Středočeský kraj

„Premiéra hry Vinetú, Vinetúúú! se uskutečnila 2. března v pražském kulturním centru Zahrada. Sál, jehož kapacita je 195 sedadel, byl naprosto vyprodán, neboť se prodalo 199 vstupenek. Nepřeženu, když řeknu, že publikum velice živě až spontánně reagovalo a aplaus trval velmi dlouho. Ve Vlašimi budeme hrát poprvé mimo Prahu a půjde o naše třetí představení, předtím nás ještě čeká repríza v Malostranské Besedě,“ uvedl autor a režisér Vlastimil Neklapil.

Věhlasný příběh z dalekého Západu, jak jej sepsal Karel May, doznal v průběhu let mnoha změn a nových verzí. Jednu z nich, velmi málo pravděpodobnou, nabízí právě spolek Ochotníci Jižní Město. Diváci se dozvědí, jak přicházela civilizace a jak to ovlivnilo vztahy hlavních postav příběhu nebo proč se stali Vinnetou a Old Shatterhand příkladnými hrdiny. „Moje verze Vinetúa by se Karlu Mayovi pravděpodobně nelíbila ani trochu, asi by na celý soubor vzal Henryovku,“ poznamenal se smíchem Vlastimil Neklapil.

Hra je převážně nevážná, místy skoro veselá, ale nejedná se o dětské představení. Hlavní role vytvářejí Radek Pištora, Stavros Mavromatidis, Roman Dostál, Katka Brouk, Petra Voigtová, Marie Neumanová nebo Jakub Říman. „Výběr této tématiky byl spontánní. Rozhodně v tom ale žádnou roli nehrálo nové uvedení televizního miniseriálu, to už byla hra dávno hotová,“ zdůraznil autor a režisér.

Slavnostního otevření domu a vernisáže se zúčastnila středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011), náměstek pro oblast kultury a památkové péče Daniel Marek (Nezávislí Středočeši), statutární náměstek pro oblast bezpečnosti a cestovního ruchu a starosta Kolína Vít Rakušan (STAN) a ředitel Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy Karel Munia spolu s dalšími významnými hosty.

„Rekonstrukce Veigertovského domu patří k největším investičním akcím v oblasti kultury a památkové péče v posledních letech, a to jak co do rozsahu stavebních prací, tak i výše finančních nákladů,“ sdělil účastníkům slavnostního otevření opraveného objektu náměstek hejtmanky Daniel Marek.

Celkové náklady na opravu domu č. 8 na Karlově náměstí, jak dále upřesnil, dosáhly výše 102,5 milionu korun, z čehož dotace ROP činila 42,08 milionu korun. Složitá komplexní rekonstrukce historické části domu probíhala v letech 2014 až 2016 a akceptuje i původní dochované prvky středověkého domu.

„Tato nádherná historická budova v centru Kolína se tak opět stává chloubou města. Jsem ráda, že se náročná rekonstrukce podařila a kolínské Karlovo náměstí opět získalo krásnou dominantu.  Muzeum navíc může konečně představit nejcennější předměty ze svých sbírek v důstojném prostředí,“ prohlásila hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová.

V opravené budově jsou nyní prostory pro stálé expozice, pořádání krátkodobých výstav, přednášek, lektorských a dalších doprovodných programů. Zázemí tu mají i depozitáře pro uložení části sbírkových fondů muzea. V horním podlaží vznikly kancelářské prostory a zázemí pro zaměstnance. Projekt zahrnoval i přístavbu, která obsahuje víceúčelový sál.  Přístavba je šetrně zakomponována do původního dvora.
V objektu bude působit Městské informační centrum, kde návštěvníci získají informace nejen o vlastní architektonické památce a sbírkách, ale i o dalších turistických cílech v regionu. Mezi historickou částí budovy a moderní přístavbou se nachází venkovní relaxační zóna pro návštěvníky. „Regionální muzeum v Kolíně nemělo k dispozici hlavní výstavní budovu více než třicet let. Z prostorových důvodů tak byl výrazně omezen rozvoj jeho činnosti. Teprve až v roce 2012 se zřizovateli muzea, Středočeskému kraji, podařilo vykoupit podíl budovy, který se v důsledku restitucí v 90. letech 20. století dostal do soukromého vlastnictví. Po mnoha letech tak muzeum získalo důstojný výstavní prostor v samém centru města, kde může návštěvníkům ukázat to nejcennější, co má ve svých sbírkách,“ konstatoval ředitel regionálního muzea Vladimír Rišlink.

