 444

kulturnicentrum@melnickevtelno.cz

http: //kckostel.melnickevtelno.cz

Více zde.

Setkání proběhne v úterý 21. 2. od 10 hodin. Ku prospěchu bude, pokud dáte vědět, že dorazíte.

Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace
Regionální muzeum Mělník, PO Středočeského kraje
nám. Míru 54, 276 01 Mělník tel. 315 630 923, mob. 728 620 651
frelichova@muzeum-melnik.cz 
www.muzeum-melnik.cz / Facebook Regionální muzeum Mělník

Hala pro vernisáž byla zaplněna. Školní lavice, jež pamatovaly dobu před sto lety, byly obsazeny dříve narozenými. Kupodivu vydržely  nadváhu a rozměry sedících, kteří  uctivě naslouchali nejspíš prvňáčkům a jejich roztomilému zpěvu pod taktovkou půvabné osoby. Vše ostatní připomínalo školu s  tehdejšími obrazy, psacími potřebami v podobě husího brka a inkoustu ve skleněných nádobkách v důmyslných otvorech horní  části lavice. Protože výstava počítá s návštěvou školních výprav do 30. června, už při zahájení byly připraveny papíry s drobnými úkoly, aby poznávání bylo spojeno s hrou. Starší návštěvníky možná zaujmou názorné trojrozměrné pomůcky, které byly uloženy do zasklených vitrín v sousední místnosti. Měly podobu vycpanin  opeřenců, učebnic – katechismus, krasopis, tehdejších pomůcek jako stereoskop, wattmetr či model lidského ucha … Nechyběly ani tehdejší úřední písemnosti jako třídní výkaz, školní zpráva čili vysvědčení z roku 1944, z dob pozdějších pak jedna z prvních žákovských knížek s unikátními zápisy pro rodiče.

Písemné vzpomínky pod sklem

Ty školní počínají rokem z r. 1353 informací, že choť  školního rektora si koupila v Praze pěkný dům. Nebo - po staletí existovaly tzv. školy triviální, v nichž se učilo psát, číst a počítat. Ty stávaly v blízkosti fary a honosily se bytem pro rektora a cimérkou pro podučitele. Farář tenkrát dohlížel na chod školy. Z let 1379 - 1380 je připomenuto jméno prvního z nich. Jinde  se objevuje stížnost, že rektor chodí ve světských šatech, po vyučování vstupuje do šenkovních domů a hraje v kostky. Zřejmě nikoliv pouhé nařčení končilo slibem dotyčného, že se polepší. A ještě letopočet 1691. Město postavilo na náměstí v blízkosti dnešního parku přízemní dřevěnou školu, která sloužila sto let. Od r. 1874 sídlila obecná škola v dnešní budově muzea. Chodilo sem 500 žáků a učitelský sbor byl sedmičlenný! Začátek a konec hodiny oznamoval zvon, který obsluhoval školník.  

Několik osobností

Informace pod sklem začínají Vincencem Jindřichem, jenž přišel do Jílového koncem 50. let 19. století. Dneska bychom řekli, že se zapojil do společenského života. Jeho zásluhou vznikl divadelní spolek. Dával hodiny tance a společenského chování pro mládež i dospělé. Úspěšně si počínal mezi hasiči, ale také v tehdejší záložně. Možná někoho překvapí, že druhou připomínanou postavou je školník J. Škobis, který tady působil od r. 1926 do konce války a bydlel v dnešní pokladně muzea. Tenkrát to byla vlastně škola neškola. Chyběla tělocvična, upravené místo pro cvičení venku. Vytápění tříd bylo kamny v každé třídě. V nich zatopil, nanosil topivo a po vyučování vyvětral. Také pravidelně udržoval dřevěnou podlahu olejovým nátěrem. K jeho povinnostem ovšem patřilo navíc stravování dětí. Tedy jen polévkami, které vařila jeho paní.
Z ostatních postav školy našich prababiček si připomeňme odborného učitele, jehož jméno znělo poněkud nezvykle – Bakule. Byl to synovec známého  ředitele pražského Jedličkova ústavu.  Do Jílového přišel před 2. světovou válkou.  Úspěšně se staral  o zahrady,  a to školní i vlastní. V roce 1942 se stal předsedou odbočky Českomoravské jednoty ovocnářské. Staral se o vše, co s tím souviselo, a to od nákupu stromů, keřů až po umělá hnojiva. Vynikl  také jako organizátor poznávacích zájezdů. Když nadešel jeho důchodový věk, pokračoval ve školní jídelně jako vedoucí včetně starosti o finance.

Krátké zakončení

Postavy jílovského školství připomenuté na výstavě mají své pokračování, byť v jiné podobě. V samotném muzeu pro blížící se jednodenní školní výlety historii těžby zlata včetně skutečné podoby tohoto vzácného kovu, ale třeba také vorařství. Nedaleko, ale stále v rajonu města pak převoz přes Sázavu na pramici, pohled na železniční viadukt, po němž vjíždí Posázavský Pacifik do legendárních tunelů s tajnou německou výrobou na konci 2. světové války či nedaleký vstup do jednoho ze zlatohorních dolů.