V pořadí první výstava Poklady ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně zahrnuje více než stovku nejcennějších předmětů ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně a jeho poboček - Podlipanského muzea v Českém Brodě a Muzea Kouřimska v Kouřimi. „Jedná se o rozmanitý výběr archeologických nálezů, historických, uměleckých a umělecko-řemeslných památek i ojedinělých exponátů z přírodovědné sbírky,“ doplnil Rišlink.

Rozlehlý měšťanský dům na hlavním kolínském náměstí byl založen ve druhé polovině 13. století. V letech 1494 - 1499 byl jeho majitelem Jakub Krčín st. z Jelčan, děd slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. V první třetině 18. století dům vlastnil městský úředník a pozdější správce radovesnického panství Pavel Samuelis. V této době byla uskutečněna významná barokní přestavba. V letech 1757 - 1858 byl dům majetkem členů zámožné rodiny Veigertovy. V roce 1858 dům koupil obchodník Josef Turnau, který ho nechal přestavět do dnešní pozdně klasicistní podoby. Pro muzejní účely začal být objekt využíván v roce 1935.

Nejstarší z nich pamatují  už 7 tisíc let.  Doklady  příchodu prvních kolonistů na území tehdy ještě zarostlé pralesem, úspěchy dalších civilizací ať už doby bronzové nebo železné, germánské osídlení regionu v době římské nebo příchod Slovanů - to vše představuje výběr charakteristických předmětů z rozsáhlé archeologické sbírky. Jak se asi bydlelo prvním příchozím naznačuje replika  čelní stěny nadzemního  domu, a stopy tohoto vůbec  nejstaršího osídlení Čáslavska nalézáme právě v Čáslavi, v okruhu polohy U třech svatých.

O pár tisíc let později bylo také tam založeno pohřebiště s bohatými komorovými hroby starší doby železné. Repliku takového hrobu vybaveného početnými  nálezy z jednoho  z nich lze vidět o kousek dál. Pokud Vás však zajímá více móda, třeba ta keltská, je k dispozici kompletní  ručně šitý ženský oděv, ušitý dobově doloženými stehy a zdobený přízí obarvenou ručně rostlinkami, jakými, to se zde dozvíte. Ať jste malí nebo velcí,  můžete si také  složit lidskou kostru v životní velikosti a vybavit ji podle svého rozhodnutí  na posmrtnou cestu keltskou nebo slovanskou keramikou a drobnými šperky, případně si sami zkusit, jak se chodilo v  keltském či raně středověkém oděvu, ale pozor – zatím jen pro ženy!
Expozice je členěna přehledně, není zahlcena materiálem ani texty a lze ji tak vhodně použít pro doplnění školní výuky. Ale kdo chce vědět víc o pravěku Čáslavska, má k dispozici řadu dalších informací na jednotlivých listech, s příběhy významných nálezů či nalezišť. A nakonec i něco ze současnosti – panely v chodbě Vás seznámí s nejnovějšími archeologickými výzkumy na území Čáslavi.
Zkuste zahájit jaro vstupem do pravěku! Slavnostní otevření se uskuteční 3. 4. 2017 ve 14 hodin.

Expozice vznikla za finanční podpory Středočeského kraje.

Vystavená kopie Císařské koruny, která je dílem uměleckého řemeslníka Jiřího Urbana z Turnova, vznikla na objednávku Středočeského kraje v roce 2009 pro stálou expozici na hradě Karlštejn. Přítomný exemplář je čtvrtou a zároveň poslední kopií, již rakouští historici povolili vytvořit. Repliku Svatováclavské koruny vytvořil v létě roku 2016 na zakázku Středočeského kraje turnovský šperkař Jiří Belda ml. Navázal tak na práci svého otce, který byl stejným úkolem pověřen roku 1965 pro český pavilón na mezinárodní výstavě Expo v Montrealu.

CÍSAŘSKÁ KORUNA SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ

Vystavená kopie, která je dílem uměleckého řemeslníka Jiřího Urbana z Turnova, vznikla na objednávku Středočeského kraje v roce 2009 pro stálou expozici na hradě Karlštejn. Přítomný exemplář je čtvrtou a zároveň poslední kopií, již rakouští historici povolili vytvořit. Veškerá práce zabrala čtrnáct měsíců a výsledek odborníci pokládají za vůbec nejzdařilejší repliku této koruny, jejíž originál se nachází ve vídeňském Hofburgu. Kromě Jiřího Urbana se na replice podíleli slovenští šperkaři manželé Blanka a Matúš Cepkovi a brusič Petr Šťastný.

Císařská koruna Svaté říše římské byla patrně vytvořena v polovině 10. století u příležitosti korunovace Otty I. Velikého, konané 2. února 962, přičemž jako místo jejího zhotovení bývá udáváno Dolní Porýní (některé zdroje však uvádějí samotný Řím). Koruna váží zhruba 3,5 kg a skládá se z osmi zlatých destiček, z nichž polovina je opatřena emailovými figurami, symbolizujícími čtyři hlavní křesťanské ctnosti (spravedlnost, moudrost, pokoru a důvěru v Boha). Je zde vyobrazen biblický král David, jeho syn Šalamoun, dále starozákonní proroci Ezechiáš a Izaiáš, na trůnu sedící Kristus obklopený dvojicí andělů, jehož úloha je vyjádřena latinským nápisem „Per me reges regnant“ („Skrze mě vládnou králové“). Koruna byla spolu s ostatními korunovačními klenoty Svaté říše římské odznakem panovníkovy světské i duchovní moci a zdůrazňovala jeho sepětí s králem králů, samotným Ježíšem Kristem.
Na vnímání říšských klenotů coby tzv. svátostin měl významný podíl Karel IV., který byl jejich držitelem od roku 1350. Císař zavedl na Novém Městě pražském veřejné „ukazování svatých ostatků“, jež se konalo pravidelně o první neděli po Velikonocích v kapli Božího těla na Dobytčím trhu, tj. dnešním Karlově náměstí, a během něhož mohli měšťané a poutníci spatřit i říšské insignie. Karel je později nechal spolu s českými korunovačními klenoty a sbírkou relikvií umístit na hradě Karlštejně, dle tradovaného podání zbudovaném k tomuto účelu. Odtud je pak na počátku husitských válek roku 1421 převezl císař Zikmund Lucemburský nejprve do uherského Visegrádu a o tři léta později do Norimberku. Během napoleonských válek se říšské klenoty dostaly do Vídně, ale v srpnu 1938 se znovu ocitly v Norimberku, kam je nechal převézt Adolf Hitler. Americká armáda je však na konci druhé světové války objevila a v lednu 1946 navrátila zpět do Vídně, kde zůstávají dodnes.

SVATOVÁCLAVSKÁ KORUNA

Repliku Svatováclavské koruny vytvořil v létě roku 2016 na zakázku Středočeského kraje turnovský šperkař Jiří Belda ml. Navázal tak na práci svého otce, který byl stejným úkolem pověřen roku 1965 pro český pavilón na mezinárodní výstavě Expo v Montrealu. Současná kopie byla vyrobena z galvanicky pozlaceného stříbrného plechu o tloušťce 1 mm a její rozměry činí 19 cm na výšku i na šířku, váha se blíží 2, 5 kg. Originál je zhotoven ze zlatého plechu a zdobí jej 96 drahokamů a 20 perel. Koruna se skládá ze čtyř dílů spojených závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Jednotlivé díly, upomínající na tvar květu lilie, jsou pokryty drahokamy, upevněnými v kornoutovitých šatonech, asi 2 cm vysokých.

Svatováclavskou korunu nechal roku 1346 vyhotovit Karel IV. za účelem své korunovace českým králem, konané 2. září následujícího roku. Její pojmenování vyjadřuje královu příslušnost k linii přemyslovských panovníků, s nimiž byl Karel spřízněn z matčiny strany. Určena byla výhradně významným příležitostem, jakými jsou vedle korunovace ostatní slavnosti a ceremonie. Původně se jednalo o korunu relikviářovou, neboť vrcholný křížek údajně sloužil coby schránka ukrývající část Kristovy trnové koruny.
Tato cennost je podnes uložena ve svatovítském chrámu, jemuž byla svěřena do péče samotným Karlem IV. Chrání ji původní zdobené pouzdro z kůže a střežena je pod sedmi zámky, jejichž klíče jsou v držení sedmi představitelů české národní státnosti: prezidenta republiky, předsedy Senátu, předsedy Poslanecké sněmovny, předsedy vlády, primátora hlavního města Prahy, arcibiskupa pražského a probošta Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.

ZDROJ

Vstupné na vernisáž dobrovolné, na Venezuelu 50,- Kč.

KCK Mělnické Vtelno, Vrutická 110, tel. 608 125 444, kulturnicentrum@melnickevtelno.cz

http://kckostel.melnickevtelno.cz

 „Snažili jsme se absolutně zachovat Puškinovo dílo a zároveň se na něj podívat pohledem člověka žijícím ve třetím tisíciletí. Je to adaptace současná, komorní, zaostřená na zásadní čtyřúhelník. Snažíme se jít v postavách co nejvíc na dřeň při zachování poetičnosti formy. Domnívám se, že právě toto mladému publiku konvenuje,“ vysvětlil principál divadla a představitel Oněgina Petr Mikeska.

Neobávali se tvůrci toho, že dnešní mládež už poezii příliš nečte? „Obavy jsme pochopitelně měli, ovšem po zkušenosti s Oněginem nemám ohledně kulturnosti a kultivovanosti o současnou mladou generaci strach. Často se studenty pořádáme po představení debaty a musím konstatovat, že je to vždy velmi inspirativní, soustředěné, intenzivní a zábavné,“ dodal Petr Mikeska.

    Příběh Evžena Oněgina, Vladimíra Lenského, Olgy a Tatiany Larinových režíroval Pavel Khek, výpravu měla na starosti Agnieszka Pátá-Oldak. Kromě Petra Mikesky, držitele ceny Thálie 2014 za mužský herecký výkon, vytvářejí hlavní role Ivo Theimer, Svatava Milková a Anna Suchánková. Premiéru mělo představení 25. února 2011 na Malé scéně pražského Divadla pod Palmovkou.

     Pražské divadlo Anfas je sdružení profesionálních herců, režisérů, hudebníků a výtvarníků. Jeho inscenace mohou zájemci vídat na různých českých i moravských jevištích už od roku 2001. Často divadlo hostuje i v Příbrami. „Příbramské divadlo je naší pravidelnou štací. Pevně věřím, že důvodem jsou představení, která dovážíme, a místní diváci, kteří na ně chodí,“ poznamenal Petr Mikeska.

„V Dobříši mají naše obrazy premiéru. Město samotné moc neznám, ale mám ráda brdské lesy. Ostatně s Lindou vystavuji obrazy přírody, kde je znát, že ta nás přitahuje více než město. Na Brdy mám krásnou vzpomínku, když jsem se tam bezcílně toulala s kamarády a na úpatí této chráněné oblasti také máme chatu, kam od dětství jezdím s rodinou,“ vyznala se Anna Plešmídová.

S Lindou Gureckou vystavovala již v galerii na Akademii výtvarných umění v Praze. Tehdy se na výstavě Krajiny vnitřní a vnější, kterou zahajoval Václav Cílek, představili celkem čtyři mladí výtvarníci. Obě malířky se znají právě z vysoké školy, kde studovaly stejný ateliér restaurování malířských děl profesora Karla Strettiho.

„Jsme od studií kamarádky, známe se přes deset let. Nevystavujeme spolu ale kvůli přátelství, nýbrž z důvodu stejného pohledu a názoru na malbu. A protože nás přitahuje stejné téma, tedy příroda. Navíc si obě zakládáme na klasických technikách, které využíváme pro současné obrazy. Chceme, aby obrazy fungovaly zdálky z celku, ale také hodně zblízka, kde si vyhrajeme s detaily,“ vysvětlila Anna Plešmídová, která obrazy Lindy Gurecké považuje za svěží, nápadité, malované srdcem a s velkým talentem.

Díla Anny Plešmídové nejčastěji zachycují krkonošskou přírodu. „Na aktuální výstavu jsem však vybrala obrazy, které nejsou z Krkonoš. Důvodem je, aby se vystavené obrazy dotkly lidí, co na Dobříši žijí,“ uvedla výtvarnice.

Té se prostory dobříšské galerie moc líbí. „Po architektonické stránce je to krásná budova. Trošku mě mrzí pár interiérových prvků, které po sobě zanechal komunismus, ale chápu, že na to jsou potřeba zase jen peníze. Obrovskou radost jsem měla, když jsem uviděla klavírní křídlo. Miluji totiž piana a klavírní hudbu,“ uzavřela Anna Plešmídová.

„Finanční prostředky pro rozdělení do fondů jsme navýšili oproti původnímu rozhodnutí zastupitelstva o 110 milionů korun. Místo 300 milionů korun v nich tak bude k dispozici celkem 410 milionů. Věřím, že toto navýšení zájemce, kteří budou předkládat své žádosti a projekty pro udělení dotace, potěší a že zastupitelé mu dají zelenou,“ komentovala rozhodnutí krajské rady hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011).

Zastupitelům Rada doporučila schválit rozdělení finančních částek do sedmi fondů , mimo dalších i do 

Středočeského Fondukultury a obnovy památek                                                     20 mil. Kč

a

Středočeského Fondu obnovy venkova                                                                   100 mil. Kč

„Programy a pravidla pro poskytování dotací z fondů včetně jejich vyhlášení budou po jejich schválení zastupitelstvem zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup na úřední desce Středočeského kraje od 17. března do 30. června 2017,“ upřesnil Věslav Michalik (STAN), radní pro oblast hospodářského a regionálního rozvoje včetně evropských fondů a rozvoje venkova.

Výjimkou ale budou Program 2017 - 2020 pro poskytování ze Středočeského Fondu obnovy venkova a Program 2017 - 2020 pro poskytování dotací ze Středočeského Fondu hejtmana a zmírnění následků živelních katastrof a k nim příslušná pravidla. Ty budou zveřejněny po dobu čtyř let do 30. června 2020, tj. do konce lhůty pro podání žádostí o poskytnutí dotace.

„Existují města, ke kterým máme užší vztah a jezdíme do nich proto častěji, kromě Příbrami je to ještě Brno, Zlín a Praha. Je to v dobrém slova smyslu začarovaný kruh. Čím častěji někam přijedeme, tím silnější tam máme pověst a publikum, a o to snazší je pak vracet se na stejné místo,“ vysvětlil principál souboru Jan Duchek.
Hra Il Congelatore vtáhne publikum do USA za podivných časů prohibice. Ve třech jednáních vypráví o osudech dobře etablovaného mafiánského klanu a sleduje cesty přistěhovalců v Novém světě. Komediální operní drama plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších mistrů.
Il Congelatore měl premiéru 23. září 2013 právě v Příbrami, ale od té doby se představení trochu změnilo. „Technicky je kratší o 10 minut, přibyla předehra k třetímu jednání, nástrojová skladba některých árií je bohatší, průběžně vznikají některé gagy a jiné naopak vymizí. Ale především je ta inscenace po více než osmdesáti reprízách mnohem jistější a díky tomu i hravější. Herci se mohou soustředit na finesy v hudbě i herectví a také na vlastní kreativitu. Základ už totiž ovládají zcela spolehlivě a nemusí na něj myslet,“ poznamenal principál. 
Tato hra je podle Jana Duchka prubířským kamenem, představením, které od počátku přesahuje možnosti malého kočovného amatérského divadla. Jedenáct lidí hraje a zpívá v několika rolích a doprovází se během představení i na tři různé nástroje.  
Divadlo AdHoc má právě po nové premiéře, koncem února v rámci Pražské oblastní přehlídky amatérského divadla premiérovalo představení s názvem Nové TV. „Kromě cen za scénář, hudbu, inscenaci a kolektivní herecký výkon nám lektorský sbor dal i nějaké náměty k jemnému doladění té inscenace. Takže na Novém TV provedeme ještě kosmetické změny a vyrazíme s ním do světa. Naši diváci si mohou být jisti, že Příbram přitom určitě nevynecháme,“ slíbil Jan Duchek.

Katedrální chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele je obdobně jako mnoho jiných sakrálních staveb orientován vstupem na západ a presbytářem s hlavním oltářem na východ. Stavitelé tohoto chrámu se však nespokojili s prostou orientací od západu k východu, dokázali dokonale určit osu západu slunce k místě stavby a uzpůsobili vystavění sedleckého chrámu tak, aby při západu slunce ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti dopadal paprsek zapadajícího slunce největším oknem v západním průčelí chrámu přímo na symbolické srdce sakrální stavby – hlavní oltář.

Tento zajímavý a jistě neopominutelný úkaz vedl k myšlence zpřístupnit katedrální chrám ve dnech jarní rovnodennosti veřejnosti, aby měli zájemci možnost putování slunečního paprsku prostorem presbytáře sledovat na vlastní oči… a tak vznikla akce „Rovnodennost v sedlecké katedrále“.
Jelikož se nelze spoléhat na to, že v první jarní den bude vždy krásné počasí a slunce návštěvníkům ukáže nápaditost stavitelů sedleckého chrámu, je akce pokaždé spojena s nějakým hudebním nebo kulturním zážitkem, aby v případě nepřízně počasí návštěvník neodcházel zcela bez zážitku…

Prožití prvního jarního večera v bývalém klášterním kostele Cisterciáckého opatství v Sedlci postupem času nabylo mnohem širší význam zejména z pohledu Kutnohořanů.

„Rovnodennost v sedlecké katedrále“ se stala nejen pomyslným zahájením turistické sezóny sedleckých památek, ale i benefičním večerem, jehož výtěžek bude vždy věnován na konkrétní sociální účely v Kutné Hoře a okolí...

ZDROJ